Rozhodnutí 17 CO 243/2022-97

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalobu zamítl co do částky [částka], poplatků ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], smluvního úroku ve výši 11,90 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.), rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši [částka], k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] (výrok III.), opatrovníku žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] za zastupování žalovaného přiznal odměnu ve výši [částka], která mu bude po právní moci rozsudku zaplacena Českou republikou - Obvodním soudem pro Prahu 4 (výrok IV.), rozhodl, že ve vztahu mezi žalovaným a Českou republikou České republice právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo (výrok V.) a že žalobkyně je povinna zaplatit České republice 29,70 % náhrady nákladů řízení, o jejíž výši a splatnosti bude rozhodnuto v samostatném usnesení (výrok VI.).

2. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky [příjmení] odůvodnil soud ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a tím, že žalobkyně byla úspěšná co do 70,30%, úspěch žalovaného činí 29,70%, žalobkyně má tak právo na náhradu 40,6% nákladů řízení. Z celkových nákladů žalobkyně [částka] proto soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni poměrnou část ve výši [částka], a to podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně. Výrok IV. o přiznání odměny a náhrady výdajů ustanovenému opatrovníkovi žalovaného byl odůvodněn § 140 odst. 2 o.s.ř. a ustanoveními vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a.t.“). Výroky V. a VI. odůvodnil soud I. stupně ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný, který neměl ve věci úspěch, není povinen nahradit státu náklady na jeho zastoupení advokátem. Žalobce však byl v řízení částečně neúspěšný, proto je povinen v poměru svého neúspěchu 29,70 % nahradit státu náklady na opatrovníka. Poté, co státu tyto náklady vzniknou (budou opatrovníkovi vyplaceny), rozhodne soud o povinnosti žalobkyně samostatným usnesením.

3. Proti VI. výroku rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně. Uvedla, že se ztotožňuje s bodem 12. napadeného rozsudku, kde soud určil úspěch žalobkyně na 70,30% a úspěch žalovaného na 29,70%, ale nesouhlasí s tím, že jí byla uložena povinnost nahradit 29,70% nákladů řízení České republice. Úspěch žalobkyně v předmětné věci převyšoval, pro účely nepřelévání nákladů řízení jedné strany na druhou došlo k poměrnému vyčíslení nákladů řízení, a žalobkyně nespatřuje důvod k uložení povinnosti uhradit státu 29,70% náhrady nákladů řízení, neboť tato poměrná část byla odečtena od přiznaných nákladů řízení žalobkyni (40,6%) ve III. výroku rozsudku. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený výrok VI. zrušil, a aby přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený výrok rozsudku soudu I. stupně, včetně řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.), aniž za tímto účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř.) a shledal odvolání důvodným.

6. V dané věci byl žalovaný v řízení zastoupen opatrovníkem z řad advokátů, ustanoveným na základě § 29 odst. 3 o.s.ř. (z důvodu neznámého pobytu). Žalovaný byl v řízení převážně procesně neúspěšný (jeho procesní úspěch činil 29,70% neúspěch 70,30%).

7. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu. Podle § 149 odst. 2 o.s.ř. zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování.

8. Vzhledem k převážnému procesnímu úspěchu žalobkyně rozhodl soud I. stupně o náhradě nákladů řízení mezi účastníky správně výrokem III., jímž žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou část nákladů řízení. Žalobkyně ve svém vyjádření příhodně poukázala na to, že od procentní části jejího úspěchu 70,30% byla odečtena procentní část jejího neúspěchu 29,70%, a proto bylo žalovanému uloženo nahradit pouze 40,60% z jejích nákladů řízení.

9. Další výrok týkající se náhrady nákladů řízení, tedy výrok VI., jímž soud uložil žalobkyni nahradit státu část nákladů právního zastoupení žalovaného, byl však za této situace nesprávný. Byť totiž hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanoveného zástupce (ať už zástupce dle § 30 o.s.ř. nebo opatrovníka dle § 29 o.s.ř.) platí na základě § 140 odst. 2 o.s.ř. stát, nejedná se o náklady státu, o jejichž náhradě by bylo na místě rozhodovat dle § 148 o.s.ř. Jedná se stále o náklady řízení účastníka, na jejichž náhradu je třeba aplikovat speciální ustanovení § 149 odst. 2 o.s.ř., dle nějž zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování.

10. V daném případě, vzhledem k tomu, že náhrada nákladů řízení byla přisouzena (výrokem III. rozsudku) žalobkyni, nepřipadá již podle § 149 odst. 2 o.s.ř. v úvahu, aby žalobkyni bylo uloženo zaplatit státu náhradu právního zastoupení žalovaného.

11. Jiná situace by nastala, pokud by byl v řízení převážně procesně úspěšný žalovaný – v tom případě by bylo na místě, aby soud na základě § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 149 odst. 2 o.s.ř. uložil žalobkyni povinnost k náhradě poměrné části nákladů řízení žalovaného, s tím, že náklady hotových výdajů a odměny opatrovníka žalovaného by byla žalobkyně povinna zaplatit nikoli přímo žalovanému, ale státu. Naopak žádná povinnost k náhradě nákladů řízení by v takovém případě nebyla uložena žalovanému.

12. Na základě shora uvedeného odvolací soud za použití § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil napadený VI. výrok rozsudku tak, že se žalobkyni povinnost zaplatit České republice náhradu nákladů řízení neukládá.

13. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., když v odvolacím řízení byla procesně úspěšná žalobkyně. Žalobkyni v odvolacím řízení vznikly náklady v celkové výši [částka]: odměna advokáta dle § 7 a.t. z tarifní hodnoty (dle § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu) [částka] za 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 2 písm. c) a.t. (odvolání proti výroku o základu nákladů řízení) [částka], paušální náhrada výdajů dle § 13 odst. 4 a.t. [částka] a 21% DPH [částka]. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.