o uložení povinnosti zdržet se zveřejnění důvěrných a citlivých informací

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že žalovaný je povinen zdržet se zveřejňování jakoukoliv formou a jakýmikoliv prostředky informací o žalobci, které obsahují jakékoliv informace o žalobci, které nejsou veřejně přístupné a které žalobce nezveřejnil, zejména je povinen se zdržet zveřejňování informací týkajících se informačních technologií u žalobce, jejich složení, jejich ochranných prostředcích, informací o používání hardwaru a softwaru u žalobce, informací o vnitřních záležitostech týkajících se žalobce, zejména o vnitřních záležitostech týkajících se oddělení informačních technologií, informací o vnitřních postupech a pravidlech žalobce, informací o zaměstnancích a dalších spolupracujících osobách žalobce, informací o vnitřní struktuře žalobce, informací o interních sporech u žalobce, informací o útocích na žalobce, jeho zaměstnance a na systém informačních technologií, informací o bezpečnostních incidentech u žalobce a bezpečnostních incidentech týkajících se informačních technologií, informací o ekonomické situaci žalobce, informací o pracích, jednáních a úkolech prováděných žalovaným pro žalobce a informací o bezpečnostních opatřeních přijatých žalobcem (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 25 171,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta (výrok II.).

2. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný je bývalým zaměstnancem žalobce, který hrozí zveřejněním důvěrných a citlivých informací žalobce, ač se v pracovní smlouvě zavázal zachovávat mlčenlivost o veškerých záležitostech týkajících se činnosti a provozu žalobce i o záležitostech souvisejících s plněním pracovních úkolů žalovaného, a to i po skončení pracovního poměru. Žalovaný sám zaslal vedení žalobce otevřený dopis, z nějž vyplývá jeho záměr zveřejnit citlivé a důvěrné informace žalobce prostřednictvím webové platformy. Tento záměr žalovaného může způsobit významnou újmu na provozu žalobce.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby zejména s tím, že žalobní petit je neurčitý a nepřesný a že jeho pracovní smlouva je neplatná.

4. V průběhu řízení Vrchní soud v [adresa] svým usnesením č.j. [číslo] ze dne 2. 5. 2022 rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy, neboť žalobou jsou uplatněny nároky, které mají základ v pracovněprávním poměru mezi žalovaným a žalobcem.

5. Dále bylo v průběhu řízení nařízeno (usnesením soudu I. stupně č.j. [číslo] ze dne 19. 5. 2022 ve spojení s usnesením Městského soudu v [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne 9. 9. 2022) předběžné opatření, jímž byla žalovanému zatímně uložena tatáž povinnost, jejíhož uložení se žalobce domáhá návrhem ve věci samé, když soud shledal, že ve vztahu k informacím, které by žalovaný zveřejnil v průběhu tohoto soudního řízení, by následné rozhodnutí ve věci samé bylo bez reálného významu (tím byla dána naléhavá potřeba úpravy poměrů účastníků).

6. Soud I. stupně v napadeném rozsudku s odkazem na usnesení Městského soudu v [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne 26. 7. 2023 uvedl, že mezinárodní příslušnost (pravomoc) českého soudu v dané věci byla dána v souladu s čl. 22 nařízení Brusel I bis, na základě skutečnosti, že žalovaný měl k datu zahájení řízení bydliště v České republice.

