Přeskočit na obsah
Městský soud v Praze 17 Co 352/2024-235 ECLI:CZ:MSPH:2024:17.Co.352.2024.235 Rozsudek

o zaplacení 5 773 680 Kč s příslušenstvím

JUDr. Ivana Kotrčová · předsedkyně senátu · Rozhodnutí ze dne 14. 11. 2024

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň Mgr. Daniely Večerkové a JUDr. Miluše Farské ve věci

žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], [IČO zainteresované společnosti 0/0]

sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0]

zastoupený advokátem [právnická osoba]

sídlem nábřeží [adresa]

proti

žalovaným: 1) [veřejný orgán], [IČO]

sídlem [adresa]

za níž jedná [veřejný orgán]

sídlem [adresa]

2) [firma] v.o.s., [IČO]

sídlem [adresa]

zastoupená advokátkou [právnická osoba]

sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0]

o zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím

k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 6. 2024, č. j. 47 C 17/2023-195


I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. potvrzuje, ve výroku III. se mění jen tak, že výše nákladů řízení žalované 2) činí [částka], jinak se v tomto výroku rovněž potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky [tituly před jménem] [jméno FO].

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl o zastavení řízení co do částky [částka] a úroku z prodlení ve výši 12,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, aby soud uložil žalované 1) a žalované 2), aby společně a nerozdílně zaplatily žalobci [částka] s příslušenstvím (výrok II.) a uložil žalobci, aby zaplatil žalované 1) náhradu nákladů řízení ve výši [částka] a žalované 2) náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka], do 15 dnů od právní moci rozsudku, v případě žalované 2) k rukám právní zástupkyně žalované 2) (výrok III.).

2. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaných, aby mu společně a nerozdílně zaplatily částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky, z titulu náhrady újmy, jež mu byla způsobena porušením povinnosti žalované 2) jako insolvenčního správce žalobce a nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Plzni jako dohledovým orgánem nad činností insolvenčního správce. V důsledku jejich vadného postupu byla od [datum] do [datum] přerušena dodávka elektrické energie do podniku žalobce, a tím žalobci vznikla újma (skládající se z více dílčích nároků) v celkové výši [částka], již žalobce požadoval navýšenou dle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. o [částka].

3. Z podnětu soudu I. stupně byla v průběhu řízení nadřízeným soudem posuzována věcná příslušnost pro řízení ve vztahu k žalované 2). Usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. [číslo] ze dne [datum], jež nabylo právní moci dne [datum], bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy.

[právnická osoba] průběhu řízení vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky [částka] s úrokem z prodlení z této částky, s tím, že nadále požaduje náhradu újmy jen ve výši [částka] s příslušenstvím. [adresa] [částka] Kč se skládá z újmy z důvodu stornovaných zakázek, u kterých již byl vystaven daňový doklad, dále z újmy z důvodu stornovaných zakázek, které byly ve fázi objednávky ([částka]) a ze škody na materiálu a strojích a nákladů na revitalizaci strojního zařízení a na obnovení výroby ([částka]).

5. Z důvodu částečného zpětvzetí žaloby bylo řízení co do částky [částka] a úroku z prodlení ve výši 12,5 % z této částky od [datum] do zaplacení zastaveno podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), I. výrokem napadeného rozsudku.

