Rozhodnutí 17 CO 317/2022-640

1. Soud I. stupně shora uvedeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.). Výroky II. a III. zavázal žalobkyni k zaplacení nákladů řízení ve výši [částka] žalované a ve výši [částka] vedlejšímu účastníkovi.

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky [částka], a to z titulu náhrady škody, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] (tj. vedlejšího účastníka na straně žalované). Pochybení mělo spočívat v tom, že vedlejší účastník porušil svou zákonem stanovenou povinnost postupovat v exekuci rychle a účelně, a dbát ochrany práv účastníků exekučního řízení, a to tím, že v exekuci vedené ve prospěch žalobkyně coby oprávněné nezřídil včas exekutorské zástavní právo na nemovitosti povinného [jméno] [příjmení]. Tento jeho postup způsobil, že žalobkyně se mohla v insolvenčním řízení domáhat uspokojení své pohledávky pouze z pozice nezajištěného věřitele, což mělo za následek uspokojení její pohledávky jen v rozsahu částky [částka] (2,26 %). Ohledně této částky vzala žalobkyně svoji žalobu zpět a řízení bylo v uvedeném rozsahu zastaveno dle § 96 o.s.ř. Žalovaný nárok sestává z částky [částka], která byla žalobkyni přiznána pravomocným platebním rozkazem Okresního soudu [obec] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do rozhodnutí o úpadku dne [datum] ve výši [částka] a z částky [částka] přiznané platebním rozkazem z titulu náhrady nákladů řízení. Svůj nárok uplatnila žalobkyně u žalované za účelem předběžného projednání dne [datum].

3. Žalovaná požadavku žalobkyně na odškodnění nevyhověla s tím, že dosud nebylo skončeno insolvenční řízení [jméno] [příjmení], do něhož žalobkyně přihlásila svoji pohledávku a zatím je tudíž předčasné činit závěr o vzniku a výši škody. Navrhla žalobu zamítnout.

4. [ulice] účastník žádal žalobu jako nedůvodnou zamítnout a trval na tom, že exekuci prováděl v souladu s občanským soudním řádem a § 47 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. (exekuční řád – dále jen EŘ), kdy zvolil přiměřený způsob vymožení pohledávky povinného. Uvedl, že institut exekutorského zástavního práva byl zařazen mezi způsoby provádění exekuce v období od [datum] do [datum] (zákon č. 286/2009 Sb. § 69a -novela EŘ) a měl pouze funkci zajišťovací, nikoli realizační. [ulice] účastník neměl možnost ovlivnit probíhající insolvenční řízení ani skutečnost, že povinný [příjmení] začal spekulativními insolvenčními návrhy mařit jím nařízené dražby nemovitostí. Dále zdůraznil, že z usnesení KS v [obec] o vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům plyne, že předmětné nemovitosti povinného [příjmení] byly v rámci insolvenčního řízení prodány mimo dražbu za částku [částka], přičemž dva věřitelé měli zajištěnou pohledávku vůči povinnému ještě předtím, než došlo k nařízení exekuce vedené pod sp. zn. 77 EX 3876/09 k vymožení pohledávky žalobkyně. Zmíněné dřívější pohledávky by tak byly uspokojeny přednostně před pohledávkou žalobkyně. Navíc poukázal na to, že institut exekutorského zástavního práva obsažený v exekučním řádu byl koncipován tak, že exekutor je oprávněn podat návrh na zřízení exekutorského zástavního práva, nikoli povinen. Doplnil, že se pokusil několikrát o dražbu nemovitostí povinného, ale vždy předtím než mohla proběhnout, byl ze strany povinného podán spekulativní insolvenční návrh. Tato skutečnost měla za následek nutnost odložení každé z dražeb. Takové jednání nemohl předpokládat. Současně namítl, že pohledávka žalobkyně mohla být uspokojena až po několika přednostních zajištěných pohledávkách dalších subjektů.

5. Po provedeném dokazování vzal soud I. stupně za prokázané, že usnesením Okresního soudu [obec] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] byla nařízena exekuce oprávněné žalobkyně proti povinnému [jméno] [příjmení] pro pohledávku [částka] s příslušenstvím a náklady řízení v částce [částka] podle platebního rozkazu téhož soudu sp. zn. [spisová značka]. Vedením exekuce byl pověřen [datum] JUDr. [jméno] [příjmení], soudní exekutor. Ke dni [datum] bylo v katastru nemovitostí ohledně povinného zapsáno vlastnické právo k nemovitostem (pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa] rodinný dům, pozemku parc. [číslo] zahrada na [list vlastnictví] v k.ú. [obec]). V řízení bylo prokázáno, že soudní exekutor nařídil čtyři dražby nemovitosti, a to na den [datum], [datum], [datum] a [datum] Tyto dražby se neuskutečnily, v prvém případě pro nezájem dražitelů a poté pro podané návrhy na insolvenci, které byly sice následně většinou odmítnuty, ale předtím musela být vždy dražba odložena.

