pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, jako vrácení tzv. zaručených odměn, které byly žalované vyplaceny v době trvání smluvního vztahu založeného smlouvou o zprostředkování ze dne [datum], ve znění dodatků ze dne [datum] a ze dne [datum], kterou uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]), a na jejímž základě vykonávala zprostředkovatelskou činnosti v pojišťovnictví. Tvrdila, že vrácení resp. ponechání si zaručených odměn bylo vázáno na setrvání ve smluvním vztahu po dobu nejméně 3 roky, tato podmínka nebyla naplněna. Žalovaná neplnila minimální produkční limit, žalobkyně proto dne [datum] od smlouvy odstoupila, s účinky ke dni [datum], kdy bylo odstoupení doručeno žalované, žalované tak vznikla povinnost zaručené odměny vrátit.

2. Žalovaná se bránila tím, že nárok žalobkyně je nemorální, pokud by měla vrátit všechny zaručené odměny, pro žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni by pracovala po dobu delší než dva roky zadarmo, přičemž z přijatých odměn platila daně, sociální a zdravotní pojištění, že se jednalo o zastřený pracovně právní vztah, že žalobkyně měla z její činnosti značný majetkový prospěch v podobě uzavřených pojistných smluv se zákazníky, z nichž čerpala a čerpá finanční příjem. Rovněž namítala, že své povinnosti vůči žalobkyni neporušila, že výši produkčních limitů neznala, interní předpisy nebyly součástí smlouvy, produkční limity mohly být nastaveny v nesplnitelné výši, že odstoupení od smlouvy ze dne [datum] je neplatné. Dále v průběhu řízení namítala, že odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku (§ 2004 odst. 1 o.z.), že strany jsou povinny si vrátit vše, co si podle smlouvy navzájem plnily, že pro žalobkyni obstarala zákazníky – pojistný kmen, který představuje majetkovou hodnotu, žalobkyně jí pojistný kmen zákazníků nevrátila, ani jí vrácen být nemůže, nevyplatila jí za zprostředkované zákazníky finanční náhradu, tak, aby došlo ke spravedlivému vypořádání práv a povinností. Tvrdila, že jí vznikl nárok na vypořádání pojistného kmene zákazníků, z titulu zrušené smlouvy, který ocenila částkou uplatněnou touto žalobou, že nárok na finanční vypořádání pojistného kmene ve výši žalované částky započítává oproti nároku žalobkyně. Pokud jsou pochybnosti o výši jejího nároku, měl by soud nechat vypracovat znalecký posudek.

3. Žalobkyně namítala, že neexistuje pohledávka žalované způsobilá k započtení, že žalované nevzniklo právo na náhradu za vytvořený pojistný kmen, za činnost podle smlouvy byly žalované vypláceny provize, jako standardní odměna zprostředkovatele, zaručené odměny byly vypláceny nad rámec provizí, i kdyby pohledávka žalované existovala, jde o pohledávku nejistou a neurčitou, jejíž započtení není možné dle ust. § 1987 o.z. a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]. Právo žalované žádat zvláštní odměnu zaniklo prekluzí, nebylo ve lhůtě jednoho roku od ukončení smlouvy uplatněno (§ 2514 a § 2516 o.z.).

4. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z této částky od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám jejího právního zástupce (výrok III.).

