pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 C 229/2016-218

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit do majetkové podstaty dlužníka – [právnická osoba], společnost s ručením omezeným, [IČO], sídlem [adresa], částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % p.a. od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), že co do zbytku se žaloba zamítá (výrok II.), že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta (výrok III.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 (výrok IV.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 (výrok V.)

2. Žalobou se žalobkyně, jíž byla původně Duvemaro, společnost s ručením omezeným (dále jen„ [právnická osoba]“ nebo též„ původní žalobkyně“) domáhala zaplacení ceny za dodání zboží žalovanému, které bylo fakturováno fakturou [číslo] ze dne [datum] na částku [částka], fakturou [číslo] ze dne [datum] na částku [částka] a fakturou [číslo] ze dne [datum] na částku [částka]. V průběhu řízení se namísto [právnická osoba], jež se ocitla v úpadku a na jejíž majetek byl prohlášen konkurs, stala žalobkyní v tomto řízení podle § 264 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, [právnická osoba], jakožto insolvenční správce původní žalobkyně, který navrhl pokračování v řízení.

3. Ohledně částky [částka] (cena zboží dle faktury [číslo]) s úrokem z prodlení z této částky byla v průběhu řízení žaloba vzata zpět a v této části bylo řízení zastaveno. Napadeným rozsudkem bylo rozhodováno o částce [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

4. Soud I. stupně vzal za prokázané, že žalovaný objednával u původní žalobkyně zboží e-mailem či telefonicky. Zboží fakturované fakturou [číslo] ze dne [datum] bylo původně fakturováno fakturou [číslo] ze dne [datum], se splatností [datum], následně byla na totéž zboží a na shodnou částku vystavena nová faktura [číslo] ze dne [datum]. Propojení mezi oběma fakturami vyplývá mj. z e-mailu ze dne [datum]. Následně byla vystavena faktura [číslo] ze dne [datum] se splatností [datum], která byla položkově totožná s fakturami [číslo] [číslo] s drobným rozdílem v poslední položce (druh zboží, počet ks i cena byly totožné, byl však uveden objem 1 ks zboží 310 ml namísto 300 ml), a s DPH ve výši 21 % namísto 20 % Cena zboží bez DPH byla stejná u všech tří faktur, rozdílnou sazbou DPH u poslední faktury vznikl rozdíl ve výsledné částce (namísto původní [částka] nyní [částka]). Soud shledal jako nepravděpodobné, že by došlo opakovaně k odběru zcela totožného zboží (obsáhlého seznamu položek ve stejném množství a počtu kusů), drobný rozdíl v jedné položce mohl být překlep nebo důsledek aktualizace počítačového programu. Dne [datum] původní žalobkyně uvedla, že proti faktuře [číslo] bude poštou zaslán dodací list k podpisu, šlo tedy o„ převystavení“ faktury, pouze se změnou výše DPH. Faktura byla uhrazena bankovní platbou ze dne [datum], jež sice odešla bez variabilního symbolu, ale byla provedena v době splatnosti faktury [číslo] uhrazená částka odpovídala hodnotě zboží s původní DPH, tedy [částka]. Zboží fakturované fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností [datum] bylo původně fakturováno fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností [datum], propojení mezi fakturami je patrné z e-mailu ze dne [datum]. K úhradě této faktury byly hrazeny na různé účty původní žalobkyně částky identifikované [variabilní symbol], a sice [částka] dne [datum], [částka] dne [datum], [částka] dne [datum] a [částka] dne [datum], celkem [částka]. Faktury [číslo] se lišily v uvedeném objemu odebraného zboží (u položky„ žlab hranatý“, kde bylo v nové faktuře místo [číslo] m uvedeno [číslo] m), kvůli tomu se lišila i výsledná fakturovaná cena s DPH, namísto původních [částka] nově [částka]. Žalovaný tento rozdíl vysvětloval tím, že v mezidobí zaplatil cca [částka], s tím však soud I. stupně nesouhlasil, neboť na daný závazek (fakturu) bylo plněno více. Odběr zboží byl následně potvrzen podpisem dodacího listu ze dne [datum], znaleckým posudkem bylo prokázáno, že na tomto dodacím listu je pravý podpis žalovaného. V obou posuzovaných případech původní žalobkyně žalovanému zaslala dohodu o vzájemném započtení, dle níž měly být pohledávky označené číslem původních faktur ([číslo] [číslo], [číslo] [číslo]) započteny proti pohledávkám žalovaného, žalovaný měl zápočet potvrdit a odeslat na adresu původní žalobkyně, to však nebylo prokázáno, proto k zápočtu dohodou nedošlo. I v dalších případech docházelo mezi stranami k praxi„ nahrazování faktur“, tedy že namísto starší faktury byla o několik let později vystavena na totéž dodané zboží faktura nová (např. namísto faktury [číslo] ze dne [datum] se splatností [datum] byla vystavena faktura [číslo] ze dne [datum] se splatností [datum] - obě faktury se zcela shodují v objemu zboží i ceně), v některých případech byla na nové faktuře jiná výše DPH. Zároveň byly k novým fakturám podepisovány i nové dodací listy. Některé faktury byly převystavovány i vícekrát, nicméně vztahovaly se stále k jedné dodávce zboží. V případech, jež byly předmětem tohoto řízení, bylo zboží skutečně dodáno, což vyplývá již z toho, že žalovaný na každou z faktur alespoň částečně plnil. Z daňových přiznání žalovaného k DPH nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti.

