o zaplacení částky 1 435,40 EUR (2x 717,70 EUR) s příslušenstvím, o odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. dubna 2025, č. j. 6 C 69/2024-46,

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit každému ze žalobců a/, b/ částku 717,70 EUR se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % p. a. od 27. 5. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výroky I., II.), a dále povinnost zaplatit žalobcům a/, b/ k rukám jejich právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 30 379 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení o žalobě, v níž žalobci tvrdili, že byli držiteli rezervací na let provozovaný žalovaným leteckým dopravcem (lety [číslo] + [číslo] + [číslo]) z [místo] ([stát]) přes [místo] a [místo] do [místo], s plánovaným odletem z [místo] dne 16. 4. 2023 v 11:45 místního času. Žalobci se dostavili k nástupu na palubu letu [číslo] s předstihem cca 150 minut před plánovaným odletem. Letecký dopravce, uskutečňující první úsek letu ([místo] – [místo]), tj. společnost [společnost] [název], odepřel žalobcům nástup na palubu, s odůvodněním, že bylo prodáno více letenek, než je míst na palubě a v důsledku důvodu chyby v rezervačním systému žalované nejsou na seznamu cestujících.

3. Požadovaná částka 717,70 EUR pro každého ze žalobců a/, b/ představuje paušální náhradu podle článku 7 odst. 1 písm. c) Nařízení Rady (ES) č. 261/2004 , kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů (dále jen „Nařízení“) ve výši 600 EUR (když ortodromická vzdálenost [místo] – [místo] činí 8 005 km) a dále náhradu škody vzniklé v důsledku odepření nástupu na palubu, ve výši prokázaných nákladů na ubytování v hotelu po dobu čekání na další spoj ve výši 117,70 EUR. Celkem tedy 2 x 600 EUR a 2 x 117,70 EUR.

4. Žalovaná se žalobě bránila námitkou nedostatku pasívní legitimace. Nástup na palubu žalobcům odepřela společnost [společnost], provozující první úsek letu. [společnost] splňuje podmínky definice provozujícího dopravce podle Nařízení (tj. dopravce, který přijme rozhodnutí o uskutečnění konkrétního letu, včetně stanovení jeho trasy, a tím vytvoří pro zájemce nabídku letecké dopravy). Pokud byla provozujícím leteckým dopravcem prvého úseku letu společnost [společnost], stíhá ji odpovědnost za případné odepření nástupu na palubu. Absence pasívní věcné legitimace žalované v této věci nepředstavuje zásah do ochrany cestujících podle Nařízení, neboť žalobcům nic nebrání v uplatnění předmětných nároků vůči letecké společnosti [název].

5. Soud I. stupně zjistil tento skutkový stav: Žalobci dne 20. 12. 2022 zarezervovali u žalované let z [místo] ([stát]) do [místo], který měl být proveden v úsecích [místo] – [místo] (let [číslo] dne 16. 4. 2023, s plánovaným odletem 11:45 hodin místního času, operován společností [společnost] s kódem [číslo]), [místo] – [místo] ([číslo], operován společností [společnost] s kódem [číslo]), a [místo] – [místo] ([číslo] operován žalovanou). Ortodromická vzdálenost mezi [místo] a [místo] je 8 005 km.

6. Žalobci se dostavili na letiště v [místo] přibližně 3 hodiny před plánovaným odletem a zařadili se do fronty na odbavení letu [číslo] dne 16. 4. 2023. Na tento let nebyli odbaveni s odůvodněním, že se rezervace, vzniklá na základě smlouvy uzavřené se žalovanou jako s evropským partnerem společnosti [společnost], nepropsala do systému společnosti [společnost], která tento let operuje. Žalobcům bylo sděleno, že kapacita letu [číslo] dne 16. 4. 2023 je vyčerpána, tedy nemohou být tímto letem přepraveni ani na základě dodatečného prokázání rezervace.

