o odvolání žalobce a) a žalobce b) proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení v části, v níž se žalobce a/ domáhal po žalované zaplacení [částka] (výrok I.), a v části, v níž se žalobce b/ domáhal zaplacení [částka] (výrok II.), a zamítl žalobu s návrhem na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci a/ částku [částka] (výrok III.) a žalobci b/ částku [částka] (výrok IV.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům a/, b/ k rukám jejich právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do patnácti dnů ode dne právní moci rozsudku (výrok V.).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě došlé soudu I. stupně [datum], jíž se žalobci a/, b/ domáhali zaplacení předmětné částky na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla každému z nich vzniknout nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), spočívajícím v porušení povinnosti vydat v přiměřené lhůtě soudní rozhodnutí ve věci vedené Okresním soudem ve Frýdku-Místku pod sp. zn. [spisová značka], o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví [anonymizováno], v němž byli žalobci v procesním postavení žalovaných. Řízení bylo zahájeno [datum] a pravomocně skončilo [datum].

3. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že žalobci podle § 14 OdpŠk dne [datum] uplatnili u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu a náhradu škody. Při jednání dne [datum] žalobce a/ vzal zpět žalobu o částku [částka] a žalobce b/ vzal žalobu zpět o částku [částka], když žalovaná tyto částky zaplatila po podání žaloby. Soud I. stupně řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil podle § 96 odst. 1, odst. 2, věta prvá, odst. 3 o. s. ř.

4. Soud I. stupně zjistil tento skutkový [anonymizováno]: Řízení bylo zahájeno [datum], předmětem řízení bylo zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k většímu množství lesních pozemkových parcel v [katastrální uzemí], [územní celek]. Řízení se účastnili 3 účastníci na straně žalobců a 2 účastníci na straně žalované. V úvodu řízení bylo žalobcem a/ (v procesním postavení žalovaného) namítán nedostatek pasivní legitimace s tím, že v katastru [anonymizováno] je jako vlastník veden český stát, účastníci nebyli schopni dohody o způsobu reálného rozdělení a vypořádání.

Bylo vypracováno 10 znaleckých posudků, jeden byl předložen stranami, byly vypracovány dva revizní znalecké posudky v rozsahu přesahujícím 100 stran a byly vyhotoveny dva geometrické plány. Společně s otázkou reálného rozdělení jednoho z pozemků byla řešena otázka zřízení věcných břemen, dále otázky spojené s využitelností pozemků, kdy na pozemcích byly rybníky i lesy, a dále otázka stanovení ceny jednotlivých [anonymizováno] a stanovení ceny trvalých porostů na nich se nacházejících. Opakovaně bylo nezbytné činit místní prohlídky pozemků znalci, kdy v zimním období toto bylo značně ztíženo tím, že pod sněhem nebyly dostatečně viditelné geodetické značky. V průběhu řízení došlo ke změně právní úpravy a s ohledem na mezinárodní prvek soud řešil otázku své pravomoci spor rozhodnout. Bylo vydáno extrémní množství procesních rozhodnutí, věc byla devětkrát na soudu odvolacím k rozhodnutí o odvolání (či odvoláních) proti procesním rozhodnutím, výslechy některých účastníků proběhly prostřednictvím dožádání, byl podán návrh na přerušení řízení a po smrti jednoho z žalovaných bylo řízení přerušeno do skončení dědického řízení. Jednalo se o věc s mezinárodním prvkem, což si vyžádalo pořízení překladů a mimo jiné i doručování do Kanady prostřednictvím konzulátu a doručování do [příjmení] republiky Německo. Po určitou dobu bylo vyčkáváno s postupem z důvodu řešení restitučních nároků, resp. správnosti vydání pozemků, spis byl zapůjčen k Ústavnímu soudu v souvislosti s projednáním ústavní stížnosti. Žalobce a/ neplnil poplatkovou povinnost současně s jejím vznikem a ani na výzvu soudu, kdy následně muselo být odvolací řízení zastaveno a bylo rozhodováno o zrušení zastavení odvolacího řízení. Bylo nezbytné vyžadovat součinnost s [anonymizována dvě slova] a nejrůznějšími dalšími osobami ([anonymizována dvě slova] apod.), například i k vyjádření souhlasu s rozdělením pozemků. Účastníkům byl na jejich žádost poskytnut i časový prostor pro mimosoudní vyřešení věci. Vypracovávání znaleckých posudků bylo velmi časově náročné vzhledem k nutnosti zajištění konzultantů; pokud znalec se soudem nespolupracoval řádně, byla mu uložena pořádková pokuta. Řízení ohledně části pozemků bylo pravomocně skončeno druhým rozhodnutím odvolacího soudu. Ve věci samé bylo rozhodnuto dne [datum] (soudem I. stupně). Rozsudkem soudu odvolacího ze dne [datum] byl rozsudek soudu I. stupně změněn; změna se týká devíti parcel. V části, jíž byl rozsudek soudu I. stupně zrušen (týká se osmi parcel), byla uložena povinnost řešit, že rozdělení pozemku vede k podstatnému snížení hodnoty, tedy je nezbytné řešit otázku přikázání bez rozdělení, dále žádat stanovisko orgánu státní správy lesů. Dne [datum] bylo soudem I. stupně rozhodnuto ve zbývající části předmětu řízení. Odvolací soud rozhodl dne [datum], řízení bylo skončeno [datum].