6. Soud I. stupně vzal dále v rozsudku za prokázané, že žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu újmy za nesprávný úřední postup v posuzovaném insolvenčním řízení předběžně u žalované 1) dne [datum]. V insolvenčním řízení žalobce, vedeném u Krajského soudu v [město] jako soudu insolvenčního, byl usnesením ze dne [datum] zjištěn úpadek žalobce a soud povolil řešení úpadku oddlužením, usnesením ze dne [datum] byla insolvenčním správcem žalobce ustanovena žalovaná 2), usnesením ze dne [datum] bylo schváleno oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, ústavní stížnost proti tomuto usnesení byla odmítnuta. Usnesením insolvenčního soudu ze dne [datum], č.j [spisová značka], bylo oddlužení zrušeno a na majetek žalobce byl prohlášen konkurs. Z tohoto usnesení insolvenčního soudu měl soud I. stupně za prokázané, že žalobce jako dlužník obstruoval insolvenční řízení a neplnil podstatné povinnosti dle schváleného způsobu oddlužení; opakovaně sliboval, že dodá další informace, podání, a závěry ze schůzek, ale nečinil tak; zatížil celou soudní soustavu irelevantními nebo pozdě podanými opravnými prostředky; insolvenční soud dospěl k závěru, že žalobce sleduje nepoctivý záměr v insolvenčním řízení, proto podle § 418 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen „InsZ“) schválené oddlužení zrušil, a současně rozhodl o způsobu řešení žalobcova úpadku konkursem, námitky žalobce ve vztahu k činnosti insolvenčního správce shledal zcela nedůvodnými. K odvolání žalobce bylo usnesení č.j [spisová značka] potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne [datum]. Společnost ČEZ dodávala do [datum] elektřinu do podniku žalobce, dodávku elektřiny ukončila tohoto dne proto, že žalovaná 2) v postavení insolvenčního správce se ve lhůtě 30 dnů od prohlášení konkurzu nevyjádřila, že smlouvu o dodávce elektrické energie bude plnit místo žalobce, tím odmítla odebírat elektřinu a uhradit dodavateli sjednanou cenu. Dne [datum] žalobce uzavřel novou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, ta vstoupila v účinnost dne [datum], kdy byla dodávka elektrické energie do podniku žalobce obnovena. Dle sdělení žalobce z [datum] bylo dne [datum] bez jeho vědomí odpojeno odběrné místo pro zásobování elektrickou energií strojírny v [město] na st. p. [číslo]1, ve věci bylo podáno [podezřelý výraz] a rovněž bude podána stížnost k [název]. Až dne [datum] předložil žalobce insolvenčnímu správci daňová přiznání za rok [datum]. Uvedená skutková zjištění považoval soud I. stupně pro své rozhodnutí za dostatečná.

7. Odpovědnost žalované 1) posuzoval soud dle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), a dospěl k závěru, že v daném případě nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu insolvenčního soudu, neboť žalobce jako dlužník po celou dobu insolvenčního řízení odmítal poskytnout insolvenčnímu správci součinnost a insolvenčnímu správci ani insolvenčnímu soudu neposkytl informace týkající se stavu hospodaření, zapodstatových pohledávek, ani nepředal účetnictví. Podle § 11 InsZ soud v rámci dohlédací činnosti rozhoduje pouze o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, případně činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení. Žalobcem navrhované opatření „přikázat insolvenčnímu správci, aby zabránil odpojení podniku žalobce jako dlužníka od dodávky elektřiny“ není záležitost, která by se týkala průběhu insolvenčního řízení, ani by nebyla opatřením potřebným k zajištění jeho účelu. Insolvenční správce není státním orgánem nebo státní organizací ve smyslu OdpŠk a nese vlastní majetkovou odpovědnost za škodu vzniklou porušením povinností, které mu ukládá zákon nebo které mu uloží soud. Soud vykonává dohled nad jeho činností a schvaluje významné úkony správce. V žádném insolvenčním řízení se povinnost zabránit odpojení elektrické energie od odběrného místa správci neukládá, vydání takového pokynu nebylo v rámci dohlédací činnosti soudu možné. Soud I. stupně tudíž neshledal v dohlédací činnosti insolvenčního soudu jakékoliv pochybení, pročež žalobu ve vztahu k žalované 1) zamítl pro absenci odpovědnostního titulu (nesprávného úředního postupu).

