o zaplacení 711 450 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 711 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 711 450 Kč od 17. 11. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 287 740,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta] (výrok II.).

2. Původní žalobkyně (společnost [právnická osoba], IČO [IČO]) se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 895 050 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] [právnická osoba], IČO: [IČO] (dále jen „[právnická osoba]“) žalovanému na základě jeho objednávky dodala antigenní testy, jejichž cenu žalovanému vyfakturovala fakturami č. [číslo] (na částku 183 600 Kč), č. [číslo] (na částku 172 125 Kč), č. [číslo] (na částku 172 125 Kč), č. [číslo] (na částku 252 450 Kč) a č. [číslo] (na částku 114 750 Kč), na faktury nebylo žalovaným ničeho uhrazeno, [právnická osoba] svoji pohledávku postoupila na původní žalobkyni.

3. Žalovaný namítal, že mu vůči společnosti [právnická osoba] vznikl nárok na provizi ve výši 59 896 EUR za zprostředkovatelskou činnost, [právnická osoba] mu uhradila pouze 28 000 EUR a žalovaný s [právnická osoba] uzavřel dohodu, že bude od [právnická osoba] zadarmo odebírat zboží (antigenní testy), jehož hodnota bude započtena na pohledávku žalovaného za [právnická osoba] ve výši 31 896 EUR. Pohledávka na úhradu částky za dodávku antigenních testů proto dle žalovaného zanikla vzájemným zápočtem.

4. V průběhu řízení vzala původní žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 183 600 Kč s příslušenstvím (částka vyúčovaná fakturou č. [číslo]) a soud v této části řízení částečně zastavil dle § 96 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Následně soud usnesením ze dne 11.9.2024, č.j. [spisová značka], připustil záměnu na místě žalobkyně s tím, že na místě žalobkyně bude nadále jednáno se společností [právnická osoba], IČO: [IČO žalobkyně] (nynější žalobkyně).

5. Soud I. stupně vzal v rozsudku za prokázané, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], dodávající v roce 2021 antigenní testy, byly v průběhu roku 2021 uzavřeny jednak opakované kupní smlouvy dle ustanovení § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), kdy žalovanému jako kupujícímu společnost [právnická osoba] prodávala antigenní testy v objednaném množství, jednak i smlouva o zprostředkování dle § 2445 a násl. o.z., na základě které žalovaný jako zprostředkovatel pro společnost [právnická osoba] zprostředkovával zákazníky pro odběr antigenních testů ve [stát], přičemž za tuto činnost mu příslušela sjednaná provize. V období květen až srpen 2021 byly žalovanému na základě jeho objednávek dodány společností [právnická osoba] antigenní testy v následně fakturované celkové částce 711 450 Kč, jež zůstala žalovaným neuhrazená. Předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s § 1879 a násl. o.z. nejprve z [právnická osoba] na původní žalobkyni (smlouvou z 2. 10. 2021), a poté z původní žalobkyně na žalobkyni nynější (smlouvou z 21. 5. 2024). Žalovanému byla dne 27. 10. 2021 zaslána předžalobní výzva k úhradě. Žalovaný nesporoval dodávku antigenních testů v uvedené hodnotě, poukazoval však na ústní dohodu uzavřenou mezi jeho osobou a společností [právnická osoba] (konkrétně za tuto společnost s panem [jméno FO], který fakticky chod společnosti [právnická osoba] řídil), dle které sloužil odběr testů jako protiplnění s ohledem na provizi nárokovanou žalovaným vůči [právnická osoba]. Soud zjistil, že žalovanému skutečně nárok na provizi za zprostředkovávání obchodů vůči společnosti [právnická osoba] vznikl, nesporné bylo zaplacení provize žalovanému ve výši 2x 14 000 EUR v dubnu 2021. Žalovaný následně fakturoval v květnu 2021 zbývající částku provize 31 896 EUR, výše této částky nebyla dle soudu prokázána, soud však v tomto směru již nevedl další dokazování a neposkytl žalovanému poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., neboť neměl přes opakované poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. za prokázané tvrzení žalovaného o dohodě mezi jeho osobou a společností [právnická osoba] z dubna 2021 o odebírání antigenních testů zdarma za účelem uhrazení pohledávky žalovaného na provizi. Z výpovědí svědků ([jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO]) nebyly v tomto směru zjištěny žádné konkrétní skutečnosti, svědek [jméno FO] pouze obecně existenci takové dohody připustil, nebyl však přítomen jejímu uzavření a neuvedl v tomto směru žádné konkrétní skutečnosti. Další svědkyně [jméno FO] byla zcela nedůvěryhodná, když pro soud sepsala dvě protichůdná čestná prohlášení (nejprve ve prospěch žalovaného, poté ve prospěch žalobkyně). Z výpovědí svědkyň [jméno FO] a [jméno FO] měl soud za prokázané, že existovaly výjimky z obecného pravidla, že testy se dodávají až po zaplacení, a to pro dodávky v letním období a dodávky dlouhodobějším a váženějším klientům, což obojí odpovídá danému případu. Žalovaným tvrzená dohoda nevyplývá ani z e-mailové a [aplikace] komunikace účastníků, obecně ji zmiňuje pouze e-mail žalovaného z 19. 8. 2021, avšak bez odezvy protistrany. Soud považoval za nadbytečné i další dokazování ohledně pravosti podpisu svědka [jméno FO] na faktuře vystavené žalovaným, kterým mělo být potvrzeno převzetí této faktury.

