pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 42 C 268/2020-68

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám právní zástupkyně žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky [částka] jakožto kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] za období od [datum] do [datum], a částky [částka] jakožto kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] za období od [datum] do [datum], s tím, že částky [částka] a [částka] byla žalovaná povinna zaplatit právním předchůdcům žalobce (Ing. [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] s.r.o.) na základě pravomocného usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 61 To 502/2016, obě pohledávky byly smluvně postoupeny na žalobce.

3. Žalovaná zejména namítala, že žalobce byl právním zástupcem jejího bývalého manžela a [právnická osoba] s.r.o., spoluvlastněné žalovanou a jejím ex-manželem. V důsledku postoupení pohledávky na žalobce dochází účelově k nedůvodnému navýšení nákladů na právní zastoupení. Ex-manžel žalované se mj. prostřednictvím řady trestních oznámení snažil žalovanou ekonomicky i jinak ničit, žalovaná kvůli tomu prošla oddlužením a exekucí, tento kontext by měl soud zohlednit, žaloba je v rozporu s dobrými mravy a pohledávka je zčásti promlčená.

4. Soud I. stupně vzal za prokázané, že dle usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 61 To 502/2016, které nabylo právní moci a vykonatelnosti dne [datum], byla žalovaná povinna zaplatit [právnická osoba] s.r.o. náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škodu v trestním řízení včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce ve výši [částka] a Ing. [příjmeníé] náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody v trestním řízení včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce ve výši [částka]. Zmocněncem [právnická osoba] s.r.o. i Ing. [příjmení] v trestním řízení byl žalobce. Původní věřitelé své pohledávky za žalovanou platně postoupili na žalobce smlouvou ze dne [datum], žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k zaplacení žalované částky. Původní věřitelé zahájili k vymožení svých pohledávek exekuční řízení, v jeho průběhu vstoupil na místo oprávněných žalobce, návrhy žalované na zastavení exekuce byly zamítnuty. V souvislosti se spory žalované s jejím bývalým manželem [příjmení] [příjmení] bylo vedeno více než 40 správních a trestních řízení. Žalovaná byla v minulosti jednatelkou a menšinovým společníkem [právnická osoba] s.r.o., bylo vedeno řízení o jejím vyloučení ze společnosti, Ing. [příjmení] zasílal stížnosti na žalovanou živnostenskému úřadu i realitní kanceláři MMReality, kde žalovaná působila. Proti žalované bylo zahájeno insolvenční řízení, dne [datum] (tedy dva roky před vznikem pohledávek) byl zjištěn úpadek žalované a žalované bylo povoleno oddlužení, lhůta k podání přihlášek uplynula [datum], kdy ještě nebylo zřejmé, že nárok původních věřitelů vůči žalované vůbec vznikne. Usnesením ze dne [datum] byli žalovaná a věřitelé uvědoměni o konečné zprávě a vyúčtování odměny insolvenčního správce.

5. S odkazem na § 513 zákona č 89/2012 sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a § 1970 o.z. shledal soud I. stupně žalobu důvodnou – úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky a věřitel jej může požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu. Pohledávky věřitelů vůči žalované nejsou pohledávky za majetkovou podstatou dle § 168 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona („ IZ“), ani pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou dle § 169 IZ, ani pohledávky, jež by dle § 170 IZ byly obsaženy v taxativním výčtu pohledávek vyloučených ze způsobu řešení úpadku, ani pohledávky, které by bylo možno kdykoliv přihlásit do insolvenčního řízení s ohledem na § 173 IZ, jelikož nedošlo k zajištění majetku v majetkové podstatě žalované, neuplatní se tak účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení uvedené v § 109 odst. 1, písm. a) IZ, ani účinky zákazu zahájených nových řízení dle ust. § 140c IZ. Povinnost k úhradě dlužných částek v režimu exekučního řízení není probíhajícím insolvenčním řízením dotčena ani omezena, a tedy není dotčeno ani omezeno právo žalobce domáhat se úhrady dlužného úroku z prodlení z těchto dlužných částek. Námitku promlčení soud neshledal důvodnou, když žalobce požadoval úrok z prodlení pouze za období od [datum] do [datum] (kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně za toto období z částky [částka] činí [částka] a z částky [částka] činí [částka]) a promlčecí doba je tříletá. Ani námitka rozporu žalobního návrhu s dobrými mravy nebyla důvodná, když smlouva o postoupení pohledávky byla sjednána mezi původními věřiteli a žalobcem platně a jistiny jsou pravomocně přiznány soudem v trestním řízení, náhrada nákladů řízení ani příslušenství takového nároku (úrok z prodlení) nemohou být považovány za nemravné. Skutečnost, že žalobce je právním zástupem bývalého manžela žalované, nemá žádný právní význam, pohledávka mohla být postoupena na jakoukoliv třetí osobu. Soud neprováděl další důkazy týkající se údajné nemorálnosti žalobního návrhu, neboť žalobce nemá nic společného s jednáním žalované a se vznikem pohledávek a důkazy týkající se vztahů bývalých manželů a [právnická osoba] s.r.o. neměly pro rozhodnutí ve věci význam. Soud proto žalobě vyhověl.

6. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalobci přiznal celkem [částka] (odměna za 8 úkonů právní služby po [částka], 8 režijních paušálů po [částka], DPH 21% a soudní poplatek [částka]).

7. Proti rozsudku podala včasné odvolání žalovaná. Namítla, že soud nezohlednil výsledky dokazování a principy spravedlnosti, rozhodnutí může být formálně správně, ale zakládá nespravedlnost. Soud se opomněl zabývat insolvenčním řízením, ač je pro věc významné. Původní věřitel pohledávku uplatnil v rámci insolvenčního řízení a pohledávka byla odmítnuta, incidenční žaloba nebyla uplatněna, až poté bylo zahájeno exekuční řízení. V době probíhajícího oddlužení ovšem žalovaná nemohla plnit exekutorovi, neboť by se dopustila trestného činu zvýhodnění věřitele. Proto nelze úroky z prodlení přiznat, neboť by to bylo v rozporu se smyslem insolvenčního řízení a oddlužení (žalovaná poukázala na rozhodnutí krajského soudu v [obec] sp. zn. 38 ICm 1435/2014 ze dne 13. 11. 2015). Žalovaná nemohla reálně ovlivnit přírůstek úroků z prodlení – opakovaně urgovala insolvenčního správce o činění kroků, naopak pan [příjmení] účelově řízení protahoval. Proto měl soud zhodnotit, zda výkon práv nebyl v rozporu s dobrými mravy. Soud též nesprávně posoudil otázku promlčení, když nezohlednil skutečnost, že hlavní pohledávka byla uplatněna v insolvenčním řízení a byla odmítnuta. Významné je i to, že žalobce byl právním zástupcem ex-manžela žalované a [právnická osoba] s.r.o. Ex-manžel žalované vznesl prostřednictvím [právnická osoba] s.r.o. proti žalované obvinění, že měla„ odcizit“ majetek společnosti, s cílem žalovanou ekonomicky i profesně zničit. Na základě jeho jednání žalovaná skončila v insolvenci, poctivě prošla oddlužením a neustálé vyrábění pohledávek jí ztěžuje nový začátek. Žalovaná nevytvořila během insolvenčního řízení„ nový dluh“, ale jde o přírůstek pohledávky, která byla v insolvenčním řízení odmítnuta, jde o umělé generování pohledávek. Žalobce se v řízení nechá zastupovat kolegyní z advokátní kanceláře, ač se soudu sám aktivně účastní, jen aby došlo k dalšímu navýšení pohledávky, i to je nemravné. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobu zamítne a žalované přizná náhradu nákladů řízení.

8. Žalobce k odvolání žalované uvedl, že v něm postrádá rozhodné skutečnosti, jež mají zakládat údajnou nespravedlnost v rozhodnutí soudu. Nesrozumitelné je i tvrzení o tom, že pohledávka již byla vymožena. Soud vyčerpávajícím způsobem vysvětlil, z jakého důvodu nemohla být předmětná pohledávka meritorně řešena v insolvenčním řízení. Ke vzniku nároku na úhradu„ jistiny“ pohledávky došlo až po uplynutí lhůty k podání přihlášky do insolvenčního řízení a pohledávka nemohla být přihlášena do insolvence ani dodatečně (byť se o to právní předchůdci žalobce pokusili a jejich přihláška byla z tohoto důvodu odmítnuta), bylo by proto bezpředmětné podávat incidenční žalobu. Pohledávka, jejíž příslušenství je předmětem této žaloby, plně obstála v přezkumu v rámci řízení o návrhu na zastavení exekuce, proto nic nebrání tomu, požadovat po žalované rovněž příslušenství pohledávky. Judikát citovaný v odvolání žalovanou na tuto věc aplikovat nelze. Žalovaná navrhla žalobci smírné řešení a narovnání vztahů zaplacením částky [částka], žalobce však požadoval [částka], a na to již žalovaná nereagovala. Žalobce se domnívá, že žalovaná pracuje tzv.„ načerno“ pro [právnická osoba] reality holding a.s. a zneužívá institutu oddlužení. Za své chování si nezaslouží žádné mimořádné odpuštění příslušenství pohledávky, ostatně Městský soud v Praze vydal dne [datum rozhodnutí] pod č.j. MSPH 60 INS 30124/2014-B-155 usnesení, kterým mj. neosvobodil žalovanou od placení zbývajících pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, s ohledem na její snahy nezákonně manipulovat s nemovitým majetkem v době trvání insolvenčního řízení ve snaze zabránit jeho zpeněžení. Žalobce proto navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání při nařízeném jednání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.) a po doplnění dokazování rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 50 T 8/2015 ze dne [datum rozhodnutí] dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, byť z jiných důvodů, než v něm byly uplatněny.

