o zaplacení 38 872 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 149 438,66 Kč

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 21. 10. 2024 domáhala na žalovaném zaplacení částky 38 872 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvní pokuty ve výši 149 438,66 Kč. Tvrdila, že žalovaný je ručitelem za (existující i budoucí) peněžité závazky společnosti [právnická osoba], IČO [IČO] (dále jen „společnost [právnická osoba]“ nebo „[právnická osoba]“), vyplývající ze smlouvy o zpracování účetnictví a daňového přiznání k dani z příjmu právnických osob, uzavřené dne 19. 3. 2019 mezi žalobkyní a [právnická osoba] nebo za závazky, které vzniknou na jejím základě, které společnost [právnická osoba] v době splatnosti nesplní, a to bez omezení výše částky ručení či doby ručení. Pro společnost [právnická osoba] zpracovávala účetnictví, vedla s tím související agendu, za což se [právnická osoba] zavázala platit sjednanou odměnu. Tuto svoji povinnost nesplnila, nezaplatila odměnu vyúčtovanou fakturou č. [číslo] ze dne 7. 7. 2020 na částku 30 825 Kč splatnou dne 22. 7. 2020 a fakturou č. [číslo] ze dne 9. 9. 2020 na částku 8 047 Kč splatnou dne 24. 9. 2020, žalobkyně svoji pohledávku za [právnická osoba] uplatnila u soudu, byl vydán nyní pravomocný elektronický platební rozkaz ze dne 27. 8. 2024 vedený pod č. j. [číslo]. Žalobkyně společnost [právnická osoba] opakovaně marně upomínala, následně pak upomenula o zaplacení žalovaného předžalobní výzvou ze dne 7. 10. 2024, kterou mu zaslala na adresu uvedenou ve smlouvě. Žalovaný dluh neuhradil, byť si je jej vědom. Žalobkyni v důsledku neuhrazení pohledávky vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,25 % denně z dlužné částky uplatněný v kapitalizované výši ke dni 21. 10. 2024 a nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. Společnost [právnická osoba] i žalovaný byli opakovaně vyzýváni k zaplacení smluvní pokuty, pokuta se tak stala splatnou. Smluvní pokuta není nepřiměřeně vysoká, byla sjednávána z toho důvodu, že dlužníkem je společnost se zahraniční personální účastí, což zvyšuje riziko případného vymáhání pohledávek. Prolongace promlčení na lhůtu 10 let svědčí oběma smluvním stranám.

2. Žalovaný namítal věcnou nesprávnost a částečnou nevykonatelnost elektronického platebního rozkazu vydaného Obvodním soudem pro [adresa], č. j. [číslo], co do přiznané smluvní pokuty ve výši 0,25 % denně z dlužné částky až do zaplacení, neboť smluvní pokuta není příslušenstvím pohledávky, její splatnost je založena výzvou k plnění a nelze ji nárokovat paušálně do budoucna až do zaplacení dluhu. Sporoval splatnost smluvní pokuty vůči [právnická osoba], a její žalovatelnost vůči němu. Namítal absolutní neplatnost sjednané smluvní pokuty pro rozpor s dobrými mravy a principem poctivosti, neboť představuje téměř pětinásobek žalované jistiny. Namítal, že žalobkyně v pozici silnější strany prodloužila běh promlčecí lhůty a uplatňuje smluvní pokutu až po 4 letech od prodlení s úhradou faktur, takové jednání měl za účelové, že výše smluvní pokuty 0,25 % denně z dlužné částky je zjevně nepřiměřená zajišťované povinnosti. Navrhl moderaci smluvní pokuty z důvodu, že měl v ČR trvalý pobyt za účelem podnikání pouze do 1. 9. 2020. Namítal neplatnost prodloužení promlčecí lhůty, s tím, že [právnická osoba] smlouvu uzavírala v pozici slabší strany, případně byl v této pozici slabší strany on sám. Vznesl námitku promlčení. Rovněž namítal, že výzva k plnění se nedostala do jeho dispoziční sféry.

3. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 188 310,66 Kč se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši 13 510,89 Kč a dále ve výši 8,25 % ročně z částky 38 872 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení (výrok I.) a povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 86 033,20 Kč, k rukám jejího zástupce (výrok II.), vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

4. Po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela dne 19. 3. 2019 se společností [právnická osoba] za účasti žalovaného jako ručitele, smlouvu o zpracování účetnictví a daňového přiznání k dani z příjmu právnických osob, zavázala se pro společnost [právnická osoba] vykonávat činnosti spočívající ve vedení účetnictví a daňové evidence a další činnosti s tímto související a společnost [právnická osoba] se zavázala platit za tuto činnost žalobkyni dohodnutou úplatu dle ceníku žalobkyně, jenž je nedílnou součástí smlouvy jako příloha č. 1. Dle čl. III odst. 3 bude vyúčtování prováděno jedenkrát měsíčně na základě evidence žalobkyně, která bude součástí vystavené faktury za provedené služby, fakturu zašle žalobkyně společnosti [právnická osoba] do 15 kalendářních dnů v měsíci následujícího po měsíci, za který bude faktura vystavena. Dle odst. 6 čl. III byla žalobkyně oprávněna při prodlení s uhrazením faktury žádat po společnosti [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné částky, a to za každý, byť i jen započatý, den prodlení s úhradou dluhu. Dle čl. VII odst. 2 se smlouva řídí právními předpisy platnými v České republice. Dle čl. VII odst. 4 smluvní strany na základě vzájemného souhlasu prodloužily ve smyslu ustanovení § 630 občanského zákoníku promlčecí dobu veškerých práv, povinností, pohledávek i závazků z této smlouvy vzniklých na dobu deseti let od okamžiku, kdy začne promlčecí doba běžet. Dle odst. 6 čl. VII žalovaný jako ručitel souhlasí s touto smlouvou a prohlásil, že jsou mu známy povinnosti společnosti [právnická osoba], zejména povinnost plnění ceny za zpracování účetnictví dle přiloženého ceníku. Žalovaný se zavázal, že v případě, kdy společnost [právnická osoba] nesplní své povinnosti z této smlouvy a neuhradí žalobkyni řádně a včas, v plné výši, veškeré výše uvedené závazky, včetně příslušenství a smluvní pokuty, jak je popsáno v této smlouvě, a to bez omezení výše částky ručení či doby ručení, splní (uspokojí) žalovaný z titulu tohoto svého ručitelského prohlášení ve smyslu § 2018 občanského zákoníku veškeré (existující či budoucí) peněžité závazky společnosti [právnická osoba] vůči žalobkyni, nejpozději do 14 dnů od výzvy žalobkyně, která bude žalovanému zaslána na výše uvedenou adresu, kterou žalobkyni sdělil, pokud písemně neoznámí žalobkyni adresu jinou. Žalovaný se zavázal oznámit žalobkyni všechny skutečnosti, které by mohly mít podstatný vliv na změnu jeho schopnosti plnit závazky dle tohoto prohlášení. Žalovaný byl v záhlaví smlouvy označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, číslem OP/pasu, adresou [adresa], e-mailovou adresou [e-mail] a telefonním číslem [číslo]. Přílohou č. 1 smlouvy byl ceník platný od 1. 6. 2018.

5. Žalobkyně vystavila společnosti [právnická osoba] faktury, jimiž vyúčtovala poskytnuté (podrobně specifikované) služby, dne 7. 7. 2020 fakturu č. [číslo] na částku 30 825 Kč splatnou 22. 7. 2020, dne 9. 9. 2020 fakturu č. [číslo], na částku 8 047 Kč splatnou 24. 9. 2020. Žalobkyně vedla pro [právnická osoba] účetní knihu za rok 2019 i za rok 2020, účetní sestavy za roky 2018 až 2020, připravila přiznání k dani z příjmu právnických osob za rok 2019, vyhotovila rozvahu za rok 2019 a výkaz zisku a ztrát za rok 2019, přílohu k účetní závěrce za rok 2019, vyhotovila výplatní lístky za jednotlivé měsíce roku 2019, připravila hromadné příkazy k úhradě plateb pro [právnická osoba], [orgán] a [orgán] na jednotlivé měsíce roku 2019, připravila prohlášení poplatníka daně z příjmu fyzických osob ze závislé činností ve vztahu k jednateli společnosti [právnická osoba] spolu s vyúčtováním daně za tento rok, vyhotovila výplatní lístky za jednotlivé měsíce roku 2020, připravila hromadné příkazy k úhradě plateb pro [právnická osoba], [orgán] a [orgán] na jednotlivé měsíce roku 2020.