5. Na základě nesporných skutečností a po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o zprostředkování č. F0500023H01, jejímž předmětem byl závazek žalované provádět pro právního předchůdce žalobkyně zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví, v režimu podřízeného pojišťovacího zprostředkovatele, spočívající zejména ve vyhledávání zájemců o pojištění a další finanční služby a předkládání návrhů na uzavření pojistných smluv, včetně provádění přípravných prací směřujících k uzavření pojistných smluv. Žalovaná se ve smlouvě zavázala, že se při výkonu zprostředkovatelské činnosti bude řídit obecně závaznými právními předpisy, pokyny právního předchůdce žalobkyně, pokyny svého nadřízeného v rámci obchodní služby a interními předpisy. V článku VI. smlouvy byla sjednána odměna žalované za její zprostředkovatelskou činnost v podobě provize za zprostředkování obchodu a za pomoc při správě a stálé péči o pojistný kmen pojišťovny s tím, že výši odměny, formu, způsob a termín výplaty stanoví interní předpis. Žalovaná byla ve smlouvě označena jménem, příjmením, datem narození, identifikačním číslem a svým sídlem, smlouva obsahovala ujednání o dalších právech a povinnostech smluvních stran, byla oběma stranami podepsána. Dodatkem ze dne [datum] bylo změněno ujednání o smluvní pokutě, žalovaná byla zařazena do kategorie„ zkušený obchodník“. Dodatkem ze dne [datum] byla žalovaná ustanovena na pozici„ privátní poradce senior“, bylo dohodnuto, že po dobu adaptačního období a při řádném plnění adaptačního plánu, bude žalované poskytována zaručená odměna spočívající v mimořádné odměně nebo dorovnání budoucích příjmů. V článku IV bod 3 dodatku bylo sjednáno, že dojde-li k zániku smluvního vztahu mezi obchodníkem kategorie„ zkušený obchodník“ a právním předchůdcem žalobkyně do tří let od uzavření smlouvy, zaniká žalované nárok na zaručené odměny stanovené v tomto dodatku. Interní předpisy právního předchůdce žalobkyně upravují další práva a povinnosti obou smluvních stran, včetně toho, jakým způsobem dochází k výpočtu zaručené odměny, provizí a dalších plateb ve prospěch zprostředkovatele pojišťovnictví a jaké sankce hrozí zprostředkovateli v případě předčasného ukončení smluvně závazkového vztahu. Dne [datum] právní předchůdce žalobkyně od smlouvy o zprostředkování odstoupil, z důvodu porušení povinností vyplývajících z článku III odstavec 1 smlouvy žalovanou, když tato se neřídila interními předpisy a pokyny právního předchůdce žalobkyně, nesplnila minimální produkční limit za dvě po sobě jdoucí hodnotící období, přes výslovné upozornění v emailu ze dne [datum], když minimální produkční limit je stanoven v interním předpisu a je dostupný na emailovém portálu. V odstoupení bylo uvedeno, že smlouva o zprostředkování zaniká dnem doručení tohoto odstoupení. Odstoupení od smlouvy žalovaná převzala dne [datum], což stvrdila svým podpisem. Z výpisů odměn vyplacených žalované vyplývá, jaké smlouvy žalovaná pro právního předchůdce žalobkyně uzavřela, o jakou konkrétní smlouvu se jedná, o jaký typ a výši provize se jedná, jaká byla suma kladných provizí a výše zaručené odměny za ten který kalendářní měsíc. Dopisem ze dne [datum] bylo žalované oznámeno postoupení pohledávek, s tím, že na žalobkyni byly postoupeny pohledávky z titulu nároku na storno provizí a zaručených odměn a veškerá plnění související s těmito pohledávkami, které je žalovaná povinna uhradit žalobkyni jako novému věřiteli. Výzvou k zaplacení žalované částky ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k její úhradě do [datum] na specifikovaný účet, žalovaná byla vyzvána k plnění také předžalobní výzvou ze dne [datum].

6. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil po právní stránce. Dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva v intencích ust. § 1746 odst. 2 a násl. o.z. ve spojení s ust. § 2483 a násl. o.z., o obchodním zastoupení, neměl za důvodnou obranu žalované, že se jednalo o skrytý pracovně právní vztah. Žalovaná ve smluvním vztahu vystupovala jako podnikatelka, byla seznámena s tím, jakým způsobem bude za svoji činnost odměňována, tj. že jí přísluší provize i zaručená odměna za podmínek stanovených ve smlouvě, resp. v dodatcích, že její odměna za činnost pro právního předchůdce žalobkyně je odvislá od toho, kolik klientů zajistí a jaké bude rozložení typu pojistných smluv, které uzavře. Neměl za opodstatněnou ani obranu žalované, že nebyla řádně seznámena s interními předpisy právního předchůdce žalobkyně, zejména pak s produkčními limity, kterých má dosahovat, když žalovaná svým podpisem na smlouvě stvrdila, že byla seznámena s interními předpisy – tyto jí byly předány a s těmito vyjádřila rovněž souhlas. Není nutné, aby tyto interní předpisy, tvořily přílohu samotné smlouvy tak, že by k této smlouvě byly fyzicky připojeny, ale postačuje jejich faktické předání s tím, že žalovaná jejich převzetí stvrdí podpisem na smlouvě. S ohledem na to, že se žalovaná měla při své činnosti řídit i interními předpisy žalobkyně, bylo rovněž na ní, aby se s jejich obsahem seznámila. Pokud tak žalovaná neučinila, musí tato skutečnost jít k její tíži. Odmítl obranu žalované, že žalobkyně mohla jakkoli měnit produkční limity a tak určovat, kolik by žalovaná měla vydělat, dle smlouvy žalovaná svým podpisem stvrdila, že se zavazuje splňovat minimální produkční limit za hodnotící období, jak je uveden v interním předpisu pojišťovacího agenta, tj. v kariérním řádu, s jehož obsahem se měla seznámit a pokud se tak nestalo, musí tato skutečnost jít k její tíži. Dále soud I. stupně dovodil, že za situace, kdy žalovaná nesplnila minimální produkční limit za dvě po sobě jdoucí hodnotící období, což ani nesporovala, žalobkyně mohla dle čl. X. bod 1, písm. a) smlouvy od smlouvy odstoupit, k odstoupení od smlouvy proto došlo platně, přičemž možnost odstoupení byla mezi účastníky ujednána (ust. § 2001 o.z.). Žalobkyni vzniklo právo na vrácení zaručených odměn, které žalované vyplatila, a to v návaznosti na ukončení smluvně závazkového vztahu odstoupením, vrácení zaručené odměny bylo sjednáno ve dvou dodatcích ke smlouvě (ze dne [datum] a [datum]), v č.l. IV. dodatků byla uvedena podmínka trvání smlouvy a rozvazovací podmínka (ust. § 548 odst. 2 věta druhá o.z), spočívající v tom, že podmínkou pro vznik nároku na zaručenou odměnu je zařazení do adaptace, plnění adaptačního plánu a trvání smluvního vztahu dle smlouvy ke konci vyhodnocovacího měsíce, dojde-li k zániku smluvního vztahu mezi obchodníkem kategorie“ zkušený obchodník“ a pojišťovacím agentem – právním předchůdcem žalobkyně, do tří let od uzavření smlouvy, zaniká obchodníkovi nárok na zaručené odměny. Ujednání v dodatcích je pak třeba vykládat v souladu s č.l.6 smlouvy upravující odměňování, kdy v bodě 5 tohoto článku je uvedeno, že v případě, že obchodníkovi nevznikl nárok na výplatu odměny, je povinen ji vrátit. Jinak řečeno, podmínkou pro ponechání si zaručené odměny žalovanou bylo to, že nedojde k zániku smluvního vztahu po dobu tří let od jeho sjednání. V obou dodatcích byla sjednána rozvazovací podmínka a v obou dodatcích bylo mezi účastníky dojednáno, že zánikem smlouvy zaniká i úprava sjednaná v dodatku s výjimkou čl. IV. tj. povinnost žalované v případě ukončení smluvně závazkového vztahu před uplynutím 3 let od uzavření smlouvy, vrátit žalobkyni vyplacené zaručené odměny. Neměl za důvodnou obranu žalované, že odstoupením od smlouvy zanikají i ujednání, která se váží k vypořádání závazků po odstoupení od smlouvy. Argumentace žalované, že jí zaručená odměna byla vyplacena a že si ji zasloužila, není povinna ji vracet, je lichá, žalobkyně (její právní předchůdce) vyplácel žalované zaručené odměny každý měsíc na základě jejích doložených výsledků v souladu s uzavřenou smlouvou resp. jejími dodatky, důvodnost vyplacení zaručených odměn, nebyla v řízení žalobkyní zpochybněna, tato výplata a její„ důvodnost“ však nesouvisí s povinností žalované zaručené odměny v případě ukončení smluvně závazkového vztahu před uplynutím 3 let od jeho uzavření vrátit. Žalované byly v případě splnění produkčních limitů v souladu se smlouvou, ve znění dodatků, vypláceny jak provize, tak zaručené odměny, povinnost zaručené odměny vrátit jí vznikla v důsledku toho, že nevykonávala činnost po dobu tří let. Výše jednotlivých zaručených odměn, které byly žalované vyplaceny, byla žalobkyní doložena, žalovanou nezpochybněna, vychází z dodatků a ze směrnice č. IN [číslo], kapitola 7, čl.7. Jednání žalobkyně (odstoupení od smlouvy) neměl za rozporné s dobrými mravy, neboť oba účastníci smluvně závazkového vztahu byli podnikatelé, kteří si mají a musejí být vědomi podnikatelských rizik, smluvní ujednání uvedená v písemné smlouvě a dodatcích jsou zcela určitá, nevzbuzující pochybnost o jejich znění, žalovaná nemusela dodatky (o zaručené odměně) uzavírat, pokud s nimi nesouhlasila, pak by v platnosti zůstala jen původní smlouva (odměňování jen ve formě provize).

