Rozhodnutí 18 CO 192/2022-82

1. Shora označeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 1 určil, že do zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění žalobce a žalované patří i) bytová jednotka [číslo] ii) spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na jednotce – nebytovém prostoru [číslo] iii) spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na jednotce – nebytovém prostoru [číslo] vše umístěné v budově [adresa], stojící na pozemku parc. [číslo] včetně příslušných spoluvlastnických podílů na společných částech budovy [adresa], stojící na pozemku parc. [číslo] spoluvlastnických podílů na pozemku parc. [číslo] zapsané v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] a [rok] a vedeném u [stát. instituce], KP [obec], [katastrální uzemí], [územní celek] (výrok I.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok II.).

2. Takto rozhodl soud I. stupně v řízení zahájeném dne [datum] žalobou, kterou se žalobce domáhal určení, že výše uvedené nemovitosti patří do zaniklého, a však dosud nevypořádaného společného jmění bývalých manželů – účastníků řízení. Žalobu odůvodnil tím, že je u nemovitostí v katastru nemovitostí uvedeno, že je jejich vlastníkem pouze žalovaná, ačkoli jsou stále ve společném spoluvlastnictví. Žalovaná skutečnost, že výše uvedené nemovitosti jsou součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění, nerozporovala. Pouze zdůraznila, že kupní cena za nemovitosti byla hrazena z prostředků společného jmění manželů. Soud I. stupně ze své úřední činnosti dále zjistil, že žalobce podal dne [datum] rovněž žalobu na vypořádání společného jmění manželů, kde je otázka společného vlastnictví předběžnou otázkou pro vlastní vypořádání. Soud I. stupně postupoval podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a § 984 odst. 1 a § 954 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a po provedeném dokazování žalobě vyhověl, když skutečnost, která byla předmětem určení, žalovaná nijak nesporovala.

O náhradě nákladů řízení pak rozhodl tak, že na ni nemá právo žádný z účastníků. Z procesního hlediska byl sice úspěšný žalobce, ve věci však bylo zřejmé, že žalovaná od počátku skutečnost, která byla předmětem žaloby na určení, nesporovala. Za daných okolností rozhodl soud I. stupně dle § 150 o. s. ř s tím, že si každý z účastníků nese své náklady sám, což odpovídá spravedlivému uspořádání poměrů obou účastníků. Zároveň nebylo v řízení ze strany žalobce tvrzeno, ani prokazováno, že by žalované zaslal před podáním žaloby výzvu k plnění dle § 142a odst. 1 o. s. ř

3. Pouze proti nákladovému výroku II. podal žalobce včasné a přípustné odvolání, ve kterém namítal, že v řízení o určovací žalobě se náhrada nákladů řízení řídí zásadou úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a nikoli zásadou iudicium duplex. V této souvislosti žalobce citoval usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Soud I. stupně měl proto žalobci přiznat náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. již s ohledem na skutečnost, že žalobě v plném rozsahu vyhověl.

Dle žalobce jeho právu na náhradu nákladů řízení svědčí i další okolnosti případu, kdy popisoval okolnosti, které ho vedly k podání žaloby na vypořádání společného jmění žalobce a žalované, o které se vede řízení sp. zn. [spisová značka]. Zejména poukazoval na své odstoupení od dohody o vypořádání společného jmění manželů z roku [rok], doručeném dne [datum] žalované, kterou upozornil, že bude nutné vypořádat společné jmění manželů. Následně v návrhu na vypořádání společného jmění, který žalované doručil dne [datum], výslovně zmínil, že způsob vypořádání společného jmění bude zahrnovat i nemovité věci, jež jsou předmětem současného řízení. Žalovaná po obdržení obou listin žalobcův návrh na vypořádání odmítla a neučinila žádné kroky k nápravě zápisu v katastru nemovitostí, navíc začala inzerovat prodej nemovitostí, čímž prohloubila ohrožení žalobcových práv. Jednání žalované před zahájením řízení tedy přesně splňovalo předpoklady uvedené ve výše citovaném usnesení Nejvyššího soudu, které vylučují, aby soud žalobci odepřel náhradu nákladů řízení dle § 150 o. s. ř.

Žalobce musel vedle žaloby na vypořádání společného jmění účastníků podat i určovací žalobu, která mu umožnila vyznačit poznámku spornosti do katastru nemovitostí. Určovací žaloba byla efektivním prostředkem k ochraně jeho práv. Z tohoto důvodu, a jelikož žalobce žalobu podal s ohledem na požadavky aktuální právní úpravy, neviděl žádný důvod, pro který by mu neměla být přiznána náhrada nákladů řízení.