5. Soud I. stupně zdůraznil, že předmětem řízení není faktura jako taková, ale smluvní vztah, na jehož základě byla faktura vystavena. Byť tedy žalobkyně nárokovala plnění na základě faktur, v řízení se jednalo o dluh žalovaného, který měl vzniknout na základě kupních smluv dle § 409 a násl. zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále i jako „obch. zák.“), když původní žalobkyně žalovanému dodala zboží (předmět koupě) a umožnila mu nabýt vlastnické právo k němu, a žalovaný věc převzal, ale nezaplatil žalobkyni kupní cenu. Nelze se ztotožnit s argumentací žalovaného, že pokud byly u soudu uplatněny konkrétní faktury, ale přímo na tyto faktury nebylo nic dodáno, jelikož bylo dodáno zboží na předchozí faktury, pak není žalobkyně oprávněna nic požadovat.

6. U zboží uvedeného ve fakturách [číslo] později [číslo] [číslo] (stále jde o totéž zboží) byla existence smluvního vztahu a dodání zboží prokázáno zejména tím, že žalovaný částku [částka] uhradil. Splatnost kupní ceny byla prodloužena vystavením nové faktury, dluh žalovaného zanikl splněním dle § 324 obch. zák., proto soud žalobu v příslušné části zamítl.

7. U smluvního vztahu, na základě kterého byla vystavena faktura [číslo] následně faktura [číslo] je dodání zboží prokázáno dodacím listem. Ten byl sice podepsán až po vystavení druhé faktury (proto nepotvrzuje převzetí zboží k danému datu), ale žalovaný by dodací list nepodepsal, pokud by mu zboží nebylo v minulosti dodáno. Ve faktuře [číslo] byla uvedena sjednaná cena zboží [částka]. Protože žalovaný plnil na fakturu [číslo] částky [částka], [částka], [částka] a [částka], uznal tím svůj závazek vůči žalobkyni v souladu s § 323 odst. 1 a 2 a § 407 odst. 3 obch. zák. Došlo tak k přerušení běhu promlčecí doby a začala běžet nová čtyřletá promlčecí doba (dle § 397 obch. zák.) od data poslední částečné platby, tedy od [datum], a žaloba byla podána dne [datum], tedy před jejím uplynutím. Dle soudu navíc podepsání dodacího listu dne [datum] bylo uznáním závazku dle § 407 odst. 1 obch. zák., neboť na listině byl závazek dostatečně specifikován, byť reálná výše závazku byla v té době jiná z důvodu učiněných plateb. Závazek žalovaného zaplatit žalobkyni za dodání zboží [částka] zanikl částečně (celkem co do [částka]) plněním a ke dni podání žaloby činil [částka]. Soud proto uložil žalovanému, aby do majetkové podstaty [právnická osoba] zaplatil tuto částku, neboť na místo žalobkyně nastoupil v řízení insolvenční správce, který vymáhá prostředky do majetkové podstaty dlužníka. Žalovaný měl k dispozici fakturu [číslo] podepsal k ní i dodací list, tedy musel si být vědom data splatnosti a musel s fakturou souhlasit. Protože žalovaný nezaplatil celý závazek do data splatnosti, soud mu z částky [částka] uložil zaplatit i úroky z prodlení dle § 369 odst. 1 obch. zák. a § 517 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.

8. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), kdy žalobkyně měla úspěch z 31,20 %, žalovaný z 68,80 %, žalovanému tak náleží náhrada 37,60 % jeho nákladů řízení. Celková výše nákladů žalovaného činí [částka] (odměna advokáta ve výši po [částka] za 14 úkonů právní služby, 14 paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] a 21% DPH z částky [částka] ve výši [částka]), příslušná poměrná část činí [částka]. Soud nepřiznal žalovanému náhradu za další poradu s klientem ze dne [datum], neboť nebyla doložena. O nákladech státu (na znalecký posudek, celkem [částka]) soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř., žalobkyni uložil nahradit 68,8 % těchto nákladů, tedy [částka] a žalovanému 31,2% těchto nákladů, tedy [částka].

9. Proti rozsudku soudu I. stupně podali včasné odvolání žalobkyně i žalovaný.

10. Žalobkyně podala odvolání do výroků II., III. a IV. Namítla, že žalovaný neprokázal své tvrzení, že uhradil kupní cenu za dodávku zboží vyúčtovanou fakturou [číslo]. Platba ve výši [částka], učiněná bankovním převodem, nebyla žalovaným nijak specifikována a úhradu dlužné částky nelze dovodit pouze z blízké časové souvislosti s vydáním faktury [číslo] z výše částky, na niž zněly„ původní“ faktury [číslo]. U faktury [číslo] na částku [částka] bylo prokázáno, že nahradila fakturu [číslo] na částku [částka]. Žalovaný rozdíl ve výši faktur vysvětlil tím, že v mezidobí zaplatil na původní fakturu [částka], soud však přesto učinil závěr, že na původní fakturu žalovaný uhradil [částka]. Přestože platby v celkové výši [částka] byly označeny variabilním symbolem faktury [číslo] žalobkyně je přesvědčena, že žalovaný jimi co do částky [částka] uhradil jiné své závazky vůči žalobkyni, jinak by nebyl důvod, aby faktura vystavená po dohodě účastníků dne [datum], nahrazující fakturu původní, byla na částku jen o [částka] nižší. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit žalobkyni celou žalovanou částku s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

11. Žalovaný podal odvolání proti výrokům I., III. a V. rozsudku. Namítl, že v žalobě musí být vylíčen skutkový základ žalovaného nároku jak co do vzniku pohledávky, tak co do její splatnosti, atd. Žalobkyně v řízení opakovaně tvrdila, že zboží dle předložených faktur a objednávek bylo dodáno v roce [rok]. Až pod tíhou důkazů svědčících o tom, že v roce [rok] zboží dodáno nebylo, začala žalobkyně tvrdit, že převystavením faktur došlo k posunu splatnosti původního závazku z roku [rok] a že převystavená faktura má prokazovat dodání zboží. Soud v rozporu s požadavkem předvídatelnosti rozhodnutí rezignoval na poučení, jež žalobkyni poskytl (o nutnosti prokázat souhlasné prodloužení splatnosti původních faktur) a žalobě částečně vyhověl zřejmě ve snaze alespoň částečně vyhovět insolvenčnímu správci. Ten však vstoupil do řízení s vědomím o předmětu žaloby a stavu řízení, s rizikem neunesení důkazního břemene. Lze souhlasit s tím, že předmětem řízení není faktura, ale smluvní vztah, na jehož základě byla faktura vystavena. Žalobou však nebyly uplatněny nároky ze smluvního vztahu z roku [rok], když o existenci takového smluvního vztahu žalobkyně nic netvrdila, a soud tak de facto rozhodl o jiném nároku, než byl uplatněn v žalobě. Dodací list k faktuře [číslo] založil vyvratitelnou právní domněnku existence závazku k zaplacení kupní ceny za dodané zboží v roce [rok]. Tím došlo k přesunu důkazního břemene na žalovaného, který následně prokázal, že k dodání zboží v roce [rok] nedošlo. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a ve věci rozhodl tak, že se žaloba v plném rozsahu zamítá a žalovanému se přiznává náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