7. Žalovaná řešila situaci cestujících (žalobců a/, b/) přesměrováním za srovnatelných dopravních podmínek, na let s počátkem dne 18. 4. 2023, tedy dva dny později oproti původnímu plánu odletu. Žalovaná žalobcům nezajistila žádné ubytování. Žalobci prokázali nezbytnost pobytu v hotelu v délce dvou nocí, za ubytování zaplatili celkem částku 390,49 USD, která při přepočtu měn dle kurzu ČNB ke dni uskutečnění platby dne 16. 4. 2024 a 17. 4. 2024, představuje částku 117,70 EUR za každého ze žalobců. Žalobci zaslali žalované předžalobní výzvu, která jí byla doručena dne 9. 2. 2024.

8. Právním posouzením skutkového stavu dospěl soud I. stupně k závěru, že žalobcům a/, b/ byl dne 16. 4. 2023 odepřen nástup na palubu letu [číslo] ve smyslu čl. 2 písm. j) Nařízení, když je provozující letecký dopravce odmítl přepravit leteckou dopravou, přestože měli potvrzenou rezervaci pro dotčený let a přihlásili se k nástupu na palubu za podmínek stanovených v čl. 3 odst. 2 Nařízení.

9. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2426/2021, které shrnuje judikaturu SDEU, vztahující se k pojetí více než jednoho z navazujících letů, na něž byla učiněna jediná rezervace, jako jednoho celku ve spojení s vymezením provozujícího leteckého dopravce ve smyslu čl. 3 odst. 5 Nařízení. Uzavřel, že byl-li v daném případě minimálně jeden úsek letu (let [číslo] z [místo] do [místo]) prováděn žalovanou jako leteckým dopravcem Společenství, jedná se o let spadající do působnosti Nařízení ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) Nařízení, nehledě na to, že let byl zčásti uskutečněn dopravcem ze třetí země na základě sdílení kódů.

10. Žalovaná byla tedy ve vztahu k žalobci rezervovanému letu v právním postavení provozujícího leteckého dopravce ve smyslu článku 2 písm. b) Nařízení; žalobci mohou svůj nárok podle článku 4 odst. 3 Nařízení na náhradu za odepření nástupu na palubu letu uskutečněného dopravcem ze třetí země uplatnit proti žalované jako provozujícímu leteckému dopravci.

11. Soud I. stupně vyhověl na základě závěru, že žalované vznikla povinnost poskytnout žalobcům odškodnění, předvídané článkem 4 odst. 3 Nařízení; každý ze žalobců má právo, aby mu žalovaná zaplatila paušální náhradu 600 EUR podle článku 7 odst. 1 písm. c) Nařízení a dále podle 9 odst. 1 písm. b) Nařízení nahradit každému ze žalobců a/, b/ částku 117,70 EUR, kterou vynaložili na ubytování v hotelu za situace, kdy byl nezbytný pobyt po dobu dvou nocí, aniž byla taková pomoc poskytnuta žalobcům bezplatně. Soud I. stupně přiznal žalobcům (podle českého práva, § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) právo na úrok z prodlení v zákonné výši z předmětné částky. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšných žalobců a/, b/.

12. Tento rozsudek napadla žalovaná v celém rozsahu včasným a přípustným odvoláním. Vytýkala soudu I. stupně, že na základě provedeného dokazování dospěl k nesprávným skutkovým závěrům a v důsledku toho věc nesprávně právně posoudil.

Žalovaná namítala nesprávnost skutkového závěru, že se žalobci přihlásili k přepravě ve smyslu článku 3 odst. 2 Nařízení. Ze svědecky prokázané skutečnosti, že se žalobci dostavili na letiště, podle názoru žalované nikterak nevyplývá, že se rovněž včas přihlásili (nejpozději do 45 minut před zveřejněným časem odletu) k přepravě ve smyslu čl. 3 odst. 2 Nařízení. V důsledku tohoto nesprávného skutkového zjištění pak soud I. stupně dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že žalobcům byl odepřen nástup na palubu ve smyslu článku 2 písm. j) Nařízení.

