o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 6. 6. 2022 domáhal na žalované zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím, jako náhrady škody na zdraví – bolestného. Tvrdil, že trpící neurodegenerativním onemocněním (demyelizační etiologie) podstoupil dne 15.1.2020 v zařízení žalované implantaci totální endoprotézy kyčelního kloubu vlevo, od 23.1. do 1.2.2020 absolvoval rehabilitaci na klinice [adresa]. Při kontrole u žalované dne 19.2.2020 byla zjištěna prasklina horního konce stehenní kosti vlevo se zapadnutím endoprotézy. Žalovaná nevěnovala pozornost jeho neurodegenerativnímu onemocnění, bylo mu doporučeno chodit o dvou francouzských holích, bez nášlapu na levou dolní končetinu a byla naplánovaná jeho hospitalizace za účelem reimplantace na 22.4.2020. Dne 28.2.2020 upadl a způsobil si 6-ti úlomkovou periprotetickou zlomeninu levého femuru. Tvrdil, že postup žalované, jež navzdory zjištění fisury proximálního femuru a známému podezření na demyelinizační neurodegenerativní onemocnění žalobce, tedy v situaci zvyšující riziko pádu žalobce a potažmo i vzniku tříštivé zlomeniny stehenní kosti, kdy byl na dobu další než dva měsíce odkázán na pohyb o dvou francouzských holích, bez nášlapu na levou dolní končetinu, tedy pouze s nášlapem na končetinu pravou, paretickou, částečně ochrnutou, nepředstavuje ani splnění povinnosti zakročit na ochranu jiného, odůvodněnou povahou poměru mezi poskytovatelem zdravotní péče a pacientem, ve smyslu ustanovení § 2901 o.z., a tím spíše pak nepředstavuje ani splnění smluvní povinnosti s péčí řádného odborníka, ve smyslu ustanovení § 2645 o.z. Požadoval náhradu bolesti, kterou utrpěl v příčinné souvislosti s pádem dne 28.2.2020 a vznikem zlomeniny, ve výši 500 000 Kč.

2. Žalovaná se bránila tím, že žalobci poskytovala zdravotní služby podle uznávaných postupů a pravidel lékařské vědy a nedopustila se žádného odborného pochybení, které by bylo důvodem k náhradě škody nebo nemajetkové újmy. Operace i rehabilitace u žalobce proběhla dobře, bez komplikací, při ambulantní kontrole dne 19.2.2020 byla na kontrolním rentgenovém snímku zjištěna prasklina v oblasti horního konce stehenní kosti se zapadnutím dříku kloubní náhrady, byla proto indikována revizní operace na 23.4.2020, aby mohlo proběhnout spontánní zahojení praskliny, operační ošetření bezprostředně po zjištění praskliny stehenní kosti bylo spojeno s vysokým rizikem zlomeniny stehenní kosti. Zásadní komplikací při léčbě žalobce byl jeho pád na schodech u něho doma, kterým si přivodil zavřenou zlomeninu levé stehenní kosti, a tuto skutečnost nemohli lékaři žalované předvídat, když pacient byl náležitě poučen o léčebném režimu a počínal si zřejmě neopatrně. Poskytovatel zdravotních služeb neodpovídá a nemůže odpovídat za výsledek léčby, ale pouze za náležitý odborný postup podle uznávaných postupů a pravidel lékařské vědy. Posuzovat postup lékaře je třeba vždy z pozice ex ante – tak jak se stav jevil v době, kdy lékaři rozhodovali o dalším postupu léčby, nikoliv z pozice tzv. ex post, kdy výsledek je již znám a lze vždy spekulovat o tom, že mohl být zvolen jiný postup. Odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, na rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2221/2011, 25 Cdo 2217/2017, 25 Cdo 3386/2018.

