o rozvod manželství,

1. Soud I. stupně rozhodl shora označeným rozsudkem tak, že se manželství manželky [Jméno manželky], rozené [rodné přijmení], nar. [Datum narození manželky], a manžela [jméno FO], nar. [datum], uzavřené dne [datum] v [adresa] v [stát], rozvádí (výrok I.), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a že státu nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Manželka se domáhala rozvodu manželství, uvedla, že spolu s manželem řadu let, nejméně 10, nežijí jako manželé, vedou oddělený život, netvoří manželské ani rodinné společenství a manželka je ani obnovit nechce. Byť manželé obývají jednu bytovou jednotku, činí tak v maximální možné míře odděleně, v manželství dlouhodobě absentuje vzájemné porozumění a mezi účastníky došlo k hlubokému a nenávratnému citovému odcizení.

3. Manžel s rozvodem nesouhlasil. Potvrdil, že spolu s manželkou nežijí více než 10 let, avšak poukázal na to, že jejich soužití bylo v minulosti bezproblémové, že vychovali dvě dnes již dospělé dcery, že soužití ukončila manželka proti jeho vůli, a rozvod považuje za amorální. Také uvedl, že jsou oba staří a že považuje za důležité společné dožití.

4. Za situace, kdy je manžel státním příslušníkem [stát] a manželka státní příslušnicí České republiky, tedy v řízení je dán cizí prvek, se soud I. stupně zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc, a otázkou rozhodného práva. Podle článku 3 odst. 1 písm. a) bod i) nařízení Rady (ES) č. 2019/1111 ze dne 25. 6. 2019, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí, a dle § 50 odst. 1, § 49 odst. 1 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, dospěl k závěru, že je dána jeho pravomoc k projednání a rozhodnutí věci a že rozhodným právem je právo české, když oba manželé mají obvyklý pobyt na území České republiky.

5. Provedeným dokazováním soud I. stupně zjistil, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum] v [adresa], v [stát], manželé spolu nekomunikují, píšou si vzkazy, každý z nich platí polovinu nákladů na bydlení, sám si nakupuje, vaří i pere. Vzájemný vztah manželů se postupně v průběhu let zhoršuje. Manželka spatřuje problém v chování manžela vůči ní, manžel se hádá, chová se k ní hrubě, je vzteklý. Manželka má vůči manželovi negativní citový vztah, šanci na zlepšení má za nulovou, v manželství byla nespokojená už v době, kdy žili v [stát]. Manžel údajně neví, v čem spočívají manželské problémy, v rodině byla dominantní manželka, neboť on je cizinec, udělal, co chtěla. Manželovi je [věk] let, je nemocný, dává si rok až rok a půl života. Manželský vztah se začal ochlazovat v roce 2000, manželka se vůči němu začala chovat hrubě, v hádce na něho křičela a sdělila mu, že mu již nebude prát a vařit. Pro manžela je důležité, aby si vzal léky a aby bydlel v blízkosti nemocnice, i s ohledem i na věk manželů, by rád v manželství setrval.

6. Zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně po právní stránce podle ust. § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Shledal, že jsou naplněny všechny zákonné podmínky pro rozvod manželství, neboť manželství účastníků je hluboce a trvale rozvráceno, jeho obnovení již nelze očekávat, oba manželé shodně tvrdí, že v manželském soužití mají problémy. Manžel by chtěl v manželství setrvat z pragmatických důvodů (vysoký věk manželů, možnost společného bydlení v blízkosti nemocnice), manželka považuje manželství za natolik rozvrácené, že v něm není ochotna dále setrvávat, přičemž ani manžel netvrdil, že se jedná o spokojené manželství. Příčiny rozvratu manželství soud spatřoval zejména v rozdílnosti povah a názorů manželů, které můžou být způsobeny taktéž rozdílností kultur, dovodil, že na rozvratu manželství se podíleli oba manželé stejnou měrou. Také shledal, že rozvodu manželství nebrání žádná zákonná překážka. Manželství sice trvalo dlouhou dobu, to však nemůže nic změnit na skutečnosti, že je hluboce a trvale rozvráceno a že manželé spolu žijí de facto jen jako spolubydlící.

7. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 23 zák. č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”), o nákladech státu - tlumočném, dle § 148 odst. 1 ve spojení s § 18 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále také jen „o.s.ř.“).

8. Rozsudek napadl manžel včasným odvoláním. Uvedl, že stále trvá na zachování manželského svazku z roku [datum], že manželství trvá více než [číslo] let a soud I. stupně se zabýval jen soužitím za posledních 6 měsíců, že vychovali dvě dospělé dcery, jsou oba vysokého věku. Soud odmítl vyslechnout mediátora. Navrhl, aby odvolací soud soužití manželů přehodnotil a aby je nerozvedl.

