o zaplacení 29 250 Kč s příslušenstvím

1. Soud I. stupně shora uvedeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.), žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalované ve výši [částka] (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouho trvající řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], které bylo původně zahájeno [datum] u Okresního soudu [adresa]-západ (pod sp.zn. [spisová značka]), věc byla postoupena Obvodnímu soudu pro [adresa] a poté skončena s právní mocí dne [datum]. Řízení trvalo 7 let, 8 měsíců a 25 dnů. Nárok žalobce předložil k předběžnému projednání žalované [datum], ta ho vyřídila [datum] tak, že nárok je oprávněný a přiznala mu odškodnění [částka], které mu [datum] vyplatila. Žalobce požadoval svojí žalobou částku vyšší o žalovaných [částka]. Popsal nedostatky vedení řízení soudem s tím, že žalobu podal jako dědic ohledně nevypořádaného restitučního nároku otce [jméno FO] proti Státnímu statku [adresa]. Uvedl, že žaloba byla odmítnuta a toto rozhodnutí bylo potvrzeno odvolacím soudem. Teprve k dovolání bylo odmítnutí žaloby zrušeno s právní mocí [datum]. Poté bylo nesprávně rozhodnuto [datum] rozsudkem pro zmeškání, jež byl následně zrušen a po provedeném řízení bylo [datum] vyhlášen rozsudek, který nabyl právní moci [datum]. Žalobce nárokoval odškodnění za nepřiměřenou délku řízení s tím, že požadoval vyšší základní částku odškodnění než [částka] ročně, požadoval navýšení této částky s ohledem na vývoj inflace, životní úrovně, růstu průměrných mezd a další, a to na částku [částka]/rok.

3. Soud provedl důkaz uvedeným spisem a věc právně posoudil dle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy (209/1992 Sb.), Cpjn 206/2010 (dále jen Stanovisko), §13 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb. a další aktuální judikatury.

4. Poté potvrdil, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Vyšel z trvání sporu 7 let a 8 měsíců a posuzoval jednotlivá kritéria dle Stanoviska s tím, že vyšel z částky [částka] ročně. Přihlédl k tomu, že ve věci rozhodoval 3x soud I. stupně, 2x odvolací soud, 2x dovolací soud. V souvislosti s počtem instancí potom snížil základní odškodnění o 20 %. Věc hodnotil jako standardně obtížnou po skutkové a hmotněprávní stránce a naopak obtížnější po stránce procesní (opakované odstraňování vad žaloby, předvolávání svědků a rozhodování o svědečném), tím odůvodnil snížení odškodnění o dalších 20 %. Žalobce byl soudem hodnocen jako účastník, který se na délce řízení nepodílel. Jeho věk 70 let nehodnotil soud I. stupně jako důvod pro zvýšení odškodnění. Význam řízení pro žalobce hodnotil jako standardní. Jednalo se o spor majetkové povahy. Na tomto závěru nic nemění ani tvrzení žalobce, že v původním řízení uplatňoval restituční nárok po svém otci. Uvedeným výpočtem dospěl soud k odškodnění ve výši [částka], když vyšel ze základní částky [částka] (první dva roky polovinou), tj. za uvedené období z částky [částka] a [částka] za měsíc, tj. [částka] za 8 měsíců. Po odečtení 2x 20 % odškodnění představuje částku [částka]. Za situace, kdy žalobci již bylo na jeho nárok vyplaceno [částka], žalobu zamítl.

5. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Závěr soudu o zamítnutí žaloby shledal nemorální a nespravedlivý. Jako tendenční hodnotil zaokrouhlení délky řízení soudem na 7 let a 8 měsíců. Ve skutečnosti se jedná o 7 let 8 měsíců a 25 dnů. Rozsudek dle jeho názoru představuje odklon od objektivního posuzování předmětné právní věci. Soudu vytýkal, že se naprosto nekriticky připojil ke konsistentní obraně žalované. Tento závěr žalobce odmítá, neboť by tím došlo k popření spravedlivého uzavření neskutečně dlouho se vlekoucího řízení o zaplacení restitučního plnění. Částka odškodnění by tak byla devalvována v důsledku extrémní inflace a celkové změny poměrů. Pokud soud dospěl ke snížení základní částky z důvodu „složitosti původního řízení“, tento závěr není přiléhavý ani objektivní a vede jen k omlouvání nepřiměřenosti délky řízení. Dle jeho názoru není spravedlivé, morální ani etické, aby žalobce participoval na důsledcích nesprávných postupů nebo chybných rozhodnutí soudu. Není důvod pro to, aby „počet instancí“ byl posuzován jak důvod pro snížení odškodnění. Navíc toto kritérium není v zákoně č. 82/1998 Sb. uvedeno. Současně soudu vytýkal, že nevyhověl jeho návrhu dokazovat ekonomickou změnu poměrů jako předpoklad pro opuštění dosavadní již překonané výše zadostiučinění. Žalobci tak neumožnil prokázat rozdíl co do parametrů ekonomiky ČR v období let 2011 - 2024. Odsoudil jednání státu, který nejdříve majetek oprávněné osobě zabral, pak otálel s vyplacením restituentovi a nakonec přivodil, že dědic restituenta musel o logicky očekávané plnění s povinnou osobou bojovat téměř 8 let. Ze všech těchto důvodů hodnotil rozsudek jako nesprávný a jeho závěry za nepochopitelné. Není zřejmé, proč soud např. přistoupil ke krácení odškodnění 2 x po 20 % a nezvolil např. jinou procentní výši. Navíc trvá na tom, že odškodnění má být v základu počítané ve výši [částka] ročně. Jako nesprávný hodnotil žalobce i výrok o nákladech řízení, neboť soud zcela pominul možnost aplikace § 150 o.s.ř., když důvody zvláštního zřetele hodné spatřuje v tom, že v původním řízení šlo o restituční nárok, kterého se žalobce, kterému je nyní 70 let, domáhal jako dědic původně oprávněné osoby. Navrhl změnu rozsudku s tím, že jeho požadavku na odškodnění bude vyhověno, a to ve výši jím požadované nebo zrušení rozsudku a vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí.

6. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobce rozsudek soudu I. stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a § 212a o.s.ř postupem podle § 214 odst. 1 o.s.ř., a poté bez dalšího dokazování dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné.

7. Soud I. stupně rozhodl na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu a zcela správně věc právně posoudil dle zákona č. 82/1998 Sb. a Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia NS ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 a další judikatury NS a ÚS na niž v odůvodnění svého rozsudku odkazuje. Dospěl ke správnému závěru ohledně nepřiměřené délky podkladového řízení, vzniku nemajetkové újmy žalobci i o jeho právu na finanční odškodnění. Odvolací soud, byť souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že je namístě žalobu zamítnout, nesdílí plně výpočet odškodnění. Pokud jde o délku řízení, lze ji hodnotit jako nepřiměřenou, nikoliv však extrémní.

8. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla tak zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníka. Již z toho důvodu není možné vycházet z nějaké abstraktní, předem dané doby řízení, která by z pohledu § 31a zákona č. 82/1998 Sb., popř. čl. 6 Úmluvy mohla být pokládána za přiměřenou. Jak vyplývá z judikatury Evropského soudu, je při zvažování přiměřenosti délky řízení nutno vzít v potaz zejména složitost případu, chování poškozeného, postup příslušných orgánů a význam předmětu řízení pro poškozeného. Evropský soud též zohledňuje počet instancí, které se řešením daného sporu zabývaly. Uvedená kritéria jsou zásadními, nicméně nikoliv jedinými a přiměřenost délky řízení musí být posouzena ve vztahu ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

9. Nemajetková újma sama o sobě spočívá zejména ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení a je psychickou kategorií, jejíž hloubka a rozsah jsou coby rozhodné skutečnosti obtížně prokazatelné, a proto se v určitém základním rozsahu předpokládají. Evropský soud pro lidská práva (dále jen ESLP) v této otázce vychází ze „silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení je poskytováno za nejistotu spojenou s právním postavení poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného, přičemž i případně snížený (nikoliv však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžnímu (viz rozsudek NS sp. zn. [spisová značka]).

10. Pokud jde o stanovení výše zadostiučinění Stanovisko vychází z toho, že odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona.

11. V ČR se obecně vychází při určování přiměřeného zadostiučinění z částky [částka] až [částka] ročně s tím, že prvé dva roky řízení jsou ohodnoceny částkou o polovinu nižší. Vychází se z toho, že každé řízení nějakou dobu trvá. Nebylo by správné, aby byla odškodňována i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) ve stejné výši jako doba ji přesahující. Zadostiučinění poskytované dle § 31a odst. 2 zákona v případě nepřiměřené délky řízení musí být přiměřené újmě poškozeného.

