pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. 10 C 257/2021-78

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, jako nemajetkové újmy, která mu byla způsobena nesprávným úředním postupem státních orgánů v Zařízení pro zajištění cizinců v [obec] (dále také jen ZZC). Tvrdil, že neoprávněně vstoupil na území České republiky, bez platného cestovního dokladu a bez oprávnění k pobytu, byl zajištěn a umístěn v ZZC, v noci z 10. na [datum] na něm byly [jméno] [příjmení] spáchány trestné činy, přečin vydírání a zvlášť závažný zločin [uvedený]. Pachatel B. [příjmení] přiznal vinu, byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, k vyhoštění z České republiky na 10 let a k náhradě nemajetkové újmy žalobci ve výši [částka], na odčinění duševních útrap. ZZC nebylo v době, kdy tam byl žalobce umístěn řádně zabezpečené a způsobilé k zajištění cizinců, byl odpojen telefonní automat, z něhož by bylo možno si zavolat pomoc, protože B. [příjmení] neustále volal na tísňové linky, tlačítka [příjmení] nebyla funkční, nebyla učiněna žádná opatření vůči B. Arseniukovi, o němž bylo známo, že je agresivní, byl volně umístěn k dalším osobám, žalobce nebyl poučen o možnostech přivolání pomoci, bezpečností agentura, která objekt střežila nereagovala na blokování monitorovací kamery otevřenými dveřmi, v průběhu noci došlo k poruše monitoru kamery. Žalobce v ranních hodinách dne [datum] z obavy o svůj život vyskočil z okna budovy, způsobil si tříštivou zlomeninu obratle s poškozením míchy. Nechal si vypracovat znalecký posudek na ohodnocení bolestného, bylo stanoveno částkou [částka], která byla žalovanou uhrazena. Dále se domáhal náhrady škody ve výši [částka], která je tvořena náklady na vypracování znaleckého posudku a obstarání zdravotnické dokumentace ve výši [částka], náklady na právní zastoupení ve výši [částka] (za převzetí věci, sepsání výzvy k mimosoudnímu jednání, sepsání stížnosti Veřejnému ochránci práv, sepsání žaloby), náklady na tlumočení ve výši [částka]. Nárok uplatnil u žalované podáním ze dne [datum], bylo mu uhrazeno bolestné, zbylý nárok uspokojen nebyl.

2. Žalovaná souhlasila s tím, že dne [datum] obdržela žádost žalobce ze dne [datum] o náhradu nemajetkové újmy a bolestného, s výhradou dalších nároků. Shledala, že příčinou vzniku škody bylo jednání B. [příjmení], kterému mohlo být při dodržení bezpečnostních opatření zabráněno, uznala odpovědnost státu za škodu na zdraví žalobce, vyslovila mu omluvu a lítost nad důsledky jednání B. [příjmení], uhradila bolestné ve výši [částka]. Požadovanou náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] odmítla uspokojit, s odkazem na trestní řízení, v němž byla B. [příjmení] uložena povinnost k náhradě nemajetkové újmy žalobci ve výši [částka]. Proti nároku na náhradu nemajetkové újmy vznesla námitku promlčení s tím, že k vzniku nemajetkové újmy došlo dne [datum], žádost o náhradu nemajetkové újmy u ní byla uplatněna dne [datum], dva měsíce po uplynutí zákonné 6 měsíční lhůty, žaloba byla podána až dne [datum]. Nároky z titulu náhrady škody měla za nedůvodné. Navrhla zamítnutí žaloby.