6. Soud I. stupně uzavřel, že žalovaný přes poučení neunesl důkazní břemeno ke svému tvrzení o uzavření dohody s [právnická osoba], dle níž měl odběr testů sloužit k uspokojení jeho pohledávky na provizi. Skutečnost, že dohoda měla být uzavřena ústně, nezbavuje žalovaného jeho důkazní povinnosti. Poukazoval-li žalovaný původně na zápočet vzájemných pohledávek v dubnu 2021, ten nemohl být dle § 1982 o.z. v dané době proveden proto, že zde v té době ještě žádná pohledávka [právnická osoba] způsobilá k započtení nebyla (ta vznikla až na základě odběru antigenních testů žalovaným v květnu až srpnu 2021). Soud I. stupně proto dospěl k závěru, že žalobkyně má dosud neuhrazenou pohledávku za žalovaným na uhrazení kupní ceny 711 450 Kč, a důvodný je rovněž požadavek na úrok z prodlení z této částky ve smyslu § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 2 o.s.ř. V první etapě řízení (až do částečného zpětvzetí žaloby) byla žalobkyně úspěšná co do 79,5 % z původně žalované částky 895 050 Kč s přísl. a neúspěšná co do 20,5 % z této částky (tzn. ohledně částky 183 600 Kč), za tuto etapu proto žalobkyni náleží náhrada 59 % jejích nákladů řízení. Ve druhé etapě řízení, kdy byla předmětem řízení částka 711 450 Kč s příslušenstvím, byla žalobkyně úspěšná zcela, za tuto etapu jí tedy náleží náhrada nákladů v plné výši. V první etapě řízení vznikly žalobkyni náklady ve výši 73 810 Kč (odměna advokáta dle § 7 a § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, dále jen „a.t.“, za 5 úkonů právní služby po 11 900 Kč /převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis vyjádření z 4. 3. 2022, sepis částečného zpětvzetí žaloby/, 5 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a 21 % DPH), z nichž jí náleží náhrada 59 %, tj. částky 43 547,90 Kč. V souvislosti s druhou etapou řízení vznikly žalobkyni náklady ve výši 244 192,60 Kč (soudní poplatek 29 927 Kč, odměna advokáta dle § 7 a § 8 a.t. za 13 úkonů právní služby po 11 180 Kč /účast u jednání soudu dne 4. 8. 2022, dne 15. 11. 2022, dne 11. 5. 2023, dne 31. 8. 2023, dne 16. 11. 2023, 2 x dne 19. 3. 2024, dne 21. 5. 2024 a dne 6. 2. 2025, sepis vyjádření dne 2. 9. 2022 a dne 31. 10. 2022, sepis závěrečného návrhu dne 25. 4. 2024, sepis návrhu na vstup nového účastníka dne 20. 8. 2024/, 12 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění do 31. 12. 2024 a 1 režijní paušál 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění od 1. 1. 2025, náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a.t. za cesty k jednání celkem 6 000 Kč /cesty [trasa] a zpět, ztráta času 8 půlhodin za každou zpáteční cestu, 6 cest před 31. 12. 2024, tzn. náhrada vždy 100 Kč za půlhodinu, celkem 4 800 Kč, a 1 cesta uskutečněná po 1. 1. 2025, tzn. náhrada 150 Kč za půlhodinu, celkem 1 200 Kč/, 7 x jízdné [trasa] a zpět /1 zpáteční cesta 410 km, osobním vozem [název], výpočet jízdného vždy dle aktuálně účinné vyhlášky o cestovních náhradách/ celkem 21 689 Kč, a dále 21 % DPH). Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů řízení v celkové výši 287 740,50 Kč (43 547,90 Kč + 244 192,60 Kč).

