Rozhodnutí 17 Co 176/2024-209

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), že žaloba s tím, že je žalovaná povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá (výrok II.), žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokáta (výrok III.) a žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] náklady znaleckého zkoumání [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Rozhodl tak o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že od žalované koupil ojetý automobil Lexus, od kupní smlouvy však odstoupil pro nesoulad s kupní smlouvou (ve smlouvě byl uveden nájezd 265 000 km, ve skutečnosti byl nájezd 265 000 mil) a pro vady vozidla, a požaduje proto vrácení kupní ceny [částka] a vrácení [částka] za zakoupení paliva do vozidla. Žalovaná namítala, že žalobce byl při uzavírání smlouvy upozorněn, že nájezd je v mílích, ne v kilometrech, a že k poškození motoru vozidla došlo po uzavření kupní smlouvy, když žalobce bez chladící kapaliny dojel do servisu žalované.

3. Soud I. stupně na základě provedených důkazů učinil skutkový závěr, že žalovaná inzerovala vozidlo jako vozidlo s nájezdem 265 000 km, v popisné části inzerátu poté bylo uvedeno, že vozidlo má nájezd v mílích. Dne [datum] účastníci uzavřeli písemnou kupní smlouvu, ve které je uvedeno, že nájezd vozidla je 265 000 km a odpovídá skutečnému nájezdu km. Kupní cena ve výši [částka] byla zaplacena na účet žalované. Vozidlo bylo předáno žalobci dne [datum] a prakticky okamžitě začalo signalizovat přehřívání motoru. Žalobce vozidlo dovezl do servisu žalované na adrese [adresa], k provedení diagnostiky motoru. O provedení diagnostiky a zjištění závad vyrozuměn nebyl. Žalobce od smlouvy odstoupil dopisem ze dne [datum] pro nesoulad s kupní smlouvou /nájezd km/ a vady vyskytující se na vozidle v době prodeje vozidla /přehřívání motoru/, opakovaně vyzval žalovanou k vrácení kupní ceny. Skutkový stav byl spolehlivě zjištěn provedenými důkazy, další důkazy nebylo třeba provádět.

4. Právně soud věc posoudil dle ustanovení o kupní smlouvě dle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Pokud prodávající inzeruje prodej věci s určitou vlastností a po uzavření kupní smlouvy vyjde najevo, že věc tuto vlastnost nemá (např. nájezd v km), jde o vadu věci. Podle § 2161 o.z. žalovaná jako prodávající odpovídala žalobci jako kupujícímu za to, že věc při převzetí [datum] neměla vady, zejména že měla vlastnosti, které si strany ujednaly (nájezd 265 000 km), a takové vlastnosti, které prodávající nebo výrobce popsal nebo které kupující očekával s ohledem na povahu zboží a na základě reklamy jím prováděné (opět nájezd 265 000 km). V řízení byl prokázán nesoulad s kupní smlouvou (vozidlo mělo ve skutečnosti najeto 427 [právnická osoba] namísto inzerovaných 265 000 km), a dále bylo prokázáno, že téměř okamžitě po převzetí vozidla se na vozidla vyskytla vada – přehřívání motoru. Znalec uvedl, že nelze zjistit, co bylo vadné dříve – jestli těsnění [právnická osoba], nebo šlo o přehřívání [právnická osoba] v důsledku chybějící chladící kapaliny. Za obě tyto možné vady nese odpovědnost žalovaná, když i předání vozidla bez chladící kapaliny je porušením § 2161 o.z. Pokud žalovaná tvrdila, že byl kupující seznámen s jiným nájezdem km, sama to popírá v inzerci a v kupní smlouvě; pokud skutečný nájezd vozidla uvedla do popisné části inzerátu (která není kritériem pro vyhledávání vozů na stránkách www.sauto.cz), jde o „lstivé zastření vady“ ve smyslu § 2103 o.z. Nesoulad s kupní smlouvou v počtu najetých km je tak zásadní vadou, že podle § 2169 o.z. opravňuje kupujícího od kupní smlouvy odstoupit bez dalšího. Odstoupení od smlouvy ze dne [datum] jako jednostranný projev vůle bylo doručeno žalované nejpozději [datum], od uvedeného data se právní vztah účastníků změnil na vztah z bezdůvodného obohacení a strany jsou povinny si vrátit, co plnily. Žalovaná je tedy povinna vrátit žalobci kupní cenu [částka] a žalobce žalované předmětný automobil, který však již má žalovaná ve svém držení. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení, o němž rozhodl dle § 1970 o.z. a nařízení č. 351/2013 Sb., když žalobce požadoval úrok z prodlení až od [datum], tedy ode dne pozdějšího, než nastalo prodlení ([datum]). Ohledně částky za palivo do nádrže vozidla soud žalobu zamítl pro neunesení důkazního břemene.

5. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení téměř zcela úspěšný, plnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku [částka] a nákladů zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“): odměna dle § 7 a.t. za 4 úkony po [částka], 4 paušální náhrady výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a.t. a 21 % DPH ve výši [částka]. Povinnost k náhradě nákladů státu (za znalecký posudek a výslech znalce) v celkové výši [částka] soud podle § 148 o.s.ř. uložil žalované.

6. Proti vyhovujícímu výroku I. a výrokům o nákladech III. a IV. podala žalovaná včasné odvolání. Namítla, že současné masivní poškození motoru je zapříčiněno tím, že žalobce vozidlo po výskytu poruchy neodstavil, ale prakticky bez chladící kapaliny dojel do servisu. Není pravda, že se tak stalo po dohodě s pracovníkem žalované. Žalobce tím porušil zásadu generální prevence, tím je vyloučeno podle § 2170 o.z. jeho právo z vadného plnění. Naopak ze strany žalované nešlo o vadné plnění, které by ve smyslu § 2106 o.z. představovalo podstatné porušení smlouvy zakládající žalobcem uplatněné nároky. Žalovaná žalobci poskytla plnění bezvadné, což bylo osvědčeno jak podrobnou prohlídkou vozidla a zkušebními jízdami, tak předchozí prohlídkou včetně emisí na STK. Žalobcem při odstoupení vytýkaná vada (údajné nedostatečné chlazení motoru) se na vozidle v době prodeje nevyskytovala, proto na ni žalovaná ani nemohla žalobce upozornit. Žalovaná žalobci přípisem sdělila, že ke zjištění příčiny a rozsahu poškození je třeba provést podrobnou prohlídku a zjistit finanční náročnost opravy. Požádala žalobce o vyjádření, zda si vyzvedne vozidlo neopravené, případně kdy se dostaví k jednání o možnostech oprav, z domluvené prohlídky 2x sešlo. Otázka nájezdu vozidla byla žalobci objasněna při jednání o uzavření kupní smlouvy, administrativním pochybením prodávajícího nebyl v kupní smlouvě opraven údaj o počtu najetých km. K těmto svým tvrzením žalovaná označila důkazy (výpověď osoby, která to žalobci objasnila, a sice druhého jednatele žalované pana [jméno FO], a kupní smlouvu). Návrh na výslech pana [jméno FO] soud nedůvodně zamítl. Odstoupení v kupní smlouvě sjednáno nebylo a zákonné podmínky pro jednostranné odstoupení žalobcem nebyly splněny. Z výslechu znalce vyplynulo, že žalobce najezdil s předmětným vozidlem minimálně 180 až 200 km, tedy nikoli, že žalobce s vozidlem nedojel ani domů, jak měl za prokázané soud. Žalovaná v odvolání cituje z protokolu o výslechu znalce, a uvádí, že znaleckým posudkem byla domněnka, že automobil se přehříval již při převzetí kupujícím, jednoznačně vyvrácena. V rozporu s protokolem o jednání vůbec nezaznělo poučení dle § 118b o.s.ř. a § 119a o.s.ř. (což je zřejmé ze zvukového záznamu). Soud tedy znemožnil žalované prokázat rozhodné skutečnosti, když neprovedl žalovanou navrhované důkazy a neposkytl jí příslušná poučení. Protože nenastala koncentrace řízení, lze nadále uvádět další tvrzení a důkazy. Pokud měl žalobce pocit, že vozidlo není v pořádku, měl se vrátit k prodávajícímu a uplatnit práva z vad podle § 2208 o.z. Schůzka v servisu domluvená na [datum] byla bezvýsledná, protože se nedostavil žalovanou sjednaný technik. Bylo prokázáno, že vozidlo bylo předáno bez presumované závady a pravděpodobně je poškodil žalobce svým nezodpovědným počínáním, případně se na vozidle mohla objevit závada odpovídající obvyklému opotřebení. Obojí by bylo třeba dalším dokazováním potvrdit nebo vyvrátit, zejména když znalecký posudek příčinu poškození neodhalil. Závěr nalézacího soudu je tak přinejmenším