o určení vlastnického práva k nemovitostem,

1. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem nemovitostí pozemků parc. č. [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], vše zapsané na LV č. [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], obec [adresa], katastrální území [adresa] (výrok I.), určil, že Česká republika je vlastníkem pozemků parc. č. [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo][číslo] vše zapsané na LV č. [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], obec [adresa], katastrální území [adresa] (výrok II.), určil, že žalovanému přísluší právo hospodaření s pozemky parc. č. [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], vše zapsané na LV č. [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], obec [adresa], katastrální území [adresa] (výrok III.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 132 594,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku na účet právního zástupce žalovaného (výrok IV.) a žalobci uložil povinnost zaplatit na znalečném České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] částku 8 598 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).

2. Žalobce se domáhal určení, že je vlastníkem pozemků parc. č. [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], všech zapsaných na listu vlastnictví č. [číslo], vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], obec [adresa], katastrální území [adresa] (dále také jen „pozemky“). Tvrdil, že jako obdarovaný, uzavřel dne 29.7.2002 s paní [jméno FO], jako dárkyní, darovací smlouvu, jejímž předmětem byl bezúplatný převod pozemku PK č. [číslo], o výměře 10 875 m2, původně k. ú. [adresa] (dalé také jen „původní pozemek“), zapsaného ke dni uzavření darovací smlouvy na listu vlastnictví č. [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], obec [adresa], katastrální území [adresa], tento původní pozemek byl později geometrickým plánem č. [číslo], vyhotoveným a ověřeným dne 16.5.2005 [tituly před jménem] [jméno FO] a potvrzeným Katastrálním úřadem pro [adresa] dne 27.5.2005 pod č.j. [číslo] obnoven jako předmětné pozemky. Na základě darovací smlouvy podal návrh na vklad vlastnického práva k původnímu pozemku, resp. k pozemkům, vklad vlastnického práva žalobce k pozemkům byl povolen rozhodnutím katastrálního úřadu č. j. [číslo] s právními účinky ke dni 30.7.2002, kdy se stal vlastníkem těchto pozemků. V katastru nemovitostí je však k pozemkům veden duplicitní zápis vlastnictví spočívající v zápisu vlastnického práva k pozemkům ve prospěch žalobce a současně ve prospěch České republiky s právem hospodaření s majetkem státu pro žalovaného. Duplicitní vlastnické právo žalovaného bylo do katastru nemovitostí zapsáno v roce 2004. Žalobce tvrdil, že s ohledem na existenci duplicitního zápisu, je dán jeho naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

3. Žalovaný nárok žalobce neuznával, sám podal žalobu na určení vlastnického práva a na určení práva hospodaření k pozemkům, kterou soud I. stupně usnesením ze dne 4.11.2020, č. j. [spisová značka], spojil s tímto řízením do jednoho řízení.

4. Žalovaný tvrdil, že Česká republika je výlučným vlastníkem pozemků, on k nim vykonává právo hospodaření. Česká republika, resp. Československý stát, zastoupený [právnická osoba], která je právním předchůdcem žalovaného, nabyla vlastnické právo k pozemkům na základě kupní smlouvy [číslo] uzavřené s manžely [jméno FO] a [jméno FO], jako prodávajícími (podpis kupujícího ze dne 8.11.1960 a podpis prodávajících ze dne 5.10.1960) a jejího dodatku č. [číslo]. uzavřeného mezi [jméno FO], jediným dědicem po [jméno FO] a [jméno FO], na straně prodávající (podpis na dodatku smlouvy dne 29.06.1981) a Československým státem zastoupeným [právnická osoba] (právním nástupcem [právnická osoba]), které jsou právním předchůdcem žalovaného, jako stranou kupující (podpis kupujícího na dodatku smlouvy dne 29.07.1981). Kupní smlouva včetně dodatku byla právním předchůdcem žalovaného doručena na [orgán] dne 27.09.1985, které však nezrušilo údaje v popisné části evidence k pozemku ve zjednodušené evidenci původního Pozemkového katastru (PK) č. [číslo], původní k. ú. [adresa], ale vedle toho současně vedlo pozemek původního Pozemkového katastru (PK) v rozsahu dílu „m" v nové evidenci nemovitostí (EN), tentýž pozemek s výměrou 10 875 m2, k. ú. [adresa] (tj. původní pozemek) byl veden ve dvou evidencích, v evidenci nemovitostí (EN) a ve zjednodušené evidenci – původním Pozemkovém katastru (PK). Žalovaný k tomu dále uvedl, že je právním nástupcem [právnická osoba], která jménem Československého státu uzavřela kupní smlouvu [číslo], a je právním nástupcem [právnická osoba], které uzavřely dodatek k uvedené kupní smlouvě a dále je právním nástupcem [právnická osoba], [nazev].

5. Žalobce uvedl, že žalovaný se nikdy nestal vlastníkem pozemků, neboť kupní smlouva a dodatek ke kupní smlouvě, na základě kterých měl pozemky nabýt jsou neplatné (nepodepsaly je osoby k tomu oprávněné, chybí písemné ujednání o skutečné kupní ceně, je neurčitá specifikace předmětu převodu, neurčitý okamžik vzniku vlastnického práva kupujícího, absentuje projev vůle kupujícího ve vztahu ke koupi a převzetí pozemků, žalovaný pozemky nepřevzal). V případě, že by se žalovaný v minulosti stal vlastníkem pozemků, vlastnické právo pozbyl, i kdyby [jméno FO] nebyla vlastníkem pozemků od okamžiku, kdy je zdědila na základě rozhodnutí [orgán], vlastnické právo k pozemkům vydržela, a byla proto oprávněna je převést na žalobce. [jméno FO] pozemky držela v letech 1984 až 2002, od jejich nabytí v dědickém řízení na základě rozhodnutí [orgán] č. [číslo] ze dne 9.2.1984 až do uzavření darovací smlouvy v roce 2002, ke dni 9.2.1984 se chopila jejich držby, s pozemky nakládala jako s vlastními, držba [jméno FO] byla oprávněná, opírala se o rozhodnutí [orgán] a byla v dobré víře, že je jediným vlastníkem pozemků. I pokud by se [jméno FO] nestala vlastníkem pozemků v roce 1984 na základě dědického rozhodnutí, stala se jím vydržením nejpozději dne 9.2.1994.

