o omluvu, o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 4. 2024, č. j. 47 C 62/2023-239,

Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované spočívající v povinnosti zaslat do dvou týdnů od právní moci rozsudku žalobci doporučeně na adresu [právnická osoba] písemnou omluvu v tomto znění: „Vážený pane [jméno FO], [Orgán veřejné moci], se sídlem [adresa], se Vám omlouvá za jednání [tituly před jménem] [jméno FO], předsedkyně [Orgán veřejné moci], která při vyřizování Vaší stížnosti došlé k [Orgán veřejné moci] dne [datum], ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 26 Nt 3/2022, nejednala s respektem k Vašemu zdravotnímu postižení, tímto jednáním bylo neoprávněně zasaženo do Vašich osobnostních práv. Za tento protiprávní zásah se Vám [Orgán veřejné moci] omlouvá.“ (výrok I.), a aby soud uložil žalované, aby do dvou týdnů od právní moci rozsudku zaslala žalobci doporučeně na adresu [právnická osoba] písemnou omluvu v tomto znění: „Vážený pane [jméno FO], [Orgán veřejné moci], se sídlem [adresa], se Vám omlouvá za jednání [tituly před jménem] [jméno FO], předsedkyně [Orgán veřejné moci], která při vyřizování Vaší stížnosti došlé k [Orgán veřejné moci] dne [datum], ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. [spisová značka], porušila [právnická osoba] na účinný přístup ke spravedlnosti na rovnoprávném základě s ostatními, tímto jednáním bylo neoprávněně zasaženo do Vašich osobnostních práv. Za tento protiprávní zásah se Vám [Orgán veřejné moci] omlouvá.“ (výrok II.). Dále žalobci uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení (výrok III.).

1. Soud I. stupně takto rozhodl v řízení, ve kterém se žalobce žalobou doručenou dne 30. 7. 2022 domáhá na žalované náhrady nemajetkové újmy ve formě omluvy za porušení práva na účinný přístup ke spravedlnosti na rovnoprávném základě s ostatními a za skutečnost, že ve věci vedené u [Orgán veřejné moci] (dále jen „okresní soud“) pod sp. zn. 26 Nt 3/2022 nebylo s žalobcem jednáno s respektem vzhledem k jeho zdravotnímu postižení, a to na podkladě tvrzení o jednání předsedkyně okresního soudu.

Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, neboť předsedkyně okresního soudu v e-mailové odpovědi na stížnost žalobce použila jednak žalobcem požadovanou větší velikost písma, jednak ve vztahu k tvrzeným zdravotním potížím žalobce je v předmětném e-mailu uvedeno, že soudu nebyla předložena lékařská zpráva, ze které by vyplývalo, že žalobce není schopen přečíst písmo, jehož používání soudům ukládá v e-mailu uvedená instrukce Ministerstva spravedlnosti. Konečně okresní soud si od [právnická osoba] vyžádal lékařskou zprávu, v níž je zdravotní stav žalobce podrobně popsán, ale není v ní uvedeno, že by žalobce trpěl tvrzenými potížemi se zrakem, resp. že by přečetl pouze písemnosti s velikostí písma minimálně 26 bodů.

