o zaplacení 72 207,80 Kč s příslušenstvím

1. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka] (výrok II.), vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení uvedené částky s tvrzením, že žalovaný v období od [datum] do [datum] neoprávněně čerpal na území [podezřelý výraz] na její účet, když nebyl účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice a v rozhodném období [podezřelý výraz], kterým disponoval z předchozího průběhu pojištění a který v rozporu s § 12 písm. j) bodu 1. a § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném [podezřelý výraz] pojištění po skončení pojištění nevrátil. Žalovaný čerpal [podezřelý výraz] na [země] v celkové výši [částka]. Tyto [podezřelý výraz] žalobkyně uhradila prostřednictvím [právnická osoba], a to podle čl. 36 odst. 1 a 2 Nařízení (EHS) č. 1408/71, čímž jí vznikla škoda. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala k úhradě dlužných částek, avšak bezúspěšně.

3. Žalovaný prostřednictvím opatrovníka namítal, že není zřejmé, zda zdravotní služby skutečně čerpal, jaké služby byly skutečně poskytnuty, a že služby byly řádně uhrazeny. Vznesl námitku promlčení žalobou uplatněného nároku, s tím, že péče byla čerpána již v roce 2016.

4. Soud I. stupně vyšel po provedeném dokazování ze zjištění, že [právnická osoba] vyzvala žalobkyni k úhradě částky [částka] za [podezřelý výraz], za hospitalizační [podezřelý výraz] v období od 12. do [datum], žalobkyně platbu provedla dne [datum]. Žalovanému byl vystaven Evropský průkaz zdravotního pojištění platný do [datum] a Potvrzení ze dne [datum] dočasně nahrazující Evropský průkaz, na dobu od [datum] do [datum]. Žalovaný byl účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice jako zaměstnanec zaměstnavatele [právnická osoba] do [datum], kdy byl jeho pracovní poměr u této společnosti ukončen a následně byl zaměstnán od [datum] u [právnická osoba] V domovském státě byl pojištěn až od [datum]. Žalobkyně v souladu s Nař. ES 987/2009, kterým se stanoví postup při provádění Nař. č. 883/2004, [název] – domovském státě žalovaného, s žádostí o doručení výzev k úhradě částek uhrazených za neoprávněně čerpanou zdravotní péči, přičemž tyto se nepodařilo doručit. Vyslovil skutkový závěr, že žalovaný byl na území České republiky účasten zdravotního pojištění do [datum] jako zaměstnanec společnosti [právnická osoba] a následně od [datum] jako zaměstnanec společnosti [právnická osoba] V období 12. – [datum] mu byla poskytnuta [podezřelý výraz], a to na základě předložení stále platného Potvrzení o Evropském průkazu zdravotního pojištění, nicméně v daném období již účasten zdravotního pojištění v České republice nebyl. Žalobkyně uhradila za péči čerpanou žalovaným na území Polska celkem částku [částka], vyúčtovala žalovanému náklady za neoprávněně čerpanou [podezřelý výraz], která byla žalovanému opakovaně zaslána společně s výzvami k úhradě dluhu, žalovaný ničeho neuhradil.

5. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil po právní stránce podle § 3 odst. 1, 2, § 12 písm. j. bod 1. zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném [podezřelý výraz] zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle čl. 2 rozhodnutí [název] č. S9 ze dne [datum] o postupech poskytování náhrad za účelem provádění článků 35 a 41 nařízení (ES) č. 883/2004. Dospěl k závěru, že žalovaný byl účasten na veřejném zdravotním pojištění v České republice, z důvodu svého zaměstnání, k datu, kdy skončil jeho zaměstnanecký poměr tj. ke dni [datum], jeho zdravotní pojištění zaniklo, ve lhůtě osmi dnů tj. do [datum] měl vrátit žalobkyni průkaz pojištěnce, tuto povinnost porušil a průkaz nevrátil. Ačkoli si musel být vědom toho, že jeho zaměstnání v ČR a tedy i pojištění skončilo, předložil, případně umožnil předložit neoprávněně držené Potvrzení o průkazu pojištěnce zdravotnickému zařízení ve třetím státě, za účelem čerpání bezplatné zdravotní péče. V době, kdy byla zdravotní péče na základě průkazu vystaveného na jméno žalovaného poskytována tedy 12. - [datum], nebyl [podezřelý výraz]. Tím, že při poskytování zdravotních služeb byl předložen formálně platný zdravotní průkaz cizího státu, nebyla účast žalovaného na zdravotním pojištění zdravotnickým zařízením automaticky ověřována. Žalobkyně musela v souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) 883/2004 (čl. 35) a ve smyslu prováděcího Nařízení č. 987/2009 náklady vynaložené na [podezřelý výraz] péči žalovaného uhradit, a uhrazením nákladů jí vznikla škoda ve výši žalované částky. Dovodil, že v řízení bylo prokázáno porušení povinnosti žalovaným, vznik škody na straně žalobkyně i příčinná souvislost.

