o zaplacení 577 947,80 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 303 394,77 Kč, jejíž splatnost se stanoví 15. den od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 48 593,78 Kč s úrokem ve výši 5,9 % ročně z částky 385 019,68 Kč od 7. 6. 2023 do 7. 6. 2023, z částky 384 349,68 Kč od 8. 6. 2023 do 18. 7. 2023, z částky 376 889,81 Kč od 19. 7. 2023 do 21. 8. 2023, z částky 368 528,62 Kč od 22. 8. 2023 do 26. 9. 2023, z částky 362 178,85 Kč od 27. 9. 2023 do 15. 11. 2023, z částky 356 672,53 Kč od 16. 11. 2023 do 30. 11. 2023, z částky 351 988,55 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 1 593,11 Kč, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 384 349,68 Kč od 17. 6. 2023 do 18. 7. 2023, z částky 376 889,81 Kč od 19. 7. 2023 do 21. 8. 2023, z částky 368 528,62 Kč od 22. 8. 2023 do 26. 9. 2023, z částky 362 178,85 Kč od 27. 9. 2023 do 15. 11. 2023, z částky 356 672,53 Kč od 16. 11. 2023 do 30. 11. 2023 a z částky 351 988,55 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení (výrok II.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 66 000 Kč, jejíž splatnost se stanoví 15. den od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.), zamítl žalobu se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 709,88 Kč s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 86 493,67 Kč od 7. 6. 2023 do 26. 9. 2023, z částky 85 308,86 Kč od 27. 9. 2023 do 15. 11. 2023, z částky 84 026,16 Kč od 16. 11. 2023 do 30. 11. 2023, z částky 82 709,88 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení, a kapitalizovaným úrokem ve výši 515,97 Kč, a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 86 493,67 Kč od 17. 6. 2023 do 26. 9. 2023, z částky 85 308,86 Kč od 27. 9. 2023 do 15. 11. 2023, z částky 84 026,16 Kč od 16. 11. 2023 do 30. 11. 2023 a z částky 82 709,88 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení (výrok IV.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 80 462 Kč, jejíž splatnost se stanoví 15. den od právní moci rozsudku (výrok V.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 23 731,39 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 104 193,39 Kč od 7. 6. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 104 193,39 Kč od 17. 6. 2023 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 2 400,87 Kč (výrok VI.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 482,41 Kč, jejíž splatnost se stanoví 15. den od právní moci rozsudku (výrok VII.), zamítl žalobu se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 862,52 Kč s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 26 266,70 Kč od 7. 6. 2023 do 5. 9. 2023, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 26 266,70 Kč od 6. 9. 2023 do 30. 11. 2023 a z částky 25 344,93 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 95,67 Kč, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 266,70 Kč od 17. 6. 2023 do 30. 11. 2023 a z částky 25 344,93 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení (výrok VIII.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 432 Kč (výrok IX.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 16 104 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok X.).

2. Žalobkyně se žalobou (ve znění po částečném zpětvzetí a změně žaloby učiněnými podáním ze dne 29. 1. 2024) domáhala shora uvedených částek s příslušenstvím na základě 4 uzavřených smluv o úvěru: na základě smlouvy č. [číslo] ze dne 9. 12. 2021 (dále jen „Úvěr 1“) požadovala zaplacení částky 351 988,55 Kč s příslušenstvím, na základě smlouvy č. [číslo] ze dne 18. 12. 2021 (dále jen „Úvěr 2“) požadovala zaplacení částky 82 709,88 Kč s příslušenstvím, na základě smlouvy č. [číslo] ze dne 15. 3. 2022 (dále jen „Úvěr 3“) požadovala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a na základě smlouvy o poskytnutí kontokorentu ze dne 29. 3. 2021 (dále jen „Úvěr 4“) požadovala zaplacení částky 25 344,93 Kč s příslušenstvím. Dále požadovala zaplacení částky 2 432 Kč, bez bližšího odůvodnění.