12. K odvolání žalobkyně žalovaný uvedl, že dílčí nárok na zaplacení faktury [číslo] byl vyvrácen podáním žalobkyně z [datum], dle nějž na základě nových faktur a nových dodacích listů žalovanému zboží nebylo dodáno. Původní nahrazovaná faktura je obsahově shodná ve všech 25 položkách, což seznal i soud, který tak závěr o úhradě nezaložil jen na blízké časové souvislosti úhrady s vystavením faktury. U faktury [číslo] žalobkyně rovněž potvrdila, že na jejím základě nebylo nic plněno, a pokud odvolací soud neuzná argumentaci uvedenou v odvolání žalovaného, měl by zohlednit plnění poskytnutá žalovaným na původní nahrazovanou fakturu [číslo].

13. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že bylo prokázáno nahrazování původních faktur po dohodě [právnická osoba] se žalovaným, přičemž nové faktury nahradily předchozí faktury, když s úhradou vyúčtované ceny byl žalovaný v prodlení. Žalovaný v rámci společného jednání mj. vystavil a účetně postavil proti původním fakturám [právnická osoba] své faktury na částky ve shodné výši, za účelem vzájemného zápočtu, a rovněž podepsal nově vystavené dodací listy. Vystavení nových faktur tedy nebylo jednostranným úkonem původní žalobkyně. Zápočet ze dne [datum] obsahuje mj. i původní fakturu [číslo] která byla nahrazena fakturou [číslo] přičemž rozdíl v celkové sumě mezi původní fakturou a částkou zahrnutou u faktury v navrhovaném zápočtu lze přičíst dílčím platbám uskutečněným v mezidobí. Žalovaný vystavil proti fakturám žalobkyně vlastní fakturu ve shodné výši, potvrdil tak, že převzal od žalobkyně zboží, jehož cena byla vyúčtována původními fakturami, že s úhradou kupní ceny tohoto zboží byl v prodlení, a že uzavřením dohody o nahrazení stávajících faktur fakturami novými došlo k dohodě o změně splatnosti původního závazku. Žalobkyně pouze nesouhlasí se závěrem soudu, že byly prokázány částečné úhrady ceny dodaného zboží v celkové výši [částka].

14. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání při nařízeném jednání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a aniž doplňoval dokazování, shledal, že odvolání žalobkyně je téměř zcela nedůvodné, odvolání žalovaného je zcela nedůvodné.

15. Nedůvodná byla především základní námitka žalovaného, že předmětem žaloby byl smluvní vztah z roku [rok] (či kupní cena zboží dodaného v roce [rok]), a že rozsudkem bylo rozhodnuto o jiném předmětu řízení, tedy o kupní ceně zboží dodaného v roce [rok]. Skutečností je, že v žalobě (ani dalších podáních žalobkyně) nebylo uvedeno, kdy došlo k dodání zboží, jehož cena je žalována, a specifikace dodaného zboží byla provedena prostřednictvím odkazu na jednotlivé faktury z roku [rok] (po částečném zpětvzetí žaloby se jednalo o faktury [číslo]). Jestliže v řízení bylo prokázáno, že zboží uvedené v těchto fakturách bylo žalovanému dodáno již v roce [rok], a že původní žalobkyně ohledně téhož zboží postupně vystavila více faktur s různými daty splatnosti, nemění tyto skutečnosti předmět žaloby, mohou však být významné z hlediska posouzení splatnosti závazku, promlčení, případně i otázky, zda žalobkyně v důsledku vystavení několika faktur na totéž plnění nežádá úhradu závazku již uhrazeného. Soud I. stupně případně uvedl, že předmětem řízení je smluvní vztah, nikoli samotná faktura, a též že případné pochybení v účetní evidenci může být významné z hlediska veřejného práva, ale nemá vliv na soukromoprávní vztahy. Odvolací soud dodává, že z hlediska soukromého práva je faktura výzvou k zaplacení, nikoli„ podkladem“ určitého plnění.

16. Soud I. stupně správně a dostatečně zjistil skutkový stav, v odůvodnění napadeného rozsudku uvádí, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a podrobně vysvětluje, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil.

