o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací],

1) Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem na zaplacení imateriální újmy ve výši [částka] s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky navzájem. Takto soud rozhodl o žalobě, které se domáhala žalobkyně kompenzace nemajetkové újmy v žalované výši s tím, že dne [datum] zahájila jako spotřebitel řízení před finančním arbitrem vedeném pod sp. zn. [spisová značka] [číslo], které bylo vedeno proti společnosti [právnická osoba] a ve které se domáhala vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy investičního životního pojištění. Řízení před finančním arbitrem (prvoinstanční) bylo ukončeno vydáním nálezu dne [datum] a o námitkách bylo rozhodnuto dne [datum], když toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno [datum]. Namítala, že v předmětném řízení před finančním arbitrem docházelo k nedodržování zákonných lhůt ve smyslu § 15 a 16 zákona o finančním arbitrovi a finanční arbitr tak řízení zatížil nesprávným úředním postupem, neboť trvalo 32 měsíců a 19 dnů. Řízeni zatěžovalo žalobkyni nejen psychicky, ale i časově, když musela čelit dlouhodobé nečinnosti finančního arbitra. Žalobkyně požadovala každý rok, respektive za první 2 roky [částka] a za dalších 8 měsíců a 19 dnů [částka], celkem [částka], když s odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] požadovala, aby základní výše kompenzace byla zvýšena o 20 % z důvodu nevydání nálezu ani rozhodnutí o námitkách v zákonných lhůtách, tedy celkem částku [částka]. Žalobkyně pak vyzvala žalovanou dne [datum] ke kompenzaci nemajetkové újmy, když na tuto výzvu reagovala žalovaná poskytnutím omluvy za nepřiměřeně dlouhou dobou řízení, což nepovažuje žalobkyně za přiměřenou kompenzaci.

2) Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že konstatování porušení práva a omluva žalobkyně je plnohodnotnou formou zadostiučinění a žalovaná ji pokládá za dostačující. Ode dne zahájení řízení dne [datum] do dne shromážděných podkladů rozhodných pro vydání nálezu ([datum]) uběhlo 445 dnů, když doba pro kterou finanční arbitr shromažďuje všechny podklady rozhodné pro vydání nálezu není zákonem nijak upravena. Dle názoru žalované nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu v rámci shromažďování podkladů, podotkla, že věc byla arbitrovi podána na formulářovém podání stejně jako stovky dalších, nezřídka promlčených či postoupených nároků, což nepochybně přispělo k celkové délce řízení, když právní zástupce mimo jiné i žalobkyně shodně podali k arbitrovi mnoho obdobných návrhů formulářového typu a mnohdy odmítali poskytnout součinnost a neinformovali arbitra o podstatných okolnostech zániku smlouvy, mimořádné výplaty či o výplatě odkupného. Tuto skupinu spotřebitelů zastupuje konzistentní skupina advokátů, o níž je finanční arbitr přesvědčen, že jsou organizováni společně a přispěli k celkové situaci v projednávání těchto sporů ze životního pojištění.

3) Soud provedl dokazování výzvou žalobkyně žalované ze dne [datum] a přípisem žalované ze dne [datum]. Na výzvu k odškodnění imateriální újmy žalovaná reagovala tak, že konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé zákona o náhradě škody tím, že v řízení došlo k průtahům, a že se omlouvá za nepřiměřeně dlouhou celkovou dobu řízení a za nesprávný postup finančního arbitra, který neinformoval účastníky o prodloužení lhůt k vydání rozhodnutí.

4) Zjištění ze spisu finančního arbitra soud podrobně popsal pod body 23 až 65 svého odůvodnění, zejména, že řízení před finančním arbitrem, ve kterém se žalobkyně domáhala vůči [právnická osoba] vydání bezdůvodného obohacení s tvrzením o neplatnosti smlouvy investičního životního pojištění bylo zahájeno [datum] a ukončeno nálezem finančního arbitra ze dne [datum], kterým finanční arbitr rozhodl o námitkách proti svému rozhodnutí. Dále vyšel ze zjištění, že poslední relevantní informace pro vydání nálezu shromáždil finanční arbitr [datum] a 90 denní lhůtu pro vydání nálezu překročil, neboť vydal nález [datum]. Proti nálezu podali žalobkyně i instituce námitky, a to dne 5. 11. respektive [datum] a finanční arbitr vydal rozhodnutí o námitkách [datum], když celková délka trvání námitkového řízení činila 158 dnů.