Žalobce dále nesouhlasil se závěrem, že žalovaná od počátku nesporovala, že nemovité věci jsou součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění účastníků. Žalovaná totiž v podání ze dne [datum] naopak uvedla, že zásadně nesouhlasí s tvrzeními žalobce a odmítá obě žaloby v plném rozsahu a že společné jmění žalobce i žalované je již vypořádané. Žalovaná tedy tvrzení žalobce rozporovala a nebyla úspěšná. Tyto skutečnosti jsou tak dalším důvodem pro postup dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

Žalobce měl za nepřiléhavou i argumentaci o předžalobní výzvě dle § 142a odst. 1 o. s. ř., která ukládá žalobci povinnost v řízení o splnění povinnosti, a nikoliv v řízení zahájených na základě určovací žaloby. Žalobce v tomto ohledu odkázal na odbornou literaturu, dle které u určovacích žalob je podstatná situace, která žalobě předcházela; velmi často dochází k takové žalobě po rozsáhlých mimosoudních jednáních, přičemž spornost určitého práva je účastníkům známa a předžalobní výzva je zbytečná. Žalobce se však na žalovanou před zahájením řízení obrátil s výzvami na vypořádání společného jmění účastníků a upozornil ji, že se obrátí na soud.

S ohledem na výše uvedené měl žalobce za to, že by mu měla být podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů řízení v částce [částka] Náklady vypočetl ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a dále z nákladů na právní zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT). Tarifní hodnotu sporu žalobce učil dle § 8 odst. 1 AT jako hodnotu nemovitých věcí s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2688/15, který na tomto místě citoval. Žalobce považoval za tarifní hodnotu sporu částku [částka], za kterou žalovaná v inzerci nabízela nemovitosti k prodeji. Případně lze vycházet ze znaleckého posudku, který žalovaná založila do spisu v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] a dle kterého činí hodnota nemovitých věcí [částka]. Nemovité věci mají hodnotu vyšší, avšak nebylo by účelné vyhotovovat zvláštní znalecký posudek pro účely určení náhrady nákladů řízení.

Právní zástupce řízení učinil 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT (převzetí a přípravu zastoupení, sepsání žaloby a účast na jednání soudu dne [datum]) s odměnou po [částka] (celkem [částka]), za každý z úkonů dále požadoval náhradu paušálních výdajů dle § 13 AT po [částka] za úkon (celkem [částka]). Z uvedených částek ([částka]) požadoval též náhradu 21% DPH v celkové částce [částka] Celkem požadoval přiznat [částka].

Závěrem žalobce navrhoval, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku II. tak, že žalovaná je povinna mu uhradit žalobci na nákladech řízení před soudem I. stupně částku [částka]. Dále žalobce požadoval, aby mu byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

4. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že s ním zásadně nesouhlasí. Žalobce a žalovaná se v říjnu [rok] vzájemně domluvili na rozvodu manželství a sepsali dohody o úpravě poměrů k nezletilé dceři a o vypořádání společného jmění manželů s tím, že jejich rozvod proběhne nesporným způsobem. Žalobce požadoval, aby v dohodě nebyly uvedeny společné pozemky v [země], neboť měl v úmyslu si je ponechat. Žalovaná byla pod tlakem nucena dohodu podepsat za použití nepravdivých informací a současně byla přinucena podepsat další dohodu o rozdělení společných pozemků v [země] tak, že připadnou pouze žalobci jako kompenzace za to, že žalované zůstane byt v [obec] v ulici [ulice]. Tuto dohodu žalovaná podepsala, neboť doufala, že dojde k rozvodu nesporným způsobem. Po uzavření předmětné dohody tedy došlo k faktickému vypořádání společného jmění, žalovaná žalobci vyplatila veškeré finanční prostředky a očekávala takového chování i ze strany žalobce. Hned po uzavření dohod však žalobce začal hrubě porušovat smluvené podmínky, za kterých mělo být manželství rozvedeno nesporným způsobem. Soud, kterému byly předmětné dohody předloženy, byl tak nucen nejprve rozhodnout ve věci úpravy k nezletilé dceři.

I přes skutečnost, že žalobce i žalovaná byli fakticky vypořádáni, rozhodl se žalobce od smluv odstoupit až dne [datum]. Žalobce tedy již v době uzavření dohod věděl, že jeho jednání je zcela účelové a vedené cílem získat další majetkový prospěch od žalované. Fakt, že žalobce jednal v úmyslu poškodit žalovanou, dokazuje i skutečnost, že již v době před rozvodem bylo společné jmění žalobce a žalované zrušeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], neboť žalovaná se vzhledem k [anonymizována dvě slova] žalobce obávala dalšího případného zadlužení.

