o zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím

1. Soud I. stupně shora uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou měla být žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 150 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.). Žalobce byl zavázán k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 43 316 Kč (výrok II.). Opravným usnesením opravil označení žalobce o uvedení adresy jeho bydliště.

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalovaném náhrady škody a nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč. Tvrdil, že jako cizinec pobýval a pracoval na území ČR na základě tzv. zaměstnanecké karty v souladu se zákonem č. 326/99 Sb. o pobytu cizinců na území ČR. Platnost karty je vázána na trvání pracovního poměru. Vzhledem k tomu, že pracovní poměr žalobce skončil 30.9.2022, bylo jeho povinností nahlásit do 60 dnů od tohoto data změnu zaměstnavatele na [orgán]. Za tím účelem kontaktoval žalovaného prostřednictvím facebookové skupiny [nazev] a požádal ho o pomoc. Ten mu pomoc za konkrétní obnos (2 000 Kč) slíbil a domluvil mu i pohovor u [právnická osoba] U této společnosti zaměstnání žalobce nezískal a platnost karty vypršela. Účastníci uzavřeli dle tvrzení žalobce smlouvu dle § 1725 a § 1726 o.z. V důsledku nepodání včasného oznámení o změně zaměstnavatele ze strany žalovaného, žalobci dne 29. 11. 2023 zaměstnanecká karta zanikla. Nedbalým jednáním žalovaného byl tak žalobce připraven o možnost nadále legálně pracovat a pobývat v České republice, ačkoliv k tomu splňoval všechny potřebné podmínky. Porušením povinnosti žalovaného, který nesplnil sjednané podmínky smlouvy, uzavřené přijetím nabídky žalobce, za což mu měla být vyplacena odměna, vznikla žalobci škoda, spočívající jednak v majetkové újmě, jednak v nemajetkové újmě. V průběhu řízení tuto škodu označil jako ušlý zisk. Škodu vyčíslil částkou 150 000 Kč s tím, že vyšel z měsíční mzdy dle poslední pracovní smlouvy 18 000 Kč s předpokladem, že by byl za obvyklých okolností ještě několik měsíců zaměstnán. Pokud jde o výši škody odkázal i na § 2955 o.z. a žádal, aby výši škody určil soud.

3. Žalovaný žalobu hodnotil jako nedůvodnou, tvrdil, že k žádnému smluvnímu vztahu mezi účastníky nedošlo, a to ani konkludentně. Žalobci pouze v obecné rovině sdělil, jak mu může pomoci, co by k tomu potřeboval za doklady a za jakou cenu. Namítl, že není dána ani příčinná souvislost mezi údajným porušením povinností žalovaným a škodou, která měla žalobci údajně vzniknout. Pokud žalobci vznikla škoda, stalo se tak v příčinné souvislosti s jeho neuspokojivým plněním pracovních povinností pro 3. osobu a s jeho nedbalým pasivním přístupem k doložení podmínek pro prodloužení pobytového oprávnění. Dále namítl, že žalobcem vyčíslený ušlý zisk vychází jen z hypotetických tvrzení o výši budoucí mzdy a o předpokládané délce trvání jeho pracovního poměru.

4. Soud I. stupně provedeným dokazováním zjistil, že pracovní poměr žalobce u společnosti [právnická osoba], založený pracovní smlouvou ze dne 1.7.2022, pro který byla zaměstnanecká karta vydána, skončil dne 30.9.2022. Povinností žalobce bylo nahlásit do 60 dnů od tohoto data změnu zaměstnavatele [orgán] ([orgán]) ke schválení. Pokud by pracovní poměr trval, zaměstnanecká karta a tím i povolení k pobytu by platilo do 30.6.2024. Platnost jeho pasu končila 28.9.2024. Žalobce kontaktoval žalovaného prostřednictvím facebookové skupiny [nazev] a požádal ho o pomoc. Ten mu pomoc za konkrétní obnos (2 000 Kč) slíbil, domluvil mu pohovor u [právnická osoba] Předtím mu právnička z Poradny pro migraci 23.11.2022 [tituly před jménem] [jméno FO] e-mailem zaslala potřebné podklady s návodem na jejich vyplnění. Jednalo se o oznámení držitele zaměstnanecké karty o změně zaměstnavatele, pracovního zařazení nebo o zaměstnání na další pracovní pozici u stejného nebo dalšího zaměstnavatele, který je dílem v češtině a současně v angličtině, včetně pokynů, jak tento formulář vyplnit. Dále i formulář Prohlášení zaměstnavatele o odborné způsobilosti cizince k výkonu požadovaného zaměstnání. Tyto doklady (vyplněné) zapomněl žalobce žalovanému poslat, což mu sdělil e-mailem z 7.12.2022.