3. Žalobce v reakci na vyjádření žalované namítal, že vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, vzhledem k okolnostem případu. Poukázal na to, že je cizinec, vietnamské národnosti, že neovládá český jazyk, v České republice se ocitl bez své vůle, nezná právní předpisy, že od [datum] byl po dobu tří měsíců hospitalizován, vzhledem k povaze trestné činnosti a utrpěnému traumatu nebyl schopen o svém případu hovořit, natož uplatnit nárok na odškodnění, že mu byl dne [datum] ustanoven zástupce pro trestní řízení, jako zvlášť zranitelné oběti. Trestní řízení proběhlo [datum], v průběhu hlavního líčení odsouzený prohlásil vinu, až tímto okamžikem bylo postaveno najisto, že na něm byla spáchána trestná činnost a z trestního spisu vyplynulo konkrétní pochybení žalované.

4. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení o zaplacení částky [částka] (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení [částka] se specifikovaným příslušenstvím (výrok II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), vyslovil, že stát nemá právo na náhradu nákladů tlumočného (výrok IV.).

5. Po provedeném dokazování a na základě nesporných tvrzení účastníků vyšel ze zjištění, že dne [datum] bylo Policií ČR KŘP Ústeckého kraje, odbor cizinecké policie vydáno rozhodnutí o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění, neboť neoprávněně vstoupil na území ČR bez platného cestovního dokladu a bez oprávnění k pobytu, ve večerních hodinách téhož dne byl žalobce umístěn do ZZC [obec] – [ulice]. V prostorách zařízení, kde byl žalobce umístěn, byl odpojen telefonní automat, na pokojích nebyla funkční tlačítka [příjmení], to vše z důvodu chování [jméno] [příjmení] (volání na tísňové linky, poškození kabeláže a signalizačního zařízení). [jméno] [příjmení] byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, k vyhoštění z České republiky na 10 let a k náhradě nemajetkové újmy žalobci ve výši [částka], byl uznán vinným, že v průběhu období od 22:30 hodin dne [datum] do 8:45 hodin dne [datum] popsaným jednáním spáchal zvlášť závažný zločin [uvedený] a přečin vydírání vůči žalobci a dalšímu poškozenému. Žalobce z obavy před dalším týráním a požadavky pachatele vyskočil z okna budovy, způsobil si tříštivou zlomeninu jednoho obratle s poškozením míchy, byl hospitalizován do [datum]. Usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne [datum] byl žalobci ustanoven zmocněnec pro trestní řízení Mgr. [jméno] [příjmení], LL.B., jako zvlášť zranitelné oběti trestného činu. Dne [datum] zmocněnec soudu sdělil, že se mu podařilo zjistit kontaktní adresu žalobce i číslo mobilního telefonu, dne [datum] žalobce obdržel prohlášení oběti o dopadu trestného činu na její život. Dopisem ze dne [datum] žalobce Krajskému soudu v Praze vyčíslil náhradu škody za duševní útrapy a bolestné. Dne [datum] proběhlo hlavní líčení, za přítomnosti žalobce a jeho zmocněnce, podáním ze dne [datum] žalobce vyúčtoval náklady zastoupení v trestní věci, mimo jiné za úkony [datum] – prostudování spisu, [datum] a [datum] porada s klientem a účast u hlavního líčení. Žalobce nebyl po převozu do ZZC poučen o tom, jak si přivolat pomoc, bojí se kontaktu s cizinci evropského původu, o předmětné noci nechce mluvit, myslet na ni, má z toho špatný pocit, může pracovat, ale ne tam, kde se dlouho stojí, při delším stání cítí přetížení, rád by setrval v České republice. Dne [datum] v době od 10:00 hodin do 11:15 hodin proběhla mezi žalobcem a koncipientkou právního zástupce žalobce porada, za účelem nároku na náhradu škody, za účasti tlumočnice. Za tlumočení, překlady, cestovné a poštovné bylo vyúčtováno [částka]. Dopisem ze dne [datum] žalobce prostřednictvím advokáta žádal žalovanou o náhradu nemajetkové újmy [částka] (za umístění a držení v ZZC, které k tomu nebylo způsobilé) a bolestného [částka]. Žalovaná se dopisem ze dne [datum] žalobci za nedodržení bezpečnostních opatření omluvila, odmítla uspokojit nárok na zaplacení částky [částka], přislíbila úhradu bolestného.

