o vyloučení pohledávek z výkonu rozhodnutí

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal rozhodnutí, že z exekuce vedené dle pověření soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], k provedení exekuce Obvodním soudem pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], se vylučují tyto movité věci: podle exekučního příkazu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], vydaného soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, finanční prostředky žalobce ve výši [částka] z žalobci postoupené pohledávky ve výši [částka] složenou v hotovosti [jméno FO] jako část dražební jistoty do dražebního jednání konaného dne [datum] v 10:00 hod. v jednací místnosti sídla soudního exekutora na základě dražební vyhlášky, č. j. [spisová značka], ze dne [datum] a podle exekučního příkazu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], vydaného soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky finanční prostředky žalobce ve výši [částka] z žalobci postoupené pohledávky skládající se z částky ve výši [částka] zaslané z účtu [jméno FO] za [jméno FO] a z částky ve výši [částka] složenou v hotovosti [jméno FO] jako dražební jistotu do dražebního jednání konaného dne [datum] v 10:00 hod. v jednací místnosti sídla soudního exekutora na základě dražební vyhlášky, č. j. [spisová značka], ze dne [datum] (výrok I.), a dále rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladu řízení částku [částka] (výrok II.).

2. Soud I. stupně vzal za prokázané, že v listopadu 2017 byla u soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], pod sp. zn. [spisová značka] zahájena exekuce na návrh oprávněné (žalované) proti povinnému [tituly před jménem] [jméno FO] na základě pověření Obvodního soudu pro [adresa]. Soudní exekutor vydal dne [datum] dražební vyhlášku na dražbu nemovitostí povinného v k. ú. [adresa], v této souvislosti byla dne [datum] na účet soudního exekutora zaslána z účtu [jméno FO] částka [částka] se zprávou příjemci: [jméno FO], a téhož dne [jméno FO] složila na účet soudního exekutora částku [částka]. Dne [datum] se konalo dražební jednání, [jméno FO] nebyla soudním exekutorem do dražby připuštěna jako dražitel. Následně soudní exekutor informoval [jméno FO], že se lze důvodně domnívat, že jí složená dražební jistota byla poskytnuta povinným. Dne [datum] uzavřeli [jméno FO] a žalobce smlouvu o postoupení pohledávky, kterou se paní [jméno FO] zavázala postoupit na žalobce pohledávku za soudním exekutorem z titulu složené, ale nevrácené dražební jistoty v celkové výši [částka], což bylo soudnímu exekutorovi dne [datum] oznámeno a tento byl vyzván k vrácení dlužné pohledávky žalobci. Soudní exekutor místo toho dne [datum] vydal exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, č.j. [spisová značka], a to pohledávky povinného proti [jméno FO] z titulu složené části dražební jistoty ve výši [částka] do dražebního jednání, a dne [datum] exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, č.j. [spisová značka], a to pohledávky povinného vůči [tituly před jménem] [jméno FO], soudnímu exekutorovi, ve výši [částka] z titulu složené dražební jistoty do dražebního jednání. V řízení u Okresního soudu v Berouně (sp.zn. [č. účtu]), kde se žalobce domáhal zaplacení této pohledávky, soudní exekutor namítl neplatnost postoupení pohledávky.

