o zaplacení 574 EUR s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení (výrok I.), a rozhodl, že žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám právního zástupce žalované, [Jméno advokáta B], advokáta (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž žalobkyně uplatňovala nároky (2 x paušální náhradu [částka], 2 x [částka] za propadlé ubytování) z titulu zpoždění letu z [adresa] a dále na letiště [město] dne [datum]. Let č. [číslo] měl odletět z [město] v 13:55 hodin a do [město] přiletět ve 14:45 hodin, ale byl zpožděn, z [město] odletěl až v 14:28 hodin a do [město] přiletěl v 15:19 hodin. Cestující [jméno FO], nar. [datum], a [jméno FO], nar. [datum], z tohoto důvodu zmeškali navazující let č. [číslo] s plánovaným odletem z [město] v 15:25 hodin dne [datum] a do cílové destinace dorazili se zpožděním převyšující 3 hodiny. Svůj nárok z titulu zpoždění letu cestující postoupili na žalobkyni.

3. Žalovaná v řízení namítala nedostatek pasivní věcné legitimace, neboť nebyla provozujícím leteckým dopravcem uvedených letů.

4. Soud I. stupně vzal za prokázané, že cestující pan [jméno FO], nar. [datum] a pan [jméno FO], nar. [datum] se účastnili letu č. [číslo] dne [datum] s plánovaným odletem v 13:55 hodin, následně zmeškali navazující let [číslo] s plánovaným odletem z [město] v 15:25 hodin dne [datum] a plánovaným příletem na letiště [město] v 16:25 toho dne. Let [číslo] provozovala společnost [jméno FO] Dolomiti (kód „EN“) na svém letounu značky [hodnota] provozovala společnost [název] (kód „CL“) na svém letounu značky [název]. (Vlastníky a provozovatele obou letadel soud zjistil z internetových stránek Airfleece.net, soud dále uvedl, že v „podrobnostech o letu do destinace [město]“ je jako letecký dopravce uvedena žalovaná, ale v historii letu [číslo] ze dne [datum] je uvedeno „operated by [jméno FO] [název]“ a v historii letu [číslo] ze dne [datum] je uvedeno, „operated by [název]“, tedy v českém překladu – „operováno [jméno FO] Dolomiti ([název]) jménem [název]“, ve výpisu ze systému SITA pro let [číslo] je v sekci OPERATOR uveden kód EN a ve výpisu ze systému SITA pro let [číslo] je v sekci OPERATOR uveden kód CL). Oba cestující smluvně postoupili na žalobkyni svou pohledávku za žalovanou.

5. Po právní stránce soud věc posoudil dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 (dále jen „Nařízení“) Dle čl. 2 Nařízení se pro účely tohoto nařízení „provozujícím leteckým dopravcem" rozumí letecký dopravce, který provádí nebo zamýšlí provést let podle smlouvy s cestujícím nebo v zastoupení jiné právnické nebo fyzické osoby, která uzavřela smlouvu s tímto cestujícím. Dle čl. 3 odst. 5 Nařízení se toto nařízení vztahuje na každého provozujícího leteckého dopravce, který přepravuje cestující podle odstavců 1 a 2. Jestliže provozující letecký dopravce nemá smlouvu s cestujícím a plní povinnosti podle tohoto nařízení, má se za to, že jedná v zastoupení osoby, jež uzavřela smlouvu s tímto cestujícím. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum] nelze nárok cestujícího ve smyslu Nařízení striktně vázat k osobě, jež je přímo ve smluvním vztahu s cestujícím, není samo o sobě určující, jak je dopravce označen na dokumentech vystavených k letu a současně platí, že let je třeba pojímat jako jednu [podezřelý výraz] letecké dopravy zahrnující případně i mezipřistání, takže může být realizován více než jedním leteckým dopravcem. Dle judikatury SDEU (např. rozhodnutí ze dne [datum], ve věci [číslo] a další vs. Thomson Airways Ltd.) provozujícím leteckým dopravcem není společnost, která pouze pronajala jinému dopravci letadlo a posádku, ale nenese provozní odpovědnost za lety, nehledě na to, že v potvrzení o rezervaci místa na letu je uvedena právě tato společnost. Dle rozhodnutí SDEU ze dne [datum] ve věci [název], [právnická osoba] proti [název]. pro kvalifikaci leteckého dopravce jako provozujícího není nezbytné, aby byl přímo on sám ve smluvním vztahu s cestujícím. Soud I. stupně na základě všeho výše uvedeného dospěl k závěru, že žalovaná není ve věci pasivně legitimována (není subjektem povinným ke splnění povinnosti k náhradě škody za zpoždění letu), neboť let provozovala vlastním letadlem společnost [jméno FO] a společnost [název], žalovaná pouze uzavřela s cestujícími smlouvu o přepravě, ale nebyla provozujícím leteckým dopravcem předmětného letu. Z těchto důvodů žalobu zamítl.

6. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a procesně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů ve výši [částka]: odměna advokáta dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty [částka] za 4 úkony po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, podaný odpor, písemné vyjádření a účast u jednání), 4 paušální náhrady výdajů po [částka] dle § 13 a. t. a 21 % DPH [částka].

7. Proti rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně. Uvedla, že soud nesprávně vyhodnotil provedené listinné důkazy, konkrétně historie letu [číslo] a [číslo], výpisy systémů SITA a výpis z internetových stránek Airfleece.net. Výpisy ze stránek Airfleece.net nesouvisí s podstatou sporu, neboť vlastnictví letadel nelze zaměňovat s pojmem provozující letecký dopravce. Ani výpis ze systému SITA nevyvrací tvrzení žalobkyně, že provozujícím leteckým dopravcem je žalovaná, neboť provozovatele letadla nelze zaměňovat s provozujícím leteckým dopravcem. Z důkazu historie letu [číslo] měl soud dojít k závěru, že provozovatelem letadla je sice [jméno FO] Dolomiti, ale let byl provozován v zastoupení žalované, což činí ze žalované provozujícího leteckého dopravce dle Nařízení, neboť provádí let dle smlouvy s cestujícím. To, že si k tomu pronajala letadlo jiného vlastníka a provozovatele, na věci nic nemění. Rovněž z historie letu [číslo] měl soud zjistit, že provozujícím leteckým dopravcem byla žalovaná. Závěry žalobkyně potvrdil i SDEU v [název], na které soud I. stupně odkazuje, ale nesprávně je aplikoval. Soud I. stupně zamítl návrh na doplnění dokazování cestovní smlouvou, která by rovněž mohla dát indicii, že právě žalovaná je provozujícím leteckým dopravcem, a nedůvodně zamítl i důkazy ohledně způsobené škody (propadlého ubytování). Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, a žalobkyni přizná náhradu nákladů řízení, případně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaná k odvolání uvedla, že první segment letu byl provozován společností [jméno FO] [název] a druhý segment letu společností [název], což je zřejmé z provedených důkazů. Za škodu v důsledku nepravidelnosti v letecké dopravě odpovídá v souladu s Nařízením provozující letecký dopravce. Je třeba rozlišovat mezi pojmy „provozující letecký dopravce“ a „smluvní dopravce“ (ten, který uzavřel s cestujícím smlouvu o přepravě). Žalobkyně tyto pojmy zaměňuje, a v odvolání fabuluje, že si žalovaná pronajala letadla operující lety od jejich vlastníků (toto poslední tvrzení je v odvolacím řízení nepřípustná novota). Žalovaná odkázala na znění čl. 2 Nařízení i na judikaturu SDEU (rozsudek C-532/17 ze dne [datum]), uvedla, že označení letů písmeny „LH“ neindikuje provozujícího leteckého dopravce, toto označení je na základě codesharové spolupráce mezi žalovanou a dalšími dopravci spadajícími do stejné StarAliance. Každý ze smluvních dopravců aliance prodává tentýž let pod svým kódovým označením, bez ohledu na to, kdo je faktickým provozujícím leteckým dopravcem. V předmětné věci mezi žalovanou a cestujícími neexistuje hmotněprávní vztah, který by zakládal pasivní věcnou legitimaci žalované ve věcech nároků z Nařízení, zároveň nejsou splněny kumulativní podmínky čl. 2 písm. b) Nařízení pro to, aby žalovaná mohla být považována za provozujícího leteckého dopravce ve smyslu Nařízení. Žalobkyně má na výběr, u kterého z provozujících leteckých dopravců se bude nároku dle Nařízení domáhat, žalovaná však pasivně věcně legitimována není. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání při nařízeném jednání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.) a aniž doplňoval dokazování, dospěl k závěru, že odvolání ve věci samé není důvodné.