6. Řízení o zaplacení částky [částka] (za pořízení znaleckého posudku a výpis ze zdravotnické dokumentace) bylo zastaveno podle ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. z důvodu zpětvzetí žaloby, když žalovaná tuto částku žalobci zaplatila.

7. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil po právní stránce podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále také jen zákon). Nejprve se zabýval vznesenou námitkou promlčení a na základě posouzení věci dle ust. § 32 odst. 3, § 35 odst. 1 zákona a § 6 odst. 2 o.z. dospěl k závěru, že uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] je promlčen, když pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby k uplatnění tohoto nároku je rozhodující, kdy se poškozený dozví o vzniklé újmě, o nepříznivých důsledcích, které v jeho poměrech nastaly, žalobce měl vědomost o vzniklé újmě dne [datum], od tohoto dne se odvíjí šestiměsíční subjektivní promlčecí doba, která marně uplynula dne [datum], přičemž pro počátek běhu promlčecí doby není rozhodná vědomost o nesprávném úředním postupu. Žalobce uplatnil nárok u žalované podáním ze dne [datum], doručeným dne [datum], po uplynutí promlčecí doby.

8. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 1205/2020, dle něhož dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do ústavně chráněného principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. Dospěl k závěru, že za situace, kdy byl žalobce hospitalizován do [datum], dne [datum] mu byl ustanoven zmocněnec - advokát, který se s celým spisem seznámil dne [datum], dne [datum] měl kontakt na žalobce, [datum] vyčíslil náhradu škody, mohl žalobce zastoupený advokátem včas uplatnit náhradu nemajetkové újmy, když současně nebylo ani tvrzeno, že by žalovaná námitkou promlčení jakkoli zneužívala svého práva na úkor žalobce.

9. Nárok na náhradu škody ve výši [částka] zamítl jako nedůvodný, neboť dle ust. § 31 odst. 4 zákona žalobce nemá právo na náhradu nákladů za sepsání výzvy k mimosoudnímu uplatnění nároku, sepis stížnosti Veřejnému ochránci práv bezprostředně nesouvisí s projednávanou věcí, další náklady právního zastoupení (převzetí věci a příprava zastoupení - porada, sepis žaloby) a náhrada tlumočného by žalobci mohly náležet, pokud by byl s žalobou úspěšný.

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšná žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala. O nákladech státu za tlumočení bylo rozhodnuto dle § 18 o.s.ř.

11. Rozsudek, zamítavý výrok, napadl žalobce včasným odvoláním. Nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně o promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy. Poukazoval na to, že byl z Oblastní nemocnice [obec] propuštěn do domácího léčení dne [datum] a dovozoval, že od tohoto dne by měla začít běžet promlčecí lhůta, neboť odpadla překážka, pro kterou svůj nárok nemohl uplatnit. Dovolával se ust. § 651 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník. Měl za to, že nárok byl u žalované uplatněn včas, v šestiměsíční lhůtě běžící od [datum], od [datum] do [datum], kdy mu byl doručen dopis žalované, ve kterém nárok odmítla, se běh promlčecí lhůty stavěl, zákonná lhůta by uběhla dne [datum], žaloba však byla podána dne [datum]. Namítal rozpor námitky promlčení s dobrými mravy, pokud by promlčecí lhůta běžela bez ohledu na jeho hospitalizaci, byl by právní předpis vůči němu nepřiměřeně tvrdý a takový výklad by znamenal, že by nárok musel uplatnit již v nemocnici, bez ohledu na svůj zdravotní stav a bez možnosti poradit se se svým právním zástupcem. Soudu I. stupně vytýkal přílišný formalismus, závěr, že promlčecí lhůta běžela bez ohledu na hospitalizaci měl za absurdní, v rozporu s legitimním očekáváním a dovozoval odepření spravedlnosti. Poukazoval na specifičnost daného případu, na to, že se žalovaná svým jednáním do jisté míry sama podílela na trestné činnosti odsouzeného a z toho pramenící újmě, jež mu vznikla. Odkazoval na nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 643/04, a sp. zn. I. ÚS 3391/15. Tvrdil, že od napadení není schopen pracovat, je odkázán na pomoc rodiny, neziskových organizací a vietnamské komunity, že šest měsíců po napadení řešil holé přežití, že nespolupracoval s orgány činnými v trestním řízení pro silné trauma, o napadení nechtěl mluvit ani se svým zástupcem či před soudem, že mu nelze zazlívat, že se v České republice ocitl bez znalosti jazyka, bez finančních prostředků a bez pomoci. Navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