7. Dále vzal soud I. stupně za prokázané, že žalovaný byl na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 1.10.2004 zaměstnancem žalobce se sjednaným druhem práce (dle článku I. pracovní smlouvy) [funkce]. V pracovní smlouvě byla v článku V. dohodnuta mj. povinnost žalovaného zachovávat mlčenlivost o všech věcech týkajících se činnosti zaměstnavatele, jeho hospodaření, jakož i o věcech, které se týkají plnění pracovních úkolů žalovaného, s tím, že povinnost zachovávat mlčenlivost trvá i po skončení pracovního poměru. Dodatkem ze dne 1.4.2018 byl změněn článek I. pracovní smlouvy tak, že žalovaný bude pracovat jako [funkce], ostatní ustanovení smlouvy zůstala beze změny. Žalovaný byl v období od 9. 4. 2019 do 11. 12. 2019 řešitelem několika desítek napadení počítačového systému žalobce („bezpečnostních incidentů“). V červnu 2019 vydal žalobce pravidla chování pro své zaměstnance, v nichž mezi důvěrné informace řadí mj. informace týkající se provozu, smluv a zaměstnanců společnosti, jejich hesel a bezpečnostních postupů, vztahů v oblasti distribuce a sběru zpráv, průzkumu publika a strategických nebo marketingových plánů. Pracovní poměr žalovaného skončil na základě výpovědi žalobce ze dne 15.1.2020, doručené žalovanému dne 20.1.2020, dané podle ust. § 52 písm. g) zák. č. 262/2006 Sb. (dále jen „zákoník práce“), neboť ze strany žalovaného došlo k závažnému porušení pracovních povinností, když neoznámil vznik incidentu v bezpečnosti dat a informační bezpečnosti, ačkoliv to bylo jeho povinností. Dne 8.3.2022 byl z emailové adresy [e-mail] zaslán na osm emailových adres s koncovkou [www] otevřený dopis podepsaný [Jméno žalovaného], obsahující mimo jiné sdělení, že žalovaný připravuje webovou platformu, tvořenou blogem s pravidelnými příspěvky, informující hlavně o kauzách [právnická osoba], které mají zůstat před [stát] a českou veřejností utajeny, zajímá se o detaily financování projektu licencí a dalších produktů v oblasti IT. Na webových stránkách [www] (blog [název]) byly od roku 2022 zveřejněny články obsahující jednak podrobné skutečnosti o průběhu soudních řízení vedených u Obvodního soudu pro [adresa] mezi žalovaným a žalobcem (řízení o určení neplatnosti skončení pracovního poměru, řízení související se zákazem diskriminace), včetně doslovného přepisu konkrétních částí jednání a skutečností z osobního života žalovaného, a dále informace o interních záležitostech žalobce, např. v oblasti personální, technologické, v oblasti softwarového vybavení a kybernetické bezpečnosti, vzniklých bezpečnostních incidentů a jejich řešení, i o finančních záležitostech žalobce.

8. Soud I. stupně připomněl, že podle § 301 písm. d) zákoníku práce jsou zaměstnanci povinni řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Soud dospěl k závěru, že články na webových stránkách blogu [název] [www] byly uveřejňovány žalovaným, případně za souhlasu žalovaného, neboť na nich byla uvedena kontaktní e-mailová adresa [e-mail], z níž byl odesílán otevřený dopis ze dne 8.3.2022, jehož autorství žalovaný ani nepopírá. Tato emailová adresa pak byla minimálně k datu 5.10.2022 uvedena jako kontaktní adresa i na [profil] stránce [www]. Na blogu [název] byly uveřejněny články, obsahující mj. i skutečnosti ohledně zájmových okruhů avizovaných v otevřeném dopise žalovaným. Jelikož řada těchto článků obsahuje i detailní informace o průběhu dalšího soudního řízení mezi účastníky, nemohly být tyto informace známy jiné osobě, než která se účastnila těchto jednání a žalobce důvod ke zveřejňování neměl, neboť by tím poškozoval sám sebe. Osobou, která mohla mít zájem na uveřejňování negativních informací o žalobci, byl žalovaný. Tomuto závěru nasvědčuje i v článcích uvedená řada osobních informací (např. o úmrtí otce žalovaného) a informací, k nimž se žalovaný dostal na základě sjednaného druhu práce (o vnitřních personálních poměrech žalobce, struktuře IT z hlediska používaného hardwaru a softwaru, bezpečnostních incidentech při napadení systému žalobce). Na základě toho dospěl k závěru, že žalovaný svým jednáním porušil v pracovní smlouvě sjednanou povinnost mlčenlivosti. K námitce žalovaného, že dohoda o mlčenlivosti nebyla uzavřena, neboť v mezidobí došlo ke změnám zákoníku práce, soud uvedl, že dohoda o mlčenlivosti byla platně uzavřena již v pracovní smlouvě ze dne 1.10.2004, změny zákoníku práce v průběhu trvání pracovního poměru na platnost již uzavřené pracovní smlouvy nemají vliv. Pracovní smlouva byla dohodou účastníků změněna pouze ohledně sjednaného druhu práce. Soud se nezabýval otázkou platnosti výpovědi z pracovního poměru žalovaného, o níž bylo již pravomocně rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne 2. 11. 2021 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] ze dne 29. 3. 2022. Ujednání o povinnosti mlčenlivosti není neurčité a nejasné, když v něm je sice obecným vyjádřením, ale jasně vymezen okruh skutečností, o kterých neměly být informace zveřejňovány. Na základě těchto skutečností soud I. stupně žalobě vyhověl.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o.s.ř. na základě procesního úspěchu žalobce, jemuž přiznal náhradu v celkové výši 25 171,50 Kč: za zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč a za zastoupení advokátem odměnu dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“) ve znění účinném do 31.12.2024 z tarifní hodnoty 10 000 Kč za 4 úkony dle § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, sepis žaloby, jednání dne 8.3.2023, 27.11.2024) 4 x 1 500 Kč a za 2 úkony dle § 11 odst. 2 a. t. (odvolání proti procesnímu rozhodnutí, vyjádření k dovolání proti procesnímu rozhodnutí) 2 x 750 Kč, 6 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t., odměnu dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 a.t. ve znění účinném od 1.1.2025 z tarifní hodnoty 30 000 Kč za 3 úkony dle § 11 odst. 1 a.t. (2.3.2025 vyjádření žalobce ve věci samé, 2 úkony za účast u jednání dne 5.3.2025 přesahující 2 hodiny) 3 x 2 300 Kč a za jeden úkon dle § 11 odst. 2 a. t. (účast při vyhlášení rozsudku) 1 150 Kč, 4 paušální náhrady výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění od 1. 1. 2025 a 21 % DPH ve výši 4 021,50 Kč.