předčasný. Ze všech uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, případně aby doplnil dokazování, rozsudek změnil tak, že žaloba se zamítá, a přiznal žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. Žalobce uvedl, že napadený rozsudek je správný. Vada vozidla spočívající v nesouladu udávaného nájezdu se skutečně ujetou vzdáleností byla zjištěna, rozdíl mezi udávaným a skutečným nájezdem je značný a žalobce by při znalosti skutečného stavu vozidlo nezakoupil. Žalovaná se snažila tuto vadu lstivě zastřít. Znalec navíc zjistil, že vozidlo bylo účastno celkem v 7 pojistných událostech, na to měl prodávající kupujícího upozornit. Žalobce byl v postavení spotřebitele. Soud v napadeném rozsudku uvádí všechny rozhodné skutečnosti, tedy obsah inzerce i kupní smlouvy, k objasnění, jak byl stav vozidla deklarován. Tvrzení o ústní informaci o skutečném nájezdu je neprokázané, taková informace by navíc nevedla ke změně kupní smlouvy sjednané písemně. Navrhovaný výslech jednatele žalované by tak na věci nic nezměnil, navíc účastnický výslech je z pohledu důkazní síly nejslabší. Soud správně tento důkaz vyhodnotil jako nadbytečný. Pokud jde o poruchu vozidla, z iniciativy žalované bylo vozidlo rozmontováno, což limitovalo možnosti znaleckého zkoumání. Připuštění, že technicky možné by bylo i poškození motoru nedolitím chladicí kapaliny, nevyvrací odpovědnost žalované. Je třeba vycházet z nepatrné ujeté vzdálenosti a doby provozu motoru řádově v minutách, s tím, že vozidlo bylo zakoupeno a předáno žalobci jako vozidlo schopné provozu. Nelze odůvodnit prodej vozidla ve stavu, kdy s ním kupující ani nedojede domů na krátkou vzdálenost, tedy např. bez provozních náplní. Ke vzniku takového poškození motoru by vozidlo muselo být bez chladící kapaliny už u žalované, a zároveň by musel být nefunkční sytém kontroly hladiny chladící kapaliny. Pravděpodobnější je, že příčinou bylo vadné těsnění hlavy válců, které vedlo k přehřátí motoru, nicméně je zřejmé, že vozidlo nebylo způsobilé ani krátkodobého provozu a nemělo obvyklé vlastnosti, které by kupující ojetého provozuschopného vozidla důvodně očekával. Jak absence chladící kapaliny, tak nefunkční kontrola její hladiny by byly vadami neslučitelnými s provozuschopností vozidla ve sjednaném nebo obvyklém rozsahu, a žalovaná žalobce na tyto vady neupozornila. Žalobce v řízení podrobně popsal, jak postupoval po zjištění, že se motor přehřívá, postupoval tak po dohodě se žalovanou, včetně volby servisu. Žalovaná nyní tvrdí, že žalobce měl s vozidlem ujet 180 – 200 km, což je dezinterpretace výslechu znalce, který srovnal stav nájezdu zaznamenaný při STK a stav nájezdu v době svého zkoumání. To neznamená, že tu vzdálenost ujel žalobce, který nezajišťoval STK ani kontrolu emisí (obojí probíhalo na různých místech). Tvrzení, že tuto vzdálenost ujel žalobce v předmětný den, bylo uplatněno až v odvolání, jde tedy o nepřípustnou novotu. Z časového hlediska je to nereálné, chyběl pro to rozumný důvod, a neodpovídá to vzdálenosti místa prodeje vozidla, bydliště žalobce a servisu. Primární důvod odstoupení od smlouvy (zjištěný rozpor s kupní smlouvou) byl tvrzen od počátku, postup soudu I. stupně tedy nebyl překvapivý, pro výjimky z koncentrace řízení či rozsáhlejší poučovací povinnost nebyl důvod. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a žalobci přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání při nařízeném jednání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a aniž doplňoval dokazování, dospěl k závěru, že odvolání žalované je nedůvodné.

