o zaplacení částky 146 520 Kč s příslušenstvím

1. Žalobce se domáhal na žalované náhrady nemajetkové újmy, která mu byla způsobena dlouhotrvajícím řízením vedeným žalovanou pod sp. zn. [číslo], o žádosti žalobce o poskytnutí informace. Řízení bylo zahájeno dne [datum] a skončeno dne [datum], kdy byla informace poskytnuta. Tvrdil, že řízení pro něj bylo těžké a významné, protože musel studovat zamítavá rozhodnutí a podat dva opravné prostředky a bylo významné z hlediska fungování žalované, zákonná 15denní lhůta byla překročena. Požadoval odškodnění ve výši [částka] za den a nárok u žalované předběžně uplatnil dne [datum].

2. Žalovaná namítala, že žádost žalobce ze dne [datum] projednala dne [datum] (i ve vztahu k jeho dalším žádostem), žalobci přiznala a dne [datum] vyplatila odškodnění ve výši [částka]. Další žádost žalobce ze dne [datum] projednala dne [datum] (také ve vztahu k dalším žádostem) a žalobci přiznala a vyplatila odškodnění včetně úroku z prodlení ve výši [částka]. Ke své obraně rovněž uvedla, že žalobce neosvědčil svůj zájem ani v žádostech o informace, ani v žádostech o náhradu škody. Informační zákon není určen k uspokojení zvědavosti, ale k umožnění základního práva na přístup k informacím, žádosti žalobce tomuto účelu nijak neslouží, podává desítky žádostí ročně. Žalovaná se snažila chránit citlivé informace recipientů sociálních dávek. Žalobce na základě 25 žádostí obdržel již [částka], byl dostatečně odškodněn. Navrhla zamítnutí žaloby.

3. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení co do částky [částka] (výrok I.), konstatoval, že nepřiměřenou délkou řízení vedeného u [název], sp. zn. [číslo], došlo k porušení práva žalobce na projednání věci bez zbytečných průtahů zaručeného v článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (výrok II.), zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok III.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

4. Co do částky [částka] soud I. stupně řízení zastavil podle ust. § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád („o.s.ř.“), neboť v tomto rozsahu vzal žalobce žalobu zpět. Postupoval podle § 115a o.s.ř., když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili.

5. Na základě provedeného dokazování vyšel ze zjištění, že dne [datum] žalobce požádal žalovanou o rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne [datum], č.j. [číslo], sp. zn. [číslo]-[číslo]. Dále pak požádal o vyjádření Ministerstva práce a sociálních věcí ke kasační stížnosti sp. zn. [spisová značka]. Rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne [datum], č.j. [číslo]-[číslo] byla žádost odmítnuta s odůvodněním, že jde o rozhodnutí o příspěvku na živobytí a že žalobce není účastníkem řízení. Po provedení testu proporcionality [název] dospělo k závěru o neposkytnutí informace. V části vyjádření ke kasační stížnosti byla žádost odmítnuta, neboť žalovaná není oprávněna požadované dokumenty předložit, jelikož se jedná o úkon vedoucí k rozhodovací činnosti soudů, o kterém se informace neposkytují. Dne [datum] žalobce podal proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek, tzv. rozklad. Dne [datum] rozkladová komise rozhodla, že se rozhodnutí ministerstva ruší a věc se vrací k dalšímu projednání. Dne [datum] rozhodl [právnická osoba] na návrh žalobce tak, že ministru práce a sociálních věcí přikázal do 15 pracovních dnů ode dne doručení opatření zjednat nápravu vydání rozhodnutí o rozkladu. Dne [datum] bylo ministrem práce a sociálních věcí pod č[číslo] rozhodnuto, že se rozhodnutí ministerstva ze dne [datum] ruší a věc se vrací k dalšímu projednání, právní moc tohoto rozhodnutí nastala dne [datum]. [název] se za postup ministerstva [číslo]. Dne [datum] vyzvala žalovaná žalobce k odůvodnění své žádostí, tj. aby uvedl za jakým účelem informace požaduje. Dne [datum] se dotčená osoba vyjádřila tak, aby žalobci požadované informace nebyly poskytnuty. Dne [datum] bylo pod č. j. [číslo] rozhodnuto, že se žádost žalobce částečně odmítá, a to co do vyjádření ke kasační stížnosti a co do rozhodnutí č.j. [Anonymizováno] č.j. [číslo]. Dne [datum] podal žalobce rozklad, dne [datum] rozkladová komise rozhodla, že se rozhodnutí ministerstva ruší a věc se vrací k dalšímu projednání. Dne [datum] bylo ministrem práce a sociálních věcí pod č.j. [číslo] rozhodnuto, že se rozhodnutí ministerstva ze dne [datum] ruší a věc se vrací ministerstvu k dalšímu projednání, právní moc tohoto rozhodnutí nastala dne [datum], ministr se za postup ministerstva omluvil. Dne [datum] byly žalobci požadované informace poskytnuty. Posuzované řízení trvalo od podání žádosti o informace ([datum]) do poskytnutí požadované informace ([datum]) 2 roky a 3 měsíce.