8. K odpovědnosti žalované 2) soud uvedl, že skutečně v době od [datum] do [datum] byl podnik žalobce odpojen od elektrické energie v důsledku toho, že žalovaná 2) v postavení insolvenčního správce se do 30 dnů od prohlášení konkurzu podle § 253 InsZ nevyjádřila, že smlouvu o dodávce elektrické energie bude plnit místo žalobce, tím tedy odmítla odebírat elektřinu a uhradit dodavateli sjednanou cenu, pročež dodavatel přistoupil k ukončení dodávky elektřiny. Odpojením elektrické energie mohlo v obecné rovině dojít ke škodě žalobce, nicméně za situace, kdy žalobce jako dlužník v průběhu celého insolvenčního řízení obstruoval, což vedlo až ke zrušení schváleného oddlužení a prohlášení konkurzu na majetek žalobce, není možné spatřovat pochybení na straně žalované 2), ale výhradně v jednání žalobce, který až dne [datum] předal insolvenčnímu správci účetnictví, tedy až uvedeného dne mohla žalovaná 2) získat povědomost o fungování podniku žalobce a byla s to relevantně posoudit, zda pokračovat v provozu podniku žalobce. Proto ani na straně žalované 2) neshledal soud žádné pochybení, po insolvenčním správci nebylo lze spravedlivě požadovat, aby bez znalosti účetnictví pokračoval ve smlouvách žalobce.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalované 1) přiznal náhradu nákladů řízení [částka] za 5 úkonů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Žalované 2) přiznal náhradu nákladů ve výši [částka] za právní zastoupení, a to odměnu dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) ve výši po [částka] (z tarifní hodnoty [částka]) za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí věci a sepis vyjádření k žalobě) a ve výši po [částka] (z tarifní hodnoty [částka]) rovněž za 2 úkony (účast u jednání dne [datum] a dne [datum]), 4 paušální náhrady výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a.t., náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 a.t. za 8 započatých půlhodin po [částka] za 2 cesty k soudu a zpět, 21% DPH, a k tomu cestovné vozidlem [název] RZ [SPZ], za 2 cesty [adresa] a zpět (2 x 130 km), se základní náhradou za 1 km [částka] při ceně PHM [částka]/litr a spotřebě 4,8 l/100 km, tedy 2 x [částka].

10. Proti rozsudku podali včasné odvolání žalobce a žalovaná 2).

11. Žalobce napadl rozsudek s výjimkou výroku I. o částečném zastavení řízení. Uvedl, že napadený rozsudek je zjevně vadný a nepřezkoumatelný. Soud I. stupně se vůbec nezabýval průběhem insolvenčního řízení, žalobce od počátku namítá, že jeho úpadek v době rozhodování insolvenčního soudu neexistoval. Soud vycházel z nepravdivých konstatování insolvenčního soudu v rozhodnutí č.j. [spisová značka] ze dne [datum], aniž by zkoumal dokumenty zveřejněné v insolvenčním rejstříku. Žalobce opakovaně vyzýval žalovanou 2) (insolvenčního správce) k činnosti, opakovaně dokládal totožné listiny, marně vyzýval žalovanou 2) k účasti na soudním jednání ohledně jeho pohledávky v [země] a k projednání žaloby o obnovu řízení týkající se pohledávky dalšího věřitele. Žalovaná 2) za podpory insolvenčního soudu žalobce šikanuje a nepostupuje s odbornou péčí a v souladu s InsZ. Zamítnutí žaloby vůči žalované 1) soud v podstatě neodůvodnil. Žalobce se ve snaze zabránit zvyšování škody bezodkladně obrátil na insolvenční soud, aby nařídil insolvenčnímu správci zajistit připojení a dodávky el. energie do podniku žalobce. Podle § 246 odst. 1 InsZ insolvenční správce po prohlášení konkursu mj. zajišťuje provoz dlužníkova podniku a zajištění dodávky el. energie do podniku dlužníka souvisí se zajištěním provozu tohoto podniku. Insolvenční správce má povinnost spravovat majetkovou podstatu tak, aby nedocházelo k jejímu znehodnocení, aby byl majetek náležející do majetkové podstaty využíván v souladu se svým určením, a aby se majetková podstata rozmnožila. Žalovaná 2) dělala přesný opak, za nečinného přihlížení insolvenčního soudu. Žalobce odkázal na usnesení Nejv. soudu č.j. [spisová značka] ze dne [datum] a na zásady insolvenčního řízení uvedené v § 5 písm. a) InsZ. Předání účetnictví dlužníka ([datum]) nijak nesouvisí s tím, že insolvenční správce nechal úmyslně odpojit dodávku elektřiny do fungujícího podniku žalobce. Soud vůbec nezkoumal, zda žalovaná 2) jako insolvenční správce cokoli zjišťovala v příslušné 30denní lhůtě od prohlášení konkurzu. Odpovědnost za škodu na majetkové podstatě nelze přenášet na dlužníka (žalobce). Insolvenční správce měl po 5 letech insolvenčního řízení vědět, že dlužník provozuje podnik závislý na dodávce elektrické energie. Žalovaná 2) nepostupovala s odbornou péčí a porušila povinnost zajišťovat po prohlášení konkurzu provoz dlužníkova podniku, porušila i další povinnosti stanovené v InsZ. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, s podrobnými pokyny, jak dále postupovat.

