o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 200 000 Kč od 19.8.2023 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 69 951 Kč k rukám [Jméno advokáta B], advokáta, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Žalobce se zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím domáhal na základě smlouvy o zápůjčce, uzavřené dne 28. 8. 2018. Žalovaný se bránil mj. námitkou promlčení, též namítal, že smlouvu o zápůjčce neuzavřel a peníze ze zápůjčky nepřevzal.

3. Žalobce je státním příslušníkem [stát] a České republiky s bydlištěm v České republice, žalovaný je státním příslušníkem [stát] s bydlištěm v České republice. Soud I. stupně shledal, že je dána jeho mezinárodní příslušnost na základě čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, na základě bydliště žalovaného, a že rozhodným právem je v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 právo české.

4. Soud I. stupně vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 28. 8. 2018 smlouvu o zápůjčce. Žalobce žalovanému předal částku 615 000 [měna] v hotovosti při uzavření smlouvy, a bylo dohodnuto vrácení částky 200 000 Kč v českých korunách. Dne 22. ledna 2020 došlo k osobnímu setkání účastníků v autě, kdy byla pořízena zvuková nahrávka jejich rozhovoru. Tuto nahrávku soud provedl k důkazu a zjistil z ní, že účastníci hovořili o dluhu 200 tisíc a jeho splácení. Z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že v září 2020 v rámci telefonního hovoru mezi účastníky došlo ke změně smlouvy a bylo dohodnuto, že zápůjčka bude vrácena na výzvu. Žalobce vyzval žalovaného dne 4. 8. 2023 k vrácení zápůjčky do 18. 8. 2023. Žalovaný chtěl znát číslo účtu pro zaslání zápůjčky, žalobce odpověděl, že chce částku v hotovosti dle dohody, žalovaný sdělil žalobci, že mu vrátí částku 200 000 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 11. 6. 2024 žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 206 500 Kč a nákladů právního zastoupení, žalovaný reagoval sdělením, že nárok není oprávněný, protože k uzavření smlouvy o zápůjčce nedošlo.

5. Soud I. stupně shledal přípustným provedení důkazu zvukovým záznamem rozhovoru účastníků s přihlédnutím k judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a k § 88 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), když žalobce pořídil záznam k ochraně svých práv a neměl jiný způsob, kterým by prokázal poskytnutí peněz.

6. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil dle ustanovení § 2390 a násl. o.z., promlčení posuzoval dle ustanovení § 609 a násl. o.z. a judikatury Nejv. soudu, zejména rozsudku ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 31 Cdo 3125/2022, rozsudku ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3037/2019 a usnesení ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2228/2022. V daném případě byla dne 28. 8. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 o.z., a i když byla zápůjčka poskytnuta v [měna], tak si účastníci dle § 2391 o.z. dohodli vrácení v českých korunách. Splatnost zápůjčky dle § 2393 odst. 1 o. z. byla původně sjednána na dobu 4 měsíců od jejího poskytnutí, právo na vrácení by tak bylo promlčeno dne 28. 12. 2021. V září 2020 však bylo dohodnuto, že peníze budou vráceny až na výzvu žalobce, ode dne této dohody by promlčecí lhůta uplynula za 3 roky, tedy v září 2023. Jelikož žaloba byla podána dne 4. 7. 2024, je zápůjčka promlčena, a protože žalovaný vznesl námitku promlčení, soud žalobu zamítl.

7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), s ohledem na procesní úspěch žalovaného, s tím, že výše nákladů dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“) činí celkem 69 951 Kč: odměna advokáta za 6 úkonů právní služby po 9 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, odpor proti EPR, písemné vyjádření k žalobě, písemné vyjádření ze dne 12.12.2024, 2 x účast na jednání dne 23. 1. 2025, jež trvalo od 8,30 hod. do 11,50 hod.), 6 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a.t., cestovné [adresa] a zpět dne 23. 1. 2025 (120 km, osobním vozidlem [nazev], výpočet cestovného dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.) 1 011 Kč, náhrada za promeškaný čas dne 23. 1. 2025 za 4 půlhodiny dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a.t. ve výši 400 Kč, 21% DPH ve výši 12 140 Kč.

