pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. 23 C 2/2020-318

1. Soud I. stupně shora uvedeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.). Výrokem II. zavázal žalobkyni k zaplacení nákladů řízení žalované ve výši [částka].

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované náhrady majetkové a nemajetkové újmy z titulu tvrzeného nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 19 C 227/2015, kdy došlo k vyznačení právní moci na rozsudku, ačkoliv rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka [obec], sp. zn. 35 Co 183/2017 nebyl řádně doručen. V důsledku toho byla zahájena a vedena exekuce na základě nezpůsobilého exekučního titulu a zahájeno řízení o zmatečnost, které bylo následně pro zpětvzetí návrhu zastaveno. Celková újma, která měla údajně vzniknout žalobkyni, činila [částka]. Tato částka sestávala z požadované nemajetkové újmy ve výši [částka] za poškození dobrého jména žalobkyně, dále z majetkové škody spočívající v neoprávněně exekučně vymožené částce [částka], v nákladech řízení, které musela žalobkyně uhradit v řízení o žalobě pro zmatečnost [částka] + [částka] soudní poplatek a [částka] za právní zastoupení a kvalifikované právní poradenství advokátem v obou řízeních. Požadovala i úrok z prodlení od [datum], tj. od data nesprávně vyznačené právní moci.

3. Žalovaná potvrdila, že odpovědnostní titul je dán, že skutečně došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě chybně vyznačené doložky právní moci a na základě toho k exekučnímu řízení u Exekučního úřadu v [obec a číslo] sp. zn. [spisová značka]. Namítla, že není dána příčinná souvislost ani prokázána výše škody.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že opatřením Okresního soudu Praha-východ, č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl pověřen soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 7, vedením exekuce k vymožení pohledávky oprávněné [jméno] [příjmení], proti povinné [právnická osoba] (nyní žalobkyně) na základě exekučního titulu – rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka [obec] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 35 Co 183/2017-237 (s vyznačenou doložkou právní moci dne [datum] a vykonatelnosti dne [datum]). Předmětem exekuce byla pohledávka oprávněné ve výši [částka] s příslušenstvím – náklady nalézacího řízení o určení vlastnictví. Exekuční titul, rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 35 Co 183/2017-237, nebyl v době podání exekučního návrhu pravomocný a vykonatelný, proto bylo usnesením Okresního soudu Praha – východ, č.j. [číslo jednací], ze dne 20.6.2019 rozhodnuto tak, že exekuce vedená na základě pověření Okresního soudu Praha-východ ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byla zastavena. Soud dále zjistil, že povinné (nyní žalobkyni) v dané věci žádné náklady řízení nevznikly, respektive z obsahu spisu nevyplývá, že by byla nucena vynaložit náklady v souvislosti s tímto exekučním řízením, když nebyla zastoupena advokátem a jedinými jejím úkonem byl návrh na zastavení exekuce.

5. Dále, ve věci sp. zn. 35 Co 183/2017 (u soudu I. stupně, Okresního soudu v Liberci, bylo řízení vedeno pod sp. zn. 19 C 227/2015) žalobkyně podala žalobu pro zmatečnost. Řízení pro zmatečnost skončilo zastavením za situace, kdy odvolací Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci v protokole o jednání ze dne [datum] vyslovil právní názor, že předmětný rozsudek nebyl doručen Ing. [jméno] [příjmení] jako obecné zmocněnkyni žalobkyně, a tudíž nemůže být pravomocný. Po škrtnutí doložky právní moci a doručení rozsudku odvolacího soudu, č.j. 35 Co 183/2017-237, obecné zmocněnkyni nynější žalobkyně byla nově vyznačena doložka právní moci na rozsudcích soudů obou stupňů ke dni [datum].