12. Žalovaná 2) podala odvolání proti výroku III. v části týkající se náhrady nákladů řízení, jež jí byla přiznána. Uvedla, že vyčíslila náklady svého právního zastoupení na částku [částka], a dále vyčíslila své vlastní náklady na cestovné k jednání soudu částkou [částka], cestovní náklady vzniklé přímo žalované 2) soud vůbec nezohlednil. Dále protože o částečném zastavení řízení bylo rozhodnuto až poté, co se konala obě jednání ve věci, náleží zástupci žalované 2) i za tyto 2 úkony tarifní odměna [částka]/úkon. Kromě toho zástupci žalované 2) náleží náhrada za promeškaný čas strávený cestami na jednání v rozsahu 12 započatých půlhodin, když cestu z [adresa] do místa sídla soudu (či cestu zpět) není možné uskutečnit za dobu kratší než 1 hodinu. Z těchto důvodů žalovaná 2) navrhla, aby odvolací soud výrok III. napadeného rozsudku změnil v části týkající se náhrady nákladů řízení žalované 2) tak, že žalované 2) přizná náhradu nákladů řízení ve výši [částka] a ve výši [částka].

13. Žalovaná 1) uvedla, že napadený rozsudek je správný a odvolání žalobce je nedůvodné. V posuzované věci nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, naopak bylo prokázáno, že žalobce neposkytoval insolvenčnímu správci ani insolvenčnímu soudu součinnost a informace. Insolvenční správce neměl k dispozici žádné smlouvy o vzájemném plnění dle § 253 InsZ a nemohl tak vědět, s jakými dodavateli byly smlouvy uzavřeny, oznámení žalobce ze dne [datum] (č.l. [číslo] insolvenčního spisu) neobsahuje žádný požadavek, aby insolvenční soud v rámci dohlédací činnosti vydal příkaz insolvenčnímu správci v této věci, a žádná taková žádost nebyla vznesena až do obnovení dodávky el. energie. Insolvenční soud v rámci dohlédací činnosti nerozhoduje o takovýchto záležitostech, odpojení žalobce od dodávky elektřiny ani nemohl předpokládat. Žalovaná 1) proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, a aby žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení.

14. Žalobce reagoval vyjádřením, v němž uvedl, že je obětí insolvenční mafie. Vzniklá škoda je vyvrcholením dlouhodobého vadného postupu insolvenčního správce, jeho podjatosti vůči žalobci, a nečinnosti insolvenčního soudu, jehož argumentaci vyšší soudy převzaly, aniž by zjišťovaly skutečný stav. V případě odpojení dodávky el. energie insolvenční soud nereagoval na upozornění dlužníka, že vzniká škoda, nedotázal se insolvenčního správce na jeho postup a na to, proč nechal el. energii odpojit. Odborná péče insolvenčního správce v sobě zahrnuje povinnost mít informace, a pokud je insolvenční správce ani po několika letech neměl, měl si je vyžádat. Insolvenční správce podával za dlužníka přiznání k DPH, takže jeho ekonomickou situaci musel znát, v podniku dlužníka byl dříve osobně a věděl, že je závislý na dodávce elektřiny. Žalobce vždy poskytl insolvenčnímu správci bez zbytečného odkladu součinnost v jeho oprávněných požadavcích. Odpovědnost insolvenčního správce za škodu podle InsZ je objektivní, insolvenční správce je povinen prokázat, že včas informoval poškozeného o existenci situace, jejímž následkem může být vznik škody či jiné újmy a o způsobu, kterým se jí snažil zabránit, nebo uvést důvody, jež mu v tom zabránily. Soud I. stupně namísto toho vyžadoval prokazování odpovědnosti po dlužníku. Vznik škody je nepochybný, soudem musí být ustanoven znalec či znalecký ústav, který vypočte přesnou výši škody na majetkové podstatě dlužníka.