9. Skutková zjištění učiněná soudem I. stupně jsou správná a dostatečná pro rozhodnutí ve věci.

10. Pokud šlo o tvrzení žalované, že žalobce před převzetím vozidla věděl o skutečném „nájezdu“ automobilu v kilometrech (tedy o tom, že počet najetých kilometrů byl podstatně vyšší, než 265 000 km uvedených v kupní smlouvě), neboť o něm byl při sjednávání kupní smlouvy informován jednatelem žalovaného, odvolací soud shledává, že navržený účastnický výslech jednatele žalovaného pana [jméno FO], případně i účastnický výslech žalobce (který v řízení setrvale tvrdil, že o skutečném nájezdu automobilu nebyl informován) by nemohly tuto skutečnost prokázat, ba naopak, že samotná kupní smlouva toto tvrzení vyvrací. Konkrétní údaje o prodávaném vozidle byly do kupní smlouvy dopisovány ručně, včetně počtu najetých kilometrů. Nic tedy nebránilo tomu, aby ve smlouvě bylo buď ručně dopsáno, že uváděný nájezd „265 000“ není údajem v kilometrech, ale v mílích, nebo tomu, aby údaj byl přepočten na kilometry a ve smlouvě byl rovnou uveden správný nájezd v kilometrech. Pokud by byla otázka počtu najetých kilometrů mezi žalobcem a žalovanou (jejím jednatelem) před uzavřením kupní smlouvy projednávána a žalobce by byl na pravý stav upozorněn, jak žalovaná tvrdila, obě strany by uvedenému údaji věnovaly pozornost a při uzavírání kupní smlouvy by nemohlo dojít k pochybení spočívajícímu v uvedení údaje v kilometrech místo v mílích. To platí tím spíše, že hned za příslušným číselným údajem je ve smlouvě uvedeno, že „odpovídá skutečnému počtu najetých kilometrů“, což podtrhuje jeho důležitost, a žalovaná jakožto podnikatel v oboru prodeje vozidel si důležitosti tohoto údaje musela být vědoma. Naopak vědomost žalobce o skutečném nájezdu vozidla nelze dovozovat ani z údaje o nájezdu vozidla v mílích, uvedeného v textové části inzerátu na prodej vozidla, za situace, kdy tento údaj byl skryt v textové části, zatímco v na první pohled viditelných údajích o nájezdu vozidla (jež jsou, jak podotýká soud I. stupně, i kritérii při vyhledávání vozidel v internetové inzerci) je opakovaně uvedena hodnota „265 000 km“. Doplňovat dokazování účastnickými výslechy bylo proto nadbytečné.

11. Soud I. stupně správně smlouvu uzavřenou mezi účastníky posoudil jako smlouvu kupní ve smyslu § 2079 a násl. o.z. Protože žalovaná smlouvu uzavírala jako podnikatel a žalobce jako spotřebitel a k uzavření kupní smlouvy došlo v r. 2022, správně byla aplikována též tzv. „zvláštní ustanovení o prodeji zboží v obchodě“, tedy ustanovení Pododdílu 5 (§ 2158 a násl.) ve znění do [datum] (před novelizací o.z. zákonem č. 374/2022 Sb.). Tato ustanovení jsou speciální k obecné úpravě práv z vadného plnění u kupní smlouvy (§ 2099 a násl. o.z.), před novelizací provedenou zákonem č. 374/2022 Sb. však nebyla u smluv uzavíraných se spotřebitelem vyloučena subsidiární aplikace ujednání o právech kupujícího z odpovědnosti za vady dle § 2106 a § 2107 o.z.

