o zaplacení částky ve výši [částka], k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] poté, co po provedeném dokazování měl za prokázané, že žalobkyně, jednající pověřeným zaměstnancem, a žalovaná podepsaly dne [datum] rámcovou smlouvu [číslo] (dále jen„ rámcová smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovanou běžný bankovní účet a vystavit debetní kartu k užívání za podmínek sjednaných v obchodních podmínkách, ceníku, podmínkách pro používání karet a podmínkách pro používání úvěrů, které jsou nedílnou součástí rámcové smlouvy a k jejichž dodržování se obě strany zavázaly jejím podpisem. Dne [datum] účastnice podepsaly dodatek [číslo] k rámcové smlouvě (dále jen„ dodatek“), na jehož základě se žalobkyně zavázala zřídit pro žalovanou běžný bankovní účet číslo [bankovní účet] (dále jen„ účet“) a vydat debetní kartu [číslo] ****** [číslo] (dále jen„ debetní karta). Soud I. stupně neshledal důvodnou námitku nedostatku podpisu žalované, když z kopií dokladů žalované, pořízených žalobkyní s jejím souhlasem, dovodil, že své doklady žalovaná poskytla za účelem ověření totožnosti v souvislosti s podpisem rámcové smlouvy a dodatku a měl za prokázané, že rámcovou smlouvu i dodatek podepsala právě žalovaná. Dále měl z výpisu z účtu žalované za prokázané, že konečný zůstatek ke dni [datum] činil mínus [částka], přičemž veškeré výběry v hotovosti a platby byly prováděny prostřednictvím uvedené debetní karty. Žalovaná přes výzvy k zaplacení dlužné částky, jejichž zaslání ze strany žalobkyně měl také za prokázané, daný dluh nezaplatila. K převzetí uvedené debetní karty nalézací soud uzavřel, že žalobkyně přes poučení dané jí soudem dle § 118a odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), neunesla důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaná převzala doručovanou debetní kartu, a proto prostřednictvím této karty čerpala na základě smlouvy z účtu finanční prostředky. K žalobkyní navrženému důkazu – přehled informací ze systému žalobkyně s možností vydání stanoviska externí společnosti [právnická osoba], která debetní karty zasílala běžnou poštovní zásilkou, uvedl, že předložené listiny jsou pouze interními dokumenty banky, která má zájem na výsledku sporu, a proto tyto interní dokumenty neprokazují tvrzení žalobkyně. Vzhledem k tomu, že ze skutkového tvrzení žalobkyně ohledně navrhovaného stanoviska vyplývá, že zohledňuje doručení písemnosti pouze obyčejným psaním, důkaz neprovedl, neboť nesměřoval k jednoznačnému prokázání doručení debetní karty žalované do vlastních rukou. S ohledem na žalobkyní tvrzenou skutečnost, že finanční prostředky měly být čerpány prostřednictvím uvedené debetní karty, neměl za prokázané, že žalovaná osobně finanční prostředky z účtu čerpala, a nezabýval se tak dalšími námitkami opatrovníka žalované. O náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a uložil žalobkyni zaplatit státu náhradu nákladů řízení, které vynaložil za zastupování žalované opatrovníkem.

2. Proti oběma výrokům uvedeného rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně. Zpochybnila závěry nalézacího soudu týkající se převzetí debetní karty žalovanou. Zopakovala, že neaktivní debetní karty rozesílá klientům třetí strana, konkrétně společnost [právnická osoba], která klientovi pošle v obálce neaktivovanou plastovou kartu, když sama u této společnosti ověřila, že daná karta byla žalované tímto způsobem zaslána dne [datum]. Přesný datum doručení sice nelze určit, karta však byla aktivována dne [datum], což vyplývá z detailu karty. K mechanismu aktivace karty upřesnila, že klient musí po jejím doručení provést aktivaci výlučně v internetovém bankovnictví, kam má přístup pouze on na základě individualizovaných přihlašovacích údajů zvolených při vzniku smluvního vztahu. Aktivace karty je zabezpečena mnoha bezpečnostními prvky, jako je ověřovací [příjmení], bez kterého ostatně nelze ani provádět platby. Postup vydávání debetních karet je zcela v souladu se zákonem č. 370/2017 Sb., o platebním styku. Upozornila na skutečnost, že na běžném účtu žalované č. [bankovní účet] proběhlo mnoho jednotlivých transakcí a je prakticky možné vyloučit, že by si toho žalovaná po celou dobu nevšimla. Žalovaná žalobkyni neohlásila ztrátu, odcizení ani neoprávněné použití své debetní karty, což byla její smluvní i zákonná povinnost. Odkázala také na zahraniční literaturu ohledně odpovědnosti uživatele platebních prostředků v případě jejich ztráty. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni žalovanou částku a náhradu nákladů řízení.