12. Žalovaná naopak trvala na potvrzení napadeného rozsudku pro jeho věcnou správnost. Poukazovala na to, že žalobci byl ustanoven zástupce dne [datum], který se s celým spisem seznámil dne [datum], že od ukončení žalobcovy hospitalizace zbývaly do konce promlčecí doby tři měsíce, v nichž mohl nárok uplatnit. Odkaz na ust. § 651 o.z. měla za nepřípadný. Dovozovala, že vznesení námitky promlčení není v rozporu s dobrými mravy, neboť využila svého práva k vznesení námitky v souladu se zákonem. Podotkla, že k zamítnutí žaloby na náhradu škody žalobce neuvedl žádnou odvolací argumentaci.

13. K dotazu odvolacího soudu žalobce při odvolacím jednání sdělil, že odvolání směřuje i do zamítavého výroku o náhradě škody, který má za nesprávný.

14. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které mu předcházelo dle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

15. Žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy a náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem orgánů státu v ZZC [obec] [ulice], spočívajícího v tom, že v důsledku nedostatečného zabezpečení (nefungující [příjmení] tlačítka, odpojení telefonního automatu, umístění agresivní osoby volně s ostatními, nefungující monitorovací kamery) byl napaden, byly na něm spáchány trestné činy, před dalším napadením se musel zachránit skokem z okna a utrpěl závažný zásah do osobnostní sféry.

16. Žalovaná nezpochybňovala, že žalobci vznikla škoda jednáním B. Arseniuka, že jeho jednání mohlo být při zachování bezpečnostních opatření zabráněno, jinak řečeno, že došlo k pochybení při zabezpečení osob umístěných v ZZC, uplatněnému nároku na náhradu nemajetkové újmy se bránila vznesením námitky promlčení.

17. Odvolání žalobce směřuje hlavně proti závěru soudu I. stupně, že nárok na náhradu nemajetkové újmy je promlčen, když dovozoval, že počátek běhu promlčecí lhůty by měl být stanoven až od [datum], kdy byl propuštěn z hospitalizace, nikoli od [datum], kdy ke vzniku nemajetkové újmy došlo.

18. Podle ust. § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále také jen zákon) nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

19. Podle ust. § 35 odst. 1 zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

20. Podle ust. § 14 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

21. Podle ust. § 14 odst. 3 zákona uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

22. Podle ust. § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

23. Žalobce se o vzniku nemajetkové újmy dozvěděl dnem, kdy vznikla tj. dne [datum], od tohoto data je třeba, jak správně dovodil soud I. stupně, počítat běh šestiměsíční promlčení lhůty, správný je rovněž jeho závěr, že promlčecí lhůta dnem [datum] marně uplynula, neboť nárok nebyl uplatněn u soudu, nebyl uplatněn ani u žalované, tak, aby se dalo hovořit o stavění běhu promlčecí lhůty dle ust. § 35 odst. 1 zákona, když k uplatnění nároku u žalované došlo až dnem [datum], kdy jí bylo doručeno podání žalobce ze dne [datum].

