o vyloučení věcí z exekuce

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vyloučení nemovitých věcí z výkonu soudního rozhodnutí vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], a to konkrétně nemovitých věcí pozemku parcelní číslo stavební [číslo], jehož součástí je stavba č. p. [číslo], pozemku parcelní číslo stavební [číslo], jehož součástí je stavba bez čísla popisného a čísla evidenčního, pozemku parcelní číslo stavební [číslo], jehož součástí je stavba bez čísla popisného a čísla evidenčního, pozemku p. č. [číslo], pozemku p. č. [číslo], pozemku parcelní číslo [číslo], vše v katastrálním území [adresa], zapsáno na LV číslo [hodnota] u [právnická osoba] pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa] (výrok I.), dále rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech 13 068 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II.) a že ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 2. a 3. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Soud I. stupně ve svém rozhodnutí uvedl, že předmětné exekuční řízení je vedeno na návrh žalované č. 1 coby oprávněné, proti žalobci a žalovaným č. 2 a 3 coby zástavním dlužníkům, na základě exekučního titulu, jímž je usnesení Okresního soudu v [adresa] o nařízení soudního prodeje zástavy ze dne 31. 3. 2017, č.j. [číslo], a ze dne 8. 3. 2018, č.j. [číslo], a usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 14. 8. 2018, č.j. [spisová značka]. Návrh povinného (žalobce) na zastavení exekuce byl pravomocně zamítnut (usnesením Obvodního soudu pro [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne 20. 7. 2021 ve spojení s usnesením Městského soudu v [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne 10. 12. 2021, žaloba pro zmatečnost proti těmto rozhodnutím byla zamítnuta usnesením Obvodního soudu pro [adresa] č.j. [spisová značka] ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu č.j. [spisová značka] ze dne 21. 11. 2023). V řízení o návrhu na zastavení exekuce se soud podrobně zabýval totožnými námitkami, které žalobce uplatnil v tomto řízení (námitky neplatnosti a promlčení), a neshledal je důvodné. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení neexistence zástavního práva k předmětným nemovitostem byla pravomocně zamítnuta (rozsudkem Okresního soudu v [adresa] č.j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne 14. 5. 2020) pro nedostatek pasivní věcné legitimace, dovolání bylo odmítnuto (usnesením Nejv. soudu ze dne 12. 2. 2021, č.j. [spisová značka]). Ze smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 18. 1. 2008 a smlouvy o podřízeném úvěru [nazev] ze dne 17. 1. 2008 s obchodními podmínkami soud nezjistil žádné skutečnosti svědčící o neplatnosti těchto smluv, žalobce ani po poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) takové skutečnosti neuvedl, uvedl pouze, že se jednalo o podvodný úvěr a že úvěr nebyl poskytnut, k tomu nepředložil žádný důkaz. Námitkami neplatnosti úvěrové a zástavní smlouvy i námitkou promlčení zástavního práva se zabývaly i soudy v řízení o nařízení soudního prodeje zástavy. Další důkazní návrhy soud zamítl jako nadbytečné a obstrukční.

3. Soud I. stupně neshledal důvodnou námitku nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce, a to s ohledem na judikaturu týkající se řízení o soudním prodeji zástavy. Toto řízení je dvoufázové – v první fázi soud zkoumá pouze zda jsou osvědčeny skutečnosti uvedené v § 358 odst. 1 věta první z.ř.s. Je-li nařízen soudní prodej zástavy a podá-li zástavní věřitel návrh na výkon rozhodnutí (exekuci) prodejem zástavy, přechází řízení do druhé fáze, v řízení o výkon rozhodnutí (exekuční řízení) prodejem zástavy, v níž může být osvědčení skutečností dle § 358 odst. 1 věta první z.ř.s. zpochybněno nebo uplatněny další skutečnosti, zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce nebo prostřednictvím vylučovací žaloby podané podle § 267 o.s.ř. Námitky, pro které soud měl vyloučit předmětné nemovitosti z exekuce, však shledal soud zcela totožné s těmi, které byly uplatněny v jiných soudních řízeních, zejména v návrhu na zastavení exekuce, a s nimiž se již soud v tomto řízení podrobně vypořádal. Soud odkázal na § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a na to, že není důvod se od pravomocného rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce odchýlit. Námitky narušení veřejného pořádku a rozporu s dobrými mravy soud považoval za irelevantní, nekonkrétní a obstrukční. Ze všech těchto důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšné žalované (žalované č. 1) přiznal náhradu nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), a to odměnu dle § 9 odst. 1, § 7 a.t. z tarifní hodnoty 10 000 Kč za 6 úkonů dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 7. 6. 2023, účast na jednání dne 12. 10. 2023, vyjádření ze dne 24. 10. 2023, účast na jednání dne 5. 2. 2024 a 18. 3. 2024) 6 x 1 500 Kč, 6 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a 21 % DPH 2 268 Kč. Žalovaným č. 2 a 3 v řízení žádné náklady nevznikly.