3. Soud I. stupně podanou žalobu posoudil podle § 68 odst. 4 exekučního řádu (zákona č. 120/2001 Sb., dále jen „e.ř.“) ve spojení s § 267 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) jako žalobu o vyloučení pohledávek z exekuce. Soud uvedl, že pokud by složená dražební jistota skutečně náležela postupitelce ([jméno FO]), byl by soudní exekutor povinen jí dražební jistotu bezprostředně po jejím nepřipuštění do dražby vrátit, minimálně po skončení dražebního jednání ve smyslu § 336j odst. 6 o.s.ř. Dražba nemovité věci probíhala dle § 335 až § 338 o.s.ř. ve spojení s § 52 e.ř. Občanský soudní řád je předpisem veřejného práva, když upravuje výkon státní (soudní) moci. Dražbu prováděl soudní exekutor, jehož postavení má smíšenou povahu: vystupuje na jedné straně v postavení veřejného činitele (exekučního soudu), na druhé straně má i postavení s prvky podnikatelské činnosti (srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06, nebo nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 15/18). V případě provádění úkonů výkonu rozhodnutí (exekuce) prodejem nemovitých věcí v dražbě soudní exekutor vystupuje jako orgán veřejné moci, když provádí činnost jinak dle o.s.ř. určenou soudci, nebo soudním vykonavatelům (srov. např. § 336h odst. 1 o.s.ř.). I při shromažďování dražebních jistot a připouštění osob do dražebního jednání se tak řídí jeho činnost předpisy veřejného práva, a z těchto předpisů také vzniká povinnost k vrácení dražební jistoty dražitelům, kterým nebyl udělen příklep, nebo osobám, které vůbec nebyly do dražby jako dražitelé připuštěny. Dražební jistota je tak veřejnoprávní pohledávkou, neboť se jedná o mocensky (zákonem) uloženou povinnost k veřejnoprávnímu plnění, které má být následně osobě složitele (plátce) v zákonem stanovených případech (min. zčásti) vráceno, obdobně jako u soudního poplatku nebo jistoty k návrhu na nařízení předběžného opatření (k soudnímu poplatku viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1034/20). Nic na tom nemění skutečnost, že dražební jistota je případně následně započtena na nejvyšší podání vydražitele. Dle § 1881 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) lze postoupit jakoukoli pohledávku, nevylučuje-li to zákon, nebo dohoda stran. V případě pohledávek, které nelze postoupit ze zákona, je to buď výslovně upraveno, nebo to dovodily soudy s ohledem na výklad zákonů. Ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu (např. v usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], či rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], 2854/2013 Sb. NSS) dovodila, že soukromoprávním úkonem nelze měnit obsah ani subjekty veřejnoprávního vztahu, není proto možné převádět (jednotlivá) veřejná subjektivní práva nebo povinnosti na jiného prostředky soukromého práva a správní orgány či soudy nemohou jednat s jiným než původním účastníkem, ledaže by došlo k univerzální sukcesi či specifickému hromadnému převodu práv a povinností (typicky při prodeji podniku) a soud rozhodl, že v řízení bude pokračováno s právním nástupcem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1469/17). Postoupení veřejnoprávní pohledávky mezi paní [jméno FO] a žalobcem je proto absolutně neplatné dle § 588 o.z. pro rozpor se zákonem (i pokud by mělo jít o neplatnost relativní ve smyslu § 580 a násl. o.z., soudní exekutor se neplatnosti vůči žalobci dovolal v řízení před Okresním soudem v Berouně ve svém vyjádření k odporu ze dne [datum]). Vzhledem k neplatnosti postoupení pohledávky na vrácení dražební jistoty není žalobce v této věci aktivně legitimován, není oprávněn se domáhat vůči žalované vyloučení daných pohledávek z exekuce, neboť pohledávka na vrácení dražební jistoty na něj nemohla přejít. Soud proto žalobu zamítl, aniž se zabýval dalšími argumenty účastníků.

4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal procesně úspěšné žalované náhradu nákladů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za jeden úkon (vyjádření k žalobě).

5. Proti rozsudku podal včasné odvolání žalobce. Namítl, že pokud soudní exekutor dražitelce nevrátil zaplacenou dražební jistotu ihned po skončení dražebního jednání, jednal v rozporu se zákonem, a dopustil se tak nesprávného úředního postupu. Obecně je sice dražební jistota veřejnoprávní pohledávkou, ale pouze do okamžiku, kdy vzhledem k nesprávnému úřednímu postupu soudního exekutora, spočívajícímu v porušení § 336j odst. 6 o.s.ř., složená dražební jistota ztratila svůj veřejnoprávní charakter, a stala se soukromoprávním nárokem na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem soudního exekutora. [jméno FO] tedy postoupila žalobci platně soukromoprávní nárok na náhradu újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci (dále jen „OdpŠk“), újma utrpěná nesprávným úředním postupem se tak stala majetkem žalobce. Žalobce má naléhavý právní zájem na vyloučení finančních prostředků postižených exekučními příkazy z exekuce. Soud nepřihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, a neprovedl důkazní návrhy odvolatele, porušil tak procesní principy vyjádřené v hlavě páté Listiny, celé řízení vedl tak, aby žalobě nemusel vyhovět, napadené rozhodnutí je nepřesvědčivé a nepřezkoumatelné. Odvolatel proto navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil podle § 219a odst. 1 o.s.ř. bez nařízení jednání.