3. Vedlejší účastník se připojil k vyjádření žalované.

4. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně žalobu na zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 61 140 Kč, k rukám právního zástupce, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), žalobci uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované náklady řízení ve výši 300 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a žalobci uložil povinnost zaplatit České republice prostřednictvím Obvodního soudu pro [adresa] náklady řízení ve výši 12 555 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

5. Na základě nesporných tvrzení účastníků a po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobci byla dne 15. 1. 2020 v zařízení žalované implantována totální endoprotéza kyčelního kloubu vlevo. Operace proběhla bez komplikací, následně byl žalobce převezen na Rehabilitační kliniku [adresa], oddělení následné rehabilitační péče, kde pobýval od 23. 1. do 1. 2. 2020, dle propouštěcí lékařské zprávy byl soběstačný, samostatně schopný vertikalizace do sedu i stoje, chůze o chodítku, o 2 francouzských holích. Rehabilitace proběhla dle individuálního plánu, s dobrým efektem ve smyslu snížení intenzity aigické složky. Došlo k částečné úpravě svalové dysbalance, byly zlepšeny pohybové stereotypy, byl instruován v samostatném LTV, byl propuštěn v kardiopulmonálně kompenzovaném stabilizovaném stavu. V části diagnózy bylo také uvedeno: Disp. Na neurologii (NNF)-neurodegenerativní onemocnění, v.s. spinální svalová atrofie-progredující paraparesa DK-výrazně omezena lokomoce. Při vyšetření dne 19. 2. 2020 byla u žalobce radiologicky zjištěna fisura (prasklina) proximálního femuru (horního konce stehenní kosti) vlevo, se zapadnutím femorální komponenty implantované endoprotézy, byla doporučena chůze s oporou o 2 francouzských holích, bez nášlapu na levou dolní končetinu, klidový režim, reimplantace byla naplánována na 23. 4. 2020. Dne 28. 2. 2020 žalobce v noci doma upadl, způsobil si 6-ti úlomkovou periprotetickou zlomeninu levého femuru, téhož dne byl přijat do nemocnice [adresa], dne 2. 3. 2020 byl operován.

6. Dle znaleckého posudku č. [číslo], ze dne 20. 7. 2023 a výslechu [tituly před jménem] [jméno FO], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie, specializace traumatologie, vzhledem k potížím žalobce (bolesti, omezená hybnost) a k RTG nálezu/coxarthroza IV. stupně, byla indikace k provedení totální endoprotézy kyčle naprosto správná. Znalost neurologického onemocnění by byla vhodná k plánování pooperační rehabilitace, na rozhodnutí o provedení operace neměla vliv. Hospitalizace po operaci byla velmi krátká, žalobce byl překládán již 5 pooperační den, v doporučení v propouštěcí zprávě není zmíněna potřeba speciální rehabilitace s ohledem na neurologické onemocnění žalobce. K pádu žalobce, tak jak je popsán, zakopnutí, prudké došlápnutí a následný pád na bok operované končetiny, mohlo dojít kdykoliv a kdekoliv, i při následném pobytu ve zdravotnickém zařízení. K tříštivé, dislokované periprotetické zlomenině tak mohlo dojít i kdyby nebylo zjištěno zapadnutí dříku a fisura kosti. Lékař, který propouštěl žalobce, mohl předpokládat, že žalobce má zkušenosti s chůzí s opěrnými pomůckami, již po totální endoprotéze pravého. kyčle v roce 2011, že rozumí nutnosti a vlastnímu provedení odlehčení operované končetiny. Pokud by poměry pacienta neumožnily toto odlehčení, tak by se o tom zmínil. Při kontrole dne 19. 2. 2020 nebylo provedeno žádné další vyšetření, které by blíže popsalo zlomeninu a eventuální uvolnění dříku endoprotézy v kosti. Za alarmující mohlo být zapadnutí dříku o 2 cm, bylo chybné odhadnutí tohoto zapadnutí jen o 1 cm. RTG v axiální projekci i CT vyšetření bylo u žalované jistě k dispozici. V případě zjištění nestability dříku a ozřejmění průběhu zlomeniny by bylo lépe operovat dřív, nespoléhat na možnost konzervativního zhojení. I po revizní operaci docházelo k zapadání a nestabilitě dříku endoprotézy, tento stav musel být řešen na jiném pracovišti další operací. Znalec stanovil bolestné dle metodiky Nejvyššího soudu jako 395b x 341,25 Kč, tedy ve výši 134 794 Kč. Při výslechu znalec doplnil, že žalobce prodělal pád se vším všudy, popisoval jej tak, že v půl páté ráno pravděpodobně šel na toaletu, zakopl pravou dolní končetinou, zprudka dopadl na levou čerstvě operovanou končetinu a následoval pád na levý bok, což je značný mechanismus úrazu, kdy by se dalo předpokládat, že se může zlomit stehenní kost i u zdravého člověka. A pokud tam byla endoprotéza, pravděpodobně ne zcela stabilní a fisura, tak došlo s vyšší pravděpodobností k destruktivní, šesti úlomkové subtrochanterické periprotetické zlomenině. Ale důležitý je pád, přičemž takhle může zakopnout v půl páté ráno cestou na toaletu třiapadesátiletý člověk, jako může zakopnout kdykoliv, jakkoliv. Žalobce měl doma bariérové prostředí, zakopl pravou nohou. Znalec se nedomníval, že zakopnutí bylo v souvislosti s degenerativním onemocněním, žalobce na své degenerativní páteřní spinální onemocnění byl dlouhodobě adaptován, měl dlouhodobou remisi, používal opěrné pomůcky ještě před operací levého kyčelního kloubu, nyní, po třetí operaci také používá stejné opěrné pomůcky jako před (první) operací. Neurologické onemocnění by mělo druhotný význam, žalobce již byl po jedné endoprotéze, takže se dá předpokládat, že odlehčení operované končetiny na francouzských berlích zvládá. Znalec také uvedl, že kdyby byl žalobce jeho pacient, řešil by při kontrole, zda jde u něj o periprotetickou zlomeninu B1 (se stabilitou dříku v kosti) nebo B2 (s uvolněným dříkem, ale s dobrou kvalitou kosti) Vancouverské klasifikace, neboť dvoucentimetrové zapadnutí dřívku může způsobit výrazné potíže, nechal by žalobce v nemocnici (dojití na záchod s doprovodem), provedl by rentgenovou kontrolu, a kdyby za týden byl shodný nález, žalobce byl bez potíží, doporučil by pobyt doma. Ale jde o spekulativní úvahu, není žádné nařízení, že by se s periprotetickou zlomeninou muselo ležet. Uzavřel, že se kolegové nedopustili žádného porušení nějakého stavovského nebo jasného předpisu. Posouzení je individuální.

