o vypořádání společného jmění manželů a o zrušení nájemního práva žalovaného k bytu, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozhodnutím soud I. stupně rozhodl o vypořádání společného jmění manželů a zrušil nájemní právo žalovaného k bytu přikázaním družstevního podílu v [anonymizována tři slova] [ulice], [IČO], se sídlem [adresa], žalobkyni (výrok I.), žalovanému nepřiznal vypořádací podíl (výrok II.) a zrušil jeho nájemní právo k bytu tvořícímu součást družstevního podílu (výrok III.), rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok IV.) a náhradu nákladů řízení státu s odkazem na samostatné usnesení (výrok V.).

2. Takto rozhodl o návrhu žalobkyně, kterým se domáhala vypořádání společného jmění manželů v rozsahu shora uvedeného podílu v [anonymizována dvě slova] a zrušení nájemního práva k bytu, když v daném případě zjistil mimořádné okolnosti, pro které bylo namístě uplatnit odklon od zásady rovnosti vypořádacích podílů podle ustanovení § 742 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neboť žalovaný se nepodílel na péči o svou nezletilou dceru ani o rodinnou domácnost a od konce roku [rok] až do zániku společného jmění manželů v roce [rok] zatížil společné jmění manželů v uvedeném období dluhy tak, že žalobkyně musela některé tyto dluhy za žalovaného uhradit, aby vyloučila ztrátu družstevního podílu, jako jediné hodnotnější věci náležející do společného jmění manželů, prodejem v exekuci. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení a ve smyslu § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení, kterou podrobně vyčíslil. S odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř. také rozhodl o náhradě nákladů, které vynaložil v tomto řízení stát a které sestávají ze svědečného svědka [jméno] [příjmení], když objasnil, z jakého důvodu bude o jejich výši rozhodnuto samostatným usnesením.

3. Proti tomuto rozsudku, do nákladového výroku (IV. a V.), podal odvolání žalovaný. Uvedené rozhodnutí soudu I. stupně v napadeném rozsahu považuje za nesprávné, nelogické a v rozporu se zásadou účelnosti a efektivity soudního řízení. Uvedl, že je ve výkonu trestu odnětí svobody bez možnosti pracovat, tedy zcela bez příjmu a finančních prostředků. Této skutečnosti si byl při rozhodování soud I. stupně vědom, avšak v rozporu s tímto zjištěním mu uložil povinnost, kterou nemůže splnit, neboť neví, z čeho má náklady řízení platit. Nadto si po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody bude těžko hledat práci a musí opustit [anonymizována dvě slova]. Byla mu tedy uložena povinnost, o níž není jisté, že může být splněna. Požaduje, aby v rozsahu odvolání odvolací soud rozsudek zrušil a osvobodil ho od veškerých nákladů řízení a soudních poplatků.

4. Po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, aniž by nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovanáho není důvodné.

5. O návrhu na osvobození od soudních poplatků bylo rozhodnuto usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum] a kterým nebylo vyhověno návrhu žalovaného na takové osvobození.

6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř., § 148 odst. 1 o. s. ř. i ustálené judikatury je základním pravidlem rozhodování o náhradě nákladů v řízení o vypořádání společného jmění manželů zásada úspěchu ve věci, kterou lze korigovat pouze ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř., tj. existují-li důvody hodné zvláštního zřetele s tím, že jde o vyjímečný postup soudu narušující princip úspěšnosti ve věci samé.

8. Žalovaný však v průběhu řízení před soudem I. stupně ani v odvolání netvrdil, že by zde byly dány důvody hodné zvláštního zřetele, aby soudy § 150 o. s. ř. aplikovaly. Netvrdil ani neprokazoval to, že svým chováním nezavdal příčinu k podání žaloby o vypořádání společného jmění manželů. Z napadeného rozsudku je zřejmé, že s návrhem žalobkyně ohledně vypořádání společného jmění manželů v rozsahu podílu v [anonymizována dvě slova] a s ním spojenému právu užívat družstevní byt nesouhlasil a trval na jeho prodeji nebo navrhoval, aby byl byt přikázán do jeho vlastnictví a žalobkyni byl vyplacen její podíl. Jestliže tedy soud k návrhu žalobkyně zrušil v uvedeném rozsahu spoluvlastnictví manželů a vypořádal jej způsobem, který žalobkyně navrhovala, žalobkyně byla v tomto směru ve sporu procesně úspěšná a náleží jí s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada nákladů řízení, které v tomto řízení účelně vynaložila na obranu svého nároku. Vzhledem k tomu, že odvolací námitka nesměřovala k výši přiznaných nákladů řízení, které soud I. stupně podrobně specifikoval v bodě 40. napadeného rozsudku, odvolací soud se správností jejich vyčíslení nezabýval.

9. Ke své argumentaci odvolací soud odkazuje i na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], dle kterého, je-li společné jmění manželů účastníků vypořádáno způsobem navrhovaným žalobcem a žalovaný před soudem I. stupně nejprve se zrušením spoluvlastnického vztahu nesouhlasí a navrhuje jiný způsob vypořádání, nelze v tomto případě hovořit o judicium duplex.

10. S ohledem na to, že i náklady řízení, které zálohoval stát, je ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. nutno uložit k úhradě procesně neúspěšnému účastníkovi, nepochybil soud I. stupně, když přiznal žalovanému povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení vynaložených na svědečné za situace, kdy žalovanému nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Závěrem odvolací soud připomíná, že ekonomická situace účastníka řízení, pokud nebyl osvobozen od povinnosti zaplatit soudní poplatky, nemá vliv na povinnost platit náhradu nákladů řízení opřenou o jeho procesní neúspěšnost ve sporu.

11. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích IV. a V. jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto s odkazem na § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když plně úspěšné žalobkyni žádné náklady v této fázi řízení nevznikly.