6. Později žalobce doplnil, že soudní exekutor nikdy nezpochybnil, že obdržel od [jméno FO] dražební jistotu [částka], pouze se domnívá, že tyto prostředky pocházely od povinného, což však neprokázal. Soudní exekutor vyslovil neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky (uzavřené mezi [jméno FO] a žalobcem) v exekučním příkazu ze dne [datum], tedy až poté, co mu bylo postoupení oznámeno. Předmětné exekuční příkazy jsou nicotné, nemohou platit retroaktivně a nemohou mít dopad na žalobce, který se stal řádným vlastníkem pohledávky. Právo na náhradu škody dle OdpŠk je soukromoprávním nárokem, který se uplatňuje u civilního soudu, věc je třeba posoudit i dle důkazů, které soud I. stupně neprovedl. Uplatněný nárok je na místě posoudit jako újmu způsobenou soudním exekutorem ve smyslu § 32 e.ř. (viz rozsudek Nejv. soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]), když soudní exekutor nesplnil svou povinnost vrátit [jméno FO] dražební jistotu, způsobil tím [jméno FO] újmu ve výši [částka] a nevynaložil žádné úsilí, aby této újmě zabránil. Je nepřípadné srovnávat soudní poplatek a dražební jistotu. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] došlo tedy k převodu práva na náhradu škody. Výklad soudu I. stupně by legitimizoval zjevnou nespravedlnost, když by se práva na náhradu škody nemohl domoci ani aktuální věřitel, ani věřitel předchozí, kterému již postoupená pohledávka nesvědčí.

7. Žalovaná k odvolání uvedla, že žalobce opomíjí usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum] č.j. [spisová značka], kterým odvolací soud potvrdil předchozí postup soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], a označil jej za správný. Pokud soudní exekutor nevrátil paní [jméno FO] dražební jistotu s tím, že jde o prostředky povinného [tituly před jménem] [jméno FO], a toto jednání bylo potvrzeno v rámci odvolacího řízení jako správné, je zajištěná dražební jistota veřejnoprávní pohledávkou vůči povinnému. Důvody nevrácení dražební jistoty byly podrobně rozebrány v rámci rozhodnutí soudního exekutora, a byly akceptovány v rámci odvolacího řízení, mj. s tím, že paní [jméno FO] v rozhodnou dobu nedisponovala žádnými finančními prostředky a pokud tvrdila, že si na zakoupení ideální poloviny nemovitosti půjčila od dalšího známého, aniž by to prokázala, jednala podle dispozic svého dlouholetého přítele - povinného [tituly před jménem] [jméno FO], který jí uvedené finanční prostředky poskytl z vlastních zdrojů. Odvolacím řízením v této věci povinný jen protahuje a záměrně zatěžuje soudní řízení. Žalovaná odkázala na usnesení soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], na usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka], a na svá předchozí vyjádření, a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

8. K vyjádření žalované žalobce uvedl, že on není účastníkem exekuce, že v otázce veřejnoprávního charakteru nároku se žalovaná mýlí, dále že usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum] č.j. [spisová značka] vůbec nedovodilo, že by finanční prostředky složené [jméno FO] jako dražební jistota patřily povinnému, a že soudu I. stupně byly předloženy důkazy k prokázání, že finanční prostředky složené jako dražební jistota náležely [jméno FO], soud I. stupně je však neprovedl. Žalobce zopakoval, že je vlastníkem nároku vůči soudnímu exekutorovi na náhradu škody z nesprávného úředního postupu namísto původního věřitele, [jméno FO].

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání při nařízeném jednání napadený rozsudek, včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a aniž doplňoval dokazování, dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

10. Odvolací soud nesouhlasí s námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Ve smyslu judikatury Nejv. soudu (např. usnesení sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]) je měřítkem přezkoumatelnosti rozhodnutí především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody, a i když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly podle obsahu odvolání na újmu uplatnění práv odvolatele. V daném případě rozsudek nepochybně umožnil žalobci formulovat jeho odvolání, když žalobce se v odvolání vymezuje proti základnímu důvodu zamítnutí jeho žaloby, jenž spočívá v soudem shledaném nedostatku aktivní věcné legitimace.

11. Předmětem tohoto řízení byla vylučovací žaloba podaná ve smyslu § 68 odst. 4 e.ř. a § 267 o.s.ř. Vylučovací žaloba je nástrojem osob nezúčastněných na exekuci (odlišných zejména od povinného a od manžela povinného) proti postižení jejich majetku výkonem rozhodnutí (exekucí). Aktivně legitimovaným je ten, komu svědčí k postiženému majetku právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí (na něm je, aby v řízení o vylučovací žalobě tvrdil a prokázal skutečnosti, z nichž vyplývá existence jeho práva, které nepřipouští výkon rozhodnutí – nejčastěji jde o vlastnické právo k majetku postiženému výkonem rozhodnutí), pasivně legitimovaným (tedy žalovaným) je oprávněný z řízení o výkon rozhodnutí.