9. Manželka ve vyjádření k odvolání popírala, že by se soud I. stupně zabýval jejich soužitím jen za posledních šest měsíců, poukázala na to, že oba manželé byli podrobně vyslechnuti a z jejich výpovědí je nade vší pochybnost zřejmé, že manželství nefunguje desítky let, což potvrdil i manžel. Ani výchova dvou dnes již zletilých dcer, které mají vlastní životy, ani vysoký věk manželů, rozvodu nebrání. Žádost o rozvod podala s rozmyslem a po pečlivém uvážení, k žádné změně jejího postoje nedošlo. Manželství nefunguje dlouhodobě a skutečnost, že se k podání návrhu na rozvod odhodlala po řadě let strádání v nefunkčním svazku a ve vyšším seniorním věku, není důvodem k tomu, aby manželství nebylo rozvedeno. Poukázala na to, že manželé dlouhodobě žijí vlastní životy, věnují se každý svým zájmům, mají rozdílný okruh přátel, oddělené hospodaření a každodenní činnosti, a že manžel je plně soběstačný. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání manžela rozsudek soudu I. stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a § 212a o.s.ř. postupem podle § 214 odst. 1 o.s.ř., a aniž prováděl další dokazování, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Manžel v průběhu odvolacího řízení soudu sdělil, že model manželství trvá již [číslo] let a v průběhu tohoto soužití neuvažovali o rozvodu, je pro něj nepochopitelné, že manželka podala návrh na rozvod manželství, když je jim více než [věk] let, že se snažil fungovat jako rodina, rozvod jejich vztahy nevyřeší a naruší jeho snahu o udržení rodiny jako celku. Také uvedl, že má v [stát] problém s majetkem, že rozvod je pro něj extrémní záležitost, nikomu ve svém okolí (hlavně přátelé a příbuzní v [stát]) neřekl, že se s ním manželka rozvádí, že mají špatné vztahy. Znovu poukázal na to, že model jejich soužití trvá více než [číslo] let, že bude žít jeden až dva roky.

12. Manželka k dotazu odvolacího soudu sdělila, že žádný posun v manželských vztazích nevidí, na rozvodu trvá a to, jak bude na jejich rozvod nahlížet [stát] komunita, není důvod pro zamítnutí návrhu.

13. Podle § 755 odst. 1 o. z. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

14. Dle § 755 odst. 2 písm. b) o. z. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.

15. Dle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

16. Dle § 758 o. z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popř. vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.

17. Soud I. stupně zjistil dostatečně skutkový stav, správně pro nadbytečnost neprováděl výslech mediátora, a věc i správně právně posoudil dle § 755 a násl. o. z. Učinil zcela správný závěr ohledně rozvratu manželství účastníků i o jeho příčinách. Není sporu o tom, že manželství je rozvráceno, neboť účastníci spolu již více než [číslo] let netvoří manželské a rodinné společenství, žijí, jak správně uvedl soud I. stupně, jen jako spolubydlící. Jedinou podmínkou pro rozvod manželství je rozvrat manželství, který je hluboký a trvalý, a nemožnost očekávat obnovení manželského soužití. V případě účastníků byla tato zákonná podmínka rozvodu naplněna. Zákon sice umožňuje zamítnutí návrhu na rozvod manželství, v případě že by to bylo v rozporu se zájmem nezletilého dítěte, účastníci ovšem již mají zletilé a samostatné děti, a dále v případě, že by byl rozvod v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství. Tato překážka rozvodu jednak nebyla v řízení prokázána a jednak má jen omezené trvání, neboť její relevance zaniká po třech letech odděleného života manželů, a účastníci žijí odděleně více jak [číslo] let, přičemž odděleným životem se rozumí separace manželského soužití, nevyžaduje se oddělené bydlení.

18. Možno tedy uzavřít, že jakkoli může být pro manžela subjektivně obtížné smířit se s rozvodem formálně dlouho trvajícího manželství, toto nemůže být důvodem pro zamítnutí návrhu na rozvod, jestliže zákonné podmínky pro vyhovění návrhu byly splněny. Současně je třeba také dodat, že při splnění zákonných podmínek nelze nikoho nutit, aby v manželském svazku setrval.

19. S ohledem na všechny shora uvedené důvody odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný dle § 219 o.s.ř.

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 23 z.ř.s., nebyly shledány žádné okolnosti, které by přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků odůvodňovaly.