pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. 11 C 128/2016-281

1. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitosti v k.ú. [část obce], obec Praha – k pozemku parc. [číslo] – ostatní plocha o výměře 548 m2 (výrok I.). Výrokem II. provedl vypořádání zrušeného spoluvlastnictví, a to tak, že nařídil prodej nemovitosti ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek dražby bude rozdělen mezi účastníky podle velikosti jejich podílů. Výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem V. České republice nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k pozemku parc. [číslo] o výměře 548 m2, ostatní plocha, v k. ú. [část obce], s tím, že sama vlastní podíl o velikosti id. [číslo] vzhledem k celku, 1. žalovaný vlastní id. [číslo], 2. a 3. žalovaný po id. [číslo], 4. žalovaná id. [číslo] a 5. žalovaná id. [číslo]. Uvedla, že žalované 4. a 5. po ní žádaly, aby jejich podíly odkoupila, ale cena, kterou požadovaly, byla pro žalobkyni nepřijatelná. Navrhla reálné rozdělení pozemku dle jednotlivých spoluvlastnických podílů s orientačním zakreslením v situačním plánku (1. žalovanému by tak připadlo 99,55 m2, 2. žalovanému 14,61 m2, 3. žalovanému 14,61 m2, 4. žalované 22,83 m2, 5. žalované 76,11 m2). Pro případ, že by pozemek nešel reálně rozdělit, navrhla jeho prodej ve veřejné dražbě a rozdělení výtěžku mezi účastníky podle jejich ideálních spoluvlastnických podílů.

3. První žalovaná souhlasila se zrušením podílového spoluvlastnictví s tím, že nemá ničeho ani proti reálnému rozdělení pozemku. Upozornila však na to, že předmětný pozemek je součástí nemovité kulturní památky„ sýpka usedlosti Klikovka“, a to spolu pozemky parc. [číslo]. Na části pozemku se navíc nachází zpevněná plocha a další neidentifikované stavby. Pro případ nemožnosti reálného rozdělení pozemku navrhla jeho přikázání do vlastnictví žalobkyně, neboť pozemek je obklopen pozemky v jejím vlastnictví.

4. Žalovaní 2. a 3. nesouhlasili s reálným rozdělením, neboť by tím pro ně vznikl zcela nevyužitelný pozemek o nepatrné výměře a v podstatě bez přístupu, proto navrhli, aby byl pozemek přikázán do vlastnictví žalobkyně, která má dostatek prostředků k zaplacení vypořádacích podílů. Navrhovaný prodej pozemku v dražbě označili za zjevně nevhodný, neboť cena pozemku by byla značně snížena tím, že předmětný pozemek navazuje na pozemek žalobkyně a je k němu přístup pouze přes její pozemek parc. [číslo].

5. Žalované 4. a 5. navrhly, aby byla žaloba zamítnuta. Uvedly, že reálné rozdělení není možné, neboť nelze zajistit, aby každý z takto vzniklých pozemků měl přístup k veřejné komunikaci, který je na jedné straně pouze přes pozemek parc. [číslo] v k.ú. [část obce], jež ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Přístup tak nelze řešit ani zřízením služebnosti. Nově vzniklé pozemky by nebyly pro žalované využitelné došlo by k jejich znehodnocení a snížení tržní ceny pozemku. Reálnému rozdělení pak brání také existence zděného oplocení pozemku ve vlastnictví žalobkyně, které by muselo být s jejím souhlasem odstraněno. Poukázaly na to, že žalobkyně jediná pozemek bezplatně užívá po dobu 15 let jako zahradu, a to ve funkční souvislosti s domem [adresa], který se nachází na sousedním pozemku (parc. [číslo]) a je rovněž ve vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně vlastní i pozemek parc. [číslo] přes který je jediný možný přístup na předmětný pozemek, a proto pouze pro ni má do budoucna využití pozemku jako zahrady smysl. Pozemek by měl být přikázán do vlastnictví žalobkyně za cenu v místě a čase obvyklou dle cenové mapy Hl. m. [obec].