5. [právnická osoba], je společnost, která podnikala v rámci provozoven rychlého občerstvení se zaměřením na [stát] kuchyni kde měl žalobce domluvený pohovor. Ta uzavřela se žalobcem jako zaměstnancem 25.11.2022 pracovní smlouvu na dobu neurčitou s tím, že pracovní poměr vzniká až počínaje prvním pracovním dnem následujícím po dni, ve kterém zaměstnanci vznikne oprávnění k nástupu do výkonu práce na základě zaměstnanecké karty nebo na základě jiné obdobné skutečnosti, opravňující zaměstnance k nástupu do výkonu práce (jako například povolení k zaměstnání). Pro případ zaměstnání na základě zaměstnanecké karty byl jako den nástupu do práce sjednán den, kdy zaměstnanci bude vydáno potvrzení o splnění podmínek pro vydání zaměstnanecké karty. Ve výsledku však uvedená společnost žalobce nezaměstnala s odůvodněním jejího jednatele, že jeho pracovní výkon nepřesvědčil, neboť fyzicky na práci nestačil.

6. Soud I. stupně věc právně posoudil dle § 1725, § 1732, § 1740, § 2913 a § 2952 o.z. Dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo k navázání smluvního vztahu, na jehož základě by žalovaný mohl odpovídat žalobci za škodu. Žalobci se nepodařilo prokázat, že mu vznikla v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného škoda. Došlo tak k přetržení příčinné souvislosti, neboť žalobce obdržel 23.11.2022 e-mail právničky poradny pro migraci [tituly před jménem] [jméno FO] jaké konkrétní listiny mají být předloženy a jak mají být vyplněny. Konkrétní formuláře s podrobnými instrukcemi byly přiloženy. Žalobce tak měl informaci o tom, jaké podklady by se měly [orgán] doložit, a to ještě v době, kdy žádal žalovaného o informaci, jaké listiny či dokument je zapotřebí předložit. Dotazy, které vznášel žalobce vůči žalovanému, byly v tomto směru již nadbytečné. Pokud jde o samotnou škodu, soud dospěl k závěru, že úvahy žalobce o udržení si pracovního vztahu po dobu platnosti zaměstnanecké karty, jsou zcela hypotetické. Původní pracovní poměr, pro který byla zaměstnanecká karta vydána, zanikl ve zkušební době. Mezi žalobcem a řetězcem [právnická osoba] (pod [právnická osoba]) byla sice uzavřena pracovní smlouva, ale vznik pracovního poměru byl vázán na platnou zaměstnaneckou kartu. V tomto směru pak bylo na žalobci, aby žalovanému zaslal alespoň kopii této smlouvy, aby mohla být avizována změna zaměstnavatele. Případně tak mohl učinit sám, na základě informací, které obdržel od Poradny pro migraci. Marné uplynutí lhůty pro podání tohoto oznámení jde tak zcela k tíži žalobce. Byl to sám žalobce, kdo se na uplynutí této lhůty nemalou měrou podílel, což mělo za následek přetržení příčinné souvislosti mezi vznikem škody a samotnou škodou. S ohledem na to, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, soud žalobu v plném rozsahu zamítl. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř.

7. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Soudu vytýkal nedostatky v odůvodnění rozsudku a nesprávné právní posouzení věci. Vytýkal mu, že pouze rekapituluje provedené důkazy, vyjádření účastníků a obsah zákonných ustanovení. Rozsudek měl za nepřezkoumatelný. Zdůraznil, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobci byla žalovaným učiněna jasná nabídka zajištění oznámení změny zaměstnavatele [orgán] za přesně specifikovanou úplatu, která byla žalovaným jednoznačně přijata. Některé závěry rozsudku jsou vnitřně rozporné, když na jedné straně tvrdí, že škoda nevznikla v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného a na druhé, že došlo k přetržení příčinné souvislosti v důsledku nečinnosti žalovaného. Napadá mylný závěr soudu I. stupně o tom, že měl být orientován v problematice cizineckého práva. Poukázal na to, že tato úprava je formalistická a nepřehledná. Navíc informace [tituly před jménem] [jméno FO] byly převážně v českém jazyce, který neovládá. Nelze proto dovozovat ani spoluodpovědnost žalobce na zmaření procesu oznámení změny zaměstnavatele. Naopak byl to žalovaný, kdo vystupoval na internetu a sociálních sítích jako odborník. Závěrem vysvětlil, že výši ušlého zisku nepočítal z celého období zaměstnanecké karty, ale zhruba z ½ této doby. Navrhl změnu rozsudku tak, že jeho žalobě bude plně vyhověno.

8. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl rozsudek jako věcně správný potvrdit. Setrval na svém stanovisku, že nikdy nedošlo mezi účastníky k uzavření smluvního vztahu. Uvedl, že žalobci pouze v obecné rovině v rámci předběžné komunikace dne 24.11.2022 sdělil, že mu může poskytnout pomoc s oznámením změny zaměstnání ve vztahu k českým úřadům a za jakou cenu by to učinil. To vše, ale za předpokladu, že žalobce nové zaměstnání získá a tuto informaci včetně podepsaného návrhu pracovní smlouvy mu předá. Nemohl tak porušit povinnost ze smlouvy, která nebyla uzavřena. Ustanovení § 1726 o.z. na uvedený vztah mezi účastníky nedopadá. Základním předpokladem pro uzavření smlouvy a následné poskytnutí služby ovšem bylo obstarání si nového zaměstnání ze strany žalobce a následné sdělení této informace žalovanému. Upozornil na to, že bez této skutečnosti a informací a dokladů od žalobce ani nebyl schopen oznámení změny zaměstnavatele ve vztahu k českým úřadům provést. Žalobce v dané věci oslovil žalovaného nikoliv kvůli tomu, že si musí ve stanovené lhůtě obstarat nové zaměstnání a jaké dokumenty v jaké lhůtě mají být českým úřadům předloženy. Naopak od prvního kontaktu s žalovaným řešil výhradně skutečnost, že ani 2 měsíce po ukončení pracovního poměru si nebyl schopen najít nové zaměstnání, které by mu umožnilo prodloužení jeho pobytového oprávnění na území ČR. Shrnul, že tvrzení ohledně vzniku škody a její výše jsou čistě hypotetická a v rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Jednání žalobce lze navíc označit jako porušení prevenční a zakročovací povinnosti k odvrácení hrozící škody ve smyslu § 2903 o.z.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobce rozsudek soudu I. stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a § 212a o.s.ř., postupem podle § 214 odst. 1 o.s.ř., a dospěl poté k závěru, že odvolání není opodstatněné.

10. Prvostupňový soud provedl všechny pro rozhodnutí podstatné důkazy a pro právní posouzení věci samé si tak opatřil veškerá relevantní skutková zjištění, na jejichž základě bylo možné projednávanou věc náležitě právně posoudit a rozhodnout. Závěr soudu prvního stupně o skutkovém stavu věci přitom odvolací soud považuje za logický výsledek provedeného dokazování, opřený o řádné zhodnocení jednotlivých důkazů, jež vyhovuje požadavkům vyplývajícím z § 132 o. s. ř. Soud prvního stupně tak správně zjistil skutkový stav projednávané věci, který poté též správně posoudil i po stránce právní.

11. Zaměstnanecká karta je dle § 42g odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území ČR druh povolení k dlouhodobému pobytu, který umožňuje občanům třetích zemí v ČR legálně pobývat a pracovat déle než 3 měsíce. Pokud držitel skončí v zaměstnání a nemá volný přístup na trh práce, musí do 60 dnů oznámit nástup do nového zaměstnání nebo podat žádost o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu na území za jiným účelem, jinak karta zanikne.

12. Z provedeného dokazování je patrné, že žalobce k situaci, která vznikla, když ke dni 30.9.2022 skončil své dosavadní zaměstnání ve zkušební době, přistoupil poněkud laxně, když ji začal řešit až koncem měsíce listopadu 2022, přičemž karta a tím i povolení k dlouhodobému pobytu končilo ke dni 29.11.2022. Pomoci a porady se mu dostalo od poradny pro migraci, jejímž prostřednictvím mu [tituly před jménem] [jméno FO] 23.11.2022 e-mailem zaslala příslušné formuláře s návodem pro jejich vyplnění, a to i v angličtině. Žalovaný mu potvrdil, že pokud bude potřebovat vyřídit tuto záležitost s úřady, je schopen to udělat a sdělil výši poplatku. Upozornil však na nutnost zachování lhůty pro získání nového zaměstnání a sdělení informací ohledně tohoto zaměstnání, případně předložení pracovní smlouvy či jiných formulářů a dokladů. Z e-mailové korespondence účastníků je zcela zřejmé, že tak žalobce neučinil a 7.12.2022 žalovanému sdělil, že na to zapomněl. Pokud se jedná o společnost [právnická osoba], byla žalobci vystavena 25.11.2022 pracovní smlouva, ale s odkladem nástupu vázaným na zaměstnaneckou kartu či jiné povolení k výkonu práce. Toto zaměstnání se nakonec dle stanoviska jednatele společnosti nerealizovalo pro nepřesvědčivý výkon žalobce, který na práci fyzicky nestačil.

13. Pokud jde o náhradu škody a předpoklady jejího vzniku, ta je upravena v § 2894 a násl. o.z. Předpokladem vzniku subjektivní odpovědnosti je protiprávní jednání škůdce, vznik nahraditelné újmy, příčinná souvislost mezi vznikem újmy a jednáním škůdce a zavinění v podobě úmyslu či nedbalosti.