15. Žalovaná 2) k odvolání žalobce uvedla, že napadené rozhodnutí ve věci je správné. Žalobce v řízení neprokázal svá tvrzení, v insolvenčním řízení od počátku neposkytuje řádnou součinnost, což je zřejmé zejména z rozhodnutí o zrušení schváleného oddlužení. Tvrzení o škodě vzniklé odpojením podniku žalobce od dodávek elektrické energie z důvodu nečinnosti na straně žalované 2) nebylo ničím podloženo, žalovaná 2) neměla z titulu své funkce žádnou povědomost o smluvních závazcích žalobce, který jí žádné dokumenty neposkytl. Stejně tak neměl uvedené dokumenty ani insolvenční soud. Žalovaná 2) proto navrhla, aby byl napadený rozsudek ve výrocích I. a II. potvrzen jako věcně správný, pokud jde o výrok III., odkázala na své odvolání. Dále navrhla, aby odvolací soud uložil žalobci zaplatit žalované 2) náhradu nákladů odvolacího řízení.

16. Žalobce v reakci na toto vyjádření zopakoval svou argumentaci, zdůraznil, že k tomu, že vůbec probíhá insolvenční řízení vůči žalobci, přispěl významně sám insolvenční soud. Insolvenční řízení je od počátku vadné, stejně tak i postup insolvenčního správce. Žalobce opět odkázal na rozsudek Nejv. soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum].

17. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání při nařízeném jednání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a po doplnění dokazování výpisem z insolvenčního rejstříku týkajícím se žalobce, stanoviskem dlužníka ze dne [datum] a zopakování dokazování sdělením žalobce ze dne [datum] dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné, odvolání žalované 2) proti výroku o nákladech řízení je důvodné částečně.

18. Soud I. stupně učinil správná skutková zjištění o předběžném uplatnění nároku, okolnostech a době trvání odpojení dodávky el. energie do podniku žalobce, a částečně i o průběhu insolvenčního řízení žalobce, včetně důvodů, jež vedly insolvenční soud ke zrušení schváleného oddlužení a k prohlášení konkursu na majetek žalobce.

19. Odvolací soud doplnil dokazování za účelem prokázání postupu žalobce a žalované 2) v rámci insolvenčního řízení v době po prohlášení konkursu, do doby, než došlo k obnovení dodávek el. energie do podniku žalobce.

20. Výpisem z insolvenčního rejstříku žalobce bylo prokázáno, že žalobce doručil dne [datum] insolvenčnímu soudu své sdělení z [datum] o odpojení odběrného místa el. energie jeho strojírny v Žihobcích (pozn. jde o sdělení z [datum], již provedené k důkazu před soudem I. stupně) – sdělení je v insolvenčním rejstříku založené pod pol. [číslo]. Z tohoto sdělení ze dne [datum] má odvolací soud za prokázané, že žalobce sice informoval insolvenční soud o odpojení odběrného místa v Žihobcích od elektrické energie, ze sdělení však není zřejmé, že by se jakkoli vztahoval k postupu insolvenčního správce nebo by šlo o podnět k výkonu dohlédací činnosti insolvenčního soudu nad insolvenčním správcem.

21. Ze stanoviska dlužníka ze dne [datum] (v ins. spise [číslo]) má odvolací soud za prokázané, že žalovaná 2) v rámci insolvenčního řízení po prohlášení konkurzu vyzývala žalobce minimálně dne [datum] (výzvou označenou jako opakovaná výzva) k součinnosti a k předložení dokladů, žalobce jí odmítl jakékoliv doklady předložit s odůvodněním, že k žalované 2) nemá důvěru, a příslušné doklady předloží až nově ustanovenému insolvenčnímu správci. Tímto stanoviskem tedy bylo prokázáno, že žalobce i po prohlášení konkurzu odmítal se žalovanou 2) jakožto s insolvenčním správcem spolupracovat, odmítal jí předložit jakékoliv požadované doklady a její postavení insolvenčního správce nerespektoval. Bylo tím vyvráceno tvrzení žalobce, že žalované 2) poskytoval maximální součinnost. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že žalobce i po prohlášení konkurzu pokračoval v obstrukcích insolvenčního řízení, které (jak vyplývá z pravomocného usnesení insolvenčního soudu č.j [spisová značka] ze dne [datum]) předtím vedly ke zrušení oddlužení a prohlášení konkurzu.

