o zaplacení 600 000 Kč s příslušenstvím

1. Soud I. stupně shora uvedeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 600 000 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.) a náklady řízení ve výši 26 700 Kč (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce se domáhal po žalovaném vrácení zápůjčky ve výši 600 000 Kč. Žalobce nejdříve tvrdil, že tato částka byla žalovanému poskytnuta v hotovosti ve 3 částech, a to 250 000 Kč dne 4.2.2023 a dne 9.2.2023 a 100 000 Kč dne 13.2.2023. Účastníci sepsali dne 13.2.2023 dohodu o uznání dluhu, s tím, že bude vrácen do 3 měsíců. Dne [datum] byla sepsána nová dohoda o uznání dluhu s novou lhůtou splatnosti do 2 měsíců s tím, že bylo současně zřízeno zástavní právo ke dvěma prstenům žalovaného. Později v průběhu řízení žalobce změnil svá tvrzení v tom směru, že žalovanému ve skutečnosti půjčil 20 000 EUR, z toho 10 000 EUR dne 14.2.2023 převodem na účet a 10 000 EUR v hotovosti a žalovaný se zavázal na plnění zápůjčky zaplatit 600 000 Kč. Sám žalobce si tuto částku půjčil od pana [jméno FO], který mu ji převedl na účet a vyplatil mu ještě 2 000 EUR v hotovosti. Vzhledem k tomu, že půjčka nebyla žalovaným vrácena, žalobce nemohl uhradit půjčku panu [jméno FO], který vymáhal tuto částku po žalobci soudně.

3. Žalovaný nárok žalobce neuznal. Tvrdil, že od žalobce obdržel zápůjčku jen ve výši 10 000 EUR, která mu byla zaslána na účet, tzn. v přepočtu šlo o částku 230 000 Kč. Žádné další peníze v hotovosti od žalobce neobdržel. Žalovaný podepsal dohodu o uznání závazku v češtině, přesto, že česky nerozumí, a proto, že je důvěřivý. Uvedl, že dal žalobci do zástavy dva prsteny v hodnotě 700 000 Kč a tím svůj dluh považoval za uhrazený.

4. Soud I. stupně se v dané věci zabýval rozdílnými tvrzeními účastníků a v rámci dokazování zjišťoval, zda došlo k předání částky 10 000 EUR v hotovosti žalovanému, zda má žalovaný vracet žalobci 600 000 Kč, zda zastavené prsteny žalovaného přecházejí do vlastnictví žalobce a zda tímto způsobem zaniká dluh žalovaného u žalobce. Provedl rozsáhlé listinné dokazování, dále dokazování [aplikace] a e-mailovou komunikací účastníků a přepisem audionahrávek hovorů mezi účastníky. Tyto nahrávky připustil k důkazu i přes nesouhlas žalovaného s tím, že žalobce není schopen prokázat jinak poskytnutí prostředků ve výši 20 000 EUR, zejména jejich části 10 000 EUR v hotovosti.

5. Provedeným dokazováním soud I. stupně zjistil, že dne 14. 2. 2023 mezi účastníky došlo k podpisu listiny, v níž bylo sjednáno, že žalobce žalovanému poskytl/poskytne 600 000 Kč se splatností 3 měsíce. Žalobci byla od pana [jméno FO] dne 14. 2. 2023 na jeho účet zaslána částka 20 000 EUR a dále pan [jméno FO] žalobci předal částku 2 000 EUR v hotovosti. Žalobce panu [jméno FO] částku nevrátil včas a k jejímu vymožení bylo vedeno panem [jméno FO] u Obvodního soudu pro [adresa] řízení sp. zn. [spisová značka], které skončilo soudním smírem, v němž se žalobce zavázal panu [jméno FO] vrátit tuto částku ve splátkách s tím, že po splacení dluhu budou žalobci vráceny dva prsteny, které má pan [jméno FO] v zástavě. Tyto prsteny mu dal do zástavy žalobce poté, co začal mít problém se splácením dluhu od žalovaného. Dne 14. 2. 2023 převedl žalobce žalovanému na účet částku 10 000 EUR, a to na základě žádosti žalovaného. Dále žalobce poskytl žalovanému dalších 10 000 EUR v hotovosti. Účastníci se dohodli, že namísto těchto částek žalovaný žalobci vrátí částku 600 000 Kč. Dne 11. 4. 2023 byla mezi účastníky uzavřena zástavní smlouva na dva prsteny v žalovaným uváděné hodnotě 600 000 Kč a 100 000 Kč. V písemné zástavní smlouvě nebylo sjednáno, že by si žalobce mohl v případě prodlení žalovaného prsteny ponechat na úhradu dluhu. Byla zrušena původní dohoda ze dne 13. 2. 2023 a uzavřena dohoda nová se splatností 2 měsíce znějící na stejnou částku 600 000 Kč. Zastavené prsteny má u sebe pan [jméno FO] jako zástavu poskytnutou žalobcem na jeho zápůjčku.