7. Dle znaleckého posudku ze dne 12. 7. 2023 č.j. [spisová značka], včetně doplňku ze dne 12. 7. 2024 a výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie, lékařské zprávy žalobce z různých neurologických pracovišť operují spíše s různými „pracovními“ diagnózami, než s konkrétními diagnózami onemocnění, kterým by měl žalobce trpět. Žalobce operuje s termíny diagnóz roztroušená skleróza mozkomíšní a spinální atrofie, které sice ve zprávách byly uvedeny ale nepotvrdily se, žalobce těmito onemocněními netrpí. Lehce snížená svalová síla a citlivost v některých zprávách popisovaná byly (dle názoru znalce na základě studia dokumentace) s vysokou pravděpodobností důsledkem vertebrogenního onemocnění a pooperačních změn bederní páteře žalobce. Před operačním zákrokem 15. 1. 2020 žalobce z hlediska neurologického nevyžadoval žádný jiný léčebný postup. Postup lékařů byl standardní („lege artis“), následný pobyt na rehabilitaci Na [adresa] proběhl bez komplikací, „otestoval“ pohybové možnosti žalobce. V době propuštění žalobce z Rehabilitační kliniky [adresa] dne 1. 2. 2020 lze rekapitulovat, že pravá dolní končetina byla mírně spastická, což znamená vyšší svalový tonus, hybnost s „omezením“ obtížně klasifikovat co tím je myšleno, ale když chodil o 2 francouzských holích při nezatěžování levé dolní končetiny, jistě musela být nejméně dle svalového testu asi 4st, tedy jen mírné oslabení svalové síly. Porucha citlivosti by pak hovořila proti hereditální spastické paraparéze, ale mohlo se jednat o koincienci s vertebrogenního onemocnění. Levá dolní končetina byla po operaci, neměla se zatěžovat, tedy na mobilitu v této době neměl větší vliv. Klinický obraz včetně subjektivních příznaků přítomné neurologické, susp. demyelinizační onemocnění nepodporuje. Paréza, tedy porucha hybnosti není klinická jednotka, jedná se příznak. Demyelinizační onemocnění typu RS je u žalobce velmi nepravděpodobné. Pokud je uváděna dg hereditální spastická paraparéza, jde o pomalu progredující onemocnění, bez remise, zlepšení, lze očekávat pomalé zvýraznění paraparézy v řádu roků, předpoklad, že by paréza vymizela je nereálný. Progredující spastická paréza je vcelku velmi vzácné onemocnění, progreduje během roků až desítek roků, tedy paraparéza se v čase prohlubuje. Posuzovaný při propouštění z rehabilitační kliniky na [adresa] chodil o 2 francouzských holích, tedy z hlediska hybnosti dolních končetin to bylo možné. Chůze o 2 francouzských holích není jednoduchá, k pádům dochází nezřídka, riziko zvyšuje věk jedinců a další hendikepy např. hybnost horních končetin, obesita, vertebrogenní onemocnění, snížená hybnost dolních končetin, i rizikové prostředí kde se pohybuje, bariéry, schody, charakter podlahy. Znalec s velmi vysokou pravděpodobností, skoro s jistotou konstatoval, že demilizačním onemocněním typu roztroušené sklerózy ani spastickou paraperézou žalobce netrpěl, netrpí. Po operaci byl žalobce standardně na rehabilitaci, tam otestovali všechno, včetně podmínek doma, byl propuštěn s tím, že doma s chůzí o dvou francouzských holích být může a prostě na schodech zakopl a zlomil si nohu. Neurologické onemocnění tento postup neovlivnilo.