12. Podle § 2106 odst. 1 o.z. je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo: a) na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci, b) na odstranění vady opravou věci, c) na přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo d) odstoupit od smlouvy. Podle § 2106 odst. 2 o.z. kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího; to neplatí, žádal-li kupující opravu vady, která se ukáže jako neopravitelná. Neodstraní-li prodávající vady v přiměřené lhůtě či oznámí-li kupujícímu, že vady neodstraní, může kupující požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo může od smlouvy odstoupit. Podle § 2106 odst. 3 o.z. nezvolí-li kupující své právo včas, má práva podle § 2107 (tedy práva jako při nepodstatném porušením smlouvy).

13. Podle § 2161 o.z. prodávající odpovídá kupujícímu, že věc při převzetí nemá vady. Zejména prodávající odpovídá kupujícímu, že v době, kdy kupující věc převzal, a) má věc vlastnosti, které si strany ujednaly, a chybí-li ujednání, takové vlastnosti, které prodávající nebo výrobce popsal nebo které kupující očekával s ohledem na povahu zboží a na základě reklamy jimi prováděné, b) se věc hodí k účelu, který pro její použití prodávající uvádí nebo ke kterému se věc tohoto druhu obvykle používá, c) věc odpovídá jakostí nebo provedením smluvenému vzorku nebo předloze, byla-li jakost nebo provedení určeno podle smluveného vzorku nebo předlohy. Podle § 2161 odst. 2 o.z. projeví-li se vada v průběhu šesti měsíců od převzetí, má se za to, že věc byla vadná již při převzetí.

14. Podle § 2165 odst. 1 o.z. je kupující je oprávněn uplatnit právo z vady, která se vyskytne u spotřebního zboží v době dvaceti čtyř měsíců od převzetí.

15. Podle § 2169 odst. 1 o.z. nemá-li věc vlastnosti stanovené v § 2161, může kupující požadovat i dodání nové věci bez vad, pokud to není vzhledem k povaze vady nepřiměřené, ale pokud se vada týká pouze součásti věci, může kupující požadovat jen výměnu součásti; není-li to možné, může odstoupit od smlouvy. Je-li to však vzhledem k povaze vady neúměrné, zejména lze-li vadu odstranit bez zbytečného odkladu, má kupující právo na bezplatné odstranění vady.

16. Podle § 2170 o.z. právo z vadného plnění kupujícímu nenáleží, pokud kupující před převzetím věci věděl, že věc má vadu, anebo pokud kupující vadu sám způsobil.

17. Žalobce dopisem ze dne [datum] (tedy ve lhůtě 24 měsíců od převzetí automobilu) uplatnil práva z odpovědnosti za vady koupeného automobilu, když odstoupil od kupní smlouvy o prodeji automobilu pro 2 různé vady automobilu: nesouhlas počtu najetých kilometrů s kupní smlouvou a vadu spočívající v přehřívání automobilu.

18. Nesouhlas deklarovaného počtu najetých kilometrů se skutečným stavem je rozporem s kupní smlouvou ve smyslu § 2161 o.z., a již výše bylo uvedeno, že odvolací soud souhlasí se závěrem, že kupující (žalobce) před převzetím automobilu o tomto nesouhlasu s kupní smlouvou nevěděl. Není tedy ve vztahu k této vadě na místě aplikovat § 2170 o.z. a vyloučit odpovědnost prodávajícího.

19. Dle judikatury Nejv. soudu (např. usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) je počet ujetých kilometrů při prodeji motorového vozidla jednou z podstatných skutečností určujících výši jeho prodejní ceny. Cenu a atraktivnost ojetého vozu určuje především technický stav, rok výroby a intenzita s jakou byl používán předchozím majitelem. O těchto skutečnostech dobře odpovídá stav počítadla kilometrů. Dle rozsudku Nejv. soudu sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], pokud je v kupní smlouvě vozidlo identifikováno (i) tachometrovým náběhem kilometrů, tak jeho technický stav musí odpovídat – kromě jiných znaků – také ujetým kilometrům. Prodávající vystupující jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti se nemůže zprostit odpovědnosti, že tomu tak není, tj. nepoměřovat celkový technický stav vozidla tachometrovému náběhu uvedenému ve smlouvě. Zásadní rozdíl mezi stavem deklarovaným a stavem skutečným v době prodeje představuje rozpor s kupní smlouvou, který nelze odstranit, příp. který činí věc neupotřebitelnou.