6. Soud věc právně posoudil dle § 1, § 13, § 31a zák. č. 82/1998 Sb. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Nárok [částka], není opodstatněný, neboť škoda nevznikla. Povinná, tedy žalobkyně v tomto sporu, po výzvě soudního exekutora sama složila na jeho služební účet částku [částka]. Z této částky pak byla přeúčtovaná částka na základě již vydaných exekučních příkazů do exekuce již vedené, a to pod sp. zn. [spisová značka], a to ve výši [částka]. Další částka ve výši [částka] byla přeúčtována do exekuce sp. zn. [spisová značka]. [příjmení] žalobkyní složené částky ve výši [částka] byl povinné vrácen jako přeplatek v rámci exekuce sp. zn. [spisová značka], neboť tato exekuce byla zastavena.

7. Pokud jde o další nároky, a to nárok ve výši [částka], což jsou náklady řízení a nárok ve výši [částka] za právní zastoupení v neoprávněně vedené exekuci, tyto nároky opět soud žalobkyni nepřiznal, neboť zákon č. 82/1998 Sb. vylučuje náhradu tam, kde buď již náhrada nákladů byla v původním řízení přiznána anebo nebyla přiznána, ale poškozený měl možnost uplatnit nárok na náhradu nákladů řízení na základě procesních předpisů. Žalobkyně měla ve všech řízeních, v nalézacím, exekučním i zmatečnostním, možnost nárok na náhradu nákladů řízení uplatnit.

8. Poslední položka žalobou uplatňovaná, a to [částka] za soudní poplatek za zastavení řízení o žalobě pro zmatečnost, ani tady soud neshledal důvodným požadavek žalobkyně, neboť tyto náklady byly vynaložené úplně zbytečně. Žaloba pro zmatečnost od počátku nemohla být úspěšná, neboť směřovala proti nepravomocnému rozhodnutí a v takovém případě tak nelze za to činit odpovědnou žalovanou.

9. Pokud jde o nárok žalobkyně na nemajetkovou újmu opírající se o tvrzení žalobkyně, že jí vznikla nemajetková újma poškozením jejího dobrého jména, pak s tímto názorem se nelze ztotožnit. Proti žalobkyni jako povinné byla a jsou vedena i jiná exekuční řízení, a to nikoli neoprávněná. [obec] jméno žalobkyně by tak bylo„ stejně poškozeno“. Nelze tak shledat příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a zaviněním žalované, neexistuje souvislost s exekučním řízením, které bylo v tomto řízení posuzováno.

10. Žaloba byla z uvedených důvodů soudem I. stupně zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř.

11. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání, v jehož úvodu konstatuje, že mezi účastníky není sporu o tom, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu chybným vyznačením doložky právní moci na rozsudku KS [obec] – pobočka [obec] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 35 Co 183/2017-237. Jinak argumentovala stejně jako v dosavadním průběhu řízení. Zdůraznila, že část uhrazených peněz exekutorovi bylo přeúčtováno do jiných exekučních řízení proto, že o návrhu na zastavení exekuce nebylo rok rozhodnuto. Lze totiž předpokládat, že by veškerý zbytek finančních prostředků žalobkyně spotřebovala a v době nově běžících exekucí v roce [rok] by již neměla žádný exekučně postižitelný majetek. Pokud jde o žalobu pro zmatečnost, soud se dle jejího názoru nevypořádal s tím, že v českém právním řádu platí zásada správnosti veřejnoprávních aktů. Pokud jde o náklady řízení ohledně žaloby pro zmatečnost, o těch rozhodl odvolací soud. Další opravný prostředek proti nim nebyl přípustný. Zdůraznila, že neuplatňuje nárok na náhradu nákladů řízení, ale nárok na náhradu škody, která jí byla způsobena tím, že jí byla protiprávně uložena povinnost k náhradě nákladů řízení jinému účastníku. Ve vztahu k nákladům právního zastoupení odkázala na své právo stanovené v § 31 odst. 1 a 2 cit. zákona. Pokud jde o nárok na nemajetkovou újmu, upozornila na skutečnost, že žádné jiné exekuční řízení v roce 2018 nebylo vedeno. Závěrem soudu vytkla, že se nezabýval její argumentací směřující k odškodnění průtahů v řízení částkou [částka] [anonymizováno] – [částka] ročně. Navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že její žalobě bude v plném rozsahu vyhověno.

12. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit. Uvedla, že soud I. stupně se věcí podrobně zabýval a zjistil dostatečně skutkový stav, který správně právně posoudil. Ve svém podrobném odůvodnění rozsudku se řádně vypořádal se všemi argumenty vznesenými žalobkyní.

13. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobkyně rozsudek soudu I. stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a § 212a o.s.ř. postupem podle § 214 odst. 1 o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné.

14. Soud I. stupně provedl dostatečné dokazování, jeho skutkové i právní závěry jsou správné.

15. Z obsahu spisu se podává, že věc, od níž žalobkyně odvozuje své nároky, byla původně vedena u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 19 C 227/2015. Byla skončena rozsudkem odvolacího soudu – Krajského soudu v Ústí nad Labem dne [datum], který nabyl právní moci [datum], ale nesprávně byla vyznačena právní moc datem [datum].

16. Uplatněná náhrada škody a nemajetkové újmy dle zák. č. 82/1998 Sb. byla žalobkyní požadována ve výši [částka]. Tato částka sestává dle tvrzení žalobkyně z [částka], což má být částka neoprávněně stržená soudním exekutorem (sp. zn. [spisová značka]); [částka] nemajetková újma, údajně spočívající v omezení obchodní činnosti, ve snížené hodnotě společnosti v očích obchodních partnerů; [částka] + [částka] – soudní poplatek a náklady řízení, které byla žalobkyně nucena hradit za řízení o žalobě pro zmatečnost, kterou podala proti rozsudku krajského soudu, který, jak se později ukázalo, nebyl v právní moci; [částka] náklady právního zastoupení v exekučním řízení a v řízení o zmatečnost.

17. Obecným předpokladem odpovědnosti za škodu je porušení právní povinnosti nebo protiprávní stav, škoda jako majetková újma a příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a škodou, a v případech stanovených zákonem i zavinění. V projednávané věci je třeba se především zabývat nejen výší škody, ale i její samotnou existencí, a to především s posouzením, zda byla dána příčinná souvislost mezi údajně vzniklou škodou a tvrzeným nesprávným úředním postupem. Uvedené předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu (kromě zavinění) platí i pro nároky uplatněné dle zákona č. 82/1998 Sb., tedy i v projednávané věci.

18. Sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, kterou je třeba chápat tak, že tvrdit skutečnosti a navrhovat pro ně důkazy je zásadně věcí účastníků řízení. Dle § 120 odst. 1 o.s.ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.

19. K jednotlivým požadovaným nárokům uvádí odvolací soud následující:

[částka] - částka údajně sražená exekutorem. Ve skutečnosti bylo prokázáno zaplacení částky [částka] žalobkyní na výzvu exekutora na jeho účet ve věci sp. zn. [spisová značka]. Z této částky byla [datum] vrácena žalobkyni částka [částka]. Zbylou částku [částka] postihl soudní exekutor jako přeplatek v této věci, nebo-li jako tzv. jinou peněžitou pohledávku povinné za soudním exekutorem dle § 312 o.s.ř. Tuto částku převedl na základě již dříve vydaných exekučních příkazů do exekučních řízení sp. zn. [číslo jednací] [částka] a do sp. zn. [číslo jednací] [částka]. U tohoto nároku je zřejmé, že tvrzení žalobkyně a předložené listiny neodpovídají částce [částka], ale jen částce [částka]. Navíc argumentace žalobkyně, že kdyby soudní exekutor nepoužil část peněz ([částka]) na jiné exekuční příkazy, nemusela by již nic hradit, neboť později by již na jejím účtu nebyly finanční prostředky, je značně kontroverzní a zavádějící. Jinými slovy, pokud by žalobkyně neměla další dluhy, neznamenala by pro ni zahájená exekuce žádnou újmu, neboť částka, kterou by exekutorovi na jeho výzvu uhradila, by jí byla plně vrácena zpět. To, že byla exekuce zahájena na základě nepravomocného rozsudku by pro ni neznamenalo žádnou újmu. V rámci exekuce nebyla zavázána k náhradě nákladů řízení ani exekutorovi ani druhé účastnici a nebyla v exekučním řízení zastoupena advokátem. To ostatně zcela správně konstatoval již soud I. stupně.