Žalovaná dále namítala, že prokázáním, že na letu byla volná místa, vyvrátila tvrzení žalobců, že jim byl odepřen nástup na palubu z důvodu nedostatečné kapacity letu. Za této situace byl soud I. stupně povinen zjišťovat, jaký byl důvod odepření nástupu, neboť odepření nástupu může být v určitých případech legitimní (čl. 2 písm. j) Nařízení), kdy cestujícím nárok na kompenzaci nevzniká.

Žalovaná dále namítala nesprávnost skutkového zjištění, že žalovaná uskutečnila (operovala) poslední část letu [číslo] z [místo] do [místo]; ze záznamu o rezervaci vyplývá, že lety č. [číslo] a [číslo] byly uskutečněny leteckým dopravcem [společnost], a závěrečný let č. [číslo] uskutečnil letecký dopravce [společnost 2]. Žádný z úseků letu tedy nebyl uskutečněn žalovanou.

Pokud jde o právní posouzení věci soudem I. stupně, žalovaná připustila, že z ustálené judikatury SDEU vyplývá, že předmětný let č. [číslo], operovaný leteckým dopravcem třetí země [společnost] (a uskutečněný zcela mimo území Společenství na trase [místo] – [místo]), spadá v souladu se zásadou vysoké ochrany cestujících do působnosti Nařízení, neboť cílovým místem určení letu jako celku bylo letiště [název] v [místo], tj. letiště umístněné na území členského státu. Trvala však na tom, že ve vztahu k předmětnému letu nebyla v právním postavení provozujícího leteckého dopravce ve smyslu článku 2 písm. b) Nařízení, jehož v případě odepření nástupu na palubu stíhají vůči dotčeným cestujícím povinnosti podle článku 4 odst. 3 Nařízení. Nárok měl být uplatněn u leteckého dopravce třetí země ([společnost]), který měl provést tu část letu, na niž byl žalobcům odepřen nástup. V této souvislosti vytýkala soudu I. stupně, že věc neposoudil obdobně jako C-SDEU ve věci C-561/20 United Airlines, kterou považuje skutkově za obdobnou (a své postavení analogické postavení dopravce [název]) a v níž bylo dovozeno právní postavení přepravce ze třetí země ([název]) jako provozujícího leteckého dopravce letu s mezipřistáním ve smyslu článku 2 písm. b) Nařízení. Žalovaná vytýkala soudu I. stupně, že v odůvodnění svého rozhodnutí nevysvětlil, z jakého důvodu závěry citovaného rozhodnutí neaplikoval.

Podle judikatury SDEU stanoví definice pojmu „provozující letecký dopravce“, uvedená v článku 2 písm. b) Nařízení, dvě nutné kumulativní podmínky a to (i) uskutečnění příslušného letu a (ii) existenci smlouvy uzavřené s cestujícím. Pokud jde o podmínku „uskutečnění příslušného letu“, vyplývá z rozhodnutí SDEU ve Wirth, že provozujícím leteckým dopravcem je ten, který rozhodne o uskutečnění konkrétního letu a určuje jeho trasu, včetně zajištění požadovaných povolení k uskutečnění letu (letištní sloty, letový plán, povolení k přeletu apod.). V právním postavení dopravce Společenství, který uskutečnil dílčí fázi letu s mezipřistáním, však žalovaná nebyla, když prvé dvě fáze letu provedla společnost [název] a závěrečnou fázi [společnost 2].

