o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem zastavil řízení co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení, žalobu zamítl (výrok III.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení o žalobě, jíž se žalobce podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), domáhal náhrady škody (majetkové újmy), která mu měla vzniknout v důsledku toho, že proti němu bylo u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] vedeno [anonymizována dvě slova] pro spáchání [anonymizována dvě slova] podle § 173 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku ve stádiu přípravy, které skončilo zproštěním obžaloby, přičemž v období od [datum] do [datum] byl na osobní svobodě omezen vazbou. Z vazby byl žalobce propuštěn za současného přijetí peněžité záruky, stanovení dohledu probačního úředníka a zákazu vycestování do zahraničí. Žalobce byl obžaloby pravomocně zproštěn dne [datum], peněžitá záruka byla zrušena usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum] a zákaz vycestování byl zrušen usnesením ze dne [datum].

3. Řízení bylo původně vedeno u soudu I. stupně pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce požadoval (i) náhradu za ztrátu příjmu po dobu trvání vazby (ii) odškodné za psychickou újmu způsobenou omezením osobní svobody po dobu trvání vazby, (iii) odškodné za psychickou újmu způsobenou omezením osobní svobody po dobu trvání zákazu vycestování do zahraničí, (iv) náhradu škody představující účelně vynaložené náklady na obhajobu a (v ) náhradu nemajetkové újmy za [anonymizována dvě slova], to vše se zákonným úrokem z prodlení od [datum]. Nároky žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné [anonymizována dvě slova] ve výši [částka] s příslušenstvím a na náhradu škody odpovídající nákladům na obhajobu ve výši [částka] s přísl., byly vyloučeny k samostatnému projednání (v nadepsaném řízení sp. zn. [spisová značka]).

4. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání zaplatila dne [datum] na náhradu škody vzniklé vynaložením nákladů na obhajobu částku [částka] a na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vazbou částku [částka]. Po částečném zpětvzetí žaloby ohledně nároku na zaplacení náhrady škody odpovídající nákladům na obhajobu ([částka], [částka] a [částka]) zůstal předmětem řízení nárok na zaplacení částky [částka] s přísl. na náhradu nákladů obhajoby a [částka] na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vedením [anonymizována dvě slova].

5. Soud I. stupně vzal za prokázaný žalobcem tvrzený průběh [anonymizována dvě slova], jak je popsán výše. Po právní stránce dovodil existenci právního důvodu odškodnění podle § 5 písm. a), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 OdpŠk. Dospěl k závěru, že pokud [anonymizována dvě slova] žalobce neskončilo pravomocným odsouzením, vznikl mu nárok na náhradu škody z titulu vydání nezákonného rozhodnutí, neboť v případě, kdy [anonymizována dvě slova] neskončí pravomocným odsouzením, je usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova] podle § 160 odst. 1 tr. řádu nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 zákona OdpŠk.

6. Po právní stránce soud I. stupně uzavřel, že žalobci vznikla nemajetková újma spočívající v zásahu do jeho osobnostní sféry v důsledku zahájení a vedení [anonymizována dvě slova], za niž by mu podle § 31a odst. 2 OdpŠk zásadně náleželo zadostiučinění. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal konkrétní závažnější dopady způsobené samotným [anonymizována dvě slova], když převážnou část tvrzené újmy vztahoval ke skutečnosti, že na něm byla vykonána vazba, a náhrada nemajetkové újmy způsobené rozhodnutím o výkonu vazby mu již byla poskytnuta, soud I. stupně dospěl k závěru, že je postačující zadostiučinění formou konstatování porušení práva, kterého se však již žalobci od žalované dostalo. Žaloba byla proto v rozsahu nároku na zaplacení [částka] zamítnuta.

7. Soud I. stupně dále v plném rozsahu vyhověl žalobě, pokud žalobce uplatnil nárok na náhradu za náklady obhajoby, a to nad rámec žalovanou poskytnuté náhrady ve výši [částka], za úkony, které byly mezi stranami sporné. Žalobci přiznal podle § 31 odst. 1, 2 OdpŠk náhradu celkem ve výši [částka].

