pro 47 549,75 EUR s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. března 2025, č. j. 5 C 335/2022-176,

1. Napadeným rozsudkem rozhodl soud I. stupně takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47 549,75 EUR spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné částky od 18. 4. 2020 do zaplacení, nejvýše však do částky 100 000 EUR, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10 % ročně

z částky 3234,16 EUR od 1.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 336,35 EUR od 7.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 1900,80 EUR od 7.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 233,96 EUR od 7.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 371,05 EUR od 7.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 376,70 EUR od 7.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 450,05 EUR od 7.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 299,25 EUR od 7.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 858,50 EUR od 7.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 588,16 EUR od 7.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 402,31 EUR od 12.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 3 878,09 EUR od 12.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 180,74 EUR od 12.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 3 956,82 EUR od 12.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 749,18 EUR od 12.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 505,15 EUR od 12.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 811,59 EUR od 12.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 659,40 EUR od 12.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 457,14 EUR od 12.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 334,11 EUR od 13.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 574,75 EUR od 13.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 153,35 EUR od 13.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 295,20 EUR od 13.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 587,05 EUR od 13.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 246,84 EUR od 13.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 329,50 EUR od 13.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 335,49 EUR od 15.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 639,40 EUR od 15.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 455,65 EUR od 15.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 258,58 EUR od 15.12.2019 do17.4.2020,

z částky 3 287,38 EUR od 20.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 107,19 EUR od 20.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 4 178,38 EUR od 21.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 813,83 EUR od 21.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 1 890,62 EUR od 22.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 2 817,55 EUR od 22.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 590,49 EUR od 22.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 1 656,85 EUR od 22.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 571,98 EUR od 22.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 673,90 EUR od 22.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 640,79 EUR od 26.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 334,76 EUR od 26.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 740,75 EUR od 26.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 217,60 EUR od 26.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 359,56 EUR od 26.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 2929,21 EUR od 26.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 135,50 EUR od 27.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 780,85 EUR od 27.12.2019 do 17.4.2020,

z částky 363,24 EUR od 30.12.2019 do 17.4.2020, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 147 046 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [tituly před jménem] [jméno zástupce zainteresované společnosti], advokáta se sídlem [adresa zástupce zainteresované společnosti].

IV. Stát nemá právo na náhradu nákladů zálohovaného tlumočeného a nákladů v souvislosti s ustanovením opatrovníka žalovanému.

2. Z odůvodnění rozsudku soudem I. stupně vyplývá, že takto soud rozhodl o žalobě doručené soudu dne 27. 11. 2022, kterou se žalobkyně domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit předmětnou částku s tím, že žalobkyně uzavřela jako prodávající se společností [právnická osoba] (dále jen společnost) jako kupující rámcovou kupní smlouvu, na základě které žalobkyně dodávala společnosti zboží a společnost se zavázala objednané zboží převzít a uhradit za něj kupní cenu. V souvislosti s rámcovou kupní smlouvou bylo žalovaným převzato ručení za dluhy společnosti vzniklé z rámcové smlouvy, a to na základě ručitelského prohlášení žalovaného ze dne 6. 7. 2016, v němž se žalovaný zavázal k úhradě dluhu společnosti až do výše 100 000 EUR. Žalobkyně na základě objednávek společnosti dodala zboží, na které bylo společností hrazeno pouze částečně, celkový dluh společnosti činí předmětnou částku, která byla po žalovaném na základě výzvy ze dne 25. 3. 2020 a další výzvy ze dne 25. 6. 2021 požadována. Žalovaný však ničeho neuhradil.

3. Soud I. stupně jednal s ustanoveným opatrovníkem žalovaného, neboť se žalovanému nepodařilo doručit na známé adresy v cizině (usnesení soudu I. stupně ze dne 11. 9. 2023, č. j. 5 C 335/2022-76, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 3. 10. 2024, č. j. 18 Co 323/2023-140).

