Rozhodnutí 17 Co 199/2024-83

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, jako náhrady škody, která mu byla způsobena nezákonným rozhodnutím v přestupkovém řízení, které skončilo zastavením. Tvrdil, že mu byl dne [datum] doručen příkaz vydaný Komisí pro projednávání přestupků města [adresa] [číslo] ze dne [datum], kterým byl uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití a byla mu uložena pokuta ve výši [částka]. Proti příkazu podal odpor, byl spraven o zahájení řízení oznámením ze dne [datum], č.j. [číslo] věc byla postoupena usnesením Komise pro projednávání přestupků města [adresa] ze dne [datum] k projednání přestupkové komisi v [adresa]. Usnesením přestupkové komise města [adresa] [číslo] ze dne [datum] bylo přestupkové řízení vedené proti žalobci zastaveno podle § 86 odst. 1 písm. h) zákona č. 250/2016 Sb. Žalovaná částka představuje náklady právního zastoupení v přestupkovém řízení, za pět úkonů právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, odpor ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum] a žádost o ustanovení tlumočníka), pět režijních paušálů po [částka], náhrada daně z přidané hodnoty, tj. celkem [částka], kterou uhradil svému advokátovi, a náklady vynaložené na pomoc s překladem do italského jazyka ve výši [částka], které uhradil paní [jméno FO]. Nárok uplatnil u žalované žádostí ze dne [datum], nebylo mu vyhověno.

2. Žalovaná namítala, že postup správního orgánu byl v souladu se zákonem, jak při zahájení řízení, tak i při jeho zastavení, poukazovala na to, že správní řízení je ovládáno principem oficiality a legality. V předmětném správním řízení nedošlo v činnosti správních orgánů k flagrantnímu pochybení, či vydání nezákonného rozhodnutí, tudíž není dána zákonná podmínka pro vznik odpovědnosti žalované za škodu. Odkazovala na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, zejména na usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. IV. ÚS 41/22, dle něhož ne každé zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů v jeho průběhu, které nevyústily v pravomocné meritorní rozhodnutí o shledání viny ze spáchání přestupku, je možné paušálně považovat za nesprávný úřední postup resp. nezákonné rozhodnutí zakládající odpovědnost státu za škodu dle zák. č. 82/1998 Sb. Poukazovala na to, že z podání žalobce nelze seznat za jaké překladatelské služby zaplatil paní [jméno FO], která není tlumočnice, že úrok z prodlení je možno přiznat až po uplynutí šesti měsíců od uplatnění nároku, tj. od [datum], nikoli od [datum] jak žádá žalobce.

3. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku. Co do úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] žalobu zamítl (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka], do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.).

4. Po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že Městská policie [adresa] podáním ze dne [datum] zaslala [právnická osoba] [adresa] oznámení přestupku, neboť žalobce dne [datum] ve 13:59 hodin podal nepravdivé oznámení ve snaze nařknout jinou osobou z přestupkového jednání. Komise pro projednávání přestupků města [adresa] vydala dne [datum] příkaz sp. zn. [číslo]/[číslo][číslo], kterým byl žalobce uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 251/2016 Sb., kterého se dopustil tím, že dne [datum] ve 13:59 hodin podal Městské policii [adresa] nepravdivé oznámení z přestupku nesprávného parkování dle § 125 odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, proti [jméno] [jméno] tedy úmyslně narušil občanské soužití tak, že jiného nepravdivě obvinil z přestupku, za spáchání přestupku byla žalobci uložena pokuta ve výši [částka]. Dne [datum] žalobce podal proti příkazu odpor. Dne [datum] oznámilo [adresa], komise pro projednávání přestupků, žalobci, že zahajuje řízení pro přestupek proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 251/2016 Sb., žalobce byl vyzván, aby sdělil, zda bude požadovat nařízení ústního jednání s tím, že tato žádost musí být náležitě odůvodněna a byl poučen o možnosti nahlédnout do přestupkového spisu a vyjádřit se k podkladům. Podáním ze dne [datum] žalobce sdělil, že žádá o nařízení ústního jednání. Usnesením Komise pro projednávání přestupků města [adresa] ze dne [datum] [číslo] byla věc předána k projednání [adresa], [právnická osoba] [adresa], neboť mezi uvedenými správními orgány byla uzavřena veřejnoprávní smlouva o přenesení místní příslušnosti. Dopisem ze dne [datum] byl žalobce seznámen se změnou příslušnosti k projednání přestupku a současně byl předvolán k ústnímu jednání na [datum] ve 13.00 hodin. Žalobce podáním ze dne [datum] požádal o ustanovení tlumočníka z jazyka českého do jazyka italského, správní orgán I. stupně se neúspěšně pokusil o obstarání tlumočníka. Dne [datum] správní orgán I. stupně vyrozuměl žalobce o možnosti vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí. Podáním ze dne [datum] žalobce uvedl, že zanikla odpovědnost za spáchání přestupku z důvodu promlčecí lhůty podle § 30 zákona č. 250/2016 Sb. a řízení by mělo být z úřední povinnosti zastaveno. Usnesením ze dne [datum], č.j. 00787/22/OSA/MKo přestupková komise města [adresa] rozhodla, že řízení ve věci přestupku, kterého se měl dopustit žalobce se podle § 86 odst. 1 písm. h) zákona č. 250/2016 Sb. zastavuje, neboť odpovědnost za přestupek zanikla. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] žalobce uplatnil u žalované požadavek na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb. ve výši [částka]. Dne [datum] žalovaná žádost žalobce o náhradu škody odmítla.

5. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně po právní stránce posoudil podle § 8 odst. 1, 3, § 13 odst. 1, 2, § 31 odst. 1 až 3 zákona č. 82/1998 Sb. (dále také jen zákon), podle § 79 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. S odkazem na usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka], v přestupkovém řízení shledal paralelu s [podezřelý výraz] stíháním osoby, která nebyla uznána vinnou, přičemž judikaturou je dovozeno, že usnesení o zahájení [podezřelý výraz] stíhání je nezákonným s ohledem na výsledek [podezřelý výraz] stíhání, jakkoliv nebylo formálně zrušeno. Za situace, kdy žalobce svůj nárok dovozuje z toho, že vůbec proti němu bylo přestupkové řízení vedeno, soud I. stupně dle jeho výsledku dovodil existenci odpovědnostního titulu spočívajícího v nezákonném rozhodnutí. Zkoumal, zda žalobce nese vinu na zahájení přestupkového řízení, tedy zda přispěl k tomu, že řízení bylo vůbec zahájeno nebo v něm bylo pokračováno, se závěrem, že žalobce nenesl vinu na tom, že řízení muselo být zastaveno, neboť odpovědnost za přestupek zanikla, v činnosti správního orgánu se projevovaly i několikaměsíční neodůvodněné průtahy, které žalobce nezavinil. Správní orgán v podstatě rezignoval na ustanovení tlumočníka do jazyka italského, až za 2 měsíce po vyhotovení úředního záznamu ve věci tlumočníků vyzval žalobce k možnosti vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí a za další měsíc bylo řízení zastaveno, protože odpovědnost za přestupek zanikla. Považoval za logické, že žalobce jako cizí státní příslušník, který neovládá český jazyk na takové úrovni, aby mohl bez problémů komunikovat se správními orgány, požádal po předvolání k ústnímu jednání o překlad příslušných listin do svého mateřského jazyka. Argumentaci žalované, že tento náklad byl vynaložen neúčelně, protože žalobce byl v řízení o projednávání přestupku zastoupen advokátem, neměl za přiléhavou, neboť správní orgán doručoval předvolání k jednání přímo žalobci a tato listina byla v českém jazyce. Náklady na překlad ve výši [částka] měl za účelně vynaložené. Všechny zákonné předpoklady pro vznik odpovědnosti žalované za škodu byly dle názoru soudu I. stupně splněny, požadovaná náhrada nákladů právního zastoupení odpovídá vyhl. č. 177/1996 Sb., žalobce částku [částka] za předkladatelskou činnost a částku [částka] za právní zastoupení uhradil, žalobě proto zcela vyhověl a žalobci přiznal rovněž úrok z prodlení podle § 1970 o.z., ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu v části úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] zamítl s odkazem na ust. § 15 odst. 1 a 2 zákona a na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dle nichž teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty od uplatnění nároku se stát ocitá v prodlení a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty jej stíhá povinnost zaplatit poškozenému též úrok z prodlení.

6. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 3 o.s.ř., žalobci, který měl v řízení jen nepatrný neúspěch, pouze v části požadovaných úroků z prodlení, přiznal nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Specifikoval, že náklady žalobce tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměna za 4 úkony právní služby podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po [částka] (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby, účast na jednání před soudem dne [datum]), čtyři režijní paušály po [částka] podle § 13 odst. 3 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhrada 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši [částka].

7. Rozsudek napadla žalovaná blanketním odvoláním, které následně doplnila. Namítala, že soud I. stupně nezohlednil závěry konstantní judikatury zejména usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. IV. ÚS 41/22, jak uváděla již ve vyjádření k žalobě, o tom, že ne každé zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů v jeho průběhu, které nevyústily v pravomocné meritorní rozhodnutí o shledání viny ze spáchání přestupku, je možné paušálně považovat za nesprávný úřední postup resp. nezákonné rozhodnutí zakládající odpovědnost státu za škodu dle zák. č. 82/1998 Sb. Poukazovala na to, že Městský soud v Praze v rozsudku ze dne [datum] č.j. [spisová značka] změnil svůj předchozí právní názor a náklady přestupkového řízení nepřiznal. Dovozovala, že příkaz a zahájení přestupkového řízení Komisí pro projednávání přestupků města [adresa] ze dne [datum] nelze považovat za nezákonné rozhodnutí, že postup správních orgánů byl v souladu se zákonem a v přestupkovém řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr o flagrantním pochybení v činnosti správních orgánů. Poukazovala na ust. § 79 odst. 3 správního řádu, dle nějž si účastník řízení nese náklady ze svého. Navrhla, aby rozsudek soudu I. stupně byl změněn tak, aby žaloba byla zcela zamítnuta a aby jí byla přiznána náhrada nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které mu předcházelo dle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

9. Soud I. stupně provedl ve věci dostatečné dokazování o průběhu správního řízení, který ostatně mezi účastníky nebyl sporný, věc po právní stránce posoudil podle přiléhavých zákonných ustanovení, dospěl ke správnému závěru, že je dán nárok žalobce na náhradu nákladů vynaložených na právní zastoupení ve správním řízení, které neskončilo meritorním rozhodnutím, byť se všemi dílčími závěry soudu I. stupně se odvolací soud neztotožňuje a má výhrady k výši přiznané částky.

10. Především odvolací soud nevidí jako správný přístup soudu I. stupně, který zásadně vychází z toho, že je třeba shledat paralelu mezi přestupkovým řízením a [podezřelý výraz] stíháním osoby, která nebyla uznána vinnou. Žalovaná správně namítala, že Ústavní soud opakovaně, zejména v rozhodnutí ze dne [datum] sp. zn. IV. ÚS 41/22, uvedl, že sice v minulosti judikoval, že na rozhodování o náhradě škody způsobené zahájením či vedením přestupkového řízení je za určitých okolností analogicky aplikovatelný závěr o škodě způsobené zahájením či vedením [podezřelý výraz] řízení, které skončilo pravomocným zproštěním obžaloby, avšak ne každé zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů v jeho průběhu, které by nevyústily v pravomocné meritorní rozhodnutí o shledání viny ze spáchání přestupku, je možné paušálně považovat za nesprávný úřední postup, resp. nezákonné rozhodnutí zakládající odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., nelze ztrácet ze zřetele rozdíly mezi [podezřelý výraz] řízením a přestupkovým řízením, přičemž samotná okolnost zahájení přestupkového řízení pro svou nižší společenskou závažnost ve srovnání s [podezřelý výraz] řízením nezakládá odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb. jen z toho důvodu, že nedošlo k uznání viny či k uložení sankce za přestupek. Nárok na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na zastoupení v přestupkovém řízení, může být dán tehdy, bylo-li takové řízení stiženo zřetelným pochybením správního orgánu.

11. V rozhodnutí ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 1795/16 Ústavní soud uvedl, že náklady řízení v podobě odměny zástupce lze přiznat i za jeho zastupování v přestupkovém řízení, pokud došlo k zániku odpovědnosti za přestupek v důsledku uplynutí prekluzivní lhůty a podstatným důvodem prekluze byly průtahy na straně orgánu projednávajícího obvinění z přestupku.

