o náhradu majetkové a nemajetkové újmy, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. prosince 2024, č. j. 12 C 55/2022-232, ve znění usnesení ze dne 4. září 2025, č.j. 12 C 55/2022-254,

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 47 377,77 EUR s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 32 272,04 EUR od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 145 006,40 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), a dále rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalované nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Soud I. stupně dále uložil žalobkyni povinnost nahradit České republice státem vynaložené náklady na tlumočné ve výši 3 600 Kč, a dále náklady řízení státu ve výši 12 000 Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku, vše na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 (výroky IV. a V.).

2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení o žalobě, v níž žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy o zdravotních službách, kterou jako spotřebitelka uzavřela dne [datum] se žalovanou jako poskytovatelem zdravotních služeb, absolvovala dne [datum] v zařízení provozovaném žalovanou operaci [podezřelý výraz] (dále jen „operace“). Žalobkyně tvrdila, že zdravotní služba byla žalovanou poskytnuta v rozporu s postupem lege artis. Nadto nebyla žalobkyně řádně poučena o rizicích operace dříve, než poskytla tzv. informovaný souhlas k zásahu do osobní integrity; nebyla provedena předoperační konzultace včetně upozornění na možné komplikace. Žalobkyně podepisovala řadu listin v českém jazyce, ačkoli upozorňovala, že česky nerozumí. Operace sama proběhla bez komplikací, asi po měsíci se výsledek velmi zhoršil, žalobkyni oteklo levé koleno a vytvořil se sérom. Žalobkyně trpěla dlouhodobými bolestmi, neboť se rána kompletně zahojila až dne [datum]; ani po vizuální stránce nebyl výsledek uspokojivý, kolena (v jejichž oblasti končily operační řezy) nebyla symetrická. Z uvedených důvodů byla indikována akutní nápravná reoperace, která byla provedena v [adresa].

3. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná provedla operaci za porušení postupu de lege artis, tedy odpovídá žalobkyni za škodu na zdraví. Z tohoto důvodu žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody na zdraví ve formě bolestného 15 000 EUR, náhradu nákladů za operaci provedenou žalovanou ve výši 2 321,40 EUR a náhradu nákladů za akutní operaci v [adresa] ve výši 9 911,37 EUR.

4. Žalobkyně dále požadovala náhradu nemajetkové újmy za duševní útrapy ve výši 20 145 EUR, které měly žalobkyni vzniknout v důsledku toho, že jí byla operace provedena, aniž dala řádný souhlas k takovému zásahu na základě informovaného souhlasu se zákrokem. Takto jí vznikly nevratné následky na vzhledu nohou. Na vzhledu žalobkyni záleží a byla ochotna podstoupit estetickou operaci, její nevratný výsledek pociťuje jako své neštěstí.

5. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Zákrok byl proveden na vlastní žádost žalobkyně, před výkonem podepsala tzv. informovaný souhlas se zákrokem. Vzhledem k bydlišti žalobkyně ve [adresa] jí bylo sděleno, že pooperační kontrolu hojení ran může absolvovat v některém z tamních zdravotnických zařízení; kontrola u žalované byla předpokládána jen v případě komplikací. Žalobkyně neposkytla žalované součinnost, která by jí umožnila léčení vzniklých komplikací (vytvoření séromu), když se nedostavila do [adresa] k vyžádané kontrole. Zdravotní služby byly žalobkyni poskytnuty na vysoké odborné úrovni. Lékař, postupující lege artis, neodpovídá za výsledek operace.

6. Vedlejší účastník na straně žalované, pojišťovna, u níž má žalovaná sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu vzniklou pacientům v důsledku poskytnutí zdravotních služeb, navrhl zamítnutí žaloby s totožnou argumentací.

7. Soud I. stupně mlčky dovodil mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí této věci s mezinárodním prvkem, daným státní příslušností žalobkyně ke [adresa], na základě článku 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Nařízení Brusel I bis) a na základě čl. 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), ve spojení s čl. 12 odst. 1 písm. c/ tohoto nařízení, aplikoval české právo.

