o určení vlastnického práva k nemovitosti, o odvolání žalovaného a žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. dubna 2025, č. j. 13 C 178/2022-189,

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně určil, že nemovitosti (uvedené shora ad a, ad b, ad c) v k. ú. [adresa], obec [adresa], část obce [adresa], vedené u [Orgán veřejné moci], jsou ve společném jmění manželů žalobkyně – [Jméno žalobkyně], nar. [Datum narození žalobkyně], r. č. [RČ], bytem [adresa], a žalovaného – [jméno FO], r. č. [RČ], bytem [adresa] (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů ve výši 66 749 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení, v němž žalobkyně tvrdila, že je ve svém vlastnickém právu k předmětným nemovitostem dotčena zápisem výlučného vlastnického práva žalovaného k nim, provedeným na základě smlouvy ze dne 10. 8. 2016 (vklad vlastnického práva proveden s účinky 26. 9. 2016). Podáním této žaloby na určení, že k předmětným nemovitostem vzniklo společné jmění manželů cizího práva (manželství uzavřeno 7. 2. 2013 v [adresa]), žalobkyně uplatnila své věcné právo ve smyslu ustanovení § 985 o. z. (podle něhož „Není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu; prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu. Rozhodnutí vydané o jejím věcném právu působí vůči každému, jehož právo bylo zapsáno do veřejného seznamu poté, co dotčená osoba o zápis požádala“).

3. Žalobkyně tvrdila, že manželství účastníků bylo uzavřeno 7. 2. 2013 v [adresa], účastníci se přestěhovali do [adresa], za trvání manželství žalovaný uzavřel dne 10. 8. 2016 jako kupující kupní smlouvu o převodu vlastnictví k nemovitosti, podle níž byl proveden zápis vkladu vlastnického práva žalovaného do katastru nemovitostí. Žalobkyně dále tvrdila, že zápis neodpovídá právnímu stavu, neboť kupní cena za nemovitosti byla zaplacena za trvání manželství ze společných prostředků manželů, tedy nemovitosti spadají do společného jmění manželů účastníků.

4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Připustil, že smlouvu o převodu vlastnictví k předmětným nemovitostem uzavřel za trvání manželství; tvrdil však, že kupní cena nebyla uhrazena ze společných prostředků. Kupní cenu za předmětné nemovitosti zaplatil žalovaný z dividendy od společnosti [právnická osoba]. Účastníci uzavřeli Smlouvu o zúžení společného jmění manželů, jíž dividendy vyloučili ze společného vlastnictví manželů.

5. Soud I. stupně dovodil mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí této věci, dané státní příslušností obou účastníků k [adresa], resp. [adresa], podle § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „zmps“), vzhledem k tomu, že místem obvyklého pobytu účastníků je [adresa], tedy zde mají místně příslušný soud. Na základě § 49 odst. 3 zmps aplikoval české hmotné právo, jako právo státu, ve kterém mají oba manželé obvyklý pobyt.

6. Soud I. stupně dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Zápis vlastnického práva k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí vedeném [Orgán veřejné moci] na LV [hodnota] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], provedený na základě kupní smlouvy ze dne [datum], svědčí pouze žalovanému, který je zapsán jako výlučný vlastník bytové jednotky č. [hodnota], k. ú. [adresa], obec [adresa], vymezené v budově č. p. [hodnota], bytový dům, která je součástí pozemku parc. č. [hodnota], s podílem na společných částech pozemku a domu ve výši 997/30293, a jednotky č. [hodnota], jiný nebytový prostor, vymezený v pozemku parc. č. [hodnota], v domě č. p. [hodnota], bytový dům, který je součástí pozemku parc. č. [hodnota], spolu s podílem na společných částech pozemku a domu o velikosti 35/30293, a spoluvlastnický podíl o velikosti 1/29 na jednotce č. [hodnota], garáž, vymezené v pozemku parc. č. [hodnota], který je součástí pozemku parc. č. [hodnota], spolu s podílem na společných částech pozemku a domu o velikosti 7359/30293.

7. Zápis vkladu byl proveden na základě smlouvy kupní ze dne [datum], kterou uzavřel žalovaný jako kupující a za kupní cenu za 9 997 499 Kč.