12. V této věci, jak správně zjistil soud I. stupně došlo k flagrantnímu pochybení správního orgánu, který zavinil několikaměsíční průtahy v řízení, které následně vedly k zastavení řízení, neboť odpovědnost za přestupek zanikla. Od [datum], kdy [adresa] oznámilo zahájení řízení o přestupku, až do [datum], kdy byl žalobce seznámen se změnou příslušnosti a byl předvolán k ústnímu jednání na [datum], tj. po dobu 10 měsíců, byl správní orgán nečinný. Za tohoto stavu věci lze souhlasit se závěrem soudu I. stupně, že odpovědnost žalované za škodu způsobenou vedením přestupkového řízení je dána a žalovaná je povinna žalobci zaplatit náklady řízení, které mu vznikly v souvislost s právním zastoupením v přestupkovém řízení.

13. Žalobce požadoval na nákladech právního zastoupení [částka], jako náhradu za pět úkonů právní služby po [částka], za převzetí a přípravu zastoupení, odpor ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum] a žádost o ustanovení tlumočníka, pět režijních paušálů po [částka], náhradu daně z přidané hodnoty. Dle názoru odvolacího soudu žalobci náleží náhrada za čtyři úkony právní služby, neboť žádost o ustanovení tlumočníka není úkonem, který by bylo lze odměnit dle advokátního tarifu, žalobci tedy na nákladech právního zastoupení náleží [částka] (4x [částka] odměna, 4x [částka] režijní paušály a náhrada DPH ve výši [částka]). Žalobce požadoval také náhradu částky [částka], kterou vyplatil paní [jméno FO] ([datum]) za překlady listin – pomoc s překlady. Žalobce nespecifikoval o překlad jakých listin by se mělo jednat, paní [jméno FO], bývalé přítelkyni a matce jejich společného dítěte tuto částku vyplatil, aniž by tato byla překladatelkou, krom toho žalobce nemá nárok na to, aby mu byly listiny přeloženy do italského jazyka, tudíž ani nemůže mít nárok na náhradu za překlad. Účastník správního řízení má nárok na to, aby mohl jednat ve své mateřštině, byť správní řád takové ustanovení neobsahuje (viz. rozhodnutí NSS ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]), z žádného právního předpisu však nevyplývá povinnost správního orgánu zajistit účastníku překlad listin do jazyka, kterému rozumí. Pokud pak žalobce v odvolacím řízení uvedl, že mu jeho bývalá přítelkyně pomáhala s porozuměním listinám, za tím účelem, aby mu byl vysvětlen obsah listin, měl právního zástupce. Odvolací soud tedy shledal, že požadované náklady za neoficiální pomoc s překladem listin žalobci nenáleží.

14. Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud dospěl k závěru, že žalobci náleží náhrada za právní zastoupení ve správním řízení ve výši [částka], co do částky [částka] je žaloba nedůvodná. Rozsudek soudu I. stupně proto ve výroku I. větě první změnil podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky [částka] s 15 % úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, jinak co do zaplacení částky [částka] s příslušenstvím rozsudek v napadeném výroku potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

15. Vzhledem ke změně napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud originálně o nákladech řízení před soudem I. stupně i o nákladech odvolacího řízení, podle ust. § 224 odst. 1, 2 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení.

16. Náklady žalobce za řízení před soudem I. stupně tvoří odměna za 3 úkony právní služby po [částka], z tarifní hodnoty [částka], dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále také jen vyhláška), za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a účast u soudního jednání, tři režijní paušály po [částka] podle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky, náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši [částka], celkově [částka]. Žalobce požadoval [částka], dostalo se mu částky [částka], měl úspěch co do 60 %, neúspěch 40 %, náleží mu tedy 20 % vynaložených nákladů, tj. částka [částka]. Žalobci nenáleží odměna za „předžalobní upomínku“, neboť předžalobní uplatnění nároku u žalované není předžalobní výzvou ve smyslu ust. § 142a o.s.ř., ale zákonnou podmínkou pro uplatnění nároku u soudu (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.) a žalobce na náhradu nákladů zastoupení za tuto výzvu nemá právo (§ 31 odst. 4 zák. č. 82/1998 Sb.).

17. Náklady žalobce za odvolací řízení tvoří odměna za jeden úkon právní služby ve výši [částka], za účast u odvolacího jednání (§ 11 odst. 1 písm. g), § 7 bod 5 vyhlášky), jeden režijní paušál [částka] (§ 13 odst. 4 vyhlášky) a náhrada DPH ve výši [částka], celkově [částka], z toho 20 % (dle poměru úspěchu a neúspěchu v řízení) činí [částka].