8. Proti rozsudku podal včasné odvolání žalobce. Nesouhlasí se skutkovým zjištěním, že u zápůjčky nebyl sjednán termín plnění. Z komunikace účastníků je zřejmé, že byla sjednána přesná doba plnění dluhu, a to 4 měsíce. Postupně pak docházelo k prodlení žalovaného s plněním dluhu v dodatečně určených nových termínech a po dohodě se žalobcem byl termín splatnosti několikrát odsouván, což vyplývá z nahrávky komunikace mezi účastníky ze dne 22. 1. 2020. V září 2020 bylo mezi žalobcem a žalovaným ujednáno, že zapůjčené peníze budou vráceny na výzvu žalobce. Tato výzva byla učiněna dne 4. 8. 2023 přes WhatsApp. Následovala zpráva žalovaného ze 4. 8. 2023, v níž došlo k opětovnému posunutí původní splatnosti dluhu, tentokrát do konce podzimu 2023, nový termín splatnosti byl potvrzen zprávou žalobce ze dne 5. 8. 2023. Tato komunikace mezi stranami tak dokládá, že došlo ke změně termínu splatnosti závazku, tedy k novaci závazku ve smyslu § 1902 o.z., která měla za následek zánik původního a vznik nového závazku. Nově bylo dohodnuto nejen prodloužení splatnosti do konce podzimu 2023, ale také změna způsobu plnění – žalovaný výslovně navrhl úhradu ve více transakcích, přičemž žalobce trval na platbě v hotovosti. Od vzniku nové dohody začala běžet ve vztahu ke smlouvě o zápůjčce nová promlčecí doba (k tomu viz rozsudek Nejv. soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 22. 6. 2006), která by uplynula až na podzim 2026. Žalobce unesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní, naopak žalovaný nepředložil jediný důkaz, že pohledávka promlčením zanikla. Žalobce v odvolání dále poukázal na rozpor námitky promlčení s dobrými mravy, když v rozporu s dobrými mravy je nepravdivá a zmatečná procesní obrana žalovaného i skutečnost, že pokud žalovaný v srpnu 2023 výslovně přislíbil vrácení zápůjčky do konce podzimu 2023, musel by jednat s vědomím, že promlčecí doba by uplynula v září 2023, a přesto přislíbil splnění svého dluhu. To lze posuzovat jako vědomé uvedení žalobce v omyl a zneužití práva ve smyslu nálezu Úst. soudu sp. zn. III. ÚS 3358/20 ze dne 1. 6. 2021. Žalobce důvěřoval tomu, že žalovaný svůj dluh splní, což je v souladu s principy poctivého obchodního styku (§ 6 o.z.). Pokud by žalovaný již v srpnu 2023 popřel existenci dluhu nebo odmítl plnit, žalobce by podnikl právní kroky včas. Uplatní se zde nález Úst. soudu sp. zn. II. ÚS 309/95, dle nějž může být formalistické trvání na promlčení v některých případech v rozporu s dobrými mravy, a tedy nepřípustné. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, a aby žalobci přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

9. Žalovaný uvedl, že obsah odvolání žalobce je rozporný s tvrzeními žalobce v žalobě a při jednání soudu. Obsahem odvolání jsou nové skutečnosti, uvedené po koncentraci řízení a v rozporu s § 205a o.s.ř. Žalobce při svém účastnickém výslechu i právní zástupce žalobce při jednání soudu dne 23. 1. 2025 uvedl, že splatnost zápůjčky byla sjednána na výzvu žalobce. Až v odvolání nově tvrdí, že byl sjednán konkrétní termín splatnosti zápůjčky, ani toto ale z důkazů nevyplývá a žalovaný to popírá. Pokud by se odvolací soud tímto tvrzením zabýval, navrhuje žalovaný svůj účastnický výslech k otázce telefonické a WhatsApp komunikace mezi účastníky. V dané věci nejsou splněny mimořádné a specifické podmínky definované judikaturou pro rozpor námitky promlčení s dobrými mravy. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. V dalším vyjádření žalobce poukázal na to, že žalovaný v řízení měnil svou procesní obranu, a až když věděl, že existence dluhu bude prokázána, vznesl námitku promlčení, snaží se tak zbavit závazku, který sám opakovaně potvrdil, a současně úmyslně oddaloval jeho splnění. Nelze zaměňovat právní kvalifikaci a novou skutečnost. V komunikaci prostřednictvím WhatsApp ze dne 4.-5. srpna 2023 se ze strany žalovaného objevily formulace o vrácení dluhu „do konce podzimu“ a „po částech“, a žalobce v odvolání pouze poukázal na jejich právní význam (novace závazku). Zneužití důvěry žalobce a následný pokus o deformaci práva žalovaným je v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný po dobu pěti let opakovaně žádal o strpení a prodloužení termínu splatnosti, dával najevo, že dluh splatí, a teprve po doručení žaloby se odvolal na promlčení. Takové jednání nemůže požívat soudní ochrany. Žalobce poukázal na nález Ústavního soudu spis. zn. II. ÚS 76/17 ze dne 03.04.2018, rovněž se týkající rozporu námitky promlčení s dobrými mravy. Odvolací soud by měl věc posoudit v její úplnosti, napadené rozhodnutí by měl buď zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení, nebo změnit a žalobě vyhovět v plném rozsahu.