3. Opatrovník žalované se plně ztotožnil s názorem soudu I. stupně a upozornil, že důvodem zamítnutí žaloby bylo neunesení důkazního břemene ze strany žalobkyně. Žalobkyně svá tvrzení opřela o důkazy, které nebyly uplatněny v řízení před soudem I. stupně. Není také zřejmé, že žalovaná porozuměla obsahu smlouvy a jejích příloh, které jí byly předloženy v českém jazyce. Navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného.

4. Odvolací soud přezkoumal podle § 212, § 212a o. s. ř. napadený rozsudek, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, znovu provedl důkaz obsahem rámcové smlouvy a dovodil, že odvolání je důvodné.

5. Soud I. stupně s ohledem na skutečnost, že žalovaná je státní příslušnice Ukrajiny, správně v bodě 4 napadeného rozsudku dovodil svou pravomoc i rozhodné právo s odkazem na Smlouvu o právní pomoci ve věcech občanských, uveřejněnou pod [číslo] Sb. m. s .

6. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry obvodního soudu ohledně okolností uzavření rámcové smlouvy a jejího dodatku, pravosti a platnosti podpisu žalované na těchto smlouvách tak, jak uzavřel nalézací soud a pro stručnost odůvodnění odkazuje na jeho závěry uvedené v bodě 7 napadeného rozsudku. Důvodnou neshledává ani námitku neporozumění českému jazyku ze strany žalované, neboť je evidentní, že žalobkyně, v souladu s § 4 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, spoléhala na rozumnost a opatrnost žalované, když nelze odhlédnout od časového rozprostření kontraktační aktivity žalované, která kontaktovala žalobkyni za účelem uzavření smlouvy a jednotlivých dodatků a které muselo být zřejmé, vzhledem k místu jejich uzavření v České republice, že budou uzavírány v českém jazyce.

7. K nevypořádané námitce opatrovníka týkající se obchodních podmínek, ceníku a podmínek pro užívání karet a úvěrů, které měly být součástí rámcové smlouvy a které žalovaná neobdržela s tím, že pouhý odkaz na skryté ustanovení smlouvy je nedostačující pro seznámení se s těmito podmínkami, odvolací soud odkazuje na obsah rámcové smlouvy, z kterého je jednoznačné, že nemůže jít o skryté či jinak zavádějící ustanovení. Informace o skutečnosti, že obchodní podmínky, ceník, podmínky pro používání karet a podmínky pro užívání úvěru jsou nedílnou součástí podepisované rámcové smlouvy, je uvedena v samém jejím úvodu v čl. 1 bod a) až d). Nadto tento článek obsahuje velmi důrazné upozornění pro žalovanou, aby si podmínky řádně až do konce přečetla, neboť podpisem rámcové smlouvy se vzájemně účastníci této smlouvy zavazují k jejich dodržování. V rámcové smlouvě byla také upozorněna, že pokud jí uvedené dokumenty nebyly doručeny nebo se s nimi nemohla seznámit, nemá rámcovou smlouvu podepisovat. S ohledem na takto důrazný apel uvedený v přehledně napsané, logicky a pro spotřebitele přívětivě formulované smlouvě, nelze než uzavřít, že žalovaná svým podpisem potvrdila převzetí shora uvedených nedílných součástí rámcové smlouvy. Odvolací soud dodává, že v případě nejasnosti obchodních podmínek bylo pro spotřebitele zřízeno bankou kontaktní centrum, na které se mohl obrátit. S ohledem na shora uvedenou celistvost rámcové smlouvy, podmínek a ceníku, nelze mít jejich předložení nalézacímu soudu za opožděné.