Je tedy zcela zřejmé, že žalovaná v [anonymizováno] činila veškeré kroky dle žalobcova příkazu a doufala, že žalobce své slovo skutečně dodrží. Žalovaná měla až do podání žalob za to, že společné jmění je komplexně vypořádáno. Je tak na místě uvažovat o aplikace § 143 o. s. ř., když z dosavadního průběhu předmětného řízení a řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] je zřejmé, že žalobce již v roce [rok] věděl, že bude chtít v budoucnu žalovanou poškodit, přičemž bez žalobcových jasně mířených kroků by k soudnímu řízení nikdy nedošlo. Nebyla to tedy žalovaná, ale žalobce, který zavdal příčinu sporu. V této souvislosti žalovaná upozorňovala, že proti žalobci je u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka] vedeno [anonymizováno] řízení pro [anonymizována dvě slova] osoby žijící ve společném obydlí.

Pokud by žalovaná skutečně věděla, že se žalobce bude domáhat vypořádání společného jmění i vůči nemovitým věcem, učinila by potřebné kroky k tomu, aby skutečně došlo k vypořádání celkového společného jmění a také brazilských pozemků, na které v předmětné době měla stejný nárok jako žalobce. Skutečnost, že se žalobce navíc domáhá úhrady nákladů řízení, hodnotila jako nemorální.

S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhovala, aby odvolací soud odvolání žalobce zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Alternativně pokud soud shledá důvod pro aplikaci § 143 o. s. ř., aby žalobci uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu rozhodnutí o nákladech řízení podle § 212 a § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. V projednávané věci nabyl právní moci (ve výroku I.) rozsudek, kterým bylo zcela vyhověno žalobci. Sporná zůstala otázka náhrady nákladů řízení, která je předmětem projednávané věci.

7. Podle ustanovení § 150 o. s. ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

Konstantní výkladová komentářová literatura k tomuto ustanovení ([anonymizována dvě slova] řád I, C. H. Beck, 1. vydání 2009) stanoví, že významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku i postoj účastníků v průběhu řízení.

8. Lze přisvědčit žalobci v jeho názorech, že v projednávané věci se nejedná o řízení povahy iudicium duplex, a proto je na místě o nákladech řízení rozhodovat podle zásady úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého„ účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl“. Uvedené ustanovení je však nutno korigovat principy uvedenými v ustanovení § 150 o. s. ř., které aplikoval soud I. stupně. Soud tuto aplikaci odůvodnil jen velice stručně tím, že žalovaná skutkové okolnosti významné pro zařazení předmětného majetku do součásti nevypořádaného [anonymizováno] účastníků nesporovala, a proto je spravedlivé, aby si účastníci nesli náklady řízení ze svého. Odvolací soud, s doplněním a upřesněním této argumentace, přijatý závěr schvaluje.

9. Pokud se žalovaný domáhal určení, že předmětné nemovitosti nejsou vypořádány, protože odstoupil od smlouvy o vypořádání společného jmění manželů, pak otevřením otázky vypořádání nebyla dotčena jen otázka vlastnictví shora uvedených nemovitostí, které byly v katastru vedeny jako vlastnictví žalobkyně, ale též ostatních majetkových vztahů dosud upravených Dohodou o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti společného bydlení a vzájemné vyživovací povinnosti mezi manžely pro dobu po rozvodu ze dne [datum] (založeno v přílohách spisu), ve které je v bodu III. např. uvedeno, že žalovaný ze společného jmění manželů obdrží mimo jiné částku [částka].

10. Z vyjádření žalované k věci žalované také nevyplývá, že by žalovaná sporovala, že předmětný majetek byl součástí [anonymizováno] účastníků; žalovaná se jen dovolávala toho, že toto [anonymizováno] již bylo vypořádáno právě shora uvedenou dřívější dohodou bývalých manželů, kterou oba účastníci zpočátku respektovali a chovali se podle ní. Jen v důsledku právní vady této dohody však k vypořádání [anonymizováno] účastníků nedošlo.

11. Na uzavření neplatné dohody o vypořádání [anonymizováno] manželů se nepochybně podílel i žalobce, i žalobce proto musí nést důsledky svého jednání spočívající ve skutečnosti, že společný majetek účastníků se stal předmětem daného řízení. Výsledek řízení odpovídá procesnímu stanovisku žalované, která nesporovala rozsah majetku patřícího do zaniklého [anonymizováno] manželů. Za této situace považuje odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně za spravedlivé, aby i žalobce, který se podílel na okolnostech vzniku sporu, nesl své náklady řízení ze svého, stejně jako žalovaná.

12. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. o nákladech řízení postupem podle § 220 odst. 1 písm. a/ změnil pouze tak, aby jeho dikce odpovídala ustanovení § 150 o. s. ř.; fakticky se však jedná o potvrzující rozhodnutí dle § 219 o. s. ř.

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 o. s. ř. Zcela úspěšné žalované vznikl v odvolacím řízení nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalovaná se však svého nároku výslovně vzdala.