10. Soud I. stupně vycházel ve svém rozhodnutí z toho, že požadovaný úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávek na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nároků [právnická osoba] s.r.o. a Ing. [příjmení] na náhradu škody v trestním řízení, včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce, pravomocně přiznaných usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 61 To 502/2016. Přehlédl však, že sám nárok na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nároků na náhradu škody má povahu příslušenství pohledávky, a nezabýval se tím, zda úrok z prodlení z těchto nákladů lze požadovat.

11. Protože odvolací soud považoval otázku, zda lze požadovat úrok z prodlení z nákladů potřebných k účelnému uplatnění nároků na náhradu škody v trestním řízení, za podstatnou pro rozhodnutí v této věci, a aby předešel překvapivosti svého rozhodnutí pro účastníky řízení (viz nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 777/07), uvedenou otázku předestřel účastníkům při svém jednání dne [datum], a dal jim prostor se k ní vyjádřit. Žalovaná poté uvedla, že požadovat úrok z prodlení z nákladů potřebných k uplatnění nároku možné není, žalobce naopak vyjádřil názor, že takový požadavek možný je, zdůraznil, že požaduje úroky zákonné, a že jistinou jsou soudem přiznané náklady řízení, které nebyly zaplaceny ve lhůtě rozhodnutím stanovené.

12. Pokud jde o původní pohledávku na náhradu škody, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 50 T 8/2015 ze dne [datum rozhodnutí] bylo prokázáno, že předmětnou škodu způsobila žalovaná [právnická osoba] s.r.o. a Ing. [příjmení] přečinem krádeže v souběhu s přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku a přečinem neoprávněného užívání cizí věci, jež spáchala ve dnech [datum] a [datum] až [datum].

13. Podle ustanovení § 3079 odst. 1 o.z. se právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tzn. před [datum]), posuzuje podle dosavadních právních předpisů, tedy dle zákona č. 40/1964 Sb. („ starého“ občanského zákoníku, dále jen„ obč. zák.“). Protože žalovaná způsobila poškozeným [příjmení] s.r.o. a Ing. [příjmení] škodu porušením svých povinností, k němuž došlo v roce 2013, její odpovědnost za škodu i právo poškozených na náhradu škody se řídí ustanoveními občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.

14. Dle § 121 odst. 3 obč. zák. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

15. Pojem„ náklady spojené s uplatněním pohledávky“ je pojmem širším, než náhrada nákladů soudního řízení. Právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky nemusí být nezbytně spojeno se zahájením soudního řízení, naopak, zahrnuje všechny účelně vynaložené náklady, které by průměrně rozumově nadaná osoba vynaložila v souvislosti s uplatněním své pohledávky. Náklady řízení jsou podmnožinou nákladů spojených s uplatněním pohledávky, hmotněprávní povaha práva na náhradu nákladů řízení plyne z toho, že ve sporném řízení dochází ke vzniku určitých nákladů spojených s uplatněním pohledávky v důsledku chování dlužníka. Rozsah práva na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a je určen teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu (srov. [příjmení], P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 až 654). Komentář. 2. vydání. [obec] C. H. Beck, 2022, s. [číslo]).

16. Podle § 154 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále jen „tr.ř.“), byl-li poškozenému alespoň zčásti přiznán nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, je odsouzený, jemuž byla povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení uložena, povinen nahradit poškozenému též náklady potřebné k účelnému uplatnění tohoto nároku v trestním řízení, včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce.

