Rozhodnutí 17 Co 257/2024-120

1. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka] (výrok II.), vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení uvedené částky s tvrzením, že žalovaný v období od [datum] do [datum] neoprávněně čerpal na území Polska [podezřelý výraz] služby na její účet, když nebyl účasten systému veřejného [podezřelý výraz] pojištění v České republice a v rozhodném období zneužil průkaz [podezřelý výraz] pojištění, kterým disponoval z předchozího průběhu pojištění a který v rozporu s § 12 písm. j) bodu 1. a § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném [podezřelý výraz] pojištění po skončení pojištění nevrátil. Žalovaný čerpal [podezřelý výraz] služby ve [podezřelý výraz] zařízeních na území Polska v celkové výši [částka]. Tyto [podezřelý výraz] služby žalobkyně uhradila prostřednictvím [právnická osoba], a to podle čl. 36 odst. 1 a 2 Nařízení (EHS) č. 1408/71, čímž jí vznikla škoda. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala k úhradě dlužných částek, avšak bezúspěšně.

3. Žalovaný prostřednictvím opatrovníka namítal, že není zřejmé, zda [podezřelý výraz] služby skutečně čerpal, jaké služby byly skutečně poskytnuty, a že služby byly řádně uhrazeny. Vznesl námitku promlčení žalobou uplatněného nároku, s tím, že péče byla čerpána již v roce 2018.

4. Soud I. stupně vyšel po provedeném dokazování ze zjištění, že [právnická osoba] vyzvala žalobkyni k úhradě částky [částka] za [podezřelý výraz] služby čerpané v Polsku na základě předložení 173 průkazů EHIC vystavených žalovanou, na [podezřelý výraz] péči poskytnutou žalovanému byla vynaložena částka [částka], jednalo se o péči [podezřelý výraz], žalovaný byl [podezřelý výraz] v období od 22. do [datum] a náklady na [podezřelý výraz] činily 4 899 PNL, žalobkyně platbu provedla dne [datum]. Evropský průkaz [podezřelý výraz] pojištění na jméno žalovaného měl uvedenou platnost do [datum]. Žalovaný byl účasten systému veřejného [podezřelý výraz] pojištění v České republice jako zaměstnanec zaměstnavatele [právnická osoba] do [datum] a následně jako zaměstnanec společnosti [právnická osoba]. v likvidaci od [datum], v domovském státě nebyl pojištěn. Žalobkyně v souladu s nař. ES 987/2009, kterým se stanoví postup při provádění nař. č. 883/2004, kontaktovala Centralu Narodowego Fundusu Zdrowia ve Varšavě – domovském státě žalovaného, s žádostí o doručení výzev k úhradě částek uhrazených za neoprávněně čerpanou [podezřelý výraz] péči, přičemž tyto se nepodařilo doručit. Vyslovil skutkový závěr, že žalovaný byla na území České republiky opakovaně účasten [podezřelý výraz] pojištění, v roce 2018 byl pojištěn jako zaměstnanec společnosti [právnická osoba] do [datum] a následně od [datum] jako zaměstnanec společnosti [právnická osoba]. v likvidaci. V období 22. – [datum] mu byla poskytnuta [podezřelý výraz] péče na území Polska, a to na základě předložení stále platného Evropského průkazu [podezřelý výraz] pojištění, nicméně v daném období již účasten [podezřelý výraz] pojištění v České republice nebyl. Žalobkyně uhradila za péči čerpanou žalovaným na území Polska celkem částku [částka], vyúčtovala žalovanému náklady za neoprávněně čerpanou [podezřelý výraz] péči fakturou č. [hodnota], která byla žalovanému opakovaně zaslána společně s výzvami k úhradě dluhu, žalovaný ničeho neuhradil.

5. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil po právní stránce podle § 3 odst. 1, 2, § 12 písm. j. bod 1. zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném [podezřelý výraz] pojištění, § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle čl. 2 rozhodnutí SPRÁVNÍ KOMISE PRO KOORDINACI SYSTÉMŮ SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ ROZHODNUTÍ č. S9 ze dne [datum] o postupech poskytování náhrad za účelem provádění článků 35 a 41 nařízení (ES) č. 883/2004. Dospěl k závěru, že žalovaný byl účasten na veřejném [podezřelý výraz] pojištění v České republice, z důvodu svého zaměstnání, k datu, kdy skončil jeho zaměstnanecký poměr tj. ke dni [datum], jeho [podezřelý výraz] pojištění zaniklo, ve lhůtě osmi dnů tj. do [datum] měl vrátit žalobkyni průkaz pojištěnce, tuto povinnost porušil a průkaz nevrátil. Ačkoli si musel být vědom toho, že jeho zaměstnání v ČR skončilo, předložil, případně umožnil předložit neoprávněně držený průkaz pojištěnce [podezřelý výraz] zařízení ve třetím státě, za účelem čerpání bezplatné [podezřelý výraz] péče. V době, kdy byla [podezřelý výraz] péče na základě průkazu vystaveného na jméno žalovaného poskytována tedy 22. - [datum], nebyl [podezřelý výraz] pojištěn ani v domovském státě v Polsku. Tím, že při poskytování [podezřelý výraz] služeb byl předložen formálně platný [podezřelý výraz] průkaz cizího státu, nebyla účast žalovaného na [podezřelý výraz] pojištění zdr. zařízením automaticky ověřována. Žalobkyně musela v souladu s nař. Evropského parlamentu a Rady (ES) 883/2004 (čl. 35) a ve smyslu prováděcího nařízení č. 987/2009 náklady vynaložené na [podezřelý výraz] péči žalovaného uhradit, a uhrazením nákladů jí vznikla škoda ve výši žalované částky. Dovodil, že v řízení bylo prokázáno porušení povinnosti žalovaným, vznik škody na straně žalobkyně i příčinná souvislost.