Žalovaná dále namítala, že soudem I. stupně citované závěry, k nimž dospěl SDEU v judikatuře ohledně posuzování letu jako jednoho celku, resp. odpovědnosti dopravců Společenství, kteří na základě jedné rezervace provedli některou část letu s mezipřistáním, nejsou pro danou věc významné, neboť byly učiněny v souvislosti s uplatněním nároků cestujících vzniklých z důvodu významného zpoždění, nikoli z důvodu odepření nástupu na palubu. Podle žalované z této judikatury nevyplývá, že by se uvedené závěry vztahovaly i na náhradu za odepření nástupu na palubu dopravcem ze třetí země, resp. že by se měla aplikovat i na část letu, která probíhá zcela mimo území Společenství, jako v tomto případě na trase [místo] – [místo]. Ze všech uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnou napadeného rozsudku soudu I. stupně žalobě vyhověl.

13. Žalobci navrhli potvrzení rozsudku soudu I. stupně. Především konstatovali, že žalovaná až v rámci odvolání uplatňuje tvrzení, že neprovedla (nebyla provozujícím dopravcem) závěrečnou fázi letu, s tím, že závěrečný úsek ([číslo]) měl být proveden společností [společnost 2]. Uvedli, že žalovaná v řízení před soudem I. stupně nezpochybňovala tvrzení žalobců, že byla provozujícím dopravcem třetího úseku letu ([číslo] z [místo] do [místo]), tvrzením, že let provedl jiný provozující dopravce. Letenky na jednotlivé úseky letu prodává pod svými kódy letenky více leteckých dopravců (tzv. marketingoví dopravci). Let je však následně uskutečněn pod provozním kódem pouze jednoho z těchto marketingových dopravců – v tomto případě byl let proveden pod kódem žalovaného [číslo]. Dopravce, pod jehož kódem je let skutečně proveden a který za něj nese provozní odpovědnost, je označován jako provozující letecký dopravce. Z logiky věci vyplývá, že provozujícím dopravcem úseku letu nemůže být subjekt, který k úseku žádný provozní kód nemá. Žalobci trvají na tvrzení, že provozujícím dopravcem úseku letu [číslo] [místo] – [adresa] byla žalovaná; před soudem I. stupně jen vysvětlili, že k provedení letu bylo použito v rámci tzv. „wetlease“ provozních kapacit společnosti [společnost 2], což doložili výpisem letu, z něhož vyplývá, že společnost [společnost 2] neměla k danému úseku provozní kód. Tato společnost tedy nenesla provozní odpovědnost a nerozhodovala o tom, zda bude let skutečně realizován, v jakém čase apod. Let byl proveden pod kódem KL, což je kód žalované. V případech, kdy jeden dopravce poskytne letadlo jinému dopravci toliko k provedení letu, ale nenese provozní odpovědnost, se v leteckých systémech objevuje označení „operated by … on behalf of…“. Pokud určitý dopravce skutečně nese provozní odpovědnost, je ve výpisu uvedeno pouze „operated by“, spolu s číslem letu, pod kterou je odpovědnost vedena. Podle sdělení letiště příletu měla provozní odpovědnost za let č. [číslo] společnost [žalovaná], tedy žalovaná. Soud I. stupně, který historicky řešil stovky obdobných případů, neměl ohledně pasívní legitimace žalované žádné pochybnosti, žalobci proto nebyli vyzváni k prokázání svého tvrzení, že žalovaná byla provozujícím leteckým dopravcem posledního úseku letu, resp. provedla jej pod svým kódem ([číslo]). Ostatně z výroční zprávy neziskové organizace [název], která je na základě mandátu [správní orgán] odpovědná za plánování a přidělování letištních slotů a zároveň za monitorování slotů v České republice, pro rok 2023, vyplývá, že dopravce [společnost 2] neměl v tomto období přidělen žádný slot (povolení udělené koordinátorem slotů k užívání infrastruktury letiště), kterým by mohl provozovat let do [místo]. Žalovaná vystavovala dvě verze letenek, na založené letence je uvedeno, že let provozoval dopravce [společnost 2], na druhé verzi je jako provozující dopravce uvedena žalovaná a její logo, zmínka o tom, že by měl nést provozní odpovědnost jiný dopravce, absentuje. Sám SDEU však výslovně upozorňuje, že v některých případech jsou letenky vystaveny nesprávně.