6. Obvodní soud pro [adresa] uložil elektronickým platebním rozkazem ze dne 27. 8. 2024, č.j. [číslo], společnosti [právnická osoba] uhradit žalobkyni částku 30 825 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 23. 7. 2020 do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,25 % denně z částky 30 825 Kč od 23. 7. 2020 do zaplacení a částku 8 047 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 25. 9. 2020 do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,25 % denně z částky 8 047 Kč od 25. 9. 2020 do zaplacení. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 12. 9. 2024.

7. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 7. 10. 2024 k zaplacení částky 38 872 Kč z neuhrazených faktur č. [číslo] a č. [číslo] a dále smluvní pokuty ke dni 7. 10. 2024 ve výši 148 078,14 Kč, předžalobní výzva byla odeslána dne 7. 10. 2024 na adresu žalovaného ze smlouvy ([adresa]). Téhož dne zaslal zástupce žalobkyně žalovanému na jeho e-mailovou adresu [e-mail] tutéž předžalobní výzvu, e-mailová zpráva byla žalovanému do jeho e-mailové schránky dodána 7. 10. 2024 v 17:04:49 SELČ. Osoba označená jako žalovaný odpověděla v [jazyk] jazyce na dotaz [jméno FO], kdy plánuje uhradit dluh, že přijede 3. března (2021) do [adresa] a domluví si čas. Dne 8. 6. 2022 [jméno FO] opakovala svůj dotaz na uhrazení dluhu, na to žalovaný odpověděl, že mu messenger nefunguje, ale že příští týden bude u nich v kanceláři. Dne 27. 7. 2022 napsala [jméno FO] žalovanému, že měl přijít a nepřišel. Dne 18. 4. 2024 odpověděl žalovaný [jméno FO], že chce zaplatit, začátkem května bude v [adresa].

8. Ke dni 21. 10. 2024 činil kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 38 872 Kč z neuhrazených faktur č. [číslo] a č. [číslo] celkem částku 13 510,89 Kč a smluvní pokuta 149 438,66 Kč. Žalovaný měl na území České republiky povolen dlouhodobý pobyt za účelem podnikání od 2. 9. 2012 do 1. 9. 2020. Žalobkyně upomínala [právnická osoba] o zaplacení dlužné částky 30 825 Kč (upomínky ze dne 21. 8. 2020, ze dne 21. 9. 2020, ze dne 5. 10. 2020), žalobkyně upomínala [právnická osoba] k zaplacení dlužné částky 8 047 Kč (upomínky ze dne 5. 10. 2020, ze dne 30. 10. 2020, ze dne 20. 11. 2020). Žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k zaplacení dluhu dopisem ze dne 2. 6. 2025 odeslaným na jeho adresu v [stát], dne 9. 6. 2025 byla zásilka uložena na dodací poště v zemi určení, vrátila se jako nevyžádaná zástupci žalobkyně zpět. Zástupce žalobkyně zaslal opětovně žalovanému výzvu k plnění na jeho e-mailovou adresu. Další navržené důkazy soud I. stupně (výslech svědků [jméno FO] a [jméno FO]) pro nadbytečnost neprováděl.

9. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil po právní stránce dle § 1746 odst. 2, § 2018, § 2019, § 2021 a § 2025, § 2048 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník („o.z.“), odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se zejména k výši a funkcím smluvní pokuty. Dospěl k závěru, že žalobkyně uzavřela s [právnická osoba] platnou smlouvu o vedení účetnictví ze dne 19. 3. 2019, žalovaný učinil písemné ručitelské prohlášení, žalobkyně dle smlouvy plnila, [právnická osoba] své závazky neuhradila. [právnická osoba] byla vyzvána k splnění dluhu (z faktur i k zaplacení smluvní pokuty), nejpozději v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který jí byl doručen, s žalovaným komunikovala přes aplikaci Messenger, rovněž jeho vyzvala k zaplacení dluhu, žalobkyně může požadovat splnění dluhu na ručiteli. Neshledal důvodnou námitku žalovaného, že na ručitelský závazek žalovaného má vliv skutečnost, že je elektronický platební rozkaz Obvodního soudu pro [adresa] věcně nesprávný a částečně nevykonatelný ve vztahu k nároku na smluvní pokutu, neboť výrokem pravomocného rozhodnutí, jímž byl dlužník zavázán plnit věřiteli, není soud ve sporu, v němž se věřitel domáhá plnění proti dlužníkovu ručiteli, ve smyslu § 159a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“), vázán. Stejně nedůvodnými shledal námitky žalovaného týkající se výše smluvní pokuty sjednané mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], když dle ustálené judikatury ani smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně obecně (bez přihlédnutí k okolnostem případu) nikterak nepřekračuje účel sankce spočívající zejména v pohrůžce dostatečně citelnou majetkovou sankcí vůči dlužníku pro případ, že nesplní zajištěnou povinnost a v dostatečném zabezpečení věřitele proti případným škodám, které by mu mohly nesplněním zajištěné povinnost vzniknout. Konstatoval, že na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat ani z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou „denní sazbu smluvní pokuty. Opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka (čím déle by dlužník své povinnosti neplnil, tím více by byl zvýhodněn při posuzování případné nepřiměřenosti výše smluvní pokuty), a znamenal by zpochybnění funkcí, které má smluvní pokuta plnit. Přiměřenost výše smluvní pokuty je přitom třeba posoudit v každém případě individuálně s ohledem na všechny zvláštnosti daného případu. V této věci přihlédl k tomu, že se na straně [právnická osoba] jedná o právnickou osobu s účastí zahraničních osob, i k tomu, že ve smlouvě nebyly sjednány žádné další sankce související s prodlením společnosti [právnická osoba], které by ve svém spolupůsobení se smluvní pokutou způsobily, že by její výše měla být posouzena jako nepřiměřená. Okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta sjednána, neshledal za rozporné s dobrými mravy. I kdyby byla smluvní pokuta sjednaná mezi žalobkyní a [právnická osoba] nepřiměřeně vysoká (což není), pak by z důvodu své nepřiměřené výše nemohla zakládat (absolutní) neplatnost ujednání pro porušení dobrých mravů, soud by pouze mohl přistoupit k použití moderačního práva.

10. Zabýval se tím, jakou funkci měla smluvní pokuta a dospěl k závěru, že se jednalo o preventivní funkci (což je daná vlastnost smluvní pokuty) a dále funkci dílem sankční a dílem paušalizační, neboť nebylo vyloučeno použití ustanovení § 2050 o. z. Důvod pro navrženou moderaci smluvní pokuty byl žalovaným spatřován v ukončení jeho trvalého pobytu v České republice jako okolnost nastalá po porušení smluvní povinnosti. Dovodil, že k takové okolnosti by mohl přihlédnout pouze v okamžiku, kdyby žalovaný tvrdil a prokazoval, že právě nutnost odjet z České republiky v důsledku ukončeného pobytu způsobila, že nemohl, ať už jako jednatel společnosti [právnická osoba] či jako ručitel, vzniklý dluh vůči žalobkyni zaplatit, nicméně z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný o dluhu věděl a opakovaně žalobkyni ujišťoval, že situaci bude řešit. Požadavku žalovaného nevyhověl a nárok žalobkyně na smluvní pokutu nesnížil.

11. Sjednané prodloužení promlčecí lhůty neměl za neplatné, neboť pro účely aplikace § 433 o.z. nepostačuje, že jedna ze smluvních stran jedná z pozice silnějšího hospodářského postavení nebo kvality odborníka, ale muselo by být prokázáno, že došlo ke zneužití takového postavení, což se v projednávaném případě nestalo. Prodloužené promlčecí lhůty mohly využít obě smluvní strany, nejednalo se o ujednání, které by zakládalo prodlouženou promlčecí lhůtu výlučně pro závazky vzniklé společnosti [právnická osoba] vůči žalobkyni. Nárok žalobkyně promlčený není, neboť byl v souladu s čl. VII odst. 4 smlouvy ve spojení s § 2025 o. z. u soudu uplatněn v desetileté promlčecí lhůtě.

12. Výzva ke splnění ručitelského závazku se dostala do dispoziční sféry žalovaného, sice se nemohl s výzvou k plnění zaslanou žalobkyní prostřednictvím jejího zástupce dne 7. 10. 2024 na adresu ze smlouvy ([adresa]) seznámit, neboť nemá na území České republiky od září 2021 povolený pobyt, v České republice se trvale nezdržuje, pouze ji navštěvuje, byť jinou adresu žalobkyni nenahlásil, právní jednání však lze doručit i pomocí e-mailové schránky, bylo prokázáno, že výzva ze dne 7. 10. 2024 byla na e-mailovou adresu, kterou se žalovaný označil ve smlouvě, dodána. E-mailová výzva se do dispoziční sféry žalovaného dostala.

