o zaplacení 42 750 Kč s příslušenstvím,

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 28.6.2023 domáhala na žalované zaplacení částky 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 16.6.2023 do zaplacení, jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou konkurzního řízení vedeného u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Uvedla, že v konkurzním řízení proti dlužníkovi [právnická osoba]. v likvidaci přihlásila dne 2. 12. 2002 pohledávku ve výši 641 875 Kč, která byla co do 16 000 Kč popřena a co do 625 875 Kč uznána, rozvrhovým usnesením ze dne 21. 11. 2022, č.j. [spisová značka] jí byla přiznána částka ve výši 64 569,03 Kč (tj. uspokojení v rozsahu 10,28%), která jí byla vyplacena. Tvrdila, že konkurzní řízení vůči ní trvalo přes dvacet let, prožívala dlouhé období nejistoty, jaké plnění obdrží a kdy se tak stane. S odkazem na jiná rozhodnutí Městského soudu v [adresa] navrhovala snížení základní denní částky ve výši 45,99 Kč o 50 % z důvodu složitosti věci, přičemž incindenční spory probíhající v rámci konkurzního řízení hodnotila jako stále stejné a jednoduché, dále snížení o 30 % z důvodu nízkého významu pro žalobkyni a její zvýšení o 10 % za postup soudu, tj. celkově snížení základní částky o 70 %, s tím, že výslednou částku zaokrouhlila na 100 000 Kč. Žalobkyně svůj nárok předběžně uplatnila u žalované dne 19.5.2023, ta stanoviskem ze dne 14.6.2023 konstatovala porušení práva na přiměřenou délku řízení, neshledala však důvod pro poskytnutí zadostiučinění v penězích, což žalobkyně považuje za nedostatečnou formu satisfakce.

2. Žalovaná ve vyjádření potvrdila předběžné uplatnění nároku žalobkyní a poukazovala na abnormální složitost konkurzního řízení. Význam pro žalobkyni shledávala velmi malým s ohledem na samotnou povahu konkurzního řízení a jeho specifika, přesto shledala, že je třeba objektivně celkovou dobu řízení hodnotit jako nepřiměřeně dlouhou s tím, že zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, které žalobkyni poskytla, je jako odškodnění dostačující.

3. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 42 750 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z této částky od 20.11.2023 do zaplacení (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 30 798 Kč (výrok II.), vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

4. Takto rozhodl v pořadí druhým rozsudkem, když předcházející rozsudek ze dne 20. 2. 2024 č.j. [spisová značka] byl k odvolání žalované ve vyhovujícím výroku I. (42 750 Kč s příslušenstvím) a výroku o nákladech řízení III. zrušen usnesením Městského soudu v [adresa] ze dne 24. 7. 2024 č.j. [spisová značka], a v tomto rozsahu mu byla věc vrácena k dalšímu řízení (v zamítavém výroku II. o 57 250 Kč se specifikovaným příslušenstvím nebyl rozsudek odvoláním napaden). Soudu I. stupně bylo uloženo, aby doplnil skutková zjištění týkající se délky a průtažnosti incindenčních sporů (případně i dědických řízení), vyvolaných konkurzem, po jakou dobu tyto vedlejší spory probíhaly a jakým způsobem se případná nepřiměřená délka konkrétního incidenčního sporu příp. dědického řízení promítla do (ne)přiměřené délky posuzovaného konkurzního řízení.

5. Žalobkyně po rozhodnutí odvolacího soudu doplnila svá tvrzení tak, že v souvislosti s konkurzním řízením bylo vedeno 1 117 incindenčních sporů, v těchto řízeních se nevyskytly průtahy, průtahy v konkurzním řízení byly zaviněny tím, že konkurzní soud neposkytl náležitou součinnost k doručování výzev k podání incindenčních žalob, zvláštní přezkumná jednání byla soudem nařizována s velkým odstupem od doručení přihlášek pohledávek a po termínech „běžných“ přezkumných jednání. Předložila přehled incindenčních sporů a uvedla, že jen menší část byla řešena meritorně, spory byly řešeny v přiměřených lhůtách, řízení trvala maximálně dva až tři roky. Dědická řízení sama o sobě nemohla konkurzní řízení prodloužit, nebylo třeba vyčkávat na jejich ukončení.