Žalobci odkázali na rozsudek SDEU ve věci C-502/18, kde soud judikoval, že „lety s jedním nebo více navazujícími lety, na něž byla učiněna jediná rezervace, musejí být chápány jako jeden celek s tím důsledkem, že v rámci takových letů se provozující letecký dopravce, který provedl první let, nemůže bránit s odvoláním na špatné provedení pozdějšího letu provozovaného jiným leteckým dopravcem…“ Z uvedeného podle názoru žalobců vyplývá, že pokud má přímo navazující let více provozujících dopravců, je po právu uplatnit nárok na kompenzaci u kteréhokoliv z těchto dopravců. Provozujícím leteckým dopravcem úseku je ten dopravce, který nese za úsek provozní odpovědnost; proto nemůže být provozujícím leteckým dopravcem dopravce, který nemá k danému úseku ani přidělen provozní kód. V projednávané věci (rezervace potvrzena žalovanou) prvý úsek letu provozovala [společnost], druhý úsek rovněž tento dopravce a třetí úsek letu provozoval žalovaná. Žalobci tak mají na výběr, zda se nároku domáhat po dopravci [společnost], nebo po žalované.

14. Odvolací soud přezkoumal podle § 212, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř. napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

15. Nařízení č. 261/2004, z jehož aplikace žalobci vyvozují svůj nárok, upravuje v rámci zásad evropské ochrany spotřebitele některé povinnosti leteckého dopravce vyplývající z jeho odpovědnosti za porušení smlouvy o přepravě ve speciálních (dle bodů 2 a 3 recitálu Nařízení nejčetnějších) případech porušení smlouvy, tedy porušení smlouvy formou odepření nástupu na palubu, zrušení letu bez předchozího varování a významného zpoždění letu.

16. V dané věci soud I. stupně dospěl na základě procesně správného dokazování ke skutkovým závěrům, které z něj logicky a bezrozporně vyplývají. Soud I. stupně své závěry rovněž řádně odůvodnil.

17. Žalobci prokázali skutková tvrzení o okolnostech, za nichž nebyla realizována (prokázaná) rezervace letu. Tvrzení, že se žalobci včas dostavili k odbavení letu a odbaveni nebyli s vysvětlením, že rezervace nebyla v systému dohledána, a že předmětný let je plný, vzal soud I. stupně za prokázané bezrozpornými výslechy svědků-manželů Nejedlých a korespondujícími výslechy účastníků. Žalovaná v řízení před soudem I. stupně nenamítala nevěrohodnost svědků ani případné rozpory v jejich výpovědích a ani netvrdila, že jednání žalobců na check-in přepážce daného letu proběhlo jinak. Výpověď svědků logicky navazuje na prokázanou skutkovou situaci, kdy žalobci měli v úmyslu využít příslušnou rezervaci letu a pokoušeli se jednáním překlenout důsledky selhání propojení rezervačního systému žalované se systémem smluvního dopravce, operujícího úvodní část letu s mezipřistáním, a byli žalovanou bezplatně přesměrováni na pozdější let. Tvrzení, že zde byly legitimní důvody pro odepření nástupu na palubu ve smyslu článku 3 odst. 2 Nařízení, žalovaná ani nepřednesla. Tvrzení, že na předmětném letu byla volná místa, kterou žalovaná prokazovala, tedy není významná z hlediska skutkového děje, vylíčeného a prokázaného žalobci a naplňujícího skutkovou podstatu odepření nástupu na palubu upravenou v článku 4 odst. 3 Nařízení – odepření nástupu na palubu proti vůli cestujícího.