[částka] na soudním poplatku a [částka] na nákladech řízení v souvislosti s podanou žalobou pro zmatečnost. Tyto finanční prostředky sice žalobkyně vynaložila, ale nárok není důvodný. Byla to totiž právě žalobkyně, která bez ohledu na znění § 229 o.s.ř. neoprávněně vyvolala řízení o žalobě pro zmatečnost proti nepravomocnému rozhodnutí.

[částka] náklady řízení. I tento nárok je vymáhán bezdůvodně. Je tomu tak proto, že ve zmiňovaném exekučním řízení nebyla žalobkyně zastoupena advokátem. Tento závěr se žalobkyni nepodařilo zvrátit ani tvrzením o jakýchsi právních konzultacích, které měly být účtovány fakturami advokáta JUDr. [příjmení] za blíže nespecifikované„ právní služby“ vystavené na [právnická osoba] s.r.o. Pokud šlo o náklady za právní služby v řízení o žalobě pro zmatečnost, ty zřejmě byly žalobkyní vynaloženy, ale náhrada za ně jí nenáleží, neboť byla procesně neúspěšnou účastnicí.

[částka] za poškození dobrého jména. Jedná se o újmu nemajetkovou, která nebyla dostatečně specifikována, a to ani přes výzvu soudu. Žalobkyně pouze v obecné rovině uvedla, že utrpěla její pověst u obchodních partnerů, měla zablokované účty a musela svým obchodním partnerům vysvětlovat, proč nemůže hradit jejich faktury. I u tohoto nároku odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně o jeho nedůvodnosti. Kromě neuvedení konkrétních partnerů a případů, které žalobkyně jen obecně popisuje nelze přehlédnout, že kromě zmiňované exekuce ([spisová značka]), která byla následně zastavena, bylo pro neuhrazené pohledávky žalobkyně vedeno několik dalších exekucí, z nichž některé jsou dosud neskončeny.

20. Nárok na odškodnění i za délku exekučního řízení, které trvalo 1,5 roku, žalobkyni nenáleží. Žalobkyně totiž nepostupovala dle § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. a tento svůj nárok řádně neuplatnila nejdříve u žalované k předběžnému projednání. Poprvé se navíc zmínka o tomto druhu odškodnění objevila až po skončení dokazování soudem I. stupně v závěrečném návrhu žalobkyně ze dne [datum]. Zde pouze konstatovala, že má právo i na odškodnění za délku řízení s tím, že za průtah v řízení je třeba považovat celé exekuční řízení, které nemělo vůbec proběhnout. Vyslovila domněnku, že za délku řízení by měla dostat minimálně [částka]. Je pravdou, že tímto nárokem se soud I. stupně nezabýval. Jeho postoj je však zcela správný, neboť tento nárok nebyl součástí žaloby a nebyla splněna ani podmínka pro jeho případné uplatnění, to je postup dle § 14 cit. zákona (jeho uplatnění u žalované k předběžnému projednání).

21. Jak vyplývá z výše uvedených skutečností, v řízení bylo prokázáno, že nesprávným vyznačením doložky právní moci na rozsudku sice došlo k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., ale žalobkyni se nepodařilo prokázat, že jí v příčinné souvislosti s tím vznikla škoda a konkrétní nemajetková újma. Odvolací soud tak zcela sdílí závěry soudu I. stupně, a proto napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil dle § 219 o.s.ř., a to včetně výroku o nákladech řízení.

22. Výrok o nákladech odvolacího řízení byl učiněn dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalované, jako procesně úspěšné, nezastoupené účastnici byly přiznány dvě paušální náhrady po [částka] podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a vyhl. č. 254/2015 Sb. (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání [datum]).