3. Soud I. stupně shledal, že jde o věc s cizím prvkem (když žalovaný je státním příslušníkem [název] republiky), a protože dvoustranná smlouva mezi ČSSR a SSSR o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, publikovaná pod č. 95/1983 Sb. neupravuje zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů k projednávání sporů z uvedených smluv, je dána mezinárodní příslušnost českého soudu na základě čl. 17 a 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), když žalovaný má na území České republiky evidovaný trvalý pobyt a bydliště od 27. 8. 2019 až doposud. Rozhodným právem je dle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) právo české, které si strany smlouvy výslovně ujednaly v čl. Závěrečná ustanovení, odst. 1, obchodních podmínek žalobkyně.

4. Soud I. stupně vzal za prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 2. 10. 2019 rámcovou smlouvu č. [číslo], na jejímž základě mu byl aktivován běžný účet č. [č. účtu], nedílnou součástí rámcové smlouvy jsou Obchodní podmínky, Podmínky pro používání úvěru, Podmínky pro používání kontokorentu. Na základě Dodatku č. 20 ze dne 9. 12. 2021 žalobkyně žalovanému poskytla na běžný účet Úvěr 1 v částce 468 184 Kč, se sjednanou úrokovou sazbou 5,9 % ročně, tento úvěr se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách po 10 067 Kč, splátky však nebyly řádně a včas uhrazeny, žalovaný na Úvěr 1 zaplatil celkem 151 005 Kč, a dále z částky 22 500 Kč zaplacené po podání žaloby žalobkyně na Úvěr 1 započetla částky 7 353 Kč a 6 431,23 Kč. Na základě Dodatku č. 21 ze dne 18. 12. 2021 žalobkyně žalovanému poskytla na jeho běžný účet Úvěr 2 v částce 100 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 9,9 % ročně, tento úvěr se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách po 2 000 Kč, tyto splátky nebyly řádně a včas hrazeny, žalovaný na Úvěr 2 zaplatil celkem 30 000 Kč, dále z částky 22 500 Kč zaplacené po podání žaloby žalobkyně na Úvěr 2 započetla částku 2 x 2 000 Kč. Na základě Dodatku č. 22 ze dne 15. 3. 2022 žalobkyně žalovanému poskytla na jeho běžný účet Úvěr 3 v částce 107 020 Kč, s dohodnutou úrokovou sazbou 17,4 % ročně, tento úvěr se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách po 1 897 Kč, tyto splátky nebyly řádně a včas uhrazeny, žalovaný na Úvěr 3 zaplatil celkem 22 764 Kč, dále z částky 22 500 Kč zaplacené žalovaným po podání žaloby žalobkyně na úvěr 3 započetla částku 2 x 1 897 Kč. Na základě Dodatku č. 9 ze dne 29. 3. 2021 žalobkyně žalovanému poskytla kontokorent na běžném účtu do výše 50 000 Kč, dohodnutá úroková sazba činila 18,9 % ročně, bylo sjednáno průběžné splácení z běžného účtu, žalovaný kontokorent od 24. 10. 2022 čerpal, splátky však nebyly řádně a včas uhrazeny. Z částky 11 250 Kč zaplacené žalovaným po podání žaloby žalobkyně na úvěr 4 započetla částku 921,77 Kč. Žalobkyně dne 7. 6. 2023 přistoupila k předčasnému zesplatnění všech 4 úvěrů, ke dni zesplatnění činil celkový dluh 624 942 Kč, z toho nesplacená jistina úvěru 1 činila 385 019,68 Kč, nesplacená jistina úvěru 2 činila 86 493,67 Kč, nesplacená jistina úvěru 3 činila 104 193,39 Kč a nesplacená jistina úvěru 4 (kontokorentu) činila 26 266,70 Kč. Žalovaný na obchodní úrok z kontokorentu zaplatil celkem 5 862,52 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných částek do 16. 6. 2023. Žalobkyně před poskytnutím úvěrů posuzovala úvěruschopnost žalovaného, ani v jednom případě ji však neposoudila dostatečně a způsobem odpovídajícím požadavkům zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSU“), když zejména neověřovala výši příjmů a výdajů žalovaného.

5. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „o.z.“) a podle ZoSU, neboť se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420, § 419 a § 1810 a násl. o.z. Soud dospěl k závěru, že z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele podle § 86 odst. 1 ZoSU jsou všechny 4 smlouvy o úvěru neplatné ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSU, jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. (jak plyne i z rozsudku Soudní dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18). Žalovaný je proto povinen žalobkyni ve smyslu § 2991 o. z. a § 2993 o. z. vrátit bezdůvodné obohacení, které je tvořeno rozdílem mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla a částkou, kterou žalovaný žalobkyni na poskytnutý úvěr uhradil, a to následovně: Z Úvěru 1 ve výši 468 184 Kč bylo uhrazeno 151 005 Kč, 7 353 Kč a 6 431,23 Kč, rozdíl činí 303 394,77 Kč. Z Úvěru 2 ve výši 100 000 Kč bylo uhrazeno 30 000 Kč, 2 000 Kč a 2 000 Kč, rozdíl činí 66 000 Kč. Z Úvěru 3 ve výši 107 020 Kč bylo uhrazeno 22 764 Kč, 1 897 Kč a 1 897 Kč, rozdíl činí 80 462 Kč. Z Úvěru 4 ve výši 26 266,70 Kč (neuhrazené jistina kontokorentu) bylo uhrazeno 5 862,52 Kč a 921,77 Kč, rozdíl činí 19 482,41 Kč. Výše bezdůvodného obohacení, které je žalovaný žalobkyni povinen vydat, tedy činí 303 394,77 Kč, 66 000 Kč, 80 462 Kč a 19 482,41 Kč. Podle § 87 odst. 1 věty poslední ZoSU je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, jde o ustanovení speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (viz rozhodnutí Nejv. soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Soud proto shora uvedené částky uložil žalovanému zaplatit se splatností k 15. dni od právní moci rozsudku, což se jeví jako přiměřená doba vzhledem k možnostem žalovaného. Žalovaný v řízení nebyl kontaktní a soudu neposkytl žádnou součinnost, takže netvrdil a neprokázal, že by v této stanovené době nebyl objektivně schopen splnit svůj závazek vůči žalobkyni. Ve zbývající části soud žalobu s ohledem na absolutní neplatnost smluv o úvěru zamítl. Soud žalobu zamítl i v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 432 Kč, k níž nepředložila žádná tvrzení a důkazy.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení poměrně úspěšnější, náhradu 61,74 % z jejích celkových nákladů 26 082,94 Kč (skládajících se ze zaplaceného soudního poplatku 23 118 Kč a cestovného v souvislosti s cestou k soudu dne 19. 7. 2024 v částce 2 964,94 Kč).