12. Soud tedy v řízení o vylučovací žalobě nepřezkoumává komplexně postup soudního exekutora v probíhající exekuci, ale zaměřuje dokazování a hodnocení provedených důkazů na otázku existence práva žalobce nepřipouštějícího výkon rozhodnutí (exekuci) ohledně určitého majetku.

13. Majetkem, jehož vyloučení z exekuce se osoba nezúčastněná na exekuci domáhá, může být i pohledávka (jež je sice ve smyslu hmotného práva movitou věcí, ale ve smyslu exekučního /procesního/ práva je zvláštní majetkovou hodnotou, neboť možnosti a limity jejího postižení jsou upraveny specifickým způsobem – k tomu srov. usnesení Nejv. soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]). Platí přitom, že vyloučení tzv. jiné peněžité pohledávky, která byla v řízení o výkon rozhodnutí (exekuci) podle § 312 o.s.ř. přikázána oprávněnému, se nemůže úspěšně domáhat dlužník povinného /poddlužník/ (srov. rozsudek Nejv. soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]).

14. Ač žalobce v žalobě uvádí, že se domáhá vyloučení „movitých věcí“, případně „finančních prostředků“, dle obsahu žaloby i dalších podání žalobce je zřejmé, že se domáhá vyloučení pohledávek, protože právě pohledávky (nikoli peníze v hotovosti či jiné movité věci) byly postiženy exekučními příkazy soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], proti nimž žalobce brojí. Soud I. stupně se proto správně zabýval tím, zda žalobci svědčí právo nepřipouštějící exekuci k exekučními příkazy postiženým pohledávkám.

15. Žalobce by se svou vylučovací žalobou byl úspěšný tehdy, pokud by prokázal, že vlastníkem (věřitelem) uvedených pohledávek není povinný, ale právě žalobce.

16. Pokud jde o pohledávku postiženou exekučním příkazem č.j. [spisová značka] ze dne [datum], dle exekučního příkazu se jedná o pohledávku povinného za paní [jméno FO] z titulu složené části dražební jistoty ve výši [částka]. U této pohledávky jak ze žaloby, tak z následných podání žalobce vyplývá, že žalobce netvrdí, že na něj taková pohledávka byla postoupena, naopak tvrdí, že taková pohledávka vůbec neexistuje (když dražební jistota byla dle žalobce složena z prostředků [jméno FO]). Uvedená pohledávka také nebyla (a ani nemohla být, vzhledem k tomu, že [jméno FO] má být dlužníkem této pohledávky) předmětem smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi žalobcem a [jméno FO] dne [datum]. Pokud však žalobce o pohledávce sám tvrdí, že neexistuje, a netvrdí a neprokazuje, že by byl na něj byla postoupena či jinak převedena, je již z tohoto důvodu vyloučeno, aby mu svědčila aktivní věcná legitimace k vyloučení této pohledávky z exekuce. Ohledně této pohledávky proto žalobce nemohl být s vylučovací žalobou úspěšný. Odvolací soud dodává, že tento závěr o nedůvodnosti vylučovací žaloby jakkoli nepředjímá závěr, zda exekučním příkazem postižená pohledávka povinného za [jméno FO] ve výši [částka] skutečně existuje.

17. Pokud jde o pohledávku postiženou exekučním příkazem č.j. [spisová značka] ze dne [datum], dle exekučního příkazu se jedná o pohledávku povinného za soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO] na vrácení složené dražební jistoty [částka]. Žalobce k tomu tvrdí, že pohledávka na vrácení jistoty nevznikla povinnému, ale paní [jméno FO], která ji smlouvou ze dne [datum] postoupila na žalobce.

