pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. 27 C 56/2016-340,

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaných zaplacení (společně a nerozdílně) částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Tvrdila, že vlastní ideální polovinu pozemku parcelní [číslo] o výměře 6 492 m² a pozemku parcelní [číslo] o výměře 1 625 m², v katastrálním území Ruzyně, obec Praha, a dále ideální polovinu pozemku parcelní [číslo] o výměře 7 591 m² a pozemku parcelní [číslo] o výměře 1 537 m², v katastrálním území Hostivice, obec Hostivice, že všichni žalovaní předmětné pozemky bez právního důvodu užívali a uvedená částka představuje bezdůvodné obohacení za období od [datum] do [datum], žalovaní jí ničeho neuhradili.

2. První žalovaná tvrdila, že na základě smlouvy o převodu vlastnictví k majetkové podstatě provozovny Ruzyň od bývalého Agrochemického podniku [obec] ze dne [datum], je vlastníkem kolaudované stavby (kompostiště) umístěné na pozemcích parcelní [číslo] k.ú. [část obce] a parcelní [číslo] k. ú. [obec], že součástí jsou další objekty (zpevněná komunikace, oklepová plocha, zpevněné plochy a další), které byly vybudovány na základě stavebního povolení vydaného příslušným stavebním úřadem, že svou podnikatelskou činnost na předmětných pozemcích provozuje již bezmála 27 let. Druhá žalovaná a třetí žalovaný namítali nedostatek věcné pasivní legitimace, neboť na uvedených pozemcích žádnou podnikatelskou ani jinou činnost neprovozovali a pozemky neužívali.

3. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil první žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), ve vztahu mezi žalobkyní a první žalovanou žalobu co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení zamítl (výrok II.), první žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou a třetím žalovaným žalobu zamítl (výrok IV.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit druhé žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka], k rukám právního zástupce druhé žalované, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok V.) žalobkyni uložil povinnost zaplatit třetímu žalovanému na náhradě nákladů řízení částku [částka], k rukám právního zástupce třetího žalovaného, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok VI.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 6 částku [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VII.) a první žalované uložil povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 6 částku [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VIII.).

4. Po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobkyně je spoluvlastnicí předmětných pozemků, výše spoluvlastnického podílu činí id. 1/2, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 33 C 4/2013-228 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 19 Co 286/2016-298, byla první žalované uložena povinnost vyklidit předmětné pozemky a předat je žalobkyni, s odůvodněním, že žalobkyně je vlastníkem ideální jedné poloviny předmětných pozemků, které jí byly vydány v rámci restitučního řízení, první žalovaná užívá předmětné pozemky bez jakéhokoliv smluvního vztahu s jeho vlastníky (vlastníkem druhé ideální poloviny předmětných pozemků je [jméno] [příjmení], jemuž bylo rovněž vyhověno v soudním řízení o vyklizení předmětných pozemků proti první žalované). Jednatelem a jediným společníkem první a druhé žalované je třetí žalovaný. První žalovaná dne [datum] předmětné pozemky na základě soudních rozhodnutí vyklidila. Dle znaleckého posudku znaleckého ústavu A-Consult plus, spol. s r. o., činí obvyklá výše nájemného za předmětné pozemky za období od [datum] do [datum] (v celé výměře) [částka]. V době, kdy předmětné pozemky užívala první žalovaná, nebyly současně využívány druhou žalovanou ani třetím žalovaným.

5. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil po právní stránce podle ust. § [číslo] odst. 1, § [číslo], § 1120 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen „o. z.“). Dospěl k závěru, že je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně, že nebyla prokázána pasivní věcná legitimace druhé žalované a třetího žalovaného, neboť nebylo prokázáno, že by předmětné pozemky ve vymezené době užívali, žalobu proti nim proto zamítl. Žalobě vyhověl ve vztahu k první žalované, která předmětné pozemky v době od [datum] do [datum] užívala bez právního důvodu, na úkor žalobkyně se obohatila, žalobkyni přiznal částku [částka], která představuje ½ celkové výše obvyklého nájemného zjištěné znaleckým ústavem ([částka]), se zákonným úrokem z prodlení od [datum], dle požadavku žalobkyně, přičemž úrok byl požadován od data pozdějšího než bylo datum doručení žaloby protistraně. V částce [částka] s příslušenstvím, jež představuje rozdíl mezi uplatněnou částku [částka] a částkou zjištěnou znaleckým ústavem, žalobu zamítl.

6. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a první žalovanou rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle poměru úspěchu a neúspěchu v řízení, jejich rozsah a výši specifikoval. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou a třetím žalovaným rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., jejich náhradu přiznal úspěšným žalovaným, dle vyhl. č. 177/1996 Sb., bez náhrady daně z přidané hodnoty, neboť osvědčení o registraci zástupce druhé žalované a třetího žalovaného jako plátce DPH nebylo předloženo. O povinnosti žalobkyně a první žalované zaplatit náklady státu (znalečné) rozhodl podle ust. § 148 o.s.ř., podle úspěchu a neúspěchu v řízení, se zohledněním zaplacené zálohy na znalecký posudek.

