o náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka], k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou by byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku [částka] s blíže určeným příslušenstvím, a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka].

2. Takto rozhodl v řízení, ve kterém se žalobce domáhal úhrady částky [částka] s příslušenstvím s tvrzením, že se jedná o nárok na odškodnění jeho nemateriální újmy ve smyslu zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 35/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ OdpŠk“), za nepřiměřeně dlouhé řízení, které bylo původně zahájeno u Obvodního soudu pro Prahu 2 dne [datum], vedeno pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“), ke dni vyhlášení napadeného rozsudku nebylo skončeno a trvalo 5 let, 1 měsíc a 29 dnů (počítáno ke dni vyhlášení rozsudku Nejvyššího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]). Z úřední činnosti odvolací soud zjistil, že žalobcem podaná ústavní stížnost byla odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost dne [datum] (sp. zn. IV. ÚS 388/22).

3. Žalovaná nárok žalobce neuznala z důvodu právní i procesní složitosti kompenzačního řízení a poukázala na zvýšenou procesní aktivitu žalobce, kterou mu nelze klást k tíži, ale objektivně je s ní spojena potřeba o procesních návrzích rozhodnout, což je spojeno i s prodloužením délky řízení.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování spisem posuzovaného řízení a žádostí žalobce o odškodnění, vzal po citaci § 1, § 2, § 5 písm. a), b), § 13 odst. 1, § 14 odst. 1 a 3, § 15 odst. 2 a § 31a odst. 1, 2 OdpŠk a konkrétním zhodnocení naplnění jedntlivých kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. a) – e) OdpŠk za prokázané, že délka posuzovaného řízení byla s přihlédnutím ke všem individuálním okolnostem jeho průběhu stále ještě přiměřená. Jelikož ve věci nebyl shledán odpovědnostní titul, nebyla ani naplněna podmínka pro vyvození odpovědnosti žalované a žalobu v plném rozsahu zamítl. O nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalované spočívaly v nákladech za jeden úkon podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši [částka].

5. Žalobce podal proti rozsudku včasné a přípustné odvolání. Namítl, že řízení, které předcházelo vyhlášení napadeného rozhodnutí, je zatíženo vadou spočívající v postupu nalézacího soudu, který provedl důkaz spisem posuzovaného řízení, ačkoliv je takovýto postup v rozporu s ustálenou judikaturou, konkrétně rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a sp. zn [spisová značka]. Napadené rozhodnutí má také za rozporuplné s recentní judikaturou v bodě týkající se posouzení nepřiměřené délky řízení s odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], které zdůrazňují účel kompenzačního řízení podle OdpŠk, aniž by konkretizoval, v jakém smyslu tomuto principu napadený rozsudek nedostál. Dále citoval judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ELSP“), kterou do svého odvolání vložil v jednom případě v anglickém, v druhém případě ve francouzském znění, z které vyvozuje uvedeným soudem judikovanou přiměřenou délku soudního řízení v rozsahu 1 roku a 6 měsíců na jednom stupni a dvou let v případě rozhodnutí o odvolání, a uvedl, že posuzované řízení na prvním stupni trvalo 3 roky a 5 měsíců, tedy 2, 3krát déle, než připouští uvedená judikatura. K přiměřené délce řízení upozornil také na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.

6. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

7. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), seznámil s účastníky s rozhodnutím Ústavního soudu ve věci IV. ÚS 388/22 ze dne [datum], kterým byla odmítnuta ústavní stížnost žalobce v posuzovaném řízení, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

8. Právo na projednání věci v přiměřené lhůtě je zakotveno v čl. 6 odst. 1 Úmluvy a v čl. 38 odst. 2 Listiny. Zákonná úprava zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudních řízení se nachází v OdpŠk zejména v § 13, § 22 a v § 31a.

9. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 13 odst. 1, 2 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

11. Podle § 31a odst. 1 až 3 OdpŠk. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Uvedená právní úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě.

13. Podle ust. § 13 o. z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

14. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“) má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

15. Podle čl. 6 odst. 1 věty první Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli [anonymizováno] [role v řízení] proti [anonymizováno].