6. Dne [datum] rozhodla žalovaná (v bodě XI. rozhodnutí) o požadavku žalobce na zadostiučinění ze dne [datum], přiznala žalobci zadostiučinění ve výši [částka] za 489 dnů trvající řízení (od [datum] do [datum]), tato částka byla žalobci vyplacena dne [datum]. Dne [datum] rozhodla žalovaná o další žádosti žalobce na zadostiučinění ze dne [datum] (v bodě V. rozhodnutí), za zbytek posuzovaného řízení přiznala žalobci zadostiučinění ve výši [částka] za 241 dnů (767 dnů ke dni podání žádosti mínus již odškodněných 489 dnů), žalobci bylo přiznáno [částka] a úrok z prodlení za období od [datum] do [datum], tj. celkem [částka]. Tato částka byla vyplacena dne [datum].

7. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil po právní stránce podle § 1 odst. 1, § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. (dále také jen zákon), s tím, že nárok byl u žalované předběžně uplatněn (§ 14 zákona) a proto věc mohla být před soudem projednána (§ 15 zákona).

8. S odkazem na judikaturu ESLP, Nejvyššího a Ústavního soudu ČR dovodil, že řízení podle zákona č. 106/1999 Sb. je řízením, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, tedy spadá pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, za jeho nepřiměřenou délku se lze domáhat odškodnění podle zákona. Konstatoval, že ke vzniku odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu je třeba kumulativního splnění zákonných podmínek což je existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup), vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou. Délka posuzovaného řízení činila 2 roky a 3 měsíce, zákonem č. 106/1999 Sb. jsou stanoveny poměrně krátké lhůty pro rozhodnutí o poskytnutí informace. Délku řízení nelze považovat za přiměřenou, neboť řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

9. Soud I. stupně shledal, že není na místě žalobci poskytnout zadostiučinění v peněžité formě, že konstatování porušení práva je v tomto případě plně dostačující formou zadostiučinění. Zabýval se kritérii dle § 31a odst. 3 zákona, zejména pak významem řízení pro poškozeného, z hlediska toho, co bylo pro žalobce v sázce, když odškodnění se v případě nepřiměřené délky řízení poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něj význam předmětu řízení. Řízení o poskytnutí informace není typově řízením se zvýšeným významem pro poškozeného, jeho význam pro poškozeného se odvíjí od toho, jak významná je požadovaná informace v době podání žádosti o její poskytnutí (popřípadě v průběhu řízení o jejím poskytnutí) pro žadatele. Žadatel není povinen vysvětlovat v žádosti o poskytnutí informace skutečnosti, na kterých staví svůj zájem na jejich poskytnutí, to však nemůže vést k úvaze, že poskytnutí informací pro žadatele má ve všech případech shodný význam, odvozený od toho, že svou žádostí realizuje jedno z důležitých základních práv. Význam předmětu řízení o poskytnutí informací se totiž bude lišit v okamžiku, kdy žadatel potřebuje konkrétní informaci pro realizaci svého práva a v okamžiku, kdy žádostí o poskytnutí informace realizuje spíše svůj zájem bez toho, aby bylo zjevné, k čemu konkrétně žadatel informaci potřebuje. Právě zjevnost reálné potřeby informaci získat by měla vést příslušný orgán k tomu, aby ji poskytl plně a bez prodlení. O standardním či dokonce zvýšeném významu předmětu posuzovaného řízení, a tím i případném poskytnutí zadostiučinění v penězích, lze proto uvažovat pouze v případě, kdy žadatel potřebuje naléhavě a nutně informace získat pro následnou (nikoli časově vzdálenou) realizaci konkrétních práv (přičemž i zde se význam předmětu posuzovaného řízení může lišit v čase – srov. rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka]). Jde-li o situaci, kdy žalobce informaci k realizaci konkrétního subjektivního práva bezprostředně nepotřebuje, bude možné uvažovat o tom, že význam posuzovaného řízení bude snížený, případně nepatrný. Není možné [právnická osoba] konstatovat zvýšený význam předmětu řízení o poskytnutí informace pro žadatele, ten se totiž odvíjí od významu informace pro žadatele, a ten může být velmi vysoký, ale také nepatrný.