22. Podle § 10 odst. 1 písm. b) InsZ insolvenční soud průběžně vykonává dohled nad postupem a činností ostatních procesních subjektů a rozhoduje o záležitostech s tím souvisejících (dále jen "dohlédací činnost"). Podle § 11 odst. 1 InsZ při výkonu dohlédací činnosti insolvenční soud rozhoduje o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení. Podle § 11 odst. 2 InsZ je insolvenční soud oprávněn vyžadovat od insolvenčního správce zprávy a vysvětlení o jeho postupu, nahlížet do jeho účtů a konat potřebná šetření. Je oprávněn dávat insolvenčnímu správci pokyny a uložit mu, aby si vyžádal k určitým otázkám stanovisko věřitelského výboru.

23. Smyslem dohledové činnosti je, aby insolvenční řízení probíhalo v souladu s ustanoveními insolvenčního zákona, zejména aby směřovalo k naplnění cíle insolvenčního řízení, kterým je uspořádání vztahů mezi dlužníkem a osobami dotčenými jeho úpadkem, a to tak, aby došlo k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 a § 5). Výkon dohlédací činnosti musí být insolvenčním soudem vykonáván řádně a jeho zanedbání může vést ke stanovení odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup, které se mohou postižené osoby domáhat (viz KOZÁK, J., BROŽ, J., DADAM, A., STANISLAV, A., STRNAD, Z., ZRŮST, L., ŽIŽLAVSKÝ, M. a kol. Insolvenční zákon: Komentář. § 11. Wolters Kluwer, dostupné z: www.[právnická osoba]).

24. Podle § 36 odst. 1 InsZ je insolvenční správce povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob.

25. Podle § 253 odst. 1 InsZ nebyla-li smlouva o vzájemném plnění včetně smlouvy o smlouvě budoucí v době prohlášení konkursu ještě zcela splněna ani dlužníkem ani druhým účastníkem smlouvy, insolvenční správce může smlouvu splnit místo dlužníka a žádat splnění od druhého účastníka smlouvy nebo může odmítnout plnění. Podle § 253 odst. 2 InsZ jestliže se insolvenční správce do 30 dnů od prohlášení konkursu nevyjádří tak, že smlouvu splní, platí, že odmítl plnění; do té doby nemůže druhá strana od smlouvy odstoupit, není-li v ní ujednáno jinak. Podle § 253 odst. 3 InsZ je-li druhý účastník smlouvy povinen plnit ze smlouvy jako první, může své plnění odepřít až do té doby, kdy bude poskytnuto nebo zabezpečeno plnění vzájemné; to neplatí, jde-li o smlouvu uzavřenou druhým účastníkem po zveřejnění rozhodnutí o úpadku.

26. Insolvenční správce musí jako jednu ze svých prvních povinností po prohlášení konkursu na majetek dlužníka prověřit aktuální stav hospodaření dlužníka, především stav doposud zcela nesplněných smluv a plnění z nich. V optimálním případě by měl takovou informaci podat insolvenčnímu správci dlužník. V praxi bude nutné, aby insolvenční správce dlužníka o povinnosti podat přehled rozjednaných smluv poučil (viz KOZÁK, J., BROŽ, J., DADAM, A., STANISLAV, A., STRNAD, Z., ZRŮST, L., ŽIŽLAVSKÝ, M. a kol. Insolvenční zákon: Komentář. § 253. Wolters Kluwer, dostupné z: www.[právnická osoba]).

27. Při rozhodování o tom, zda smlouvu splní místo dlužníka (§ 253 odst. 1 insolvenčního zákona) nebo zda se v tomto směru nevyjádří (§ 253 odst. 2 insolvenčního zákona), je insolvenční správce především povinen respektovat principy určené pro výkon funkce insolvenčního správce ustanovením § 36 odst. 1 InsZ, tj. mimo jiné dát přednost společnému zájmu věřitelů před zájmy vlastními a před zájmy třetích osob, to vše proto, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Přitom i pro výkon práv insolvenčního správce upravených ustanovením § 253 odst. 1 a 2 InsZ zcela nepochybně platí, že nesmí jít o zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany (srov. rozsudek Nejv. soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]).

