o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu advokátní úschovy

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl návrh žalobkyně, aby žalované byla uložena povinnost souhlasit s vydáním předmětu advokátní úschovy – peněžní částky ve výši [částka], přijaté dne [datum] do advokátní úschovy společností [právnická osoba], IČO: [IČO], se sídlem [adresa], [adresa], na základě ,,[název]“ (Smlouvy o úschově) uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní jako prodávajícím a převodcem, žalovanou jako kupujícím a nabyvatelem a [právnická osoba], IČO: [IČO], se sídlem [adresa], [adresa], jako schovatelem – z advokátní úschovy ve prospěch žalobkyně (výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupce žalované [Jméno advokáta B], advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Soud I. stupně vzal za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba], dále též „společnost RCV“) a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o budoucí kupní smlouvě („Rezervační smlouva“), ve které se smluvní strany zavázaly k uskutečnění koupě nemovitostí v k.ú. [adresa], ve smlouvě konkrétně specifikovaných (dále jen „Nemovitosti“) žalovanou od žalobkyně za kupní cenu [částka] do 90 pracovních dnů ode dne uzavření Rezervační smlouvy. V Rezervační smlouvě žalovaná prohlásila, že má v úmyslu před uskutečněním převodu prověřit Nemovitosti provedením jejich právní kontroly (hloubková kontrola), s tím, že „Klíčové zjištění“ v procesu hloubkové kontroly znamená, mimo jiné, vadné vlastnické právo k Nemovitostem (tj. že vlastnické právo prodávajícího k Nemovitostem zaniklo, nikdy neexistovalo, je sporné, nejasné nebo jinak značně narušené) s celkovou potenciální zápornou hodnotou pro kupujícího přesahující [částka]. Téhož dne byla uzavřena Smlouva o advokátní úschově mezi společností RCV jako prodávající, žalovanou jako kupující a [právnická osoba] jako [název], na jejímž základě žalovaná složila na účet Schovatele zálohu [částka]. Dle Smlouvy o advokátní úschově je jedinou osobou oprávněnou nakládat se složenou částkou Schovatel, vlastníkem finančních prostředků je až do okamžiku uvolnění kupující. Ve smlouvě byly podrobně sjednány podmínky uvolnění finančních prostředků buď na účet pro úschovu kupní ceny nebo prodávajícímu nebo kupujícímu. Žalovaná provedla hloubkovou kontrolu dle Rezervační smlouvy a dopisem z [datum] oznámila společnosti RCV negativní výsledek této kontroly. Dle výpisu z katastru nemovitostí bylo ještě ke dni [datum] v katastru vyznačeno k předmětným Nemovitostem zahájení exekuce proti společnosti RCV jako povinnému soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO] na základě vyrozumění o zahájení exekuce [spisová značka] k [číslo] ze dne [datum], současně byl zapsán i exekuční příkaz k prodeji Nemovitostí č.j. [číslo] ze dne [datum]. To pro žalovanou přestavuje „Klíčové zjištění“ ve smyslu Rezervační smlouvy s hodnotovým dopadem odpovídajícím celé hodnotě Nemovitostí, tedy přesahujícím [částka]. Navíc Městská část [adresa] žalovanou informovala o svém požadavku na provedení rozsáhlých ochranných prací na Nemovitostech před začátkem zimy, tyto práce nebyly v souladu s harmonogramem a obchodním plánem žalované, i toto samo by dle žalované představovalo Klíčové zjištění dle Rezervační smlouvy. V souvislosti se závěry dopisu žalované z [datum] využila společnost RCV dne [datum] svého práva veta dle smlouvy o advokátní úschově (tzn. vetovala uvolnění složených finančních prostředků ve prospěch žalované). Smlouvou z [datum] postoupila společnost RCV svou pohledávku z titulu zálohy na kupní cenu Nemovitostí na žalobkyni.