10. V souzené věci žalobce zjevně požadovanou informaci k realizaci nějakého svého konkrétního práva nepotřeboval, informace se týkala příspěvku na živobytí třetí osoby. Žalobce v posuzovaném řízení svůj zájem nijak neozřejmil, ač byl k tomu správním orgánem vyzván a v soudním řízení jen obecně poukázal na to, že informace zjišťoval pro právní fungování povinného subjektu, přičemž nelze dospět k závěru o veřejném zájmu spočívajícím v kontrole povinného subjektu (tzv. institut hlídacího psa). Nepřisvědčil ani poukazu žalobce na obstrukční jednání žalované. Uzavřel, že újma vzniklá žalobci nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení o poskytnutí informace byla zanedbatelná a odškodnění v penězích nepřichází v úvahu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], Městského soudu v Praze ze dne [datum] č.j. [spisová značka]). Soud I. stupně proto poskytl žalobci satisfakci ve formě konstatování porušení práva, a požadavek na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce byl v řízení co do základu nároku úspěšný, a forma zadostiučinění závisela na hodnocení soudu. Náklady žalobce tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a náklady nezastoupeného účastníka za tři úkony po [částka] podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.

12. Rozsudek, výslovně výrok II. a III., napadl žalobce včasným odvoláním. Namítal, že mu vznikla újma poskytnutím informace po projití zákonné lhůty, že konstatování porušení práva není přiléhavé, že soud I. stupně nepřihlédl k tomu, že musel vynaložit úsilí v souvislosti s podáním opravných prostředků, jako důsledek obstrukčního jednání žalované, že to samo o sobě znamená zvýšený význam řízení, že předmětem řízení bylo základní právo na informace, že se jednalo o řízení jediné od podání žádosti do poskytnutí informace. Měl za to, že neposkytnutí finančního zadostiučinění je v rozporu s § 6 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, že porušení zákonné lhůty je očividné a že konstatování porušení práva nemá žádný význam. Vyjadřoval se k tomu, jak byly vyřízeny jím podané rozklady a zdůraznil, že žalovaná je profesionálem znalým práva, že motiv žádosti o poskytnutí informace nehraje žádnou roli a tudíž od něj nelze odvíjet význam řízení, který byl zvýšený už proto, že se jednalo o základní právo. Tvrdil, že žalovaná neunesla břemeno důkazní k tvrzení o nízkém významu řízení pro něj. Navrhl změnu napadeného rozsudku tak, aby žalobě bylo zcela vyhověno.

13. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že žalobce jen opakuje předcházející tvrzení, s nimiž se soud I. stupně vypořádal, metodicky zjišťoval splnění zákonných podmínek pro vyvození odpovědnosti státu, své úvahy založil na skutkových zjištěních a věc správně posoudil po právní stránce, i s odkazem na přiléhavou judikaturu. Poukázala na to, že v posuzovaném řízení byla vedena snahou chránit informace o sociálních poměrech třetí osoby, která si nepřála žalobci jakékoli informace poskytnout. Navrhla potvrzení rozsudku pro jeho věcnou správnost.

14. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které mu předcházelo dle ust. § 212 a 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

15. Při odvolacím jednání, jehož se žalobce nezúčastnil a s ohledem na splnění zákonných podmínek (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, žalovaná poukázala na množství žádostí, které žalobce podává i na množství soudních sporů, které vede o přiznání zadostiučinění, zejména pak na rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. [spisová značka].

