o určení neplatnosti

1. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na určení, že smlouva o úvěru ze dne 25. 4. 2023, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky ve výši 250 000 Kč, je absolutně neplatná (výrok I.), zamítl žalobu na určení, že notářský zápis sepsaný jménem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 15. 3. 2023 pod č.j. [číslo], je absolutně neplatný (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 38 042,22 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám jejího právního zástupce (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala uvedených určení s argumentací, že smlouvu o úvěru uzavřela v tísni, po nátlaku, za situace, kdy jí hrozila ztráta obydlí, za nápadně nevýhodných podmínek, že notářský zápis byl sepsán bez její pravé a svobodné vůle, že smluvní ujednání jsou zjevně nepřiměřená a v rozporu s dobrými mravy. Naléhavý právní zájem na požadovaných určeních nespecifikovala.

3. Žalovaná namítala nedostatek naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti smlouvy o úvěru i na určení neplatnosti notářského zápisu. Uvedla, že žalobkyně ničím neprokazuje uzavření smlouvy o úvěru v rozporu s právní úpravou, že by podpis smlouvy o úvěru či notářského zápisu byl učiněn proti její vůli či že by bylo zneužito jakékoli její tísně.

4. Soud I. stupně vyšel z nesporného tvrzení, že účastníci uzavřeli dne 25. 4. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalovaná zavázala žalobkyni poskytnout úvěr na financování jejího podnikání ve výši 250 000 Kč. Při ústním jednání dne 3. 9. 2024 sdělil účastníkům, s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, předběžný právní názor, že za situace, kdy se žalobkyně domáhá určení neplatnosti smlouvy o úvěru a notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, tedy domáhá se určení neplatnosti povinností, které jsou vtěleny do smlouvy o úvěru a následně do exekučního titulu ve formě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, není na požadovaných určeních dán naléhavý právní zájem, odpovídajícím prostředkem obrany může být návrh na zastavení exekuce, řešení této otázky pomocí určovací žaloby by vedlo jen ke zbytečnému rozmnožování sporů.

5. Po právní stránce věc posoudil podle ust. § 80 o.s.ř., odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2953/2007, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, také na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 450/2000, dle něhož soud nemůže žalobu zamítnout pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, aniž by se účastníku předem dostalo poučení o povinnosti tvrdit a prokazovat naléhavost právního zájmu, výjimkou je situace, kdy je nedostatek naléhavého právního zájmu s ohledem na okolnosti případu zcela zjevný. Dovodil, že se v daném případě jedná o zjevný nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaných určeních, žalobu proto zamítl, aniž by žalobkyni vyzýval k doplnění tvrzení, a aniž by ve věci prováděl další dokazování.

6. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., jejich náhradu přiznal úspěšné žalované a jejich rozsah a výši specifikoval podle vyhl. č. 177/1996 Sb.

7. Rozsudek napadla žalobkyně včasným odvoláním. Zopakovala svoji argumentaci týkající se uzavření smlouvy o úvěru v tísni, pod nátlakem, pod hrozbou ztráty obydlí. Tvrdila, že nátlak na ni byl činěn zprostředkovatelkou úvěru [tituly před jménem] [jméno FO], které důvěřovala a jejímž doporučením podlehla, že smlouva byla uzavřena netradičně na pobočce [právnická osoba], že u přepážky jí byly ve spěchu podstrčeny doklady k podpisu, včetně plné moci na jejímž základě měla [tituly před jménem] [jméno FO] za žalobkyni podepsat uznání dluhu ve formě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, že k tomu vědomý souhlas nedala, absentuje její pravá a svobodná vůle a notářský zápis je nicotný. Poukazovala na to, že finanční prostředky jí byly předány [tituly před jménem] [jméno FO] v hotovosti, ponížené o 50 000 Kč, tato částka měla představovat odměnu pro zprostředkovatelku. Také dovozovala, že smlouva i notářský zápis byly uzavřeny za nápadně nevýhodných, jednostranných a účelových podmínek, v její neprospěch, že oba dokumenty jsou neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Tvrdila, že smlouva o úvěru je lichevního charakteru, fakticky nesplatitelná. Měla za to, že soud I. stupně aplikoval nepřiléhavou a neaktuální judikaturu, že se měl zabývat z úřední povinnosti namítanou absolutní neplatností smlouvy a notářského zápisu, což neučinil. Dovolávala se rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2005 sp. zn. [spisová značka], které řešilo otázku výkladu projevu vůle, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019 sp. zn. [spisová značka] o zákazu zneužití práva, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2016 sp. zn. 20 Cdo 3953/2016 o neurčitosti hmotněprávního ujednání, kterou nelze odstranit ujednáním v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti, a na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2017 sp. zn. [spisová značka] o nemožnosti vymáhání pohledávky z lichevní smlouvy. Uvedla, že se soud I. stupně měl jejím návrhem blíže zabývat a provést navržené důkazy, že není žádný důvod alespoň pro zamítnutí žaloby o určení neplatnosti úvěrové smlouvy. Navrhla, aby rozsudek soudu I. stupně byl změněn tak, aby žalobě bylo vyhověno a byla jí přiznána náhrada nákladů řízení, případně, aby byl rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaná trvala na potvrzení napadeného rozsudku pro jeho věcnou správnost, a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Ztotožnila se se závěrem soudu I. stupně, že na požadovaném určení není dán naléhavý právní zájem, s tím, že soud I. stupně vycházel z přiléhavé a stále aktuální judikatury, z níž Nejvyšší soud i nadále vychází, jak vyplývá např. z rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a dalších. Poukazovala na to, že dle předmětného notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti byl veden výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva, bylo zřízeno soudcovské zástavní právo k nemovitostem, žalobkyně podala návrh na zastavení výkonu rozhodnutí v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], v něm uplatila stejnou argumentaci jako v tomto řízení. Dále uvedla, že žalobkyně iniciovala jednání o uzavření smlouvy o úvěru, kterou podepsala, a zplnomocnila [tituly před jménem] [jméno FO] k následnému uzavření notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, přičemž žalovaná neshledává žádné objektivní důvody, pro které by uvedená smluvní dokumentace měla být shledána neplatnou. Vyjádřila se k jednotlivým námitkám žalobkyně týkajícím se věci samé.