5. Opravným usnesením č.j. [spisová značka] ze dne 9. 7. 2024 soud I. stupně opravil nesprávně uvedené datum vydání rozsudku, uvedené v písemném vyhotovení rozsudku.

6. Proti rozsudku podal včasné odvolání žalobce. Namítl, že rozsudek byl pro něj překvapivý, soud vzal nezákonně za základ svých skutkových zjištění nesprávné skutkové a právní závěry Městského soudu v [adresa] ze zmatečného řízení II. fáze soudního prodeje zástavy, ve kterém není přezkum věcné správnosti exekučního titulu přípustný. Bez řádného odůvodnění soud neprovedl zásadní navržené důkazy. Řízení o excindační žalobě je prvním nalézacím řízením zástavního dlužníka, který má ústavní právo prokazovat veškeré sporné skutečnosti i důvody absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru a zástavní smlouvy. Žalovaná č. 1 se účastnila podvodu na zástavních dlužnících, skartovala spis týkající se úvěrového případu, čímž znemožnila zástavním dlužníkům prokazování porušení smluvních podmínek, a soud toto podvodné jednání kryje. Napadený rozsudek je pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů nepřezkoumatelný.

7. Žalobce též podal návrh na přikázání věci (odvolacího řízení) ke Krajskému soudu v [adresa], tento návrh byl zamítnut usnesením Vrchního soudu v [adresa] č.j. [číslo] ze dne 18. 3. 2025 (jež nabylo právní moci dne 7. 4. 2025).

8. Dále žalobce navrhl přerušení řízení do rozhodnutí dovolacího soudu v řízeních vedených u Nejv. soudu pod sp. zn. [spisová značka] (ve věci návrhu na zastavení exekuce) a pod sp. zn. [spisová značka] (ve věci zmatečnosti rozhodnutí ve věci návrhu na zastavení exekuce) a do rozhodnutí Ústavního soudu v řízení sp. zn. [spisová značka] (o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Nejv. soudu č.j. [spisová značka]). Dle žalobce soud I. stupně nevyčerpal obsah petitu žaloby a rozhodl mimo obsah petitu žaloby. Námitky žalobce v tomto řízení nejsou totožné s těmi, které byly uplatněny v rámci návrhu na zastavení exekuce, nyní je námitek uplatněno mnohem více, žalobce namítá i absolutní neplatnost smlouvy o úvěru a navrhuje řadu dalších důkazů (výslech dalších svědků, kompletní spis [právnická osoba]. k obchodnímu případu obligačního dlužníka [právnická osoba], poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb. od [orgán], dotaz soudu na [orgán] ohledně bankovní regulace a podmínek čerpání úvěru, zprávu o stavu insolvenčního řízení dlužníka [právnická osoba]), které v řízení sp. zn. [spisová značka] nebyly provedeny. Není důvodný odkaz soudu na § 13 o.z., protože srovnávaná řízení (o zastavení exekuce a o vylučovací žalobě) nemají totožný předmět. Námitky žalobce nejsou obstrukční, soud I. stupně řádně neodůvodnil neprovedení navrhovaných důkazů. Nesprávný je též výrok II. o nákladech řízení, když žalovaná č. 1 je státní instituce vybavená k hájení svých zájmů příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášela na advokáta, a pokud tak učinila, nejsou takto vynaložené náklady účelně vynaložené, jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu. Ze všech těchto důvodů žalobce navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně s pokynem, aby umožnil dokazování rozhodných skutečností.

