Rozhodnutí 17 CO 269/2022-76

1. Soud I. stupně shora uvedeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] a zavázal žalobkyni k zaplacení nákladů řízení ve výši [částka] žalované.

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 41/2011. Uvedla, že v původním řízení šlo o náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup nemocnice předcházející úmrtí jejího otce. Žádala, aby v rámci zadostiučinění byl zohledněn ekonomický vývoj mezd a cen od doby vydání stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010. Žalobkyni byla na základě předběžného uplatnění nároku dne [datum] zaplacena částka [částka], považovala však za adekvátní částku [částka], proto se domáhala zaplacení zbývající částky.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že žalobkyni dostatečně odškodnila částkou [částka]. Žalovaná vyšla se sazby [částka] za rok řízení (za první dva roky částka poloviční). Zohlednila, že se jednalo o řízení složité se zapojením více stupňů soudní soustavy do rozhodování (včetně Ústavního soudu) a žalobkyně svoji újmu sdílela s dalšími účastníky. Délku řízení ovlivnila i nutnost vyřizování opravných prostředků. Jednalo se o řízení se zvýšeným významem.

4. Soud provedl dokazování listinami, zejména spisem Městského soudu v Praze sp. zn. 37 C 41/2011, jehož obsah podrobně zrekapituloval. Zjistil, že v předmětném řízení se žalobkyně spolu se svými příbuznými domáhala náhrady nemajetkové újmy za to, že žalovaná [příjmení] [jméno] nemocnice s poliklinikou nepostupovala při ošetření [jméno] [příjmení] (otec žalobkyně) v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy, čímž měla ohrozit život [jméno] [příjmení], který následně zemřel. Tím byl narušen soukromý a rodinný život žalobců. Řízení trvalo od [datum] do [datum], tj. 10 let a 3 měsíce a probíhalo na 3 instancích a dále před ÚS. V řízení se vyskytly průtahy resp. období nečinnosti od [datum] do [datum] v souvislosti s ustanovením znalce, dále dvouletá nečinnost u NS od [datum] do [datum] v souvislosti s nápadem dovolání a rozhodnutím věci. Dále soud zjistil určitý nekoncentrovaný postup v souvislosti s výběrem soudního poplatku a ustanovení znalců.

5. Věc právně posoudil dle zák. č. 82/1998 Sb. a přihlédl ke stávající judikatuře NS a ÚS. Poté uzavřel, že celková délka řízení je nepřiměřená a není odůvodnitelná ani počtem soudních instancí. Žalobkyni vznikla nemajetková újma, kterou je nutno odškodnit v penězích.

6. Provedl výpočet odškodnění tak, že stanovil základní částku [částka] ročně s tím, že prvé dva roky jsou počítány polovinou a měsíčně se jedná o částku [částka]. Při délce řízení 10 let a 3 měsíce dospěl k základní částce [částka]. Tuto částku v souladu s § 31a cit. zák. a stávající judikatury upravil. Posuzoval složitost řízení, kterou shledával v počtu stupňů soudní soustavy včetně ÚS, vyšším počtu účastníků a ve skutkové složitosti. V této souvislosti snížil základní částku odškodnění o 25 % (počet stupňů soudní soustavy). Další snížení o 30 % stanovil u kritéria skutkové složitosti věci. Pokud jde o jednání poškozené, to hodnotil kladně s tím, že dvakrát úspěšně podala návrh na určení lhůty k provedení úkonu. V této souvislosti zvýšil základní částku odškodnění o 10 %. Kritérium postupu orgánů veřejné moci hodnotil tak, že průtahy a drobná pochybení soudů zcela jistě ovlivnily délku řízení, ale zde soud základní částku odškodnění nezvyšoval ani nesnižoval s odůvodněním, že tyto skutečnosti byly zohledněny již tím, že byl shledán nesprávný úřední postup. Význam předmětu řízení pro žalobkyni byl dle hodnocení soudu zvýšený. Rozhodl o zvýšení odškodnění o 10 %. Na druhé straně odškodnění o 10 % snížil z důvodu sdílené újmy, neboť v podkladovém řízení žalobkyně vystupovala s dalšími třemi osobami blízkými.

7. Na základě takto provedeného výpočtu dospěl k závěru, že základní částku odškodnění je třeba celkově snížit o 45 % na výsledných [částka]. S přihlédnutím k tomu, že žalobkyni bylo již poskytnuto zadostiučinění ve výši [částka], tedy ve výši tuto částku přesahující, soud žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozsudku se soud I. stupně vypořádal ještě s argumentací žalobkyně ohledně růstu cen a životní úrovně od roku 2010, kdy bylo vydáno Stanovisko. Odkázal na konkrétní judikaturu NS, která konstatovala, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změny kursu měny, ani změna životní úrovně. O nákladech řízení rozhodl dle 142 odst. 1 o.s.ř.

8. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání. Hlavním důvodem odvolání je, jak žalobkyně uvádí, zjevný kontrast mezi procentním snížením základní částky odškodnění z důvodu složitosti řízení o celkem 55 % a naopak neshledání důvodu pro procentuální zohlednění pochybení v postupu orgánů veřejné moci. Poukázala v tomto směru na dvě další řízení týkající se téhož namítaného řízení (22 C 235/2021 a 25 C 130/2021), v nichž soud z důvodu četnosti a vážnosti pochybení orgánů veřejné moci přistoupil ke zvýšení odškodnění o 30 %. Navrhla zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

9. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného s tím, že námitky žalobkyně neshledává relevantními.

10. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobkyně rozsudek soudu I. stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a § 212a o.s.ř postupem podle § 214 odst. 1 o.s.ř., a po doplnění dokazování o rozsudky ve věcech odškodnění příbuzných žalobkyně, dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně opodstatněné.

11. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 22 C 235/2021 odvolací soud zjistil, že na podkladě stejných důvodů se domáhala odškodnění nemajetkové újmy v totožné výši matka žalobkyně a manželka zesnulého [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení]. Rozsudkem ze dne [datum] jí bylo přiznáno odškodnění [částka], a to k původně již vyplacené částce [částka] přiznané jí v rámci předběžného projednání nároku. Výpočet odškodnění byl proveden ze základní částky [částka] ročně, první dva roky polovinou. Tato částka byla upravena tak, že došlo k jejímu snížení pro složitost věci o 45 %, o 10 % s ohledem na sdílení újmy; dále došlo k navýšení částky o 10 % pro chování žalobkyně, o dalších 15 % pro význam věci a o dalších 10 % s přihlédnutím na postup orgánů veřejné moci.

12. Z rozsudku sp. zn. 25 C 130/2021 odvolací soud zjistil, že další z rodinných příslušníků, kdo za stejných okolností požadoval odškodnění nemajetkové újmy, byla teta žalobkyně, sestra zesnulého [příjmení], Doc. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. Ta požadovala v řízení částku [částka] za situace, když [částka] jí bylo uhrazeno během předběžného projednání nároku. Rozsudkem ze dne [datum] jí byla přiznána částka [částka]. Výpočet zde vycházel z částky [částka] ročně. Tato částka byla navýšena o 30 % s přihlédnutím k postupu soudů, o 10 % pro význam věci pro poškozenou. Současně byla základní částka snížena o 40 % pro složitost věci a o 10 % s přihlédnutím ke sdílení újmy.

13. Soud I. stupně rozhodl na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu a správně věc právně posoudil dle zákona č. 82/1998 Sb. a Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia NS ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen Stanovisko). V odůvodnění svého rozsudku použil i přiléhavou judikaturu NS. Dospěl ke správnému závěru ohledně nepřiměřené délky podkladového řízení, vzniku nemajetkové újmy žalobkyni i o jejím právu na finanční odškodnění. Odvolací soud však nesdílí závěr soudu I. stupně o výši odškodnění a způsobu jeho výpočtu.

14. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla tak zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníka. Již z toho důvodu není možné vycházet z nějaké abstraktní, předem dané doby řízení, která by z pohledu § 31a zákona č. 82/1998 Sb., popř. čl. 6 Úmluvy mohla být pokládána za přiměřenou. Jak vyplývá z judikatury Evropského soudu, je při zvažování přiměřenosti délky řízení nutno vzít v potaz zejména složitost případu, chování poškozeného, postup příslušných orgánů a význam předmětu řízení pro poškozeného. Evropský soud též zohledňuje počet instancí, které se řešením daného sporu zabývaly. Uvedená kritéria jsou zásadními, nicméně nikoliv jedinými a přiměřenost délky řízení musí být posouzena ve vztahu ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

15. Nemajetková újma sama o sobě spočívá zejména ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení a je psychickou kategorií, jejíž hloubka a rozsah jsou coby rozhodné skutečnosti obtížně prokazatelné, a proto se v určitém základním rozsahu předpokládají. Evropský soud pro lidská práva (dále jen ESLP) v této otázce vychází ze„ silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení je poskytováno za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného, přičemž i případně snížený (nikoliv však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžnímu (viz rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 1907/2018).

16. Pokud jde o stanovení výše zadostiučinění Stanovisko vychází z toho, že odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona.

17. V ČR se obecně vychází při určování přiměřeného zadostiučinění z částky [částka] až [částka] ročně s tím, že prvé dva roky řízení jsou ohodnoceny částkou o polovinu nižší. Vychází se z toho, že každé řízení nějakou dobu trvá. Nebylo by správné, aby byla odškodňována i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) ve stejné výši jako doba ji přesahující. Zadostiučinění poskytované dle § 31a odst. 2 zákona v případě nepřiměřené délky řízení musí být přiměřené újmě poškozeného.

18. Složitost věci je třeba hodnotit z objektivního hlediska, a to z pohledu možných procesních komplikací, ale i z pohledu skutkové a hmotněprávní složitosti sporu a v neposlední řadě i s přihlédnutím k počtu instancí, v nichž byla věc řešena.