7. Proti rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně. Z obsahu odvolání (ve znění jeho doplnění ze dne 2. 12. 2024, v jehož závěru žalobkyně rekapituluje, jaké částky s příslušenstvím jí mají být soudem celkově přiznány) vyplývá, že žalobkyně nenapadá rozsudek v celém rozsahu. Zamítavé výroky napadá pouze co do části zamítnuté jistiny a části zamítnutých úroků z prodlení, a to takto: Výrok II. napadá co do částky 13 784,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 356 769,23 Kč od 17.6.2023 do 18.7.2023, z částky 347 380,00 Kč od 19.7.2023 do 21.8.2023, z částky 338 066,23 Kč od 22.8.2023 do 26.9.2023, z částky 330 963,23 Kč od 27.9.2023 do 15.11.2023, z částky 323 610,23 Kč od 16.11.2023 do 30.11.2023 a z částky 317 179 Kč od 1.12.2023 do zaplacení. Výrok IV. napadá co do částky[Anonymizováno]4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 78 000 Kč od 17.6.2023 do 18.7.2023, z částky 76 089,23 Kč od 19.7.2023 do 21.8.2023, z částky 76 000 Kč od 22.8.2023 do 26.9.2023, z částky 74 000 Kč od 27.9.2023 do 15.11.2023, z částky 72 000 Kč od 16.11.2023 do 30.11.2023 a z částky 70 000 Kč od 1.12.2023 do zaplacení. Výrok VI. napadá co do částky 3 794 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 91 844 Kč od 17.6.2023 do 21.8.2023, z částky 89 947 Kč od 22.8.2023 do 26.9.2023, z částky 88 050 Kč od 27.9.2023 do 15.11.2023, z částky 86 153 Kč od 16.11.2023 do 30.11.2023 a z částky 84 256 Kč od 1.12.2023 do zaplacení. Výrok VIII. napadá pouze co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 404,18 Kč od 17.06.2023 do 30.11.2023 a z částky 19 482,41 Kč od 01.12.2023 do zaplacení. Dále žalobkyně napadá též vyhovující výroky I., III., V. a VII., a to pouze v části stanovící splatnost jednotlivých částek (neboť žalobkyně tvrdí, že splatnost všech dlužných částek nastala již dne 17. 6. 2023) a navrhuje, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit veškeré přiznané částky do 3 dnů od právní moci rozsudku. Výrok IX. nebyl odvoláním napaden ani zčásti. Odvoláním byl výslovně napaden též výrok o nákladech řízení X., s tím, že žalobkyni nebyla přiznána odpovídající část nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že soud při stanovení výše bezdůvodného obohacení započítal úhrady na úvěry učiněné po podání žaloby dvakrát, když tyto úhrady již byly zohledněny v částkách sdělených žalobkyní dne 29. 1. 2024 (jak vyplývá z předložených důkazů). Na Úvěr 1 tak bylo dosud uhrazeno (včetně úhrad po podání žaloby) 151 005 Kč (bezdůvodné obohacení tedy činí 317 719 Kč, nikoli 303 394,77 Kč), na Úvěr 2 bylo dosud uhrazeno 30 000 Kč (bezdůvodné obohacení tedy činí 70 000 Kč, nikoli 66 000 Kč), na Úvěr 3 bylo dosud uhrazeno 22 764 Kč (bezdůvodné obohacení tedy činí 84 256 Kč, nikoli 80 462 Kč). Nesprávně právně posouzena byla aplikace § 87 odst. 1 ZoSU. Na straně žalovaného vzniklo v důsledku neplatnosti smluv bezdůvodné obohacení, na které dopadá obecná úprava dle § 1958 odst. 2 o.z. Zvláštní úprava (ZoSU) dle níž je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené svým možnostem, se použije pouze v případě, kdy není v možnostech spotřebitele vydat bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, což musí spotřebitel prokázat. Pokud spotřebitel netvrdí a neprokáže, že splacení bez zbytečného odkladu není v jeho možnostech, vede aplikace zvláštní i obecné úpravy ke stejnému výsledku. Žalovaný byl po celou dobu pasivní a nenavrhl žádné důkazy, na jejichž základě by soud mohl dospět k závěru, že nebylo v možnostech žalovaného splatit bezdůvodné obohacení po výzvě věřitele ze dne 7. 6. 2023. Soud I. stupně proto postupoval nesprávně, když automaticky presumoval neschopnost žalovaného bezdůvodné obohacení vrátit. Uvedenému právnímu názoru přisvědčil Městský soud v Praze v rozsudku č.j. 72 Co 199/2024 ze dne 31. 7. 2024, když mj. dovodil, že pokud žalovaná ničeho o svých možnostech splatit jistinu úvěru neuvedla, nelze presumovat, že je mezi účastníky spor o stanovení doby splatnosti, neboť pokud se žalovaná nevyjádřila, tak splatnost (logicky) ani nesporovala. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil dle jejích požadavků, přiznal žalobkyni poměrnou část nákladů v prvním stupni, a uložil žalovanému povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši zaplaceného soudního poplatku.

8. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání při nařízeném jednání rozsudek soudu I. stupně v rozsahu, v němž byl napaden, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.) a po zopakování dokazování Přehledem plateb ze dne 29. 1. 2024 k úvěru č. [číslo], k úvěru č. [číslo] a k úvěru č. [číslo] a Přehledem čerpání a splácení kontokorentu ze dne 29. 1. 2024 dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

10. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že ve věci je dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) českých soudů, neboť dvoustranná mezinárodní smlouva č. 95/1983 Sb. (platná nyní ve vztazích mezi Českou republikou a Moldavskou republikou, viz Sdělení č. 81/2009 Sb.m.s.) neupravuje pravomoc ani rozhodné právo pro závazkové právní vztahy. S ohledem na skutečnost, že adresa trvalého pobytu i poslední známé bydliště žalovaného je na území České republiky (k bydlišti osoby neznámého pobytu srov. rozsudek Soudního dvora EU C 327/10 Hypoteční banka a.s. proti Udo Mike Lindner), je dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky na základě čl. 18 odst. 2 Nařízení Brusel I bis, neboť se v dané věci jedná o spotřebitelské smlouvy ve smyslu čl. 17 odst. 1. písm. c) uvedeného Nařízení (smlouvy o úvěru byla uzavřeny žalovaným jako spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, a smlouvu uzavřel žalovaný s osobou provozující podnikatelskou činnost v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště). Rozhodným právem je právo české na základě čl. 3 odst. 1 Nařízení Řím 1.

11. Přehledem plateb ze dne 29. 1. 2024 k úvěru č. [číslo] („Úvěru 1“) bylo prokázáno, že na tento úvěr žalovaný uhradil celkem 151 005 Kč (součet všech úhrad uvedených v 6. sloupci přehledu), tato částka zahrnuje i úhrady uskutečněné po zesplatnění (tzn. po datu 7. 6. 2023), včetně úhrad po podání žaloby. Součet všech úhrad do data zesplatnění činí 110 744,77 Kč, následně byly provedeny tyto úhrady: dne 8. 6. 2023 částka 670 Kč, dne 19. 7. 2023 částka 9 389,23 Kč, dne 22. 8. 2023 částka 9 313,77 Kč, dne 27. 9. 2023 částka 753,23 Kč a 6 349,77 Kč, po podání žaloby byly dne 16. 11. 2023 uhrazeny částky 3 717,23 Kč a 3 635,77 Kč a dne 1. 12. 2023 částka 6 431,23 Kč. Výše nesplacené jistiny z původní částky 468 184 Kč při zohlednění všech uskutečněných úhrad činí 317 719 Kč.

12. Přehledem plateb ze dne 29. 1. 2024 k úvěru č. [číslo] („Úvěru 2“) bylo prokázáno, že na tento úvěr žalovaný uhradil celkem 30 000 Kč (součet všech úhrad uvedených v 6. sloupci přehledu), tato částka zahrnuje i úhrady uskutečněné po zesplatnění (po datu 7. 6. 2023), včetně úhrad po podání žaloby. Součet všech úhrad do zesplatnění činí 22 000 Kč, následně byly provedeny tyto úhrady: dne 19. 7. 2023 částka 1 910,77 Kč, dne 22. 8. 2023 částka 89,23 Kč a dne 27. 9. 2023 částka 2 000 Kč, po podání žaloby byla dne 16. 11. 2023 uhrazena částka 2 000 Kč a dne 1. 12. 2023 další částka 2 000 Kč. Výše nesplacené jistiny z původní částky 100 000 Kč při zohlednění všech uskutečněných úhrad činí 70 000 Kč.

13. Přehledem plateb ze dne 29. 1. 2024 k úvěru č. [číslo] („Úvěru 3“) bylo prokázáno, že na tento úvěr žalovaný uhradil celkem 22 764 Kč (součet všech úhrad uvedených v 6. sloupci přehledu), tato částka zahrnuje i úhrady uskutečněné po zesplatnění (po datu 7. 6. 2023), včetně úhrad po podání žaloby. Součet všech úhrad do zesplatnění činí 15 175,54 Kč, následně byly provedeny tyto úhrady: dne 22. 8. 2023 částka 1 897 Kč, dne 27. 9. 2023 částka 1 897 Kč, po podání žaloby byla dne 16. 11. 2023 uhrazena částka 1 897 Kč a dne 1. 12. 2023 další částka 1 897 Kč. Výše nesplacené jistiny z původní částky 107 020 Kč při zohlednění všech uskutečněných úhrad činí 84 256 Kč.