9. Žalovaná č. 1 k odvolání uvedla, že rozhodnutí pro žalobce nemůže být překvapivé, neboť žalobce byl opakovaně soudem vyzýván k doplnění žalobních tvrzení a vždy sdělil tytéž námitky, které uplatnil již v jiných soudních řízeních. Žalobce již své námitky využil v řízení o zastavení exekuce, kde s nimi nebyl úspěšný. Žalobce usiluje o maximální prodloužení exekučního řízení, jeho návrhy (včetně návrhu na delegaci vhodnou, na přerušení řízení i na odklad exekuce) jsou jen obstrukční. mezi řízením o vylučovací žalobě a řízením o zmatečnosti v řízení o zastavení exekuce není souvislost. Žalobce opakuje stále tytéž argumenty. Pokud jde o výrok o nákladech řízení, tak žalovaná č. 1 není státní institucí, ale akciovou společností, která má právo nechat se v řízení zastoupit (stejně jako žalobce) a s ohledem na složitost a provázanost věcí zahájených žalobcem není důvodu, aby její hájení práva šlo výhradně na její náklady. Žalovaná č. 1 trvá na námitce nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce, z usnesení Nejv. soudu sp. zn. 21 Cdo 974/2019 neplyne možnost podat oba návrhy (jak na zastavení exekuce, tak na vyloučení věci z exekuce). Usnesení Nejv. soudu sp. zn. 20 Cdo 2698/2021 dopadá na všechny osoby obecně, a není možné, aby žalobce, pokud byl v řízení o zastavení exekuce neúspěšný, využíval vylučovací žalobu jako speciální opravný prostředek. Právo na vyloučení věci z exekuce je dáno třetí osobě odlišné od povinného. Žalovaná č. 1 proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil, a přiznal žalované č. 1 náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Žalovaní č. 2 a 3 se k odvolání nevyjádřili.

11. Jednání odvolacího soudu proběhlo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 211 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaných č. 2 a 3.

12. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání při nařízeném jednání napadený rozsudek, včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a aniž doplňoval dokazování, dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

13. Předně odvolací soud neshledal důvodnou námitku, že soud I. stupně „nevyčerpal obsah petitu žaloby“ či „rozhodl mimo obsah petitu žaloby“. Ve výroku I. napadeného rozsudku jsou konkrétně specifikovány nemovité věci, jejichž vyloučení z exekuce bylo zamítnuto, a jedná se přitom o veškeré nemovité věci, jejichž vyloučení z exekuce se žalobce podaným návrhem domáhal (což lze zjistit porovnáním napadeného rozsudku se žalobním petitem na č.l. 29 spisu). Soud I. stupně tedy rozhodl právě o tom, co bylo předmětem řízení, a předmět řízení svým rozhodnutím zcela vyčerpal.

14. Napadený rozsudek též není nepřezkoumatelný, neboť z odůvodnění rozsudku je zřejmé, o jaké důvody soud I. stupně své rozhodnutí opřel, a žalobce byl schopen na základě tohoto odůvodnění formulovat svou odvolací argumentaci.

15. Za účelem předvídatelnosti soudního rozhodnutí odvolací soud při svém jednání upozornil přítomné účastníky, že se neztotožňuje s tím, jak soud I. stupně posoudil otázku aktivní věcné legitimace žalobce, a umožnil jim, aby se k otázce aktivní věcné legitimace žalobce znovu vyjádřili. Účastníci však nic dalšího k této otázce neuvedli.

16. Odvolací soud dospěl k závěru, že aktivní věcná legitimace žalobce k podání vylučovací žaloby není dána.

17. Podle § 267 o.s.ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

18. Jak vysvětluje komentářová literatura k tomuto ustanovení (např. JIRSA, J., HAVLÍČEK, K., VOJTEK, P., PETR, B., MÁDR, J., LICHOVNÍK, T., KORBEL, F., BERAN, V. Občanský soudní řád, 4. část: Soudcovský komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer.) vylučovací žaloba je nástrojem obrany osob odlišných od povinného proti postižení jejich majetku výkonem rozhodnutí. Povinný má k ochraně svých práv nástroje jiné.