8. Účastníci uzavřeli dne 7. 2. 2013 manželství a téhož dne uzavřeli Smlouvu o zúžení společného jmění manželů tak, že se ze společného jmění manželů vylučují mimo jiné příjmy z dividend. V roce 2014 a v roce 2015 uzavřel žalovaný s [podezřelý výraz] [právnická osoba] smlouvy o půjčce, na jejichž základě mu bylo společností poskytnuto [částka]; výše prostředků, čerpaných půjčkou, přepočtená na české koruny, přesahuje částku kupní ceny za předmětné nemovitosti, kterou v roce 2016 žalovaný zaplatil prodávajícímu. V roce 2019 rozhodla společnost [právnická osoba] o výplatě dividend. Podle nedatovaných listin mělo dohodou dojít k započtení vzájemných pohledávek společnosti za žalovaným z titulu uvedených půjček ([tel. číslo] tenge a [tel. číslo] tenge) proti pohledávce žalovaného za společností z titulu rozhodnutí o výplatě dividend.

9. Soud I. stupně nevzal za prokázaná obranná tvrzení žalovaného, že kupní cena za předmětné nemovitosti byla uhrazena výlučně za prostředky z dividend vyplacených společností [právnická osoba]; obranu, že kupní cena byla uhrazena výlučně z prokázaných půjček od společnosti [právnická osoba], uplatnil žalovaný po koncentraci řízení.

10. Po právní stránce soud I. stupně věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Soud I. stupně mlčky dovodil aktivní legitimaci žalobkyně k žalobě podle § 985 o. z., pokud tvrdí, že je ve svém právu dotčena zápisem provedeným v katastru nemovitostí bez právního důvodu ve prospěch žalovaného. Dále uzavřel, že předmětné nemovitosti spadají do společného jmění manželů, neboť byly nabyty jedním z nich za trvání manželství (§ 709 o. z.) a současně žalovaný neprokázal podmínky pro uplatnění výjimky ze sjm pro to, co nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví (§ 709 odst. 1 písm. d) o. z.)

11. Dokazováním byla vyvrácena obrana žalovaného, že předmětné nemovitosti byly zakoupeny z dividend společnosti [právnická osoba] jako jeho výlučných prostředků, když společnost rozhodla o vyplacení dividend až několik let po koupi bytu. Tvrzení, že půjčky poskytnuté společností byly fakticky zálohou na dividendy a pouze formálně představovaly půjčku, je ničím nepodložené, a i kdyby takové ujednání bylo prokázáno, stejně by nešlo o dividendu. Soud I. stupně se vzhledem k těmto závěrům nezabýval platností úpravy manželského majetkového režimu manželů ohledně dividend manželskou smlouvou, uzavřenou v [adresa].

12. Soud I. stupně žalobu z uvedených důvodů žalobě vyhověl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve prospěch plně úspěšné žalobkyně. Výši náhrady určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), z puncta 50 000 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a) AT) pro úkony učiněné do 31. 12. 2024, a z puncta 500 000 Kč (§ 9a odst. 1 písm. d) AT) pro úkony učiněné po 1. 1. 2025.

13. Tento rozsudek napadl žalovaný v celém rozsahu včasným a přípustným odvoláním. Vytýkal soudu I. stupně, že nepřihlédl ke všem jím tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům (§ 205 odst. 2, písm. b) o. s. ř.), na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2, písm. e) o. s. ř.) a v důsledku toho věc nesprávně právně posoudil (§ 205 odst. 2, písm. g) o. s. ř.).

14. Namítal, že soud I. stupně byl sice v rámci řízení seznámen s manželskou smlouvou č. [hodnota] ze dne 7. 2. 2013 (dále jen „Smlouva“), která je dle žalovaného klíčová nejen z důvodu, že upravuje samotný rozsah společného jmění manželů, ale rovněž stanovuje též rozhodné právo pro právní vztahy vzniklé v souvislosti s manželským majetkovým právem. Tímto právem je dle Smlouvy právo [adresa]. Soud I. stupně se však k této skutečnosti nijak nepřihlédl, resp. se s ní nijak nevypořádal.