6. Žalovaný uvedl, že původní pozemek nebyl již od roku 1960, kdy byla uzavřena kupní smlouva, ve vlastnictví manželů [jméno FO] a [jméno FO], později ani ve vlastnictví jejich právních nástupců, všechny ostatní převody a přechody vlastnického práva k původnímu pozemku, resp. k pozemkům, kterých se dovolává žalobce, jsou bezpředmětné. Darovací smlouva uzavřená dne 29.7.2002 mezi [jméno FO] a žalobcem je absolutně neplatná, neboť [jméno FO], jako „darující", nebyla ke dni sepsání darovací smlouvy vlastníkem pozemků. [jméno FO], pokud jde tvrzené vydržení, nemohla být v dobré víře, když v roce 1988 státu převedla zbývající díl pozemku původně označeného PK č. [číslo], v k. ú. [adresa], o výměře 6227 m2, ze kterého byl původní pozemek, který byl předmětem kupní smlouvy a dodatku ke kupní smlouvě, oddělen. Stát tento zbytkový pozemek ke dni uzavření smlouvy do vlastnictví převzal a začal jej využívat již jako celek pro účely, pro něž jej vykoupil. Stát ani osoba za stát jednající neměly vůči prodávající žádné dluhy či jiné závazky. [jméno FO] předmětné pozemky, natož pozemek původní jako celek, de iure nevlastnila, ani de facto nedržela, až do sepsání darovací smlouvy v roce 2002, nikdy neučinila nic, čímž by ustálený právní stav a vztahy k předmětnému pozemku zpochybnila. Žalobce „dar" nemohl nabýt rovněž proto, že pozemek původního PK č. [číslo], původní k. ú. [adresa] (dále také jen PK [číslo]), byl předtím prodán do vlastnictví státu za účelem rozšíření a provozování [činnost] a po převzetí státem pro tento účel byl [činnost] zastavěn a pro jeho provoz je trvale používán, musel být po zastavění [činnost] též [orgán] rozdělen a začleněn do zcela jiných pozemků. Přešel v roce 1970 z bývalého k. ú. [adresa], do k. ú. [adresa], byl pomocně veden mimo vlastnické vztahy v evidenci. Zápis o celém pozemku původního PK č. [číslo], původní k. ú. [adresa], v rozsahu výměry dílu „m", který byl omylem veden ještě v roce 2002 ve zjednodušené evidenci Pozemkového katastru na základě údajů bývalé evidence nemovitostí, vlastnictví neprokazoval, byl pouze evidenční. [jméno FO] nebyla v dobré víře o tom, že pozemek původní PK č. [číslo], je v jejím vlastnictví, byla obeznámena s právním jednáním svých příbuzných – rodičů [jméno FO], kteří uzavřeli kupní smlouvu, a s právním jednáním manžela, který uzavřel dodatek ke kupní smlouvě, i s vlastním právním jednáním učiněným v roce 1988, kterým převedla na stát zbytkový pozemek, a žádný z převodů nezpochybňovala. Žalovaný odkázal na obdobný případ projednávaný v soudním řízení u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a tvrdil, že na určení vlastnictví k pozemkům má vzhledem k existenci duplicitního zápisu naléhavý právní zájem.