5. Soud I. stupně věc právně posoudil podle § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk. S využitím kritérií celkové délky řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného žalobce, kterým přispěl k průtahům v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozené žalobce, dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, když celková délka řízení byla nepřiměřená. Ačkoliv nebylo v průběhu řízení shledáno žádné období neodůvodněné nečinnosti soudu, nejeví se s ohledem na celkovou délku řízení, která v případě žalobce a/ činila 25 let a 2 měsíce a v případě žalobce b/ 12 let a 5 měsíců, jako dostačující konstatování porušení práva a je třeba žalobcům nahradit újmu v penězích.

6. Pokud jde o samotnou výši přiměřeného zadostiučinění, soud věc hodnotil podle kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk; při určení základní částky odškodnění vycházel v případě žalobce a/, kdy délku řízení hodnotil jako extrémní, ze základní částky [částka] za jeden rok řízení, v případě žalobce b/ ze základní částky [částka]. V případě žalobce a/ soud I. stupně výslednou částku [částka] snížil o 50 % z důvodu skutkové, právní a procesní složitosti a z důvodu počtu stupňů soudní soustavy. Soud I. stupně dále dospěl k závěru, že význam řízení vedeného v majetkovém sporu byl pro žalobce a/ běžný a že se žalobce a/ na nepřiměřené délce řízení nepodílel. Přestože řízení postupovalo plynule, je však na místě zvýšení základní částky odškodnění o 10 % vzhledem k nekoncentrovanému postupu soudu.

7. V případě žalobce b/ soud I. stupně snížil základní částku odškodnění [částka] o 50 % z důvodu skutkové, právní a procesní složitosti a z důvodu počtu stupňů soudní soustavy. Soud I. stupně dále dospěl k závěru, že význam řízení vedeného v majetkovém sporu byl pro žalobce b/ běžný a že se žalobce b/ na nepřiměřené délce řízení nepodílel.

8. Soud I. stupně přihlédl k tomu, že nemajetková újma byla mezi žalobci, kteří jsou otec a syn, sdílena. Institut sdílené nemajetkové újmy využil vzhledem k tomu, že bylo vedeno řízení o objektivně kumulovaných nárocích relativně samostatných společníků procesně organizovaných v samostatném společenství ve společném řízení. V daném případě byli žalobci vázáni příbuzenstvím a vznikající újmu tak pociťovali společně (stejně) právě z důvodu příbuzenské provázanosti. Základní částku odškodnění z uvedeného důvodu snížil každému ze žalobců a/, b/ o 10 %.