17. Námitka žalobkyně, že nebylo prokázáno, že platbou ve výši [částka], neoznačenou variabilním symbolem, byl uhrazen právě žalovaný závazek, vztahující se k faktuře [číslo] (jež„ nahradila“ předchozí faktury [číslo] [číslo]), nebyla důvodná. Nejen že (jak uvedl soud I. stupně) výše platby odpovídala částce, na niž zněla faktura [číslo] později faktura [číslo] platba byla uskutečněna po vystavení faktury [číslo] ve lhůtě splatnosti v této faktuře uvedené. Odvolací soud poukazuje též na to, že žalobkyně nenabídla žádné vysvětlení, jaký jiný závazek žalovaného vůči původní žalobkyni by měl být platbou ze dne [datum] uhrazen. I s ohledem na tuto skutečnost je závěr, že platba byla určena právě k úhradě žalovaného závazku, plně odůvodněn. O tom, že sjednaná cena zboží byla ta, jež byla uvedena na vystavených fakturách, nebylo u zboží dle faktury [číslo] (původně [číslo]) mezi účastníky sporu, neboť žalovaný tuto cenu (zvýšenou o DPH) původní žalobkyni uhradil.

18. Ke skutečnosti, že žalovaný uhradil cenu zboží s 20% DPH dle původní faktury (po zaokrouhlení [částka]), a nikoli celou žalovanou částku [částka] (cena zboží s 21% DPH dle faktury [číslo]), odvolací soud uvádí, že uplatňovaná sazba DPH nezávisí na dohodě smluvních stran ani jednostranném rozhodnutí některé z nich, ale vyplývá z § 47 zákona č. 235/2004 Sb. o DPH. Dle tohoto ustanovení ve znění do [datum] činila základní sazba DPH 20%, a tato sazba se na základě čl. IV. odst. 1. zákona č. 500/2012 Sb., o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů, použije pro daňové povinnosti u DPH za zdaňovací období přede dnem [datum]. Vzhledem k tomu, že k dodání zboží, jež se dle § 21 odst. 3 písm. a) zákona o DPH (ve znění do [datum]) považuje za uskutečnění zdanitelného plnění, a vyplývala z něj dle § 21 odst. 1 zákona o DPH povinnost plátce přiznat DPH, došlo v roce 2010, byla původní žalobkyně povinna přiznat (a vůči žalovanému uplatnit) z tohoto zdanitelného plnění DPH ve výši 20%. Vystavení nové faktury nemohlo mít na výši DPH vliv. Žalovaný tedy uhradil celou kupní cenu zboží včetně zákonné DPH, a to dříve, než nastala dle tvrzení žalobkyně její splatnost.

19. Pokud šlo o zboží vyúčtované fakturou [číslo] (původně fakturou [číslo]), zde byly dílčí platby ve výši [částka] ([datum]), [částka] ([datum]), [částka] ([datum]) a [částka] ([datum]) jednoznačně identifikovány číslem původní faktury jako variabilním symbolem. Odvolací soud poukazuje na skutečnost, že zatímco první tři platby byly uskutečněny ještě před vystavením nové faktury [číslo] poslední platba ve výši [částka] byla naopak provedena až po datu vystavení této faktury a po datu splatnosti na této faktuře uvedeném.

20. Závazkové právní vztahy vzniklé před [datum], jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem [datum], se na základě přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) řídí dosavadními právními předpisy.

21. Vzhledem k tomu, že původní žalobkyně i žalovaný byli podnikateli a závazkové vztahy mezi nimi, jež jsou předmětem tohoto řízení, se nepochybně týkají jejich podnikatelské činnosti, řídí se s ohledem na ust. § 261 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku („obch. zák.“) částí třetí obchodního zákoníku. Soud I. stupně proto správně tyto závazkové vztahy posuzoval jako kupní smlouvy podle § 409 a násl. obch. zák. Odvolací soud dodává, že tyto kupní smlouvy byly uzavřeny konkludentně, když vždy na základě objednávky žalovaného původní žalobkyně dodala žalovanému zboží (jehož seznam byl uveden na vystavené faktuře), žalovaný byl dle § 409 odst. 1 obch. zák. povinen za dodané zboží zaplatit sjednanou kupní cenu.

22. To, že výše sjednané ceny u zboží dle faktury [číslo] (původně faktury [číslo]) odpovídala ceně uvedené na těchto fakturách (jednotková cena zboží byla na obou fakturách stejná), měl soud I. stupně správně za prokázané z následného jednání smluvních stran, včetně částečných úhrad žalovaného, které nebyly doprovázeny žádnou výhradou ohledně fakturované ceny zboží, a mají proto dle § 407 odst. 3 obch. zák. účinky uznání zbytku dluhu, tedy i neuhrazené části kupní ceny dle faktury [číslo].