5) Takto zjištěný skutkový stav soud posuzoval dle zákona č. 82/1996 Sb. a dle zákona č. 229/2002 Sb., zejména § 15 a 16 odst. 2 věta druhá. Konstatoval, že zákonná 90 ti denní lhůta k vydání nálezu byla překročena arbitrem o 36 dnů, lhůtu k vydání rozhodnutí o námitkách překročil soudní arbitr o 3 měsíce.

6) Na základě provedeného dokazování dospěl soud I. stupně k závěru, že v daném případě se jedná o nesprávný úřední postup, když řízení před finančním arbitrem spadá pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Konstatoval, že porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, která je nesprávným úředním postupem dle § 13, zakládá samo o sobě vyvratitelnou domněnku o způsobené imateriální újmě. Dále se dle § 31 odst. 2 zákona č. 82/1996 Sb. zabýval vhodnou formou satisfakce. Odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], dle kterého na prvním místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedna z forem morální satisfakce a peněžní satisfakce připadá v úvahu tehdy, pokud by morální satisfakce nebyla způsobené nemajetkové újmy adekvátní. Uzavřel, že je namístě konstatovat, že předmětné řízení bylo nepřiměřeně dlouhé ve smyslu § 13 odst. 1, a tím je splněna první ze tří podmínek odpovědnosti státu. Imateriální újmu pak lze presumovat. V daném případě považoval kompenzaci újmy žalobkyně ve formě konstatování porušení práva za dostačující. S tímto odůvodněním žalobu zamítl a o nákladech rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř.

7) Rozsudek napadla včasným odvoláním žalobkyně. Považovala rozsudek soudu I. stupně za nesprávný a v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí odvolacího soudu (viz rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] a sp.zn. [spisová značka]). Za relevantní považovala datum, kdy finanční arbitr shromáždil podklady pro získání nálezu, a kdy mu tedy začala běžet devadesátidenní lhůta a namítala, že tento termín stanovil soud I. stupně nesprávně, když dle jejího názoru počala tato lhůta běžet finančnímu arbitrovi [datum], nikoliv až [datum], neboť finanční arbitr vyzval dne [datum] žalobkyni k uzavření dohody s institucí, ve které kompletně shrnuje svá skutková zjištění. Za této situace jsou zjištěné průtahy v řízení před finančním arbitrem zcela neakceptovatelné. Stejně tak došlo k průtahům v řízení o vydání rozhodnutí o námitkách a rozhodně nepostačí ke kompenzaci imateriální újmy žalobkyně pouze omluva, ale soud by měl přistoupit k finančnímu odškodnění tak, jak k tomu přistoupily výše zmiňované senáty Městského soudu v Praze. Navíc byla toho názoru, že soud I. stupně vydal napadený rozsudek bez nařízení řádného jednání a navrhovala, aby odvolací soud změnil rozsudek a žalobkyni přiznal plné požadované finanční odškodnění.

8) Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a o.s.ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

9) Při přezkoumání věci vyšel odvolací soud ze skutkových zjištění soudu I. stupně i ze zjištění o průběhu řízení před finančním arbitrem a ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že na řízení před finančním arbitrem se vztahuje čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť lze kladně zodpovědět na otázky, jež jsou pro posouzení aplikovatelnosti tohoto článku dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva zásadní (viz rozsudek NS ČR sp. zn. [spisová značka]). Ostatně shodně věc posuzují i senáty Městského soudu v Praze (viz níže citované). Na daný případ tedy lze aplikovat závěry Stanoviska včetně konstrukce vyvratitelné domněnky vzniku imateriální újmy ve vztahu k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1 věty třetí zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“).

10) Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11) Podle § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

12) V projednávaném případě není až tak rozhodující, kdy došlo ke shromáždění podkladů, a začala běžet devadesátidenní lhůta pro vydání nálezu, neboť předmětem odškodnění nejsou jednotlivé průtahy ale celková doba posuzovaného řízení, která přesáhla 2 roky a 8 a půl měsíce. Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. [spisová značka] dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat, což je dle názoru odvolacího soudu v daném případě obvykle doba 2 let.