Vzhledem k tomu, že žalovaná již každému ze žalobců a/, b/ poskytla na zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmy částku vyšší, než částky zadostiučinění, k nimž dospěl soud I. stupně redukcí základní částky odškodnění u žalobce a) celkem na 50% základní částky a u žalobce b/ celkem na 40% základní částky, soud I. stupně žaloby žalobců a/, b/ zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když soud přiznal co do základu nároku úspěšným žalobcům právo na náhradu nákladů řízení proti žalované.

9. Tento rozsudek soudu I. stupně napadl každý ze žalobců a/, b/ včasným a přípustným odvoláním. Žalobce a/ podal odvolání do zamítavého výroku III., žalobce b/ do zamítavého výroku IV. rozsudku; oba žalobci napadli (bez konkrétních námitek) související výrok o náhradě nákladů řízení (V.). Namítali nesprávné právní posouzení věci.

10. Žalobci a/, b/ souhlasili se závěry soudu I. stupně, že na zadostiučinění újmy, která každému z nich vznikla vedením nepřiměřeně dlouhého řízení, je na místě poskytnutí peněžité satisfakce a každý z nich rovněž souhlasil s určením výše základní částky odškodnění. Nesouhlasili však s krácením této základní částky z důvodu a) složitosti řízení a b) že žalobci přispěli k jeho délce. Žalobci a/, b/ uvedli, že soud I. stupně konstatoval, že složitost řízení spočívala mimo jiné v tom, že bylo nutno doručovat do ciziny; žádný ze žalobců však řízení tímto způsobem nekomplikoval. Žalobci a/ nebylo nutno doručovat předvolání k soudu do ciziny, když všem ostatním účastníkům řízení byla známa jeho tehdejší pražská adresa a stejně tak si žalobce b/ bezprostředně po převodu spoluvlastnického podílu žalobce a/ k některým nemovitostem, které byly předmětem původního řízení, zvolil zmocněnce v České republice, aby nemuselo být složitě doručováno do Německa. Již v žádosti o odškodnění žalobci a/, b/ zdůrazňovali, že po celou dobu řízení zaujímali konzistentní stanovisko, že souhlasili se zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví a jejich postup v řízení sledoval pouze zájem na tom, aby nově vzniklé pozemky tvořily jeden funkční celek s pozemky, které již žalobce a/ vlastnil, tedy aby vypořádání vedlo k rozumné hospodářské využitelnosti jeho pozemků. Podávání opravných prostředků proti rozhodnutím soudu I. stupně, jimiž bylo spoluvlastnictví vypořádáno způsobem, který kritériu rozumné hospodářské využitelnosti pozemků žalobce a/ nevyhovoval, nelze v tomto odškodňovacím řízení přičítat žalobcům k tíži. Procesní složitost původního řízení, v němž byli žalobci a/, b/ v procesním postavení žalovaných, bylo zatíženo zejména spory mezi samotnými žalobci (navrhovateli zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví), které se projevovaly prezentací vzájemně si protiřečících návrhů na vypořádání, včetně návrhů na zřízení věcných břemen a návrhů variant vypořádání na základě nepodložených představ o možnosti hospodářského využití pozemků. Nadto se protistrana v původním řízení domáhala ještě před jeho skončením odškodnění za průtahy; soud namísto vlastní rozhodovací činnosti umožnil průtah v důsledku zapůjčení spisu Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Žalobci a/, b/ současně vytýkají soudu I. stupně, že dostatečně nezohlednil, že se dvakrát domáhali odstranění průtahů formou urgencí vydání rozhodnutí o věci samé. Pokud soud I. stupně dovozoval procesní složitost řízení z faktu, že bylo zpracováno značné množství znaleckých posudků, nelze přehlédnout, že tento aspekt procesní složitosti nelze přičítat žalobcům a/,b/. Mnohé znalecké posudky, které byly ve věci vyžádány, ani nesloužily jako podklad k rozhodování a podle názoru žalobců byly vyžadovány soudem zbytečně, když je ani nikdo nenavrhoval. Není ani vinou žalobců a/, b/, že byly opakovaně prodlužovány lhůty ke zpracování těchto znaleckých posudků. V těchto souvislostech bylo zcela nepodstatné„ zdržení“ řízení, k němuž přihlédl soud I. stupně a které vzniklo tím, že žalobce a/ zaplatil jednou soudní poplatek až poté, co řízení bylo zastaveno.