7. Soud I. stupně dospěl k závěru, že nedošlo k zániku žalobkyní uplatněného nároku započtením ze strany žalované. Byť odstoupením od smlouvy se ruší všechny závazky plynoucí z uzavřeného smluvně závazkového vztahu mezi účastníky a smluvní strany jsou povinny si vrátit vše, co si vzájemně plnily, toto zákonné ustanovení nedopadá na tento případ, neboť žalovaná pro žalobkyni (jejího právního předchůdce) zajišťovala uzavření pojistných produktů ve smlouvě blíže specifikovaných, za sjednanou provizi a výplatu zaručených odměn, nelze dovodit, že žalované v případě ukončení smluvně závazkového vztahu odstoupením mohl vniknout nárok na vrácení„ hodnoty pojistného kmene“, který pro žalobkyni zajistila. Žalované žádný jí tvrzený nárok vůči žalobkyni nevznikl, nemohla si proto tento započíst vůči nároku žalobkyně uplatněnému žalobou. Z tohoto důvodu neprováděl pro nadbytečnost žalovanou navržené důkazy ohledně seznamu zákazníků jí obstaraných, druhu sjednaného pojištění, stavu pojistných smluv apod., když nárok žalované není dán. Z téhož důvodu se nezabýval námitkou promlčení žalovanou uplatněného nároku k započtení.

8. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, byla jí proto uložena povinnost zaplatit úrok z prodlení, dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Povinnost zaplatit náklady spojené s uplatněním pohledávky byla žalované uložena dle ust. § 3 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., jejich náhrada byla přiznána úspěšné žalobkyni a jejich rozsah a výši soud I. stupně specifikoval dle vyhl.č. 177/1996 Sb.