6. Žalovaným vznesenou námitku promlčení posoudil podle § 609 a násl. o.z. se závěrem, že není důvodná, neboť žalobkyni byla způsobena škoda dnem úhrady dlužné částky, platba byla uhrazena dne [datum], tímto dnem začala běžet jak subjektivní tříletá, tak objektivní desetiletá promlčecí lhůta, která do podání žaloby dne [datum] neuplynula.

7. S uvedenou argumentací soud I. stupně žalobě vyhověl, žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády. S ohledem na cizí prvek v řízení (žalovaný je státním příslušníkem Polské republiky), se zabýval i otázkou své mezinárodní příslušnosti, dovodil, že je dána dle čl. 7 odstavec 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 – Brusel I bis, že rozhodným právem je dle čl. 10 odst. 1 nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní vztahy (Řím II) právo české.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jejich náhradu přiznal v řízení úspěšné žalované, jejich rozsah a výši specifikoval dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.

9. Rozsudek napadl žalovaný včasným odvoláním, namítal, že se soud I. stupně zcela nevypořádal s jeho námitkami, zejména s tím, že není zjevné, zda to byl skutečně žalovaný, kdo čerpal [podezřelý výraz] péči v Polsku, která byla žalobkyní hrazena, když [podezřelý výraz] péče byla poskytnuta na základě předložení evropského průkazu [podezřelý výraz] pojištění, aniž by totožnost žalovaného byla ověřena. [právnická osoba] mohla být poskytnuta jiné osobě, která mohla [podezřelý výraz] průkaz žalovaného zneužít např. v důsledku jeho ztráty nebo odcizení. Žalovaný žalobkyni průkaz pojištěnce nevrátil, nebylo prokázáno, zda se tak stalo v důsledku opomenutí nebo odcizení průkazu. Navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl změněn tak, aby žaloba byla zamítnuta a aby žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení.

10. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku pro jeho věcnou správnost, s tím, že není zřejmé, které námitky žalovaného zůstaly nevypořádány, když soud I. stupně dospěl ke správným skutkovým i právním závěrům. Měla za irelevantní, z jakého důvodu nedošlo ze strany žalovaného k vrácení průkazu pojištěnce v zákonné lhůtě, stěžejní zůstává, že [podezřelý výraz] péče byla žalovanému poskytnuta po předložení formálně platného průkazu pojištěnce, poté co již pojištěncem nebyl a s průkazem neměl disponovat. Argumentaci, že místo žalovaného čerpala [podezřelý výraz] péči jiná osoba měla za ničím nepodloženou domněnku, ani skutečnost, že by péči čerpala jiná osoba nemůže jít k její tíži, když žalovaný průkaz pojištěnce nevrátil, ani neoznámil jeho ztrátu či odcizení, což by případně představovalo další porušení zákonné povinnosti.

11. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo dle ust. § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Soud I. stupně ve věci provedl dostatečné dokazování, spolehlivě zjistil skutkový stav a věc zcela správně posoudil po právní stránce. Odůvodnění napadeného rozsudku vyhovuje ust. § 157 odst. 2 o.s.ř., soud I. stupně se pečlivě vypořádal se všemi obrannými námitkami žalovaného. Odvolací soud se zcela ztotožňuje jak se skutkovými, tak i právními závěry soudu I. stupně a na jeho odůvodnění rozhodnutí odkazuje, neboť nevidí důvod k tomu, aby jeho správné závěry opakoval.

13. Odvolací soud velmi dobře chápe postavení opatrovníka žalovaného, musí však uvést, že odvolací argumentace, která stojí na tom, že to možná nebyl žalovaný, kdo čerpal [podezřelý výraz] péči v Polsku a že žalovanému mohl být průkaz pojištěnce odcizen či ho mohl ztratit, se pohybuje v rovině ničím nepodložených spekulací, k nimž nelze přihlížet.

14. Odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř., žalovanému se uplatněnými odvolacími námitka nepodařilo správnost závěrů soudu I. stupně zpochybnit.

15. Náhrada nákladů odvolacího řízení byla přiznána úspěšné žalobkyni podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady žalobkyně v odvolacím řízení tvoří tři paušální náhrady nezastoupeného účastníka po [částka] podle § 1 odst. 1, 3, § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., za písemné vyjádření k odvolání, přípravu na jednání a účast u odvolacího jednání.