18. Odvolací soud se však ztotožňuje s právním posouzením soudu I. stupně, že pohledávka na vrácení složené dražební jistoty vyplývá z veřejnoprávního vztahu. Nárok dražitelů, kterým nebyl udělen příklep, na vrácení složené jistoty je založen ustanovením § 336j odst. 6 o.s.ř.; v případě exekuce mají dražitelé tento nárok vůči soudnímu exekutorovi, který při provedení exekuce prodejem nemovitých věcí vykonává úkony, které občanský soudní řád a další právní předpisy jinak svěřují při provedení výkonu rozhodnutí soudu (viz § 52 odst. 2 e.ř.), a ve smyslu ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek ze dne [datum], č. j. [spisová značka]) a Ústavního soudu (usnesení sp. zn. IV. ÚS 1469/17 ze dne [datum]) ji nelze platně postoupit, neboť nelze soukromoprávním úkonem, jakým je smlouva o postoupení pohledávky, měnit obsah ani subjekty veřejnoprávního vztahu. Smlouva o postoupení této pohledávky uzavřená mezi [jméno FO] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem je proto pro rozpor se zákonem neplatná, jde o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o.z., neboť postoupení veřejnoprávní pohledávky by zjevně narušovalo veřejný pořádek (jak však uvedl soud I. stupně, i pokud by šlo o neplatnost relativní ve smyslu § 586 odst. 1 e.ř., stanovenou na ochranu zájmu soudního exekutora, přesto by bylo třeba shledat neplatnost postoupení, neboť soudní exekutor se neplatnosti dovolal v řízení před Okresním soudem v [město]).

19. Odvolací námitka žalobce, že smlouva o postoupení pohledávky je platná, neboť pohledávka na vrácení složené jistoty je ve skutečnosti soukromoprávní pohledávkou na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem soudního exekutora, je zcela nedůvodná. Pohledávku na vrácení složené dražební jistoty nelze ztotožňovat ani zaměňovat s (případnou) pohledávkou na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem soudního exekutora.

20. Pohledávka na vrácení jistoty vyplývá přímo z § 336j odst. 6 o.s.ř., jejím titulem je toto zákonné ustanovení ve spojení se skutečnostmi, že došlo ke složení dražební jistoty a že dražiteli, který dražební jistotu složil, nebyl udělen příklep. I pokud se soudní exekutor s vrácením složené dražební jistoty dostane do prodlení, jedná se stále o tutéž (neuhrazenou) pohledávku na vrácení dražební jistoty, nikoli o nárok na náhradu újmy.

21. Naproti tomu pohledávka na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem by vznikla až tehdy, pokud by v příčinné souvislosti s tzv. „odpovědnostním titulem“ (tedy nesprávným úředním postupem) vznikla určité osobě ztráta na majetku, ušlý zisk nebo nemajetková újma.

22. Kromě toho, zatímco k vrácení složené dražební jistoty je povinen soudní exekutor, za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem soudního exekutora v exekučních řízeních zahájených počínaje [datum] odpovídá podle § 3 odst. 1 písm. b) OdpŠk stát. Přímá (samostatná) odpovědnost soudního exekutora za škodu podle § 32 e.ř. se vztahuje od [datum] již jen na ostatní činnosti, v nichž soudní exekutor nejedná v pozici úřední osoby (srov. usnesení Nejv. soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]; judikaturu týkající se výkladu § 32 e.ř. ve znění do [datum], např. rozsudek Nejv. soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], dle níž za škodu způsobenou exekutorem při výkonu veřejné moci přenesené na něj zákonem odpovídal vedle státu též exekutor sám, nelze zde již použít).

23. Exekuční příkaz č.j. [spisová značka] ze dne [datum] nepochybně přikazuje oprávněné pohledávku na vrácení jistoty vůči soudnímu exekutorovi, nikoli pohledávku na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem soudního exekutora.

24. Stejně tak předmětem smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla pohledávka na vrácení jistoty vůči soudnímu exekutorovi, nikoli pohledávka na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem soudního exekutora.

25. Závěr soudu I. stupně, že žalobce není k vyloučení pohledávky postižené exekučním příkazem č.j. [spisová značka] aktivně věcně legitimován, protože na něj tato veřejnoprávní pohledávka nemohla být platně postoupena, je proto správný. Ani v případě této pohledávky nebylo důvodu se zabývat dalšími tvrzeními a důkazními návrhy účastníků (např. ohledně toho, z jakých zdrojů pocházely finanční prostředky ve výši [částka], složené jménem [jméno FO] jako dražební jistota, a zda soudní exekutor postupoval správně, když vydal exekuční příkaz č.j. [spisová značka] ze dne [datum]). Žalobce se svou vylučovací žalobou ani zde úspěšný být nemohl.

26. Soud I. stupně rozhodl správně též o nákladech řízení (podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a v souladu s obsahem spisu a ustanoveními vyhlášky č. 254/2015 Sb.).

27. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek v obou výrocích potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný.

28. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., když i v odvolacím řízení byla úspěšná žalovaná. Žalované vznikly v odvolacím řízení náklady nezastoupeného účastníka dle vyhl. č. 254/2015 Sb. za 1 úkon (vyjádření k odvolání) ve výši [částka].