6. Soud I. stupně provedl rozsáhlé dokazování listinami, ale i podrobné místní šetření s fotodokumentací. Na základě provedeného dokazování zjistil, že pozemek má nepravidelný tvar, téměř ve tvaru písmene L, přičemž částečně„ objímá“ pozemek parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce]. Spoluvlastníky předmětného pozemku o rozloze 548 m2 jsou žalobkyně s podílem o velikosti [číslo] na celku, 1. žalovaný o velikosti id. [číslo], 2. žalovaný o velikosti id. [číslo], 3. žalovaný o velikosti id. [číslo], předchůdce 4. žalované o velikosti id. [číslo] a 5. žalovaná o velikosti id. [číslo]. Jedná se o památkově chráněné území a nemovitou kulturní památku. Tato skutečnost jeho případnému reálnému rozdělení nebrání (jak vyplynulo ze zprávy odboru památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy ze dne [datum]). Pozemek je ze zadní strany a z levé strany lemován zdí, a to až ke štítu k ulici [ulice], který se nachází po levé straně budovy. [obec] pozemku tak, jak je zakreslena v katastru nemovitostí, neodpovídá zcela přesně hranici zahrady vytyčené plotem. [příjmení] pozemků parc. [číslo] jehož součástí je stavba, ([adresa]) a [číslo], na [list vlastnictví], vše k. ú. [část obce], je žalobkyně. Předmětný pozemek (parc. [číslo]) je dosud užíván žalobkyní jako zahrada.

7. Soud věc právně posoudil dle § 1140 a násl. o.z. Vyšel ze zákonem upraveného způsobu a pořadí vypořádání (§ 1147 o.z.). Dospěl k závěru, že nejsou podmínky pro reálné rozdělení pozemku, neboť jeho části vzniklé rozdělením by nemohly sloužit vlastníkům způsobem, který by odpovídal jejich povaze a společenskému zájmu. Vzal v úvahu jejich polohu, velikost i tvar a dospěl k závěru, že jednotlivé rozdělené pozemky by nebylo možné řádně užívat. Za zásadní překážku rozdělení pozemku shledal i to, že pozemky by nebyly přístupné z veřejné komunikace, ale pouze přes další pozemek ve vlastnictví žalobkyně (parc. [číslo]). Neshledal ani možnost vypořádání spoluvlastnictví přikázáním pozemku žalobkyni za náhradu, neboť žalobkyně výslovně uvedla, že přikázat pozemek do svého vlastnictví nechce, stejně jako ostatní spoluvlastníci. Odkázal v tomto směru na § 1147 o.z. z něhož jasně vyplývá, že podmínkou tohoto způsobu vypořádání spoluvlastnictví je souhlas spoluvlastníka, jemuž má být nemovitost přikázána do výlučného vlastnictví. Soud neshledal ani podmínky pro zamítnutí žaloby s odkazem na § 1140 odst. 2 o.z., neboť se nejedná o dobu nevhodnou ani k vypořádání spoluvlastnictví nedochází výlučně k újmě spoluvlastníka. Jako jedinou schůdnou variantou vypořádání spoluvlastnictví tak shledal prodej pozemku ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek bude rozdělen podle velikosti podílů účastníků (§ 1147 věta druhá o.z.). Současně s odkazem na platnou judikaturu konstatoval, že jednání žalobkyně neshledává nepoctivým, v rozporu s dobrými mravy a nelze z něj dovodit ani zneužití práva dle § 8 o.z.

8. O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu s tím, že se jedná o iudicium duplex, když žalobu mohl podat kdokoliv z účastníků a navíc nikdo z nich neměl plný úspěch ve věci.

9. O nákladech řízení státu rozhodl tak, že se ČR náhrada nákladů nepřiznává. Tyto náklady spočívaly v nákladech na znalecký posudek, který byl soudem zadán, aniž ho někdo z účastníků navrhl. Soud ho nakonec ani pro své konečné rozhodnutí s ohledem na zjištěné skutečnosti nepoužil.

10. Proti rozsudku podali odvolání žalobkyně a žalovaní 2. až 5.

11. Žalobkyně své odvolání směřovala jen do výroku III. o nákladech řízení. Uvedla, že jí náleží náklady řízení jako procesně úspěšné účastnici ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. a odkázala na stávající konkrétní judikaturu NS. Zdůraznila, že mezi účastníky byla sporná i otázka zrušení spoluvlastnictví, nikoliv pouze rozhodování o způsobu vypořádání.