7. Soud I. stupně vyšel na základě nesporných skutečností a po provedeném dokazování ze zjištění, že v katastru nemovitostí je k pozemkům veden duplicitní zápis vlastnictví, ve prospěch žalobce a současně ve prospěch České republiky, s právem hospodaření pro žalovaného. Československý stát, zastoupený [právnická osoba] („[právnická osoba]“), zastoupenou [jméno FO], [funkce] [právnická osoba], a manželé [jméno FO] a [jméno FO], kteří byli mj. vlastníky pozemku p. č. kat. [číslo], v k. ú. [adresa], podepsali ve dnech 8.11.1960 a 5.10.1960 kupní smlouvu [číslo], dle níž Československý stát nabývá vlastnické právo k pozemku p. p. č. kat. [číslo] ve výměře 9000 m2, jedná se o přibližnou výměru, kupní cena byla stanovena na 0,50 Kč/m2 s tím, že s ohledem na přibližnou výměru vykupovaných pozemků bude proplacena zatím zálohově ve výši cca 80 % předpokládané konečné ceny a zbytek bude vyplacen po zpřesnění výměry pozemků geometrickým plánem, který bude vyhotoven po dokončení stavby. Vlastnictví pozemku PK č. [číslo] manžely [jméno FO] nebylo sporné, jejich podpisy na kupní smlouvě nebyly zpochybněny, soud proto vycházel z jejich pravosti. Pravost podpisu [jméno FO] na kupní smlouvě byla předmětem zkoumání znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], dle jejího písemného znaleckého posudku a výslechu se s vysokou pravděpodobností jedná o pravý podpis [jméno FO], s tím koresponduje i předložený stejnopis kupní smlouvy opatřený doložkou uznání podpisu [jméno FO] z roku 2006. Pravost podpisu [jméno FO] na kupní smlouvě byla prokázána, stejně jako skutečnost, že [jméno FO] kupní smlouvu podepsal jako [funkce] [právnická osoba]. Podle statutu [právnická osoba] ze dne 1.7.1958 [funkce] zastupuje [právnická osoba] navenek, má 3 [funkce], mimo jiné [funkce], [funkce] řídí, organizuje práci svého úseku s tím, že v přikázaném oboru mu příslušejí práva [funkce] [právnická osoba] (zastupování navenek). Geometrickým plánem č. [číslo] ze dne 30.6.1967 byl původní pozemek p. č. kat. [číslo], v k. ú. [adresa] o výměře 17 102 m2 rozdělen tak, že byl oddělen pozemek o výměře 10 875 m2, který byl označen jako pozemek „m“ (tj. původní pozemek). Československý stát, zastoupený [právnická osoba] („[právnická osoba]“), zastoupenými [jméno FO] a pan [jméno FO], jako jediný dědic po [jméno FO] a [jméno FO], podepsali ve dnech 29.6.1981 a 29.7.1981 dodatek ke kupní smlouvě č. [číslo]. Byl uzavřen s ohledem na článek I. a IX. kupní smlouvy, je v něm uvedeno, že geometrický plán č. [číslo] ze dne 30.6.1967 stanovil správné výměry kupní smlouvou vykupovaných pozemků tak, že se jedná mj. o část pozemku p. p. č. kat. [číslo] ve výměře 10 875 m2, smluvní strany potvrdily, že došlo k vyrovnání kupní ceny a že Československý stát nabývá vlastnické právo k uvedeným pozemkům v tomto dodatku. [jméno FO] byl jediným dědicem po svých rodičích, [jméno FO] a [jméno FO], předmětný dodatek ke kupní smlouvě podepsal, jeho podpis je dle znaleckého posudku a výpovědi znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] pravděpodobně jeho pravým podpisem, s tím koresponduje zjištění o doplacení – vyrovnání kupní ceny (2 967 Kč) za převod pozemků. Za [právnická osoba] dodatek ke kupní smlouvě podepsal [jméno FO], pravost jeho podpisu byla také prokázána znaleckým posudkem a výpovědí znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. [jméno FO] byl zaměstnán u [právnická osoba], nejméně v období od 27.8.1979 do 30.11.1984 zastával funkci [funkce] Podpisový řád [právnická osoba] platný od 1.1.1980 stanovil, že [funkce] [právnická osoba] je jako její statutární orgán oprávněn jednat ve všech věcech organizace, v mimořádných případech mohl [funkce] zastupovat jím určený [funkce], [funkce] mohl podepisovat kupní smlouvy v souvislosti s majetkoprávním vypořádáním pozemků [právnická osoba]. Žalovaný je právním nástupcem [právnická osoba], která jménem Československého státu uzavřela kupní smlouvu, a je právním nástupcem [právnická osoba], které uzavřely dodatek k uvedené kupní smlouvě. Před uzavřením dodatku ke kupní smlouvě došlo k úhradě doplatku kupní ceny ve výši 2 976 Kčs [jméno FO], a to tak, že tato částka byla poukázána ve prospěch [Anonymizováno] v [adresa] za účelem úhrady dluhu [jméno FO].

8. Jediným dědicem [jméno FO] byla jeho manželka [jméno FO]. [jméno FO] a žalobce uzavřeli dne 29.7.2002 darovací smlouvu, kterou paní [jméno FO] darovala žalobci mj. pozemek PK č. [číslo] o výměře 10 875 m2 a žalobce tento dar přijal do svého vlastnictví. Pozemek PK č. [číslo] byl geometrickým plánem č. [číslo], vyhotoveným a ověřeným dne 16.5.2005 [tituly před jménem] [jméno FO] a potvrzeným Katastrálním úřadem pro [adresa] dne 27.5.2005 pod č.j. [číslo], obnoven jako pozemky parc. č. [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], vše zapsané na listu vlastnictví č. [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], obec [adresa], katastrální území [adresa].

9. Výše kupní ceny v předmětné věci odpovídala obvyklé výši kupní ceny u převodu pozemků v 60. letech minulého století, za kterou se vykupovaly srovnatelné pozemky pro účel výstavby [činnost] (0,50 Kč za m2). K převzetí pozemků žalovaným, resp. jeho právními předchůdci, došlo nejpozději v roce 1966, když minimálně od této doby pozemky aktivně užívá, na pozemcích se nejpozději od roku 1966 nacházejí objekty sloužící k provozu [činnost] ([Anonymizováno], pozemky se nejméně od tohoto data nacházejí uvnitř prostoru [činnost] ohraničeného plotem. Nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že na manžele [jméno FO] nebo jejich syna [jméno FO] byl vyvíjen ze strany orgánů veřejné moci, resp. Československého státu, v souvislosti s předmětnou kupní smlouvou a dodatkem ke kupní smlouvě nátlak, nebo že by se tyto osoby nacházely v této době v tísni.

10. Soud I. stupně zamítl pro nadbytečnost důkazní návrh žalobce na vypracování revizního znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, neboť znalecký posudek zpracovaný znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] má všechny náležitosti znaleckého posudku, znalkyně zodpověděla položené otázky, odůvodnění jejích závěrů je přesvědčivé a logické, řádně vysvětlila, jakým způsobem se dobrala konečných závěrů, a ty nejsou v rozporu s ostatními v řízení provedenými důkazy.