20. Odvolací soud považuje v daném případě rozdíl mezi v kupní smlouvě uvedeným a skutečným „nájezdem“ předmětného vozidla, způsobený rozdílnými jednotkami, v nichž je údaj uváděn (265 000 km vs. 265 000 mil, tedy více než 426 000 km) za zásadní rozdíl ve smyslu výše citované judikatury, ovlivňující podstatně cenu ojetého vozu i zájem potenciálního kupujícího o něj (pozn. ve skutečnosti byl rozdíl uváděného a skutečného nájezdu ještě vyšší, vzhledem k tomu, že podle znaleckého posudku byl dne [datum], tedy k datu uzavření kupní smlouvy před předáním automobilu žalobci, zaznamenán při měření emisí stav tachometru „266 318“ a při STK „266 322“, přičemž uvedené údaje z logiky věci rovněž musí být v mílích). Jedná se o rozpor s kupní smlouvou ve smyslu § 2161 o.z., a zároveň o vadné plnění představující podstatné porušení smlouvy ve smyslu § 2106 odst. 1 o.z., žalobce byl proto oprávněn z tohoto důvodu od smlouvy odstoupit. V písemném odstoupení ze dne [datum] byla konkrétním způsobem uplatněna příslušná vada a je z něj nepochybná i volba nároku z vadného plnění (odstoupení od smlouvy). Vada byla uplatněna ve lhůtě dle § 2165 odst. 1 o.z., a na straně kupujícího odvolací soud neshledává liknavost při jejím uplatnění, když byla uplatněna několik dní po převzetí automobilu, tedy bez zbytečného odkladu.

21. Již na základě uvedeného rozporu s kupní smlouvou byly tedy naplněny podmínky pro odstoupení od smlouvy, a odstoupení bylo platné.

22. Pokud šlo o druhou vadu, přehřívání vozidla, i zde se jednalo o rozpor s kupní smlouvou, a to ve smyslu § 2161 písm. a) a b) o.z., neboť přehřívání automobilu, k němuž došlo dne [datum], znemožňovalo jeho další provoz a kupující nepochybně očekává při koupi (byť ojetého) automobilu, že tento bude schopen provozu. Provozování automobilu je též účelem, k němuž se automobil obvykle používá. Podle § 2161 odst. 2 o.z. se má za to, že předmětný automobil byl vadný již při převzetí.

23. Tvrzení žalované, že uvedené poškození automobilu způsobil kupující po převzetí automobilu (což by domněnku existence vady k datu převzetí automobilu vyvrátilo, a zároveň by tím došlo k vyloučení práv z vadného plnění ve smyslu § 2170 o.z.), nebylo prokázáno, a to ani zpracovaným znaleckým posudkem doplněným výslechem znalce. Znalec (i vzhledem k tomu, že v mezidobí došlo k demontáži a rozebrání motoru vozidla) nedokázal zodpovědět, zda došlo k přehřívání motoru v důsledku jiných poškození vozidla nebo zda další znalcem shledaná poškození vozidla jsou důsledkem přehřívání motoru, k němuž mohlo dojít např. v důsledku nedostatečného množství chladící kapaliny v chladící soustavě. Ani námitka žalované, že žalobce najel s vozidlem větší počet kilometrů, nebyla prokázána. Dle znaleckého posudku byl při prohlídce vozidla znalcem v r. 2023 stav tachometru 266 445 mil, předtím při STK dne [datum] byl stav tachometru 266 322 mil. Z uvedeného nicméně neplyne, že rozdíl (123 mil) najel s vozidlem žalobce a že nedošlo k ujetí této vzdálenosti ještě před předáním vozidla žalobci (údaj o nájezdu vozidla v kupní smlouvě zcela zřejmě skutečnému nájezdu v době předání automobilu žalobci neodpovídal). Za této procesní situace by obecně bylo na místě poučit žalovanou dle § 118a odst. 3 o.s.ř., že svá tvrzení o způsobení příslušné vady vozidla žalobcem neprokázala, v daném případě by však tento postup byl nadbytečný, neboť podmínky odstoupení od smlouvy byly naplněny již z důvodu jiné reklamované vady automobilu (viz výše).