10. Odvolací soud předně konstatuje, že mezinárodní příslušnost českých soudů je ve věci dána dle čl. 7 odst. 1 písm. a), písm. b) odrážka druhá nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), když v případě porušení smluvního závazku (ze smlouvy o letecké přepravě) je dána příslušnost soudu místa na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty, a za takové místo lze v daném případě považovat i sjednané místo odletu letadla. V daném případě bylo sjednaným místem odletu Letiště [jméno FO] v Praze, je proto dána mezinárodní příslušnost českých soudů a místní příslušnost Obvodního soudu pro [adresa], v jehož obvodu se letiště nachází.

11. Žalobou uplatněné nároky posuzoval soud I. stupně správně dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne [datum], kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 („Nařízení“).

12. Podle Nařízení mají cestující v případě zpoždění či zrušení letu právo na náhradu škody od provozujícího leteckého dopravce (viz čl. 5 odst. 1. písm. c) Nařízení, dále srov. též bod 7 preambule Nařízení, dle nějž „v zájmu zajištění účinného uplatňování tohoto nařízení by měly povinnosti z něj vyplývající spočívat na provozujícím leteckém dopravci, který uskutečňuje nebo má v úmyslu uskutečnit let, ať již vlastním letadlem, nebo letadlem pronajatým s posádkou a s dalšími službami nebo bez posádky a dalších služeb, nebo za jiných podmínek“).

13. Pro účely Nařízení je pojem „provozující letecký dopravce" (“operating air carrier“ dle anglické verze Nařízení) definován v čl. 2 písm. b) Nařízení jako letecký dopravce, který provádí nebo zamýšlí provést let podle smlouvy s cestujícím nebo v zastoupení jiné právnické nebo fyzické osoby, která uzavřela smlouvu s tímto cestujícím (dle anglického textu čl. 2 písm. b) Nařízení „an air carrier that performs or intends to perform a flight under a contract with a passenger or on behalf of another person, legal or natural, having a contract with that passenger“).

14. Podle čl. 3 odst. 5 věta druhá Nařízení, jestliže provozující letecký dopravce nemá smlouvu s cestujícím a plní povinnosti podle tohoto nařízení, má se za to, že jedná v zastoupení osoby, jež uzavřela smlouvu s tímto cestujícím.

15. V judikatuře Soudního dvora EU je pojem „provozujícího leteckého dopravce“ dále upřesněn tak, že se nevztahuje na leteckého dopravce, který pronajme jinému leteckému dopravci letadlo a posádku v rámci smlouvy o pronájmu letadla s posádkou („wet lease“), ale nenese provozní odpovědnost za lety, a to ani tehdy, když potvrzení o rezervaci místa na letu vydané cestujícím uvádí, že tento let provozuje prvně uvedený dopravce. Za provozujícího leteckého dopravce musí být považován dopravce, který v rámci činnosti přepravy cestujících přijme rozhodnutí o uskutečnění konkrétního letu, včetně stanovení jeho trasy, a tím vytvoří pro zájemce nabídku letecké dopravy. Přijetí takového rozhodnutí totiž znamená, že tento dopravce na sebe bere odpovědnost za uskutečnění tohoto letu, včetně mimo jiné jeho případného zrušení nebo významného zpoždění na příletu (viz rozsudek SDEU ze dne [datum] ve věci C532/17, Wirth a ostatní proti Thomson Airways Ltd).