9. Rozsudek napadla žalovaná včasným odvoláním. Namítala, že soud I. stupně neprovedl dostatečné důkazní řízení, když neprovedl důkazy k prokázání jejího nároku uplatněného z titulu započtení, ač se jím zabývat měl a měl vyčíslit hodnotu pojistného kmene, který žalobkyně činností žalované nabyla, neprovedl ani dokazování k tomu, že žalobkyně navyšovala hodnotu pojistného plnění, které měla žalovaná plnit (interní směrnice), nevypořádal se s její obranou, že má nárok na spravedlivé vypořádání po zrušení smlouvy odstoupením, věc nesprávně právně posoudil. Soudu I. stupně vytýkala, že v odůvodnění rozsudku opakovaně poukazoval na rizika žalované jako svéprávné podnikatelky vstupující do smluvního vztahu. Poukazovala na ust. § 2004 odst. 1 o.z., dle kterého se odstoupením od smlouvy závazek zrušuje od počátku a smluvní strany jsou povinny si vrátit vše co si dle smlouvy vzájemně plnily. Uvedla, že zaručené odměny jí byly vyplaceny na základě obstarání zákazníků, že žalobkyni zůstal pojistný kmen zákazníků jí obstaraný, který představuje majetkovou hodnotu, z níž má žalobkyně majetkový prospěch, že požadovala, aby pojistný kmen byl oceněn znaleckým posudkem, za účelem spravedlivého vypořádání a to se nestalo. Uvedla, že je rozdíl mezi ukončením smlouvy výpovědí a odstoupením, kdy je smlouva zrušena od počátku, že není možné, aby po zrušení smlouvy odstoupením zůstaly zachovány jen nároky žalobkyně, aniž by byly zachovány její nároky na spravedlivé vypořádání. Měla za to, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný pro absenci řádného odůvodnění. Stejně jako v řízení před soudem I. stupně uvedla, že byla závislá na pokynech žalobkyně - vykonávala závislou činnost, že neměla prostor pro svoji podnikatelskou činnost dle svého uvážení, že nebyla seznámena s novými interními směrnicemi, že žalobkyně navyšovala požadavky na pojistnou činnost tak, že byly nerealizovatelné, že žalobkyně nebyla oprávněna od smlouvy odstoupit. Rovněž namítala, že žalobkyně je součástí nadnárodní pojišťovací skupiny, disponuje právním zázemím, není důvod, aby byla zastoupena advokátem. Navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Stejnou argumentaci uplatnila i v průběhu odvolacího jednání, s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], které se týkalo vypořádání z titulu nehmotného plnění.

10. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované poukazovala na to, že žalovaná byla v daném smluvním vztahu samostatnou podnikatelkou ([příjmení]), byla a je aktivní v živnostenském rejstříku, že jako zprostředkovatelka pracovala pro pojišťovnu již v období před uzavřením smlouvy (v době od [datum] do [datum]), naprosto účelově tvrdí, že byla v zastřeném pracovněprávním vztahu, když výkon činnosti pojišťovacího zprostředkovatele lze vykonávat pouze živnostenským nebo obdobným způsobem a živnostenské oprávnění bylo základem spolupráce dle čl. I odst. 2 smlouvy. Podpisem smlouvy stvrdila, že jí byly předány interní předpisy, že se s nimi seznámila a byla srozuměna s jejich obsahem, že interní předpisy jsou dostupné v sídle žalobkyně a v IT systémech, že žalobkyně je oprávněna interní předpisy měnit. Interními předpisy byla nastavena také výše odměn a termíny výplat, žalovaná by byla sama proti sobě, pokud by se s nimi neseznámila a pokud tak neučinila, jde tato skutečnost k její tíži. Žalovaná se staví do pozice nezkušeného obchodníka, avšak zkušenosti se zprostředkovatelskou činností již měla. Žalovaná byla odměňována za zprostředkování obchodů a za správu a péči o pojistný kmen v podobě provize, dále byly sjednány tzv. zaručené odměny, které byly odvislé od sjednání určitých produktů a byly jí vypláceny jako podpora nad rámec provizí. Žalovaná nemůže disponovat pojistným kmenem ani jeho hodnotou, protože není pojišťovnou, ale pojišťovacím zprostředkovatelem. Smyslem institutu pojišťovacího zprostředkovatele je pro pojišťovny vytvářet pojistné kmeny – shánět zákazníky, s čímž souvisí částečná participace na zisku v podobě provize. Uvedla, že domnělá pohledávka žalované není způsobilá k započtení, neboť žádná pohledávka není a i kdyby existovala, je možné započtení jen pohledávky jisté a určité, pokud žalovaná navrhovala k určení výše takové pohledávky vypracování znaleckého posudku, je zjevné, že se jedná o pohledávku ilikvidní. Odkazovala na ust. § 1987 o.z. a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]. K námitce žalované ohledně odstoupení od smlouvy a vydání vzájemného plnění uvedla, že obecná zákonná úprava odstoupení od smlouvy hovoří o účincích ex tunc, avšak jde o zákonnou úpravu dispozitivní, a mezi stranami došlo k odlišnému ujednání pokud se týče vrácení zaručených odměn, článkem IV. a V. dodatků ze dne [datum] a ze dne [datum], bylo sjednáno, že zánikem smlouvy zaniká i úprava sjednaná v dodatcích s výjimkou čl. IV. (o zániku nároku na zaručenou odměnu). Žalobkyně měla zájem o dlouhodobou spolupráci, trvání nároku na zaručené odměny proto podmínila trváním smluvního vztahu v délce alespoň 3 roky, vinou žalované, která neplnila smluvní povinnosti, k tomu nedošlo, proto musí vydat zaručené odměny. Rovněž uvedla, že je akciovou společností podnikající v pojišťovnictví, její činností ani její běžnou agendou není vedení soudních sporů, nárok na náhradu nákladů vynaložených na právní zastoupení má za oprávněný a spravedlivý.

11. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo dle ust. § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání převážně není důvodné.

12. Soud I. stupně provedl dostatečné dokazování, další dokazování zejména za účelem zjištění hodnoty pojistného kmene má i odvolací soud za nadbytečné, věc správně posoudil po právní stránce, odůvodnění napadeného rozhodnutí vyhovuje požadavkům ust. § 157 odst. 2 o.s.ř., není nepřezkoumatelné, jestliže žalovaná byla schopna zcela jasně na závěry soudu I. stupně reagovat odvolacími námitkami (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]).

13. Soud I. stupně dospěl na základě provedeného dokazování a právního posouzení věci ke správnému závěru, že mezi účastníky byla dne [datum] platně uzavřena smlouva, nazvaná jako zprostředkovatelská, která byla dle svého obsahu smlouvou o obchodním zastoupení, byla uzavřena mezi podnikateli, nejednalo se o jednorázovou, ale dlouhodobou činnost podnikatele (žalované), prováděnou na účet zastoupeného (žalobkyně). Rovněž správně dovodil, že se nejednalo o pracovněprávní vztah, založený na zásadě nadřízenosti a podřízenosti, ale o smluvní vztah rovnoprávných podnikatelů, žalovaná nebyla odměňována za odpracované hodiny v rámci pracovní doby, ale formou provize za výsledek (získání klienta). Žalovaná byla seznámena s interními předpisy žalobkyně a byla povinna se seznámit s novým zněním interních předpisů, které byla žalobkyně oprávněna jednostranně aktualizovat a měnit, což platilo i pro nastavené produkční limity. Žalobkyně byla oprávněna od smlouvy odstoupit (čl. X. smlouvy), což také platně učinila, když žalovaná neplnila povinnosti dle smlouvy - nesplnila minimální produkční limit za dvě po sobě jdoucí hodnotící období (vykazovala nulovou činnost). Žalovaná byla odměňována formou provizí, krom toho bylo mezi účastníky dohodnuto, dvěma dodatky ke smlouvě ([datum], [datum]), že jí bude, jako privátnímu poradci seniorovi, při splnění určitých podmínek (splnění alespoň 51 % stanoveného objemu verifikované produkce), po dobu adaptačního období, poskytována tzv. zaručená odměna. Současně bylo dohodnuto, že při zániku smluvního vztahu do tří let od uzavření smlouvy, jí nárok na zaručené odměny zaniká a je povinna je vrátit. Tato situace nastala, když žalobkyně od smlouvy dne [datum] odstoupila, odstoupení od smlouvy žalovaná dne [datum] převzala a tímto dnem smluvní vztah zanikl (čl. X smlouvy). Vzhledem k tomu, že k zániku smluvního vztahu došlo do tří let od uzavření smlouvy vznikla žalované povinnost zaručené odměny vrátit. Argumentace žalované, že si zaručenou odměnu prací zasloužila, je irelevantní, protože určitý objem prací byl podmínkou pro vyplacení zaručených odměn, ponechání či neponechání si těchto odměn (svým způsobem motivační odměna) bylo vázáno na setrvání ve smluvním vztahu. Stejně nedůvodná je argumentace žalované, že při vrácení zaručených odměn vlastně pracovala zadarmo, neboť základní odměnou za její práci byla provize, zaručená odměna byla určitým nadstandardem, s cílem vést ji k tomu, aby se dobře adaptovala a ve smluvním vztahu po dobu minimálně tři roky setrvala.