10. Proti rozsudku podal včasné odvolání žalovaný. Uvedl, že znění rozsudku je neurčité, nejasné a nepřezkoumatelné. V odvolacím řízení o předběžném opatření bylo soudu I. stupně uloženo zabývat se otázkou platnosti a přiměřenosti doložky mlčenlivosti, což soud neučinil. Podstatnou náležitostí pracovní smlouvy je mj. druh práce, v pracovní smlouvě z 1. 10. 2004 je uveden druh práce „[funkce]“ a dle čl. VII. pracovní smlouvy je nedílnou součástí smlouvy popis náplně práce, popis náplně práce jako dvoustranný právní úkon ale nebyl platně uzavřen, proto je pracovní smlouva neplatná včetně údajné dohody o mlčenlivosti. Dodatečný dokument „Job Description“ ze dne 5. 5. 2018 neodpovídá pracovním povinnostem ve funkci „[funkce]“, což měli dosvědčit žalovaným navržení svědci. Je sporné, na základě jakého právního titulu žalovaný pro žalobce pracoval. Žalovaný není schopen zabezpečit, aby se na veřejnost nedostaly informace o informačních prostředcích žalobce, k nimž již 5 let nemá přístup. Žalovaný není autorem satirického blogu „[název]“, dle informace na titulní stránce blogu jsou tam uvedené příběhy smyšlené a jde o autorské dílo. Informace o žalobci, jeho vnitřní struktuře, soudních sporech se zaměstnanci atd., jsou dostupné na internetu (žalobce inzeruje volné pracovní pozice s podrobnými popisy požadovaných znalostí, ze kterých je možné dovodit strukturu informačních technologií u žalobce; existují webové stránky [www], kam může i anonymně přispět kterýkoli současný i bývalý zaměstnanec, údaje o žalobci jsou zjistitelné z veřejně publikované auditní zprávy, atd.). Informace o úmrtí otce žalovaného se objevila v řízeních před Obvodním soudem pro [adresa], byla poskytnuta kanceláři Veřejného ochránce práv i nejmenované advokátní kanceláři. V článcích na blogu jsou též informace poskytnuté např. IT podpoře firmy [právnická osoba] do [stát] a smluvním externím firmám v ČR. Soud dal napadeným rozhodnutím žalobci nástroj, jak předjímat jakékoliv jednání kohokoliv na internetu jako jednání žalovaného. Žalovaný jednal podle „whistleblower policy“ a etického kodexu žalobce, když nahlásil události v otevřeném dopise pro 8 osob z managementu žalobce, soud se z tohoto dopisu zaměřil na jediný odstavec a nevěnoval se faktům, na něž žalovaný v dopise upozorňoval. Soud argumentuje rozsudkem ve věci sp. zn. [spisová značka] (o určení neplatnosti výpovědi), ale neuvádí, že v řízení sp. zn. [spisová značka] týkajícím se diskriminace žalovaného byla věc vrácena k novému projednání a dosud nebylo znovu rozhodnuto. Soud se nevypořádal s tvrzeními a důkazy předloženými žalovaným, např. ohledně data registrace webové stránky „[www]“ nebo s tím, že informace na webu „[www]“ mohou pocházet z uniklých dat z počítače žalovaného nebo z dokumentace zasílané různým orgánům státní správy. Při jednání soud nechal neúměrně dlouho vystupovat advokáta žalobce, žalovanému pak již na vyjádření nezůstal prostor, obecné zmocněnkyni žalovaného soud navíc vyhrožoval pořádkovou pokutou, při jednáních soudu byla jako veřejnost přítomna vedoucí právního oddělení žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], proto ji žalovaný nemohl předvolat jako svědka. Soud jen přebral argumenty žalobce a upřel tak žalovanému právo na spravedlivý proces. Nebyly splněny podmínky řízení a napadený rozsudek nebyl vynesen zákonným způsobem (k jeho vyhlášení mělo dojít 5. 3. 2025 v 9 hodin, žalovaný se svou obecnou zmocněnkyní měl problémy cestou k soudu, proto volal na infolinku soudu, kde mu bylo řečeno, že jednání bylo zrušeno. Žalovaný požádal další osobu, aby se zúčastnila vynesení rozsudku jako veřejnost, tato osoba však zjistila, že rozsudek v daném čase nebyl vynesen, až 6. 3. 2025 byla obecné zmocněnkyni doručena do datové schránky změna ohledně vynesení rozsudku, žádosti žalovaného o zaslání protokolu z vyhlášení rozsudku soud nevyhověl). Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil, a případně aby nařídil, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný senát nebo věc byla přikázána jinému soudu I. stupně, alternativně navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne a žalobci uloží povinnost k náhradě nákladů řízení.