28. Úkony podle § 253 InsZ jsou tedy v dispozici insolvenčního správce, který za ně nese odpovědnost. Není na insolvenčním soudu, aby dával správci pokyny, jaké konkrétní úkony má v rámci svého postupu dle § 253 InsZ činit.

29. V daném případě potom neměl insolvenční soud (ani poté, co došlo k přerušení dodávky el. energie do podniku žalobce) informace o tom, že by postup insolvenčního správce podle § 253 InsZ mohl způsobit žalobci jakoukoli újmu, když žalobce sice dne [datum] informoval insolvenční soud o přerušení dodávky el. energie, ale ne o souvislosti tohoto přerušení s postupem žalované 2) jako insolvenčního správce.

30. Odvolací soud tudíž uzavírá, že insolvenční soud v posuzované věci svou dohlédací činnost ve vztahu k postupu insolvenčního správce týkajícímu se dodávky el. energie do podniku žalobce po prohlášení konkurzu nezanedbal.

31. K tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu insolvenčního soudu ve smyslu § 13 OdpŠk tedy nedošlo, u žalované 1) proto nebyl dán titul odpovědnosti za újmu podle § 5 OdpŠk.

32. Ve vztahu k žalované 2) dospěl odvolací soud k závěru, že z důvodu nesoučinnosti žalobce neměla žalovaná 2) informace o uzavřené smlouvě na dodávku el. energie do odběrného místa v podniku žalobce v Žihobcích a jejím obsahu, neměla tedy informace, na jejichž základě by mohla dospět k závěru, že v rámci činnosti podniku žalobce je třeba pokračovat v plnění této smlouvy. Z předchozí osobní návštěvy žalované 2) v místě podniku žalobce nelze dovozovat vědomost žalované 2) o konkrétních uzavřených smlouvách s dodavateli a jejich obsahu, jestliže žalobce konkrétní smlouvy žalované 2) nepředložil.

33. Z rozsudku Nejv. soudu sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum], jehož se žalobce dovolával, vyplývá, že součástí povinností správce konkursní podstaty (insolvenčního správce) postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí je i povinnost vyvinout odpovídající úsilí ke zjištění stavu úpadcova majetku, bez zřetele k tomu, zda úpadce poskytuje správci zákonem předepsanou součinnost. V tomto případě ovšem bylo prokázáno (zejména stanoviskem žalobce ze dne [datum] a pravomocným usnesením insolvenčního soudu č.j [spisová značka]), že žalovaná 2) úsilí ke zjištění stavu úpadcova majetku i přes trvající nesoučinnost žalobce vyvíjela[Anonymizováno]

34. Odkazoval-li žalobce na usnesení Nejv. soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] (týkající se podmínek pro zrušení schváleného oddlužení a formulace výroku takového rozhodnutí), potom není zřejmé, jak by závěry tohoto rozhodnutí mohly být významné z hlediska uplatňovaného nároku na náhradu újmy.

35. Žalovaná 2) neporušila své povinnosti insolvenčního správce tím, že v rámci postupu podle § 253 InsZ neprohlásila, že splní smlouvu o dodávce el. energie, a nelze u ní shledat nedostatek svědomitosti a odborné péče ve smyslu § 36 odst. 1 InsZ, neboť vyzývala žalobce (i v době po prohlášení konkurzu) k součinnosti a předložení podkladů, žalobce však poskytnutí součinnosti setrvale odmítal. Protože žalovaná 2) neporušila své povinnosti insolvenčního správce, nebyl u ní dán základní předpoklad odpovědnosti ve smyslu § 37 odst. 1 InsZ.

36. Odvolací soud tedy shrnuje, že ani u jedné ze žalovaných nebyl dán titul odpovědnosti za újmu, žaloba o náhradu újmy byla ve vztahu k oběma žalovaným nedůvodná a výrok o zamítnutí žaloby byl věcně správný.

37. Bylo nadbytečné se zabývat ostatními předpoklady odpovědnosti, stejně jako dalšími tvrzeními žalobce o nesprávném postupu insolvenčního soudu a insolvenčního správce v rámci insolvenčního řízení, či tvrzeními o tom, že u žalobce vůbec nebyly splněny podmínky pro zjištění úpadku. Z hlediska předmětu tohoto řízení tyto skutečnosti nebyly relevantní.