16. Ve smyslu shora citovaných ustanovení je třeba v každém konkrétním případě požadavku odškodnění nemajetkové újmy vycházet z okolností, za nichž mělo k nemajetkové újmě dojít, neboť smyslem kompenzačního řízení není mechanicky použít výpočet – délka řízení násobená určitou částkou za rok, ale individuálně posoudit každý případ a stanovit přiměřené zadostiučinění s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo, v souladu s § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

17. Dále je třeba připomenout závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v kterém dovolací soud uzavřel (bod 25.):“ Uplatnění nároku na přiznání přiměřeného zadostiučinění za trvání řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, lze považovat za výjimku ve prospěch poškozeného, za situace, kdy by po něm nebylo spravedlivé požadovat, aby na odškodnění jemu vznikající újmy čekal do skončení průtažného řízení. Vyplývá z logiky věci, že má-li soud rozhodovat o zadostiučinění již v průběhu řízení průtažného, nemá objektivně možnost zvážit veškeré okolnosti, jež jsou zvažovány při určení formy (případně výše) zadostiučinění za průběh skončeného průtažného řízení, a vychází tedy jen z těch skutečností, jež jsou mu známy v době jeho rozhodování (viz opětovně bod V. Stanoviska). [jméno] možnost požadovat zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení ještě za trvání průtažného řízení nesmí, na druhou stranu, vést k zneužívání práv (viz § 2 o. s. ř.). Nemělo by tak být připuštěno, aby daná možnost byla užívána ke svévolnému rozmnožování sporů, či dokonce k prodlužování trvání průtažného řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).“

18. Soud I. stupně správně věc po právní stránce posoudil ve smyslu OdpŠk, a na jeho právní a skutkové závěry ve věci samé lze pro jejich správnost a výstižnost odkázat.

19. K odvolací námitce žalobce spočívající v nesprávném procesním postupu soudu I. stupně odvolací soud uvádí, že žalobce se dovolává judikatury v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů a určení spoluvlastnictví, která není pro danou věc přiléhavá. K provádění důkazů v řízeních o odčinění nemajetkové újmy podle OdpŠk Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] uvedl:„ … provádění důkazu celým spisem souhrnně není správné, neboť nelze posoudit, který z konkrétních důkazních prostředků z [anonymizováno], případně jiného spisu soud využil, když zpravidla nedochází k tomu, že by byl v občanském soudním řízení čten nebo sdělován obsah celého spisu. Z daného rozhodnutí i z rozhodnutí, na něž je odkazováno, plyne, že tento závěr se vztahuje na případy, kdy soud ze spisu, resp. z listin, jež spis obsahuje, má dokazováním zjistit konkrétní skutečnost. Tento závěr však nelze vztáhnout na situaci, kdy soud posuzuje délku řízení, neboť je zřejmé, že průběh řízení nelze zjistit jinak než posouzením obsahu spisu, resp. listin, které jsou pro průběh řízení relevantní.“ Daný závěr lze bez dalšího vztáhnout na žalobcem sporovaný postup nalézacího soudu, neboť je zřejmé, že v řízení byla zkoumána délka posuzovaného řízení a další jednotlivá kritéria stanovená § 31a odst. 3 písm. b) až d) OdpŠk, která nelze zjistit jinak, než zjištěním obsahu celého spisu. V daném postupu obvodního soud tak ve světle uvedené judikatury nelze shledat žádné pochybení. Nadto z obsahu protokolu jednání před soudem I. stupně vyplývá, že účastníkům byla dána možnost navrhnout, aby byla jakákoli konkrétní listina z tohoto spisu znovu při jednání čtena a mohli se k ní vyjádřit, aniž by tohoto svého práva využili.