18. Soud I. stupně učinil rovněž správný skutkový závěr, že žalovaná provedla poslední fázi letu z [místo] do [místo] (pod kódem [číslo]). Skutkové zjištění vychází z listin, jimiž žalovaní prokazovali rezervaci letu, ve spojení se záznamem o statusu a historii letu. Tento úsek letu je rezervován a byl proveden pod kódem žalované, podle statusu letu je k letu [číslo] uvedeno: „operated by [společnost 2] on behalf of [žalovaná], also marketed as [název], [společnost] [číslo] a [společnost 3]“. Z uvedeného statusu ve spojení s uvedením kódu žalované v rezervaci soud I. stupně logicky a správně mlčky vyvodil, že v rezervaci uvedená infomace „operated by ….[společnost 2]“ je mylná. Tvrzení, že žalovaná poslední fázi letu neprovedla, bylo nadto uplatněno až v odvolacím řízení, aniž byly splněny podmínky § 205a o. s. ř., tedy nepřípustně.

19. Soudu I. stupně nelze ani důvodně vytknout, jak to činí žalovaná, že pasívní věcnou legitimaci žalovaného leteckého dopravce Společenství v této věci neposoudil analogicky podle výkladu čl. 3 odst. 1 písm. a) ve spojení s články 6 a 7 Nařízení, podaného v rozsudku SDEU ve věci C561/20, v níž se SDEU zabýval platností Nařízení z hlediska mezinárodního práva a konkrétně zásady úplné a výlučné svrchovanosti státu nad jeho územím a vzdušným prostorem. Rozhodnutí není pro danou věc významné. Otázku, kterou rozhodnutí zodpovídá, není v daném případě nutno řešit a ani skutková situace, pokud jde o zapojení dopravce Společenství ([název]) není analogická dané věci, když ve věci C-561/20 dopravce ze třetí země ([název]) uskutečnil jménem dopravce Společenství (na základě dohody o sdílení kódů) všechny úseky letu. Ze spisu je zřejmé, že se se soud I. stupně s touto judikaturou SDEU seznámil. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně vybudoval svůj zásadní závěr, že žalovaná byla ve vztahu k letu žalobců v postavení provozujícího leteckého dopravce ve smyslu článku 2 písm. b) Nařízení, formou uceleného argumentačního systému, který logicky a v právu rozumně vyložil tak, že podpora správnosti tohoto závěru je sama o sobě dostatečná, nelze dovozovat ani jeho povinnost vypořádat se s každou jednotlivou námitkou žalované jako účastníka řízení (srov např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08).

20. Pojem „provozující letecký dopravce“ objasnil SDEU ve vztahu k provedení letu s mezipřistáním na základě jedné rezervace například v usnesení SDEU ve věci C-367/20, [název]. Na základě předběžné otázky, zda „Musí být čl. 5 odst. 1 písm. c) a čl. 7 odst. 1 Nařízení č. 261/2004, ve spojení s jeho čl. 3 odst. 5, vykládány v tom smyslu, že v případě letu s mezipřistáním sestávajícího ze dvou úseků, na něž byla učiněna jediná rezervace, a směřujícího z letiště umístěného mimo území jakéhokoli členského státu (v třetí zemi) na letiště umístěné na území členského státu přes letiště v jiném členském státě může cestující, který do cílového místa určení dorazil se zpožděním v rozsahu tří hodin nebo více majícím původ v prvním úseku letu provozovaném v rámci dohody o sdílení kódů dopravcem se sídlem ve třetí zemi, uplatnit svůj nárok na náhradu podle tohoto nařízení vůči leteckému dopravci Společenství, u kterého rezervoval let jako celek a který provedl pouze druhý úsek letu?“, SDEU vyložil, že citované články Nařízení „musí být vykládány v tom smyslu, že v případě letu s mezipřistáním sestávajícího ze dvou úseků, na něž byla učiněna jediná rezervace, a směřujícího z letiště umístěného na území třetí země na letiště umístěné na území členského státu přes letiště umístěné v jiném členském státě může cestující, který do cílového místa určení dorazil se zpožděním v rozsahu tří hodin nebo více majícím původ v prvním úseku letu provozovaném v rámci dohody o sdílení kódů dopravcem se sídlem ve třetí zemi, uplatnit svůj nárok na náhradu podle tohoto nařízení vůči leteckému dopravci Společenství, který provedl druhý úsek letu“.