8. Proti rozsudku podal včasné odvolání žalovaný. Uvedl, že soud I. stupně se nevypořádal s jeho tvrzením a předloženým e-mailem ze dne 18. 8. 2021, dle nichž faktury, jejichž zaplacení se žalobkyně domáhá, byly stornované, a za ně byla vydaná faktura původní žalobkyně. Stornované faktury právně zanikly a není je možné použít jako základ nároku na zaplacení. Naopak faktury vystavené původní žalobkyní stornované nebyly (žalovaný je však neuznává). Soud neměl akceptovat výpověď svědka [jméno FO], že na faktuře vystavené žalovaným č. [číslo] není jeho podpis, neboť svědek [jméno FO] není věrohodný, když nevypovídal pravdu v jiných soudních řízeních týkajících se společnosti [právnická osoba]. [jméno FO] fakticky řídil společnost [právnická osoba], vedl zaměstnance společnosti zastrašováním a násilím, jež ovlivnilo výpovědi dalších svědků, což vyplývá z veřejných zdrojů. Soud proto pochybil, když nepřipustil další dokazování k okolnostem přijetí a uznání faktury č. [číslo] na částku 31 896 EUR. I svědkyně [jméno FO] byla v jiných řízeních hodnocena jako nevěrohodná, větší váhu je nutné přisuzovat výpovědi svědka [jméno FO]. Soud měl řešit, v jaké výši vznikl žalovanému nárok na provizi, k tomu žalovaný předložil řadu listinných důkazů i seznam zprostředkovaných obchodů. Vydání antigenních testů bylo náhradní plnění za nezaplacenou provizi žalovaného, vydání testů bez předchozího zaplacení by jinak nebylo možné. Pokud by byl žalovaný výjimkou, museli by si svědci vzpomenout na více detailů. Soud rovněž pochybil, když nepřiznal žalovanému ani část nákladů řízení, když žalobkyně prohrála první etapu ve výši 31 %. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud žalobu v plném rozsahu zamítl a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení.

9. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že k žádnému stornu faktur nedošlo, zároveň se jedná o nepřípustné nové tvrzení, vznesené až v rámci odvolání. Faktura sama o sobě navíc nezakládá nárok na zaplacení, rozhodující je, zda byla uzavřena smlouva a dodáno zboží, a to je v daném případě nesporné. Žádný ze svědků nepotvrdil, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena jakákoliv dohoda o zápočtu nebo o odběru testů zdarma, natož aby byly známy její parametry. Pouze pan [jméno FO] připustil, že se o nějaké dohodě jednalo, což neznamená, že byla skutečně uzavřena. Žalovaný v tomto směru neunesl důkazní břemeno. Ani případná nevěrohodnost svědků [jméno FO] a [jméno FO] by na tom nic nezměnila. Údajný ústně provedený zápočet žalovaný ani neprokázal, ani dostatečně netvrdil. Jednostranný zápočet musí být určitý, musí být jasné, jaká pohledávka se započítává vůči které, žalovaný však ani při svém výslechu neuvedl, že by takové jednání učinil. Po neúspěchu s tvrzením o zápočtu se žalovaný uchýlil k nové konstrukci o tzv. kompenzační dohodě, ani tuto novou verzi však žalovaný neprokázal a neuvedl její parametry (ani při svém výslechu). Je proto bezpředmětné zabývat se výší údajné provize žalovaného. Náklady řízení byly soudem vypočteny správně, není zřejmé, z čeho žalovaný dovozuje, že měl být úspěšný v rozsahu 31 %. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu potvrdil.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání při nařízeném jednání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a po zopakování dokazování e-mailem [jméno FO] z 18. 8. 2021, e-mailem žalovaného z 19. 8. 2021 a oznámením o postoupení pohledávky z 2. 10. 2021 dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je nedůvodné.

11. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně učinil z provedených důkazů v zásadě správná skutková zjištění, a též je správně právně posoudil.

12. Klíčové bylo v daném případě tvrzení žalovaného o uzavření ústní dohody mezi žalovaným a [právnická osoba] o tom, že žalovanému budou antigenní testy dodávány zdarma jako kompenzace za neuhrazenou provizi žalovaného, a toto tvrzení nebylo prokázáno.

13. Soud I. stupně hodnotil provedené důkazy v souladu s § 132 o.s.ř a v napadeném rozsudku podrobně vyložil, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil a proč dospěl k závěru, že uzavření ústní dohody prokázáno nebylo, a odvolací soud se s tímto hodnocením provedených důkazů ztotožňuje. Se závěrem soudu I. stupně, že z dosud provedených a označených důkazů nemá uzavření tvrzené dohody za prokázané, byl žalovaný seznámen při jednání dne 6. 2. 2025, kdy mu soud poskytl opakované poučení o jeho důkazní povinnosti v tomto směru dle § 118a odst. 3 o.s.ř., žalovaný po tomto poučení žádné další důkazy k prokázání uzavření dohody neoznačil.

14. K namítané nevěrohodnosti svědka [jméno FO] je třeba uvést, že soud I. stupně z výpovědi tohoto svědka učinil skutková zjištění jen potud, pokud obsah jeho výpovědi odpovídal i výpovědi žalovaného (tzn. ohledně skutečnosti, že žalovaný pro [právnická osoba] vykonával v dubnu 2021 zprostředkovatelskou činnost). Ohledně uzavření či neuzavření sporné ústní dohody o dodávkách testů zdarma soud z výpovědi svědka [jméno FO] neměl za prokázané ničeho. Skutečnost, že svědek [jméno FO] fakticky řídil chod společnosti [právnická osoba], prokázána byla (viz odst. 11. odůvodnění napadeného rozsudku), z toho však neplyne, že se žalovaným uzavřel předmětnou dohodu. Jde-li o otázku pravosti podpisu svědka [jméno FO] na faktuře vystavené žalovaným, odvolací soud souhlasí s tím, že další dokazování ohledně této otázky by bylo nadbytečné za situace, kdy tím mohlo být prokázáno pouze převzetí vystavené faktury, nikoli uzavření sporné dohody.