4. Žalovaný prostřednictvím ustanovené opatrovnice se k věci vyjádřil tak, že za dluhy společnosti neodpovídá, neboť nebyl jejím jednatelem. Byl pouze společníkem společnosti. Žalobkyně se přitom domáhá zaplacení dluhů, které vznikly po 31. 10. 2019, tj. v době, když žalovaný již nebyl společníkem společnosti. Rámcová smlouva uzavřená mezi žalobkyní a společností byla uzavřena na dobu jednoho roku s automatickou prolongací do doby, pokud některá ze smluvních stran neučiní oznámení o záměru ukončit smlouvu. Uvedené pro žalovaného jako ručitele znamenalo, že může ručit neomezeně dlouho. Je proto třeba posuzovat i okolnosti vzniku ručení, a zda tyto okolnosti trvají i při vzniku předmětných závazků. Bylo namítáno, že po převodu podílu ve společnosti žalovaný již nemá se společností žádný vztah a nemůže ani ovlivnit hospodaření společnosti. Nemůže tak ani odpovídat za vzniklý dluh z titulu ručení. Je též otázkou, zda žalovaný o ručitelském závazku stále věděl. Navrhl, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta.

5. Soud I. stupně vycházel z nesporné skutečnosti, že předmětné zboží bylo žalobkyní společnosti dodáno.

6. Soud I. stupně s odkazem na ujednání v ručitelském prohlášení dovodil svoji pravomoc, stejně tak je v ručitelském prohlášení uvedeno, že bude aplikováno české právo.

7. Po provedeném dokazování obsahem listin připojených k žalobě (internetových objednávek společnosti, rámcovou smlouvou ze dne 20. 7. 2016, prohlášením ručitele ze dne 20. 7. 2016 a 5. 6. 2017, výzvou k plnění ze dne 25. 3. 2020 s podacím lístkem z téhož dne, výzvou k plnění ze dne 24. 6. 2021 s podacím lístkem z téhož dne, objednávkami, dodacími listy, daňovými doklady a potvrzeními o doručení zásilek [právnická osoba]) soud I. stupně uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně společnosti dodala zboží, které bylo společností převzato. Na toto zboží bylo společností částečně hrazeno. Se zohledněním částečného plnění kupní ceny ve výši 3 546,50 EUR zbývá uhradit 47 549,75 EUR. Žalobkyně přitom vyzvala společnost k úhradě předmětného dluhu.

8. Soud I. stupně dále zjistil výdaje žalobkyně v souvislosti s překladem listin do jazyka českého a z jazyka italského, a to v částkách 3 780 Kč a 4 830 Kč.

9. Soud I. stupně uvedl, proč neprovedl další důkazy navržené žalobkyní s tím, že jsou nadbytečné.

10. Soud I. stupně uzavřel, že v řízení zjistil tento skutkový stav: Mezi žalobkyní a společností byla dne 20.7.2016 uzavřena Rámcová smlouva, na základě které společnost objednávala u žalobkyně zboží, které bylo žalované dodáno a žalovanou převzato, když za dodané zboží žalobkyně účtovala jednotlivými daňovými doklady celkovou částku 51 096,25 EUR, avšak společností byla uhrazena pouze částečně kupní cena účtovaná daňovým dokladem č. [hodnota] ve výši 3 546,50 EUR, z celkové částky 6 780,66 EUR. Dluh společnosti na úhradě kupní ceny za společností objednané a převzaté zboží činí 47 549,75 EUR, který nebyl společností uhrazen ani na základě výzvy ze dne 10. 3. 2020. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného k úhradě dluhu společnosti, a to výzvou ze dne 25. 3. 2020 odeslanou prostřednictvím [právnická osoba] dne 25.3.2020 a výzvou ze dne 24. 6. 2021, odeslanou žalovanému prostřednictvím [právnická osoba] dne 24. 6. 2021, neboť žalovaný dne [datum] podepsal ručitelské prohlášení, kterým se zavázal uhradit žalobkyni dluhy společnosti vzniklé na základě dodávek zboží podle Rámcové smlouvy uzavřené mezi společností jako kupujícím a žalobkyní jako prodávající, když žalovaný rovněž podepsal ručitelské prohlášení i k dodatku č. 1 Rámcové smlouvy.

11. Po právní stránce soud I. stupně posoudil věc dle § 2018, § 2019 a § 2020 občanského zákoníku. Aplikoval též ustanovení § 573 o. z.