12. K odvolání žalobkyně se vyjádřily 4. a 5. žalované a navrhly potvrzení výroku o nákladech řízení jako věcně správného. Poukázaly na to, že soud rozhodl o jiném způsobu vypořádání spoluvlastnictví, než žalobkyně navrhovala.

13. Žalovaní 2. a 3. podali odvolání do výroků I., II. a III., tj. do výroku o zrušení spoluvlastnictví, o způsobu jeho vypořádání a do výroku o nákladech řízení. Soudu vytkli, že zvolil nevhodný způsob vypořádání spoluvlastnictví účastníků. Zopakovali, že pozemek historicky náleží k pozemkům a stavbě ve výlučném vlastnictví žalobkyně, která jej fakticky dlouhá léta užívá, není dělitelný, a je bez přístupu z veřejné komunikace. Namítali, že soud neprovedl navržené důkazy ke zjištění majetkových poměrů žalobkyně, která je schopna pozemek odkoupit. Její jednání měli za šikanózní a v rozporu s dobrými mravy, neboť se snaží docílit toho, aby pozemek sama získala v dražbě za co nejnižší cenu. Navrhli změnu rozsudku tak, že spoluvlastnictví k uvedenému pozemku bude zrušeno s tím, že pozemek bude přikázán do výlučného vlastnictví žalobkyně s povinností vyplatit ostatní spoluvlastníky za cenu dle znaleckého posudku. Pokud odvolací soud neshledá podmínky pro změnu napadeného rozsudku jimi naznačeným směrem, požadovali změnu rozsudku tak, že žaloba bude jako celek zamítnuta.

14. K odvolání žalovaných 2. a 3. se vyjádřily žalované 4. a 5. Uvedly, že se ztotožňují s obsahem tohoto odvolání. Tvrdily, že soudem určený způsob vypořádání – prodej pozemku ve veřejné dražbě – fakticky zvýhodňuje žalobkyni, neboť má možnost využít předkupního práva a navíc vlastní bezprostředně sousedící pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa]. Kromě toho předmětný pozemek je přístupný pouze přes jiný pozemek ve vlastnictví žalobkyně (parc. [číslo]) a je tak využitelný pouze pro ni. Připojily se k odvolacímu návrhu žalovaných 2. a 3.

15. Žalované 4. a 5. dále samy podaly odvolání do výroku I. a II. rozsudku. Navrhly jeho změnu tak, že žaloba bude zamítnuta. Poukázaly na to, že u jednání soudu [datum] žalobkyně souhlasila s tím, že jí bude pozemek přikázán do vlastnictví za cenu [částka] za m2 Cena tohoto pozemku dle cenové mapy je nyní 7 019 Kč/m2. Zopakovaly skutečnosti ohledně užívání pozemku žalobkyní po dobu nejméně 10 let, dále ohledně absence přístupu k němu z veřejné komunikace, pouze přes další pozemek žalobkyně parc. [číslo] ve funkčním celku s budovou [adresa] a dalším pozemkem parc. [číslo] také ve vlastnictví žalobkyně. Popsaly, jak žalobkyně nabyla spoluvlastnictví k pozemku v roce 2006. Upozornily na to, že se nyní snaží získat pozemek za co možná nejnižší cenu, a že je to pouze ona, pro kterou má získání celého pozemku smysl. Vyslovily obavu, že veřejná dražba bude neúspěšná, o pozemek neprojeví zájem žádná třetí osoba a předmětný pozemek tak zůstane v nedořešeném spoluvlastnictví všech spoluvlastníků.

16. Odvolací soud přezkoumal z podnětu všech odvolání rozsudek soudu I. stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a § 212a o.s.ř. postupem podle § 214 odst. 1 o.s.ř. a aniž doplňoval dokazování, shledal všechna odvolání nedůvodnými.

17. Soud I. stupně provedl dostatečné dokazování včetně podrobného místního šetření s fotodokumentací, zjistil tak úplně skutkový stav, který zcela správně posoudil i po právní stránce. Odvolací soud se ve věci samé, tj. ohledně zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání, zcela ztotožňuje se závěry prvostupňového soudu a pro stručnost odkazuje na pečlivé a zcela vyčerpávající odůvodnění napadeného rozsudku.