38. Pokud šlo o výrok o nákladech řízení, soud I. stupně správně uložil podle § 142 odst. 1 o.s.ř. povinnost k náhradě nákladů procesně neúspěšnému žalobci, správně stanovil též výši nákladů řízení žalované 1).

39. Ohledně výše náhrady nákladů řízení žalované 2) odvolací soud neshledal důvodnou námitku týkající se stanovení výše odměny právního zástupce za účast u jednání soudu I. stupně dne [datum] a dne [datum]. Přestože v době těchto jednání nebylo ještě řízení částečně zastaveno (a tedy předmětem řízení byla formálně celá původně žalovaná částka [částka] s příslušenstvím), soud ještě před zahájením jednání dne [datum] informoval účastníky o částečném zpětvzetí žaloby, a tedy žalovaným bylo zřejmé, jakou částku žalobce v řízení nadále požaduje. Proto bylo na místě odměnu advokáta za účast při těchto jednáních stanovit z tarifní hodnoty odpovídající částce žalobcem skutečně požadované, tzn. [částka] (odměna za každý z těchto úkonů tak činila [částka]). Lze ale přisvědčit tomu, že soud I. stupně nedůvodně nepřiznal žalované 2) plnou náhradu dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a.t. za promeškaný čas při 2 cestách k soudu ([adresa]) a zpět, když doba strávená na těchto cestách dle předloženého vyúčtování (12 započatých půlhodin) se jeví jako přiměřená. Pokud šlo o cestovní náklady přímo žalované 2) (jež má sídlo v [adresa], zatímco její právní zástupce v [adresa]), z protokolů o jednání vyplývá, že žalovaná 2) se obou jednání soudu zúčastnila, a tedy i její cestovné je součástí jejích nákladů ve smyslu § 137 odst. 1 o.s.ř. Podle § 30 a § 31 vyhlášky č. 37/1992 Sb. o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy však žalované 2), která k použití vlastního motorového vozidla neměla předchozí souhlas soudu, náleží pouze náhrada hospodárných cestovních výdajů veřejným hromadným dopravním prostředkem, včetně místního cestovného v Praze. Hospodárné jízdné autobusem (např. flixbus) [adresa][adresa] a zpět stojí [částka]/jednosměrná jízda, jízdné v MHD v Praze stojí [částka]/jedna jízda, tedy za hospodárné jízdné vynaložené na jednu cestu k soudu a zpět lze považovat částku [částka] (2 x [částka] + 2 x [částka]). Výše celkových nákladů řízení žalované 2) před soudem I. stupně tedy činí [částka] (2 x odměna advokáta [částka], 2 x odměna advokáta [částka], 4 x režijní paušál dle § 13 odst. 4 a.t. [částka], náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a.t. za 12 půlhodin [částka], cestovné advokáta 2 x [částka], 21 % DPH z nákladů právního zastoupení [částka] a cestovné účastníka 2 x [částka]).

40. Na základě shora uvedeného odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný, ve výroku III. jej změnil podle § 220 odst. 1 o.s.ř. jen tak, že výše nákladů řízení žalované 2) činí [částka], jinak jej v tomto výroku rovněž potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný.

41. Výrok I. (o částečném zastavení řízení) nebyl odvoláním napaden a nabyl samostatně právní moci.

42. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšné byly v odvolacím řízení žalované.

43. Žalované 1) vznikly v odvolacím řízení náklady nezastoupeného účastníka dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za 3 úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání, příprava na odvolací jednání, účast u odvolacího jednání) po [částka], celkem [částka].

44. Žalované 2) vznikly v odvolacím řízení náklady řízení ve výši [částka]: odměna advokáta dle § 7 a.t. z tarifní hodnoty [částka] ve výši po [částka] za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (písemné vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání), 2 režijní paušály po [částka] dle § 13 odst. 4 a.t., náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a.t. za 6 půlhodin [částka], cestovné advokáta ([adresa] a zpět, celkem [hodnota] km, spotř. 4,8 l nafty/100 km, dle vyhl. č. 398/2023 Sb. náhrada [částka]/km a prům. cena PHM [částka]/l) [částka], 21 % DPH z nákladů právního zastoupení [částka].

Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, jen za podmínek stanovených v ust. § 237 o.s.ř.