8. Dle lékařské zprávy neurologie Nemocnice [adresa] ze dne 18. 12. 2019 byl žalobce opakovaně vyšetřen pro poruchy chůze pocity ztuhlosti ve stehnech. Prvé potíže vznikly v roce 1996, od té doby se přes stav progresivně zhoršuje. Výrazně se zhoršila porucha lokomoce, hlavně chůze. Pohybuje se s pomocí dvou francouzských holí a ujde s potížemi maximálně vzdálenost do 400 m. V roce 2009 mu byla provedena neurochirurgická operace pro listezu L5-S1 v nemocnici [adresa]. Efekt operace nebyl, a to vzhledem k rozvoji svalového degenerativního onemocnění - pravděpodobně spinální svalové atrofie, etiologii se přes veškerá vyšetření nepodařilo jednoznačně prokázat.

9. Žalované byla zaslána předžalobní výzva ze dne 23. 5. 2022. Soud I. stupně pro nadbytečnost zamítl další důkazní návrhy (demonstrace možnosti pohybu za pomoci francouzských holí, výslech [tituly před jménem]. [jméno FO], výslech [tituly před jménem] [jméno FO]).

10. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil po právní stránce podle ust. § 2636 a násl., § 2645, § 2913, § 2958 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník („o.z.“) a podle § 4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách.

11. Rekapituloval, že se žalobce domáhá náhrady bolestného, z důvodu, že zvolený léčebný postup považuje za non lege artis, a je názoru, že žalovaná nezohlednila jeho neurodegenerativní onemocnění, odkázala jej na pohyb o dvou francouzských holích a v důsledku toho došlo dne 28. 2. 2020 k pádu žalobce, a tím ke zranění. Zdůraznil, že jednou ze základních podmínek pro odškodnění za zanedbání lékařské péče je prokázání, že postup zdravotnického zařízení byl non lege artis, nikoliv každé pochybení lékaře je nutné považovat za takový postup, který vede k získání odškodnění za zanedbání lékařské péče. Při řešení, zda zdravotnické zařízení zanedbalo svoje povinnosti při lékařské péči se zkoumá, zda postup lékaře byl lege artis nebo non lege artis. Non lege artis není stanoven výslovně zákonem, ale plyne ze zákona o zdravotních službách, který stanovuje, že pacient má právo na poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni. Náležitou odbornou úrovní se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Při posuzování odpovědnosti poskytovatele zdravotních služeb je zapotřebí mít na zřeteli, že nikoli jakákoliv újma na zdraví způsobená léčebným zákrokem je způsobilá založit odpovědnost poskytovatele zdravotních služeb, ale pouze taková, která byla způsobena jednáním non lege artis. Postup lékaře je přitom vždy zapotřebí hodnotit ex ante, tedy na základě poznatků a informací, které měl lékař v době rozhodování k dispozici.