11. Žalobci dále nesouhlasili se závěrem soudu I. stupně, že význam původního řízení byl běžný; namítali, význam řízení nelze takto hodnotit již vzhledem k jeho extrémní délce. Namítali rovněž nesprávnost snížení náhrady pro„ sdílení újmy“, s tím, že snížení intenzity újmy každého z nich nelze mechanicky vyvozovat pouze z jejich příbuzenského vztahu.

12. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně.

13. Odvolací soud o odvolání žalovaného a/ a žalovaného b/ rozhodl již rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Rozsudek soudu I. stupně potvrdil v zamítavém výroku o věci samé III., jímž bylo rozhodnuto o nároku žalovaného a/ i v zamítavém výroku o věci samé IV., jímž bylo rozhodnuto o nároku žalovaného b/ a v nákladovém výroku (V.), a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

14. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu I. stupně a souhlasil s jeho závěry, že posuzované řízení bylo typově složité a bylo extrémně komplikované jak po skutkové stránce, tak i po stránce procesní, tedy zde byl důvod pro snížení základní částky o 50 %. Při hodnocení významu předmětu řízení pro poškozené žalobce a/, b/ se odvolací soud ztotožnil se soudem I. stupně v tom, že se jednalo o řízení, jehož význam pro účastníky je typově standardní (šlo o majetkovou věc). Skutečnost, že délku posuzovaného řízení lze hodnotit jako extrémní, byla zohledněna při posuzování přiměřenosti délky řízení a promítla se do úvahy o výši peněžitého zadostiučinění formou stanovení vyšší (v případě žalobce b/), resp. maximální (v případě žalobce a/) základní částky zadostiučinění za jeden rok trvání řízení. Odvolací soud nepovažoval za přiléhavé pouze úvahy soudu I. stupně týkající se sdílené újmy; proto dovodil, že důvod pro snížení základní částky zadostiučinění o dalších 10 % nebyl dán. Pro žalobce a/ by tedy výsledná částka finanční kompenzace činila [částka] (tj. [částka] x 0,6) a pro žalobce b/ [částka] (tedy [částka] x 0,5). Vzhledem k tomu, že žalovaná již tyto částky oběma žalobcům poskytla, odvolací soud zamítavé rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil jako věcně správné.

15. Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobce a/ i žalobce b/ dovoláním, o němž rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak, že dovolání žalobce b/ odmítl a rozhodl o nákladech dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovanou; ve vztahu k žalobci a/, tedy v části výroku I., jíž byl potvrzen výrok III. rozsudku soudu I. stupně a výrok V. rozsudku soudu I. stupně, pokud jím bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a/ a žalovanou, a dále v části výroku II., jíž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobcem a/ a žalovanou, rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

16. Dovolací soud konstatoval, že podle obsahu spisu se žalobce a/ narodil [datum], tudíž mu v době zahájení posuzovaného řízení bylo 61 let a v době jeho pravomocného skončení mu bylo bezmála 88 let. Poukázal na ustálené závěry soudní praxe, podle nichž zvýšený význam předmětu řízení pro poškozené z důvodu jejich vysokého věku a [anonymizována dvě slova] nespočívá v pouhých faktických obtížích při vystupování v předmětném řízení, nýbrž v intenzivnějším vnímání nepříznivých dopadů nepřiměřeně dlouhého řízení, a to včetně hrozby, že se tyto osoby nemusí ukončení řízení s ohledem na stáří a [anonymizována dvě slova] dožít (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Rovněž byl v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ustálen názor, že osobami v pokročilejším věku, ve smyslu Stanoviska, jsou myšleny osoby starší minimálně 75 let, vždy s ohledem na konkrétní okolnosti případu a zejména [anonymizována dvě slova] konkrétního člověka (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Věk účastníka řízení je objektivně zjistitelná skutečnost, ke které by měl soud přihlédnout z úřední činnosti. Poškozený proto tuto okolnost, jež může i nemusí mít vliv na posouzení významu řízení pro poškozeného, nemusí v žalobě výslovně tvrdit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