6. Žalovaným vznesenou námitku promlčení posoudil podle § 609 a násl. o.z. se závěrem, že není důvodná, neboť žalobkyni byla způsobena škoda dnem úhrady dlužné částky, platba byla provedena dne [datum], tímto dnem začala běžet jak subjektivní, tak objektivní promlčecí lhůta, která do podání žaloby dne [datum] neuplynula.

7. S uvedenou argumentací soud I. stupně žalobě vyhověl, žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády. S ohledem na cizí prvek v řízení (žalovaný je státním příslušníkem Polské republiky), se zabýval i otázkou své mezinárodní příslušnosti, dovodil, že je dána dle čl. 7 odstavec 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 – Brusel I bis, že rozhodným právem je dle čl. 10 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní vztahy (Řím II) právo české.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jejich náhradu přiznal v řízení úspěšné žalované, jejich rozsah a výši specifikoval dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.

9. Rozsudek napadl žalovaný včasným odvoláním, namítal, že se soud I. stupně zcela nevypořádal s jeho námitkami, zejména s tím, že není zřejmé, zda žalovaná částka je oprávněná, jak došlo k jejímu výpočtu, jaké služby měl žalovaný čerpat a zda je opravdu čerpal, zda a komu byla žalovaná částka vyplacena. Dovozoval, že žádnou povinnost neporušil a pokud porušil, nestalo se tak v příčinné souvislosti se vznikem škody. Rovněž namítal, že se soud dostatečně nevypořádal s námitkou promlčení, škoda měla vzniknout za ošetření žalovaného v červnu 2016, žalobkyně náklady uhradila v listopadu 2022, tedy plnila na promlčený dluh. Měl za to, že není zřejmé, zda kartička pojištěnce byla předložena právě žalovaným, že nemůže jít k jeho tíži plnění žalobkyně na promlčený dluh a nedostatečné zjištění podkladů pro plnění. Navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl zrušen a aby žaloba byla zamítnuta.

10. Žalobkyně při odvolacím jednání navrhla potvrzení napadeného rozsudku, neboť soud I. stupně se se vší argumentací žalovaného vypořádal.

11. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo dle ust. § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Soud I. stupně ve věci provedl dostatečné dokazování, spolehlivě zjistil skutkový stav a věc zcela správně posoudil po právní stránce. Odůvodnění napadeného rozsudku vyhovuje ust. § 157 odst. 2 o.s.ř., soud I. stupně se pečlivě vypořádal se všemi obrannými námitkami žalovaného. Odvolací soud se zcela ztotožňuje jak se skutkovými, tak i s právními závěry soudu I. stupně a na jeho odůvodnění rozhodnutí odkazuje, neboť nevidí důvod k tomu, aby jeho správné závěry opakoval.

13. Odvolací soud velmi dobře chápe postavení opatrovníka žalovaného, musí však uvést, že odvolací argumentace, která stojí na tom, že to možná nebyl žalovaný, kdo čerpal zdravotní péči v Polsku, že není jasné komu a proč byla žalovaná částka vyplacena a že žalobkyně plnila na promlčený dluh, je neopodstatněna, a pohybuje se v rovině ničím nepodložených spekulací, k nimž nelze přihlížet.

14. Odvolací soud nemá žádnou pochybnost o tom, že žalovaný porušil povinnost dle zákona o veřejném zdravotním pojištění, když po skončení pracovního poměru u [právnická osoba] a tím i po zániku zdravotního pojištění, nevrátil žalobkyni průkaz pojištění a tímto průkazem se prokázal při své [podezřelý výraz], když v domovském státě nebyl v rozhodné době zdravotně pojištěn.

15. Argumentace, že to nebyl žalovaný, kdo v Polsku při hospitalizaci užil průkaz pojištění, je lichá, ostatně pokud by žalovaný průkaz pojištění ztratil, či mu byl odcizen, byl by povinen tuto skutečnost žalobkyni nahlásit, což rovněž neučinil, a i takto by porušil zákon o veřejném zdravotním pojištění. Žalovaná částka byla vyúčtována polskou stranou, za žalovanému poskytnuté zdravotní služby při jeho [podezřelý výraz], a byla žalobkyní zaplacena na základě vyúčtování [právnická osoba]. V mezinárodním prostoru regulovaném Nařízeními nemá žalobkyně jinou možnost, než přijmout informace poskytnuté druhou stranou a uhradit vyúčtovanou pohledávku, jak správně vyložil soud I. stupně s odkazem na judikaturu ESD. Stejně správně se vypořádal i s námitkou promlčení, když žalobkyni škoda vznikla až v momentě, kdy pohledávku polské strany za hospitalizaci žalovaného uhradila.

16. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř., žalovanému se uplatněnými odvolacími námitkami nepodařilo správnost závěrů soudu I. stupně zpochybnit.

17. Náhrada nákladů odvolacího řízení byla přiznána úspěšné žalobkyni podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady žalobkyně v odvolacím řízení tvoří jedna paušální náhrada nezastoupeného účastníka ve výši [částka] podle vyhl. č. 254/2015 Sb., za účast u odvolacího jednání.