14. V projednávaném případě nejsou naplněny předpoklady odpovědnosti za škodu. V tomto směru odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně. Především v řízení nebylo prokázáno porušení smluvních povinností žalovaného, když smlouva mezi účastníky nemohla být uzavřena dle § 1726 o.z., jak žalobce tvrdí.

15. Dle tohoto zákonného ustanovení se stanoví, že považují-li strany smlouvu za uzavřenou, ač si ve skutečnosti neujednaly náležitost, již měly ve smlouvě ujednat, hledí se na projev jejich vůle jako na uzavřenou smlouvu, lze-li zvláště s přihlédnutím k jejich následnému chování, rozumně předpokládat, že by smlouvu uzavřely i bez této náležitosti.

16. Citované zákonné ustanovení nelze pro daný případ použít, neboť neodpovídá situaci, kdy žalovaný smlouvu za uzavřenou nepovažuje a tento závěr nelze učinit ani z následného chování žalovaného.

17. Vznik škody, případně ušlého zisku rovněž nebyl prokázán, stejně tak neexistuje příčinná souvislost mezi neprokázanou škodou a neprokázaným porušením smluvní povinnosti.

18. Civilní sporné řízení je v ČR ovládáno zásadou projednací vyjádřenou zejména v § 120 o.s.ř. Podle této zásady platí, že soud se může zabývat jen skutečnostmi, které byly účastníky tvrzeny a prokázány. Důkazní povinnost účastníka je tak vůdčí zásadou, která ovládá dokazování před soudem. Na základě provedeného dokazování nelze než uzavřít, že žalobci se nepodařilo prokázat nárok na náhradu škody, jejíž výše je navíc nejednoznačná. Není zřejmé, jakým výpočtem dospěl k vymáhané částce, kterou následně v řízení označuje jako ušlý zisk.

19. Ten ust. § 2952 o.z. definuje jako újmu spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to s ohledem na pravidelný běh věcí dalo očekávat. Pro výši ušlého zisku je potom rozhodující, jakému prospěchu, k němuž mělo skutečně dojít, zabránilo počínání škůdce, tedy konkrétně o jaký reálně dosažitelný prospěch poškozený přišel. Ušlý zisk totiž nelze odvozovat z jen tvrzeného zmaření potencionálního výdělečného záměru či předpokladu, není-li plánovaný majetkový přínos podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi. V projednávané věci je škoda popř. zmíněný ušlý zisk kategorií zcela hypotetickou. Za těchto okolností neshledal ani odvolací soud důvodným požadavek žalobce na postup dle § 2955 o.z., tj. stanovení výše škody soudem.

20. Příčinná souvislost mezi škodou a jednáním žalovaného není prokázána a na tomto závěru nemůže nic změnit ani poněkud nepřesný výklad soudu I. stupně, který žalobce napadá. Soud I. stupně na jedné straně totiž uvádí, že nebyla příčinná souvislost vůbec prokázána a na druhé, že byla přetržena.

21. Nad rámec uvedeného je třeba konstatovat, že důvodná není ani odvolací námitka žalobce, že nemůže znát komplikované cizinecké právo ČR, když mu navíc listiny a případné poučení bylo k dispozici v češtině, které nerozumí. V tomto směru je třeba poukázat na nepravdivost jeho tvrzení, když z e-mailové korespondence mezi ním a [tituly před jménem] [jméno FO] z poradny pro migraci je zřejmé, že formuláře a výklad k nim byly žalobci zaslány i v angličtině. Navíc jistě není třeba, aby žalobce studoval české cizinecké právo, ale na druhé straně lze předpokládat, že fyzická osoba, která je občanem třetí země a bude chtít žít delší dobu v ČR, si ve vlastním zájmu zjistí základní podmínky pro dlouhodobý pobyt či pro výkon zaměstnání.

22. S ohledem na vše shora uvedené byl rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrzen podle ust. § 219 o.s.ř. včetně správného výroku o nákladech řízení.

23. Výrok o nákladech odvolacího řízení byl učiněn dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl procesně úspěšný i v odvolacím řízení a náleží mu proto náklady, které v tomto stadiu řízení vynaložil. Jedná se o náklady právního zastoupení advokátem dle vyhl. č. 177/1996 Sb. Ty představují odměnu za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) po 7 100 Kč, k tomu dva režijní paušály na hotové výdaje 1x po 300 Kč a 1x po 450 Kč (odvolací ú.j. proběhlo již v roce 2025, tj. za účinnosti novely AT), k tomu DPH ve výši 3 139,50 Kč, tj. celkem 18 089,50 Kč.