12. Poté soud uzavřel, že žaloba je zcela důvodná. Žalovanému jako ručiteli vznikla povinnost zaplatit žalobkyni předmětnou částku za dluhy vzniklé společnosti, když tyto dluhy vznikly na základě žalobkyní dodaného a společností převzatého koupeného zboží. Dodávky zboží byly uskutečněny na základě rámcové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a společností a žalovaný převzal ručitelský závazek k plnění společnosti svým ručitelským prohlášením ze dne 20. 7. 2016 a 5. 6. 2017. Jelikož společností nebyla cena dodaného zboží uhrazena v plné výši, a to ani na základě výzvy k úhradě, byl žalovaný jako ručitel společnosti vyzván žalobkyní k úhradě dluhu v předmětné výši. Žalovaný však neplnil ani na základě dvou doručených výzev. Soud odmítl námitky opatrovnice žalovaného, když ve smyslu § 2019 odst. 1 část věty za středníkem o. z. je jednoznačné, že ručení lze poskytnout i pro dluhy budoucí. Skutečnost, že žalovaný po svém ručitelském prohlášení přestal být společníkem společnosti, na jeho ručitelském závazku ničeho nemění. Není též relevantní, že rámcová smlouva byla uzavřena na 1 rok, ale s automatickou prolongací, popřípadě tvrzení o spornosti vědomosti žalovaného o trvání jeho ručitelského prohlášení. Soud I. stupně v tomto směru uvedl, že z obsahu prohlášení žalovaného je zřejmé, že si byl vědom skutečnosti, že jde o dluhy budoucí. Mohl též učinit v souvislosti s převodem svého podílu ve společnosti na další osobu právní kroky, které by ukončily trvání jeho ručitelského závazku za dluhy v budoucnu vzniklé. Také skutečnost, že společnost zanikla bez právního nástupce, není relevantní, neboť tato sama o sobě neznamená zánik pohledávky společnosti. V uvedeném soud odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4828/2017.

13. Soud I. stupně proto žalovanému uložil povinnost dlužnou částku zaplatit, a to s úrokem z prodlení, v souladu s § 1968–1970 o. z. Splatnost závazku ve vztahu k žalovanému nastala až na základě výzvy k plnění ze dne 25. 3. 2020, když k doručení této výzvy došlo ve smyslu § 573 o. z. až 15. pracovním dnem po odeslání, tj. 17. 4. 2020, s přihlédnutím ke skutečnosti, že dne 10. a 13. 4. 2020 byly velikonoční svátky. Proto dnem následujícím, tj. od 18. 4. 2020 se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, úrok pak byl stanoven od tohoto data. Pokud bylo na úrocích žalováno více, soud I. stupně v tomto rozsahu žalobu zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud s ohledem na plný úspěch žalobkyně ve sporu, dle § 142 odst. 1 o. s. ř., a skutečnost, že zaplatila soudní poplatek a náklady jí vznikly za právní úkony advokáta. Náklady jí též vznikly v souvislosti se zpracováním překladů listin. Soud neuložil povinnost ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že státu vznikly náklady jen v důsledku překladů a doručování listin žalovanému a dále pak náklady v souvislosti s ustanovením opatrovníka žalovanému, s přihlédnutím ke skutečnosti, že žaloba byla zamítnuta pouze v nepatrné části týkající se příslušenství pohledávky.