11. Soud I. stupně zhodnotil provedené důkazy a vyslovil závěr o skutkovém stavu: Československý stát, zastoupený [právnická osoba] (roce 1960), resp. [právnická osoba] (v roce 1981) uzavřel v roce 1960 kupní smlouvu a v roce 1981 dodatek k této smlouvě, na základě kterých bylo převedeno vlastnické právo k části pozemku PK parc. č. [číslo], v k. ú. [adresa], z manželů [jméno FO] a [jméno FO], respektive po jejich úmrtí z jejich dědice syna [jméno FO] na Československý stát. Po uzavření kupní smlouvy došlo Geometrickým plánem 1967 k rozdělení pozemku PK parc. č. [číslo], v k. ú. [adresa] tak, že byla oddělena část pozemku o výměře 10 875 m2 (tj. původní pozemek). V dodatku z roku 1981 ke kupní smlouvě byla upřesněna výměra vykupovaného pozemku tak, že se jedná o pozemek o výměře 10 875 m2, kupní cena byla mezi smluvními stranami řádně vyrovnána. Žalovaný, resp. jeho právní předchůdci, původní pozemek užívá nepřetržitě od roku 1966 pro potřeby provozu [činnost]. V roce 1984 byl pozemek součástí projednávaného dědictví po [jméno FO], jedinou dědičkou byla [jméno FO], ta v roce 2002 darovala pozemek žalobci. [jméno FO] pozemky, resp. původní pozemek, od roku 1984 do jeho darování žalobci v roce 2002 fakticky neužívala. V katastru nemovitostí je k předmětným pozemkům veden duplicitní zápis vlastnictví ve prospěch žalobce a současně ve prospěch České republiky, s právem hospodaření pro žalovaného.

12. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil po právní stránce. Dospěl k závěru, s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, že na straně žalobce i na straně žalovaného je dán naléhavý právní zájem na požadovaných určeních, dle § 80 o.s.ř., vzhledem k existenci duplicitního zápisu vlastnictví v katastru nemovitostí.