6. K návrhu povinného a jeho manželky ze dne [datum] bylo zahájeno další insolvenční řízení u KS [obec] sp. zn. [insolvenční spisová značka] do něhož se přihlásila i žalobkyně se svojí pohledávkou ve výši [částka]. Dne [datum] bylo schváleno oddlužení J. [příjmení] plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.

7. Exekučním příkazem ze dne [datum] (v právní moci dne [datum]) byl exekučním příkazem vedlejšího účastníka nařízen výkon exekučního titulu (platebního rozkazu ze dne [datum]) proti povinnému [příjmení] ve prospěch žalobkyně zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitosti povinného. Před žalobkyní vzniklo zajištění následujícím věřitelům: [právnická osoba] dle zástavní smlouvy k nemovitosti ze dne [datum], Mgr. [příjmení] dle exekutorského zástavního práva ze dne [datum], Česká republika (ČSSZ) z titulu soudcovského zástavního práva ze dne [datum] a [datum], Ing. [příjmení] dle exekutorského zástavního práva ze dne [datum], Ing. [příjmení] dle exekutorského zástavního práva ze dne [datum]; žalobkyni vzniklo zajištění z titulu exekutorského zástavního práva ze dne [datum].

8. Soud věc právně posoudil dle zák. č. 82/1998 Sb. (§ 1, § 3, § 13 a § 15) dle EŘ ve znění ke dni [datum] (§ 46, § 47, § 58, § 59, § 69a, § 32). Ve věci rozhodl původně rozsudkem ze dne 4. 1. 2019 č.j. 12 C 334/2015-296 tak, že žalobu zamítl. Tehdy dospěl k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu soudního exekutora spočívajícího v nevydání exekutorského zástavního práva na nemovitostech povinného nedošlo, neboť takovou povinnost mu zákon neukládá. Zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitostech upravoval z.č. 286/2009 Sb. v § 69a. Bez návrhu tak mohl exekutor učinit jen v období od [datum] do [datum]. Zdůraznil § 46 a § 47 EŘ s tím, že je to exekutor, kdo postupuje rychle a účelně, dbá ochrany práv účastníků i třetích osob a za tím účelem posoudí a rozhodne, jakým způsobem má být exekuce provedena při zachování způsobů v zákoně uvedených.

9. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek soudu I. stupně potvrdil jako věcně správný (rozsudek ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 17 Co 325/2019-357 doplněný usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 17 Co 325/2019-362).

10. K dovolání žalobkyně byly rozsudky soudů obou stupňů zrušeny a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení (rozsudek NS z [datum rozhodnutí] č.j. 30 Cdo 2014/2020-405). Dovolací soud s odkazem na jeho předcházející judikaturu (30 Cdo 2769/2017 a 30 Cdo 4274/2019) uzavřel, že požadavku na rychlé a účelné provedení exekuce podle § 46 ve spojení s § 69a EŘ ve znění účinném do 31. 12. 2012 odpovídá zásadně takový postup soudního exekutora, který při zjištění existence postižitelného nemovitého majetku ve vlastnictví povinného vede neprodleně ke zřízení exekutorského zástavního práva k tomuto nemovitému majetku. Zdůraznil, že je třeba vzít v úvahu, že soudní exekutor ani stát neodpovídá za skutečnost, že proti povinnému bylo zahájeno insolvenční řízení, které je ovládáno odlišnými pravidly pro uspokojování věřitelů. Soudní exekutor (stát) v obdobných případech odpovídá toliko za škodu, kterou představuje rozdíl v uspokojení, kterého by se oprávněnému dostalo v rámci insolvenčního řízení kdyby bylo včas zřízeno exekutorské zástavní právo a plněním, kterého se mu skutečně v insolvenčním řízení dostalo. Uzavřel, že nelze úspěšně tvrdit, že škoda vznikla v důsledku toho, že exekutor měl v konkrétním exekučním řízení jednat rychleji, než exekutor v řízení jiném. Je tomu tak z důvodu, že se oprávněný domáhá náhrady škody plynoucí z jeho práva na bezvadný výkon veřejné moci. Není možné modelovat okolnosti, za nichž by škoda nevznikla, právě tak, že veřejná moc měla být vykonána bezvadně pouze vůči konkrétnímu oprávněnému a současně nikoliv vůči ostatním oprávněným.