20. K námitce žalobce, že posuzované řízení přesáhlo několikanásobně dobu stavovenou ESLP jako dobu přiměřenou, odvolací soud připomíná, že k tíži státu nelze přičítat prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na návrhy, opravné prostředky nebo námitky účastníků řízení (srov. rozsudek senátu druhé sekce ESLP ze dne [datum], ve věci [příjmení] proti České republice, stížnost [číslo] odst. 209 a 220), zvláště jde-li o návrhy, opravné prostředky či námitky zjevně nedůvodné (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V tomto směru se odvolací soud ztotožňuje s hodnocením posuzovaného řízení jako velmi složitého po stránce procesní, neboť opakovaně probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Žalobce musel být opakovaně vyzýván k zaplacení soudního poplatku, bylo nutno opakovaně administrovat velké množství opravných prostředků, které žalobce podával téměř do všech rozhodnutí soudu, která byla v průběhu namítaného řízení vydávána. Odvolací soud zdůrazňuje, že z důvodu výzvy k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání ze dne [datum], což bylo žalobcem odmítnuto, došlo ke kumulaci podání žalobce poté, co bylo usnesením nalézacího soudu ze dne [datum] dovolací řízení zastaveno. Tato podání musela být soudy na všech stupních soudní soustavy administrována s konečným výsledkem, že toto dovolací řízení bylo Nejvyšším soudem zastaveno usnesením ze dne [datum], aniž by po celou dobu (tj. cca 2 a ½ roku) mohl nalézací soud přistoupit k rozhodnutí ve věci samé. Odvolací soud pouze dodává, že o. s. ř. aprobovanou reakcí na výzvu k zaplacení soudního poplatku byla žádost o osvobození od povinnosti platit soudní poplatek nebo návrh na přerušení řízení do doby rozhodnutí Ústavního soudu, pokud měl žalobce za to, že rozhodnutí tohoto soudu osvětlí problematiku poplatkové povinnosti účastníků ve sporech vedených dle OdpŠk, nikoli odmítnutí zaplacení tohoto poplatku z důvodu jeho protiústavnosti a vedení polemiky se soudy o zákonnosti jejich rozhodnutí.

21. Z bodu 5. napadeného rozhodnutí, kde se nalézací soud podrobně zabývá obsahem spisu posuzovaného řízení, vyplývá, že ani další postup žalobce nebyl plynulý, když podávané opravné prostředky prostřednictvím svého právního zástupce opakovaně doplňoval, opakovaně žádá bez dalšího o osvobození od soudních poplatků, aby tuto žádost následně negoval s tím, že již o dané nežádal. Postup soudů tak odpovídal procesní aktivitě a obsáhlosti podání žalobce.

22. Je možno uzavřít, že při izolovaném posouzení kritéria délky řízení ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soud [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], které od předběžného projednání nároku žalobce ([datum]) do rozhodnutí Ústavního soudu dne [datum], kterým byla ústavní stížnost žalobce odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost (sp. zn. IV. ÚS 388/22), uvedené řízení trvalo 5 let 2 měsíce a 5 dní a přesáhlo limity stanovené žalobcem zmiňovanými rozsudky ESLP. Nicméně toto kritérium nelze nahlížet ilozovaně, ale v poměru s ostatními kritérii uvedenými v § 31 odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, tak jak učinil nalézací soud v bodě [číslo] napadeného rozsudku.

23. Závěrem odvolací soud uvádí, při zohlednění závěrů citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], za situace, kdy řízení bylo zahájeno dne [datum], přičemž k tomuto datu nebylo posuzované řízení ještě pravomocně skončeno (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušen a vrácen odvolacímu soudu k dalšímu řízení, následně bylo odvolacím soudem rozhodnuto dne [datum rozhodnutí] rozsudkem č. j. [číslo jednací], poté bylo dne [datum rozhodnutí] usnesením Nejvyššího soudu č. j. [číslo jednací] odmítnuto dovolání žalobce, a poté došlo již k odmítnutí shora uvedené ústavní stížnosti žalobce), že žalobce netvrdil ani neprokazoval, z jakého důvodu nežádal odškodnění již v rámci posuzovaného řízení a proč po něm nebylo spravedlivé požadovat, aby na odškodnění újmy čekal až do skončení průtažného řízení.

24. Soud I. stupně zásadně správně zhodnotil jednotlivá kritéria daná zákonem (§ 31a odst. 3 písm a) až e) OdpŠk) a dospěl ke správnému závěru o tom, že v daném případě probíhalo řízení s přihlédnutím ke všem individuálním okolnostem plynule a bez průtahů způsobených žalovanou, byl to naopak žalobce, který při podávání množství podání, o kterých bylo nutno soudy na všech stupních rozhodnout a administrativně je zpracovat, mohl počítat s tím, že řízení bude právě o dobu nutnou k této činnosti soudů prodlouženo, aniž by využil možnosti uplatnění nároku na přiznání zadostiučinění za trvání posuzovaného řízení.

25. Ze všech těchto důvodů odvolací soud rozsudek podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

26. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, avšak žádné náklady jí nevznikly.