7. Rozsudek napadli odvoláním všichni účastníci.

8. Žalobkyně se odvolala do všech výroků rozsudku, namítala, že soud I. stupně věc posoudil nesprávně a zjednodušeně, pokud nedovodil společnou a nerozdílnou odpovědnost všech žalovaných, když dle jejího názoru se všichni žalovaní užíváním okupovaných pozemků a odtěžováním zeminy obohacovali, nejvíce druhá žalovaná a třetí žalovaný, neboť první žalovaná od roku 2015 reálně neexistuje, od roku 2010 nevykazovala žádnou činnost, stroje a pracovníci druhé žalované a třetího žalovaného roky vydělávali na cizím. Soudu I. stupně vytýkala neprovedení výslechu svědka [jméno] [příjmení], který na předmětných pozemcích 3 roky pracoval. Dovozovala, že soud I. stupně sice zjistil, že za první a druhou žalovanou jedná třetí žalovaný, současně jej však zbavil zodpovědnosti. Uvedla, že pozemky byly vyklizeny k [datum], následně byly žalobkyní prodány, že respektuje závěry znaleckého posudku použitého soudem. Měla za absurdní, aby poškozená restituentka platila druhé žalované a třetímu žalovanému náklady řízení a za nespravedlivé, aby platila soudní náklady. Navrhla, aby všem žalovaným bylo uloženo jí zaplatit společně a nerozdílně částku [částka] s 8,05 % úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a nekrácené náklady řízení.

9. První žalovaná podala odvolání do vyhovujícího výroku I., co do povinnosti platit úrok z prodlení 8,05 % z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], do výroku III. o nákladech řízení a do výroku VIII. o nákladech státu. Tvrdila, že žalobkyně sice žalobou požadovala úrok z žalované částky, avšak nespecifikovala, o jaký úrok se jedná, v jaké výši a za jakou dobu, soud I. stupně až dne [datum] připustil úpravu/změnu žalobního petitu (úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení), vznesla námitku promlčení, neboť z důvodu promlčení může být žalobkyni přiznán úrok z prodlení až od [datum] do zaplacení.

10. Druhá žalovaná a třetí žalovaný se odvolali proti výrokům o nákladech řízení (V. a VI.), namítali, že jejich právní zástupce je plátcem daně z přidané hodnoty, náhrada daně nebyla do výše nákladů řízení promítnuta, právní zástupce sice osvědčení o registraci plátce DPH nepředložil, avšak veřejný registr plátců DPH je soudu přístupný.

11. Druhá žalovaná a třetí žalovaný k odvolání žalobkyně sdělili, že ve vztahu k nim je zamítavé rozhodnutí soudu I. stupně správné, žalobkyně pouze opakuje svá ničím nepodložená tvrzení.

12. V průběhu odvolacího jednání žalobkyně uvedla, že by jí měli plnit všichni žalovaní, neboť první žalovaná pozemky okupovala, druhá žalovaná pobírala dotace a na pozemcích měla stroje a třetí žalovaný je jednatelem první a druhé žalované a má zaměstnance, které mohl přesunovat.

13. Zástupce žalovaných sdělil, že pokud nevznesl v řízení před soudem I. stupně námitku promlčení (úroky z prodlení), vznáší tuto námitku v odvolacím řízení, předložil osvědčení o registraci plátce DPH.

14. Žalobkyně se odvolala (mimo jiné) do vyhovujícího výroku I. rozsudku soudu I. stupně. K podání odvolání proti tomuto výroku jí chybí subjektivní legitimace, neboť subjektivně legitimován k podání odvolání je pouze účastník, jemuž nebylo výrokem rozhodnutí soudu I. stupně plně vyhověno anebo mu byla tímto výrokem rozhodnutí způsobena nějaká újma na jeho právech, kterou by bylo lze změnou případně zrušením napadeného rozhodnutí odstranit (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 3041/2015, či usnesení téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 5097/2015), přičemž ani změna, ani zrušení uvedeného výroku by nemohlo pro žalobkyni přinést příznivější výsledek. Odvolací soud proto odvolání žalobkyně proti výroku I. odmítl podle ust. § 218 písm. b) o.s.ř.

15. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání napadený rozsudek, v mezích odvoláním dotčených, včetně řízení, které mu předcházelo, dle ust. § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně do zamítavých výroků o věci samé (II. a IV.) není opodstatněné, stejně tak je neopodstatněné odvolání první žalované do části vyhovujícího výroku I., nedůvodná jsou odvolání proti výroku III. o nákladech řízení mezi žalobkyní a první žalovanou a proti výrokům VII. a VIII. o nákladech státu. Opodstatněným shledal jen odvolání proti výrokům V. a VI. o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou a třetím žalovaným, avšak z jiných než namítaných důvodů.

16. Soud I. stupně ve věci provedl dostatečné dokazování, správně zjistil skutkový stav a věc správně posoudil po právní stránce. Dospěl ke správnému závěru, že se první žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, když v době od [datum] do [datum] bez právního důvodu užívala pozemky ve vlastnictví žalobkyně, výši bezdůvodného obohacení určil rovněž správně na základě vypracovaného ústavního znaleckého posudku, za situace, kdy rozpory ve znaleckých posudcích předložených žalobkyní a první žalovanou se nepodařilo odstranit ani výslechem znalců. Dospěl také ke správnému závěru, že na straně druhé žalované a třetího žalovaného není dána pasivní věcná legitimace, neboť nebylo prokázáno, že by pozemky žalobkyně v rozhodné době užívali a na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatili. Tomuto závěru nasvědčuje již rozhodnutí o povinnosti vyklidit pozemky, které bylo vydáno jen ve vztahu k první žalované i skutečnost, že to byla právě první žalovaná, která pozemky vyklidila a žalobkyni předala. Tvrzení žalobkyně o užívání pozemků druhou žalovanou a třetím žalovaným nebylo prokázáno ani výslechem žalobkyní navrženého svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], ani z případně prokázané skutečnosti, že druhá žalovaná disponuje stavebními stroji, pobírala dotace a třetí žalovaný disponuje zaměstnanci, by nebylo lze dovodit, že pozemky žalobkyně užívali a na její úkor se obohatili, z toho, že třetí žalovaný je společníkem a jednatelem první a druhé žalované nelze dovozovat, že se na její úkor obohatil, jako podnikající fyzická osoba. Žalobkyně soudu I. stupně nedůvodně vytýká neprovedení výslechu svědka [jméno] [příjmení], soud I. stupně učinil maximum k tomu, aby svědek mohl být vyslechnut (opakované předvolání na všechny známé adresy, uložení pořádkové pokuty, předvedení policií), více na něm nelze požadovat.

17. Soud I. stupně rozhodl správně i o povinnosti první žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení 8,05 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Námitka promlčení vznesená první žalovanou není důvodná. Žalobkyně již v žalobě, která byla první žalované doručena dne [datum] požadovala úrok z žalované částky, žádala vydání bezdůvodného obohacení, o žádný jiný úrok než úrok z prodlení v zákonné výši se tak ani nemohlo jednat, při jednání soudu dne [datum] byla za přítomnosti právního zástupce žalovaných přednesena žaloba, včetně doplnění a upřesnění na částku [částka] s úrokem. Podáním došlým soudu dne [datum] žalobkyně specifikovala, že požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % z částky [částka] od [datum]. Skutečnost, že soud I. stupně připustil změnu žaloby až [datum], přičemž co do úroku z prodlení se jednalo jen o specifikaci – upřesnění již uplatněného nároku, nemá žádný vliv na běh promlčecí lhůty, neboť nárok na zaplacení úroku z prodlení byl u soudu řádně uplatněn. Možno dodat, že žalobkyně požadovala úrok z prodlení z celé žalované částky až od [datum], přičemž se první žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohacovala již od roku 2014 Odvolací soud shledal, že požadavek na zaplacení úroku z prodlení byl uplatněn řádně a včas, není promlčen. Vznesení námitky promlčení ze strany první žalované odvolací soud rovněž shledává rozporným s dobrými mravy, a to vzhledem k postoji první žalované, která dlouhodobě bez právního důvodu okupovala pozemky žalobkyně, vyklidila je až na základě soudních rozhodnutí, žalobkyni dlouhodobě bránila ve výkonu vlastnického práva.

18. S ohledem na shora uvedené byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. co do úroku z prodlení, ve výroku II. co do zamítnutí žaloby vůči první žalované co do [částka] s příslušenstvím (žalobkyně tvrdí, že souhlasí s výší přiznané částky [částka] dle znaleckého posudku, současně napadá výrok II. aniž by své odvolání podpořila logickou argumentací), v zamítavém výroku IV. ve vztahu k druhé žalované a třetímu žalovanému, i ve výroku o nákladech řízení III. ve vztahu mezi žalobkyní a první žalovanou a ve výrocích o nákladech státu VII. a VIII. jako věcně správný potvrzen podle ust. § 219 o.s.ř. Soud I. stupně zcela správně rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a první žalovanou podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., a o nákladech státu podle ust. § 148 o.s.ř. podle míry úspěchu a neúspěchu v řízení.