17. Dovolací soud uzavřel, že žalobce a/ byl po významnou část posuzovaného řízení starší 75 let; jestliže odvolací soud při posuzování přiměřenosti výše zadostiučinění a kritéria významu předmětu řízení pro žalobce a/ k této skutečnosti, která mu musela být známa z obsahu spisu, nepřihlédl, je jeho rozhodnutí stran přiměřenosti výše náhrady nemajetkové újmy pro žalobce a/ předčasné, a proto nesprávné. Rozhodnutí odvolacího soudu proto zrušil v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o nároku žalobce a/, s tím, že ve věci nebude zřejmě třeba provádět další dokazování a nové rozhodnutí odvolacího soudu se bude odvíjet toliko od posouzení (právní) otázky, zda a jak se projeví vyšší věk žalobce a/ ve výši přiměřeného zadostiučinění.

18. Odvolací soud proto opětovně přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně a řízení mu předcházející podle § 212 a § 212a o. s. ř. v rozsahu vymezeném odvoláním žalobce a/; v rozsahu rozhodnutí o nároku žalobce b/ je rozsudek odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] pravomocný.

19. Odvolací soud vycházel ze zjištění soudu I. stupně, že posuzované řízení bylo vedeno o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví reálným rozdělením vlastních parcel, mezi třemi účastníky na straně jedné a dvěma na straně druhé, že v letech 1994 [číslo] nebylo v řízení jednáno, vzhledem k vyjasňování vlastnických vztahů k předmětným pozemkům v dědickém řízení po jednom z původních spoluvlastníků předmětných pozemků (ing. [jméno] [příjmení], zemř. [datum]), že okruh pozemků ve spoluvlastnictví účastníků původního řízení, navržených ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, byl v řízení opakovaně doplňován, v návaznosti na výsledky paralelně probíhajícího řízení před pozemkových [anonymizováno]. Proti prvému rozhodnutí ve věci samé ze dne [datum] podal odvolání pouze žalobce a/, namítaje nesprávné určení cen vodních ploch. Vzhledem k platební nekázni odvolatele ohledně soudního poplatku z odvolání pokračovalo řízení o odvolání žalobce a/ ze dne [datum] až [datum]; podáním ze dne [datum] žalobce a/ doplnil odvolání o žádost o kompenzaci dalších čtyř rybníků s argumentací ohledně včasnosti uplatnění nároku. Dne [datum] žalobce a/ navrhl prostřednictvím soudu protistraně odkup všech pozemků. Při jednání dne [datum] upozornili žalobci na to, že žalobce a/ (jako žalovaný) pravděpodobně v mezidobí převedl vlastnictví k některým nemovitostem, o nichž je vedeno řízení, na syna (žalobce b/), který se fakticky zdržuje v Kanadě, aniž o tomto postupu informoval soud. Jednání bylo odročeno na neurčito za účelem rozhodnutí o přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalovaných, s tím, že účastníci žádají, ať je dotázán katastrální úřad, zda [jméno] [příjmení] je vlastníkem pozemku dle darovací smlouvy. Na základě informací z z katastrálního úřadu žalobci (v původním řízení) navrhli vstup [jméno] [příjmení] do řízení. Žalobce a/ v červnu 2006 zaslal soudu podání, v němž„ z pověření syna [jméno] [příjmení]“ předkládá mimosoudní dohodu. Usnesením ze dne [datum] soud připustil, aby do řízení na straně žalované přistoupil [jméno] [příjmení] (v tomto řízení žalobce b/); současně byl dožádán generální konzulát České republiky v Kanadě o doručení. Dne [datum] žádost Ministerstvu zahraničních věcí o doručení soudních a mimosoudních písemností. Dne [datum] informace generálního konzulátu České republiky, který posílá informaci o převzetí zásilky [jméno] [příjmení]. Dne [datum] učiněn dotaz na konzulát s ohledem na to, že data jednotlivých termínů nesedí. Dne [datum] vyznačena doložka na usnesení o připuštění přistoupení [jméno] [příjmení] s tím, že toto nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] nařízeno ústní jednání na dny [datum] a [datum], současně žádáno doručení prostřednictvím konzulátu do Kanady. Dne [datum] učiněno podání za [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], oba zastoupeni JUDr. [jméno] [příjmení]. Z uvedeného vyplývá, že v důsledku postupu žalobce a/ trvala překážka postupu řízení do vyjasnění okruhu účastníků v roce 2006 [číslo] déle než deset měsíců.

