o 45 314 Kč s příslušenstvím

1. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 30 002 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 1. 2021 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 15 312 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 1. 2021 do zaplacení (výrok II.), uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 193 Kč (výrok III.) a rozhodl o vrácení žalobci části zálohy na náklady důkazy ve výši 1 658 Kč (výrok IV.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 35 314 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody a částky 10 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy. Svůj nárok opíral o tvrzení, že žalovaný jako znalec vypracoval v jiném soudním řízení nepravdivý znalecký posudek, z něhož soud v té věci vycházel, v důsledku čehož byla žalobcova žaloba zamítnuta a žalobci bylo uloženo nahradit náklady řízení. Žalobce tvrdil, že znalecký posudek žalovaného byl odborně chybný a žalovaný neměl dostatečnou kvalifikaci. K vyvrácení závěrů posudku si žalobce nechal zpracovat vlastní posudek jiným znalcem, podal žalobu na obnovu řízení, která však byla zamítnuta a žalobci bylo uloženo nahradit náklady řízení. Za majetkovou škodu žalobce označil náklady původního sporu a navazujícího řízení o obnovu (soudní poplatky, náklady protistrany, znalečné) a náklady na jím zadaný znalecký posudek. Nemajetkovou újmu vymezil jako zásah do osobnostních práv a psychickou zátěž, jakož i ztrátu času spojenou s dlouhodobým domáháním se práv.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Namítal, že žalobce měl veškeré výhrady vůči znaleckému posudku uplatnit již v původním řízení, včetně návrhu na ustanovení revizního znalce. Z toho, že soud dalšího znalce neustanovil, žalovaný dovozoval absenci relevantních pochybností o jeho posudku. Žalovaný dále uplatnil námitku promlčení s tím, že žalobce se měl o škodě dozvědět nejpozději pravomocným skončením původního řízení.

4. Soud I. stupně zjistil, že v původní věci vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod spisovou značkou [spisová značka] (dále též „řízení u OS [adresa]“) byla žaloba žalobce zamítnuta, přičemž rozsudek vycházel ze závěrů znaleckého posudku vypracovaného žalovaným. Dále soud I. stupně vzal za prokázané, že ve správním řízení iniciovaném žalobcem bylo pravomocně rozhodnuto o pochybení žalovaného při výkonu znalecké činnosti, když předmětný posudek postrádal analýzu získaných dat, byl neúplný a částečně nepřezkoumatelný, za což byla žalovanému rozhodnutím z 5. 11. 2021 uložena sankce napomenutí. O tomto výsledku byl žalobce vyrozuměn [orgán] dne 15. 5. 2022. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování (včetně znaleckého posudku vypracovaného na základě zadání soudu v tomto řízení) uzavřel, že posuzovaná obuv vykazovala zásadní vadu a nevykazovala znaky takového užívání, které by vadu vysvětlovalo. Současně dovodil, že závěry původního posudku žalovaného byly nesprávné. Učinil též skutková zjištění o časovém sledu koupě obuvi, její reklamace a vyřízení reklamace (viz bod 18. odůvodnění napadeného rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje).

5. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval právní úpravu kupní smlouvy a práv z vadného plnění [§ 2079 odst. 1, § 2099 odst. 1, § 2103, § 2106 odst. 1 písm. d) a odst. 2, § 2107 odst. 3, § 2112 odst. 1, § 2113, § 2161 odst. 2, § 2165 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“)]. Dále aplikoval § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb. a uzavřel, že žalobce reklamoval vady včas a prodávající reklamaci neuznal. Ohledně škody a nemajetkové újmy vycházel z obecné odpovědnosti za majetkovou i nemajetkovou újmu a ochrany osobnosti (§ 2894 odst. 1, § 2912 odst. 1, § 81 odst. 1 a 2, § 82 odst. 1 o. z.). Námitku promlčení posoudil podle § 609, § 610 odst. 1, § 620 odst. 1 a 2, § 629 odst. 1 a 2 a § 636 odst. 1 o. z.

6. Soud I. stupně shledal nárok žalobce do do základu důvodným, neboť měl za prokázané pochybení žalovaného při výkonu znalecké činnosti a existenci příčinné souvislosti mezi nesprávným posudkem a majetkovou újmou žalobce.