11. Žalobce k odvolání žalovaného uvedl, že se ztotožňuje se skutkovými a právními závěry obsaženými zejména v odst. 20 – 26 napadeného rozsudku. K vyhlášení rozsudku se žalovaný nedostavil, postup soudu při vyhlášení rozsudku je seznatelný mj. ze zvukového záznamu. Pracovní smlouva uzavřená mezi účastníky je platná, splňuje požadavky zákoníku práce, je v ní sjednán druh práce. Popis pracovní náplně není povinnou náležitostí pracovní smlouvy. Žalovaný převzal popis pracovní náplně (ke druhu práce sjednanému v dodatku k pracovní smlouvě ze dne 1. 4. 2018) dne 9. 5. 2018. Se žalovaným bylo možno sjednat povinnost mlčenlivosti a žalovaný je sjednanou povinností mlčenlivosti vázán. Z otevřeného dopisu žalovaného ze dne 8. 3. 2018 vyplývá, že žalovaný hodlal porušit svou povinnost mlčenlivosti, přitom jako [funkce] disponoval a disponuje řadou důvěrných informací týkajících se žalobce, jejichž zveřejnění může vést k poškození žalobce, bezpečnosti jeho IT i jeho zaměstnanců. Žalobce předložil řadu článků uveřejněných na internetových stránkách [www] (tedy na stránkách se stejným doménovým názvem, jaký byl užit v názvu e-mailové adresy, z níž byl odeslán otevřený dopis žalovaného), a soud učinil správná skutková zjištění, že informace tam obsažené pocházejí od žalovaného. Internetová adresa [e-mail] byla ještě v listopadu 2024 uváděna jako kontaktní adresa [profil] profilu [www] a do května 2024 i jako kontaktní adresa přímo na stránkách [www]. To vše svědčí o tom, že za stránkami [www] stojí žalovaný. Zveřejnění informací o žalobci v článcích na těchto stránkách je zjevným porušením sjednané povinnosti mlčenlivosti žalovaného. Zveřejněné odkazy na dokumenty žalobce (např. na vnitřní Etický kodex) ohrožují kybernetickou bezpečnost žalobce a mohou být použity k napadení IT systémů žalobce. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení. Při jednání odvolacího soudu žalobce doplnil, že poslední článek byl na uvedené internetové platformě zveřejněn březnu letošního roku, obava žalobce ze zveřejňování informací stále trvá.