13. Uzavřel, že nárok žalobkyně je po právu a žalobě proto vyhověl.

14. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o.s.ř., zcela procesně úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení, jejich rozsah a výši specifikoval dle vyhl. č. 177/1996 Sb.

15. Rozsudek napadl žalovaný včasným odvoláním. Namítal, že za situace, kdy je žalovaný státním příslušníkem [stát], od září 2021 nemá v České republice povolen pobyt a ani se zde nezdržuje, neměl soud I. stupně pravomoc ve věci rozhodovat. Celá smluvní pokuta se nemohla stát splatnou vůči [právnická osoba], a proto nemohla být v celém rozsahu uplatněna s úspěchem vůči žalovanému jako ručiteli, splatnost smluvní pokuty nastává až poté, co byl věřitel o plnění požádán, nelze ji nárokovat paušálně do budoucna. Žalobkyně podala k Obvodnímu soudu pro [adresa] návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 22. 8. 2024, a EPR byl vydán, tímto návrhem mohla uplatnit vůči [právnická osoba] smluvní pokutu maximálně ke dni 22. 8. 2024, ale řádně neučinila ani to, smluvní pokutu nekapitalizovala, ale nesprávně ji požadovala jako příslušenství od 23. 7. 2020 do zaplacení. Jestliže nebyla smluvní pokuta řádně uplatněna vůči [právnická osoba], nestala se splatnou, nemohla být uplatněna vůči ručiteli. I pokud by návrhem na EPR byla smluvní pokuta řádně uplatněna, mohlo se tak stát maximálně do data 22. 8. 2024, přičemž vůči žalovanému je uplatněna do 21. 10. 2024. Soud I. stupně měl moderovat uplatněnou smluvní pokutu, s ohledem na skutečnost, že žalovaný měl v ČR trvalý pobyt jen do 1. 9. 2020. [právnická osoba] smlouvu s žalobkyní uzavřela v pozici slabší strany, prodloužení promlčecí doby na 10 let je neplatné. Výzva k zaplacení se nedostala do dispoziční sféry žalovaného e-mailem ze dne 7. 10. 2024, i kdyby k doručení e-mailu žalovanému došlo, jednalo by se jen o předžalobní upomínku jako procesně právní úkon, nikoli o hmotně právní úkon s účinky vůči ručiteli. Navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl zrušen a řízení bylo zastaveno.

16. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání naopak trvala na potvrzení napadeného rozsudku pro jeho věcnou správnost. Měla za to, že pravomoc českého soudu k projednání a rozhodnutí této věci dána je dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I. bis), vzhledem k bydlišti žalovaného v ČR, případně podle zákona č. 91/2012 Sb., vzhledem k majetku žalovaného v ČR. Souhlasila se závěry soudu I. stupně, že smluvní pokuta je splatná, neboť [právnická osoba] i žalovaný byli k jejímu zaplacení opakovaně vyzváni. Nebyl dán důvod k moderaci smluvní pokuty, neboť není nepřiměřeně vysoká, ani rozporná s dobrými mravy, a neexistence trvalého pobytu žalovaného v ČR není důvodem k její moderaci. Poukazovala na to, že žalovaný jako ručitel a současně jednatel dlužníka ([právnická osoba]) má a měl možnost úhradu závazků ovlivnit, konečně s žalobkyní komunikoval a úhradu přislíbil. Ve vztahu k žalobkyni nebyl žalovaný v pozici slabší strany, vystupoval jako jednatel [právnická osoba] a současně ručitel, v rámci podnikatelského prostředí. Výzvy k úhradě se dostaly do dispoziční sféry žalovaného, výzva mu byla zaslána na poslední sdělenou adresu (jinou nesdělil) i na e-mailovou adresu.

17. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, dle ust. § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

18. Vzhledem k tomu, že jde o řízení s cizím prvkem (žalovaný je státním příslušníkem [stát]), bylo třeba se nejprve zabývat pravomocí – mezinárodní příslušností soudu k projednání a rozhodnutí věci. Soud I. stupně zřejmě svou mezinárodní příslušnost mlčky dovodil, neboť jinak by nemohl rozhodnout o věci samé. Odvolací soud shledává, že mezinárodní příslušnost českých soudů v této věci vyplývá z čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I. bis), neboť se jedná o závazek ze smlouvy a český soud je soudem místa, kde měl být splněn. Jen pro úplnost odvolací soud uvádí, že dle sdělení Ministerstva zahraničních věcí publikovaného pod č. 77/2009 Sb. m. s. nejsou mezinárodní smlouvy, sjednané mezi bývalým Československem a bývalým [stát], považovány od 1. 1. 2001 za platné ve vztazích mezi Českou republikou a Republikou [stát] (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.1.2014 sp. zn. 33 Cdo 3261/2012). A dále uvádí, že žalovaný je sice nyní neznámého pobytu, nicméně jeho poslední známé bydliště bylo na území České republiky (k bydlišti osoby neznámého pobytu srov. rozsudek Soudního dvora EU C-327/10 Hypoteční banka a.s. proti Udo Mike Lindner).

19. Soud I. stupně ve věci provedl dostatečné dokazování, správně zjistil skutkový stav a věc správně posoudil po právní stránce, s odkazem na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu. V odůvodnění rozhodnutí se soud I. stupně vypořádal se všemi námitkami vznesenými žalovaným. Odvolací soud na jeho pečlivé a vyčerpávající odůvodnění odkazuje.

20. Soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že dlužník ([právnická osoba]) byl žalobkyní vyzván, jak k zaplacení fakturovaných částek, tak i k zaplacení smluvní pokuty, v souladu s ust. § 2021 odst. 1 o.z., a to návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (EPR), který byl spolu s EPR společnosti [právnická osoba] doručen, a tedy se žalobkyně může domáhat plnění na ručiteli. V důsledku výzvy doručené dlužníku potom nastala splatnost smluvní pokuty. Dle obsahu návrhu na vydání EPR byl dlužník vyzván k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,25 % denně z dlužných částek až do zaplacení, věcná správnost výzvy z pohledu možnosti či nemožnosti přiznat smluvní pokutu do budoucna, je nerozhodná za situace, kdy se na návrh na vydání EPR hledí jen jako na výzvu k plnění, a dlužník svoji povinnost nesplnil.

21. Soud I. stupně se řádně zabýval přiměřeností smluvní pokuty, i otázkou její moderace a jejími funkcemi, dospěl ke správnému závěru, že skončení formálního trvalého pobytu žalovaného v České republice důvod k moderaci smluvní pokuty nepředstavuje. Lze přisvědčit argumentaci žalobkyně, že v době internetového bankovnictví je místo trvalého pobytu irelevantní pro možnost splnit finanční závazek.

22. V řízení bylo prokázáno, že výzva k plnění byla žalovanému doručena na e-mailovou adresu, dostala se do jeho dispoziční sféry. Korm toho žalovaný s žalobkyní komunikoval, jak z pozice ručitele, tak i z pozice jednatele dlužníka o nesplněném závazku věděl, úhradu sliboval až přijede do České republiky. Odvolací soud naprosto souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že nelze hovořit o tom, že by sjednané prodloužení promlčecí doby bylo neplatné dle § 433 o.z., smlouva ze dne 19. 3. 2019 byla uzavřena v rámci běžné podnikatelské činnosti, kdy si obchodní společnost [právnická osoba] u žalobkyně zajistila vedení účetnictví a s tím souvisejících činností, v tomto vztahu se nedá hovořit o slabší a silnější straně.

23. Možno uzavřít, že odvolací soud neshledal odvolací argumentaci žalovaného opodstatněnou, tato argumentace není způsobilá otřást správností napadeného rozsudku. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení, podle ust. § 219 o.s.ř.

24. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnut podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., jejich náhrada byla přiznána i v této fázi řízení úspěšné žalobkyni. Náklady žalobkyně tvoří odměna za dva úkony právní služby dle ust. § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále také jen vyhláška), za písemné vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání, po 8 660 Kč, dle § 7 bod 5 vyhlášky, dva režijní paušály po 450 Kč podle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky a náhrada daně z přidané hodnoty dle ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. ve výši 3 826,20 Kč, celkově 22 046,20 Kč.