13. Zabýval se platností uzavřené kupní smlouvy a dodatku ke kupní smlouvě. Dovodil, že kupní smlouvu i dodatek podepsaly osoby, které jsou v nich označeny, že k jejich uzavření byly oprávněny (v případě kupní smlouvy manželé [jméno FO] a [jméno FO] jako prodávající a [jméno FO] za [právnická osoba] jako kupující, a v případě dodatku ke kupní smlouvě [jméno FO] jako prodávající a [jméno FO] za [právnická osoba] na straně kupující). Oprávnění [jméno FO] k uzavření kupní smlouvy za [právnická osoba] vyplývalo z jeho postavení [funkce] [právnická osoba], oprávnění [jméno FO] k uzavření dodatku ke kupní smlouvě za [právnická osoba] vyplývalo z jeho postavení [funkce], v jehož kompetenci bylo podepisovat kupní smlouvy v souvislosti s majetkoprávním vypořádáním pozemků [činnost]. Pravost podpisů [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] byla prokázána zejména znaleckým posudkem znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Neshledal kupní smlouvu ani dodatek ke kupní smlouvě neplatnými z důvodu absence písemného ujednání o kupní ceně, v kupní smlouvě byla kupní cena ujednána dostatečně určitě, byla ujednána cena 8 695 Kč, byl uveden i způsob jejího určení. Vzhledem ke skutečnosti, že okupační elaborát mohl vyjádřit pouze přibližné výměry vykupovaných pozemků, počítalo se při uzavření kupní smlouvy s tím, že dojde ke zpřesnění výměr pozemků geometrickým plánem, který bude vyhotoven po dokončení stavby (nové výstavby [činnost]), a následně bude dle toho upravena kupní cena. Takovéto sjednání kupní ceny bylo v souladu s vyhláškou [funkce] [orgán] pro výstavbu č. [číslo] a s právní úpravou obsaženou v zák. č. 141/1950 Sb., občanském zákoníku, která takový způsob určení kupní ceny nijak neomezovala. Dodatek ke kupní smlouvě je nutné vykládat v souvislosti s kupní smlouvou, ke které se vztahuje, a která kupní cenu včetně způsobu jejího určení stanovuje, proto na platnosti dodatku nemá žádný vliv skutečnost, že dodatek již pouze uvádí, že trhová cena byla na základě plošných výměr pozemků dle Geometrického plánu 1967 vyrovnána, aniž by se v dodatku musel opakovat způsob určení kupní ceny, neboť tento byl dostatečně určen v kupní smlouvě. Neshledal kupní smlouvu neplatnou ani z důvodu neurčité specifikace předmětu převodu, když to, jak byl předmět převodu určen, předurčovala tehdy platná právní úprava – kupní smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném ke dni uzavření kupní smlouvy a dodatek ke kupní smlouvě byl poté uzavřen za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném ke dni podpisu tohoto dodatku. Předmět převodu byl určen dostatečně určitě k tomu, aby mohl být určitým předmětem převodu na základě převodních smluv. V kupní smlouvě byly pozemky identifikovány v souladu s náležitostmi stanovenými zákonem č. 95/1871 ř.z., o zavedení obecného zákona o pozemkových knihách (účinnost do 31. 3. 1964) a v dodatku ke kupní smlouvě potom v souladu se zákonem č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, respektive v prováděcí vyhlášce k tomuto zákonu č. 23/1964 Sb. (ve znění účinném do 31. 3. 1984). Neshledal, a žalobci se nepodařilo prokázat, že by kupní smlouva nebo dodatek byly uzavřeny v tísni. Žalobce popsal dobové okolnosti, z jejichž kontextu dovozoval, že stát v průběhu 50. a 60. let vyvíjel ekonomický a právní nátlak na manžele [jméno FO] a následně na jejich syna, [jméno FO]. Z těchto skutečností však, i při jejich zhodnocení v kontextu doby minulého režimu, soud I. stupně nenabyl dostatečných indicií o tom, že by na straně prodávajících v rozhodnou dobu (v letech 1960 a 1981) existovala tíseň ve vztahu k převodu předmětných pozemků na stát. Byť žalobce nastínil několik případů, ve kterých manželé [jméno FO] nesouhlasili s postupem státu ve věcech jich se dotýkajících, tyto ani ve svém souhrnu neumožňují přijmout závěr o tísni manželů [jméno FO] v rozhodné době při uzavření kupní smlouvy, což platí obdobně i pro [jméno FO] a uzavření dodatku ke kupní smlouvě. Odvolání manželů [jméno FO] proti jiným aktům orgánů veřejné moci se týkala hospodaření s rozsahem přidělených pozemků, s argumentací zejména věkem a (ne)schopností na svěřených pozemcích hospodařit, nebo výše pozemkové daně, není možné je dávat do přímé souvislosti s uzavřením předmětné kupní smlouvy a dodatku, a dovozovat z nich tíseň na straně převodců v době uzavření předmětných smluv. Uvedená skutečnost naopak svědčí spíše o tom, že převodci byli schopni v určitých případech, ve kterých cítili křivdu ze strany státu, jednat a aktivně se bránit proti nepříznivým rozhodnutím či jiným aktům správních orgánů odvoláním. Vzal v úvahu veškeré provedené důkazy, z nichž však nebyly zjištěny žádné skutečnosti nasvědčující nátlaku na manžele [jméno FO] nebo jejich syna [jméno FO], nebo jejich tísni v rozhodné době uzavření kupní smlouvy a dodatku. Uzavřel, že žalobce neunesl břemeno tvrzení, ani důkazní břemeno ke skutečnosti, že kupní smlouva nebo dodatek ke kupní smlouvě byly uzavřeny pod nátlakem, výhružkou či v jiné tísni prodávajících manželů [jméno FO], resp. jejich syna [jméno FO]. Vzal v úvahu i to, že jak kupní smlouva, tak její dodatek byly uzavírány ve veřejném zájmu pro stavbu, resp. rozšíření [činnost], nikoli v důsledku politického tlaku na prodávající, i to, že uvedené otázky mohly být předmětem přezkumu v rámci restitučních řízení, která však právní předchůdkyně žalobce neiniciovala. Neshledal kupní smlouvu ani dodatek neplatnými ani z důvodu jejich uzavření za nápadně nevýhodných podmínek, když kupní cena (0,50 Kč/m2) nebyla sjednána v rozporu s tehdy platnými cenovými předpisy, způsob jejího sjednání byl s těmito předpisy v souladu a zvolený mechanismus sjednání kupní ceny nevybočoval z rámce jiných kupních smluv, které v té době stát uzavíral. Výše kupní ceny byla určena v souladu s vyhláškou č. 228/1951 Sb., která sice určovala minimální výkupní cenu 2 Kčs/m2, nicméně podle zákona č. 41/1953 Sb., o měnové reformě, byly všechny ceny s účinností od 1.6.1953 redukovány v poměru 5:1. Skutečnost, že kupní cena byla vyplacena prodávajícím opožděně, nemohla založit neplatnost převodní smlouvy, pouze by mohla umožnit prodávajícím od takové smlouvy odstoupit po předchozí výzvě k nápravě (§ 253 OZ 1950). Nadto v dodatku ke kupní smlouvě smluvní strany souhlasně prohlásily, že kupní cena již byla řádně vyrovnána. Obsah převodních smluv odpovídal tehdy běžné praxi, a to nejen ohledně určení výše kupní ceny, ale i formy a podoby smluvního ujednání, stát vůči právním předchůdcům žalobce postupoval standardně jako v obdobných případech (výkup pozemků pro stavbu, resp. rozšíření [činnost]). Neshledal kupní smlouvu a dodatek ke kupní smlouvě neplatnými ani z důvodu neurčitosti vymezení okamžiku vzniku vlastnického práva kupujícího k pozemkům. Podle § 111 OZ 1950 se převod vlastnického práva k nemovité věci stával perfektním již uzavřením samotné převodní smlouvy, aniž by v té době platil tzv. [nazev]. Tento závěr je potvrzen ustálenou judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, obdobně i v době uzavření dodatku ke kupní smlouvě a za účinnosti občanského zákoníku 1964 platilo, že kupní smlouvy uzavírané mezi státem a občany nepodléhaly registraci [orgán] a rovněž zápis práv do tehdy existující veřejné evidence (pozemková kniha, poté evidence nemovitostí) se neprováděl, resp. neměl konstitutivní důsledky, a tedy vlastnictví pro stát a tzv. socialistické organizace vznikalo originálně smlouvou a převzetím věci. Neplatnými soud I. stupně neshledal kupní smlouvu a dodatek ani z důvodu, že v těchto smlouvách není obsažen jednoznačný projev vůle kupujícího, kterým by pozemky kupoval nebo přebíral, a projev vůle prodávajícího, kterým by pozemky kupujícímu prodával, když z uzavřených smluv je patrná vůle smluvních stran převést vlastnické právo k pozemkům, resp. k původnímu pozemku, čemuž odpovídá i souhlasné prohlášení o řádném vyrovnání kupní ceny v uzavřeném dodatku ke kupní smlouvě. Výklad textu kupní smlouvy i dodatku ke kupní smlouvě je nutné činit rovněž v kontextu tehdejší doby, ve které došlo k jejich uzavření, přičemž z jiných kupních smluv, které byly v řízení prováděny k důkazu, se podává, že se jednalo o běžnou formulaci používanou v obdobných kupních smlouvách. Nepřisvědčil námitce, že žalovaný nepřevzal pozemky získané na základě kupní smlouvy a dodatku ke kupní smlouvě, když pozemky nejméně od roku 1966 do současné doby využívá při provozu [činnost].