16. Z judikatury SDEU dále vyplývá, že let s jedním nebo více navazujícími lety, které jsou předmětem jediné rezervace, představuje pro účely nároku cestujících na náhradu podle Nařízení jeden celek (viz rozsudek ze dne [datum] ve věci [číslo], [jméno FO] Maroc SA), a též že v takovém případě nemusejí být oba lety provozované týmž leteckým dopravcem (např. v rozsudku ze dne [datum] ve věci [číslo] a další proti [název] k závěru, že v rámci takových letů se provozující letecký dopravce, který provedl první let, nemůže bránit s odvoláním na špatné provedení pozdějšího letu provozovaného jiným leteckým dopravcem). Provozující letecký dopravce může uskutečnit let a jednat jménem smluvního dopravce např. v rámci dohody o sdílení kódů (viz např. rozsudek SDEU ze dne [datum] ve věci [číslo] [právnická osoba] proti United Airlines Inc.).

17. Odvolací soud na základě shora uvedeného konstatuje, že v dané věci není rozhodné, kdo je vlastníkem letadel, jimiž byl předmětný navazují let skládající se ze 2 úseků (č. LH [adresa] a č. LH [adresa] do [město]) uskutečněn. Rozhodující je, že (jak vyplývá z historie letů, předložené v řízení žalobkyní) uvedený let nebyl ani v jednom úseku proveden žalovanou, ale byl proveden jinými leteckými dopravci ([jméno FO]) v zastoupení žalované („on behalf of Lufthansa“); tomu odpovídají též výpisy ze systému SITA, v němž jsou uvedené letecké společnosti označené jako “operator“ (provozovatel) nikoli konkrétních letadel, ale zmíněných letů.

18. Letečtí dopravci, kteří let v zastoupení žalované provedli, jsou „provozujícími leteckými dopravci“ ve smyslu Nařízení. Předložení důkazu o tom, s kým byla uzavřena cestovní smlouva, by na daném závěru ničeho nezměnilo, neboť jak vyplývá z čl. 3 odst. 5. Nařízení, provozující letecký dopravce nemusí být tím, kdo uzavřel smlouvu s cestujícím, a v takovém případě se o něm má za to, že jedná v zastoupení osoby, jež uzavřela smlouvu s cestujícím.

19. Závěr soudu o nedostatku pasivní věcné legitimace žalované v tomto řízení byl tudíž věcně správný, další dokazování bylo nadbytečné, a žalobu nezbylo než zamítnout.

20. Pokud šlo o výrok o nákladech řízení, soud I. stupně správně uložil povinnost k náhradě nákladů procesně neúspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Nedůvodná byla námitka, že průměrnému spotřebiteli nemuselo být zřejmé, kdo je provozující letecký dopravce – žalobkyně je společnost zabývající se vymáháním náhrad za zrušené a zpožděné lety (což je soudu známo z jeho činnosti), před podáním žaloby si tedy měla řádně ověřit, kdo byl v daném případě provozující letecký dopravce.

21. Soud I. stupně však nesprávně stanovil výši nákladů právního zastoupení žalované v řízení. Dle odvolacího soudu žalovaná učinila v řízení před soudem I. stupně pouze 3 účelné úkony právní služby, když podání odporu, včetně dodatečně doplněného vyjádření k žalobě, je třeba považovat za 1 úkon. Za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (příprava a převzetí zastoupení, odpor včetně vyjádření, účast u jednání soudu) tedy náleží žalované odměna advokáta 3 x [částka], dále 3 režijní paušály po [částka] dle § 13 odst. 4 a.t. a 21 % DPH [částka], celkem [částka].

22. Na základě shora uvedeného odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný, ve výroku II. jej změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. jen tak, že výše nákladů činí [částka], jinak jej i v tomto výroku potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný.

23. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., když i v odvolacím řízení byla procesně úspěšná žalovaná. Žalované vznikly náklady odvolacího řízení v celkové výši [částka]: odměna advokáta dle § 7 a.t. za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (vyjádření k odvolání dne [datum] – kurz [částka]/EUR, tarifní hodnota [částka]; účast u odvolacího jednání dne [datum] – kurz [částka]/EUR, tarifní hodnota [částka]) 2 x [částka], 1 režijní paušál [částka] dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění do [datum], 1 režijní paušál [částka] dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění od [datum], 21% DPH z nákladů právního zastoupení [částka].