19. Tento závěr odpovídá ustálené judikatuře Nejv. soudu ČR. Např. v usnesení sp. zn. 20 Cdo 2698/2021 ze dne 5. 10. 2021 Nejv. soud uvádí, že aktivní věcná legitimace k podání tzv. vylučovací (excindační) žaloby podle § 267 o. s. ř. svědčí třetí osobě – tedy osobě rozdílné od oprávněného a povinného – jejíž věc, právo nebo jiná majetková hodnota byla postižena nařízením výkonu rozhodnutí (exekucí), ačkoliv k ní má takové právo (hmotněprávní vztah), které výkon rozhodnutí (exekuci) nepřipouští (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 20 Cdo 759/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 20 Cdo 1411/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 20 Cdo 3451/2012). Smyslem tzv. excindační žaloby podle ustanovení § 267 o. s. ř. je totiž poskytnout osobě odlišné od oprávněného a povinného procesní nástroj k prosazení jejích práv k majetku, který má být nepřípustně exekuován. Tato třetí osoba totiž není účastníkem exekuce, a proto nemá k dispozici univerzální nástroj, kterak se bránit provedení exekuce, jímž je návrh na zastavení exekuce. (…) Jestliže tedy povinná disponuje univerzálním a účinným prostředkem, jak se domoci nepřípustnosti exekuce ve vztahu ke konkrétní věci (návrhem na zastavení exekuce), není důvod nad rámec gramatiky zákona (ustanovení § 267 o. s. ř.) dovozovat, že má mít k dispozici i excindační žalobu (srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 20 Cdo 979/2016, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 20 Cdo 3298/2020).

20. Není přitom důvodu, aby se shora uvedené závěry neuplatnily v řízení o soudním prodeji zástavy. Dvoufázovost tohoto řízení, zdůrazněná v mnohých rozhodnutích Nejv. soudu (např. usnesení Nejv. soudu sp. zn. 21 Cdo 1467/2004 ze dne 2. 12. 2004, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejv. soudu pod č. 37/2005, nebo usnesení Nejv. soudu sp. zn. 21 Cdo 1520/2009 ze dne 14. 7. 2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejv. soudu pod č. 67/2011, aktuálně např. usnesení Nejv. soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 26. 8. 2024 nebo usnesení Nejv. soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 30. 9. 2024) není z hlediska aktivní věcné legitimace k vylučovací žalobě významná.

21. Význam dvoufázovosti soudního prodeje zástavy tkví v tom, že v první fázi (před nařízením soudního prodeje zástavy) oprávněnému postačuje osvědčit skutečnosti uvedené v § 358 odst. 1 z.ř.s. (dříve § 200z odst. 1 o.s.ř.) a pro uplatnění námitek zástavního dlužníka (povinného) vyžadujících dokazování, ani pro uplatnění práv třetích osob není v této fázi řízení prostor. Ten nastává až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, při nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy dle § 358 odst. 3 z.ř.s. V této druhé fázi, v níž je zástavní věřitel oprávněným a zástavní dlužník povinným, může povinný (zástavní dlužník) veškeré své námitky, tedy i ty, jež zpochybňují skutečnosti osvědčené v rámci I. fáze řízení) uplatnit návrhem na zastavení exekuce (srov. usnesení Nejv. soudu sp. zn. [spisová značka], odst. 24. odůvodnění), zatímco třetí osoby (osoby odlišné od zástavního dlužníka) mohou své právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí (jímž se rozumí jakékoliv právo, v důsledku kterého k prodávané zástavě nevzniklo/nemohlo platně vzniknout zástavní právo), uplatnit vylučovací žalobou podle § 267 o.s.ř. (Pozn. do 30.6.2015, kdy nabyla účinnosti novelizace o.s.ř. provedená zákonem č. 139/2015 Sb., sloužila vylučovací žaloba i k obraně manžela povinného, nyní § 262b o.s.ř. i manželovi povinného umožňuje bránit se návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí).

22. Ani z judikatury týkající se soudního prodeje zástavy tedy nevyplývá, že by po nařízení soudního prodeje zástavy mohl zástavní dlužník kromě návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), podat rovněž vylučovací žalobu. Nedávalo by ostatně smysl, aby soudy ve dvou rozdílných řízeních přezkoumávaly tytéž námitky zástavního dlužníka proti prováděnému výkonu rozhodnutí (exekuci).