14. Dále se soud I. stupně zabýval otázkou tvrzeného vydržení vlastnického práva k pozemkům právní předchůdkyní žalobce paní [jméno FO], se závěrem, že nemohla vlastnické právo k pozemkům vydržet. Žalovaný, resp. jeho právní předchůdci, využívají pozemky nepřetržitě nejméně od roku 1966, pozemky aktivně užívají ke svému provozu ([Anonymizováno] [činnost], uzavřený prostor a údržba aj.). Žalobce, resp. jeho právní předchůdkyně, tak prokazatelně nesplnila jednu z podmínek vydržení spočívající ve faktickém nakládání s věcí, když je to naopak žalovaný, resp. jeho právní předchůdci, kdo s věcí nepřetržitě od roku 1966 nakládal a nakládá. [jméno FO] se vyjma uzavření darovací smlouvy jako vlastník věci nechovala, když si zjevně ani neověřila stav pozemků, které jsou užívány pro potřeby [činnost]. Vlastnické právo k pozemkům nemohla [jméno FO] vydržet, protože s věcí od roku 1984 nenakládala jako s věcí vlastní (držební vůle) a nevykonávala žádné faktické panství nad věcí, tj. faktický výkon vlastnického práva po dobu vydržecí lhůty. Byl by to naopak žalovaný, který by vydržel, v případě neplatné kupní smlouvy a jejího dodatku, vlastnické právo k pozemkům, neboť je užívá v dobré víře nepřetržitě od roku 1960, resp. nejpozději od roku 1966, aniž by jeho držba byla rušena nebo zpochybněna ze strany právních předchůdců [jméno FO], [jméno FO] nebo žalobcem (do zahájení sporu).

15. Také dovodil, že žalobci nemůže svědčit vlastnické právo k pozemkům na základě právního titulu, tj. darovací smlouvy ze dne 29.7.2002, neboť dárkyně [jméno FO] v době uzavření darovací smlouvy nebyla vlastnicí předmětných pozemků a nemohla je tak převést na žalobce. Vlastnické právo, držbu i dobrou víru odvozovala paní [jméno FO] od roku 1984 (dědické řízení), avšak mohla nabýt dědictvím pouze část původního pozemku PK par. č. [číslo], a to o výměře 6 227 m2, nikoliv celý pozemek v původní výměře 17 102 m2, protože část tohoto pozemku o výměře 10 875 m2 (tj. původní pozemek, později rozdělený geometrickým plánem z roku 2005 na pozemky) byla již převedena na právního předchůdce žalovaného na základě kupní smlouvy a dodatku ke kupní smlouvě.

16. Shrnul, že kupní smlouvou a dodatkem ke kupní smlouvě došlo k platnému převodu vlastnického práva k pozemkům, resp. k původnímu pozemku, na stát, v souladu s tehdy platnými právními předpisy, proto nemohlo dojít později k přechodům a převodům vlastnického práva k pozemkům mezi tvrzenými právními předchůdci žalobce a následně na žalobce, když právní předchůdci žalobce vlastnické právo k pozemkům, resp. k původnímu pozemku, pozbyli v důsledku uzavření kupní smlouvy a dodatku. Nedůsledné zápisy v evidenci nemovitostí a následně v katastru nemovitostí neměly a nemohly mít žádný vliv na nabytí předmětných pozemků do vlastnictví státu na základě kupní smlouvy a dodatku ke kupní smlouvě, jejichž platnost se žalobci v tomto řízení nepodařilo zpochybnit. Tvrzená právní předchůdkyně žalobce [jméno FO] vlastnické právo k pozemkům nevydržela, protože s pozemky od roku 1984 nenakládala jako s věcí vlastní a nevykonávala žádné faktické panství nad pozemky po dobu vydržecí lhůty.

17. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o.s.ř., jejich náhradu přiznal úspěšnému žalovanému, jejich rozsah a výši specifikoval dle vyhl. č. 177/1996 Sb. O nákladech státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř., se zohledněním žalobcem zaplacené zálohy.

18. Rozsudek napadl žalobce včasným odvoláním. Namítal, že je nepřezkoumatelný a vnitřně rozporný. Tvrdil, že je výlučným vlastníkem pozemků, které nabyl na základě darovací smlouvy od [jméno FO], pokud by [jméno FO] nebyla vlastníkem pozemků na základě dědického rozhodnutí, vlastnické právo k nim vydržela, žalovaný se nestal vlastníkem pozemků na základě kupní smlouvy, neboť ta je neplatná, byla uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, případně je neplatná z jiných tvrzených důvodů. Také namítal, že se soud I. stupně nevypořádal s jím předloženými důkazy, některé provedené důkazy nehodnotil a nezdůvodnil jejich nadbytečnost. Porovnával jednotlivé body odůvodnění rozsudku, v nichž shledával rozpory, např. že [jméno FO] původní pozemek (dále také jen PK [číslo]) zdědila na základě rozhodnutí [orgán] a že celý pozemek nabýt nemohla (body 28 a 40). Soudu vytýkal závěr, že [jméno FO] se nechovala jako vlastník pozemků, přitom pominul uzavření darovací smlouvy, že se nevypořádal s otázkou neuplatnění restitučního nároku, aniž by žalobce v tomto směru poučil podle § 118a o.s.ř. Poukazoval na to, že [jméno FO] (i její předchůdci) byla zapsána v katastru nemovitostí jako výlučný vlastník původního pozemku, žalovaný nenamítal ani neprokazoval neplatnost darovací smlouvy, že [jméno FO] nabyla celý původní pozemek děděním po manželovi, jeho část 6 227 m2 v roce 1988 prodala státu, zbývající část (předmětné pozemky) vlastnila až do darování žalobci v roce 2002. Stejně jako před soudem I. stupně argumentoval, pokud jde o případné vydržení vlastnického práva k pozemkům [jméno FO], současně zdůraznil, že [jméno FO] pozemek PK [číslo] nabyla na základě rozhodnutí [orgán]. Zopakoval svoji argumentaci, pokud jde o neplatnost kupní smlouvy, ze všech důvodů namítaných před soudem I. stupně. Navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl změněn tak, aby jeho žalobě bylo vyhověno, aby žaloba žalovaného byla zamítnuta a aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. V následné replice znovu rekapituloval dosavadní argumentaci.

19. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku pro jeho věcnou správnost a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Rekapituloval odvolací důvody a zásadní závěry soudu I. stupně, setrval na své dosavadní argumentaci. Měl za to, že soud I. stupně provedl obsáhlé dokazování k relevantním okolnostem, že žalobcem uváděné údajně opomenuté důkazy buď opakují nesporné skutečnosti, či byly pro rozhodnutí věci nevýznamné, že napadený rozsudek netrpí vadou nepřezkoumatelnosti, není vnitřně rozporný, žalobce proti sobě záměrně staví skutková zjištění a právní posouzení, o žádný skutečný rozpor v odůvodnění rozsudku se nejedná. Zdůraznil, že žalobce nemohl pozemky nabýt na základě darovací smlouvy z roku 2002, neboť původní pozemek PK [číslo] byl co do části o výměře 10 875 m2 kupní smlouvou včetně dodatku převeden na žalovaného v roce 1960 a 1981, tuto část pozemku nemohla [jméno FO] ani zdědit v roce 1984, a zbývající část tohoto pozemku o výměře 6 227 m2 byla [jméno FO] převedena na žalovaného v roce 1988. [jméno FO] nemohl pozemky ani vydržet, neboť se nechopila jejich držby, nebyla v dobré víře, nechovala se jako vlastník, a výkon vlastnického práva nelze spojovat s uzavřením darovací smlouvy. Zcela se ztotožnil se závěry soudu I. stupně pokud jde o neexistenci žalobcem tvrzených důvodů, které by měly směřovat k neplatnosti kupní smlouvy a dodatku. Poukázal na to, že předmětné pozemky se od 60. let minulého století nacházejí v prostoru [činnost] ohraničeného plotem, dodal, že i pokud by pozemky nenabyl na základě kupní smlouvy a dodatku, potom by je vydržel, neboť k tomu splnil všechny zákonné předpoklady.

20. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle ust. § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

21. Soud I. stupně ve věci provedl obsáhlé dokazování, správně zjistil skutkový stav, provedené důkazy hodnotil v souladu s ust. § 132 o.s.ř., věc správně posoudil po právní stránce.

22. Odvolací soud nesdílí názor žalobce, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, vnitřně rozporný, že se soud I. stupně v průběhu řízení dopustil takových procesních pochybení, která by mohla mít vliv na věcnou správnost rozsudku. Naopak má za to, že rozsudek byl pečlivě a přesvědčivě zpracován, jeho odůvodnění vyhovuje požadavkům ust. § 157 odst. 2 o.s.ř., své skutkové i právní závěry soud I. stupně srozumitelně vyložil, není žádných pochyb o tom, proč soud I. stupně rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích rozsudku.

23. Pokud žalobce hovoří o rozporech v odůvodnění rozsudku, jde z jeho strany o účelovou a záměrnou dezinterpretaci, když např. skutkové zjištění, že původní pozemek byl součástí projednávaného dědictví po [jméno FO] (bod 28) a právní posouzení, že [jméno FO] mohla nabýt děděním pouze část původního pozemku PK [číslo], která nebyla převedena na předchůdce žalovaného (bod 40), nejsou v žádném rozporu. Žalobce vytvořil v odvolání seznam – tabulku důkazů, které byly údajně soudem I. stupně opomenuty, s tímto však nelze souhlasit, když v tomto seznamu figurují hlavně výpisy z katastru nemovitostí a listy vlastnictví, přičemž mezi účastníky nebylo sporné a současně bylo v řízení prokázáno, kdo byl v jaké době jako vlastník pozemků, resp. původního pozemku PK [číslo], v příslušných seznamech zapsán, pokud žalobce uvedl kupní smlouvu z roku 1940, ta se souzenou věcí nemá žádnou spojitost a je pro rozhodnutí irelevantní.

24. Námitky vztahující se k tomu, zda ze strany [jméno FO], případně žalobce, byl či nebyl, měl či mohl být, uplatněn ohledně předmětných pozemků restituční nárok, jsou hypotetické a rovněž zcela nerozhodné, za situace, kdy není žádných pochyb o tom, že ze strany paní [jméno FO] žádný restituční nárok uplatněn nebyl.