23. V řízení se nepodařilo vysvětlit nesoulad mezi tím, že ke dni vystavení faktury [číslo] byly na kupní cenu dodaného zboží uhrazeny tři dílčí platby ve výši [částka], [částka] a [částka] (celkem [částka]), a z ceny zboží (s DPH) [částka] zůstávala k tomuto dni neuhrazena část [částka], přesto byla nová faktura [číslo] vystavena na částku [částka] (stejná částka je uvedena i na dodacím listě z [datum]). Vzhledem k nepochybnému účelu plateb uhrazených pod [variabilní symbol], a jelikož nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by do později vystavené faktury [číslo] byla zahrnuta kupní cena dalšího dodaného zboží, však nezbývá než uzavřít, že k datu [datum] činila výše dluhu žalovaného vztahujícího se k předmětné dodávce zboží [částka] Odvolací soud se neztotožňuje s názorem soudu I. stupně, že by dodací list ze dne [datum] bylo možno považovat za písemné uznání závazku ve smyslu § 323 odst. 1 obch. zák. Dodací list je sice listinou podepsanou žalovaným, o výslovné písemné uznání závazku se však nejedná, protože v listině není žádným způsobem vyjádřena vůle žalovaného uznat závazek. Po poslední částečné úhradě ve výši [částka] dne [datum] činí neuhrazená část kupní ceny tohoto zboží [částka].

24. Tento závazek nezanikl započtením nejen proto, že (jak uvedl soud I. stupně) žalovaný dohodu o započtení nepodepsal, ale též proto, že jak vyplynulo z tvrzení účastníků, prováděná„ započtení“ neměla skutečně vypořádat vzájemné závazky smluvních stran, ale pouze účetně umožnit nahrazení starších neuhrazených faktur původní žalobkyně novými fakturami s pozdějším datem splatnosti.

25. Vznesenou námitku promlčení soud I. stupně správně posoudil jako nedůvodnou, neboť uznání závazku částečným plněním žalovaného dle § 407 odst. 3 obch. zák. před uplynutím čtyřleté promlčecí doby (§ 397 obch. zák.), mělo dle § 407 odst. 1 obch. zák. za následek přetržení promlčecí doby a počátek běhu nové promlčecí doby počínaje dnem posledního uznání ([datum]), a do podání žaloby (dne [datum]) čtyřletá promlčecí doba neuplynula.

26. Pokud jde o splatnost nesplněného závazku žalovaného, i zde odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že z jednání smluvních stran souvisejícího s vystavením faktury [číslo] vyplývá, že splatnost byla dohodou smluvních stran prodloužena do data uvedeného na této faktuře, tedy do [datum]. K námitce žalovaného, že soud I. stupně nejprve neměl prodloužení splatnosti za prokázané a později názor změnil, čímž způsobil nepředvídatelnost svého rozhodnutí, odvolací soud uvádí, že vývoj právního názoru soudu v průběhu řízení např. v závislosti na obsahu argumentace účastníků není vyloučen, a dále, že v daném případě na prokázání dohody o pozdějším datu splatnosti nezávisel závěr o důvodnosti nároku samotného, ale pouze rozhodnutí o úroku z prodlení (na splatnosti závazku závisí závěr o prvním dni prodlení, od nějž je věřitel oprávněn úrok z prodlení požadovat, a od nějž se odvíjí též výše úroku z prodlení). Na datu splatnosti v daném případě nezáviselo ani posouzení otázky promlčení, neboť námitka promlčení byla nedůvodná již vzhledem k uznání závazku částečným plněním žalovaného.

27. S ohledem na data jednotlivých částečných úhrad potom odvolací soud shledal, že žalovaný se ke dni [datum] dostal do prodlení nejen se zaplacením části kupní ceny [částka] (jež zůstává neuhrazená dosud), ale též se zaplacením další části kupní ceny [částka], jež byla žalovaným uhrazena až [datum]. Kromě částky [částka] s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, jejíž zaplacení do majetkové podstaty [právnická osoba] uložil žalovanému soud I. stupně, je proto žaloba důvodná i ohledně úroku z prodlení z částky [částka] za období od [datum], kdy se žalovaný se zaplacením kupní ceny dostal do prodlení, do [datum], kdy byla část kupní ceny ve výši [částka] uhrazena. Výše úroku z prodlení odpovídá dle § 369 odst. 1 obch. zák. výši dle předpisů práva občanského, a činí tedy v souladu s § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. 8,05% ročně.