7. Za prokázané soud označil položky zahrnuté do výsledné částky 30 002 Kč, konkrétně: pořizovací cenu obuvi 719,20 Kč, soudní poplatek 1 000 Kč za žalobu v původním řízení, náklady řízení protistrany v částce 8 833 Kč přiznané v původním řízení, náklady znaleckého posudku v původním řízení v částce 2 450 Kč, soudní poplatek za obnovu řízení 5 000 Kč, soudní poplatek 2 000 Kč za odvolání do zamítavého rozhodnutí ve věci obnovy řízení. Tyto částky žalobci přiznal s odůvodněním, že, představují náklady, které žalobce musel nést v návaznosti na výsledek původního řízení.

8. Dále soud přiznal nárok na nemajetkovou újmu, ohledně níž uzavřel, že došlo k zásahu do osobnostní sféry žalobce, přihlédl k délce a intenzitě dopadů (dlouhodobé domáhání se práv, starosti a obtíže) a částku 10 000 Kč považoval za přiměřenou.

9. Za neprokázané soud I. stupně označil položky v souhrnu 15 312 Kč, konkrétně 2 400 Kč za právní zastoupení, 1 620 Kč za soudní řízení, 5 000 Kč za znalecký posudek znalce [jméno FO] a 6 292 Kč náklady právního zastoupení „[právnická osoba]“. K těmto nárokům soud uvedl, že je žalobce řádně nespecifikoval a nedoložil.

10. Námitku promlčení soud I. stupně neshledal důvodnou s tím, že žalobce uplatnil právo včas, neboť se o škodě dozvěděl s jistotou až na základě sdělení [orgán] ze dne 15. 5. 2022, tudíž tříletá subjektivní promlčecí lhůta nebyla překročena.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle poměrného úspěchu ve věci s odkazem na § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

12. Proti rozsudku podali včasné odvolání oba účastníci.

13. Žalobce napadl výroky II., III. Namítal, že zamítavé rozhodnutí nemá oporu v provedeném dokazování, resp. neodpovídá předloženým důkazům. Uvedl, že dne 2. 7. 2025 byly soudu zaslány prostřednictvím datové schránky doplňující důkazy a tvrzení. K částce 2 400 Kč byla předložena faktura [tituly před jménem] [jméno FO] a bylo vysvětleno, že šlo o právní služby související s podáním žaloby. K částce 5 000 Kč byl předložen příjmový doklad [právnická osoba] za dobírku a také e-mailové potvrzení znalce [jméno FO] o úhradě. Originál dokladu o úhradě 5 000 Kč byl navíc předán soudu při jednání dne 29. 9. 2025. K částce 1 620 Kč bylo doloženo, že jde o náklady státu v řízení [spisová značka] (posudek [jméno FO] a účast znalce), hrazené ze zálohy s následným doplatkem 35 Kč. Žalobce vysvětlil rozdíl mezi 1 585 Kč a 1 620 Kč jako nepřesnost a návrh v rozsahu 35 Kč vzal zpět. K částce 6 292 Kč byly doloženy usnesením o povinnosti nahradit protistraně náklady 2 x 3 146 Kč a dále dohodou o splátkách a potvrzením o úhradě od [právnická osoba]. Žalobce navrhl změnu výroku II. tak, aby bylo i v této části žalobě zcela vyhověno. Současně požadoval přiznání náhrady nákladů řízení v plné výši. V písemné reakci ze dne 4. 3. 2026 na odvolání a vyjádření žalovaného žalobce rozvíjel svou již dříve přednesenou argumentaci o vadnosti znaleckého posudku a nekompetentnosti žalovaného jako znalce.