15. Žalovaný soudu I. stupně vytýkal, že ve vztahu k manželskému majetkovému režimu účastníků nesprávně právně posoudil povahu závazku žalovaného z půjček poskytnutých mu v letech 2014, 2015 společností [právnická osoba]. Namítal, že šlo o půjčky, které byly převzaty výhradně žalovaným, tj. bez souhlasu žalobkyně a tyto závazky zjevně přesahovaly obvyklou správu majetku manželů, tudíž šlo o výlučný závazek manžela – žalovaného. Soud I. stupně však vyvodil, že půjčka má být posouzena podle § 714 o. z., který upravuje možnost druhého manžela namítat neplatnost úkonu, když vycházel rovněž z právního názoru, že dané ustanovení „neupravuje, že by kvůli tomu půjčka nespadala do společného jmění manželů“. Žalovaný má však za to, že na jeho situaci dopadá především § 710 písm. b) o. z., podle něhož „součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.“ Žalovaný manžel má tímto ustanovením zajištěné právo namítat, že přejatý závazek je jeho výlučným závazkem, přičemž jde o výlučný závazek od počátku bez ohledu na vznesení či nevznesení této námitky. Bez ohledu na validitu argumentu žalovaného o následném započtení na dividendu tak má žalovaný za to, že s ohledem na doplněné tvrzení učiněné ještě v rámci jednání před soudem I. stupně ve spojení s výše doplněným doložením toku peněz, je jednoznačné, že nemovitost byla pořízena z výlučných prostředků žalovaného, tudíž nespadá do společného jmění žalobkyně a žalovaného.

16. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnou napadeného rozsudku žalobu zamítl, případně aby rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

17. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně ve věci samé. Proti nákladovému výroku podala odvolání, v němž namítala, že soud I. stupně vycházel při určení výše náhrady z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 4 písm. a) AT, resp. § 9a odst. 1 písm. a) AT, ačkoli předmětem určení je nemovitá věc, jejíž hodnotu lze zjistit. K odvolání připojila statistické údaje [právnická osoba], z nichž vyplývá cenový vývoj na trhu nemovitostí v [adresa]. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu I. stupně v nákladovém výroku co do výše náhrady, kterou určí za užití § 8 odst. 1 AT.

18. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející podle § 212 a § 212a o. s. ř.; dospěl k závěru, že odvolání žalovaného ani odvolání žalobkyně není důvodné.

19. Podle § 49 odst. 3 zmps se majetkové poměry manželů řídí právním řádem státu, ve kterém mají oba manželé obvyklý pobyt; jinak právním řádem státu, jehož jsou oba manželé občany; jinak českým právním řádem. Podle § 49 odst. 4 zmps, věty prvé, se smluvená úprava manželského majetkového práva řídí právním řádem, který byl v době sjednání úpravy rozhodný pro majetkové poměry manželů.

20. V řízení bylo prokázáno, že manželé, kteří uzavřeli sňatek v [adresa], současně, v souladu s tamní právní úpravou, smluvně modifikovali zákonný manželský majetkový režim dohodou. Vzhledem k tomu, že takto byla zjištěna smluvená úprava manželského majetkového práva ve smyslu § 49 odst. 4 věty prvé zmps, účinná v době, kdy žalovaný učinil sporný nákup předmětných nemovitostí, použije se tato kolizní norma, podle níž „Smluvená úprava manželského majetkového práva se řídí právním řádem, který byl v době sjednání úpravy rozhodný pro majetkové poměry manželů“. Manželský majetkový režim účastníků i jeho smluvená modifikace se proto řídí [podezřelý výraz] právem, bez ohledu na jejich pozdější změny bydliště (kdy z listin, založených do spisu, vyplývá, že oba pobývali střídavě v [adresa] a ve státech, jejichž jsou státními příslušníky).

21. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování manželskou smlouvou [hodnota] ze dne 7. 2. 2013, v níž účastníci uzavřeli dohodu, podle které si stanovují režim odděleného vlastnictví pro za trvání manželství nabytých akcií, cenných papírů a dividend. Podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování o zjištění o obsahu relevantních ustanovení [podezřelý výraz] zákona o manželství a rodině, z 26. 12. 2011, č. [hodnota]. Zjistil, že majetková práva a povinnosti manželů jsou upravena v kapitole 7; v části 1 této kapitoly je vymezen pojem zákonného režimu majetku manželů tak, že „zákonným režimem majetku manželů se rozumí jejich společného vlastnictví, jestliže v manželské smlouvě není uvedeno jinak“ (§ 32 odst. 1). „Majetek, který je získán manžely za trvání manželství, je v jejich bezpodílovém společném vlastnictví ([podezřelý výraz]). K majetku, který byl získán v době trvání manželství, patří příjmy každého z manželů z vykonané práce, podnikání a z výsledků jejich intelektuální činnosti, příjmy ze společného vlastnictví manželů a z odděleného majetku manželů, obdržené důchody, podpory, částky penzijního pojištění a ostatní peněžní výplaty, které nejsou určeny ke speciálnímu využití ( částky materiální pomoci, částky vyplacené jako náhrada v souvislosti se ztrátou práceschopnosti, trvalého úrazu nebo jiného poškození zdraví). Společným bezpodílovým vlastnictvím manželů jsou rovněž za společné příjmy manželů získané movité a nemovité věci, cenné papíry, podíly, vklady, kapitálové vklady a podíly, vložené do kreditních společností nebo jiných organizací a další majetek, nabytý za trvání manželství bez ohledu na to, na čí jméno v rodině byl majetek pořízen nebo který z manželů vložil finanční prostředky“ (§ 32 odst. 2). V části 2 kapitoly 7 je upraven smluvní režim majetku manželů. „Manželskou smlouvou mají manželé právo změnit režim bezpodílového společného vlastnictví majetku, stanovený zákony [adresa], stanovit vlastní režim společného, podílového nebo odděleného vlastnictví majetku na celý majetek manželů, na jeho různé druhy nebo na vlastnictví majetku každého z manželů. Manželská smlouva může být sepsána jak k již existujícímu majetku, tak i k budoucímu majetku manželů“.

22. Na základě uvedených zjištění odvolací soud uzavřel, že rozhodnutí soudu I. stupně, vybudované na závěru, že předmětné nemovitosti nabyli účastníci ze společných prostředků za trvání manželství, tedy na základě kupní smlouvy, uzavřené samostatně žalovaným, vzniklo jejich společné bezpodílové vlastnictví, je věcně správné.

23. Podle citované [podezřelý výraz] úpravy manželského majetkového práva jsou nemovitosti nabyté za trvání manželství ze společných prostředků součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Z časových souvislostí uhrazení kupní ceny v roce 2016 a rozhodnutí společnosti [právnická osoba] o vyplacení dividend v roce 2019 vyplývá, nebyly splněny podmínky pro výluku z tohoto pravidla, spočívající v tom, že na pořízení předmětných nemovitostí byly použity žalovaným inkasované dividendy, jejichž režim byl upraven manželskou smlouvou tak, že nejsou součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů dle [podezřelý výraz] práva.

24. Úvaha žalovaného, že z hlediska příslušnosti k mase bezpodílového společného vlastnictví manželů sdílejí prostředky získané žalovaným půjčkou od společnosti [právnická osoba] v letech 2014, 2015, v důsledku započtení na posléze vzniklý nárok žalovaného na dividendu, režim této dividendy, není správná. Jak vysvětlil již soud I. stupně, je nutno rozlišovat závazek žalovaného ze zápůjčky, s níž druhý manžel nevyslovil souhlas (jako výlučný závazek zavázaného manžela), a reálné plnění peněžních prostředků ze zápůjčky, které spadá do společného jmění, resp. bezpodílového společného vlastnictví manželů. Proto by ani v případě prokázání, že předmětné nemovitosti byly zakoupeny z prostředků, získaných žalovaným zápůjčkami v letech 2014, 2015, nebylo možné dospět k závěru, že byly zakoupeny z výlučných prostředků žalovaného. Není tedy důvodná odvolací námitka, že soud I. stupně neprovedl dokazování, vztahující se k tvrzení žalovaného, že kupní cena za předmětné nemovitosti byla uhrazena z uvedených zápůjček; soudu I. stupně nelze vytýkat, že neprovedl dokazování k tvrzení ke skutečnosti, která je z hlediska právního posouzení věci nerozhodná. Odvolací soud se proto nezabýval ani námitkou žalovaného, že toto tvrzení bylo uplatněno v řízení před soudem I. stupně včas.

25. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil ve znění, které odpovídá úzu zápisu bezpodílového společného vlastnictví manželů cizího práva.

26. Odvolací soud dále uzavřel, že důvodné není ani odvolání žalobkyně do výroku o nákladech řízení mezi účastníky řízení navzájem.

27. Soudní praxe je ustálena v závěru, že za situace, kdy chybí spolehlivý (ověřitelný) údaj o ceně nemovitosti, tedy kdy lze hodnotu věci zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, je spor o určení vlastnictví k nemovitostem sporem ve smyslu § 9 odst. 4 písm. b) AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2015, sp. zn. 30 Cdo 872/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2015, sp. zn. 30 Cdo 160/2015, resp. rozhodnutí, vydaná v rámci dovolacího přezkumu nákladových rozhodnutí soudů nižších stupňů srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2014, sp. zn. 22 Cdo 3003/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2014, sp. zn. 22 Cdo 3794/2014). Zmíněné závěry přitom nekolidují ani s rozhodovací praxí Ústavního soudu (srov. např. usnesení ze dne 17. března 2014, sp. zn. I. ÚS 83/14).

28. Skutečnost, že jde v posuzovaném případě o situaci, kdy lze hodnotu předmětných nemovitostí zjistit jen s nepoměrnými obtížemi ve smyslu § 9 odst. 1 AT, ve znění účinném od 31. 12. 2024, vyplývá ostatně již z toho, že spis neobsahuje znalecký posudek o ceně nemovitostí v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká (§ 8 odst. 1 AT). Opatření znaleckého posudku pouze pro potřeby stanovení tarifní hodnoty odměny advokáta, aniž byl potřebný pro rozhodnutí ve věci samé, jak je tomu v daném případě, lze považovat za nepoměrné obtíže ve smyslu § 9 odst. 1 AT; nadto v této věci, kdy byly činěny jednotlivé úkony s velkým časovým odstupem, by bylo nutno spolehlivě zjistit hodnotu nemovitosti v různých okamžicích v průběhu 3 let, kdy trh s nemovitostmi vykazoval rychlý a významný vzestup cen bytů. Pro úkony právní služby, učiněné po 1. 1. 2025, řeší problematiku tarifní hodnoty sporů o určení, zda tu je právní vztah nebo právo, lze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích, jednoznačně ustanovení § 9a odst. 1 písm. d) AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025, které soud I. stupně aplikoval.

29. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek soudu I. stupně i v napadeném nákladovém výroku.

30. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.; žalobkyně, která měla v této fázi řízení plný úspěch (při obraně proti odvolání žalovaného), má právo na náhradu nákladů řízení ve výši nákladů za právní zastoupení, které jí v této fázi řízení vznikly: odměna za úkony právní služby vykonané po 1. 1. 2025, podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“): za 2 úkony podle § 11 odst. 1 AT (vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu dne 3. 9. 2025) z pcta 500 000 Kč (§ 9a odst. 1 písm. d) AT), tj. ve výši 10 300 Kč za jeden úkon (odměna celkem 20 600 Kč) a dvě paušální náhrady nákladů advokáta ve výši 450 Kč za jeden úkon (paušální náhrada celkem 900 Kč), celkem 21 500 Kč. Tuto náhradu je nutno snížit o náklady řízení o odvolání žalobkyně proti nákladovému výroku, které nebylo úspěšné; tyto náklady jsou součtem odměny za úkon podle § 11 odst. 2 písm. c) AT), tedy ve výši 5 150 Kč a režijního paušálu 450 Kč, celkem 5 600 Kč. Žalobkyni tedy náleží náhrada ve výši 15 900 Kč (= 21 500 Kč – 5 600 Kč) a náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z této částky ve výši 3 339 Kč, celkem 19 239 Kč.