9. K dotazu odvolacího soudu, při odvolacím jednání, v čem konkrétně žalobkyně spatřuje naléhavý právní zájem na požadovaném určení, co si slibuje od výsledku tohoto řízení, žalobkyně sdělila, že naléhavý právní zájem je zřejmý z obsahu odvolání a dále jej nebude nijak specifikovat.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo dle ust. § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Žalobkyně se domáhá určení neplatnosti smlouvy o úvěru a notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, předpokladem pro to, aby se soud mohl určovací žalobou zabývat po věcné stránce, je existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, dle ust. § 80 o.s.ř., dle něhož platí, určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

12. Podle ustálené judikatury má určovací žaloba preventivní povahu a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, kdy určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997 sp. zn. 3 Cdon 1338/96). Současně platí, že určovací žaloba zpravidla není opodstatněna tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu je či není právní vztah nebo právo, a to zejména tehdy, jestliže předběžná otázka neřeší nebo nemůže řešit celý obsah nebo dosah samotného právního vztahu nebo práva (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2.4.2001 sp. zn. 22 Cdo 2147/99 publikované pod [hodnota], ze dne 7. 6. 2007 sp. zn. [spisová značka], ze dne 26. 5. 2015 sp. zn. [spisová značka]).

13. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně, že žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť určením neplatnosti smlouvy o úvěru a notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti by se její postavení nezlepšilo, otázka platnosti či neplatnosti smlouvy a notářského zápisu je otázkou předběžnou. Navíc zde platí ustálená judikatura na niž správně odkázal již soud I. stupně i žalovaná. Např. v rozhodnutí ze dne 20. 3. 2018 sp. zn. [spisová značka], které je zcela použitelné na projednávanou věc, Nejvyšší soud vyslovil, že „Po nařízení soudního výkonu rozhodnutí (po pověření a nařízení exekuce) na podkladě titulu, jímž je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, se otázka, zda oprávněná osoba má či nemá podle hmotného práva nárok na vymáhané plnění, řeší ve zvláštním „sporném“ řízení o zastavení soudního výkonu (exekuce), jinak řečeno, řešení otázky, zda pohledávka nebo jiný nárok, jichž se „dohoda“ v zápise týká, vychází ze závazku, který nikdy nevznikl, případně již zanikl, který je neplatný nebo se promlčel, pro účely vykonávacího (exekučního) řízení pomocí určovací žaloby je nepřípustné, neboť vede jen ke zbytečnému rozmnožování sporů“. K stejnému závěru se Nejvyšší soud přihlásil také v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] a Ústavní soud v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]

14. Soud I. stupně ve věci postupoval správně, když žalobu zamítl pro nedostatek naléhavého právního zájmu, který je v projednávané věci očividný, nebylo proto třeba žalobkyni k dotvrzení naléhavého právního zájmu vyzývat a poučovat. I přesto byla žalobkyni dána možnost se k otázce naléhavého právního zájmu vyjádřit v rámci odvolacího řízení, tuto však nevyužila s tím, že naléhavý právní zájem vyplývá z odvolací argumentace, tato se však soustředila jen na tvrzení k neplatnosti smlouvy a notářského zápisu. Těmito argumenty se ani soud I. stupně, ani soud odvolací při neexistenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení zabývat nemůže. Judikatura, na niž odkazovala žalobkyně v odvolání, není pro posouzení této věci přiléhavá, neboť se týká meritorního rozhodování, k němuž nedošlo.

15. S ohledem na všechny shora uvedené důvody odvolací soud rozsudek soudu I. stupně, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení, jako věcně správný potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., jejich náhrada byla přiznána i v této fázi řízení úspěšné žalované. Náklady žalované tvoří odměna advokáta podle ust. § 6 odst. 1, § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále také jen vyhláška) za 2 úkony právní služby (za vyjádření k odvolání a za účast u odvolacího jednání, § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky) po 9 300 Kč, z tarifní hodnoty 250 000 Kč, jeden režijní paušál 300 Kč (za vyjádření k odvolání) podle § 13 odst. 4 vyhlášky ve znění do 31.12.2024, jeden režijní paušál 450 Kč (za účast u odvolacího jednání) podle § 13 odst. 4 vyhlášky ve znění od 1.1.2025, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky ve znění od 1.1.2025 za šest půlhodin po 150 Kč, náhrada jízdného za cestu k odvolacímu soudu na trase [adresa] a zpět, při vzdálenosti 250 km, spotřebě benzínu 9.1/5.3/6.7, ceně benzínu 35,80 Kč/litr a náhradě 5,80 Kč/km, dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve výši 2 079,48 Kč a náhrada daně z přidané hodnoty podle ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. ve výši 4 689,20 Kč. Celkově 27 018,70 Kč.