14. Žalovaná se v řízení bránila hlavně tím, že odstoupením od smlouvy dle ust. § 2004 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (o.z.) se závazek zrušuje od počátku a strany jsou povinny si vrátit vše co si navzájem plnily, dovozovala, že jí vzniklo právo na pojistný kmen, který pro žalobkyni obstarala, resp. na jeho hodnotu, resp. nárok na spravedlivé vypořádání po skončení smluvního vztahu. Hodnotu pojistného kmene si ocenila částkou ve výši nároku uplatněného žalobou, s tím, že jeho skutečnou hodnotu by měl soud zjistit znaleckým posudkem, tuto částku jako obranu proti žalobě započetla proti nároku uplatněnému žalobkyní.

15. Žalobkyně ve svojí argumentaci opomíjí ust. § 2004 odst. 3 o.z., dle něhož platí, zavazuje-li smlouva dlužníka k nepřetržité či opakované činnosti nebo k postupnému dílčímu plnění, může věřitel od smlouvy odstoupit jen s účinky do budoucna. To neplatí, nemají-li již přijatá dílčí plnění sama o sobě pro věřitele význam.

16. Ust. § 2004 odst. 3 o.z. na souzenou věc dopadá, neboť se jednalo o závazek založený smlouvou, jehož obsahem byla povinnost žalované k opakované činnosti, její plnění – zajištění kmene zákazníků, měla sama o sobě pro žalobkyni význam, potom žalobkyně mohla od smlouvy odstoupit jen s účinky ex nunc, do budoucna, tudíž žalobkyni nárok na vrácení plnění – vrácení pojistného kmene případně jeho hodnoty nemohl vzniknout.

17. Žalovaná rovněž tvrdila, že se na žalobkyni touto cestou domáhá spravedlivého vypořádání. Na to, co žalovaná nazývá spravedlivým vypořádáním pamatuje ust. § 2514 odst. 1 o.z. dle nějž platí zanikne-li obchodní zastoupení, má obchodní zástupce právo na zvláštní odměnu, pokud a) zastoupenému získal nové zákazníky nebo významně rozvinul obchod s dosavadními zákazníky a zastoupený má dosud z těchto obchodů podstatné výhody a b) placení zvláštní odměny je s ohledem na všechny okolnosti případu spravedlivé, jsou-li vzaty v úvahu všechny okolnosti, zejména provize, kterou obchodní zástupce ztrácí a která vyplývá z obchodů uskutečněných s těmito zákazníky; tyto okolnosti zahrnují i případné ujednání nebo neujednání konkurenční doložky. Dle ust. § 2516 o.z. právo na zvláštní odměnu zaniká, není-li uplatněno do jednoho roku od ukončení obchodního zastoupení.