15. Proti tomuto rozsudku, a to do vyhovujícího výroku o věci samé, jakož i nákladového výroku mezi účastníky navzájem, podal včasné odvolání žalovaný, a to prostřednictvím ustanoveného opatrovníka. Ve svém odvolání žalovaný rekapituloval svoje výhrady vznesené již vůči soudu I. stupně, přičemž zdůrazňoval, že byl toliko společníkem společnosti s podílem ve výši 50 %, nebyl jednatelem této společnosti. Ani v odvolání nesporoval své ručitelské prohlášení. Zdůrazňoval, že dne [datum] se stal jediným společníkem společnosti pan [jméno FO], od té doby žalovaný ke společnosti neměl žádný vztah. Žalobkyně přitom požaduje zaplatit dluhy, které jí vznikly vůči společnosti po 30. 10. 2019, lze přitom předpokládat, že do té doby platby za dodané zboží probíhaly bez problémů. Při odkazu na ustanovení § 2 odst. 3, § 547 a § 580 a § 588 o. z. měl soud I. stupně přihlédnout k dobrým mravům a zohlednit okolnosti vzniku ručitelského prohlášení v době vzniku ručení, jakož i okolnosti, zda ručení vzniká i při vzniku závazku, které v následujícím období nebyly společností uhrazeny. V tomto směru bylo namítáno, že poté, co žalovaný svůj podíl ve společnosti převedl na jinou osobu, neměl již se společností žádný vztah, nemohl ji ovlivnit, ovlivnit hospodaření, proto by neměl jako ručitel odpovídat. Je též otázkou, zda po převodu podílu ve společnosti měl žalovaný stále informace o tom, že je evidován jako ručitel u rámcové smlouvy. Žalovaný má za to, že uplatněním dluhu žalobkyní po žalovaném z titulu ručení je v rozporu s dobrými mravy. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku o věci samé, jakož i v akcesorickém výroku o nákladech řízení mezi účastníky změnil tak, že žaloba bude v plném rozsahu zamítnuta a žalobkyni soud uloží povinnost zaplatit České republice povinnost k náhradě nákladů řízení.

16. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně v jeho napadených výrocích, a to jako věcně správného.

17. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o. s. ř., a to při nařízeném jednání. Dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

18. Soud I. stupně v řízení zjistil v dostatečném rozsahu skutkový stav věci, když nesprávnost ve skutkových zjištěních nebyla opatrovnicí žalovaného ostatně ani namítána. Její neurčité námitky, že soud I. stupně nezohlednil blíže nespecifikované okolnosti při vzniku ručení, nemohou být ani novým tvrzením uplatněným v odvolacím řízení, které by bylo způsobilé zvrátit správnost skutkových závěrů soudu I. stupně. Soud I. stupně také věc správně posoudil po stránce právní, když zdůraznil, že institut ručení za dluhy společnosti není nikterak vázán na jednatelství ve společnosti, resp. na účast ve společnosti v podobě vlastnictví podílu této společnosti; naopak je obchodní zvyklostí, která byla v daném případě zjevně aplikována, že za dluhy společnosti ručí třetí fyzická osoba nezávislá na této společnosti, která může svým majetkem zaručit, aby se věřitel uspokojil v době, kdy společnost již je insolventní. Odvolací soud též neshledává při převzetí ručení za dluhy společnosti žádný rozpor s dobrými mravy, když žalovaný jako ručitel mohl své ručení ukončit, s čímž ostatně bylo v ručitelském prohlášení výslovně počítáno. Není tedy pravdou tvrzení opatrovnice žalovaného, že by ručitelské prohlášení zavazovalo žalovaného plnění po neomezeně dlouhou dobu. Lze tak uzavřít, že odvolací námitky nebyly způsobilé zvrátit nejen správnost skutkových závěrů soudu I. stupně, ale ani závěrů právních, pročež lze na důvody rozsudku soudu I. stupně i odkázat.

19. Správný je i výrok o nákladech řízení, byť měl být správně odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., nikoliv § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žaloba byla částečně zamítnuta ohledně příslušenství pohledávky. Úspěch žalovaného je však s ohledem na výsledek řízení možné hodnotit jako nepatrný.

20. Z výše uvedených důvodů byl rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku o věci samé, jakož i ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky, jako správný potvrzen, dle § 219 o. s. ř.

21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1, § 224 odst.1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla v odvolacím řízení plně úspěšná a náklady jí vznikly za 1 úkon (účast při odvolacím jednání) advokáta. Výše odměny byla stanovena dle advokátního tarifu ve znění po 1. 1. 2025 a činí 12 980 Kč (z puncta 24,545 Kč za 1 euro dle kurzu platného ke dni odvolacího jednání), k čemuž náleží paušální náhrada nákladů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 3 AT, jakož i náhrada za DPH 21 %: 2 820,30 Kč.

22. Celkové náklady řízení s vyčíslením DPH: 16 250 Kč. Lhůta k plnění a splatnost náhrady nákladů řízení byly stanoveny dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.