13) S ohledem na § 13 o.z. odvolací soud dospěl k závěru, že pokud senáty Městského soudu v Praze i za kratší dobu shodných řízení před finančním arbitrem poskytují finanční zadostiučinění, je v daném případě nutno taktéž žalobkyni odškodnit její újmu poskytnutím finanční částky (rozhodnutí [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] či [spisová značka]).

14) Při stanovení základní částky vyšel odvolací soud z částky [částka] za první 2 roky vedení řízení a částky [částka] za další 8,5 měsíce. Základní částku [částka] pak odvolací soud korigoval ve smyslu § 31a odst. 3 zákona.

15) K otázce složitosti řízení Nejvyšší soud v rozsudku sp.zn. [spisová značka] uvedl, že„ složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní“. Jednotlivé důvody složitosti je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popřípadě i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky k projednání věci (viz též rozsudek sp.zn. [spisová značka] citovaný ve Stanovisku).

16) S ohledem na skutečnost, že předmětem posuzovaného řízení byla neplatnost pojistné smlouvy o investičním životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení, finanční arbitr řešil i otázku promlčení, nutno uzavřít, že se jednalo o spor velmi hmotně právně složitý, což je soudu známo i z jeho úřední činnosti (viz např. rozsudek MS v [obec] sp. zn. [spisová značka]). Z tohoto důvodu ponížil základní částku o 30 %. Za skutkovou složitost (řízení ovládané metodou vyšetřovací, finanční arbitr musel posuzovat množství listinných důkazů) přistoupil odvolací soud ke snížení o 20 % a za procesní složitost (finanční arbitr opakovaně vyžadoval doklady, vyzýval žalobkyni k doplnění návrhu, řešil žádosti o prodloužení lhůty k doplnění dokladů a podobně), snížil tuto částku o 10 %. Význam řízení byl pro žalobkyni standardní. Celkově odvolací soud snížil základní částku o 60 % a dospěl k závěru, že žalobkyni v daném řízení náleží odškodnění imateriální újmy v částce [částka], která odpovídá okolnostem daného případu.

17) Odvolací soud nepřistoupil ke zvýšení základní částky o 20% za průtahy finančního arbitra, k čemuž dospěl odvolací soud v rozsudku sp. zn. [spisová značka], neboť nevydání rozhodnutí v zákonných lhůtách byly důvodem toho, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a za nepřiměřeně dlouhé řízení se žalobkyni poskytuje odškodnění imateriální újmy; nejedná se o kritérium dle § 31a odst. 3 písm. d/ zákona, jež cílí např. na závažná procesní pochybení či nerespektování závazného právního názoru apod. Odvolatelka se též mýlí, pokud uvádí, že soud I. stupně rozhodl bez nařízení jednání. Z obsahu spisu vyplývá, že soud nařídil jednání na den [datum], o čemž byl právní zástupce žalobkyně uvědomen předvoláním, jež mu bylo doručeno do jeho datové schránky dne [datum].

18) Odvolací soud tedy rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku částečně změnil a žalobě vyhověl, jinak jej jako věcně správný potvrdil (§ 219, § 220 o.s.ř.).

19) Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 a § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř. Žalobkyni vznikly v souvislosti s právním zastoupením náklady, že jsou tvořeny odměnou [částka] za úkon. Žalobkyni náleží za řízení před soudem I. stupně odměna za 3 úkony (převzetí věci, žaloba a vyjádření) plus 3 režijní paušály po [částka]. Za řízení před odvolacím soudem za 2 úkony po [částka] (podání odvolání a účast při odvolacím jednání) a 2 režijní paušály po [částka] plus cestovné osobním vozidlem [anonymizována dvě slova] - [obec] - [obec] a zpět ve výši [částka], (2× 95 km, průměrná spotřeba 6,1 litru na 100 km, 1 l nafty [částka], průměrná cena za 1 km [částka], náhrada za 1 km jízdy [částka]) a náhrada za ztrátu na cestě za 6 započatých půlhodin po [částka] včetně 21% DPH a zaplacený soudní poplatek [částka], tedy částka [částka].