11. Soud I. stupně se znovu zabýval posouzením, zda byla založena odpovědnost státu. S odkazem na judikaturu NS konstatoval, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona č. 82/1998 Sb., je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nesprávný úřední postup vedlejšího účastníka; vznik újmy na straně žalobkyně a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

12. Konstatoval, že o vznik škody na straně poškozeného, resp. o nárok proti státu, nejde tam, kde poškozený jako věřitel má právo vůči svému primárnímu dlužníku na uspokojení pohledávky. Jinými slovy, újma odškodnitelná podle zákona (č. 82/1998 Sb.) vznikne až tehdy, jestliže v právním vztahu těchto osob není možno dosáhnout plnění. Pouze v případě, že pohledávku poškozeného (oprávněného) nelze jako přímý nárok uspokojit, vzniká oprávněnému majetková újma (škoda) spočívající ve ztrátě majetku. Odkázal v této souvislosti na stávající judikaturu - rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 2091/2008; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1404/2004. Zdůraznil, že škoda musí existovat v době, kdy soud o uplatněném nároku rozhoduje. Dovodil, že žalobkyně se domáhá uspokojení své pohledávky jednak v insolvenčním řízení proti povinnému [příjmení] coby primárnímu dlužníkovi a jednak coby náhrady škody proti státu.

13. Za situace probíhajícího insolvenčního řízení (oddlužení) povinného [příjmení] - dlužníka, je tak uplatnění práva na náhradu škody vůči státu předčasné, neboť státem odškodnitelná majetková újma (coby důsledek tvrzeného nesprávného úředního postupu vedlejšího účastníka) dosud žalobkyni nevznikla, resp. není zřejmé ani to, zda příp. v jaké výši škoda vznikne.

14. Na uvedeném závěru soudu o předčasnosti žaloby nemůže ničeho změnit ani tvrzení žalobkyně, že její pohledávka nebude v oddlužení J. [příjmení] uspokojena v plném rozsahu. Dle soudu předtím, než dojde ke skončení insolvenčního řízení a nebude postaveno najisto, zda a v jakém rozsahu se žalobkyně domohla svého práva, jde o předčasnou žalobu.

15. Soud tedy žalobu znovu zamítl, nyní jako předčasnou, a to tzv.„ pro tentokrát“. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř.

16. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání. Namítala, že soud v řízení postupoval nesystematicky, což svědčí o absenci orientace v řešené problematice. Odkázala na závazné stanovisko NS z jeho zrušovacího rozhodnutí s tím, že exekutor měl za povinnost zřídit exekutorské zástavní právo. V důsledku porušení jeho povinnosti (zřídil soudcovské zástavní právo až [datum] v právní moci [datum]) ztratila žalobkyně možnost domáhat se v původním insolvenčním řízení (zahájeném [datum] sp. zn. [insolvenční spisová značka] řešené formou konkurzu) proti primárnímu dlužníku [jméno] [příjmení] uspokojení své pohledávky v postavení zajištěného věřitele. V důsledku vadného postupu exekutora tak žalobkyni tzv.„ předběhli“ věřitelé Ing. [příjmení] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] se svými pohledávkami po [částka], jimž bylo zřízeno soudcovské zástavní právo [datum]. V uvedeném insolvenčním řízení došlo k prodeji veškerého nemovitého majetku povinného. Zajištění věřitelé byli plně uspokojeni a žalobkyni a ostatním nezajištěným věřitelům byl přerozdělen pouze přebytek výtěžku, z něhož se žalobkyni dostalo [částka]. Škoda, která jí takto vznikla, představuje i dle názoru NS rozdíl mezi částkou, kterou by bývala obdržela v pozici zajištěného věřitele a částkou [částka], kterou skutečně dostala. Jedná se tak o částku [částka]. Kromě toho exekutor nezjistil, že povinný byl vlastníkem další nemovitosti (pozemek parc. č. st. 693 v k.ú. a obci [obec]), na niž zástavní právo vůbec nezřídil. Výtěžek ze zpeněžení tohoto pozemku činil [částka].

17. Skutečnost, že v mezidobí, konkrétně [datum] bylo vůči primárnímu dlužníku žalobkyně zahájeno další insolvenční řízení ([insolvenční spisová značka] řešené formou oddlužení) nemůže mít vliv na existenci škody, neboť dlužník vyjma věcí osobní spotřeby nevlastní již žádný majetek. Zprávu o přezkumu ze dne [datum] je třeba vyložit jako předběžný teoretický výpočet insolvenčního správce, který konstatoval, že během 5 let trvání oddlužení je schopen splatit dlužník svým věřitelům celkem [částka]. Z této částky by se mělo žalobkyni dostat 42,38 %, tedy maximálně [částka]. Závěrem uzavřela, že škoda, jež jí vznikla je minimálně [částka] a navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že její žalobě vyhoví v intencích názoru NS.