6. Soud I. stupně věc právně posoudil dle § 556, § 2053, § 2390, § 2391, § 2392 o.z. a dospěl k závěru, že v písemné zástavní smlouvě nebyla sjednána propadná zástava. Současně byla zrušena původní dohoda ze dne 13. 2. 2023 a uzavřena dohoda nová se splatností 2 měsíce znějící na stejnou částku 600 000 Kč. Žalovaný žalobci přes výzvy nikdy žádné prostředky nevrátil. Neuvěřil žalovanému, že mu žalobce převedl 10 000 EUR proti jeho vůli a že ho donutil podepsat smlouvu v českém jazyce, ač česky nerozumí a učinil tak proto, že je důvěřivý. Nevzal v úvahu potvrzení o úhradě dluhu ze dne 27.4.2023, které bylo předloženo žalovaným jen na fotografii s tím, že neměl originál. Bylo zjištěno, že toto potvrzení žalovanému zaslal žalobce na [aplikace], aby viděl, že potvrzení je připraveno ihned, jak dluh uhradí a jeho originál má do té doby u sebe. Soud vysvětlil, že je zřejmé, že částka 20 000 EUR při platném kurzu nepředstavuje v přepočtu 600 000 Kč, ale posoudil část této částky v souladu s § 2392 a § 2391 o.z. jako úrok či dohodu o jiném převodním kurzu. Poté dospěl k závěru, že byl naplněn hlavní znak zápůjčky, tj. že žalobce fakticky předal žalovanému 20 000 EUR s tím, že žalobci bude na tuto zápůjčku vrácena částka 600 000 Kč, k čemuž nedošlo. Za situace, kdy nebyla sjednána propadná zástava, prsteny, které předal žalovaný žalobci byly jen zárukou vrácení finančních prostředků, nikoliv plněním na dluh. Soud tak žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost k náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř.

7. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání. Namítal, že rozsudek je postaven na nestandardně provedeném dokazování, když plnění žalobce mohlo být prokázáno jinak než předloženými nahrávkami, pořízenými bez jeho souhlasu a vědomí, s jejichž použitím v řízení nesouhlasil. Navíc část komunikace účastníků v nahrávkách je vytržena z kontextu, což jim dává jiný význam, než jak byly myšleny. Dále namítal nelogičnost jednání žalobce, který měl dostat od pana [jméno FO] celou částku 22 000 EUR na účet a žalovanému by ji půjčil částečně v hotovosti a částečně z účtu. V daném případě nebylo žádným důkazem prokázáno, že by žalobce zaplatil žalovanému v hotovosti 10 000 EUR. Upozornil na to, že neovládá češtinu a textu dohod nerozuměl a podepsal je proto, že byl důvěřivý. Dále tvrdil, že pochází ze zámožných poměrů a dostal se do tíživé situace, což se žalobce dozvěděl díky své práci tlumočníka na [orgán]. Proto žalobce žalovaného kontaktoval a v podstatě proti jeho vůli převedl na žalovaného peníze. Žalovaný byl žalobou překvapen, neboť měl za to, že mezi účastníky byl proveden zápočet, když žalobci připadly prsteny v hodnotě přesahující 600 000 Kč. Žalobce vše chtěl mít podchyceno písemně s ověřenými podpisy, a proto soudu mělo být divné, že by si nenechal potvrdit předání vysoké částky v hotovosti. Dále žalovaný soudu vytýkal, že nebyl poučen o tom, že žalobce unáší své důkazní břemeno, a proto sám nenavrhl důkaz výpisem z účtu žalobce, jímž by bylo bývalo prokázáno, že k předání hotovosti nemohlo dojít. Setrval na svém tvrzení, že předání částky 10 000 EUR v hotovosti do jeho dispozice nebylo prokázáno. Dále upozornil na to, že uznání závazku ze dne 13.2.2023, které soud posoudil jako dohodu o zápůjčce, bylo fakticky provedeno až 14.2.2023, kdy na něm byly připojeny ověřené podpisy účastníků. Navrhl změnu rozsudku tak, aby žaloba byla zamítnuta, případně zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