11. Žalovaný reagoval dalším vyjádřením, v němž setrval na své argumentaci, zdůraznil, že on zápůjčku setrvale popírá a námitku promlčení uplatnil řádně a včas, a že žalobce měl dostatek času žalobu podat před promlčením jeho tvrzeného nároku.

12. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání při nařízeném jednání napadený rozsudek, včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a aniž doplňoval dokazování, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

13. Soud I. stupně správně a v dostatečném rozsahu zjistil skutkový stav, a věc též správně právně posoudil.

14. Mezi účastníky byla dne 28. 8. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o.z., v tento den žalobce žalovanému poskytl zápůjčku v hotovosti. Pro posouzení vznesené námitky promlčení byla významná zejména skutečnost, že v září 2020 (více než půl roku po setkání účastníků dne 22. 1. 2020, z nějž byla pořízena zvuková nahrávka) došlo ke změně uzavřené smlouvy (novací ve smyslu § 1902 o.z.) a bylo dohodnuto, že zápůjčka bude vrácena na výzvu žalobce (tedy nebylo již sjednáno konkrétní datum vrácení zápůjčky). Tato skutečnost byla žalobcem od počátku řízení tvrzena, byla prokázána jeho vlastní účastnickou výpovědí a žalobce ji nezpochybňuje ani ve svém odvolání.

15. Jestliže žalobce v odvolání namítá, že následně došlo k další změně smlouvy o zápůjčce prostřednictvím WhatsAppové komunikace účastníků ze dne 4. 8. 2023 (návrh žalovaného na změnu splatnosti) a 5. 8. 2023 (souhlas žalobce s návrhem žalovaného ze 4. 8. 2023), v níž mělo být sjednáno, že zápůjčka bude vrácena do konce podzimu 2023, jde o nové tvrzení, které nebylo uplatněno v řízení před soudem I. stupně, a jako odvolací důvod je tudíž nepřípustné podle § 205a o.s.ř.

16. WhatsAppová zpráva z 5. 8. 2023 v řízení před soudem I. stupně předložena nebyla, nemohla tedy být soudem k důkazu provedena, ani z ní učiněno skutkové zjištění o změně smlouvy. Odpovědělli žalovaný na výzvu žalobce k úhradě ze dne 4. 8. 2023 sdělením z téhož dne, že částku uhradí v několika transakcích do konce podzimu (ne do 18. 8. 2023, jak jej žalobce vyzval), je jeho sdělení jednostranným právním jednáním, nikoli změnou smlouvy. Další změna (novace) smlouvy o zápůjčce (spočívající v dohodě o novém datu splatnosti dluhu) tedy nebyla v řízení před soudem I. stupně ani tvrzena, ani prokázána.

17. Na základě správných skutkových zjištění soud I. stupně správně uzavřel, že vznesená námitka promlčení je důvodná, když z judikatury Nejv. soudu ČR (podrobně citované v napadeném rozsudku) vyplývá, že tříletá subjektivní promlčecí lhůta dle § 629 odst. 1 o.z. počala běžet ode dne, kdy mohl žalobce učinit výzvu k plnění dluhu (vrácení zápůjčky), a žalobce mohl tuto výzvu učinit v den následující poté, co bylo v září 2020 mezi účastníky sjednáno plnění zápůjčky na výzvu. Žaloba v této věci byla podána dne 4. 7. 2024, tedy nepochybně po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Protože žalovaný promlčení práva namítl, soud k němu ve smyslu § 610 odst. 1 o.z. přihlédl. Předložení dalších důkazů k prokázání promlčení nebylo třeba.

18. Odvolací soud se dále zabýval odvolací námitkou, že námitka promlčení byla žalovaným uplatněna v rozporu s dobrými mravy (tato odvolací námitka nebyla spojena s nepřípustným uplatňováním nových skutečností a důkazů, když ji žalobce založil na skutečnostech, které byly prokázány nebo vyšly v řízení najevo již před soudem I. stupně).

19. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu (např. rozsudek Nejv. soudu sp. zn. 25 Cdo 1839/2000 ze dne 22. 8. 2002, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejv. soudu pod č. 59/2004, rozsudek Nejv. soudu sp. zn. 30 Cdo 3825/2011 ze dne 17. 10. 2012, nález Úst. soudu sp. zn. III. ÚS 3358/20 ze dne 1. 6. 2021) vyplývá, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení.

