pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí] č.j. 18 C 364/2020-51

1. Soud I. stupně rozhodl napadeným rozsudkem tak, že žalovaný je povinen vyklidit a odevzdat žalobkyni byt [číslo] sestávající z obývacího pokoje, ložnice, kuchyně, koupelny a záchodu, spíže a předsíně, který se nachází ve III. patře domu [adresa] v ulici Na Hutích, [obec a číslo], který je součástí pozemku parc. [číslo] katastrální území Bubeneč, [obec], a to do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vyklizení shora označeného bytu žalovaným a úhrady dlužného nájemného a služeb za období od [datum] do [datum] v celkové výši [částka]. Uvedla, že žalovaný byt užíval na základě nájemní smlouvy ze dne [datum], která byla uzavřena na dobu určitou, konkrétně od [datum] do [datum]. Před ukončením smlouvy v [číslo] žalobkyně sdělila žalovanému podmínky pro případné prodloužení smlouvy. [ulice] podmínkou byla úhrada dluhu, který žalovaný uznal notářským zápisem ze dne [datum] s přímou vykonatelností. Jinak byl upozorněn na to, že byt bude muset vyklidit, neboť nájemní smlouva nebude prodloužena. Následně byl opakovaně písemně vyzýván k vyklizení bytu, ale bezvýsledně.

3. Žalovaný ve vztahu k nároku na vyklizení bytu uvedl, že došlo k prodloužení nájmu ústně sjednanou nájemní smlouvou a nájem bytu byl tak obnoven ve smyslu § 2285 o.z. Na základě této smlouvy v bytě stále bydlí. Pokud žalobkyně nechtěla v nájmu pokračovat, měla věc řešit výpovědí z nájmu dle § 2288 o.z.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že předmětný byt je ve vlastnictví žalobkyně, která ho pronajala žalovanému na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] na dobu určitou od [datum] do [datum]. Ještě před skončením nájmu [datum] informovala žalobkyně žalovaného, že nemá zájem o prodloužení smlouvy a vyzvala ho k vyklizení bytu. Další výzvy následovaly [datum], [datum], [datum], [datum] a e-mailem [datum]. Žalovaný dne [datum] uznal svůj dluh za užívání bytu v období od [datum] do [datum] s tím, že současně prohlásil, že od [datum] do [datum] užívá byt bez právního důvodu.

5. Soud věc posoudil dle § [číslo], § 2204 a § 2285 o.z.

6. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím k uvedeným zákonným ustanovením dospěl k závěru, že je vhodné rozhodnout nejdříve jen o vyklizení bytu, a to částečným rozsudkem. Uzavřel, že mezi účastníky byla sjednána nájemní smlouva na dobu určitou do [datum], avšak žalovaný přes několikeré výzvy žalobkyně předmětný byt nevyklidil, ačkoliv mu byla ještě ve lhůtě tří měsíců od skončení nájmu doručena výzva k vyklizení bytu a byl žalobkyní zcela jasně informován o tom, že k prodloužení nájemní smlouvy nedojde. Sám žalovaný písemně uznal to, že byt obývá bez právního důvodu a k jeho vyklizení se zavázal. Soud shledal obranu žalovaného, která se pohybovala mezi tvrzením o obnovení nájemního vztahu ve smyslu § 2285 o. z. a uzavřením nové, ústní, blíže nespecifikované nájemní smlouvy, za ryze účelovou. Žalobě v části vyklizení bytu tedy plně vyhověl. O nákladech řízení nerozhodoval s tím, že o nich bude rozhodnuto v konečném rozsudku.

7. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání. V něm namítl, že v dané věci nebyly důvody pro vydání částečného rozsudku. Tvrdil, že mezi účastníky vznikl nájemní vztah, který nebyl ze strany žalobkyně ukončen zákonným způsobem. Uvedl, že nájemné hradil a žalobkyně mu umožnila užívání bytu. Závěrem sdělil, došlo k setkání s předsedou správní rady žalobkyně, který nemá nic proti tomu, aby v bytě setrval. Navrhl změnu napadeného částečného rozsudku tak, že se žaloba zamítá.

8. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla rozsudek potvrdit jako věcně správný. Trvala na tom, že nájem skončil [datum]. Jeho prolongaci vylučují opakované výzvy k vyklizení bytu. Tvrzení o souhlasu statutárního zástupce s dalším bydlením žalovaného je nepravdivé a absurdní, zejména za situace, kdy žalovaný za bydlení neplatí a tyto platby musí být vymáhány soudně. Navíc žalovaný odmítá umožnit kontrolní prohlídku bytu, neumožnil výměnu vodoměru, provedení revize plynového kotle a spalinových cest.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalovaného rozsudek soudu I. stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a § 212a o.s.ř. postupem podle § 214 odst. 1 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

10. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a na jeho základě zjistil spolehlivě a úplně skutkový stav věci. Provedené důkazy hodnotil postupem podle § 132 o.s.ř. a vyvodil z nich správný závěr. Věc posoudil zcela správně i po právní stránce. Odůvodnění jeho částečného rozsudku je podrobné a pečlivé a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje.

11. Není sporu o tom, že žalovaný předmětný byt užíval na základě nájemní smlouvy na dobu určitou. Tato smlouva a s ní i nájemní vztah skončily datem [datum]. Žalobkyně totiž využila svého práva dle § 2285 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (o.z.) a žalovaného písemně vyzvala k opuštění bytu, a to v zákonné lhůtě 3 měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit. Konkrétně se jednalo o výzvy ze dne 9.3., [datum]. Poté následovaly výzvy další, a to [číslo], [číslo] a [datum]. Žalovaný přesto byt nevyklidil a žalobkyni neodevzdal. Sám však svým uznávacím prohlášením ze dne [datum] uznal dluh na platbách ve smyslu § 2053 o.z. a výslovně prohlásil, že od [datum] byt užívá bez právního důvodu.

12. Dle § 152 odst. 2 o.s.ř. rozsudkem má být rozhodnuto o celé projednávané věci. Jestliže je to však účelné, může soud rozsudkem rozhodnout nejdříve jen o její části nebo jen o jejím základu.

13. Žaloba obsahovala dva samostatné nároky, a to na vyklizení bytu a na finanční plnění související s užíváním bytu. Bylo zcela na posouzení soudu I. stupně, zda využije institutu částečného rozsudku, v jehož rámci rozhodne o jednom z nároků či o obou nárocích po provedeném řízení rozhodne v jednom rozsudku. Není důvod tento jeho postup zpochybňovat, a to tím spíše, že i o druhé části žaloby (finanční plnění) je již pravomocně rozhodnuto (rozsudek ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 18 C 364/2020-77).

14. S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem i citovaným zákonným ustanovením odvolací soud potvrdil napadený rozsudek dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný, když shledal ve shodě se soudem I. stupně, že žalovaný v předmětném bytě bydlí od [datum] bez právního důvodu.

15. O nákladech odvolacího řízení rozhodl dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení plně úspěšná a náleží jí náklady, které v tomto stadiu řízení vynaložila. Jedná se o náklady právního zastoupení za dva úkony právní služby (odvolací ú.j. [číslo] a vyjádření k odvolání ze dne [datum]) dle § 9 odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., po [částka], k tomu dva režijní paušály po [částka], dále cestovné osobním automobilem reg.č. 8AH4186 na trase [obec] – [obec] a zpět – 100 km (při průměrné spotřebě 6,3 l [číslo] km, ceně pohonných hmot [částka] a sazby základní náhrady 4,7 Kč/km), cestovné tak činí [částka], k tomu náhrada ztraceného času dle § 14 odst. 3 AT ve výši [částka] (4 půlhodiny po [částka]), DPH [částka], tj. celkem [částka].

16. O nákladech řízení mezi účastníky navzájem před soudem I. stupně bylo rozhodnuto nyní již pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 18 C 364/2020-77.