17. Náklady potřebné k účelnému uplatnění nároků poškozených na náhradu škodu v trestním řízení jsou tedy ve smyslu § 121 odst. 3 obč. zák. příslušenstvím pohledávky poškozených na náhradu škody. Na tom nic nemění skutečnost, že byly pravomocně přiznány podle § 154 odst. 1 tr. ř. soudním rozhodnutím, jež má konstitutivní povahu.

18. Již v rozsudku velkého senátu obchodního kolegia Nejv. soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 35 Odo 101/2002, uveřejněném pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, byl vysloven závěr, podle něhož občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb.) ani obchodní zákoník neumožňují věřiteli požadovat po dlužníku příslušenství (úrok z prodlení) pro případ prodlení s placením příslušenství pohledávky. Na toto rozhodnutí navázal rozsudek Nejv. soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Odo 1032/2006, v němž bylo upřesněno, že„ příslušenství lze požadovat pouze z pohledávky ve smyslu § 488 obč. zák., tedy má-li věřitel právo žádat po dlužníkovi plnění vyplývající ze závazkového vztahu. V případě náhrady nákladů občanského soudního řízení nejde o pohledávku podle citovaného ustanovení, protože povinnost účastníka řízení hradit náklady řízení nevyplývá ze závazkového právního vztahu, ale z rozhodnutí soudu o této povinnosti podle občanského soudního řádu. Není-li zde hlavní závazkový vztah, nemůže vzniknout ani vztah akcesorický. Náklady spojené s uplatněním pohledávky, jimiž jsou nepochybně i náklady soudního řízení, v němž byla pohledávka uplatněna, jsou podle § 121 odst. 3 obč. zák. příslušenstvím pohledávky. (…) Vytvoření nové kategorie "příslušenství z příslušenství“ v podobě úroků z prodlení z nákladů spojených s uplatněním pohledávky by tak bylo v rozporu se zákonem.“ Též v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 4285/2011, vyslovil Nejvyšší soud závěr, že„ příslušenství pohledávky (jímž je i přiznaná náhrada nákladů řízení) se neúročí“.

19. Odvolací soud konstatuje, že není důvod činit rozdíl mezi tím, je-li náhrada nákladů řízení přiznána účastníkovi v občanském soudním řízení, nebo je-li přiznána poškozenému v řízení trestním, v rámci tzv. adhezního řízení, neboť charakter pohledávky na náhradu škody a jejího příslušenství je v obou případech totožný.

20. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalobou uplatněný nárok nemůže být důvodný již proto, že nelze požadovat úrok z prodlení z nákladů potřebných k uplatnění nároků poškozených na náhradu škodu v trestním řízení, neboť tyto náklady jsou„ pouze“ příslušenstvím pohledávky na náhradu škody. Zabývat se námitkami žalované týkajícími se promlčení, rozporu s dobrými mravy, průběhu insolvenčního řízení žalované, atd., bylo nadbytečné.

21. Pro úplnost odvolací soud dodává, že závěry o nemožnosti požadovat úroky z prodlení z nákladů spojených s uplatněním pohledávky by obstály i v poměrech nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., když i § 513 o.z. považuje náklady spojené s uplatněním pohledávky za příslušenství této pohledávky (na rozdíl od předchozí právní úpravy sice o.z. umožňuje v určitých případech požadovat úroky z úroků / § 1806 o.z., nikoli však úrok z prodlení z dalšího příslušenství pohledávky).

22. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. o věci samé změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. tak, že podanou žalobu zamítl.

23. O nákladech řízení před soudem I. stupně rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že jejich náhradu přiznal procesně úspěšné žalované. Žalované, která byla po část řízení právně zastoupena, vznikly v řízení před soudem I. stupně náklady v celkové výši [částka]: paušální náhrada [částka] dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za písemné vyjádření ve věci samé ze dne [datum] (jež nebylo učiněno prostřednictvím právního zástupce), odměna advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“) ve výši po [částka] za 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (příprava a převzetí zastoupení, účast u jednání dne [datum], písemné podání ve věci samé z [datum], účast u jednání dne [datum]), náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 2 a.t. ve výši [částka] za účast při jednání dne [datum], které bylo odročeno bez projednání věci, 5 paušálních náhrad hotových výdajů ve výši po [částka] dle § 13 odst. 4 a.t.

24. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšné žalované, která byla v odvolacím řízení právně zastoupena, vznikly náklady odvolacího řízení v celkové výši [částka]: soudní poplatek z odvolání [částka], odměna advokáta dle § 7 a. t. za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (sepis odvolání, účast u jednání dne [datum]) po [částka], 2 režijní paušály po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t.