24. V dané věci nelze použít § 2208 o.z., jehož aplikaci žalovaná v řízení opakovaně navrhuje, neboť jde o ustanovení týkající se smlouvy o nájmu a vad pronajaté věci.

25. Námitka, že účastníkům nebyla poskytnuta ani další procesní poučení (poučení o koncentraci řízení dle § 118b o.s.ř. a poučení dle § 119a odst. 1 o.s.ř.) nebyla důvodná. Dle zvukového záznamu z prvního a jediného jednání soudu I. stupně byli účastníci před skončením tohoto jednání poučeni nejen odkazem na příslušná zákonná ustanovení (jejichž znalost lze u právních zástupců z řad advokátů očekávat), ale též stručným vysvětlením, že veškeré důkazy musí účastníci uplatnit do skončení tohoto prvního jednání. Na tato poučení též zástupci účastníků příslušným způsobem reagovali (žalobce uvedl, že nemá další důkazní návrhy, žalovaná trvala na již zamítnutém návrhu na výslech jednatele [jméno FO]).

26. Soud I. stupně správně posoudil i důsledky odstoupení od smlouvy, tedy že vztah mezi účastníky se změnil na vztah z bezdůvodného obohacení a žalovaná, která již má ve své dispozici předmětné vozidlo, je povinna vrátit žalobci zaplacenou kupní cenu. Povinnost žalované k vrácení kupní ceny vyplývá z § 2993 o.z., přičemž žalobce vyzval žalovanou k vrácení kupní ceny již přímo v odstoupení od smlouvy ze dne [datum] (vzhledem k domněnce doby dojití dle § 573 o.z. se žalovaná dostala do prodlení s vrácením kupní ceny dne [datum]), a následně znovu v předžalobní výzvě z [datum]. S ohledem na prodlení žalované s vrácením kupní ceny byl důvodný i požadavek na úrok z prodlení dle § 1970 o.z., ve výši dle nařízení č. 351/2013 Sb.

27. Rozhodnutí o věci samé tedy odvolací soud shledal věcně správným.

28. Pokud jde o výrok o nákladech řízení mezi účastníky, soud I. stupně sice svůj výrok odůvodnil ustanovením § 142 ost. 2 o.s.ř., je však zřejmé, že žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení proto, že žalobce měl neúspěch jen v poměrně nepatrné části sporu, tedy postupoval dle § 142 odst. 3 o.s.ř. Soud ovšem opomenul, že součástí nákladů žalobce byla i zaplacená (a spotřebovaná) záloha na znalečné ve výši [částka], celkové náklady řízení žalobce se tedy skládají z nákladů právního zastoupení včetně DPH ve výši [částka], zaplaceného soudního poplatku [částka] a zaplacené zálohy na znalečné [částka], celkem jde o částku [částka].

29. Výrok o náhradě nákladů státu („nákladů znaleckého zkoumání“) se též správně opírá o výsledky řízení, tedy v souladu § 148 odst. 1 o.s.ř. byla náhrada nákladů státu uložena žalované. I zde však byla nesprávně stanovena výše nákladů, když státu vznikly náklady vyplacením znalečného za znalecký posudek a výslech znalce, ale pouze v té části, v níž nebylo znalečné uhrazeno ze složené zálohy. Ze znalečného přiznaného znalci za zpracovaný posudek [částka] bylo znalci z prostředků státu vyplaceno pouze [částka] (jak vyplývá z obsahu spisu; [částka] bylo uhrazeno ze žalobcem složené zálohy), spolu se znalečným za výslech znalce [částka] tedy činí celková výše nákladů státu [částka].

30. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný, ve výroku III. jej podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí [částka], jinak jej v tomto výroku potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný, ve výroku IV. jej podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil jen tak, že výše nákladů činí [částka], jinak jej i v tomto výroku potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný.

31. Zamítavý výrok II. nebyl odvoláním napaden a nabyl již samostatně právní moci.

32. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., když v odvolacím řízení byl plně procesně úspěšný žalobce. Žalobci vznikly náklady odvolacího řízení v celkové výši [částka]: odměna advokáta dle § 7 a.t. z tarifní hodnoty [částka] za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) 2 x [částka], 2 paušální náhrady hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 a.t. a 21 % DPH z nákladů právního zastoupení [částka].