12. Bylo vyvráceno tvrzení žalobce, že již v době provedení endoprotézy (tj. 15. 1. 2020) trpěl neurodegenerativním onemocněním, dle závěrů znalců, korespondujících se zprávou Rehabilitační kliniky [adresa], byl žalobce soběstačný a zvládal pohyb za pomoci ortopedických pomůcek, byl schopen pohybu v domácím prostředí, měl zkušenosti s chůzí s opěrnými pomůckami a rozuměl nutnosti a vlastnímu provedení nutného odlehčení operované končetiny, neexistovaly u něj významné limity způsobené neurodegenerativním onemocněním ovlivňující způsob zvolené léčby, a navazující péče. Při vyšetření dne 19. 2. 2020 nebyl dán důvod pro určení jiného režimu, než bylo stanoveno, a pokud zakopl, prudce došlápl a upadl na bok operované končetiny, k tomu mohlo dojít kdykoliv a kdekoliv, i při pobytu ve zdravotnickém zařízení. K tříštivé, dislokované periprotetické zlomenině tak mohlo dojít i kdyby nebylo zjištěno ono zapadnutí a fisura kosti. Postup žalované nelze hodnotit jako non lege artis.

13. Soud I. stupně uzavřel, že postup žalované při volbě léčby a léčebného režimu neshledal non lege artis, neboť byl zvolen podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Mezi žalobcem a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o péči o zdraví dle § 2636 o.z. a žalované tak vznikla povinnost pečovat v rámci svého předmětu činnosti o zdraví žalobce, splnila povinnost danou ustanovením § 2643 a násl. o. z. postupovat s péčí řádného odborníka, i v souladu s pravidly svého oboru, i v souladu s ust. § 45 odst. 1 ZOS a poskytla žalobci služby na náležité odborné úrovni, ve smyslu § 4 odst. 5 ZOS podle pravidel vědy a uznávaných medicinských postupů, při respektování individuality žalobce, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti a v souladu s čl. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny. Nedošlo k naplnění předpokladů vzniku odpovědnosti žalované za jakoukoliv újmu na zdraví žalobce a není tak dána povinnost žalované nahradit újmu vzniklou žalobci v příčinné souvislosti s porušením smluvní povinnosti dle ustanovení § 2913 o. z., když k žádnému porušení povinností ze strany žalované nedošlo. Žalobu proto zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Úspěšné žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 61 140 Kč, při určení výše nákladů vyšel z nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 7. 8. 2024 sp. zn. I. [spisová značka], náklady vypočetl z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Specifikoval, že náklady žalované sestávají z odměny za 10 úkonů právní služby po 3 100 Kč, z 10 režijních paušálů po 300 Kč, složené zálohy ve výši 20 000 Kč a náhrady DPH.

15. O náhradě nákladů řízení vedlejšího účastníka na straně žalované rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř., vedlejší účastník byl v řízení zcela úspěšný a nebyl zastoupen právním zástupcem, byla mu proto přiznána náhrada ve výši 300 Kč za 1 úkon (vyjádření 19. 5. 2023) dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.

16. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. rozhodl o nákladech státu, neúspěšnému žalobci uložil zaplatit 12 555 Kč, tj. znalečné, které nebylo kryto zálohami.

17. Rozsudek napadl žalobce včasným odvoláním. Namítal, že dle posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] u něj byla při kontrole dne 19.2.2020 přítomna levostranná periprotetická zlomenina s nestabilitou dříku - zlomenina typu B 2 Vancouverské klasifikace, protože žalovaná při této kontrole nezhotovila rentgenový snímek levostranného proximálního femuru v axiální projekci, ani CT vyšetření, byť jejich provedení bylo nutné k posouzení stability dříku a ke stanovení typu zlomeniny, ocitá se pokud jde o tvrzení, že měl zlomenina typu B 2 Vancouverské klasifikace, v důkazní nouzi. Navrhl proto obrácení důkazního břemene, s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 28.6.2022 sp.zn. [spisová značka], současně tvrdil, že zlomenina typu B 2 Vancouverské klasifikace je indikována nikoliv ke konzervativní léčbě, ale k operačnímu řešení, a že i v případě zlomenin typu B 1 Vancouverské klasifikace se nejčastěji provádí operační stabilizace zlomeniny. Dále rekapituloval tvrzení, že žalovaná dne 19.2.2020 provedla vyšetření jeho neurologického stavu insuficientně (nedostatečně), chybně vyhodnotila rentgenový snímek, neprovedla další rentgenové a CT vyšetření, vyhodnocení stability dříku, nenabídla mu hospitalizaci a dřívější reoperaci. Namítal, že s touto jeho argumentací se soud I. stupně dostatečně nevypořádal a rozsudek je nepřezkoumatelný. Navrhl zrušení rozsudku soudu I. stupně a vrácení věci k novému projednání.

18. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce naopak trvala na potvrzení napadeného rozsudku pro jeho věcnou správnost. Zdůraznila, že žalobce utrpěl úraz v domácím prostředí a tento nemohl být v příčinné souvislosti s jakýmkoli pochybením žalované, přičemž k žádnému odbornému pochybení nedošlo. Poukazovala na závěry znaleckých posudků, dle nichž mohlo dojít k zakopnutí a pádu žalobce kdykoliv a kdekoli, ke zlomenině mohlo dojít i kdyby nebylo zjištěno zapadnutí dříku a fisura kosti. Žalobce měl zkušenost s chůzí s opěrnými pomůckami a neexistuje žádný důvod, podle kterého by periprotetická zlomenina představovala nutnost pacienta ležet. Žalobce z neurologického hlediska žádný jiný postup, než který byl zvolen, nevyžadoval, Soud I. stupně se soustředil na zásadní otázku, zda na straně žalované došlo či nedošlo k odbornému pochybení, které by bylo příčinou úrazu žalobce, a z provedeného dokazování vyplynulo, že k takovému pochybení nedošlo.

19. Vedlejší účastník také navrhl potvrzení rozsudku pro jeho věcnou správnost, poukazoval na to, že léčebný postup žalované nebyl shledán non lege artis, nedošlo k naplnění předpokladů pro vznik odpovědnosti žalované za újmu na zdraví žalobce.

20. Žalobce v replice k vyjádření žalované a vedlejšího účastníka zopakoval, že se soud I. stupně nezabýval řadou jeho tvrzení a konkrétních skutečností, zpochybňoval kompetentnost znalce [tituly před jménem] [jméno FO].

21. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, včetně řízení, které mu předcházelo dle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

22. Soud I. stupně ve věci provedl dostatečné dokazování a správně ji posoudil po právní stránce.

23. Žalobce se domáhal náhrady bolestného s argumentací, že dne 15.1.2020 podstoupil u žalované implantaci totální endoprotézy kyčelního kloubu vlevo, od 23.1. do 1.2.2020 absolvoval rehabilitaci na klinice [adresa], při kontrole dne 19.2.2020 byla zjištěna prasklina horního konce stehenní kosti vlevo se zapadnutím endoprotézy, žalovaná nevěnovala pozornost jeho neurodegenerativnímu onemocnění, v jehož důsledku nemohl dobře našlapovat na pravou nohu, dne 28.2.2020 doma upadl a způsobil si zlomeninu levého femuru.

24. Znaleckým posudkem a výpovědí znalce [tituly před jménem] [jméno FO] z odvětví neurologie byla vyvrácena argumentace žalobce, že trpěl takovým neurodegenerativním onemocněním, které by mělo vést k tomu, že neměl být po kontrole dne 19.2.2020 ponechán v domácím prostředí, s pohybem o dvou francouzských holích. Znalec vyložil, že se v lékařských zprávách hovořilo o různých pracovních diagnózách žalobce, avšak neurodegenerativním onemocněním - roztroušenou sklerózou ani spastickou paraparézou žalobce netrpěl a netrpí. V důsledku vertebrogenního onemocnění a pooperačních změn bederní páteře mohl mít určité obtíže, avšak žalobce se uměl pohybovat o dvou francouzských holích, odlehčovat operované noze, neboť v minulosti absolvoval několik operací, s následnou chůzí s oporou, a i jeho pobyt Na [adresa] otestoval jeho pohybové možnosti, a na tom se nic až do jeho pádu doma nezměnilo. Znalec rovněž dospěl k závěru, že postup žalované byl lege artis a že pád žalobce doma na schodech se prostě stal, mohl se stát kdykoli a kdekoli.