12. Žalovaný v reakci na vyjádření žalobce zopakoval svoji argumentaci, odmítl argumenty žalobce. Odmítl spojitost s články na adrese [www] a s otevřeným dopisem z 8. 3. 2018 (pozn. odvolacího soudu: reagoval tak na písařské chyby ve vyjádření žalobce – v řízení se správně jednalo o webovou adresu [www] a dopis ze dne 8. 3. 2022), uvedl, že žalobce zavádějícím způsobem pracuje s odbornými pojmy (např. „webová platforma“), proto žalovaný navrhoval výslechy svědků. Žalobce se snaží ovlivnit soud svými domněnkami o autorství článků, v jiném řízení dokonce pozměnil důkazy. Odkazy ve zveřejněných článcích na interní dokumenty žalobce byly nefunkční, případně vyžadovaly zadání hesla. Žalobce za celé 2 roky nepožadoval naplnění předběžného opatření. Podání žalobce se obsahově opakují, žalobce tím zřejmě sleduje navýšení svých nákladů řízení.

13. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání při nařízeném jednání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a aniž doplňoval dokazování, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. V dané věci šlo o řízení s cizím prvkem (žalobce je společnost sídlící v [stát]) a soud I. stupně správně uvedl, že mezinárodní příslušnost českých soudů v této věci je dána na základě čl. 22 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis) vzhledem k tomu, že žalovaný měl k datu zahájení řízení bydliště v České republice. Otázkou bydliště žalovaného se podrobně zabýval odvolací soud již ve svém usnesení č.j. [spisová značka] ze dne 26. 7. 2023, v němž dospěl k závěru, že žalovaný měl k datu zahájení tohoto řízení bydliště (mimo jiné) v České republice. K posouzení této otázky použil odvolací soud v souladu s čl. 62 odst. 1 nařízení Brusel I bis české právo, tedy ustanovení § 85 odst. 1 o.s.ř., dle nějž je možné, aby fyzická osoba měla více bydlišť. Žalovaný měl k rozhodnému datu bydliště jak v České republice, tak ve [stát], což (i s odkazem na usnesení Nejv. soudu sp. zn. 32 Cdo 1401/2011 ze dne 26. 7. 2011) vede k závěru o mezinárodní příslušnosti soudů České republiky.

15. Pro úplnost odvolací soud dodává (ač o tom v daném případě nevyvstaly pochybnosti), že rozhodným právem bylo v dané věci právo české, když vzhledem k datu uzavření pracovní smlouvy se rozhodné právo posuzuje dle § 16 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním. Dle tohoto ustanovení se právní vztah účastníků založený pracovní smlouvou řídí právem České republiky, protože místo výkonu práce i bydliště žalovaného byly na území České republiky (na český zákoník práce ostatně odkazuje i uzavřená pracovní smlouva).

16. Nedůvodné byly námitky žalovaného týkající se průběhu řízení před soudem I. stupně. Z obsahu spisu vyplývá, že obecná zmocněnkyně žalovaného se účastnila (společně se žalovaným) jednání před soudem I. stupně, včetně jednání konaného dne 5. 3. 2025, vyjadřovala se k žalobě, uplatňovala námitky, tvrzení i důkazní návrhy. Pouze vyhlášení rozsudku dne 11. 3. 2025 proběhlo v nepřítomnosti žalovaného a jeho zástupkyně, kteří se z účasti u vyhlášení omluvili. O tom, že k vyhlášení rozsudku došlo, nicméně svědčí protokol i zvukový záznam z tohoto jednání. Skutečnost, že žalovanému přes jeho žádost nebyl protokol o vyhlášení rozsudku zaslán (této námitce žalovaného odvolací soud na základě obsahu spisu přisvědčuje), nemohla mít vliv ani na věcnou správnost rozsudku, ani na uplatnění práva žalovaného podat proti rozsudku odvolání.