8. Při stanovení výše nákladů za obhajobu žalobce soud I. stupně vycházel z částky [částka] za jeden úkon právní služby. Přiznal žalobci náhradu nákladů za následující úkony právní služby: 1/ [datum] – [částka] náhrada za promeškaný čas cestou na trase [obec] – [obec] a zpět k úkonu seznámení se spisem (žalovaná přiznala náhradu za samotný úkon, ale nikoli za cestu, dle soudu I. stupně se jedná o účelný úkon, kdy obhájce se potřebuje se spisem seznámit, aby mohl připravit strategii obhajoby); 2/ [datum] – [částka] náhrada za promeškaný čas cestou na trase [obec] – [obec] a zpět k úkonu jednání soudu, [částka] cestovné; 3/ [datum] – [částka] náhrada za čas promeškaný při přerušení jednání; 4/ [datum] – [částka] odměna a [částka] režijní paušál za úkon právní služby: porada, [částka] náhrada za čas promeškaný cestou na trase [obec] – [obec] a zpět k tomuto úkonu; 5/ [datum] – [částka] odměna a [částka] režijní paušál za úkon právní služby: porada, [částka] náhrada za čas promeškaný cestou na trase [obec] – [obec] a zpět k tomuto úkonu, [částka] cestovné za použití automobilu; 6/ [datum] – [částka] odměna a [částka] režijní paušál za úkon právní služby: porada, [částka] náhrada za čas promeškaný cestou na trase [obec] – [obec] a zpět k tomuto úkonu, [částka] cestovné za použití automobilu; 7/ [datum] – [částka] odměna a [částka] režijní paušál za úkon právní služby: prostudování spisu (dle soudu I. stupně se jedná o účelný úkon, kdy obhájce se potřebuje se spisem seznámit a zjistit vývoj ve věci, aby mohl připravit strategii obhajoby a reagovat na postup OČTŘ); 8/ [částka] odměna a [částka] režijní paušál za úkon právní služby: žádost o vrácení pasu; 9/ [částka] odměna a [částka] režijní paušál za úkon právní služby: opětovná žádost o vrácení záruky a pasu (poslední dva úkony právní služby soud I. stupně považuje za důvodné, byť byly provedeny pro pravomocném skončení [anonymizována dvě slova], neboť je zde zcela zjevná příčinná souvislost s [anonymizována dvě slova]). Celková částka náhrady činí celkem [částka], tj. [částka] + [částka] náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %; vzhledem k prodlení žalované s plněním náhrady soud I. stupně podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. přiznal žalobci úrok z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení, a dále úrok z prodlení v zákonné výši z částky [částka], kterou žalovaná plnila na náhradu nákladů obhajoby dobrovolně, avšak ocitla se v prodlení, které trvalo od [datum] do [datum].

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř.; soud I. stupně uzavřel, že každá ze stran sporu měla pouze částečný úspěch a náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil.

10. Tento rozsudek napadla žalovaná včasným a přípustným odvoláním, v rozsahu části vyhovujícího výroku II. a nákladového výroku IV. Vytýkala soudu I. stupně nesprávné právní posouzení podmínek pro přiznání náhrady škody v podobě konkrétních žalobcem tvrzených nákladů na obhajobu (§ 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.).

Vyhovující výrok II. (jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky Kč od [datum] do zaplacení a dále úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně [částka] od [datum] do [datum]) a z částky [částka] od [datum] do zaplacení), je odvoláním napaden co do části jistiny v částce [částka], tj. [částka] jako součet náhrad za položky shora označené jako 3/, 6/, 8/, 9/ a náhrada za DPH [částka]).