15. Tvrzení žalovaného o uzavření sporné dohody nepotvrdila žádná svědecká výpověď, ani výpověď svědka [jméno FO], jehož věrohodnosti se sám žalovaný dovolává (svědek [jméno FO] možnost existence takové dohody připustil, zároveň však uvedl, že jde jen o jeho domněnku, on sám takovou dohodu se žalovaným neuzavíral, jejímu uzavření nebyl přítomen, ani o uzavření konkrétní dohody nebyl informován), ani výpovědi svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO]. Uzavření dohody potvrdil pouze sám žalovaný při svém účastnickém výslechu, tento jediný důkaz, nekorespondující důkazům ostatním (ani e-mailu žalovaného z 19. 8. 2021, který zmiňoval možnost následného zápočtu), však k prokázání tvrzení žalovaného nestačí. Pokud šlo o skutečnost, že antigenní testy byly žalovanému dodány bez předchozího zaplacení, dle výpovědí svědkyň [jméno FO] a [jméno FO] k takovému postupu docházelo sice zřídka, ale někdy přece, a soud I. stupně vysvětlil, proč se jeví jako věrohodné, že k tomu došlo právě v tomto případě.

16. Soud I. stupně též správně vysvětlil, že dříve, než došlo k dodávkám antigenních testů žalovanému, nemohlo dojít k započtení vzájemných pohledávek mezi žalovaným a [právnická osoba], neboť žádná pohledávka [právnická osoba] za žalovaným na úhradu kupní ceny antigenních testů v té době ještě neexistovala. Že by k započtení vzájemných pohledávek žalovaného a [právnická osoba] došlo později (ať už jednostranným právním úkonem nebo ujednáním stran) žalovaný netvrdil, přestože k doplnění jednoznačných tvrzení o zápočtu pohledávek byl vyzván soudem I. stupně při jednání dne 4. 8. 2022 prostřednictvím poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.

17. Odvolací soud se dále zabýval námitkou „zrušení“ či „stornování“ faktur vystavených společností [právnická osoba], a v této souvislosti zopakoval některé důkazy provedené soudem I. stupně.

18. E-mailem z 18. 8. 2021 bylo prokázáno, že v tento den [jméno FO] informovala žalovaného, že faktury za dodání zboží vystavené společností [právnická osoba] byly zrušeny a zaslala žalovanému faktury, v nichž jako dodavatel zboží byla uvedena původní žalobkyně. E-mailem žalovaného z 19. 8. 2021 bylo prokázáno, že žalovaný s tímto postupem nesouhlasil, požadoval, aby fakturu opět vystavila společnost [právnická osoba], která mu dodala zboží, aby následně mohlo dojít k zápočtu, vzhledem k tomu, že žalovaný má za [právnická osoba] pohledávku přes 34 000 EUR.

19. Oznámením postoupení pohledávky ze dne 2. 10. 2021 bylo prokázáno, že [právnická osoba] žalovanému spolu s tímto oznámením znovu zaslala předmětné faktury (č. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo]), s uvedením, že původní žalobkyně předtím žalovaného vyzvala k úhradě omylem, pravým věřitelem pohledávek byla [právnická osoba], která pohledávku z předmětných faktur v mezidobí postoupila na původní žalobkyni.

20. Povinnost žalovaného uhradit kupní cenu dodaných antigenních testů nevznikla na základě vystavení faktur, ale na základě skutečnosti, že společnost [právnická osoba] žalovanému dodala objednané antigenní testy (toto bylo v řízení prokázáno dodacími listy i z nesporných tvrzení účastníků), a tím došlo k uzavření kupních smluv. Informace o „zrušení faktur“ nemohla mít za následek zánik pohledávky žalovaného, stejně jako vystavení faktur jiným subjektem (původní žalobkyní), který smlouvy se žalovaným neuzavřel a zboží žalovanému nedodal, nemělo za následek povinnost žalovaného k úhradě faktur tohoto subjektu. Aktivní věcná legitimace původní žalobkyně v tomto řízení nevyplývala z vystavení faktur původní žalobkyní, ale až z toho, že na ni smlouvou z 2. 10. 2021 společnost [právnická osoba] postoupila svou pohledávku za žalovaným.