3. Soud I. stupně shledal, že v důsledku postoupení pohledávky ze společnosti RCV na žalobkyni je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně v tomto řízení. Dále soud uvedl, že po dobu lhůty dle Rezervační smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně nemohla s Nemovitostmi disponovat, převést na jinou osobu ani uzavřít kupní smlouvu, neboť tomu bránilo exekuční řízení. Soud považuje stejně jako žalovaná probíhající exekuci a exekuční příkaz k prodeji Nemovitostí za tzv. „Klíčové zjištění“ s potenciální negativní hodnotou pro kupující přesahující [částka], bez ohledu na předmět či výši exekučně vymáhaného plnění. Nemovitosti nemohly být na žalovanou platně převedeny, ještě ke dni [datum] byla omezení vyplývající z exekučního řízení zapsána v katastru nemovitostí, proto je logické, že žalovaná od uvažované koupě odstoupila, když neměla jistotu, zda a kdy pominou účinky tzv. speciálního inhibitoria dle exekučního řádu a zda a kdy vůbec by mohlo ke koupi dojít. Protože byly naplněny podmínky uvedené v Rezervační smlouvě a Smlouvě o advokátní úschově, žalovanou shledané „Klíčové zjištění“ odůvodňuje vrácení složených finančních prostředků zpět žalované, a žaloba není důvodná. K námitce žalované, že žalobkyně se domáhá něčeho, co soud nemůže nařídit, soud I. stupně uvedl, že petit žaloby analogicky odpovídá § 299 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“) a je zde analogie se soudní úschovou vymezenou v z.ř.s. Opačný závěr by znamenal odepření soudní ochrany žalobkyni, tím spíše, nelze-li předmět advokátní úschovy bez souhlasu všech stran vydat.

4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. na základě procesního úspěchu žalované, jíž přiznal náhradu nákladů zastoupení advokátem, a to odměnu dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) ve výši po [částka] za 11 úkonů právní služby, dále za 2 úkony odměnu v poloviční výši [částka], 13 paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a.t. a 21 % DPH ve výši [částka], celkem [částka].

5. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítla, že závěr soudu o nařízení prací nemá oporu v provedených důkazech. Nesprávný je i závěr o „Klíčovém zjištění“, když „hodnota“ právní vady Nemovitostí v podobě exekuce vedené k vymožení nepeněžitého plnění činila vždy maximálně nižší desítky tisíc Kč v podobě nákladů exekuce, nadto povinným uhrazených s vědomím žalované již dne [datum], a v podobě reálných nákladů nepeněžitého plnění, splněného povinným s vědomím žalované již dne [datum]. Žalovaná tedy nenašla v rámci sjednané lhůty právní vady Nemovitostí přesahující hodnotu [částka], nebyla oprávněna učinit oznámení o Klíčovém zjištění, ale naopak zneužila svou vědomost o skončené exekuci k oznámení o Klíčovém zjištění ve snaze vyjednat s prodávajícím lepší transakční podmínky (tím se soud I. stupně vůbec nezabýval). Soud pochybil, když neprovedl navržené svědecké výpovědi osob, které jednaly o transakci předpokládané Rezervační smlouvou a vzájemně si předkládaly doklady o skončení předmětné exekuce. Došlo-li k řádnému provedení a úplnému skončení exekuce, stav evidovaný v katastru nemovitostí neodpovídal stavu skutečnému (inhibitoria založená exekucí již pominula) a závěr soudu o zákazu disponovat s Nemovitostmi postrádá reálný základ. Soud se též nezabýval námitkou žalobkyně, že oznámení žalované o Klíčovém zjištění představovalo zastřené právní jednání, které nezasluhuje soudní ochrany. Pokud by soud provedl navrhované výslechy svědků, musel by námitku zastřeného jednání uznat za správnou, a vyvodit z toho důsledky pro své meritorní rozhodnutí.

6. Žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že napadený rozsudek je věcně správný hned z několika důvodů. Existence exekuce a příkazu k prodeji Nemovitostí nepochybně představovala tzv. Klíčové zjištění ve smyslu Rezervační smlouvy, když Nemovitosti nemohly být vůbec převedeny na Žalovanou a mohly být soudním exekutorem prodány jinému subjektu. Případně uzavřená kupní smlouva k Nemovitostem by byla neplatná z důvodu tzv. speciálního inhibitoria dle § 47 odst. 6 ex. řádu. Nebylo chybou žalované, že ji společnost RCV neinformovala o skončení exekuce, formálně ani neformálně. Za vše je odpovědná společnost RCV, která měla dle čl. 2.2 Rezervační smlouvy povinnost poskytnout veškeré podklady a informace týkající se Nemovitostí pro jejich prověrku, ale zřejmě sama nevěděla, jaká je situace ohledně ukončení exekuce. Tvrzení žalobkyně, že účinky [podezřelý výraz] pominuly ke dni 7. 9. 20021 a že si toho byla žalovaná vědoma, jsou domněnky nepodložené důkazy. Žalovaná učinila Klíčové zjištění na základě výpisu z katastru nemovitostí, z nějž zjistila potenciální rizika, vydání pozitivního nálezu v rámci prověrky nebylo z uvedených důvodů možné. Soud provedl dostatečné dokazování a své závěry (i neprovedení dalších důkazů) řádně odůvodnil. Námitka, že Oznámení žalované o Klíčovém zjištění bylo disimulovaným právním jednáním, je nepodložená, žalovaná měla zájem kupní smlouvu uzavřít, za tímto účelem složila úschovu [částka] a ve svém jednání se žalobkyní byla benevolentní do posledního možného okamžiku. Žalovaná ze všech uvedených důvodů navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání při nařízeném jednání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.) a po zopakování dokazování smlouvou o budoucí kupní smlouvě ze dne [datum] a smlouvou o advokátní úschově ze dne [datum] (obojí v českém překladu) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Smlouvou o budoucí kupní smlouvě ze dne [datum] („Rezervační smlouvou“) bylo prokázáno, že pravidla pro vyplacení („uvolnění“) zálohy z úschovy byla mezi společností RCV a žalovanou sjednána v čl. 7 této smlouvy, z toho případy, kdy dojde k uvolnění zálohy prodávajícímu (tedy společnosti RCV) byly upraveny v čl. 7.2 smlouvy. V čl. 7 není ujednáno nic o souhlasu žalované s vyplacením zálohy prodávajícímu (tzn. souhlas žalované není dle Rezervační smlouvy podmínkou uvolnění zálohy, není sjednána ani povinnost žalované vyslovit při splnění určitých podmínek souhlas s vyplacením zálohy prodávajícímu). Čl. 6 odst. 6.1 Rezervační smlouvy stanoví pravidla pro složení zálohy (kauce), uvádí, že kauce může v určitých (blíže nevymezených) případech sloužit i jako odměna prodávajícímu za rezervaci, ohledně použití zálohy však odst. 6.1 odkazuje na čl. 7 Rezervační smlouvy.

9. Smlouvou o advokátní úschově ze dne [datum] bylo prokázáno, že pravidla pro vyplacení („uvolnění“) zálohy z vázaného účtu byla mezi společností RCV, žalovanou a advokátní kanceláří OHBS [právnická osoba]. sjednána v čl. IV. této smlouvy, podle čl. IV. odst. 1. písm. c) v případě, že kupující oznámí prodávajícímu a schovateli v době výhradního práva negativní výsledek hloubkové kontroly a prodávající oznámí během 15 pracovních dnů schovateli a kupujícímu, že vůči uvolnění finančních prostředků kupujícímu uplatňuje právo veta (pozn. což nastalo v posuzovaném případě), bude schovatel postupovat výhradně podle čl. IV. odst. 1 písm. g) nebo h) této smlouvy. Podle čl. IV. odst. 1. písm. g) této smlouvy schovatel uvolní finanční prostředky z vázaného účtu po obdržení společného prohlášení stran ohledně jiného způsobu využití finančních prostředků, podle čl. IV. odst. 1. písm. h) schovatel uvolní finanční prostředky z vázaného účtu v souladu s vykonatelným rozhodnutím soudu. V čl. IV. této smlouvy tedy není sjednána povinnost žalované vyslovit při splnění určitých podmínek souhlas s vyplacením zálohy prodávajícímu, z čl. IV. odst. 1. písm. g) nevyplývá ani povinnost žalované vyslovit jednostranný souhlas s vyplacením prostředků prodávajícímu, ani povinnost prodávajícího a kupujícího dohodnout se na společném prohlášení a na konkrétním způsobu využití finančních prostředků.

10. Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou pravomoci (mezinárodní příslušnosti) českých soudů v dané věci, když se jedná o řízení s cizím prvkem (žalovaná je společnost se sídlem ve Švýcarsku). Mezinárodní příslušnost je v daném případě třeba posoudit podle Úmluvy o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ze dne [datum] („Luganská úmluva“). Dle čl. 5 odst. 1. písm. a), b) Luganské úmluvy osoba, která má bydliště na území některého státu vázaného touto úmluvou, může být v jiném státě vázaném touto úmluvou žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn, přičemž pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území státu vázaného touto úmluvou, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. V daném případě předmět sporu tvoří nároky ze Smlouvy o advokátní úschově, přičemž místem plnění závazků z této smlouvy je sídlo Schovatele, na jehož účet byly finanční prostředky složeny, a z nějž měly být následně uvolněny. Protože sídlo Schovatele je v obvodu působnosti Obvodního soudu pro [adresa], jsou v dané věci mezinárodně příslušné české soudy a místně příslušným je Obvodní soud pro [adresa].

11. Dále se odvolací soud zabýval tím, zda a na jakém právním základě je možné žalobě o nahrazení souhlasu žalované s vydáním předmětu úschovy vyhovět.

12. V posuzovaném případě se nejednalo o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy dle ustanovení § 299 z.ř.s., neboť toto nahrazení souhlasu připadá v úvahu pouze pro úschovy složené u soudu v řízení o úschovách podle § 289 a násl. z.ř.s. To vyplývá jak ze systematického zařazení § 299 z.ř.s., z návaznosti tohoto ustanovení na úpravu vydání soudní úschovy dle § 298 z.ř.s. (kdy k vydání předmětu plnění z úschovy soudu je nezbytný souhlas osob v tomto ustanovení uvedených), tak např. i z ustanovení § 299 odst. 2 z.ř.s. o soudu místně příslušném k takovému řízení (jímž je pouze soud, u něhož probíhá řízení o úschově).

13. Zde se o soudní úschovu nejednalo a nebyla zde ani jakákoli analogie se soudní úschovou, již proto, že zatímco ke složení předmětu plnění do úschovy soudu dochází v případech uvedených v § 1953 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), tedy tehdy, nelze-li dluh splnit proto, že věřitel je neznámý nebo nepřítomný, že věřitel odmítl bezdůvodně plnění přijmout, že dlužník je bez své viny v nejistotě, kdo je věřitelem, nebo z jiných důležitých příčin na straně věřitele (jde o tzv. „soluční úschovu“), tzv. „úschova“ dle Smlouvy o advokátní úschově ze dne [datum], uzavřené mezi společností RCV, žalovanou a Schovatelem (advokátní kanceláří) charakter soluční úschovy ve smyslu § 1953 o.z. nemá.

14. Jedná se o trojstrannou smlouvu, jež se řídí českým právem (dle čl. 4 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, tzv. Nařízení Řím I, když poskytovatelem služby je advokátní kancelář se sídlem v České republice). Tuto smlouvu odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou (např. rozsudek Nejv. soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], rozsudek Nejv. soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], usnesení Nejv. soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], rozsudek Nejv. soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]) posoudil dle jejího obsahu jako tzv. „svěřeneckou smlouvu“, tedy inominátní kontrakt, který uzavírají s advokátem všechny strany závazkového právního vztahu (zde strany smlouvy o budoucí kupní smlouvě) a jehož účelem (kauzou) je zvýšená ochrana subjektivních práv a povinností účastníků daného hmotněprávního vztahu. V tomto případě mělo žalované složení zálohy na účet Schovatele zajistit, že společnost RCV (prodávající) ve sjednané lhůtě 90 pracovních dnů od uzavření Rezervační smlouvy nepřevede Nemovitosti na třetí osobu a umožní žalované v dané době provést hloubkovou kontrolu Nemovitostí, společnosti RCV mělo složení zálohy zajistit odměnu za rezervaci Nemovitostí v případě, že žalovaná bez existence sjednaných relevantních důvodů neuzavře budoucí kupní smlouvu.

15. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala nahrazení souhlasu žalované rozhodnutím soudu, domáhala se tedy rozhodnutí ukládajícího prohlášení vůle ve smyslu § 161 odst. 3 o.s.ř., její žaloba proto mohla být úspěšná pouze tehdy, pokud by povinnost projevit žalobou požadovanou vůli ukládal žalované buď právní předpis, nebo by se k němu zavázala žalovaná svým právním jednáním (srov. LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád: Praktický komentář. [[jméno FO]]. Wolters Kluwer; dále též rozsudek Nejv. soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] a usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2701/21 ze dne [datum]).

