o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost vyklidit byt [číslo] v prvním nadzemním podlaží domu [adresa], který je součástí pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí], [územní celek], sestávající ze čtyř pokojů, kuchyně, předsíně, WC, koupelny, lodžie, komory a sklepní kóje (dále jen„ předmětný byt“), a vyklizený ho předat žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně [příjmení] části [anonymizováno] [obec], jíž byl [anonymizována dvě slova] [obec] svěřen majetek hlavního města Prahy – dům s nájemními byty, v němž se nachází předmětný byt, na ochranu vlastnického práva podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), s požadavkem na vyklizení a odevzdání předmětného bytu.

3. Žalobkyně tvrdila, že dala žalovanému předmětný byt do nájmu nájemní smlouvou [číslo] [rok] ze dne [datum], nájem byl sjednán na dobu určitou od [datum] do [datum]. Žalovaný po uplynutí doby nájmu dobrovolně nevyklidil a nadále jej neoprávněně užívá, přestože byl dopisem žalobkyně ze dne [datum] a ze dne [datum] vyzván k vyklizení a předání bytu po uplynutí doby nájmu.

4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Připustil, že po uplynutí doby nájmu byt nevyklidil a nepředal. Obranu založil na tvrzení, že měl zájem o prodloužení doby nájmu, resp. o uzavření smlouvy o nájmu na dobu neurčitou, k tomu však nedošlo. Žalovaný zastává názor, že splňoval žalobkyní běžně aplikované podmínky pro pronájem bytu z obecního bytového fondu, tj. zejména bezdlužnost, bezúhonnost a sociální potřebnost.

5. Soud I. stupně zjistil tento skutkový stav: Žalobkyně jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce uzavřeli dne [datum] nájemní smlouvu [číslo] [rok], jejímž předmětem byl pronájem shora označeného bytu na dobu určitou od [datum] do [datum]. V čl. 4 nájemní smlouvy je pro případ zájmu žalobce o prodloužení doby nájmu sjednán závazek žalobce požádat pronajímatele písemně nejméně 2 měsíce před uplynutím nájmu; v této souvislosti smlouva upozorňuje nájemce, že na prodloužení nájmu není právní nárok. Žalobkyně nevyhověla žádosti žalovaného o prodloužení doby nájmu a dopisy ze dne [datum] a ze dne [datum] jej vyzvala k vyklizení a předání bytu po uplynutí doby nájmu. Žalovaný byt nevyklidil a nepředal s tím, že nadále trvá na tom, že splňuje podmínky pro prodloužení doby nájmu. Orgány činné v trestním řízení [anonymizována tři slova] žalovaného pro podezření ze spáchání [anonymizováno] [role v řízení] cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku; usnesení policejního orgánu o zahájení [anonymizována dvě slova] žalovaného bylo rozhodnutím [anonymizována tři slova] pro [část Prahy] dne [datum], sp. zn. [anonymizována tři slova] [rok], zrušeno s tím, že bylo uloženo nové projednání a rozhodnutí. Usnesením [anonymizováno] [země] [číslo] ze dne [datum], byla mj. schválena [anonymizováno] integrace azylantů, podle níž smlouvy o nájmu bytu mezi obcí a azylanty se uzavírají na dobu [anonymizováno] roku s možností postupné prolongace. Po uplynutí 5 let, pokud azylant řádně plní ustanovení smlouvy, se obec zavazuje s azylantem uzavřít smlouvu o nájmu bytu na dobu určitou.

6. Právním posouzením tohoto skutkového stavu dospěl soud I. stupně k závěru, že žalobkyně je oprávněna podat reivindikační žalobu ve vztahu k majetku hlavního města Prahy, který jí byl svěřen do správy (zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě [obec], ve spojení se [anonymizováno] hlavního města Prahy, vydaným obecně závaznou vyhláškou č. 55/2000 Sb., hlavního města Prahy). Žaloba se opírá o § 1040 odst. 1 o. z., podle něhož může vlastník věci žalovat toho, kdo věc neprávem zadržuje,„ o vydání věci“, což v případě nemovitostí představuje jejich vyklizení. Citovaným ustanovením upravené podmínky pro uložení povinnosti žalovanému byt vyklidit a odevzdat jej žalobkyni, jsou v daném případě splněny, vzhledem k tomu, že žalovaný byt po skončení nájmu nevyklidil a nadále jej bez právního důvodu užívá, tedy věc ve smyslu § 1040 odst. 1 o. z. neprávem zadržuje.