18. [ulice] účastník ve svém vyjádření navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného. Tvrdil, že škoda žalobkyni dosud nevznikla a stát nastupuje jako tzv. poslední dlužník. Odkázal v tomto směru na rozhodnutí NS sp. zn. 25 Cdo 2091/2008. Nelze odhlédnout od současného stavu a zabývat se pouze původním insolvenčním řízením. Žalobkyně až ve svém odvolání nově formuluje výši škody, která jí měla minimálně vzniknout, a to [částka]. V uvedeném výpočtu nezohledňuje již jí zaplacenou částku [částka]. Závěrem uvedl, že vzhledem ke stále probíhajícímu oddlužení primárního dlužníka formou splátek, je žaloba předčasná.

19. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobkyně rozsudek soudu I. stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a § 212a o.s.ř postupem podle § 214 odst. 1 o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné.

20. Soud I. stupně provedl dostatečné dokazování, jeho skutkové i právní závěry jsou správné, vycházejí mimo jiné i ze zrušujícího rozsudku NS a platné judikatury. Odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

21. V současné době běží další insolvenční řízení, v němž bylo rozhodnuto o úpadku a dne [datum] bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (zahájeno [datum] [insolvenční spisová značka]). Splátky jsou stanoveny na 5 let, žalobkyně se přihlásila se svojí pohledávkou ve výši [částka] a dle zprávy a splátkového schématu insolvenčního soudu by měla obdržet 42,38 % z realizovaného plnění, tj. při splnění schváleného oddlužení částku [částka].

22. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že škoda dosud nevznikla, resp. není zřejmé v jaké výši případně vznikne. Náhrada škody proti státu dle z. č. 82/98 Sb. není koncipována tak, že ji stát uspokojí přímo místo skutečného dlužníka. V daném případě má žalobkyně stále právo na plnění vůči primárnímu dlužníkovi a stát vystupuje v takovém vztahu až jako poslední, když není možno dosáhnout plnění. Jinými slovy, nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je mu povinen plnit (viz usnesení NS sp. zn. 25 Cdo 1404/2004 nebo rozsudek sp. zn. 25 Cdo 2601/2010).

23. V projednávané věci je při schváleném oddlužení v rámci dalšího insolvenčního řízení plněno ze strany povinného [příjmení]. [příjmení] ve prospěch žalobkyně. Dle předběžného výpočtu insolvenčního soudu by se tímto způsobem při splnění všech podmínek oddlužení mělo žalobkyni dostat ještě [částka] na splnění původního dluhu. Za této situace nelze než konstatovat, že sice jednání vedlejšího účastníka naplňuje znaky nesprávného úředního postupu (viz stanovisko dovolacího soudu v této věci), ale ke dni vyhlášení rozsudku soudu I. stupně ani ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu není dosud známa výše škody, která měla v důsledku jednání soudního exekutora žalobkyni skutečně vzniknout. Není přitom rozhodující skutečnost, že dluh povinného [příjmení]. [příjmení] vůči žalobkyni nebude pravděpodobně zcela uhrazen.

24. Škoda by měla navíc existovat v době rozhodování soudu a důkazní břemeno o tom, že vznikla (v projednávané věci i o její výši) leží na žalobkyni. Pro rozhodnutí soudu o nároku na náhradu škody platí § 154 o.s.ř. s tím, že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. To znamená, že rozhodující je skutkový stav věci, jaký je v době, kdy soud vyhlašuje své rozhodnutí a nikoliv stav, který s větší či menší pravděpodobností v nejbližší době nastane (viz např. rozsudek NS sp. zn. 25 Cdo 2601/2010).

25. Nad rámec uvedeného je třeba upozornit, že nemovitosti dlužníka byly v původním insolvenčním řízení prodány za [částka] a i pokud by se žalobkyně stala zajištěným věřitelem nebyl by její nárok pro dříve nařízená zástavní práva k nemovitostem (i bez posledních Ing. [příjmení] a Ing. [příjmení] ze dne [datum]) plně uspokojen, neboť jen ty první v pořadí (Hypoteční banky a státu) představovaly více jak [částka].

26. Ze všech shora popsaných důvodů byl napadený rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé jako věcně správný potvrzen dle § 219 o.s.ř.

27. Výrok o nákladech řízení byl změněn dle 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř., a to jak ve vztahu k žalované, tak ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi na její straně. Odvolací soud shledal podmínky pro použití § 150 o.s.ř. v této věci. Důvody zvláštního zřetele hodné spatřuje v tom, že exekutor neprovedl exekuci dostatečně rychle a účelně, když neprodleně nepřistoupil po účinnosti zákona 286/2009 Sb. (od [datum]) v již zahájené exekuci (dne [datum]) ke zřízení exekutorského zástavního práva a učinil tak až po více jak dvou letech ([datum]), také ve skutečnosti, že žalobkyně neuspěla tzv. pro tentokrát, na základě nových skutečností – oddlužení původního dlužníka v rámci dalšího insolvenčního řízení, které nemohla nijak ovlivnit.