25. Ze skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně vyplývá, že vlastníkem původního pozemku PK [číslo] byli manželé [jméno FO] a [jméno FO], část tohoto pozemku (o přibližné výměře 9 000m2) prodali kupní smlouvou z roku 1960 právnímu předchůdci žalovaného, jejich jediným dědicem byl syn [jméno FO], který uzavřel s právním předchůdcem žalovaného v roce 1981 dodatek ke kupní smlouvě, v němž byla s ohledem na v mezidobí vypracovaný geometrický plán, stanovena konečná výměra prodávaného pozemku – část pozemku PK [číslo] označená jako „m“ (10 875m2), a bylo konstatováno řádné vyrovnání kupní ceny. V evidenci nemovitostí a následně i v katastru nemovitostí nebyl prodej části pozemku PK [číslo] zapsán. Jedinou dědičkou po [jméno FO] byla jeho manželka [jméno FO], rozhodnutím [orgán] ze dne 9.2.1984 jí bylo potvrzeno nabytí dědictví, mimo jiné pozemku PK [číslo]. V roce 1988 [jméno FO] převedla část pozemku PK [číslo] (tzv. zbývající část o výměře 6 227 m2) na předchůdce žalovaného. V roce 2002 uzavřela [jméno FO] s žalobcem darovací smlouvu, kterou mu mimo jiné darovala pozemek PK [číslo] o výměře 10 875 m2 (původní pozemek). V roce 2004 bylo vlastnické právo k tomuto pozemku zapsáno do katastru nemovitostí pro žalovaného - vznikl duplicitní zápis. V roce 2005 byl pozemek PK [číslo] obnoven jako pozemky parc. č. [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] v katastrálním území [adresa], obec [adresa]. Nejméně od roku 1966 je původní pozemek resp. pozemky, užíván žalovaným (právními předchůdci), slouží k provozu [činnost], nachází se uvnitř zaploceného prostoru [činnost].

26. Soud I. stupně zcela správně a v souladu s ustálenou judikaturou dovodil, že je dán naléhavý právní zájem na požadovaných určeních. Podrobně se vypořádal se všemi námitkami žalobce k neplatnosti kupní smlouvy z roku 1960 včetně dodatku z roku 1981, odvolací soud se s jeho závěry, že kupní smlouva včetně dodatku byla uzavřena platně, že žádný z žalobcem namítaných důvodů neplatnosti není dán, případně nebyl prokázán, ztotožňuje a v tomto směru na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně odkazuje.

27. Jestliže byl původní pozemek PK [číslo] o výměře 10 875 m2 platně převeden na žalovaného, resp. právní předchůdce, nemohla jej [jméno FO] v roce 1984 nabýt děděním, neboť nebyl ve vlastnictví zůstavitele [jméno FO] a tudíž jej ani v roce 2002 nemohla platně darovat žalobci. Dle judikatury Nejvyššího soudu reprezentované např rozhodnutím ze dne 5.11.2009 sp. zn. 22 Co 4415/2007, ze dne 26.4.2017 sp. zn. 22 Co 4705/2016 platí, jestliže někomu byla dědickým rozhodnutím přikázána určitá nemovitost, která nebyla vlastnictvím zůstavitele, nemohl tím dědic platně nabýt vlastnictví. Skutečný vlastník nemůže v důsledku takového nesprávného či nepřesného rozhodnutí své vlastnictví pozbýt, takové rozhodnutí může být jen za určitých okolností titulem oprávněné držby.

28. Správně se soud I. stupně vypořádal i s otázkou, zda [jméno FO] mohla vlastnictví k původnímu pozemku nabýt vydržením, se závěrem, že nikoliv. V řízení bylo prokázáno, že původní pozemek, resp. pozemky byly nejpozději od roku 1966 součástí oploceného areálu [činnost] a sloužily k jeho provozu.

29. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 22 Cdo 2439/2016 ze dne 30.8.2016, sp. zn. 22 Cdo 2451/2011 ze dne 23.8.2011, sp. zn. 22 Cdo 552/2017 ze dne 12.4.2017, sp. zn. 22 Cdo 490/2017 ze dne 4.5.2017, sp. zn. 22 Cdo 234/2018 ze dne 27.3.2018) je předpokladem vydržení, že držitel je držitelem oprávněným, tedy je-li v dobré víře, že mu věc patří, držba věci předpokládá držební vůli a faktické ovládání věci, kterým v případě pozemků, které nelze fyzicky držet, je nutno rozumět nakládání s věcí např. v tom smyslu, že věc je držitelem ovládána, ohledně věci jsou vykonávána ta práva, která zákon vlastníkům dává. Všechny tyto zákonné předpoklady pro vydržení vlastnického práva (dobrá víra, držební vůle a faktické nakládání s věcí), včetně zákonem předpokládané doby držby, musí být splněny současně. Ze strany [jméno FO] nebyla projevena žádná vůle předmětný pozemek držet a užívat, pro sebe jej neužívala, to ani s ohledem na umístění pozemku a jeho užívání žalovaným nebylo možné, nejen, že pozemek fyzicky nedržela, ale ani jej žádným způsobem neovládala, tudíž nemohlo dojít k jeho vydržení. Skutečnost, že pozemek na sklonku života v roce 2002 darovala žalobkyni, nelze mít za projev držby či jiného ovládání pozemku, jež by mohl vést k závěru o vydržení. Možno souhlasit i s tím závěrem soudu I. stupně, že pokud by byla kupní smlouva včetně dodatku shledána neplatnou, nabyla by žalovaná strana vlastnictví k pozemkům vydržením, neboť by je v dobré víře, na základě putativního titulu, po dobu více než 10 let držela a skutečně užívala, a to minimálně od rou 1966 do roku 2002, kdy bylo vlastnictví poprvé zpochybněno.

30. S ohledem na vše shora uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že rozsudek soudu I. stupně je věcně správný a proto jej potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř., včetně správných výroků akcesorických o nákladech řízení mezi účastníky navzájem a nákladech státu.

31. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., jejich náhrada byla přiznána i v této fázi řízení úspěšnému žalovanému. Náklady žalovaného tvoří odměna za dva úkony právní služby po 9 220 Kč (§ 9 odst. 4 písmeno a), § 11 odst. 1 písm. g), k), § 12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.1.2025, dále jen vyhláška), za vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání, dva režijní paušály po 450 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky) a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 4 061,40 Kč (§137 odst. 1, 3 o.s.ř.), celkově 23 401,40 Kč.