20. Odvolací soud shledal, že v tomto případě nejsou dány výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o nemravnosti vznesené námitky promlčení. Žalobce není v předmětném smluvním vztahu slabší stranou (postavení smluvních stran je vyrovnané) a žalovaný se nedopustil jednání, které by žalobci znemožnilo podat žalobu včas. Žalovaný sice ještě v srpnu 2023 v komunikaci se žalobcem uváděl, že dlužnou částku vrátí, to však žalobci nebránilo v podání žaloby. S ohledem na to, že (jak tvrdí sám žalobce) již předtím žalovaný opakovaně nedodržel dohodnuté termíny pro vrácení zápůjčky (zápůjčka poskytnutá v roce 2018, jež měla být původně vrácena do 4 měsíců, tak nebyla vrácena ještě v srpnu 2023), neměl žalobce rozumného důvodu důvěřovat žalovanému, že dluh splní dobrovolně, zejména když po výzvě k zaplacení ze dne 4. 8. 2023 žalovaný navrhl další posunutí termínu vrácení zápůjčky. Žalobce se mohl (a měl) náležitě starat o svá práva (v souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt) a podat žalobu dříve, než došlo k promlčení. Pokud tak neučinil a spolehl se (bez přiměřeného důvodu) na to, že žalovaný dluh splní dobrovolně, není vůči němu za této situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby nepřiměřeně tvrdým postihem. Procesní obrana žalovaného v průběhu tohoto řízení potom nebyla z hlediska posouzení souladu námitky promlčení s dobrými mravy významná, neboť nárok žalobce byl promlčen již v okamžiku podání žaloby.

21. Odvolací soud tedy shrnuje, že námitka promlčení byla uplatněna důvodně a z důvodu promlčení nebylo možné podané žalobě vyhovět. Zabývat se dalšími skutečnostmi tvrzenými jak žalobcem, takl žalovaným, již bylo nadbytečné. Výrok napadeného rozsudku, jímž byla žaloba zamítnuta, byl věcně správný.

22. Pokud šlo o výrok o nákladech řízení, soud I. stupně správně a v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. uložil žalobci povinnosti k náhradě nákladů řízení žalovaného, nesprávně však určil výši těchto nákladů.

23. Dle odvolacího soudu právní zástupce žalobce učinil v řízení před soudem I. stupně 5 účelných úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a.t.: 1) příprava a převzetí zastoupení, 2) první vyjádření k žalobě včetně podaného odporu, 3) další písemné vyjádření k žalobě ze dne 12. 12. 2024, 4) a 5) účast u jednání soudu dne 23. 1. 2025, jehož délka přesáhla 2 hodiny. Za tyto úkony náleží zástupci žalobce odměna dle § 7 a.t. 5 x 9 100 Kč, dále 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění do 31. 12. 2024, 2 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění od 1. 1. 2025, náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a.t. ve znění od[Anonymizováno]1. 1. 2025 za 4 půlhodiny po 150 Kč, cestovné [adresa] a zpět (celkem 120 km) os. automobilem, dne 23. 1. 2025, výše stanovená podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. částkou 1 011 Kč (podrobný výpočet viz napadené rozhodnutí), 21% DPH ve výši 10 271,31 Kč, v celkovém součtu částka 59 182,31 Kč.

24. Na základě shora uvedeného odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný, ve výroku II. jej podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil jen tak, že výše nákladů činí 59 182,31 Kč, jinak jej i v tomto výroku podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správný.

25. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., když i v odvolacím řízení byl úspěšný žalovaný. Žalovanému, který byl v odvolacím řízení právně zastoupen, vznikly náklady odvolacího řízení ve výši 25 060,31 Kč: odměna advokáta za 2 úkony právní služby dle § 7, § 11 odst. 1 a.t. (písemné vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) 2 x 9 100 Kč, 2 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění od 1. 1. 2025, cestovné k jednání odvolacího soudu ([adresa] a zpět, celkem 120 km, os. automobilem, výše stanovená podle vyhlášky č. 475/2024 Sb.) 1 011 Kč, náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a.t. ve znění od 1. 1. 2025 za 4 půlhodiny po 150 Kč a 21 % DPH z nákladů právního zastoupení 4 349,31 Kč. Odvolací soud nepovažoval za účelně učiněný úkon právní služby další písemné vyjádření žalovaného ze dne 16. 4. 2025, a to jak z důvodu, že v podání nebyla uplatněna žádná nová argumentace, pouze stručně zopakovány argumenty předchozí, tak z důvodu, že podání bylo odvolacímu soudu zasláno tak krátce před nařízeným jednáním (dne 16. 4. 2025 v 16:27 hodin), že se s ním odvolací soud mohl seznámit až bezprostředně před nařízeným jednáním a žalobce až přímo při jednání samotném.