16. Odvolací soud nicméně shledal, že povinnost žalované souhlasit s vydáním předmětu advokátní úschovy (vyplacením částky [částka] složené na účet Schovatele) nevyplývá ani z právních předpisů (smlouva o advokátní úschově byla uzavřena v rámci smluvní volnosti stran jako smlouva nepojmenovaná podle § 1746 odst. 2 o.z., práva a povinnosti stran této smlouvy tedy nevymezuje zákon, ale pouze příslušná smluvní ujednání), ani ze smluvních ujednání (ať už Rezervační smlouvy, jež o uvolnění zálohy pojednává v čl. [právnická osoba] Smlouvy o advokátní úschově, z níž je v daném případě relevantní zejména čl. IV. odst. 1. písm. g).

17. Článek 6 odst. 6.1 Rezervační smlouvy, který za klíčový pro nahrazení souhlasu žalované s vydáním předmětu úschovy považuje žalobkyně (což vyplynulo z její odpovědi na dotaz odvolacího soudu), o použití zálohy a podmínkách jejího vyplacení neuvádí ničeho, odkazuje v tomto směru na čl. 7 Rezervační smlouvy, jehož obsahem se odvolací soud zabývá výše (viz odst. 8. odůvodnění).

18. Protože se žalovaná k vyslovení (udělení) souhlasu s uvolněním finančních prostředků z advokátní úschovy ve prospěch žalobkyně nezavázala, ani jí povinnost souhlasit s požadovaným uvolněním finančních prostředků nestanoví právní předpis, nelze podané žalobě na nahrazení projevu vůle smyslu § 161 odst. 3 o.s.ř. vyhovět.

19. Nejde přitom o odepření soudní ochrany žalobkyni. Na základě uzavřených smluv je žalobkyně oprávněna domáhat se splnění smluvních povinností ostatních smluvních stran (např. žalobou o zaplacení či o jiné plnění), povinnost žalované vyslovit souhlas s vydáním předmětu úschovy však k takovým povinnostem nepatří.

20. Ze shora uvedených důvodů bylo rozhodnutí soudu I. stupně, jímž byla žaloba zamítnuta, věcně správné (byť z jiných důvodů, než uvedl soud I. stupně). Zabývat se dalšími okolnostmi tvrzenými žalobkyní i žalovanou bylo z hlediska předmětu tohoto řízení nadbytečné.

21. Též o nákladech řízení rozhodl soud I. stupně správně, když aplikoval § 142 odst. 1 o.s.ř. s ohledem na procesní úspěch žalované v řízení, a správně stanovil též výši nákladů žalované na základě příslušných ustanovení a.t., když zejména vycházel z tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 a.t. ([částka]) a počtu úkonů právní služby dle obsahu spisu (11 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. /1) příprava a převzetí zastoupení, 2) písemné vyjádření ze dne [datum] včetně doplnění ze dne [datum], 3) účast u jednání dne [datum], 4) písemné vyjádření ze dne [datum] včetně doplnění ze dne [datum], 5) účast u jednání dne [datum], 6) písemná replika ze dne [datum], 7) písemné podání ve věci samé ze dne [datum], 8) a 9) účast u jednání dne [datum], jehož délka přesáhla 2 hodiny, 10) písemný závěrečný návrh ze dne [datum], 11) účast u jednání dne [datum]/ a 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 2 a.t. /odvolání z [datum] proti usnesení nikoli ve věci samé, účast u vyhlášení rozsudku dne [datum]/).

22. Na základě shora uvedeného odvolací soud napadený rozsudek potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., když i v odvolacím řízení byla úspěšná žalovaná. Žalované vznikly v odvolacím řízení náklady právního zastoupení v celkové výši [částka], a to odměna advokáta dle § 7, § 8 odst. 1 a.t. z tarifní hodnoty [částka] za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (písemné vyjádření k odvolání z [datum], účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]) 2x [částka], 1 režijní paušál dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění do [datum] ve výši [částka] a 1 režijní paušál dle § 13 odst. 4 a.t. v nyní platném znění [částka], a 21% DPH v částce [částka].