8. Soud I. stupně k tomuto závěru o skutkovém stavu: Na základě posouzení operačního postupu znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, specializace plastická chirurgie, zjistil, že operace byla provedena lege artis. Pooperační bolest délkou trvání a intenzitou nevybočila z běžného průběhu hojení a zotavování po velkých zákrocích téhož druhu jako operace, [podezřelý výraz], kterou podstoupila žalobkyně. Operace byla provedena na základě smlouvy, uzavřené cca 7 měsíců před výkonem. Žalovaná neprokázala, že žalobkyni poskytla řádnou informaci o rizicích plánovaného zákroku, na jejímž základě by poté podepsala tzv. informovaný souhlas ve smyslu § 34 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, resp. § 94 odst. 1 o. z. Z výpovědi žalobkyně naopak vyšlo najevo, že žalobkyně podepsala nějaké papíry v češtině, o technice operace, o možných pooperačních komplikacích, jejich řešení a o tom, že výsledný vzhled operované oblasti těla se může lišit od předpokládaného cílového stavu, s ní nikdo nehovořil. Operatér ji jen pozdravil, s tím, že nemluví německy. Je reálně pravděpodobné, že by žalobkyně podstoupila zákrok i na základě řádného poučení před udělením informovaného souhlasu; zde šlo o informaci o možné komplikaci v podobě vzniku séromu, resp. o možných odchylkách od inzerovaných výsledků operace vzhledem k věku žalobkyně a z něho obecně vyplývajících odlišností operačního terénu (povadlost kůže a podkoží), resp. schopnosti hojení. Volba zařízení, typu operace i operatéra byla dle tvrzení žalobkyně výsledkem jejích dlouhodobých rešerší, byla opakovaně operována, tedy měla zkušenosti s hojením, resp. s možností vzniku komplikací při hojení. Naopak je reálně pravděpodobné, že by zákrok i a základě řádného poučení před udělením informovaného souhlasu podstoupila.

9. Právním posouzením tohoto skutkového stavu dospěl soud I. stupně k následujícím závěrům: Soud I. stupně neshledal odpovědnost žalované za škodu na zdraví, když operace byla provedena de lege artis; ať již žalobkyně podstoupila reoperaci z jakéhokoli důvodu, nebyla tato operace provedena za účelem odstranění následků non lege artis postupu žalované. Žalobu na náhradu škody proto co do požadavku na zaplacení 15 000 EUR a 9 000 EUR z titulu náhrady škody na zdraví zamítl, vzhledem k absenci podmínky vzniku odpovědnosti v podobě porušení právní povinnosti žalované postupovat de lege artis. Vizuální výsledek operace není vadou plnění žalované ve smyslu rozporu se smlouvou, tedy ani nárok na vrácení ceny za operaci 2 300 EUR z titulu vad plnění poskytnutého žalovanou nebyl uplatněn důvodně.

10. Ačkoli soud I. stupně uzavřel, že operaci žalované nepředcházelo srozumitelné a úplné poučení o rizicích operace a její (případný) souhlas byl pouze formální pro neznalost češtiny, resp. pro absenci individualizovaného poučení vzhledem ke konkrétní kondici žalobkyně, neshledal odpovědnost žalované za nemajetkovou újmu vyplývající z nevratnosti změn, nastalých v důsledku operace (§ 2971 o. z) pro absenci příčinné souvislosti mezi zjištěným porušením práva žalobkyně na informovaný souhlas a tvrzenou újmou. Soud I. stupně vyšel z ustálených závěrů soudní praxe (rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1381/2013), podle nichž odpovědnost poskytovatele zdravotní péče za škodu na zdraví v případě nedostatečného poučení o možných rizicích a alternativách zákroku, ač jinak byla služba poskytnuta de lege artis, nastává jen tehdy, prokáže-li pacient, že při znalosti rozhodných skutečností, o nichž měl být poučen, bylo reálně pravděpodobné, že by se byl rozhodl, že zákrok nepodstoupí. Soud I. stupně vycházel ze skutkového závěru, že žalobkyně by byla zákrok podstoupila i při vědomí všech informací o rizicích operace; volba zařízení, typu operace i operatéra byla výsledkem dlouhodobých rešerší, žalobkyně byla opakovaně operována na plastické chirurgii, byla si rizik operace vědoma na základě předchozích poučení i vlastních zkušeností s hojením, resp. s léčením komplikací při hojení po obdobné operaci ([podezřelý výraz]), kterou podstoupila na jiném pracovišti v [adresa] cca o rok dříve.

11. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšné žalované; vedlejší účastník na straně žalované, který by zásadně měl právo na náhradu nákladů řízení, se tohoto práva vzdal. Žalobkyni, která neměla v řízení úspěch, byla podle § 148 odst. 1 o. s. ř. uložena povinnost k plnění náhrady nákladů řízení státu.

12. Tento rozsudek napadla žalobkyně v celém rozsahu včasným a přípustným odvoláním. Vytýkala soudu I. stupně, že při posouzení nároku, který uplatnila žalobou, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a v důsledku toho věc nesprávně právně posoudil (§ 205 odst. 2 písm. e) a písm. g) o. s. ř.). Žalobkyně učinila předmětem odvolání částku, která je součtem částek požadovaných na základě všech čtyř jí uplatněných nároků, fakticky však (formou dovolacích námitek) napadá pouze rozhodnutí soudu I. stupně o nároku na náhradu nemajetkové újmy, která jí měla vzniknout v důsledku porušení povinnosti žalované poskytnout jí řádné poučení před vyžádáním souhlasu se zásahem do integrity provedením lékařského zákroku.

Žalobkyně souhlasila se soudem I. stupně v tom, že se žalované nepodařilo prokázat, že dostála všem povinnostem poskytovatele zdravotních služeb, které stanoví občanský zákoník a zákon o zdravotních službách (tj. že žalobkyni byly účinně poskytnuty veškeré nutné informace pro to, aby mohla zvážit poskytnutí souhlasu s plánovaným zásahem do osobní integrity). Vytýkala však soudu I. stupně, že závěr o přerušení příčinné souvislosti na základě dovození vysoké pravděpodobnosti toho, že by se žalobkyně byla zákroku podrobila i na základě řádného poučení, učinil na základě domněnek. Žalobkyně naopak zdůraznila, že podle odborného názoru znalkyně u ní byl zákrok nevhodně indikován vzhledem k jejímu věku (63 let) a proveden v době covidové pandemie, kdy omezení v cestování komplikovalo možnost žalobkyni dostavit se na kontrolu do jiného státu EU. Žalobkyni dále nebyla poskytnuta doba na možné odvolání souhlasu v důsledku případné změny rozhodnutí, tzv. cooling period mezi vyšetřením a vlastním zákrokem, která umožňuje pacientovi změnit rozhodnutí o tom, že zákrok podstoupí. V této souvislosti žalobkyně odkazovala k závěrům rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3100/2021, který poskytuje výklad k otázce standardu poučení před vyžádáním souhlasu se zásahem do integrity provedením zdravotního úkonu, s tím, že informace musí být poskytnuta v dostatečném předstihu, aby pacient mohl důkladně zvážit jeho rizika. K tomu zjevně nedošlo, což konstatuje i znalkyně a současně to vyplývá z datace listiny, označené jako informovaný souhlas, která nese shodné datum s datem operačního dne. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu I. stupně a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

13. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně. Připustila, že žalobkyni nebylo před vyžádáním souhlasu se zákrokem dáno řádné poučení o očekávaných následcích zvažovaného úkonu, a to v němčině, tedy v jazyce, o němž lze rozumně předpokládat, že žalovaná pochopí možná rizika zákroku, resp. bude informována o jeho možných variantách. Odvolací argumentace, která se soustředí na otázku, zda bylo žalobkyni poskytnuto řádné poučení, tedy nesměřuje k jádru problému. Nejvyšší soud v judikatuře, inspirované řešením, přijatým v německém právním prostředí, pracuje s předpokladem souhlasu pacienta se zákrokem i v případě, kdy poučení nebylo poskytnuto řádně. Skutečnost, že poučení nebylo poskytnuto řádně, má totiž význam pouze v situaci, kdy pacient je v dilematu, zda má či nemá zákrok podstoupit. Naopak, pokud by byl pacient zákrok absolvoval i na základě řádně poskytnutého poučení, odpovědnost za pochybení spočívající v porušení informační povinnosti poskytovateli zdravotních služeb nevzniká. Odpovědnost poskytovatele tedy vzniká pouze za předpokladu, že poškozený prokáže, že by nebyl zákrok absolvoval.

Soud I. stupně vzal v úvahu, že šlo o zkušenou pacientku, která si sama zjišťovala informace a podstoupila již řadu zákroků. Jeho závěr, že za této situace se nejeví jako pravděpodobné, že by byla žalobkyně zákrok na základě řádného poučení nepodstoupila, odpovídá uvedeným zjištěním.

Žalobkyně nedůvodně vytýká soudu I. stupně, že z hlediska vzniku odpovědnosti za škodu nehodnotil krátký časový odstup mezi podpisem souhlasu se zákrokem žalobkyní a samotným zdravotním výkonem; zjištěná absence odstupu dání souhlasu k zákroku od samotného zákroku nebyla znalkyní hodnocena jako postup non lege artis, tedy tato okolnost nemohla být významná z hlediska případného vzniku odpovědnosti za škodu či nemajetkovou újmu.

14. Vedlejší účastník na straně žalované navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně.

15. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející podle § 212 a § 212a o. s. ř.; dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

16. Podle § 2636 odst. 1 o. z. se smlouvou o péči o zdraví poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba.

17. Podle § 2643 odst. 1 o. z. poskytovatel postupuje podle smlouvy s péčí řádného odborníka, a to i v souladu s pravidly svého oboru.

18. Pravidla oboru, postup „lege artis“, představuje podle různých pramenů „odborně správný lékařský postup“, nebo „postup náležité odborné úrovně“, resp. „postup v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy“. Hodnocení, zda byl dodržen postup lege artis (jehož porušení jedině může založit odpovědnost žalované za škodu, resp. nemateriální újmu způsobenou provedeném operačního výkonu), náleží odborníkům v medicíně. V případě posuzování, zda byl postup lege artis nebo non lege artis, hodnotí znalec situaci ex ante a nikoli ex post, tedy v době, jak se lékaři situace jevila, nikoli z pohledu, kdy výsledek je již znám (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 219/2005).

19. Podle § 96 odst. 1 o. z. souhlas k zásahu do integrity člověka vyžaduje písemnou formu, má-li být oddělena část těla, která se již neobnoví. Podle § 96 odst. 2 písm. b) o. z. písemnou formu vyžaduje i souhlas k zákroku, který zdravotní stav člověka nevyžaduje; to neplatí, jedná-li se o kosmetické zákroky nezanechávající trvalé nebo závažné následky.

20. Kvalitativní znaky souhlasu ve smyslu § 96 odst. 1, 2 o. z. upravuje zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Podle § 34 písm. b) cit. zákona se souhlas s poskytnutím zdravotních služeb pokládá za informovaný, je-li pacientovi před vyslovením souhlasu podána informace podle § 31, tj. údaje o účelu, povaze, předpokládaném přínosu, možných důsledcích a rizicích navrhovaných zdravotních služeb, včetně jednotlivých zdravotních výkonů (písm. b/), a o jiných možnostech poskytnutí zdravotních služeb, jejich vhodnosti, přínosech a rizicích pro pacienta (písm. c/).

21. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1381/2013, nastává odpovědnost poskytovatele zdravotní péče za škodu na zdraví (podle § 420 a 421a obč. zák.) v případě nedostatečného poučení o možných rizicích a alternativách zákroku, ač jinak byla zdravotnická služba poskytnuta lege artis, jen tehdy, prokáže-li pacient, že při znalosti rozhodných skutečností (o nichž měl být poučen) bylo reálně pravděpodobné, že by se rozhodl jinak, tj. že zákrok nepodstoupí. Při úvaze, o čem poučit, je nutno vycházet z kombinace pravděpodobnosti rizika určitého možného nepříznivého vývoje či nepříznivých následků zákroku a závažnosti takových následků pro celkový zdravotní stav pacienta. Čím závažnější budou nepříznivé následky v případě naplnění rizika, tím menší pravděpodobnost bude stačit ke vzniku povinnosti o nich pacienta poučit.

22. V daném případě soud I. stupně dospěl procesně správným dokazováním ke správným skutkovým závěrům o všech rozhodných skutečnostech z hlediska posouzení všech žalobkyní uplatněných nároků. Nesprávnost skutkových závěrů o skutečnostech rozhodných pro posouzení nároků žalobkyně na náhradu majetkové újmy (škody) ostatně žalobkyně v odvolání ani nenapadá.

23. Pro rozhodnutí soudu I. stupně o nároku na náhradu tzv. jiné nemajetkové újmy ve smyslu § 2971 o. z. bylo zásadní, zda došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi pochybením žalované v podobě neposkytnutí řádné informace ve vztahu k uvažovanému zákroku, tedy že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že pokud by byla poučena řádně, tedy v jazyce, jemuž rozumí, o obecných rizicích zákroku, resp. možných komplikacích hojení vzhledem k jejímu věku a aktuální covidové epidemii, která snižovala dosažitelnost intervence českého zdravotnického zařízení v případě komplikací hojení, upustila by od záměru podstoupit operaci.

24. Žalobkyně se v tomto směru omezila pouze na deklaraci, že by byla zákrok nepodstoupila. Zjištěné okolnosti, tj. že žalobkyně podstoupila opakovaně plastické operace, včetně operace [podezřelý výraz], byla si na základě předchozích zkušeností vědoma toho, že nejsou vyloučeny komplikace hojení ran, bylo jí na základě její bezprostřední zkušenosti s operací [podezřelý výraz], kterou podstoupila o necelý rok dříve, tedy zhruba v témže věku, známo, jakým způsobem a v jakém časovém horizontu se hojí operace téhož typu provedená na jejím těle, nasvědčují tomu, že žalobkyně měla z praxe dostatek informací o skutečnostech, o nichž měla být (teprve) poučena. Vzhledem k tomu, že v rámci účastnického výslechu vypověděla, že se na operaci těšila a že není pravděpodobné, že by byla upustila od zákroku na základě poučení o možných komplikacích, nebo nepříznivého výsledku, odvolací soud schvaluje závěr soudu I. stupně, že žalobkyně neprokázala, že bylo reálně pravděpodobné, že by byla operaci nepodstoupila.

25. Vzhledem k tomu, že odvolací námitky žalobkyně nebyly způsobilé zvrátit správné závěry soudu I. stupně odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

26. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.; plně úspěšná žalovaná má proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, které jí v této fázi řízení vznikly ve formě nákladů na právní zastoupení: odměna za úkon účast při jednání odvolacího soudu dne 3. 12. 2025 z pcta 1 142 752 Kč (47 377,77 EUR, při přepočtu EUR na Kč dle kurzu devizového trhu vyhlášeného ČNB ke dni 3. 12. 2025, tj. 1 EUR = 24,12 Kč) ve výši 12 900 Kč za jeden úkon právní služby (§ 7 odst. 6 AT ), náhrada hotových výdajů v paušální výši 450 Kč za 1 úkon právní služby (§ 13 odst. 4 AT), a náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ze základu 13 350 Kč, tj. 2 803,50 Kč, celkem 16 153,50 Kč.

27. O nákladech odvolacího řízení mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalované bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř., § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, když úspěšný vedlejší účastník se práva na náhradu nákladů vzniklých mu v této fázi řízení vzdal.