25. Po vypracování znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], z odvětví ortopedie, žalobce na základě úvah znalce, co by udělal při kontrole on (další rentgenový snímek, CT, případně sledování stavu žalobce a dřívější operace) tvrdil, že žalovaná nepostupovala řádně, pokud ona další vyšetření neprovedla, znalec však současně uvedl, že jde o spekulaci z jeho strany a že postup žalované nebyl non lege artis. Žalobce dezinterpretuje závěry [tituly před jménem] [jméno FO] a dovozuje, že pokud by byl lépe vyšetřen, případně hospitalizován či dříve operován, doma by neupadl. Tyto jeho závěry jsou rovněž v rovině spekulací. Žalovaná po zjištění praskliny horního konce levé stehenní kosti a zapadnutí dříku endoprotézy zvolila konzervativní řešení, spočívající v spontánním zahojení praskliny, a teprve poté indikovala reoperaci. Znalec neshledal, že by tento postup byl v rozporu s uznávanými medicínskými postupy.

26. Soud I. stupně na základě jednoznačných závěrů znalců, že se žalovaná nedopustila postupu non lege artis, uzavřel, že není dána odpovědnost žalované za škodu na zdraví žalobce.

27. Ze skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně dle názoru odvolacího soudu také vyplývá, že není dána příčinná souvislost mezi tvrzeným porušením povinnosti žalovanou a úrazem žalobce. Jedinou příčinou bolesti žalobce byl jeho pád v domácím prostředí, kdy zakopl a upadl, oba znalci se vyslovovali v tom duchu, že se takový úraz může stát kdykoli a kdekoli a že se prostě stal. Z uvedeného lze rozumně dovodit, že úraz žalobce – pád doma na schodech byl nešťastnou událostí, která se stala, aniž by bylo možno najít osobu odpovědnou k náhradě škody. Ne všechna poškození jsou touto cestou odčinitelná a ne vždy je možno najít škůdce. Žalobce doma v noci upadl, protože nešťastnou náhodou zakopl, toto však nelze přičítat k tíži žalované. Žalobce byl po vyšetření dne 19.2.2020 doma, uměl se pohybovat o dvou francouzských holích, uměl odlehčovat operované noze, až do 28.2.2020 se doma běžně pohyboval a teprve 28.2.2020 došlo k úrazu, který však nelze klást za vinu žalované. Možno shrnout, že jednak v řízení nebylo prokázáno porušení povinnosti žalovanou – postup non lege artis a že také není dána příčinná souvislost mezi žalobcem tvrzeným porušením povinnosti a vznikem škody.

28. Odvolací soud nesdílí názor žalobce, že rozhodnutí soudu I. stupně je nepřezkoumatelné, ostatně žalobce byl schopen jasně formulovat odvolací důvody. Nesdílí ani názor žalobce, že by v dané věci mělo dojít k obrácení důkazního břemene, nejde totiž o to, že by žalobce neunesl důkazní břemeno, ale o to, že provedeným dokazováním byla vyvrácena důvodnost uplatněného nároku.

29. S ohledem na vše shora uvedené odvolací soud dospěl k závěru, že rozsudek soudu I. stupně je věcně správný, proto byl potvrzen, podle ust. § 219 o.s.ř., včetně akcesorických výroků.

30. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., jejich náhrada byla přiznána úspěšné žalované a vedlejšímu účastníku. Náklady žalované v odvolacím řízení sestávají z odměny za dva úkony právní služby, za vyjádření k odvolání ve výši 3 100 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále také jen vyhláška) ve znění účinném do 31.12.2024, za účast u odvolacího jednání ve výši 10 300 Kč podle § 9a odst. 1 písm. a) vyhlášky ve znění od 1.1.2025, ze dvou režijních paušálů, jednou 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky ve znění do 31.12.2024 a jednou 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky ve znění od 1.1.2025, z náhrady daně z přidané hodnoty podle ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. ve výši 2 971,50 Kč, celkově 17 121,50 Kč.

31. Náklady vedlejšího účastníka tvoří jedna paušální náhrada 300 Kč, za vyjádření k odvolání, podle vyhl. č. 254/2015 Sb.