Žalovaná považuje rozhodnutí soudu I. stupně za nesprávné z následujících důvodů: K položce 3/ ([částka] jako náhrada za promeškaný čas): dne [datum] trvalo hlavní líčení v součtu 5 hod 55 min (10: [číslo], 14: [číslo], 17: [číslo]), přerušení trvala v součtu 1 hod 25 min, žádné jednotlivé přerušení jednání nepřesáhlo dvou hodin. Žalovaná poskytla žalobci mimosoudně náhradu, určenou na základě ustálené soudní praxe, reprezentované rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a dále z rozhodnutí publikovaných ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod [spisová značka] a [spisová značka], a to odměnu za 3 úkony právní služby a náhradu promeškaného času za 3 půlhodiny, což pokrývá celou dobu hlavního líčení i promeškaný čas v souvislosti s přerušením hlavního líčení, které bylo delší 30 minut, a proto není součástí samotného úkonu. Zároveň však platí, že advokátovi nenáleží náhrada za promeškaný čas, má-li za stejné časové období nárok na odměnu za úkon právní služby.

K položkám 4/, 5/, 6/: jedná se o úkony„ další porada s klientem“ ve dnech [datum], [datum] a [datum], přiznána byla odměna za úkon, náhrada za čas ztracený na cestě k úkonu a cestovné, celkem ve výši [částka]. Žalovaná namítá, že soud I. stupně vzal nesprávně konání těchto porad za prokázané. Žalobce prokazoval provedení úkonů prohlášení žalobce, resp. záznamy o konání porad podepsané žalobcem na hlavičkovém papíře obhájce; v době konání tvrzených porad byl však žalobce ve vazbě (od [datum] do [datum]), proto by uskutečnění těchto porad mělo být prokázáno výpisem návštěv obhájce vyhotoveným příslušnou vazební věznicí či potvrzením vazební věznice s přesnými údaji o čase příchodu a odchodu obhájce. Předložené záznamy o konání porad nejsou dostatečným důkazem o jejich konání, když uskutečnění porad mohlo a mělo být prokázáno jiným, objektivním důkazním prostředkem. Potvrzení o návštěvě obhájce jsou na vyžádání běžně vazebními věznicemi vydávána.

Žalovaná dále s odkazem na judikaturu Ústavního soudu (rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 826/09 ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 782/2007 ze dne [datum] či I. ÚS 3208/08 ze dne [datum]) namítala, že se soud I. stupně nezabýval hodnocením účelnosti jednotlivých porad a posouzením, zda jejich počet, frekvence a časová posloupnost odpovídá rozsahu a složitosti věci a počtu a charakteru úkonů řízení, které byly v jednotlivých stádiích řízení prováděny. Uvedené bylo namístě posoudit zejména ve vztahu k poradě, která se měla konat dne [datum], neboť jiná porada byla účtována již v předešlý den. Odůvodnění napadeného rozhodnutí neobsahuje ohledně těchto úkonů žádné právní hodnocení. Není ani zřejmé, proč je u porad 14. 4. a [datum] přiznávána náhrada za promeškaný čas v rozsahu 6 půlhodin, a u porady [datum] v rozsahu 7 půlhodin (ve všech případech se jednalo o cestu na trase [obec] – [obec] a zpět).

K položkám 8/, 9/: celkem [částka] za úkony právní služby – sepis žádosti o vrácení pasu a opětovné žádosti o vrácení záruky a pasu, dne [datum] a [datum]. Žalovaná namítala, že náklady nebyly účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí, jak předpokládá § 31 odst. 1 OdpŠk, neboť nezákonné rozhodnutí (usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova]) již bylo v době provedení uvedených úkonů odklizeno (usnesením Vrchního soudu v Praze o zamítnutí odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku ze dne [datum], které téhož dne nabylo právní moci). Žalobci byla v rámci předběžného projednání nahrazena odměna advokáta za jednu žádost ze dne [datum], další žádosti byly svým obsahem opakováním této první žádosti.

11. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil v napadené části výroku II. tak, že se zamítá žaloba co do částky [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení.

12. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející podle § 212 a § 212a o. s. ř., aniž nařizoval jednání podle § 214 odst. 3 o. s. ř., když účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili. Dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze zčásti.

14. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk zahrnuje náhrada škody takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle § 31 odst. 3 OdpŠk jsou náklady zastoupení součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (advokátní tarif).

15. K odvolací námitce nedůvodnosti požadavku žalobce na náhradu za porady konané ve dnech [datum], [datum] a [datum]:

16. Podle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu náleží mimosmluvní odměna za úkon právní služby spočívající v další poradě s klientem přesahující jednu hodinu. Podle ustálených závěrů soudní praxe jsou soudy oprávněny i povinny posuzovat, zda v konkrétním případě došlo k uskutečnění porady a zda bylo hodnověrným způsobem doloženo, že uvedená další porada advokáta s klientem přesahovala délku jedné hodiny; stejně tak mohou i musí zvažovat, zda bylo uskutečnění takové porady účelné (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2693/17, nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1232/20, usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 204/20).

17. V daném případě soud I. stupně přiznal žalobci náhradu ve formě odměny za úkon právní služby, náhradu za čas ztracený cestou k úkonu a náhradu cestovného v žalobcem požadované výši, aniž své závěry jakkoli odůvodnil.

18. Odvolací soud na základě obsahu předloženého spisu dospěl k závěru, že žalobce neprokázal opodstatněnost požadavku na náhradu za uvedené tři tzv. další porady advokáta s klientem. Bylo totiž na žalobci, aby především tvrdil nejen konání porad, nýbrž i jejich délku, a aby rovněž v hrubých rysech tvrdil obsah porad, konaných ve dvou po sobě jdoucích dnech ([datum] a [datum]), a odůvodnil tak účelnost jejich konání. Jediný žalobcem navržený důkaz o konání všech tří porad v době, kdy byl omezen na svobodě vazbou – záznam advokáta o konání porady s podpisem žalobce, není, pokud zůstal osamocen, způsobilý k prokázání tvrzení o uskutečněných poradách v rozsahu, který by mohl být honorován dle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu.

19. Žalobce na podporu tvrzení o konání a délce porad nenavrhl žádné další důkazy, přestože by se nabízel například výpis o evidenci příchodu a odchodu advokáta do objektu vazební věznice. Další porada advokáta s klientem je úkonem, který zpravidla není zjistitelný ze soudního nebo vyšetřovacího spisu, a proto si právní zástupci nechávají potvrdit konání porady klientem, případně vězeňskou službou, aby splnili svou povinnost vyplývající ze stavovských předpisů České advokátní komory (k tomu srov. čl. 1 usnesení představenstva České advokátní komory ze dne [datum], kterým se stanoví některé podrobnosti o dokumentaci advokáta vedené při poskytování právních služeb).

20. Vzhledem k tomu, že konání těchto porad nelze mít za prokázané, není důvodný ani požadavek žalobce na poskytnutí náhrady za příslušné úkony právní služby a promeškaný čas ani náhrady tvrzených hotových výdajů v podobě cestovného (celkem [částka] bez DPH)

21. K odvolací námitce nedůvodnosti požadavku žalobce na náhradu [částka] za promeškaný čas v průběhu hlavního líčení dne [datum]:

22. Při určování a účtování úkonů právní pomoci advokátem v [anonymizováno] řízení se soudní praxe sjednotila na zásadě, že první a každý další den hlavního líčení se začíná nový úkon a že dobu úkonů provedených v různých dnech nelze sčítat. V rámci jednoho dne naopak je nutno sčítat časy úkonů právní služby a podle výsledku pak v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. stanovit počet úkonů právní služby. Pokud jde o přestávky v hlavním líčení konaném téhož dne, nelze do doby účasti na jednání před soudem zahrnovat všechny přestávky, zvláště ne ty, které trvají delší dobu. [příjmení] vychází z ustanovení § 14 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a připouští včítání přestávek kratších 30 minut do doby úkonu právní služby. Přestávky nad tuto hranici je třeba honorovat jako promeškaný čas (srov. rozhodnutí č. 7/1998 Sb. soudních rozhodnutí a stanovisek, resp. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]).