8. Žalobce ve vyjádření k odvolání shledal rozsudek správným. Pokud jde o nahrávky rozhovorů mezi účastníky, poukázal na platný občanský zákoník, který zvukové i obrazové záznamy v civilním řízení připouští i bez souhlasu nahrané osoby. Uvedl, že žalovaný má na svědomí množství finančních podvodů. Měl však zato, když společně na [Anonymizováno] Městské části [adresa] podepsali s ověřenými podpisy uznání dlužné částky 600 000 Kč, že se jedná o dostačující potvrzení o tom, že žalovanému předal i 10 000 EUR v hotovosti. Navrhl potvrzení rozsudku.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalovaného rozsudek soudu I. stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a § 212a o.s.ř., postupem podle § 214 odst. 1 o.s.ř., a bez dalšího dokazování dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

10. Prvostupňový soud provedl všechny pro rozhodnutí podstatné důkazy a pro právní posouzení věci samé si tak opatřil veškerá relevantní skutková zjištění, na jejichž základě bylo možné projednávanou věc náležitě právně posoudit a rozhodnout. Závěr soudu prvního stupně o skutkovém stavu věci přitom odvolací soud považuje za logický výsledek provedeného dokazování, opřený o řádné zhodnocení jednotlivých důkazů, jež vyhovuje požadavkům vyplývajícím z § 132 o. s. ř. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav projednávané věci, který poté též správně posoudil i po stránce právní. Odvolací soud s jeho závěry souhlasí a pro stručnost odkazuje na podrobné odůvodnění jeho rozsudku. Vzal za prokázané, že žalobce půjčil žalovanému částku 20 000 EUR (převodem a v hotovosti), zapůjčenou částku měl žalovaný vrátit v korunách, a to ve výši 600 000 Kč do 12.6.2023. Účastníci sice uzavřeli zástavní smlouvu na dva prsteny žalovaného, ale nejednalo se o zástavu propadnou, kterou by si žalobce ponechal místo finančního plnění

11. Odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně má za jednoznačně prokázané, že úmyslem obou účastníků bylo uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 555 a násl. o.z. a § 2390 o.z. Poskytnutí zápůjčky bylo potvrzeno dohodou o uznání dluhu z 13.2 2023 a později 11.4.2023 co do důvodu i výše v souladu s § 2053 o.z. Písemné uznání dluhu zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání a současně má za následek ulehčení procesní situace věřitele, který existenci dluhu nemusí prokazovat, a naopak důkazní břemeno přechází na dlužníka.

12. Pokud jde o vrácení zápůjčky v cizí měně, tak jak je tomu v projednávané věci, tu připouští § 2391 a § 2392 o.z., které případně umožňují dlužnou částku úročit nebo přepočíst v jiném než oficiálním kurzu. V daném případě je třeba vzít v úvahu i smluvní volnost účastníků dohody o uznání závazku. Žalovaný v tomto uznání potvrdil, že dluží žalobci 600 000 Kč.