18. Dle § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

19. Dle § 1144 odst. 1 o.z. je-li to možné rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

20. Dle § 1147 o.z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

21. Právní úprava neumožňuje zrušit spoluvlastnictví soudem v těch případech, kdy se spoluvlastník domáhá zrušení spoluvlastnictví v nevhodnou dobu nebo k újmě některého ze spoluvlastníků (§ [číslo]) a tehdy jsou-li dány důvody pro tzv. odklad zrušení spoluvlastnictví (§ [číslo] a § [číslo]). O takový případ se v projednávané věci nejedná. Všichni účastníci chtějí své spoluvlastnictví zrušit.

22. Rozhodnutí soudu o zrušení podílového spoluvlastnictví k nemovitostem je nedělitelné od dalšího výroku, kterým bylo provedeno jeho vypořádání.

23. Nedohodnou-li se spoluvlastníci, může kdokoliv z nich požádat soud o zrušení spoluvlastnictví s tím, že soud rozhodne o způsobu vypořádání (§ [číslo]) a není vázán návrhy účastníků. Zákon přesně stanoví pořadí jednotlivých způsobů vypořádání (§ [číslo]) – rozdělení společné věci, není-li možné přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků za náhradu nebo nařízení prodeje věci ve veřejné dražbě (§ [číslo]).

24. V prvém případě soud přihlíží k tomu, zda rozdělením věci nedojde k podstatnému snížení její hodnoty, zda by jednotlivé části věci mohly plnit své určení, zda by byly ekonomicky využitelné; pro tento účel hodnotí polohu pozemku, jeho velikost a tvar. Dle stávající judikatury je třeba hodnotit i to, zda u nově vzniklých pozemků je zajištěn přístup ke komunikaci přímo či cestou po cizím pozemku (viz např. rozsudek NS ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 22 Cdo 2163/2006).

25. V projednávané věci odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že pozemek nelze reálně rozdělit, ostatně s tím souhlasili i žalovaní 2. - 5. Vznikly by totiž pozemky o malých rozměrech, naprosto nevyužitelné, navíc bez přístupu z veřejné komunikace (jen přes další pozemek žalobkyně).

26. Přikázání věci do vlastnictví některého ze spoluvlastníků je v obecné rovině podmíněno naplněním určitých předpokladů. Ze subjektivního hlediska jde o zájem spoluvlastníka a jeho solventnost k vyplacení spoluvlastnického podílu. Objektivní hlediska pro toto rozhodnutí soudu doznala právní úpravou občanského zákoníku změny (oproti § 142 odst. občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013). Byla opuštěna tzv. privilegovaná kritéria velikosti podílu a účelného využití věci, když však ani v minulosti nebyly tyto skutečnosti jedinými či zásadně rozhodujícími. Tato hlediska je třeba hodnotit po nové právní úpravě i nadále a budou poměřována rovnocenně s ostatními významnými hledisky, jejichž existence bude v řízení účastníky tvrzena a prokázána, případně vyjde v průběhu řízení najevo. I nadále je třeba přihlédnout k velikosti spoluvlastnického podílu i účelnému využití nemovitosti z hlediska její ekonomické hodnoty, dále např. k historickým rodinným majetkovým vazbám, případně k postupu účastníků sporu při snaze o smluvní vypořádání.

27. Návrhu na přikázání věci žalobkyni nebylo možné vyhovět pro nesouhlas žalobkyně, který zákon pro tento případ vypořádání vyžaduje. Odvolací argumentace žalovaných 2-5 v tom směru, že žalobkyně měla již dříve zájem na získání vlastnictví celého pozemku a chtěla ho odkoupit za cenu 3 500 Kč/m2 s tím, že svůj zájem měla potvrdit i u jednání soudu dne [datum], je pro rozhodnutí této věci bez významu. Navíc je i částečně nepravdivá. Jak vyplynulo ze spisu, u ústního jednání dne [datum] byli účastníci dotazováni na stav mimosoudních jednání, zde žalobkyně uvedla, že k dohodě nedošlo, neboť ona sama by měla zájem na přikázání pozemku do svého vlastnictví jen pro případ ocenění pozemku částkou 3 500 Kč/m2, což za současných poměrů není reálné.