23. V posuzovaném případě tak postupovala i žalovaná, pokud na základě žalobcem nezpochybněného časového průběhu hlavního líčení dne [datum] mimosoudně poskytla žalobci náhradu za 3 úkony právní služby a 3 půlhodiny promeškaného času v souvislosti s přerušením hlavního líčení; pro přiznání další částky [částka] jako náhrady za promeškaný čas při přerušení jednání tedy již není důvod.

24. K odvolací námitce nedůvodnosti požadavku žalobce na náhradu za úkony právní služby – žádost o vrácení pasu a opětovná žádost o vrácení záruky a pasu, vykonané po pravomocném zproštění žalobce obžaloby:

25. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

26. Podle nezpochybněných skutkových zjištění soudu I. stupně nebyla bezprostředně po pravomocném zproštění žalobce obžaloby odklizena rozhodnutí o přijetí peněžité záruky a o zadržení cestovního pasu žalobce, která byla vydána v průběhu skončeného [anonymizováno] řízení a jejichž účinky se nadále nepříznivě projevovaly v osobní sféře žalobce. Žalobce je cizinec a měl zájem udržovat kontakty se širší rodinou usazenou v nečlenském státě EU; stejně tak částka [částka] představuje (již vzhledem k funkci peněžité záruky, kterou v [anonymizováno] řízení plnila) pro žalobce významnou majetkovou hodnotu.

27. Úkony právní služby, spočívající v sepsání žádostí o vrácení cestovního pasu a žádosti o vrácení peněžité záruky ve výši [částka], byly provedeny [datum], resp. [datum], tedy po dvou měsících od pravomocného zproštění žalobce obžaloby ([datum]). Za těchto okolností je nutno hodnotit je jako účelné, zaměřené na nápravu prodlení s vydáním rozhodnutí o zrušení peněžité záruky (zrušena usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum]) a zrušení zákazu vycestování (zrušen usnesením ze dne [datum]) po pravomocném zproštění žalobce obžaloby, které se z výše uvedených důvodů negativně projevovalo v osobní sféře žalobce. Nárok na náhradu za uvedené úkony právní služby byl uplatněn důvodně a soud I. stupně nepochybil, pokud ji žalobci přiznal.

28. Z výše uvedených důvodů odvolací soud změnil rozsudek I. stupně v odvoláním napadené části výroku II. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobu s návrhem na zaplacení částky [částka] (tj. [částka] odpovídající nepřiznaným náhradám [částka] a [částka], a DPH z této částky, tj. [částka]) s úrokem s prodlení z této částky v zákonné výši od [datum] do zaplacení zamítl; ve zbývající části výroku II., napadené odvoláním žalovaného (odpovídající náhradě za sepsání žádostí o vrácení cestovního pasu a žádosti o vrácení peněžité záruky), byl rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

29. Uvedeným výpočtem byla podle § 164 o. s. ř. provedena oprava nesprávnosti, která se projevila vyhlášením částky, v níž je rozsudek soudu I. stupně změněn, ve výši [částka]; nesprávnost je patrná ze srovnání s obsahem spisu, z něhož vyplývá, že obhájce žalobce je plátcem DPH a vyúčtované náhrady jsou navyšovány o náhradu za daň. Důvodům pro změnu rozsudku soudu I. stupně, uvedeným odvolacím soudem výše, tedy odpovídá částka [částka].

30. Vzhledem ke změně rozhodnutí soudu I. stupně bylo podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. opětovně rozhodováno o nákladech řízení před soudem I. stupně. Žalobce i žalovaná byli v řízení před soudem I. stupně úspěšní pouze zčásti. Přestože se poměr procesního úspěchů v řízení před soudem I. stupně v důsledku rozhodnutí odvolacího soudu změnil, jde o změnu nepatrnou; odvolací soud proto, obdobně jako soud I. stupně, podle § 142 odst. 2 o. s. ř. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně.

31. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř., vzhledem k pouze částečnému úspěchu každého z účastníků v této fázi řízení.