19. Při posouzení kritéria významu řízení pro poškozeného podle § 31a odst. 3 písm. e) cit. zákona je třeba přihlédnout ke všemu, co je pro účastníka„ v sázce“. Zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení (viz např. rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 1313/2010 nebo nález ÚS sp. zn. III. ÚS 1320/10).

20. Kritériem sdílené újmy se NS zabýval již v bodě 8 Stanoviska a následně ve svých dalších rozhodnutích (např. sp. zn. 30 Cdo 2399/2017, 30 Cdo 3680/2019, 30 Cdo 1782/2018 a další). Dovodil, že v případě řízení, v němž vystupovalo více účastníků žádajících náhradu nemajetkové újmy za jeho nepřiměřenou délku, je možno podle okolností částku odškodnění náležející každému z nich přiměřeně snížit oproti částce, jež by byla poškozenému přiznána v případě, že by se řízení na jedné straně účastnil sám. Snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu sdílení újmy je důvodné zejména v těch případech, kde účastníci v posuzovaném řízení vystupují jako rodinní příslušníci v „ zájmovém souladu“.

21. V projednávané věci podkladové řízení trvalo nepřiměřeně dlouho (10 let a necelé 3 měsíce) a vyskytly se v něm i konkrétní shora popsané průtahy. Není pochyb o tom, že žalobkyni vznikla nemajetková újma, za niž jí náleží finanční odškodnění.

22. Odvolací soud hodnotil kritéria pro odškodnění žalobkyně, za použití § 31a zákona, Stanoviska a stávající judikatury NS, posoudil je jinak a hodnotil je následujícím způsobem:

23. Úvodem hodnocení je třeba uvést, s odkazem na usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018 nebo sp. zn. 30 Cdo 2184/2020 a další, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změny kursu měny. To ostatně zcela správně konstatoval soud I. stupně, když reagoval na požadavek žalobkyně, aby při jejím odškodnění byl vzat v úvahu ekonomický vývoj mezd a cen od doby vydání Stanoviska v roce [rok].

24. Podkladové řízení trvalo od [datum] do [datum] Odvolací soud tak vycházel z doby 10 let a 2,5 měsíce.

25. Ve shodě se soudem I. stupně vycházel odvolací soud ze základní částky [částka] ročně (první dva roky v poloviční výši), neboť doba řízení jen krátce přesáhla 10 let. Neupravená základní částka odškodnění tak představuje [částka].

26. Řízení hodnotil odvolací soud jako složité. Rozhodnutí ve věci probíhalo na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem a záviselo na znaleckém posouzení. Bylo skutkově velmi složité. V řízení vystupovalo větší množství účastníků (4 osoby blízké na straně žalující). Pro složitost řízení včetně počtu stupňů soudní soustavy odvolací soud snižuje základní částku o 45 %.

27. Chování poškozené hodnotil tak, že se na délce řízení sama nepodílela. Naopak se opakovaně domohla rozhodnutí soudu na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Z uvedeného důvodu odvolací soud zvýšil základní částku o 10 %.

28. Postup soudu hodnotil jako nikoliv plynulý, neboť v řízení se vyskytly jednotlivé shora již popsané průtahy a další drobná pochybení. S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem tak zvýšil základní částku odškodnění o 10 %.

29. Význam předmětu řízení pro žalobkyni posoudil odvolací soud jako zvýšený, neboť se jedná o spor, kde bylo projednáváno úmrtí otce žalobkyně a okolnosti s tím související. S přihlédnutím ke zvýšenému významu řízení pro žalobkyni odvolací soud zvýšil základní částku o 15 %.

30. Sdílení újmy několika osobami blízkými se stejným zájmem odůvodňuje snížení základní částky o 10 %.

31. Popsaným postupem dospěl odvolací soud k celkovému snížení základní částky o 20 %, tj. o [částka] (+ 35% - 55 %). Výpočtem dospěl k částce [částka] (147 332,50 – 29 466,40). S přihlédnutím k již uhrazené částce [částka] bude žalobkyni náležet [částka] (117 866,10 – 82 500).

32. V návaznosti na uvedené skutečnosti odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně v napadeném zamítavém výroku dle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. tak, že dle vlastního výpočtu vyhověl žalobě v rozsahu částky [částka], ve zbytku (co do částky [částka]) napadený zamítavý výrok potvrdil dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný.

33. Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů byl učiněn dle § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 3 o.s.ř. a dle rozsudku NS sp. zn. 30 Cdo 3378/2013.

34. Náklady řízení před soudem I. stupně představují celkem částku [částka]. Tato částka sestává ze soudního poplatku ve výši [částka], dále nákladů právního zastoupení dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen AT) [částka] za úkon. Jedná se o celkem 3 úkony právní služby (převzetí a příprava, žaloba, ú.j. [datum]) k tomu 3 režijní paušály po [částka] a DPH [částka].

35. Náklady odvolacího řízení představují částku celkem [částka]. Sestávají z nákladů právního zastoupení, konkrétně za dva úkony právní služby po [částka] (odvolání, ú.j. [datum]), dva režijní paušály po [částka] a DPH [částka].