12. Složitost věci je třeba hodnotit z objektivního hlediska, a to z pohledu možných procesních komplikací, ale i z pohledu skutkové a hmotněprávní složitosti sporu a v neposlední řadě i s přihlédnutím k počtu instancí, v nichž byla věc řešena.

13. Při posouzení kritéria významu řízení pro poškozeného podle § 31a odst. 3 písm. e) zákona je třeba přihlédnout ke všemu, co je pro účastníka „v sázce“. Zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení (viz např. rozsudek NS sp. zn. [spisová značka] nebo nález ÚS sp. zn. III.ÚS 1320/10).

14. Jak již bylo uvedeno, podkladové řízení trvalo nepřiměřeně dlouho (7 let 8 měsíců a 25 dní) a vyskytly se v něm i konkrétní průtahy. Není pochyb o tom, že žalobci vznikla nemajetková újma, za niž mu náleží finanční odškodnění.

15. Odvolací soud znovu hodnotil kritéria pro odškodnění žalobce, za použití § 31a zákona, Stanoviska a stávající judikatury NS a posoudil je následujícím způsobem:

16. Vycházel ze základní částky [částka] ročně (první dva roky v poloviční výši). Nejednalo se o řízení extrémní a žalobce nepatří mezi účastníky, jimž je více jak 75 let. Neupravená základní částka odškodnění tak představuje [částka].

17. Řízení hodnotil odvolací soud jako složité zejména po procesní stránce. Tomu ostatně nasvědčuje i počet stupňů soudní soustavy Odvolací soud z uvedených důvodů snížil základní částku odškodnění o 10 % pro složitost a o 15 % za počet stupňů soudní soustavy.

18. Zde odvolací soud vyšel z judikatury NS, která stanovila, že jednou z příčin prodloužení řízení je počet stupňů soudní soustavy, která zakládá složitost věci, a to nezávisle na chování účastníků a postupu rozhodujícího orgánu (viz např. usnesení NS sp. zn. [spisová značka]).

19. Chování poškozeného hodnotil tak, že se na délce řízení sám nepodílel. Z uvedeného důvodu odvolací soud základní částku odškodnění neupravoval.

20. Postup státu hodnotil odvolací soud jako odpovídající počtu stupňů soudní soustavy, na nichž bylo rozhodováno s tím, že základní částku u tohoto kritéria již nezvyšoval ani nesnižoval.

21. Význam předmětu řízení pro žalobce posoudil odvolací soud jako standardní. V době, kdy žalobce svůj nárok vymáhal, představoval již jen vymožení finanční částky, nikoliv restituční spor jako takový. Základní částku nezvyšoval ani nesnižoval.

22. Výpočtem tak dospěl po modifikaci jednotlivých kritérií k částce [částka]. S přihlédnutím k již uhrazené částce [částka], již další odškodnění žalobci nenáleží.

23. Odvolací soud se při svém rozhodování zabýval námitkami žalobce ohledně nedostatečně stanovené základní roční částky odškodnění, které neshledal po právu. Dosud totiž platí stávající judikatura, která stanoví, že na přiměřenost základní částky zadostiučinění nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny a je třeba se vyhnout mechanickému matematickému přepočtu v tomto směru. V otázce valorizace základní částky zatím nebyly uvedené závěry v ustálené judikatuře NS překonány. Stále platí, že při stanovení finančního odškodnění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy. Tento postup má potom přednost před přesným mechanickým matematickým výpočtem (viz např. usnesení NS sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek sp. zn. [spisová značka]).

24. S přihlédnutím k výše uváděným důvodům odvolací soud napadený rozsudek potvrdil dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný, a to včetně výroku o nákladech řízení.

25. Odvolací soud nepřistoupil na požadavek žalobce, že o nákladech řízení mělo být rozhodnuto, dle § 150 o.s.ř., když důvodem zvláštního zřetele hodným měl být věk žalobce a restituční charakter sporu. Žádný ze žalobcem uváděných důvodů není okolností zvláštního zřetele hodnou pro to, aby odvolací soud nepřiznal žalované náklady řízení, které jsou navíc představovány jen paušálními náhradami nezastoupeného účastníka.

26. Výrok o nákladech odvolacího řízení byl učiněn dle § 224 odst.1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o.s.ř. Žalované byly přiznány náklady jako nezastoupenému účastníku. Jedná se o dva úkony po 300 - příprava na jednání a účast na jednání odvolacího soudu [datum], dle vyhl. č. 254/2015 Sb.