14. Žalovaný napadl výroky I., III. rozsudku. Ve svém odvolání a vyjádření k odvolání žalobce namítal neprokázání vzniku škody, její výše a současně neprokázání příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a znaleckým posudkem. Podle jeho názoru nebyla prokázána nepravdivost znaleckého posudku, protože rozhodnutí [orgán] z 5. 11. 2021 konstatuje jen částečnou nepřezkoumatelnost pro absenci seznamu použitých metod, nikoli věcnou nesprávnost posudku. Dle žalovaného obdobnými vadami nepřezkoumatelnosti trpí i posudek znalce ustanoveného soudem v tomto řízení. Brojil proti tomu, že soud zamítl jeho návrh na ustanovení revizního znalce navzdory kvalifikovanému zpochybnění posudku a tvrzeným indiciím možné podjatosti znalce. Vytkl také soudu, že z jeho rozhodnutí není patrné, proč soud vyšel z posudku ustanoveného znalce a nikoli z posudku žalovaného. Současně namítal, že soud měl posuzovat pouze otázku nepravdivosti posudku žalovaného, nikoli znovu přezkoumávat stav reklamované obuvi. Dle žalovaného je dána překážka věci rozsouzené. V části náhrady škody žalovaný rozporoval účelnost a nutnost některých uplatněných výdajů. K požadavku na zaplacení 10 000 Kč za nemajetkovou újmu namítal, že žalobce částku nevysvětlil a že žalobce sám přispěl k trvání věci neúčelnými kroky. Znovu poukázal na již vznesenou námitku promlčení s tím, že žalobce se o případné škodě mohl dozvědět nejpozději 9. 3. 2020. Žalovaný navrhl změnu napadeného výroku I. tak, aby žaloba byla i v této části zamítnuta, a současně požadoval přiznání náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů.

15. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které mu předcházelo, dle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.

16. Odvolací soud předně napravil pochybení soudu I. stupně, který nerozhodl o částečném zpětvzetí žaloby učiněném žalobcem podáním ze dne 2. 7. 2025. Žalobce při jednání odvolacího soudu upřesnil, že žalobu bere zpět co do částky 35 Kč včetně požadovaného úroku z prodlení. Žalovaný s tímto částečným zpětvzetím souhlasil. Uvedená částka byla v napadeném rozsudku obsažena v zamítnuté částce 15 312 Kč. Odvolací soud proto podle § 219a písm. a) rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. ohledně uvedené částky s příslušenstvím zrušil a řízení v této části podle § 211, § 96 o. s. ř. zastavil (výrok I.).

17. K podstatě nároku, který je zbývajícím předmětem řízení, odvolací soud uvádí, že Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 883/2006, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 31/2009, dospěl k závěru, že soudem ustanovený znalec, který vypracoval chybný znalecký posudek, odpovídá za škodu, která vznikla účastníku řízení tím, že mu soud na základě tohoto posudku přiznal nižší plnění. Závěry tohoto rozsudku byly aprobovány v řadě dalších rozhodnutích Nejvyššího soudu (srovn. např. rozsudek ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3197/2012, rozsudek ze dne 21. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 3617/2020). Námitka žalovaného, že nárok žalobce je třeba odmítnout z důvodu, že se jedná o věc rozsouzenou, je tedy nedůvodná.

18. Existence nároku žalobce na náhradu škody proti žalovanému z důvodu nesprávného znaleckého posudku podaného v soudním řízení, kde byl žalobce z toho důvodu neúspěšný, tedy obecně není vyloučena.

19. Žalovaná částka se však skládá z řady dílčích nároků. Ty je možno rozdělit do čtyř skupin, a to: a) náklady vzniklé v rámci původního řízení před Obvodním soudem pro [adresa], které skončilo zamítavým rozsudkem, b) náklady na znalecký posudek [jméno FO], c) náklady vzniklé v souvislosti s řízením o obnově, d) nemajetková újma.

20. Jednotlivé nároky se odvíjejí od událostí, které nastaly postupně v průběhu času. To je podstatné pro posouzení otázky počátku běhu promlčecích lhůt u jednotlivých nároků.

21. Odvolací soud se neztotožnil s právním posouzením námitky promlčení soudem I. stupně, o čemž účastníky poučil při odvolacím jednání.

22. Žalobce setrval na své argumentaci, že běh promlčecí lhůty počal až ode dne, kdy mu správní orgán sdělil, že žalovanému byla udělena sankce za vadný posudek, tj. od 22. 5. 2022. Naproti tomu žalovaný setrval na názoru, že promlčecí lhůta počala běžet od právní moci rozsudku vydaného v předmětném řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa], tj. od 9. 3. 2020.

