o zaplacení [anonymizována dvě slova], [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] se specifikovaným příslušenstvím (výrok II.), zamítl žalobu co do částky [částka] a specifikovaného příslušenství (výrok III.) a žalované uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Výrokem I., na základě zpětvzetí žaloby, řízení co do částky [částka] se specifikovaným příslušenstvím zastavil.

2. Takto rozhodl v řízení, kterým se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] představující vynaložené náklady na obhajobu a částky [částka] představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady [číslo] Sb., o notářích a jejich činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“). Odpovědnostním titulem je nezákonné usnesení Policie České republiky [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kterým bylo vůči žalobkyni zahájeno trestní stíhání pro [anonymizována tři slova] podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s pokračujícím zločinem úvěrového [anonymizováno] podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku Trestní řízení skončilo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kterým byla žalobkyně zproštěna obžaloby. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Újma, kterou žalobkyně tvrdí, je tvořena několika složkami. Jednak částkou [částka] představující vynaložené náklady, v této části však žalobkyně vzala žalobu v celém rozsahu zpět, i z důvodu částečného plnění ze strany žalované, a řízení bylo zastaveno. Dalším nárokem je částka [částka] s příslušenstvím, která představuje kompenzaci za zásah ve sféře rodinného a osobního života, konkrétně v tom směru, že došlo k hádkám a nervozitě v rámci rodinného soužití v souvislosti s uvedeným trestním stíháním, když tato rodinná nepohoda se přenesla na chování žalobkyně ve vztahu k dětem, dále se žalobkyně obávala, aby v důsledku trestního stíhání nemusela opustit s rodinou [příjmení] [anonymizováno], což by se promítlo i do života jejích dcer, neboť by přišly o svůj domov, kamarády a školu a musely by začít nový život na Ukrajině.

3. Soud I. stupně po provedeném dokazování listinnými důkazy, výpověďmi svědků a účastnickou výpovědí žalobkyně dospěl s ohledem na procesní okolnosti sporu k závěru, že nárok žalobkyně je z části důvodný, a to v rozsahu [částka]. Po právní stránce obvodní soud věc posoudil podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 2 OdpŠk, § 5 OdpŠk, § 7 odst. 1 OdpŠk, § 8 odst. 1 OdpŠk, § 31 odst. 1 OdpŠk, § 3 a odst. 1 OdpŠk, § 26 OdpŠk § 14 odst. 1 a 3 OdpŠk § 15 odst. 2 OdpŠk a uzavřel, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně a řádně uplatnila, proto věc mohla být projednána před soudem. Vzhledem k tomu, že v případě vydání nezákonného rozhodnutí není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma, bylo na žalobkyni, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdila a prokazovala i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobkyně a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Konstatoval, že délka řízení 9 měsíců je přiměřená a neodůvodňuje, aby žalobkyni bylo z tohoto důvodu odškodnění zvýšeno. Zabýval se tím, zda je dostačující zadostiučinění v konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobkyni náleží i zadostiučinění v penězích, a došel k závěru, že je nezbytné poskytnout peněžní náhradu, když vyhodnotil, že trestná činnost [anonymizováno] nevyvolává zvýšenou míru společenského odsouzení, avšak každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného a je pro něj zátěží. Z účastnické výpovědi žalobkyně měl za prokázané, že v důsledku trestního stíhání byla zasažena na svém rodinném životě v tom směru, že docházelo častěji ke konfliktům s manželem, což se promítlo i do jejího chování k dětem. Jako cizinka se obávala vyhoštění z [anonymizováno], které by mohlo v případě uložení trestu následovat, a jeho dopadu na rodinu a osobní život dětí. Z těchto okolností vyšel při posouzení adekvátnosti finančního odškodnění. V rámci stanovení výše odškodnění provedl srovnání žalobkyní předložených rozhodnutí, týkajících se dle jejího názoru obdobných případů, aby přiznané zadostiučinění bylo přiměřené a srovnatelné. Ohledně těchto případů podrobně vysvětlil, z jakého důvodu se odlišují od případu žalobkyně a proč z nic při své úvaze o stanovení výše odškodnění nemohl vyjít. Obvodní soud poté předestřel srovnatelné případy a na základě nich s ohledem na citovanou judikaturu uzavřel, že žalobkyni náleží nárok na finanční zadostiučinění ve výši [částka]. V tomto rozsahu žalobě vyhověl, ve zbytku nároku žalobu zamítl. Úrok z prodlení odůvodnil ustanovením § 1968, § [číslo], § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), ve spojení s § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk. Z tohoto důvodu žalobkyni přiznal úrok ode dne [datum], přičemž uložil žalované zaplatit i úrok z částek, které žalobkyni dobrovolně hradila, neboť dle § 2054 odst. 2 o. z. tímto žalovaná uznala i důvodnost příslušenství takto uhrazené částky. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., 146 odst. 2 o. s. ř. a 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení s odkazem na její úspěch ve věci v rozsahu 85,66 %.

4. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně včasné odvolání, v kterém brojila proti výrokům III. a IV. rozsudku. Nesouhlasila s výší přiznaného zadostiučinění, neboť má za to, že soudem I. stupně byla jí způsobená újma bagatelizována. Vytýkala nalézacímu soudu, že vzal v potaz pouze rozsudky, které se týkají stíhání pro obdobnou trestnou činnost, se kterými je pak provedeno srovnání. Naopak rozsudky, na které odkazovala žalobkyně, posoudil jako ke komparaci nevhodné. Nepřihlížel ani k ostatním tvrzeným zásahům do osobní sféry žalobkyně, ačkoliv poukazovala na to, že se obávala hrozícího trestu v podobě možného uvěznění a ztráty pobytového oprávnění, s čímž se nalézací soud vůbec nezabýval. Ve spojení s možností uvěznění se žalobkyně také obávala ztráty možnosti péče o děti a upozorňuje na skutečnost, že mezi cizinci panuje povědomí o tom, že při odsouzení za [anonymizována dvě slova] může být odebrán nejvyšší pobytový status, aniž by si žalobkyně mohla ověřit pravdivosti takových tvrzení s ohledem na neznalost právního prostředí České republiky. Má za to, že jí měla být forma přiměřeného zadostiučinění poskytnuta minimálně ve dvojnásobné výši a s ohledem na to i změněna výše jí přiznaných nákladů řízení. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil nalézacímu soudu k dalšímu řízení.

5. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

6. Odvolací soud z podnětu včas podaného odvolání žalobkyně a v mezích jím vytyčených podle § 212 a 212a o. s. ř. přezkoumal při nařízeném jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, napadené rozhodnutí, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dovodil, že odvolání žalobkyně není důvodné.

7. Nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy uplatněný žalobkyní je nutno posoudit dle § 5 písm. a), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 31 odst. 1 a 3 a § 31a OdpŠk.

8. Dle § 5 písm. a) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

9. Dle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

10. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 téhož ustanovení byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

11. Dle § 31 odst. 1 a 3 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

12. Dle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závaznosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k

a) celkové délce řízení,

b) složitosti řízení,

c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,

d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a

e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. Podle výše uvedených ustanovení stát odpovídá za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem. Jedná se o odpovědnost objektivní, které se nelze zprostit a která je dána za současného splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí či nesprávný úřední postup, 2) vznik škody, 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Za situace, kdy není splněna byť i jen jedna z výše uvedených podmínek, žaloba na náhradu škody nemůže být úspěšná.

14. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, vyvodil z nich správné skutkové závěry, které tak mohou být podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu a na které lze pro stručnost odkázat. Rovněž právní hodnocení, které soud I. stupně ze zjištěného skutkového stavu vyvodil, je správné.

15. Žalobkyně ve svém odvolání vytkla soudu I. stupně, že se nezabýval škodou, která měla žalobkyni vzniknout obavami, že by v důsledku trestního stíhání musela opustit [anonymizována dvě slova], ztratila by pobytový status a tato ztráta pobytového statusu by mohla dolehnout na její dcery, které by přišly o domov, musely by opustit kamarády, školu a začít zcela nový život na Ukrajině. Z napadeného rozsudku je však zřejmé, že těmito okolnostmi se soud I. stupně zabýval a rámci své úvahy je vzal v potaz při posouzení výše přiznaného zadostiučinění. V tomto odvolací soud odkazuje na body 24 a 25 napadeného rozsudku, přičemž obvodní soud neopomněl odkázat na podobná rozhodnutí zabývající se přiznáním zadostiučinění za zásah do osobního a rodinného života, která případněji, než žalobkyní nabízená, se připodobňují okolnostem přiznání zadostiučinění za zásah do rodinného života a obavu, o výchovu a vývoj nezletilých dětí.

16. Ke konkrétní odvolací námitce zásahu do rodinného života ve sféře obavy o ztrátu pobytového statutu a další život nezletilých dětí k žalobkyní předkládanému rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] odvolací soud ještě dodává, že tamní poškozená se neobávala vyhoštění ani neměla nezletilé děti. Stejně tak v řízení vedeném u Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] se žalobci neobávali vyhoštení a jeho důsledků pro nezletilé děti. I v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] nebyl důvod pro přiznání odškodnění totožný s žalobkyní namítaným. V případě vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] nebyl zásah do rodinného života v přímé souvislosti s trestním stíháním prokázán, neboť tento byl již narušen vedeným opatrovnickým i rozvodovým řízením. Pokud si však žalobkyně byla vědoma jiné judikatury, která by takovýto konkrétní případ řešila, odkazuje zde odvolací soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], publikované pod [spisová značka], ve kterém byl zaujat názor, že je to žalobce, kdo žalobou uplatňuje nárok na zaplacení peněžité částky, kterou považuje za přiměřené zadostiučinění. Je tedy na něm, aby v rámci žaloby provedl srovnání zejména na podkladě judikatury vyšších soudů či Evropského soudu pro lidská práva s jinými případy odškodňování nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv, a není-li jich, pak i porušení jiných práv, bude-li zřejmé, že oba případy vykazují pro rozhodnutí soudu významné množství jednotících prvků.

17. Jak z obsahu napadeného rozsudku vyplývá soud I. stupně se podrobně vypořádal s tím, v jakých bodech je žalobkyní předložená judikatura odlišná od jejího případu a naopak použil judikaturu přiléhavě dopadající na újmu, která byla žalobkyni způsobena uvedeným trestním stíháním. Řádně je odůvodněno i to, z jakého důvodu byl zásah do života manžela intenzivnější, než do života žalobkyně, a v tomto nelze soudu I. stupně ničeho vytknout.

18. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni přiznané zadostiučinění ve světle uvedené judikatury jeví přiměřeným, odvolací soud rozsudek v zamítavém výroku o věci samé, s odkazem § 219 o. s. ř., jako věcně správný potvrdil. Při přezkumu nákladového výroku odvolací soud vycházel z žalobních námitek, ve kterých žalobkyně nesporuje jí přiznanou výši, ale požaduje jeho změnu v souvislosti s vyšší částkou zadostiučinění, jejíhož přiznání se domáhá. S ohledem na to, že odvolací soud jako věcně správné potvrdil žalobkyni přiznané zadostiučinění, změny nedostál ani nákladový výrok, který s odkazem na § 219 o. s. ř. také potvrdil.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení neúspěšná, avšak žalované náklady řízení nevznikly.