14. Přehledem čerpání a splácení kontokorentu ze dne 29. 1. 2024 („Úvěru 4“) bylo prokázáno, že ke dni 7. 6. 2023 byla evidována výše nesplaceného kontokorentu 26 266,70 Kč a ke dni 1. 12. 2023 výše 25 344,93 Kč (byla tedy zohledněna další úhrada ve výši 921,77 Kč). Částka 5 862,52 Kč, započítaná původně žalobkyní na obchodní úrok z kontokorentu (úhrady uvedené v 8. sloupci) byla celá uhrazena před datem 7. 6. 2023. Po odečtení částky 5 862,52 Kč od nesplacené jistiny kontokorentu činila tedy neuhrazená jistina kontokorentu ke dni 7. 6. 2023 částku 20 404,18 Kč a ke dni 1. 12. 2023 částku 19 482,41 Kč.

15. Odvolací soud výše uvedeným způsobem doplňuje a opravuje skutkové závěry soudu I. stupně o výši úhrad na jednotlivé úvěry a nesplacené jistině úvěrů. Ve zbylém rozsahu byla skutková zjištění soudu I. stupně správná a odvolací soud na ně odkazuje.

16. Pokud jde o právní hodnocení, mezi žalobkyní a žalovaným byly uzavřeny 4 smlouvy o spotřebitelském úvěru, řídící se kromě ustanovení § 2395 a násl. o.z. rovněž ustanoveními ZoSU. Protože před uzavřením smluv žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 ZoSU, jsou tyto smlouvy podle § 87 odst. 1 ZoSU neplatné. Jak správně uvedl soud I. stupně, jde o neplatnost absolutní (viz soudem I. stupně zmíněná judikatura SDEU, jakož i rozsudek Nejv. soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018). Žalovaný tedy není povinen plnit závazky sjednané v neplatných smlouvách, ale je podle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSU povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 ZoSU je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Splatnost nesplacené jistiny úvěru neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele) (viz rozsudek Nejv. soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).

17. V daném případě žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení všech nesplacených jistin do 16. 6. 2023. Žalovaný o svých možnostech vrátit jistiny úvěrů ničeho neuvedl, nesporoval, že je (byl) schopen vrátit jistiny v žalobkyní poskytnuté lhůtě. Není proto důvodu předpokládat, že tato lhůta neodpovídá možnostem žalovaného. Odvolací soud na základě těchto skutečností dospěl k závěru, že lhůta k vrácení jistin úvěrů navržená žalobkyní, tzn. do 16. 6. 2023, odpovídá možnostem žalovaného, proto v souladu s § 87 odst. 1 ZoSU nastala splatnost nesplacených jistin úvěrů tímto dnem. V den následující (17. 6. 2023) se žalovaný s vrácením nesplacených jistin dostal do prodlení, a od tohoto dne do zaplacení je povinen z nesplacených částek platit podle § 1970 o.z. úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením č. 351/2013 Sb., tzn. 15 % ročně.

18. Jak bylo prokázáno, žalovaný svou povinnost vrátit jistiny úvěrů splnil jen zčásti, částečně však plnil ještě i poté, co jeho dluh nabyl splatnosti.

19. Z jistiny Úvěru 1 ve výši 468 184 Kč žalovaný vrátil 151 005 Kč, nadále tedy dluží 317 179 Kč, což je o 13 784,23 Kč více, než žalobkyni přiznal soud I. výrokem rozsudku. Z jistiny Úvěru 2 ve výši 100 000 Kč žalovaný vrátil 30 000 Kč, nadále tedy dluží 70 000 Kč, což je o 4 000 Kč více, než žalobkyni přiznal soud III. výrokem rozsudku. Z jistiny Úvěru 3 ve výši 107 020 Kč žalovaný vrátil 22 764 Kč, nadále tedy dluží 84 256 Kč, což je o 3 794 Kč více, než žalobkyni přiznal soud V. výrokem rozsudku. Co do částek zamítnuté jistiny 13 784,23 Kč (zamítnuto v rámci výroku II.), 4 000 Kč (zamítnuto výrokem IV.) a 3 794 Kč (zamítnuto výrokem VI.) bylo proto odvolání důvodné.