13. Ani odvolací soud neuvěřil žalovanému, že uznání dluhu se lhůtou k plnění podepsal 2x přestože nerozuměl česky, nevěděl oč jde a byl důvěřivý. Žalovaný není osobou, která by v ČR byla jen na krátké návštěvě. V ČR žije již delší dobu a podniká zde, a to i s přesahem do zahraničí. Těžko si lze představit, že by bez kontroly cokoliv podepsal, tím spíše uznání závazku v takové výši. Z předložených přepisů nahrávek vyplynulo zcela jasně, že si žalovaný je vědom povinnosti vrátit vypůjčenou částku 600 000 Kč a je mu známo, že žalobce si na to, aby mu mohl poskytnout půjčku sám vypůjčil od pana [jméno FO].

14. Soud I. stupně zcela správně připustil zvukové nahrávky pořízené žalobcem bez souhlasu žalovaného. Tato možnost je upravena nově občanským zákoníkem č. 89 /2012 Sb. v § 88. Platná judikatura připouští použití neschválených nahrávek bez souhlasu účastníka (rozsudek NS sp. zn. 21 Cdo 1267/2018) v občanském soudním řízení jen tam, kde má vést k prokázání skutečnosti, která nemůže být prokázána jinak, a i další okolnosti případu vedou k závěru, že nelze upřednostnit právo na ochranu osobnosti dotčené osoby před právem na spravedlivý proces. V projednávané věci není sporu o tom, že předložené přepsané nahrávky nijak nezasahují do soukromí žalovaného, jen dokladují, že žalovaný jednoznačně hovoří o půjčce od žalobce, je si vědom své povinnosti vrátit mu částku 600 000 Kč a vyjadřuje svoji vděčnost za půjčené finanční prostředky. Použití nahrávek k důkazu je namístě i z toho důvodu, že se jedná o vztah mezi dvěma účastníky, jejichž tvrzení se zásadně liší a jejichž jednání nebyl nikdo další přítomen.

15. Pokud jde o zástavu dvou prstenů žalovaného, tvrzení žalovaného by odpovídalo tzv. propadné zástavě dle § 1315 o.z. Tvrdil totiž, že bylo dohodnuto, pro případ, že svůj dluh žalobci neuhradí, ponechá si žalobce zastavené prsteny na úhradu zapůjčené částky. Tento závěr však nevyplývá z dohody ze dne 11.4.2023 ani z dalšího dokazování.

16. Pokud jde o údajný nedostatek poučení žalovaného soudem, ten odvolací soud s odvoláním na § 120 odst. 1 o.s.ř. neshledal. Žalovaný navrhl např. doplnění dokazování přepisem celých nahrávek v českém překladu. Tvrdil, že žalobcem byla předložena jen jejich část, která je vytržená z kontextu a obsah nahrávek vyznívá jinak, než bylo myšleno. Soud I. stupně u ústního jednání 26.11.2024 dal žalovanému lhůtu 1 měsíc pro jejich předložení. Žalovaný v soudem stanovené lhůtě uvedené překlady komunikace účastníků nepředložil s tím, že na tomto důkazu netrvá. Názor, že měl být soudem poučen o tom, že má k důkazu navrhnout výpis z účtu žalobce, aby prokázal, že peníze mu nebyly z jeho účtu poskytnuty, odvolací soud nesdílí a odkazuje na § 120 odst. 1, 2 o.s.ř. Kromě toho byla u ústního jednání 2.5.2024 prohlášena koncentrace řízení dle § 118b o.s.ř. a účastníci byli před skončením řízení poučeni o své důkazní povinnosti dle § 119a o.s.ř.

17. Skutečnost, že dohoda o uznání dluhu ze dne 13.2.2023 byla ve skutečnosti uzavřena až 14.2.2023, kdy došlo k jejímu úředně ověřenému podpisu oběma účastníky nemůže nic změnit na závěru soudu o existenci nevrácené zápůjčky.

18. S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně potvrdil dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný, a to včetně výroku o nákladech řízení.

19. Výrok o nákladech odvolacího řízení byl učiněn dle § 224 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., za situace, kdy se žalobce náhrady těchto nákladů výslovně vzdal.