6. Žalovaná následně namítala, že nebylo dostatečně vysvětleno, jak se měla nespolupráce v konkurzním řízení podílet na celkové délce řízení, a že posuzované řízení bylo přiměřeně dlouhé.

7. Soud I. stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků ohledně uplatnění nároku žalobkyně u žalované, jakož i z průběhu daného konkurzního řízení, jenž byl mezi účastníky taktéž nesporný (popsán v odst. 9. odůvodnění napadeného rozsudku). Pokud jde o incindenční spory vzal za prokázané (z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nesporovala), že v souvislosti s konkurzním řízením bylo vedeno 1 117 incidenčních sporů o určení pravosti a výše pohledávek, v těchto řízeních se nevyskytly průtahy. Ke dni 28. 3. 2012 bylo evidováno 11 neskončených řízení zahájených v roce 2008 či 2009; 16 řízení zahájených v roce 2011. Řízení zahájená v roce 2011 pak byla skončena ještě v roce 2012, či v roce 2013. Řízení zahájená v roce 2008, či 2009 a neskončená ke dni 28. března 2012 byla taktéž v brzké době ukončena. Žaloby napadaly i v letech následujících – 2013, 2016, 2017 a 2019, kdy již byla ukončena všechna řízení zahájená v letech 2008 – 2011. Bylo vyvoláno 980 žalob a z těchto žalob bylo 10 případů, kdy byly popřené pohledávky částečně uznány, 7 případů, kdy byly popřené pohledávky dodatečně uznány, 43 případů, kdy byly žaloby odmítnuty, 181 případů, kdy byly žaloby zamítnuty, 330 případů, kdy byly žaloby zastaveny, 17 případů, kdy to nebylo považováno za žalobu a 3 případy byly skončeny bez vyřízení po výzvě, pouze 570 žalob bylo řešeno meritorně. Spory byly maximálně dvouinstanční, řízení měla stejnou povahu, pouze jeden spor byl řešen u Nejvyššího soudu, i tento byl ukončen v řádné lhůtě. Drtivá většina přihlášených pohledávek vznikla z důvodu nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého poskytnutím částky úpadci v souvislosti se vstupem „komanditisty“ do společnosti, těchto nároků se týkaly i incidenční spory. Zajištění věřitelé nebyli v konkurzním řízení žádní, uspokojovaly se pouze pohledávky za podstatou a pohledávky II. třídy. Před podáním návrhu na rozvrh byly uspokojeny všechny pohledávky za podstatou a celkový objem zjištěných pohledávek II. třídy činí 882 473 651,66 Kč. Byly vedeny spory o administrativní komplex [právnická osoba] a pohledávku z titulu náhrady škody ve výši 652 000 000 Kč, spory s tímto související byly ukončeny v roce 2004.

8. Žalobkyně přihlásila do konkurzu dne 2.12.2002 pohledávku ve výši 641 875 Kč, rozvrhovým usnesením ze dne 21.11.2022, č.j. [spisová značka] jí byla přiznána částka ve výši 64 569,03 Kč (tj. uspokojení v rozsahu 10,28 %), která jí byla vyplacena. Dne 19.5.2023 nárok uplatnila u žalované.

9. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně po právní stránce posoudil podle § 1, § 2, § 13, § 15, § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), shrnul judikaturu ESLP a Nejvyššího soudu. Dospěl k závěru, že délka řízení ve vztahu k žalobkyni činila 20 let (od 2. 12. 2002, tj. od přihlášení pohledávky, do výplaty plnění po rozvrhu v prosinci 2022), že jde o délku nepřiměřenou, ačkoliv bylo řízení extrémně složité co do počtu věřitelů a vedených incindenčních řízení, ani to neodůvodňuje trvání řízení po dobu 20 let.