23. Podle § 619 odst. 1 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 tohoto ustanovení právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

24. Podle § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

25. K počátku běhu promlčecí lhůty Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1510/2019, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 9/2020, s poukazem na svou předchozí judikaturu uvedl, že „vědomost poškozeného o osobě odpovědné za škodu, s níž zákon spojuje počátek běhu subjektivní promlčecí doby, nepředpokládá nezpochybnitelnou jistotu v určení osoby odpovědné za vznik škody. Najisto lze odpovědnost určité osoby postavit až na základě dokazování v soudním řízení, které je teprve podáním žaloby, tedy uplatněním nároku u soudu, zahájeno. Zákon proto vychází z předpokladu, že po osobě, která ví o vzniku škody, lze požadovat, aby nárok u soudu uplatnila, jakmile má k dispozici takové informace o okolnostech vzniku škody, v jejichž světle se jeví odpovědnost určité konkrétní osoby dostatečně pravděpodobnou.“

26. V rozsudku ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. 25 Cdo 519/2002, publikovaném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, pod R 27/2004, Nejvyšší soud vyložil, že z hlediska počátku běhu subjektivní promlčecí doby se znalost poškozeného o osobě škůdce váže k okamžiku, kdy obdržel informaci, na jejímž základě si může učinit úsudek, která konkrétní osoba je za škodu odpovědná; tento okamžik zpravidla nelze ztotožnit s datem právní moci trestního rozsudku, jímž byl škůdce odsouzen za trestný čin, kterým škodu způsobil.

27. Pro nyní souzenou věc se z uvedených judikatorních závěrů podává, že pro posouzení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty je zcela nerozhodné, zda bylo proti žalovanému vedeno správní řízení, zda správní orgán shledal nedostatky zpracovaného posudku, zda žalovanému byla udělena sankce a zda a kdy o tom byl žalobce vyrozuměn.

28. Žalobce se o rozhodných okolnostech pro uplatnění svého nároku vůči žalovanému dověděl okamžikem, kdy se seznámil se znaleckým posudkem znalce [jméno FO], který si nechal zpracovat. Tehdy se dověděl (mohl dovědět), že znalecký posudek vypracovaný žalovaným je nesprávný. Pro uplatnění svého nároku vůči žalovanému u soudu již žalobce nepotřeboval žádné další „potvrzení“ o nesprávnosti posudku, neboť oprávněnost jeho nároku mohla být posouzena pouze soudem.

29. Dle sdělení žalobce při jednání odvolacího soudu mu byl znalecký posudek [jméno FO] doručen v dubnu 2020. Na základě podání žalobce ze dne 2. 7. 2025, v němž uvedl, že za zásilku s posudkem zaplatil na [právnická osoba] dne 30. 4. 2020, ve spojení s jeho tvrzením v odvolání, že posudek mu byl zaslán na dobírku, je možno upřesnit, že znalecký posudek mu byl doručen dne 30. 4. 2020. Uvedeného dne se tedy mohl seznámit s obsahem tohoto posudku a jeho závěry o tom, že znalecký posudek žalovaného je nesprávný.

30. Tříletá subjektivní promlčecí lhůta (§ 629 odst. 1 o. z.) tedy mohla začít běžet nejdříve dne 1. 5. 2020. Současně však mohla začít běžet až dnem vzniku tvrzené škody, neboť teprve tehdy se žalobce o škodě dověděl. To je významné z toho důvodu, že žalobci vznikala tvrzená škoda postupně.

31. Žaloba byla podána dne 28. 2. 2024.

32. Pro posouzení otázky promlčení částek, které vyplývají z řízení o žalobě u Obvodního soudu pro [adresa], je podstatné, že toto řízení pravomocně skončilo dne 9. 3. 2020. U těchto nároků tedy tříletá promlčecí lhůta počala běžet dne 1. 5. 2020 a uplynula před podáním žaloby. Promlčeny jsou tedy nároky na úhradu pořizovací ceny obuvi 719,20 Kč, právního zastoupení 2 400 Kč, soudního poplatku 1 000 Kč, nákladů žalované 8 833 Kč, znalečného 3 985 Kč (2 400 Kč a 1 585 Kč).

33. Promlčen je též nárok na úhradu nákladů za znalecký posudek [jméno FO] v částce 5 000 Kč, kde promlčecí lhůta počala běžet rovněž 1. 5. 2020.

34. Pokud jde o náklady vzniklé v souvislosti s řízením o obnovu (soudní poplatek za žalobu 5 000 Kč a odvolání 2 000 Kč, náklady právního zastoupení žalované 6 292 Kč), odvolací soud se zabýval otázkou, zda ve vztahu k nim přichází v úvahu odpovědnost žalovaného. Pro vznik odpovědnosti totiž nepostačuje vznik škody, ale nutným předpokladem je též příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a vznikem škody. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem porušení právní povinnosti škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu (škodné události), ke škodě by nedošlo (srovn. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2026, sp. zn. 25 Cdo 1437/2006).