16. Soud I. stupně zjistil regulérně a zcela dostatečně skutkový stav, věc posoudil podle přiléhavých zákonných ustanovení, i s odkazem na odpovídající judikaturu. S jeho závěrem, že za situace, kdy předmětem posuzovaného řízení je základní právo, spadající pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy, se lze domáhat odškodnění podle zákona, i se závěrem, že délka posuzovaného řízení v trvání 2 roky a 3 měsíce nebyla přiměřená, i s ohledem na poměrně krátké lhůty nastavené zákonem č. 106/1999 Sb. k poskytnutí informací, se odvolací soud ztotožňuje.

17. Soud I. stupně se rovněž správně zabýval zákonnými kritérii dle ust. § 31a zákona, podrobně se zabýval kritériem významu řízení pro poškozeného, které je dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případně výše zadostiučinění, a dospěl ke správnému závěru, že význam posuzované řízení (co je pro poškozeného v sázce) byl pro žalobce nepatrný. V tomto směru odvolací soud zcela odkazuje na pečlivé odůvodnění napadeného rozsudku, v němž soud I. stupně mimo jiné odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], které bylo vydáno v obdobné věci a správně uzavřel, že v posuzovaném řízení nešlo o situaci, kdy by žalobce požadovanou informaci potřeboval pro bezprostřední realizaci svého subjektivního práva. Soud I. stupně správně dovodil, že v souzené věci je odpovídajícím odškodněním konstatování porušení práva, nikoli zadostiučinění v peněžité formě. Ustálená judikatura (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]) zcela jasně hovoří o tom, že v případě nepatrného významu řízení pro poškozeného je odpovídajícím zadostiučiněním konstatování porušení práva.

18. Odvolací soud neshledal opodstatněnými odvolací námitky žalobce. Žalobce byl soudem I. stupně správně odškodněn za nepřiměřenou délku řízení a správně byl formulován výrok o konstatování porušení práva. Při porušení práva na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod jednotlivcům svědčí právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny, při rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem je povinností obecných soudů zohlednit celkovou délku řízení (srovnej rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. IV. ÚS 3299/20). Zvýšený význam předmětu řízení pro žalobce nelze odvozovat od toho, že předmětem posuzovaného řízení bylo základní právo, neboť pokud by se o základní právo nejednalo, žalobce by na žádné odškodnění dle zákona nemohl dosáhnout. Jinak řečeno, právě z důvodu porušení základního práva se žalobci dostalo odškodnění. Zvýšený význam řízení nespočívá ani v žalobcem tvrzeném, avšak neprokázaném obstrukčním jednání žalované, ani v tom, že žalobce v posuzovaném řízení podal opravné prostředky. Žalovaná v řízení namítala (vyjádření na č.l. 24 ze dne [datum]), že význam řízení pro žalobce je marginální, nejednalo se tedy o žádnou nepřípustnou aktivitu soudu I. stupně, a nepatrný význam řízení pro žalobce vyplývá z provedeného dokazování.

19. Odvolacímu soudu je z rozhodovací činnosti známo, že žalobce vede vetší množství soudních sporů o náhradu nemajetkové újmy, za neposkytnutí informací žalovanou, jen v roce 2024 a 2025 se u odvolacího soudu jedná o minimálně 10 věcí. Odvolacímu soudu je rovněž známo rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum] ve věci sp. zn. [spisová značka], kterým bylo potvrzeno zamítavé rozhodnutí soudu I. stupně o zaplacení finančního odškodnění, s tou zásadní argumentací, že význam posuzovaného řízení pro žalobce byl marginální.

20. S ohledem na všechny shora uvedené důvody byl rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrzen, včetně správného výroku o nákladech řízení, podle ust. § 219 o.s.ř.

21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. Odvolací soud vyšel z toho, že žalobce byl co do základu nároku úspěšný, dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. mu náleží náhrada nákladů řízení, když výše plnění závisí na úvaze soudu, vzal v úvahu judikaturu Ústavního soudu reprezentovanou např. nálezem ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 1998/24. Náklady žalobce za odvolací řízení tvoří jedna paušální náhrada [částka] za podání odvolání podle § 1 odst. 3 písm. f), § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.