23. Žalobce, který je (spolu se žalovanými č. 2 a 3) spoluvlastníkem shora uvedených nemovitostí, byl z tohoto titulu jako zástavní dlužník účastníkem řízení o nařízení soudního prodeje zástavy a nyní je jedním z povinných v exekučním řízení prodejem zástavy. Nesvědčí mu proto aktivní věcná legitimace domáhat se vyloučení těchto nemovitých věcí z exekuce postupem dle § 267 o.s.ř.

24. Žalobce měl k ochraně svých práv k dispozici jiný právní prostředek – návrh na zastavení exekuce, jejž žalobce také využil (jak vyplývá z usnesení zdejšího soudu ve věci sp. zn. 14 Co 378/2021, soudy se v uvedeném řízení podrobně zabývaly mj. otázkami platnosti úvěrové i zástavní smlouvy, vznikem a existencí zástavního práva, otázkou jeho promlčení). Žalobce nemůže zvrátit pro sebe nepříznivý výsledek řízení o návrhu na zastavení exekuce prostřednictvím vylučovací žaloby.

25. Odvolací soud při svém jednání rovněž zamítl návrh žalobce na přerušení řízení do skončení shora uvedených řízení o dovolání (řízení sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]) a ústavní stížnosti (řízení sp. zn. [spisová značka]). Rozhodnutí v uvedených řízeních nejsou významná pro rozhodnutí soudu v této věci, neboť žalobce již z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace nemůže být se svou vylučovací žalobou úspěšný (pozn. kromě toho dovolací řízení sp.zn. [spisová značka] již bylo skončeno).

26. Pro nedostatek aktivní věcné legitimace nezbývalo než podanou vylučovací žalobu zamítnout, provádět další dokazování bylo nadbytečné.

27. Výrok I. napadeného rozsudku, jímž byla žaloba zamítnuta, byl tudíž věcně správný.

28. Soud I. stupně rozhodl správně též o nákladech řízení (podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a v souladu s obsahem spisu a ustanoveními advokátního tarifu). Nedůvodná byla námitka neúčelnosti vynaložení nákladů na právní zastoupení žalované č. 1.

29. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu (aktuálně rekapitulované např. v usnesení sp. zn. II. ÚS 2689/23 ze dne 12. 6. 2024) je-li stát k hájení svých zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt - advokáta, a pokud tak přesto učiní, není důvod (až na určité výjimečné případy) pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. Tyto závěry se vztahují též na statutární města, vyšší územní samosprávné celky, Českou televizi, Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky i na státní podniky.

30. Není však případné vztahovat tyto závěry na žalovanou č. 1, neboť ta je akciovou společností (byť dle obchodního rejstříku se státem jako jediným akcionářem), tedy podnikatelským subjektem, jehož předmětem podnikání je mj. poskytování úvěrů a další bankovní činnosti. Pokud se tedy žalovaná č. 1 v rámci své podnikatelské činnosti domáhá svých práv či je naopak brání v soudním řízení, je oprávněna se (jako i ostatní podnikatelské subjekty) nechat v tomto řízení právně zastoupit.

31. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve všech výrocích potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný.

32. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., když i v odvolacím řízení byli úspěšní žalovaní.

33. Žalované č. 1 vznikly v odvolacím řízení náklady právního zastoupení ve výši 6 776 Kč: odměna advokáta za následující úkony právní služby: písemné vyjádření k odvolání z 10. 9. 2024 (úkon dle § 11 odst. 1 a.t., odměna dle § 9 odst. 1 a.t. ve znění do 31. 12. 2024 z tarifní hodnoty 10 000 Kč, výše odměny 1 500 Kč), písemné vyjádření k návrhu na vhodnou delegaci ze dne 20. 12. 2024 (úkon dle § 11 odst. 2 a.t., odměna § 9 odst. 1 a.t. ve znění do 31. 12. 2024 z tarifní hodnoty 10 000 Kč, výše odměny 750 Kč), účast u jednání odvolacího soudu dne 12. 5. 2025 (úkon dle § 11 odst. 1 a.t., odměna dle § 9 odst. 1 a.t. ve znění od 1. 1. 2025 z tarifní hodnoty 30 000 Kč, výše odměny 2 300 Kč), 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění do 31. 12. 2024 a 1 režijní paušál 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění od 1. 1. 2025, 21% DPH 1 176 Kč.

34. Žalovaným č. 2 a 3 žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.