8. Dále se odvolací soud zabýval námitkou převzetí debetní karty, na níž je vystavena úvaha obvodního soudu vedoucí k zamítnutí žaloby. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem I. stupně co do možnosti prokázání doručení debetní karty žalované, nicméně tuto okolnost nemá pro spor za podstatnou. Z podmínek pro používání karet, které byly žalované straně známy, jednoznačně vyplývá, že žalovaná byla seznámena s tím, jakým způsobem jí bude debetní karta zaslána, v jakém období od podpisu rámcové smlouvy či jejího dodatku a jak má jednat v případě, že jí debetní karta nebude doručena, ztratí-li ji nebo jí bude odcizena. Žalovaná se podpisem rámcové smlouvy a jejího dodatku zavázala chránit debetní kartu v případech, že by se doslala do dispozice třetích osob bez svolení žalované, a byla poučena o způsobu této ochrany (zablokování v internetovém nebo mobilním bankovnictví, oznámení na ve smlouvě uvedené telefonní číslo). U článku upravujícího výklad pojmů podmínek pro používání karet bylo zdůrazněno, že klientem je osoba, s kterou banka uzavřela rámcovou smlouvu, a majitel účtu osoba, které byla poskytnuta debetní karta, přičemž držitelem karty nemusí být pouze klient, ale jakákoliv osoba, které klient poskytne debetní kartu, aniž by ho to zbavovalo odpovědnosti za škody vzniklé jejím užíváním. Bylo sjednáno, že odpovědnost za kartu klient přebírá okamžikem jejího převzetí, resp. její aktivací, když v provedeném řízení byla výpisy z účtu žalované prokázána aktivace karty již [datum]. Dále bylo mezi účastnicemi dohodnuto, že je povinností žalované zajistit, aby byl každý jiný držitel karty seznámen s podmínkami pro užívání a jejich následnými změnami. Žalovaná se zavázala k odpovědnosti za plnění povinností držitele a také k úhradě veškeré škody, která vznikne porušením povinností držitele karty. Byla poučena, že pokud debetní kartu neobdrží do 14 dnů od nabytí účinnosti rámcové smlouvy nebo dodatku, kterými kartu zřizuje, má ihned tuto skutečnost oznámit bance. Dále bylo mezi účastnicemi sjednáno, že na účet žalované se budou zúčtovávat všechny položky související s vydáním a používání debetní karty nebo karet poskytnutých k účtu a také veškeré náklady a prokázané škody, které v důsledku porušení právních nebo smluvních povinností v souvislosti s poskytnutou debetní kartou vznikly, a to včetně porušení povinností držitelem.

9. Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že v případě ztráty nebo odcizení karty, nebo podezření na nepotvrzené použití karty, měla žalovaná povinnost neprodleně banku informovat a debetní kartu zablokovat, a to prostřednictvím internetového nebo mobilního bankovnictví či telefonicky na telefonní číslo uvedené v podmínkách pro užívání karet dostupné v režimu [číslo]. Konkrétně tedy žalovaná, pokud jí nebyla zaslána debetní karta do 14 dní od podpisu dodatku, tj. ode dne [datum], měla povinnost o této skutečnosti žalobkyni vyrozumět. Nadto žalovaná měla přehled o transakcích probíhajících na účtu, ke kterému byla debetní karta vydána, aniž by byl daný přístup v rámci internetového bankovnictví navázán na zaslání této konkrétní debetní karty. Pokud zjistila, že na účtu probíhají jí nepotvrzené a neověřené transakce, měla povinnost kartu zablokovat. Z výpisu z běžného účtu k dané kartě se však takováto skutečnost nepodává, když je zřejmé, že karta byla nepřetržitě užívána k drobným platbám od [datum] do [anonymizováno] [rok], a poté v listopadu roku [rok], aniž by žalovaná provedla jakýkoliv úkon vůči bance, kterým by avizovala neoprávněné užití debetní karty. Vzhledem k ujednání stran o odpovědnosti žalované za všechny škody a za všechna porušení povinností vyplývajících z dohodnutých závazků vůči bance, tedy odpovědnosti i v případě, že žalovaná sama s daným účtem ani platebním prostředkem nedisponovala, je povinna uhradit debetní zůstatek vyčíslený žalobkyní a prokázaný výpisem z běžného účtu č. [bankovní účet]. Žalobkyně příslušenství pohledávky nepožadovala.

10. S ohledem na shora uvedené, když v souladu s prokázaným skutkovým stavem odvolací soud uzavřel, že žalovaná byla jedinou odpovědnou osobou za debet vzniklý na daném účtu výběry a platbami uskutečněnými prostřednictvím předmětné debetní karty, rozsudek soudu I. stupně ve smyslu ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl.

11. S ohledem na tento výrok dostál změny i výrok o nákladech řízení, o kterých bylo rozhodnuto s odkazem na § 224 odst. 1 o. s. ř. v kontextu § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla plně úspěšná i v odvolacím řízení.

12. Náklady v řízení před soudem I. stupně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a [částka], z jednoho úkonu podle § 1 odst. 3 písm a) ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“) ve výši [částka] a 4 úkonů podle § 1 odst. 3 a), b) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky ve výši [částka] za jeden úkon (vyjádření ze dne [datum], [datum], jednání dne [datum], [datum]), tedy celkem [částka].

13. Náklady odvolacího řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], 1 úkonu podle § 1 odst. 3 a), b) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky ve výši [částka] za podání odvolání, tedy celkem [částka].

14. Celkem za řízení před soudy obou stupňů náleží procesně úspěšné žalobkyni částka [částka]. [jméno] odvolací soud uložil procesně neúspěšné žalobkyni zaplatit straně žalované ve lhůtě 3 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

15. O náhradě nákladů odměny opatrovníka vzniklých v řízení před soudem I. stupně i odvolacím řízení rozhodne soud I. stupně (§ 151 odst. 1 a 2 o. s. ř.) podle výsledku ve sporu.