20. Požadavek žalobkyně na úrok z prodlení byl důvodný v tom rozsahu, jak jej žalobkyně (co do vymezení částek, z nichž je úrok z prodlení požadován, i co do vymezení jednotlivých období) specifikovala ve svém doplnění odvolání, neboť tam uvedené částky i data odpovídají skutkovým zjištěním o postupných úhradách uvedeným výše v odst. 11. až 14.

21. S ohledem na shora uvedené odvolací soud změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. rozsudek soudu I. stupně v napadených částech výroků I., II., III., IV., V., VI., VII. a VIII. následovně: ve výrocích I., III., V. a VII. v části týkající se splatnosti tak, že se splatnost nestanoví a lhůta k plnění činí 3 dny od právní moci rozsudku, v napadené části výroku II. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 784,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 356 769,23 Kč od 17.6.2023 do 18.7.2023, z částky 347 380,00 Kč od 19.7.2023 do 21.8.2023, z částky 338 066,23 Kč od 22.8.2023 do 26.9.2023, z částky 330 963,23 Kč od 27.9.2023 do[Anonymizováno]15.11.2023, z částky 323 610,23 Kč od 16.11.2023 do 30.11.2023 a z částky 317 179 Kč od 1.12.2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku, v napadené části výroku IV. tak, že žalovaný je[Anonymizováno]povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 78 000 Kč od 17.6.2023 do 18.7.2023, z částky 76 089,23 Kč od 19.7.2023 do 21.8.2023, z částky 76 000 Kč od 22.8.2023 do 26.9.2023, z částky 74 000 Kč od 27.9.2023 do 15.11.2023, z částky 72 000 Kč od 16.11.2023 do 30.11.2023 a z částky 70 000 Kč od 1.12.2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od[Anonymizováno]právní moci rozsudku, v napadené části výroku VI. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 794 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 91 844 Kč od 17.6.2023 do 21.8.2023, z částky 89 947 Kč od 22.8.2023 do 26.9.2023, z částky 88 050 Kč od 27.9.2023 do 15.11.2023, z částky 86 153 Kč od 16.11.2023 do 30.11.2023 a z částky 84 256 Kč od 1.12.2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku, a v napadené části výroku VIII. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 404,18 Kč od 17.06.2023 do 30.11.2023 a z částky 19 482,41 Kč od 01.12.2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

22. Zbylé části výroků I. – VIII. a výrok IX. nebyly odvoláním napadeny a již nabyly samostatně právní moci.

23. O nákladech řízení před soudem I. stupně rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která nebyla právně zastoupena, poměrnou část jejích nákladů řízení. Celková výše nákladů řízení žalobkyně činila 25 182,94 Kč (soudní poplatek ve výši po částečném vrácení 22 218 Kč, cestovné k soudu dne 19. 7. 2024 motorovým vozidlem, k jehož užití měla žalobkyně předchozí souhlas soudu, 2 964,94 Kč). Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do části 87 % (co do přiznané jistiny 491 457,41 Kč a co do jistiny uhrazené po podání žaloby, jíž se týkalo zpětvzetí žaloby, 13 711,05 Kč), náleží jí proto náhrada 74 % (87 % - 13 %) jejích nákladů řízení, tedy částky 18 635 Kč. Náhradu nákladů nezastoupeného účastníka dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. žalobkyně nepožadovala.

24. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., když v odvolacím řízení byla procesně zcela úspěšná žalobkyně, které vznikly náklady zaplacením soudního poplatku z odvolání ve výši 1 079 Kč (jiné náklady řízení žalobkyně v odvolacím řízení neuplatňovala).