17. Odvolací soud neshledal neurčitost a neprojednatelnost žalobního petitu. Předmětem tohoto řízení byla negatorní (zápůrčí) žaloba, tzn. žaloba na plnění, kterou je uplatňováno splnění hmotněprávní povinnosti žalovaného vzniklé na základě sjednané doložky mlčenlivosti (tedy dodržet povinnost nezveřejňovat informace o žalobci, které nejsou veřejně přístupné a které se žalovaný dozvěděl při výkonu své práce pro žalobce), a to na základě reálně hrozícího nebezpečí porušení takové povinnosti. Již z preventivního charakteru negatorní žaloby vyplývá určitá nutná míra obecnosti žalobního petitu, neboť nelze předem předvídat (ať už co do formy či prostředků zveřejnění nebo co do obsahu, tedy konkrétních zveřejňovaných informací) veškeré způsoby, jimiž může k porušení povinnosti mlčenlivosti dojít. Žalobní petit zapovídající zveřejnění veškerými formami a prostředky informací specifikovaných obecně jako informace, které nejsou veřejně přístupné ani žalobcem zveřejněné (a jež jsou dále vymezené jen příkladmo) nelze proto považovat za neprojednatelný. Pokud žalovaný namítá, že určité informace zveřejňuje žalobce sám (např. v inzerátech na trhu práce) nebo jsou zveřejněny jinými subjekty (ve veřejně přístupných auditních zprávách atd.), tak z petitu napadeného rozsudku je zřejmé, že na tyto informace se povinnost uložená napadeným rozsudkem nevztahuje (případný spor o to, zda žalobce zveřejňuje informaci již veřejnou přístupnou, a zda tedy uloženou povinnost porušuje či nikoliv, by musel být řešen v rámci výkonu rozhodnutí napadeného rozsudku).

18. Pokud jde o věc samu, soud I. stupně dospěl ke správným skutkovým zjištěním a věc též správně právně posoudil.

19. V napadeném rozsudku soud podrobně a logicky odůvodnil, proč má za prokázané, že informace o žalobci zveřejněné na stránkách [www] zveřejnil žalovaný, a odvolací soud se s tímto zdůvodněním a skutkovým závěrem ztotožňuje. Ve stručnosti lze shrnout, že žalovaný sám v otevřeném dopise ze dne 8. 3. 2022 avizoval svůj záměr zveřejňovat na webové platformě vnitřní informace o žalobci, a to právě takové, které nejsou veřejně známé („… o kauzách [právnická osoba], které mají zůstat před [stát] a českou veřejností utajeny“), včetně informací o nákupu softwarového vybavení a o bezpečnostním incidentu (hackerském útoku) u žalobce. Články zveřejněné na stránkách [www] tomuto záměru odpovídají. V článcích byly zveřejněny informace, k nimž měl žalovaný přístup v rámci svého výkonu práce, a dále informace o průběhu soudních řízení mezi žalobcem a žalovaným (jedinou osobou, která měla k těmto informacím přístup a zároveň měla zájem tyto informace zveřejňovat, byl přitom žalovaný; informace byly též podávány z pohledu žalovaného); otevřený dopis žalovaného byl odeslán ze stejné e-mailové adresy, která byla jako kontaktní e-mail uvedena na stránkách [www]. Skutečnost, že žalobce je v článcích na www stránkách (nedůsledně) označován jako „[název]“, případně že je v blogu uvedeno, že články jsou smyšlené, na těchto závěrech ničeho nemění – že jde o žalobce, je zřejmé jak z obsahu článků, tak i ze samotné www adresy.

20. Předmětem tohoto řízení nebylo posouzení platnosti výpovědi dané žalovanému z pracovního poměru (o určení neplatnosti výpovědi již soud pravomocně rozhodl v jiném řízení), ani rozbor událostí, jež byly důvodem výpovědi nebo skutečností, které popisoval žalovaný v otevřeném dopise ze dne 8. 3. 2022 (zabývat se jimi proto bylo nadbytečné). Rovněž nebylo úkolem soudu zabývat se chováním účastníků v průběhu ostatních soudních řízení (ať už v řízení o určení neplatnosti výpovědi nebo v řízení vedeném u Obv. soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]). Pokud šlo o návrhy žalovaného na výpovědi svědků, žalovaný před soudem I. stupně neuvedl, jaké skutečnosti relevantní z hlediska předmětu tohoto řízení měly být prokázány výpovědí navržených svědků, proto soud I. stupně postupoval správně, jestliže tyto navržené důkazy neprovedl.