20. Odvolací soud dále zjistil (z předloženého spisu), že v žalobě je stanovisko žalobce (v procesním postavení žalovaného v posuzovaném řízení) tvrzeno tak, že proti reálnému rozdělení [anonymizováno] nemá námitky, trval však na vlastním návrhu rozdělení, a to tak, aby jemu přidělené pozemky navazovaly na pozemky, které měl a má ve svém výlučném vlastnictví a aby vznikl jeden funkční celek. Žalobce dále tvrdil, že vedení řízení mělo do jeho poměrů negativní dopad, neboť žil v nejistotě, jak řízení dopadne, vedení řízení mělo (žalobcem nespecifikovaný) negativní ekonomický dopad a vzhledem k délce řízení je vůbec s podivem, že se ukončení procesu dožil. Odvolací soud vzal při řešení otázky zohlednění věku a [anonymizováno] situace žalobce a/ v rámci kritéria významu předmětu řízení pro poškozeného v úvahu, že v době zahájení řízení bylo žalobci 61 let, že v kompenzačním řízení nikdy netvrdil specificky nepříznivý [anonymizována dvě slova], který by zvyšoval intenzitu vnímání újmy (např. obavou, že se účastník skončení řízení nedožije); pouze z faktu, že žalobce a/ byl po významnou část posuzovaného řízení (cca ½) starší 75 let, nepříznivý [anonymizována dvě slova] nevyplývá.

21. Při posouzení otázky, zda a jak se projeví vyšší věk žalobce a/ ve výši přiměřeného zadostiučinění, dospěl odvolací soud k závěru, že v důsledku toho, že v průběhu řízení dovršil věku 75 let, který je ustáleně považován za pokročilý ve smyslu závěrů Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, publikovaného pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, civilní části), se sice pro část posuzovaného řízení uplatní domněnka zvýšeného významu předmětu řízení pro poškozeného, avšak – vzhledem k uvedeným okolnostem, pouze v nepatrné míře.

22. Osobami v pokročilejším věku ve smyslu Stanoviska jsou myšleny osoby starší minimálně 75 let, vždy s ohledem na konkrétní okolnosti případu a zejména [anonymizována dvě slova] konkrétního člověka (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Újma vyplývající z těchto okolností zpravidla spočívá v intenzivnějším vnímání nepříznivých dopadů nepřiměřeně dlouhého řízení, a to včetně hrozby, že se tyto osoby nemusí ukončení řízení s ohledem na stáří a [anonymizována dvě slova] dožít (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

23. V daném případě bylo původní řízení, které mělo povahu iudicia duplex, vedeno rovněž v zájmu žalobce a/, jako jednoho ze spoluvlastníků vypořádávaných [anonymizováno]. Žalobce a/ se původně žalobě o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví bránil, posléze prosazoval vlastní představu o způsobu reálného rozdělení věcí.

24. Posouzení významu řízení pro žalobce a/ z hlediska toho, co pro něj bylo – i ve vztahu k jeho vyššímu věku tzv.„ v sázce“, vede k závěru, že žalobci a/ šlo (dle žalobních tvrzení i reálnému postupu v posuzovaném řízení) především o to, zda se mu v řízení povahy iudicia duplex podaří prosadit jím navržený způsob vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví, resp. zachovat status quo formou oddálení rozhodnutí o vypořádání, které poměry spoluvlastníků vypořádávalo odlišně od jeho představ.