35. Odvolací soud dospěl k závěru, že příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody z řízení o obnově dána není, neboť řízení o obnově vyvolal žalobce zcela o své vůli. Byť navazovalo na původní řízení, nejednalo se o nutný následek podaného znaleckého posudku. Žalovaný není odpovědný za žalobcem nedůvodně podaný mimořádný opravný prostředek. Pokud jde o soudní poplatek za žalobu na obnovu, tento nárok je zřejmě beztak promlčen, neboť dle žalobce byl uhrazen již v roce 2020.

36. Nemajetkovou újmu žalobce před soudem I. stupně specifikoval velmi kuse, a sice jako zásah do osobnostních práv, psychickou zátěž a ztrátu času spojenou s dlouhodobým domáháním se práv. Na výzvu odvolacího soudu pak při jednání doplnil, že újma mu vznikla tím, že boty se rozpadly po třech měsících, reklamaci nebylo vyhověno a s žalobou nebyl úspěšný. Měl proto pocit křivdy, protože věděl, že byl v právu a žaloba byla nedůvodně zamítnuta. Psychicky ho to vyčerpávalo. Po každém zamítavém vyjádření přišla skepse, že se nemůže dovolat spravedlnosti.

37. Z uvedeného je zřejmé, že tvrzená újma měla žalobci vzniknout v době reklamování obuvi a v průběhu řízení u Obvodního soudu pro [adresa] do vydání zamítavého rozsudku. Nároky z této újmy jsou však promlčeny z téhož důvodu, jako nároky na náhradu škody, jak je vysvětleno výše.

38. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že v případě újmy vzniklé v souvislosti s řízením o obnově či s podáváním stížností na žalovaného ke správním orgánům, by opět nebyla dána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem újmy. Ani řízení o obnově, ani podávání podnětů ke správním orgánům nelze považovat za nutný následek podaného znaleckého posudku.

39. Odvolací soud tedy uzavírá, že nárok žalobce neshledal důvodným ani zčásti. Z toho důvodu napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve vyhovujícím výroku I. změnil tak, že žalobu zamítl, a ve zbývající zamítavé části výroku II. rozsudek podle § 219 jako věcně správný potvrdil.

40. Vzhledem k tomu, že byl přezkoumávaný rozsudek částečně změněn, bylo podle § 224 odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů a jejich náhrada byla dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána zcela úspěšnému žalovanému. Jeho náklady spočívají v nákladech právního zastoupení určených dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) a soudním poplatku z odvolání. Tarifní hodnota dle § 8 odst. 1 činí pro úkony před soudem I. stupně 45 314 Kč, pro odvolání žalovaného 30 002 Kč a pro jednání odvolacího soudu 45 314 Kč. Odměna byla vypočtena dle § 7 a. t. Paušální náhrada nákladů za každý úkon byla přiznána dle § 13 a. t. ve znění účinném ke dni provedení úkonu, tj. 300 Kč za úkony učiněné do 31. 12. 2024 a 450 Kč za úkony učiněné od 1. 1. 2025. Dále byla přiznána 21% DPH.

41. Za řízení před soudem I. stupně byla přiznána odměna za 7 úkonů po 2 940 Kč, 3 paušální náhrady nákladů po 300 Kč a 4 po 450 Kč. Náklady za řízení před soudem I. stupně včetně DPH ve výši 4 888,80 Kč celkem činí 28 168,80 Kč.

42. Odvolací soud nepřiznal odměnu za neúčelná písemná podání, a to ze dne 14. 4. 2025, které následovalo po předchozím písemném vyjádření a pouze rozvíjelo dřívější argumentaci, a ze dne 29. 6. 2025, obsahující průběžné hodnocení důkazů

43. Za odvolací řízení žalovanému náleží odměna za odvolání 2 340 Kč a za jednání odvolacího soudu 2 940 Kč, dále 2 paušální náhrady nákladů po 450 Kč a soudní poplatek z odvolání 1 500 Kč. Náklady ze řízení před odvolacím soudem včetně DPH ve výši 1 297,80 Kč činí 8 977,80 Kč.

44. Náklady řízení před soudy obou stupňů činí 37 146,60 Kč. Tuto částku odvolací soud uložil žalobci nahradit žalovanému.