18. [ulice] zastoupení bylo ukončeno [datum], žalovaná s argumentací týkající se spravedlivého vypořádání – nároku na zvláštní odměnu, poprvé přišla v odporu proti platebnímu rozkazu, datovaném dnem [datum]. Proti argumentaci žalobkyně uplatněné v průběhu řízení, že žalované nárok na zvláštní odměnu zanikl prekluzí, neboť ji nikdy neuplatnila, nevznesla žádné námitky, jinak řečeno, ani netvrdila, že by takový nárok vůči žalobkyni uplatnila, tudíž nelze než uzavřít, že její nárok na zvláštní odměnu, z důvodu, že žalobkyni zůstal jí obstaraný pojistný kmen, z něhož má prospěch, zanikl prekluzí. Jestliže došlo k prekluzi nároku na zvláštní odměnu (spravedlivé vypořádání), nemůže se ho domáhat ani cestou započtení proti nároku uplatněnému žalobou, neboť je opět nutno dospět k závěru, že jí takový nárok nesvědčí (zanikl).

19. Nutno dát za pravdu žalobkyni, že dle § 1987 odst. 2 o.z. a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] není nejistá a neurčitá pohledávka způsobilá k započtení. I kdyby žalovanou tvrzená pohledávka existovala, tak jak byla prezentována, šlo by o pohledávku nejistou a neurčitou, tedy k započtení nezpůsobilou.

20. Argumentace žalované rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] (bezdůvodné obohacení z titulu odstoupení od smlouvy o dílo - dodání projektové dokumentace) je nepřípadná, neboť uvedená věc měla zcela jiný skutkový i právní základ.

21. V řízení před soudem I. stupně bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k plnění výzvou ze dne [datum], která se dostala do její dispozice dne [datum], byla vyzvána k zaplacení žalované částky do [datum], naopak nebylo prokázáno, že by byla vyzvána k plnění do [datum]. Žalovaná se dostala do prodlení s plněním dne [datum].

22. S ohledem na všechny shora uvedené důvody odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř., co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] s požadovaným zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z žalované částky od [datum] do [datum] byl rozsudek soudu I. stupně změněn podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. tak, že v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta.

23. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky podle ust. [ustanovení pr. předpisu]

24. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů podle ust. § 224 odst. 1, 2 ve spojení s ust. [ustanovení pr. předpisu], když neúspěch žalobkyně byl jen nepatrný. Odvolací soud neshledal důvod pro aplikaci § 150 o.s.ř., tedy odepření náhrady nákladů řízení úspěšné žalobkyni. Žalobkyně je především zprostředkovatelem pojistných služeb, nelze od ní očekávat zřízení odborného aparátu na řešení soudních sporů, a nelze tak dovozovat, že by jí mělo být upřeno právo na právní zastoupení. Žalobkyně navrhovala žalované v průběhu řízení smírné řešení, které však žalovaná odmítla, tudíž si musela být vědoma toho, že v případě neúspěchu ve sporu jí bude stíhat povinnost k náhradě nákladů řízení.

25. Náklady žalobkyně za řízení před soudem I. stupně tvoří odměna advokáta za 11 úkonů právní služby, po [částka] (§ 11 odst. 1, [ustanovení pr. předpisu], 11 paušálních náhrad dle [ustanovení pr. předpisu] po [částka], náhrada daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. ve výši [částka] a náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], celkově [částka].

26. Náklady žalobkyně za odvolací řízení tvoří odměna za dva úkony právní služby, za písemné vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání dle § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále také jen vyhláška), ve výši dle § 7 bod 6 vyhlášky, po [částka], dva režijní paušály po [částka] podle § 13 odst. 4 vyhlášky a náhrada daně z přidané hodnoty podle ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. ve výši [částka], celkově [částka]. Žalobkyni nebyla přiznána požadovaná náhrada cestovného z [obec] do [obec], když zástupce žalobkyně má sídlo v [obec].