28. Jediným možným způsobem vypořádání tak zůstalo nařízení prodeje ve veřejné dražbě. Dražbou je veřejné jednání, jehož účelem je přechod vlastnického práva k předmětu dražby, konané na základě návrhu navrhovatele. Licitátor se obrací na předem neurčený okruh osob přítomných na předem určeném místě nebo v prostředí veřejné datové sítě na určené adrese s výzvou k podávání nabídek. Na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, přejde příklepem licitátora vlastnictví k předmětu dražby.

29. V projednávané věci se bude jednat o dražbu uloženou výrokem pravomocného a vykonatelného rozsudku, na níž se nevztahuje zákon č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách a bude ji třeba realizovat výkonem rozhodnutí, který lze zahájit na návrh kteréhokoliv ze spoluvlastníků. Soud tak bude postupovat způsobem upraveným zejména v § 348 a § 349 o.s.ř.

30. Pokud jde o další odvolací námitky, ani odvolací soud neshledává v jednání žalobkyně porušení dobrých mravů či zneužití práva. Jmenovaná se jen snaží vypořádat a dořešit spoluvlastnické vztahy mezi účastníky, a to zřejmě s přihlédnutím ke svým možnostem.

31. Pokud jde o solventnost žalobkyně, tu by mělo smysl prověřovat až v okamžiku jejího souhlasu s přikázáním věci do vlastnictví za náhradu, aby bylo postaveno najisto, že je schopna vyplatit ostatní spoluvlastníky. Zjišťování solventnosti žalobkyně za účelem závěru, že má dostatek na vyplacení spoluvlastníků, když jí pro nesouhlas pozemek přikázán do výlučného vlastnictví být nemůže, postrádá smysl.

32. Námitka, že v případě neprodání pozemku v dražbě, zůstanou spoluvlastnické vztahy nedořešené, koresponduje s procesním návrhem žalovaných na zamítnutí žaloby, kdy by výsledek byl pro spoluvlastnické vztahy stejný.

33. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky (III.) je správný, když odkazuje na iudicium duplex. V tomto směru je namístě odkázat na nález ÚS z [datum] sp. zn. IV. ÚS 404/22, který zásadním způsobem mění dosavadní judikaturu NS, která vycházela z procesního úspěchu i ve sporech o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, Ústavní soud se nyní přiklání k principu, že v případě iudicia duplex (např. řízení o vypořádání společného jmění manželů nebo o vypořádání spoluvlastnictví) má být pravidlem nepřiznání náhrady nákladů žádnému z účastníků řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř.

34. S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích o věci samé (I. a II.), i ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky (III.) potvrdil dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný.

35. Další akcesorický výrok o nákladech řízení státu (IV.) neshledal odvolací soud správným. V dané věci byl soudem nařízen znalecký posudek k ocenění předmětného pozemku v aktuálních cenách. Stalo se tak v situaci, kdy bylo navrženo a zvažováno vypořádání spoluvlastnictví přikázáním nemovitosti žalobkyni za náhradu. Posudek, byť nebyl konkrétně žádným z účastníků navržen, byl vypracován v zájmu vyřešení sporu mezi účastníky. To, že nakonec bylo rozhodnutí soudu takové, že závěry posudku nebyly využity, nic nemění na tom, že byl vypracován v zájmu všech účastníků sporu. Proto je na místě, aby se na zaplacení náhrady nákladů řízení státu podíleli všichni rovným dílem.

36. Jedná se o znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení], za nějž bylo přiznáno a státem vyplaceno znalečné celkem ve výši [částka] (usnesení ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 11 C 128/2016-122 a ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 11 C 128/2016-152). Na každého z účastníků tak připadne částka [částka], kterou jim odvolací soud uložil uhradit. Tímto způsobem změnil výrok IV. rozsudku dle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř.

37. Výrok o nákladech odvolacího řízení byl učiněn dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na již zmiňovanou povahu řízení iudicium duplex a na shora uvedený nález ÚS.