21. I v právním posouzení věci se odvolací soud v zásadě shoduje se soudem I. stupně.

22. Mezi účastníky byla uzavřena platná pracovní smlouva, jež obsahovala veškeré náležitosti dle § 29 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb. (zákoníku práce účinného k datu uzavření smlouvy) – tzn. druh práce, místo výkonu práce i den nástupu do práce. Původně sjednaný druh práce [funkce] byl v průběhu trvání pracovního poměru žalovaného (počínaje dnem 1. 4. 2018) změněn písemným dodatkem k pracovní smlouvě na [funkce]. Bližší „popis pracovních povinností“ není povinnou náležitostí pracovní smlouvy a může být vymezen jednostrannými úkony zaměstnavatele (viz rozsudek Nejv. soudu sp. zn. 21 Cdo 1821/2008 ze dne 15. 10. 2009), tak jak to bylo i v tomto případě. Námitku neplatnosti pracovní smlouvy ze strany žalovaného lze ostatně považovat za účelovou již vzhledem k tomu, že v jiném řízení se žalovaný domáhal určení neplatnosti výpovědi z tohoto pracovního poměru.

23. Změny zákona ani nabytí účinnosti nového zákoníku práce (zákona č. 262/2006 Sb.) v průběhu trvání pracovního poměru neměly vliv na platnost pracovní smlouvy a nevyžadovaly její změny. Ve smyslu přechodných ustanovení § 364 zákona č. 262/2006 Sb. se pracovněprávní vztah mezi žalobcem a žalovaným založený pracovní smlouvou ze dne 1. 10. 2004 začal počínaje dnem 1. 1. 2007 řídit ustanoveními „nového“ zákoníku práce č. 262/2006 Sb.

24. Pracovní smlouva uzavřená mezi účastníky obsahovala ujednání o mlčenlivosti žalovaného („doložku mlčenlivosti“), jež konkretizuje povinnost zaměstnance vyplývající z § 301 písm. d) zákoníku práce nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. V daném případě byla povinnost mlčenlivosti sjednána v poměrně širokém rozsahu (o věcech týkajících se činnosti zaměstnavatele, hospodaření zaměstnavatele a o věcech, které se týkají plnění pracovních úkolů žalovaného, a navíc i pro dobu po skončení pracovního poměru žalovaného). Ujednání je však stále dostatečně určité, a lze je považovat i za přiměřené vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci svého výkonu práce v oblasti IT měl přístup k informacím týkajícím se IT systémů u žalobce, včetně jejich nákupů, ceny, zabezpečení, bezpečnostních incidentů i k dalším informacím uloženým v těchto informačních systémech. Tyto informace spadají do důvěrných informací tak, jak je žalobce definoval v pravidlech chování pro své zaměstnance, sdělovat informace tohoto typu dalším osobám není v zájmu žalobce, neboť to může vést např. k (dalším) hackerským útokům či k únikům citlivých dat o žalobci a jeho zaměstnancích.

25. Lze tedy uzavřít, že závazek mlčenlivosti žalovaného vyplývající z čl. V. písm. c) pracovní smlouvy byl sjednán platně, a protože z dosavadního jednání žalovaného po skončení pracovního poměru vyplývá, že žalovaný tento závazek nemá v úmyslu dodržovat a začal jej porušovat prostřednictvím zveřejňování informací podléhajících mlčenlivosti na internetu, byla podaná negatorní žaloba důvodná a soud I. stupně postupoval správně, jestliže jí vyhověl.

26. O nákladech řízení před soudem I. stupně bylo správně rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. na základě procesního úspěchu žalobce a též výpočtu výše náhrady nákladů soudem I. stupně nelze ničeho vytknout, když odpovídá obsahu spisu i příslušným ustanovením a.t. (včetně rozlišení, zda úkony právní služby byly učiněny do 31. 12. 2024 nebo až po 1. 1. 2025, když v závislosti na tom se mění jak sazba mimosmluvní odměny advokáta podle § 7, § 9 odst. 1 a.t., tak výše paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a.t.).

27. Na základě shora uvedeného odvolací soud napadený rozsudek potvrdil podle § 219 o.s.ř. v obou výrocích jako věcně správný.

28. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšný byl i v odvolacím řízení žalobce. Žalobci vznikly v odvolacím řízení náklady v celkové výši 6 655 Kč: odměna advokáta dle § 7, § 9 odst. 1 a.t. ve znění od 1. 1. 2025 (z tarifní hodnoty 30 000 Kč) ve výši po 2 300 Kč za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu), 2 náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění od 1. 1. 2025, 21 % DPH z nákladů právního zastoupení 1 155 Kč.