21. Faktury je třeba vnímat pouze jako výzvy k úhradě kupní ceny, jež mohou být významné pro určení data splatnosti: podle § 1963 odst. 1 písm. a) o.z. platí, že je-li obsahem vzájemného závazku podnikatelů povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu, je cena splatná do třiceti dnů ode dne, kdy byla dlužníku doručena faktura nebo jiná výzva podobné povahy.

22. V daném případě, kdy byl žalovaný pracovnicí [právnická osoba] paní [jméno FO] informován o zrušení faktur vystavených [právnická osoba], nelze dle odvolacího soudu faktury takto zpochybněné jejich vystavitelem považovat za jednoznačnou výzvu k plnění, jež by přivodila splatnost kupní ceny dle § 1963 odst. 1 písm. a) o.z. Novou jednoznačnou výzvou k úhradě však bylo oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 10. 2021 (o němž žalovaný v řízení před soudem I. stupně učinil nesporným, že mu bylo doručeno), k němuž byly faktury opět připojeny a v němž byla předchozí nejasnost vysvětlena. Splatnost kupní ceny proto v souladu s § 1963 o.z. nastala 30 dnů od doručení tohoto oznámení, tzn. dnem 1. 11. 2021. V den následující se žalovaný se zaplacením dostal do prodlení a od tohoto dne do zaplacení je žalobkyně oprávněna požadovat kromě dlužné částky též úrok z prodlení dle § 1970 o.z., a to ve výši dle § 2 nařízení č. 351/2013 Sb., tzn. 8,5 % ročně. Soud I. stupně správně přiznal žalobkyni úrok z prodlení až od 17. 11. 2021 do zaplacení, neboť byl vázán jejím žalobním návrhem.

23. Odvolací soud shledal zcela správným i výrok II. o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně byla se svou žalobou převážně úspěšná, neúspěšná byla co do 20,5 % z původně žalované částky (když v této části žalobu vzala z vlastního rozhodnutí zpět), k čemuž však došlo ještě v počáteční fázi řízení. Po částečném zastavení řízení usnesením ze dne 6. 5. 2022 se již řízení vedlo pouze ohledně částky, s níž byla žalobkyně zcela úspěšná. Za nejspravedlivější způsob stanovení výše nákladů lze proto považovat ten, jejž zvolil soud I. stupně, tedy za fázi řízení až do částečného zastavení řízení, kdy tarifní hodnota předmětu sporu činila 895 050 Kč, přiznat žalobkyni poměrnou část 59 % jejích nákladů (79,5 % - 20,5 %), a za následující úkony již přiznat žalobkyni náklady v plné výši, vypočtené z nové tarifní hodnoty 711 450 Kč. Výpočet výše náhrady nákladů řízení soudem I. stupně odpovídá jak obsahu spisu, tak ustanovením a.t. a předpisů o cestovních náhradách, a odvolací soud na něj plně odkazuje.

24. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek v obou výrocích potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný.

25. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., když v odvolacím řízení byla žalobkyně plně úspěšná. Žalobkyni vznikly náklady odvolacího řízení v celkové výši 33 435,93 Kč: odměna advokáta dle § 7 a.t. z tarifní hodnoty 711 450 Kč za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) 2 x 11 180 Kč, 2 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a.t. ve znění od 1. 1. 2025, náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a.t. za 8 půlhodin po 150 Kč (1 200 Kč), cestovné dle § 13 odst. 1, 5 a.t. ve spojení s vyhl. č. 475/2024 Sb. za cestu [trasa] a zpět (410 km, os. automobilem [název] se spotřebou 5,6 l nafty/100 km) ve výši 3 173 Kč a 21% DPH z nákladů právního zastoupení 5 802,93 Kč).