28. Na základě shora uvedeného odvolací soud shledal I. výrok napadeného rozsudku, jímž bylo žalobě částečně vyhověno, věcně správným, proto jej dle § 219 o.s.ř. potvrdil. Výrok II. napadeného rozsudku odvolací soud změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. jen tak, že žalovanému uložil zaplatit do majetkové podstaty původní žalobkyně úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], ve zbylém rozsahu (tedy ohledně zamítnutí požadavku na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení) odvolací soud tento výrok rovněž potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný.

29. O nákladech řízení mezi účastníky před soudem I. stupně rozhodl odvolací soud vzhledem ke změně rozhodnutí soudu I. stupně o věci samé podle § 224 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. a s § 142 odst. 2 o.s.ř., když převážně úspěšný byl v řízení žalovaný, za jehož úspěch lze považovat i část, v níž bylo řízení zastaveno pro částečné zpětvzetí žaloby nikoli z důvodu chování žalovaného. Vzhledem k poměru úspěchu a neúspěchu účastníků (žalovaný úspěch 68,8%, žalobkyně úspěch 31,2 %) má žalovaný právo na náhradu 37,6% svých nákladů řízení. Žalovanému, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly před soudem I. stupně náklady v celkové výši [částka]: odměna advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu („a.t.“), z tarifní hodnoty [částka], později [částka] (v obou případech činí odměna za 1 úkon právní služby [částka]) za 13 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření ve věci samé z [datum], účast u jednání dne [datum], písemné vyjádření ve věci samé z [datum], účast u jednání dne [datum], účast u jednání dne [datum], účast u jednání dne [datum], písemné vyjádření ve věci samé z [datum], účast u jednání dne [datum], písemné vyjádření ve věci samé z [datum], účast u jednání dne [datum], písemné vyjádření ve věci samé ze dne [datum], účast u jednání dne [datum]), 13 paušálních náhrad hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a.t. a 21% z nákladů právního zastoupení [částka]. Náhrada nákladů žalovanému nenáleží za sdělení ze dne [datum] (že nemá námitky proti znaleckému posudku ani účtovanému znalečnému), neboť nejde o samostatný úkon právní služby, a za další poradu advokáta s klientem dne [datum], jež nebyla soudu doložena. Žalovaný má právo na náhradu 37,6% svých nákladů, tedy částky [částka].

30. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř., když předmětem odvolacího řízení byla částka [částka] s příslušenstvím, žalobkyně byla úspěšná z 31,6% a žalovaný z 68,4%, žalovaný má proto právo na náhradu 36,8% nákladů odvolacího řízení. Žalovanému vznikly náklady odvolacího řízení v celkové výši [částka] (soudní poplatek z odvolání [částka], odměna advokáta za 1 úkon právní služby (sepis odvolání, tarifní hodnota [částka]) ve výši [částka], za 1 úkon právní služby (vyjádření k odvolání, tarifní hodnota [částka]) ve výši [částka] a za 1 úkon právní služby (účast u jednání odvolacího soudu, tarifní hodnota [částka]) ve výši [částka], 3 paušální náhrady hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a.t. a 21% DPH z nákladů právního zastoupení [částka]. Žalovaný má proto právo na náhradu poměrné části nákladů odvolacího řízení ve výši [částka].

31. Náhradu nákladů je v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. žalobkyně povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného.

32. O nákladech řízení státu v řízení před soudem I. stupně (jež vznikly vyplacením znalečného ve výši [částka]) rozhodl odvolací soud na základě § 224 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 148 odst. 1 o.s.ř., a v souladu s tímto ustanovením vycházel při rozhodování o nákladech státu z výsledku řízení, tedy poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně je vzhledem k míře svého neúspěchu v řízení povinna nahradit státu 68,8% jeho nákladů, tedy částku [částka], žalovaný je potom povinen nahradit státu 31,2% jeho nákladů, tedy částku [částka].