2. Soud I. stupně s odkazem na § 5 písm a), b) a § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo ke zlehčování zdravotní újmy žalobce, a dále tím, zda došlo k porušení práva žalobce na účinný přístup ke spravedlnosti na rovnoprávném základě s ostatními. Soud I. stupně měl za prokázané, že předsedkyně okresního soudu v e-mailové odpovědi na stížnost žalobce podanou též e-mailem dne 26. 6. 2022 použila žalobcem požadovanou větší velikost písma, přestože v průběhu namítaného prvostupňového řízení žalobce nedoložil takové skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že není schopen přečíst písmo, jehož používání soudům ukládá instrukce [Orgán veřejné moci]. [právnická osoba], kde žalobce pobýval, opakovaně sepsala lékařskou zprávu, v níž je zdravotní stav žalobce podrobně popsán, ale ani v jedné z nich není uvedeno, že by žalobce trpěl tvrzenými potížemi se zrakem. Neztotožnil se ani s tvrzeními žalobce, že by jednání předsedkyně okresního soudu vůči žalobci bylo „nedůstojné, přezíravé a ponižující“, a to s odkazem na obsah e-mailu odeslaného dne 27. 6. 2022, ve kterém byl žalobce pouze upozorněn na nevhodnost invektiv použitých v podání žalobce ze dne 26. 6. 2022 vůči zaměstnancům soudu (viz „asi primitivního asi neonacistického zaměstnance paní [jméno FO]“) a na to, že nemá status zvlášť zranitelné oběti, což žalobce sám v doplnění žaloby přiznal s tím, že termín zvlášť zranitelná oběť není obsažen v Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením ze dne 30. 3. 2007, na niž žalobce odkazuje s tvrzením, že tato Úmluva měla být v jeho případě porušena. Pojem zvlášť zranitelná oběť používá zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů, přičemž je definován v § 2 odst. 4 ve spojení s odstavcem 2 a 3 tohoto zákona. Soud I. stupně uzavřel, že pokud předsedkyně okresního soudu toliko konstatovala, že žalobce nemá postavení zvlášť zranitelné oběti, když tento termín použil sám žalobce, a vycházela přímo z dikce výše uvedeného zákona o obětech trestných činů, nelze v uvedeném jednání spatřovat cokoliv nedůstojného, přezíravého ani ponižujícího. V e-mailovém podání předsedkyně okresního soudu soud I. stupně neshledal ani porušení žádného práva žalobce dle Úmluvy OSN a CRPD, neboť s ním bylo komunikováno požadovanou větší velikostí písma. Dále soud I. stupně konstatoval, že nesouhlasí s právním posouzením věci učiněným žalobcem, který odkazoval na § 2951 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), s ohledem na skutečnost, že odpovědnost žalované je zakotvena ve speciálním zákoně č. 82/92 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), podle kterého danou věc posoudil.

3. Soud I. stupně uzavřel, že po provedeném dokazování neshledal v e-mailu předsedkyně senátu z 27. 6. 2022 žádné náznaky despektu ke zdravotnímu postižení žalobce ani neshledal, že by obsahem předmětného e-mailu bylo jakkoliv porušeno právo žalobce na účinný přístup ke spravedlnosti. Jelikož soud neshledal existenci odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu ze strany předsedkyně [Orgán veřejné moci], nezabýval se již tím, zda žalobci vznikla nemajetková újma, a žalobu pro absenci odpovědnostního titulu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“).

4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání, ve kterém nesouhlasí s právním posouzením věci podle OdpŠk a opakuje, že mělo být postupováno podle § 2951 odst. 2, § 81 a § 82 odst. 1 o. z. Dále namítá, že předsedkyně okresního soudu měla žalobce vyzvat, aby své zdravotní problémy prokázal, když i z lékařské zprávy [právnická osoba] ze dne 15. 7. 2022 vyplývá zrakový hendicap žalobce. Předsedkyně okresního soudu jednala diskriminačně. Nadto sám žalobce zasílal soudu ve věci sp. zn. 26 Nt 3/2022 podání se zvětšenou velikostí písma. Navrhuje, aby odvolací soud provedl k důkazu listiny z uvedeného spisu na čl. 53, 56 a 60. Namítl také, že soud I. stupně se nevypořádal s jeho návrhem na účastnický výslech k prokázání rozsahu újmy, která mu byla jednáním předsedkyně okresního soudu způsobena, a navrhuje k důkazu přehrání zvukového záznamu z jednání soudu I. stupně. Má za to, že soud I. stupně dospěl k nesprávnému závěru, neboť uvedeným e-mailem ze dne 27. 6. 2022 byly zlehčovány závažné zdravotní problémy žalobce, které mu objektivně znesnadňovaly přístup k soudu, předsedkyně okresního soudu z pozice moci jednala se žalobcem nedůstojným a ponižujícím způsobem a v rozporu s § 80 odst. 2 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že bude žalované uložena povinnost zaslat žalobci omluvy výše uvedeného znění.

5. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

7. Odvolací soud věc projednal bez osobní účasti žalobce, který na účasti trval, avšak vyžadoval zajištění převozu policejní eskortou ve velkokapacitním bezbariérovém voze (tzv. [podezřelý výraz]), a to s ohledem na svoji morbidní obezitu, přidružená zdravotní omezení a zdravotní problémy a váhu invalidního vozíku, neboť do standardní policejní dodávky není možné žalobce objektivně naložit. Upozornil také na skutečnost, že v současné době je omezen na osobní svobodě výkonem ústavní léčby v [právnická osoba] a dne 18. 4. 2024 primář léčebného zařízení zakázal žalobci veškeré návštěvy soudních jednání bez přítomnosti policejní eskorty. Odvolací soud zvážil žádost žalobce a přípisem ze dne 19. 8. 2024 ho vyrozumněl, že se žádosti nevyhovuje. Přihlédl při tom ke skutečnosti, že žalobce je zastoupen řádně k jednání předvolaným právním zástupcem, sám žalobce nebyl na jednání předvoláván, dále vyhodnotil závěry Souhrnného vyjádření k stížnostem žalobce ze dne 8. 8. 2024, vypracované [podezřelý výraz] a ředitelkou [právnická osoba], ze kterého vyplývá, že zákaz propusky z ochranného léčení je důsledkem chování žalobce, který při výkonu ochranné léčby nespolupracuje. Za této situace, s odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2012, č.j. 36 Co 86/2012-80, který dovodil, že: "Právo na osobní účast při veřejném projednání věci zaručené čl. 38 Listiny základních práv a svobod je sice nezadatelným právem každého účastníka řízení před soudem, ale ani ono nemůže být zneužíváno a musí být limitováno přinejmenším principy obecné morálky. Je-li účastník odsouzen za mimořádně závažnou trestnou činnost k dlouholetému trestu odnětí svobody, avšak řádný výkon trestu se snaží narušit opakovaným podáváním civilních žalob, nechává se eskortovat k jednáním, aniž by se na vysokých nákladech eskortace jakkoliv podílel, důsledným vynucováním osobní účasti na veškerých jednáních, jež jsou v desítkách jím účelově vyvolávaných sporů nařizována, si na úkor daňových poplatníků bohatě zpestřuje výkon trestu, který se tak zásadně míjí se svým výchovným účelem, jde o hrubé zneužití obecně zaručeného práva na přítomnost při projednání sporu, jež nemůže požívat ochrany.", odvolací soud shledal právo žalobce na osobní účast při odvolacím jednání limitované jeho jednáním, neboť je zřejmé, že pokud by řádně spolupracoval při výkonu ochranné léčby, nebyl by limitován v propustkách z ochranného léčení a mohl na něm participovat bez nutnosti zapojení lidských, technických i materiálních zdrojů bezpečnostních složek.

8. Pokud se týká dalšího požadavku na zabezpečení projednání odvolání prostřednictvím videokonference za použití soukromého notebooku žalobce, odvolací soud připomíná, že možnost využití videokonferenčního zařízení je upravena § 102a o. s. ř. a provádí se prostřednictvím videokonferenčních zařízení, která mohou být zabudovaná i mobilní, nicméně jde o zařízení ve vlastnictví státních institucí nebo státem pronajímaných zařízení od soukromých firem. [právnická osoba] takovýmto zařízením v současné době nedisponuje, jak sám žalobce uvedl. Provoz takovýchto zařízení je limitován i s ohledem na kyberneticku bezpečnost a zneužití přenosu k jinému účelu než projednání věci. Nelze odhlédnout také od zákonného požadavku přítomnosti pověřené osoby po celou dobu úkonu a její povinnosti ověřit totožnost účastníka a nutnosti pořizovat zvukový i obrazový záznam. Odvolací soud uzavírá, že tento požadavek žalobce neodpovídá dikci shora uvedeného ustanovení §102a o. s. ř. a takovému, mimo zákon stojícímu požadavku, nevyhověl.

9. Odvolací soud k věci samé ohledně žalobcem navrhovaných důkazů nejprve uvádí, že v napadeném rozhodnutí, jakož i v přepisu zvukové nahrávky jednání před soudem I. stupně je jasně uvedeno, že důkazní návrhy, které vznesl žalobce i v rámci odvolacího řízení se pro nadbytečnost zamítají a v bodě 9 napadeného rozhodnutí je zřetelně a logicky uvedeno, z jakého důvodu měl nalézací soud uvedené důkazy za nadbytečné. S ohledem na skutečnost, že soud I. stupně se s navrhovanými důkazními návrhy řádně v rámci řízení vypořádal, odvolací soud dokazování nedoplňoval, neboť se ztotožnil s názorem soudu I. stupně o jejich nadbytečnosti. Odvolací soud připomíná, že úkolem soudu není provést veškeré důkazy, které jsou mu nabízeny, ale pouze takové, které jsou pro řízení podstatné.

10. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí obstaral dostatek skutkových podkladů, ze kterých vyvodil správné skutkové závěry a na jejich základě též přiléhavé závěry právní.

11. K žalobcově námitce ohledně aplikace OdpŠk a nikoli žalobcem uváděných ustanovení o. z. odvolací soud odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle které nároky z odpovědnosti za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci nelze posuzovat obecnou úpravou ochrany osobnosti v občanském zákoníku, ale výlučně na základě podmínek odpovědnosti státu za škodu podle OdpŠk, který je zároveň speciální úpravou v oblasti ochrany osobnosti tam, kde bylo do těchto práv zasaženo při výkonu veřejné moci (srov. rozsudky Nejvyššího soudu publikované pod č. 125/2011 a 97/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Soud I. stupně tedy postupoval správně, pokud důvodnost nároků žalobce posuzoval podle OdpŠk.

12. Dle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena (a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, (b) nesprávným úředním postupem.

13. Dle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závaznosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

14. Podle výše uvedených ustanovení stát odpovídá za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem. Jedná se o odpovědnost objektivní, které se nelze zprostit a která je dána za současného splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí či nesprávný úřední postup, 2) vznik škody, 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Za situace, kdy není splněna, byť i jen jedna z výše uvedených podmínek, žaloba na náhradu škody nemůže být úspěšná.

15. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že v namítaném postupu nelze shledat nesprávný úřední postup předsedkyně okresního soudu. Její odpověď zaslaná žalobci e-mailem ze dne 27. 6. 2022 nevykazuje známky despektu, zlehčování zdravotního stavu žalobce, ponižování či nedůstojného jednání, které by vybočovaly z povinností soudce daných mu zákonem, etickými pravidly a obecnými normami slušného chování. Na tomto místě odvolací soud konstatuje, že naopak stížnost žalobce z obecných norem slušného chování vybočila, a to invektivou směřující proti zaměstnankyni soudu, která nemůže být omluvena ani zdravotním stavem žalobce či jeho handicapem, který nebyl v rámci žádného řízení zpochybněn. Co se týče námitky ohledně jednání předsedkyně okresního soudu spočívající v tom, že žalobce nevyzvala k doplnění podání, je zřejmé, že v dané věci nebyl důvod postupovat dle § 43 odst. 1 o. s. ř., neboť podání žalobce bylo posouzeno jako stížnost v rámci řízení o návrhu žalobce, v [Orgán veřejné moci] č. j. 49 T 7/2016-1140 ze dne 25. 10. 2015, ve spojení s rozsudkem [Orgán veřejné moci] č. j. 10 To 9/2017-1544 ze dne 7. 2. 2017. Předsedkyně okresního soudu ve stížnosti dále pouze odmítla komunikaci prostřednictvím výše zmíněných invektiv vůči zaměstnancům soudu, upozornila žalobce, že nemá postavení zvlášť zranitelné oběti, aniž by hodnotila zdravotní stav žalobce či mu odpírala práva osob se zdravotním postižením deklarovaná v Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením ze dne 30. 3. 2007, upozornila ho na povinnost soudů ohledně úpravy textu danou Instrukcí Ministerstva sprvednosti č. 4/2017 MSp a na to, že obsahem spisu nejsou skutečnosti, které dokladají to, že žalobce nemůže přečíst instrukcí danou velikost písma. E-mail byl žalobci zaslán ve formě zvětšeného písma. Takový postup předsedkyně okresního soudu není nesprávným úředním postupem a odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že v projednávané věci nebyla dána již první podmínka odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, proto nebylo ani nutno provádět dokazování ke zjišťování vzniku či rozsahu žalobcem tvrzené škody.

16. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud shledal napadený rozsudek ve všech výrocích věcně správný, a podle § 219 o. s. ř. jej proto potvrdil.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1, § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela neúspěšný, úspěšná žalovaná má proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení spočívající v odměně tzv. nezastoupeného účastníka za přípravu a účast na odvolacím jednání před odvolacím soudem ve výši 300 Kč za jeden úkon, tj. celkem 600 Kč. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.