24. Argumentace žalobce ust. § 651 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (o.z.), dle něhož promlčecí lhůta neběží po dobu, dokud trvá vyšší moc, která věřiteli v posledních šesti měsících promlčecí lhůty znemožnila právo uplatnit, je nepřípadná, neboť žalobci po dobu šesti měsíců běžící promlčecí lhůty nebylo znemožněno uplatnění práva.

25. Odvíjení počátku běhu promlčecí lhůty od data, kdy byl žalobce propuštěn z nemocnice do domácího léčení nemá oporu v zákoně. Žalobce byl od [datum] do [datum] hospitalizován, ovšem po operaci byl v průběhu července [rok] přeložen (pro fyzickou neobslužnost a potřebu ošetřovatelského servisu) do léčebny dlouhodobě nemocných, nedá se hovořit o tom, že by v této době nemohl komunikovat s okolím. Dne [datum] mu byl ustanoven zmocněnec – advokát, který se s jeho případem seznámil [datum]. Žalobci tedy nic nebránilo v tom, aby minimálně po dobu tří měsíců nárok vůči žalované uplatnil, konečně byl schopen uplatnit nárok na náhradu nemajetkové újmy v rámci trestního řízení (v prosinci [rok]), chybí tedy relevantní důvod pro neuplatnění nároku v řízení občanskoprávním. V poslední den promlčecí lhůty ([datum] dopoledne) proběhla komunikace mezi žalobcem a právním zástupcem, za účasti tlumočnice o možnostech postupu ve věci náhrady nemajetkové újmy, i v tento den bylo možno, prostřednictvím zástupce, nárok neformálně předběžně uplatnit u žalované (§14 zákona). Z uvedeného i z argumentace žalobce (reakce na žalovanou vznesenou námitku promlčení) je zjevné, že žalobce běh promlčecí lhůty nesprávně odvíjel od ukončení trestního řízení s B. [příjmení] (prosinec [rok]), když dovozoval, že teprve jeho odsouzením bylo postaveno najisto, že došlo ke spáchání trestné činnosti. Odsouzení pachatele však na běh promlčecí lhůty ve vztahu k uplatnění nároku vůči žalované, nemá žádný vliv, vznik nároku vůči žalované není odvislé od odsouzení [příjmení]. Arseniuka.

26. Soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že uplatnění námitky promlčení žalovanou není v rozporu s dobrými mravy, odkázal na přiléhavé rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 1205/2020, také lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 26 Cdo 45/2010, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 4112/2010. Ze skutkových zjištění soudu I. stupně nevyplývá a konečně žalobce ani nic takového netvrdil, že by žalovaná vznesením námitky promlčení jakýmkoliv způsobem zneužívala svého práva na úkor žalobce, že by jejím úmyslem bylo žalobce poškodit. Jak plyne z argumentace žalobce, rozpor námitky promlčení s dobrými mravy spatřuje v újmě, která mu byla způsobena trestným činem, tyto okolnosti se ovšem s důvody pro něž by bylo lze shledat rozpor s dobrými mravy míjí. Jakkoli lze žalované vytýkat, že nezajistila dostatečnou bezpečnost zajištěných osob, není na místě tvrdit, že se na spáchání trestného činu sama podílela, stejně jako nelze žalované přičítat k tíži, že se žalobce ocitl v České republice bez znalosti jazyka a finančního zabezpečení, neboť žalovaná se nijak nepodílela na rozhodnutí žalobce vstoupit neoprávněně na území České republiky Odvolací soud v žádném případě nepochybuje o tom, že k napadení žalobce [příjmení]. Arseniukem v ZZC nemělo dojít, že bezpečnost tam umístěných osob měla být zajištěna, jde však o skutečnosti vztahující se k nároku samotnému, nikoli primárně k důvodům, pro něž by námitka promlčení měla být žalované upřena. Žalobce měl k dispozici profesionální pomoc advokáta, jeho nárok mohl být v průběhu promlčecí lhůty, minimálně od října [rok] do [datum] řádně uplatněn. Nelze totiž pomíjet ani skutečnost, že žalobce si musí, jako jiný věřitel, hlídat běh promlčecích lhůt tak, aby své právo ve stanovené lhůtě vykonal (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 2651/2010).