7. Soud I. stupně konstatoval, že v řízení o vyklizení bytu je rozhodné pouze to, zda žalobci svědčí vlastnické právo, jehož ochrany se domáhá, zda dochází k jeho narušení a zda zde nejsou důvody dané rozporem požadavku na vyklizení s dobrými mravy, pro něž lze určit lhůtu k vyklizení delší či žalobu„ pro tentokrát“ zamítnout. Důvody, pro něž nedošlo k prodloužení nájemní smlouvy, proto považoval z hlediska důvodnosti nároku žalobkyně na vyklizení bytu za irelevantní. Pokud se žalovaný brání tvrzením, že žalobkyně ve své praxi neaplikuje usnesení [anonymizováno] [země] [číslo] ze dne [datum], jímž byla přijata [anonymizováno] integrace azylantů, dovolává se dokumentu, který upravuje vztah obecních samospráv k výkonné moci; přezkum postupu Magistrátu hl. m. Prahy při uzavírání nájemních smluv je však obecně mimo rámec občanskoprávního řízení.

8. Vzhledem k tomu, že žaloba na vyklizení byla podána důvodně a žalobkyni náleží ochrana vlastnického práva dle § 1040 a násl. o. z., soud I. stupně žalobě vyhověl a uložil žalovanému byt vyklidit v zákonné lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch plně úspěšné žalobkyně.

9. Tento rozsudek napadl žalovaný v celém rozsahu včasným a přípustným odvoláním. Opětovaně vytýkal žalobkyni, že nevyhověla jeho zájmu o prodloužení nájmu obecního bytu; namítal, že není zřejmé, na základě jakých pravidel v její praxi dochází k prodlužování nájmů bytů, když [obec] k pronájmu bytů ve svěřených správě městské části [obec a číslo] (dále jen„ zásady“) možnost„ prodloužení nájmu“ u nájmu, jaký byl sjednán se žalovaným, vůbec neupravují. Dále namítal, že„ nezákonnost postupu žalobkyně“ lze spatřovat vzhledem k jeho rozporu s usnesením [anonymizováno] [země] [číslo] ze dne [datum], společně s koncepcí integrace azylantů, z nichž vyplývá, že smlouvy o nájmu bytu s azylanty (což byl v době uzavření nájemní smlouvy případ žalovaného, kdy žalovaný byl v této době osobou, které byla poskytnuta mezinárodní ochrana dle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu) měly být po 5 letech uzavírány na dobu neurčitou. Z výše uvedeného vyplývá, že nebýt tohoto pochybení na straně žalobkyně, resp. v té době na straně Magistrátu hl. m. Prahy, a kdyby byla nájemní smlouva se žalovaným uzavřena na dobu neurčitou, jak stanoví předmětné usnesení [anonymizováno], tak by předmětné soudní řízení nemohlo být zahájeno, neboť by žalobce neměl možnost neprodloužit, resp. zrušit nájemní smlouvu uzavřenou se žalobcem.

10. Žalovaný dále namítal, že výkon práva žalobkyně na vyklizení bytu je v rozporu s dobrými mravy, pokud, jak vyplývá z obsahu výzvy k vyklizení bytu ze dne [datum], uvedla jako důvod pro neprodloužení doby nájmu majetkovou situaci žalovaného, zejména jeho vlastnictví obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba], přestože v předchozí korespondenci poukazovala na [anonymizováno] řízení vedené proti žalovanému. Skutečnost, že žalobkyně„ měnila důvody pro ukončení“ nájmu je v rozporu s dobrými mravy.

11. Žalovaný dále nově tvrdil, že žalobkyně nikdy po skončení doby nájmu nevyzvala žalovaného k opuštění bytu. Žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o ukončení nájmu ještě za doby trvání nájemního vztahu, tj. do [datum], avšak nikdy po tomto datu. Z tohoto důvodu dovozoval, že jeho nájemní vztah se žalobkyní dosud trvá. Žalovaný po skončení doby nájmu pokračoval v užívání bytu po dobu delší než tři měsíce, proto podle § 2285 o. z. nastoupila fikce, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, tj. na dobu [anonymizováno] roku, počínajíc dnem [datum]. Na toto nové tvrzení, uplatněné až v odvolacím řízení, se podle názoru žalobkyně„ nemůže vztahovat koncentrace řízení ve smyslu ust. § 118b o. s. ř.“, neboť se od počátku předmětného řízení jedná o skutečnost soudu známou, kdy ze soudního spisu bylo soudu zřejmé, že žalobce nedostál své povinnosti podle § 2285 o. z. vyzvat žalovaného k opuštění (vyklizení) předmětného bytu ve lhůtě 3 měsíců po skončení nájmu, což je zřejmé jednak z obsahu komunikace stran, jež je založena ve spise a označena k důkazu a zároveň též z toho, že ani sama žalobkyně takovou skutečnost netvrdil. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnou napadeného rozhodnutí soudu I. stupně žalobu na vyklizení bytu zamítl.

12. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně. Zdůraznila, že nájem zanikl uplynutím doby, neboť šlo o nájem na dobu určitou trvající do dne [datum]; uplynutím tohoto dne na základě právní skutečnosti v podobě uplynutí doby bez dalšího skončil. Už jen z tohoto důvodu se veškerá argumentace žalovaného obsažená v odvolání a jeho doplnění jeví jako irelevantní, neboť žádná část odvolací argumentace se nevěnuje případnému vysvětlení, z jakého důvodu by řešený nájem v tomto případě uplynutím doby zaniknout neměl. Žalovaný se v odvolání i jeho doplnění věnuje pouze argumentaci, která rozebírá neprodloužení daného nájmu. K tomu žalobkyně uvádí, že v bodě 4.3 nájemní smlouvy je výslovně uvedeno, že„ na prodloužení nájmu není právní nárok“.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející podle § 212 a § 212a o. s. ř.; dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

14. Soud I. stupně dospěl na základě procesně správného dokazování ke správným skutkovým závěrům o všech skutečnostech rozhodných pro právní posouzení věci.

15. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývající ze Statutu [anonymizováno] [obec], jíž byl předmětný domovní majetek [anonymizováno] [obec] svěřen do správy žalobkyni, nebyla v řízení zpochybněna. Soud I. stupně vycházel z textu nájemní smlouvy, podle níž byl nájem bytu sjednán na dobu určitou do [datum] a z nesporné skutečnosti, že žalovaný byt nevyklidil, přestože mezi stranami nedošlo k dohodě o prodloužení doby nájmu; současně nebyly zjištěny žádné skutečnosti, pro něž by výkon vlastnického práva žalobkyně realizovaný žalobou na vyklizení nemovitosti byl v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud schvaluje rovněž závěr soudu I. stupně, že soud v civilním řízení není oprávněn přezkoumávat způsob a metody hospodaření žalobkyně s bytovým fondem; proto jsou veškeré námitky, na nichž žalovaný založil svou obranu proti žalobě před soudem I. stupně nevýznamné. Soudu I. stupně tedy nelze nic vytknout, pokud zjištěný skutkový stav posoudil podle § 1040 odst. 1 o. z. a uložil žalovanému povinnost k vyklizení bytu.

16. Postup žalobkyně městské části [anonymizováno] [obec], která spravuje veřejný bytový fond, spočívající v požadavku na vyklizení bytu poté, kdy neuzavřela se žalovaným dohodu o prodloužení doby nájmu, nelze hodnotit tak, že by představovalo zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. Nájem skončil v důsledku uplynutí doby nájmu, nikoli na základě jakéhokoli jednání žalobkyně; proto nejsou ani rozhodné důvody, pro něž žalobkyně nepřistoupila k prodloužení doby nájmu v případě žalovaného. Žalovaný měl jako nájemce obecního (sociálního) bytu informace o kritériích pro výběr nájemců, včetně kritéria sociální potřebnosti. Pokud žalovaný ani nepopírá, že je jediným společníkem společnosti a jednatelem [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], s aktivy v roce [rok] ve výši přesahující [anonymizováno] milionů Kč, která vlastní několik bytů využívaných ke komerčnímu pronájmu, a současně v listině, kterou sám soudu předložil ([anonymizováno] oznámení) opakovaně uvádí, že nemovitosti„ chtěl nabýt prostřednictvím společnosti [právnická osoba]“, je zřejmé, že za tohoto stavu svého majetku nemohl legitimně očekávat, že hodnocení jeho situace pro účely rozhodnutí pronajímatele o prodloužení nájmu obecního bytu povede k závěru o sociální potřebnosti v porovnání s jinými uchazeči o nájem obecního bytu.

17. Pokud žalovaný v odvolacím řízení nově tvrdí, že v období tří měsíců po skončení doby nájmu neobdržel od žalobkyně výzvu k vyklizení bytu, jde o nepřípustné novum (§ 119a odst. 1 o. s. ř.) a odvolací soud k tomuto tvrzení nepřihlíží. Nelze však přehlédnout, že ani uplatnění tohoto tvrzení v řízení před soudem I. stupně by nebylo způsobilé vyvolat právní následky podle § 2285 o. z. v podobě prodloužení doby nájmu na další rok. Rozhodnou skutečnost, že došlo ke konkludentnímu prodloužení doby nájmu, by totiž žalobce neprokázal za situace, kdy jej žalobkyně před skončením doby nájmu žalovaného dvakrát vyzývala k vyklizení bytu ke dni skončení nájmu a nadto v tříměsíční lhůtě od skončení nájmu ([datum] – [datum]) dokonce podala k soudu žalobu na vyklizení ([datum]), která byla žalovanému doručena [datum].

18. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně posoudil podmínky pro poskytnutí soudní ochrany vlastnickému právu žalobkyně podle § 1040 odst. 1 o. z. úplně a správně, včetně správného posouzení, že výkon práva na vyklizení bytu žalovaným nepředstavuje zneužití práva, odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. [anonymizováno], § 142 odst. 1 o. s. ř.; plně úspěšná žalobkyně má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, jejichž výše byla určena jako součet odměny advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu dne [datum]) v sazbě [částka] za jeden úkon (§ 9 odst. [anonymizováno], § 7 bod 4 AT), tedy odměna [částka], náhrady hotových výdajů advokáta paušální částkou [částka] za jeden úkon (§ 13 odst. 4 AT), tedy paušální náhrada [částka] a náhrady za DPH v sazbě 21 % ve výši [částka], celkem [částka].