21. Vycházel z toho, že kvalifikace „provozujícího leteckého dopravce“ ve smyslu čl. 2 písm. b) nařízení č. 261/2004 předpokládá uskutečnění příslušného letu a existenci smlouvy uzavřené s cestujícím (rozsudek ze dne 11. července 2019, České aerolinie, C502/18, EU:C:2019:604, bod 23 a citovaná judikatura), že pod tuto kvalifikaci spadá letecký dopravce, který provádí jeden z přímo navazujících letů v rámci přepravní smlouvy, kterou tento dopravce uzavřel s příslušným cestujícím (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 2019, České aerolinie, C502/18, EU:C:2019:604, body 24 a 25) a že let s mezipřistáním, jehož jeden úsek je prováděn takovým dopravcem, jako je [žalovaná], u něhož je prokázáno, že má platné provozní povolení udělené členským státem, musí být tudíž považován za let uskutečněný provozujícím leteckým dopravcem Společenství ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení č. 261/2004 bez ohledu na skutečnost, že tento let s mezipřistáním byl rovněž zčásti uskutečněn dopravcem, který není dopravcem Společenství (body 21–23 cit. rozhodnutí).

22. Z uvedeného je rovněž zřejmé, že výklad pojmu „provozující letecký dopravce“ podaný ve vztahu ke skutkovým okolnostem spočívajícím v provedení jednotlivých úseků letu s mezipřistáním, na základě jediné rezervace jak dopravcem Společenství, tak dopravcem ze třetí země, je invariantní vůči všem skutkovým podstatám (odepření nástupu na palubu, zrušení letu a významného zpoždění letu) zakládajícím v článcích 4, 5 Nařízení povinnost provozujícího leteckého dopravce odškodnit cestující podle článku 7 Nařízení. Proto není ani významná námitka žalované, že pojem „provozující letecký dopravce“ byl v judikatuře SDEU objasňován především ve věcech, kdy důvodem odškodnění byla v praxi nejfrekventovanější skutková podstata významného zpoždění letu.

23. Vzhledem k tomu, že odvolací námitky žalované nebyly způsobilé zvrátit správné skutkové i právní závěry soudu I. stupně, odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

24. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.; plně úspěšní žalobci mají proti žalované právo na náhradu nákladů za právní zastoupení, které jim v této fázi řízení vznikly: odměna za společné úkony při zastupování dvou osob a) vyjádření k odvolání z pcta 2 x 717,70 EUR (2 x 17 827,67 Kč, při přepočtu EUR na Kč dle kurzu devizového trhu vyhlášeného ČNB ke dni provedení úkonu, tj. 13. 6. 2025, 1EUR = 24,84 Kč), ve výši 1 820 Kč + 0,8 x 1 820 Kč = 3 276 Kč (§ 7 odst. 5 AT, § 12 odst. 2 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025); b) účast při jednání odvolacího soudu dne [datum] z pcta 2 x 717,70 EUR (2 17 576,47 Kč, při přepočtu EUR na Kč dle kurzu devizového trhu vyhlášeného ČNB ke dni provedení úkonu, tj. 1EUR = 24,49 Kč) ve výši 1 820 Kč + 0,8 x 1 820 Kč = 3 276 Kč (§ 7 odst. 5 AT, § 12 odst. 2 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025), tedy odměna celkem 6 552 Kč, náhradu hotových výdajů v paušální výši 450 Kč za jeden úkon (§ 13 odst. 4 AT), tedy náhrada hotových výdajů za dva úkony 900 Kč, a náhrada za DPH v sazbě 21 % ze základu 7 452 Kč ve výši 1 564,90 Kč, celkem 9 016,90 Kč.