19. Odvolací soud změnil podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. pouze výroky V. a VI. rozsudku soudu I. stupně o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou a třetím žalovaným, co do výše těchto nákladů, jinak co do povinnosti žalobkyně tyto náklady uhradit tyto výroky potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř. Soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna zaplatit těmto žalovaným náklady řízení, neboť ve vztahu k nim neuspěla z důvodu, že žalovala osoby nenadané pasivní věcnou legitimací. Se soudem I. stupně se odvolací soud neshoduje ve výpočtu výše těchto nákladů, byť soudu I. stupně nelze vytknout, že druhé žalované a třetímu žalovanému nepřiznal v rámci nákladů řízení náhradu daně z přidané hodnoty. Plátcovství daně z přidané hodnoty dle zákona o dani z přidané hodnoty prokazuje účastník řízení, resp. zástupce účastníka řízení předložením osvědčení o plátcovství DPH, není na soudu, aby sám ve veřejných registrech vyhledával, zda advokát je či není plátcem daně.

20. Odvolací soud dospěl k závěru, že druhé žalované a třetímu žalovanému nelze přiznat každému v plné výši odměnu za úkony, které byly činěny za tyto žalované (krom toho i za první žalovanou), úkony za druhou žalovanou a třetího žalovaného spočívaly pouze v argumentaci o nedostatku pasivní věcné legitimace, nic konkrétního a specifického za každého z těchto žalovaných jejich obrana neobsahovala.

21. Náklady druhé žalované činí odměna za úkon ve výši [částka] z tarifní hodnoty [částka] (§ 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále také jen vyhláška), krácená dle § 12 odst. 4 o 20 %, tj. úkon [částka] (stejný zástupce zastupoval i první žalovanou). Za převzetí zastoupení činí odměna [částka], za písemné vyjádření odměna [částka], za další úkony polovina z částky [částka], za stejné úkony za druhou žalovanou a třetího žalovaného, dalšími úkony jsou účast u šesti jednání soudu, poloviční úkony za účast u vyhlášení rozsudku a u jednání ([datum]), které bylo bez projednání věci odročeno (§ 11 vyhlášky), náklady druhé žalované tak činí [částka] + [částka] + [částka] (šest úkonů a dva poloviční úkony x [částka]), tj. odměna [částka], k tomu 2 režijní paušály po [částka] a 8 režijních paušálů v poloviční výši (úkony za druhou žalovanou i třetího žalovaného současně), tj. [částka] a náhrada daně z přidané hodnoty [částka], celkově [částka].

22. Náklady třetího žalovaného činí odměna za úkon ve výši [částka] z tarifní hodnoty [částka] (§ 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále také jen vyhláška), krácená dle § 12 odst. 4 o 20 %, tj. úkon [částka] (stejný zástupce zastupoval i první žalovanou). Za převzetí zastoupení činí odměna [částka], za další úkony polovina z částky [částka], za stejné úkony za druhou žalovanou a třetího žalovaného, dalšími úkony jsou účast u šesti jednání soudu, poloviční úkony za účast u vyhlášení rozsudku a u jednání ([datum]), které bylo bez projednání věci odročeno (§ 11 vyhlášky), náklady třetího žalovaného tak činí [částka] + [částka] (šest úkonů a dva poloviční úkony x [částka]), tj. odměna [částka], k tomu 1režijní paušál [částka] a 8 režijních paušálů v poloviční výši (úkony za druhou žalovanou i třetího žalovaného současně), tj. [částka] a náhrada daně z přidané hodnoty [částka], celkově [částka].

23. O nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a první žalovanou bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř., se svými odvoláními vůči sobě navzájem neuspěly, jejich úspěch a neúspěch je srovnatelný.

24. Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit odvolací náklady druhé žalované a třetímu žalovanému, neboť ve vztahu k nim byla v odvolacím řízení zcela neúspěšná. Náklady těchto žalovaných činí odměna za dva úkony právní služby, za vyjádření k odvolání žalobkyně a za účast u odvolacího jednání (§ 11 odst. 1 vyhlášky) po [částka], dva režijní paušály po [částka] (§ 13 odst. 4 vyhlášky) a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), celkově [částka] Odvolací soud neaplikoval ust. § 12 odst. 4 vyhlášky, úkony za druhou žalovanou a třetího žalovaného se nevyznačují žádnou individualizací, na kvalitu a náročnost úkonů v odvolacím řízení vykonaných nemělo žádný vliv, že šlo o zastupování dvou osob. Žalovaným byla přiznána náhrada daně z přidané hodnoty, neboť v odvolacím řízení bylo plátcovství této daně jejich právním zástupcem doloženo. Druhé žalované a třetímu žalovanému nebyla přiznána žádná odměna za podání odvolání proti výrokům o nákladech řízení, neboť v tomto směru neuspěli.