27. Odkaz žalobce na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 643/04 je nepřípadný, neboť v té věci se jednalo o zcela jiné skutkové okolnosti, o nepoctivé jednání mezi členy nejbližší rodiny, o závazkový vztah mezi matkou a synem, které se od souzené věci naprosto liší.

28. Ani odkaz žalobce na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 3391/15 neshledává odvolací soud přiléhavým, neboť v té věci se jednalo o několikaleté trestní stíhání žalobce pro jednání, jež nakonec nebylo shledáno ani trestným činem, ani přestupkem, jednalo se o komplikované řízení v jehož rámci musel žalobce řešit nejen majetkové záležitosti, ale rovněž se vypořádat s úmrtím (sebevraždou) nejbližší osoby, manželky a matky jeho nezletilé dcery. Žalobce v této věci se sice po napadení B. [příjmení] vyrovnával s psychickými následky útoku, nicméně do [datum] mu byl poskytnut plný ošetřovatelský servis, poté mohl setrvat v pobytovém zařízení, své materiální zabezpečení řešit nemusel, byla mu poskytnuta podpora jako osobě zranitelné (oběti) a byla mu poskytnuta profesionální právní pomoc k uplatnění nároků na náhradu újmy. Jak bylo již shora uvedeno, přes všechny obtíže, které řešil, žalobce za pomoci advokáta byl schopen uplatnit nárok na náhradu nemajetkové újmy v trestním řízení, které pro něj muselo být náročnější s ohledem na možnou obavu ze setkání s pachatelem, tudíž lze logicky usuzovat, že mu nic nebránilo uplatnit prostřednictvím zástupce nárok vůči žalované v řízení civilním.

29. Pokud jde o nárok na náhradu škody ve výši [částka], dle jeho specifikace se nejedná o škodu ve smyslu ust. § 2894 a násl. o.z., kterou se rozumí újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, skutečnou škodou potom negativní zásah do existujícího majetkového stavu poškozeného, tedy o jeho snížení, o plnění, které musel poškozený vynaložit v důsledku škodní události. Žalobce jako škodu uplatňuje náklady tohoto soudního řízení, nikoli škodu, která by v jeho majetkové sféře vznikla v příčinné souvislosti se škodnou událostí. Soud I. stupně správně dovodil, že tento nárok není důvodný, náklady řízení by žalobci mohly být přiznány, pokud by s uplatněným nárokem uspěl. [příjmení] toho ani cestou náhrady nákladů řízení by se žalobci nemohlo dostat odměny za stížnost Veřejnému ochránci práv, která není v přímé souvislosti s projednávanou věcí, ani odměny za mimosoudní uplatnění nároku (§ 31 odst. 4 zákona) a výše odměny za právní zastoupení by se nemohla odvíjet od žalované částky, ale činila by [částka] za jeden úkon právní služby dle § 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 1791/2015). Soud I. stupně postupoval správně, pokud tento nárok zamítl.

30. S ohledem na všechny shora uvedené důvody byl rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku II. jako věcně správný potvrzen podle ust. § 219 o.s.ř., včetně správného akcesorického výroku III. o nákladech řízení spočívajícího na závěru, že žalobce byl s nárokem na náhradu škody úspěšný jen v malé části (zaplacených [částka], § 146 odst. 2 o.s.ř.), s nárokem na náhradu nemajetkové újmy neuspěl vůbec, tedy převážně úspěšná byla žalovaná, která náklady řízení nepožadovala.

31. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. á contrário, když úspěšná žalovaná náhradu nákladů řízení nežádala.