10. Význam řízení pro žalobkyni měl za podstatně snížený s ohledem na charakter konkurzního řízení, výši plnění, kterého se žalobkyni dostalo. Poukázal na specifika konkurzního řízení a jeho účel, s tím, že nejde o řízení s typicky zvýšeným významem pro poškozeného, jeho nejistota spočívala ve výši jeho uspokojení; pro poškozeného konkurzní řízení disponuje nižší mírou nejistoty a význam tohoto řízení je pro něj snížen tím, že v konkurzním řízení věřitelé hromadně uplatňují své pohledávky vůči majetku dlužníka s vědomím toho, že budou uspokojeni jen poměrně, se svými nároky si konkurují. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2012/2010 také dovodil, že zásadně je z hlediska významu předmětu řízení pro věřitele, co do výše peněžitého nároku, určující částka, jaké se mu v konkurzu dostalo na uspokojení jeho pohledávky. Konstatoval, že žalobkyně si musela být vědom toho, že v konkurzním řízení bude uspokojena jen malá část její celkové pohledávky. Konstatoval, že posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, že se žalobkyně na jeho délce nijak nepodílela. Vzal v úvahu věk žalobkyně 75 let (dle judikatury již věk pokročilejší), kterého dosáhla v roce 2020 i výši plnění, kterého se jí dostalo.

11. Také konstatoval, že po skutkové i právní stránce byla konkurzní věc mimořádně obtížná. Činnost orgánů státu nevybočila ze standardní a běžné činnosti, v řízení se nevyskytla rozsáhlá období nečinnosti či prodlev konkurzního soudu. Samotná incidenční řízení nebyla zatížena průtahy. Úmrtí věřitelů, byť se kvůli nim konkurzní řízení nepřerušuje, nepochybně komplikovala průběh původního řízení. Za určité pochybení lze považovat postup správce konkurzní podstaty, který včas a řádně nereagoval na výzvy soudu, avšak za (ne)činnost správce konkurzní podstaty není odpovědný stát. O pochybení ze strany státu, by se jednalo, kdyby konkurzní soud řádně neplnil svou dohledovou a kontrolní činnost nad činností správce konkurzní podstaty, o což v posuzovaném případě nešlo. Nicméně konkurznímu soudu lze vytknout, že řádně v rámci konkurzního řízení nespolupracoval se správcem konkurzní podstaty a tato skutečnost vedla k tomu, že věc byla přidělena jinému soudci.

12. Při stanovení výše zadostiučinění vycházel ze stanoviska Nejvyššího soudu [spisová značka], ze sazby 15 000 Kč za první dva roky řízení a 15 000 Kč za každý další rok řízení, tj. za 20 let základní částka 285 000 Kč. Tuto základní částku ponížil o 80 % z důvodu složitosti řízení a o dalších 15 % z důvodu sníženého významu řízení pro žalobkyni, když sice přihlédl k jejímu vyššímu věku, ale i tak s ohledem na charakter konkurzního řízení je jeho význam snížený, a základní částku navýšil o 10 % z důvodu podílu soudu na délce řízení (špatná spolupráce mezi konkurzním soudem a správcem konkurzní podstaty). Výsledně základní částku snížil o 85 % na částku 42 750 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Žalobkyni přiznal úrok z prodlení od 20.11.2023, kdy uplynula 6měsíční lhůta dle § 15 odst. 2 OdpŠk a teprve tehdy se žalovaná dostala do prodlení s plněním.

13. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 3 o.s.ř., s tím, že žalobkyně byla co do základu svého nároku úspěšná a výše plnění závisela na úvaze soudu, jejich rozsah a výši specifikoval dle vyhl. č. 177/1996 Sb.

14. Rozsudek napadla žalovaná včasným odvoláním. Namítala, že se soud I. stupně dostatečně nevypořádal s pokyny odvolacího soudu obsaženými v předcházejícím zrušujícím usnesení. Pokud žalobkyně tvrdila, že v žádném z incindenčních řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, potom nelze dovodit nesprávný úřední postup v samotném konkurzním řízení a žaloba by měla být zcela zamítnuta. Měla za to, že nebyla učiněna prakticky žádná skutková zjištění o vlivu postupu orgánů veřejné moci na délku posuzovaného řízení, že odůvodnění týkající se liknavého potupu konkurzního soudu je hypotetické a nedostatečné. Uzavřela, že zjištěný skutkový stav nadále nepostačuje pro přijetí závěru, že jsou dány zákonné podmínky pro vznik odpovědnosti žalované za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem. Navrhla změnu rozsudku tak, aby žaloba byla zamítnuta.

15. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované uvedla, že neprůtažné incindenční spory neznamenají, že nedošlo k průtahům v celém konkurzním řízení, navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně.

16. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu I. stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), za tímto účelem nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.), doplnil dokazování o zjištění ze soudní databáze, jak dlouho trvala vyjmenovaná incindenční řízení, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

17. Doplněním dokazování bylo zjištěno: řízení [spisová značka] zahájeno 12. 11. 2002, právní moc 17. 6. 2005; řízení [spisová značka] zahájeno 18. 11. 2002, právní moc 14. 3. 2006; řízení [spisová značka] zahájeno 6. 12. 2002, právní moc 10. 3. 2006; řízení [spisová značka] zahájeno 5. 12. 2002, právní moc 5. 2. 2007; [spisová značka] zahájeno 6. 12. 2006, právní moc 12. 5. 2010; [spisová značka] zahájeno 18. 12. 2006, právní moc 31. 3. 2009; [spisová značka] zahájeno 19. 9. 2008, skončeno 28. 7. 2011; [spisová značka] zahájeno 19. 9. 2008, právní moc 27. 4. 2011; [spisová značka] žaloba podána 2. 5. 2011, právní moc 5. 2. 2013; [spisová značka] žaloba podána 29. 4. 2011, právní moc 5. 2. 2013; [spisová značka] zahájeno 10. 7. 2013, skončeno 11. dubna 2014; [spisová značka] zahájeno 5. 1. 2016, právní moc 9. 11. 2016; [spisová značka] žaloba 22. dubna 2016, právní moc 17. 8. 2017; [spisová značka] žaloba 22. 3. 2017, právní moc 8. 7. 2017; [spisová značka] žaloba 22. 3. 2017, právní moc 6. 11. 2020; [spisová značka] zahájeno 27. 11. 2019, právní moc 28. 8. 2020; [spisová značka] žaloba 4. 12. 2019, právní moc 1. 10. 2020. Incindenční řízení probíhala v podstatě nepřetržitě od roku 2002 do roku 2020, žaloby byly podávány ve „vlnách“, v roce 2002, v roce 2006 až 2009, v roce 2011, v návaznosti na přezkumná jednání a zejména zaslání výzev k podání žaloby, v ostatních letech jen ojediněle.

18. Žalobkyně uvedla, že z doplnění dokazování jednoznačně vyplývá nesoučinnost konkurzního soudu se správcem konkurzní podstaty, i skutečnost, že nebyly včas doručovány výzvy k podání incindenčních žalob, přičemž by v konkurzním řízení neměla nastat taková situace, aby incindenční žaloby byly podávány až po uplynutí mnoha let od ukončení přezkumného jednání.

19. Žalovaná uvedla, že v průběhu konkurzního řízení probíhala spousta incindenčních sporů, které se i vzájemně překrývaly, nelze jednoznačně určit, že by liknavost soudce měla vliv na délku konkurzního řízení, a jestliže nebyla ani tvrzena nepřiměřená délka incindenčních řízení, nedošlo ani v konkurzním řízení k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení.

20. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, dokazování doplnil o zjištění, po jakou dobu posuzovaného konkurzního řízení probíhala tzv. řízení vedlejší, zde incindenční spory, tedy spory vyvolané konkurzem, které ve vlastním konkurzním řízení nelze řešit, a má za to, že skutkový stav je již dostatečně zjištěn. Vědom si judikatury Nejvyššího soudu reprezentované např. rozhodnutím ze dne 13.3.2020 sp. zn. 30 Cdo 106/2018, ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012, ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2476/2015, na niž odkazoval v předcházejícím zrušujícím rozhodnutí, řešil, zda za situace, kdy po převážnou dobu konkurzního řízení probíhaly incindenční spory, při jejichž projednání k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení nedošlo, je či není možno dovodit nesprávný úřední postup v posuzovaném konkurzním řízení. V souzené věci potom dospěl shodně se soudem I. stupně k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu v konkurzním řízení došlo. Odvolací soud si položil otázku, z jakého důvodu došlo k situaci, že incindenční spory byly projednávány cca 18 let a dovodil, že se tak stalo v důsledku postupu orgánu veřejné moci, tedy konkurzního soudu, jehož dohledová činnost a spolupráce se správcem konkurzní podstaty nebyla dostatečná, což se projevilo v tom, že výzvy k podání incindenčních žalob, byly doručovány nikoli neprodleně, ale se značným časovým odstupem od přezkumných jednání a proto incindenční spory pokryly značnou dobu konkurzního řízení. Odvolací soud rovněž souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že žádné řízení, byť se jedná o řízení mimořádně složité, by nemělo trvat dvacet let. Z uvedených důvodů, i při vědomí mimořádné složitosti posuzovaného konkurzního řízení, dospěl k závěru, že odpovědnost žalované za nemajetkovou újmu je dána, neboť došlo k nesprávnému úřednímu postupu, žalobkyni vznikla újma spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení a je dána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

21. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. Soud I. stupně správně stanovil délku odškodňovaného řízení pro žalobkyni, vycházel z přiléhavé judikatury ohledně posouzení kritérií dle § 31a odst. 3 OdpŠk, správně dovodil, že z hlediska významu posuzovaného řízení pro poškozeného je třeba vzít v úvahu specifika konkurzního řízení, částku, které se mu v konkurzu dostalo na uspokojení jeho pohledávky (nikoli se kterou se do konkurzu přihlásil), správně posoudil mimořádnou složitost posuzovaného konkurzního řízení a výsledně správně také dovodil nedostatky v postupu orgánu veřejné moci.

23. Dospěl ke správnému závěru, že v souzené věci je oprávněný požadavek žalobkyně na poskytnutí zadostiučinění v penězích, neboť samotné konstatování porušení práva nepředstavuje spravedlivé zadostiučinění.

24. Soud I. stupně bezchybně vypočetl základní částku odškodnění, když vyšel ze sazby 15 000 Kč za první dva roky řízení a 15 000 Kč za každý další rok řízení a dospěl tak k základní částce ve výši 285 000 Kč (za 20 let). Odvolací soud se ztotožňuje s modifikací základní částky, dle kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk tak jak byla soudem I. stupně provedena. I dle názoru odvolacího soudu zcela mimořádná, ojedinělá a výjimečná složitost posuzovaného konkurzního řízení opodstatňuje snížení základní částky odškodnění o 80 %, další snížení základní částky o 15 % z důvodu sníženého významu řízení pro žalobkyni i s přihlédnutím k jejímu věku, a zvýšení základní částky odškodnění o 10 % z důvodu postupu orgánu veřejné moci, přičemž jednání poškozeného nepředstavuje důvod ani ke zvýšení ani ke snížení základní částky. Takto nastavená modifikace základní částky odškodnění vyjadřuje míru, jakou se na celkové délce řízení podílela složitost věci a postup orgánů veřejné moci.

25. Odvolací soud s ohledem na vše shora uvedené rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř., včetně správného výroku o nákladech řízení.

26. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. Odvolací soud vyšel z toho, že žalobkyně byla co do základu nároku úspěšná, dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. jí náleží náhrada nákladů řízení, když výše plnění závisí na úvaze soudu, vzal v úvahu judikaturu Ústavního soudu reprezentovanou např. nálezem ze dne 19.11.2024 sp. zn. III. ÚS 1998/24. Náklady žalobkyně za odvolací řízení tvoří odměna za dva úkony právní služby, za podání vyjádření k odvolání žalované, za účast u odvolacího jednání, po 2 820 Kč podle ust. § 9a odst. 2 písm. a) ve spojení s ust. § 7, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.1.2025, z tarifní hodnoty 42 750 Kč, dva režijní paušály po 450 Kč podle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky v platném znění a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 1 373,40 Kč, tj. celkově 7 913,40 Kč.