25. Judikatura, která jednoznačně zdůrazňuje aspekt pokročilého věku jako faktoru zakládajícího zvýšený význam řízení pro účastníka, se převážně týká účastníků řízení pokročilého věku v restitučních věcech, kdy je nutno vzít v úvahu, že očekávaný výsledek řízení může mít význam jistého zadostiučinění za křivdy způsobené nuceným odnětím vlastnictví. Naopak v daném případě mohl žalobce a/s majetkem nakládat – byť vzhledem k existujícímu spoluvlastnictví – jehož zrušení a vypořádání se v řízení bránil, byl omezen vlastnickým právem dalších spoluvlastníků.

26. Urychlené skončení řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví tedy pro žalobce a/ zjevně nepřestavovalo v souvislosti s tématem uspořádání vlastnických vztahů k rozsáhlému nemovitému majetku prvořadou prioritu; tomu odpovídá i jeho postup v řízení, kdy v roce 2006, kdy bylo žalobci a/ 75 let, po 14 letech trvání řízení, zkomplikoval postup řízení tím, že převedl část svých spoluvlastnických podílů na předmětných nemovitostech na žalovaného b/, aniž o tom informoval soud a aniž zajistil součinnost žalovaného b/, jemuž bylo nutno doručovat do Kanady prostřednictvím zastupitelského úřadu, formou udělení plné moci českému zástupci (k tomu došlo cca 1,5 roku poté).

27. Odvolací soud uzavírá, že vzhledem k tomu, že v době zahájení řízení bylo žalobci 61 let, z hlediska typového předmětu řízení, tj. toho, co bylo pro žalobce v řízení v sázce, nebyla okolnost, že žalobce překročil hranici„ pokročilého věku“ zvlášť významná, a ani samotný žalobce a/ okolnosti přibývajícího věku v souvislosti s vedením sporu zvýšený význam nepřikládal, pokud v období let 2006 [číslo] de fakto obstruoval jeho postup v souvislosti s převodem části předmětu řízení na žalobce b/, aniž uvědomil soud a aniž zajistil možnost neprodleného pokračování v řízení formou zprostředkování komunikace nabyvatele [anonymizováno], s bydlištěm v Kanadě, se soudem v České republice, lze hodnotit zvýšení významu řízení pro poškozeného žalobce a/ v důsledku postupujícího seniorního věku během řízení jako nepatrné.

28. Soud I. stupně i soud odvolací v předchozím řízení dospěly k závěru, že délka řízení, jehož byl žalobce a/ účastníkem, byla nepřiměřená; současně byla její délka hodnocena z hlediska kritérií pro určení výše odškodnění jako extrémní a žalobci a/ přiznáno zadostiučinění určené na základě (maximální) základní částky odškodnění [částka] za jeden rok trvání řízení.

29. Stanovením základní částky odškodnění v maximální výši je tedy již rovněž reflektováno shora dovozené zvýšení významu řízení pro poškozeného žalobce a/ v míře, kterou odvolací soud hodnotí z výše uvedených důvodů jako nepatrnou.

30. Z uvedených důvodů tedy není nutno korigovat ani závěry soudu I. stupně, že je na místě krácení základní částky odškodnění žalobce a/ o 50 % z důvodu extrémní složitosti typové i procesní a pro (odvoláním nezpochybněného) navýšení základní částky o 10 % z důvodu nekoncentrovaného postupu soudu při vedení řízení, v němž nebyly shledány průtahy. [příjmení] odškodnění pro žalobce a/ tedy činí [částka] x 0,6 = [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci a/ poskytla zadostiučinění nemajetkové újmy zaplacením uvedené částky, je zamítavé rozhodnutí soudu I. stupně věcně správné.

31. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v části, v níž bylo rozhodnuto o nároku žalobce a/, včetně části výroku o nákladech řízení před soudem I. stupně mezi žalobcem a/ a žalovanou, podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

32. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario. Žalované, která by vzhledem k plnému úspěchu v této fázi řízení měla zásadně právo na náhradu nákladů řízení, náklady nevznikly.