pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek] a pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], vyděleného oddělovacím geometrickým plánem z pozemku parc. [číslo] (výrok I.), nahradil projev vůle žalovaného k uzavření smlouvy o převodu pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek] o výměře [výměra] v hodnotě [částka] k uspokojení restitučního nároku žalobce (výrok II.), uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení [částka] (výrok III.) a uložil žalobci povinnost nahradit vedlejším účastníkům náklady řízení [částka] (výrok IV.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal převodu tří náhradních pozemků k uspokojení jeho restitučního nároku plynoucího z rozhodnutí [anonymizováno] úřadu (tj. rozhodnutí [anonymizováno] úřadu [stát. instituce] [pozemkový úřad] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], rozhodnutí [anonymizováno] úřadu [stát. instituce] [pozemkový úřad] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), kterými bylo rozhodnuto o nevydání odňatých pozemků v rozhodnutí specifikovaných a právu oprávněných osob na náhradu. Soud I. stupně učinil závěr, že žalobce je dědic oprávněné osoby dle [ustanovení pr. předpisu], jeho restituční nárok z titulu náhrady za nevydané pozemky zatím nebyl uspokojen a ze strany žalovaného a jeho právního předchůdce (míněno [anonymizována tři slova]) došlo k liknavému postupu při uspokojování restitučního nároku, přičemž liknavost spočívala zejména v dlouhodobé evidenci nároku žalobce v nesprávné výši a nezájmu jeho přecenění ([číslo] [rok]), což žalobce vylučovalo z účasti ve veřejných nabídkách. Žalobci tudíž svědčí právo na převod vhodného konkrétního pozemku dle volby žalobce. Soud I. stupně posoudil jako pozemek vhodný k převodu pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek], u kterého nezjistil žádnou okolnost, která by převodu bránila, a není jí ani žalovaným namítaná skutečnost, že se pozemek nachází v ochranném pásmu přírodní rezervace, vycházeje ze stanoviska Ministerstva životního prostředí ze dne [datum], dle kterého není pozemek vyloučen z převodu ve smyslu [ustanovení pr. předpisu] Soud I. stupně zamítl žalobu v části týkající se náhradního pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek], z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalovaného, který v průběhu řízení pozbyl vlastnické právo k pozemku ve prospěch vedlejších účastníků na základě smlouvy ze dne [datum]. Třetí náhradní pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], [územní celek] o výměře [výměra] (představující oddělenou část pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra]) posoudil soud I. stupně jako k převodu nevhodný s odůvodněním, že v současné době jde sice o ornou půdu, ale v blízké budoucnosti lze předpokládat změnu územního plánu a rozšíření obytné zóny i na tento pozemek, čímž dojde ke změně charakteru pozemku a výraznému nárůstu jeho ceny. Dalším důvodem nevhodnosti pozemku k převodu je dle soudu I. stupně pronajmutí jeho části třetí osobě. Soud I. stupně také poukázal na značnou výměru náhradního pozemku, která při změně charakteru pozemku výrazně přispěje ke značnému navýšení hodnoty tohoto pozemku. S ohledem na převážný úspěch žalovaného a vedlejších účastníků ve sporu postupoval soud I. stupně dle § 142 odst. 3, § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. a uložil žalobci plně nahradit žalovanému a vedlejším účastníkům na straně žalovaného náklady řízení.

3. Proti rozsudku podali žalobce i žalovaný včasné odvolání. Žalobce setrval na požadavku převodu pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek], s odůvodněním, že k převodu pozemku na vedlejší účastníky v rámci veřejné nabídky nelze přihlížet, když se veřejné nabídky nemohl účastnit i žalobce. Setrval též na požadavku převodu pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], vyděleného oddělovacím geometrickým plánem z pozemku parc. [číslo] s odůvodněním, že v době rozhodnutí soudu I. stupně jde o zemědělský pozemek určený dle platného územního plánu k zemědělskému využití, nikoli k zastavění, a případná budoucí změna charakteru pozemku a územního plánu není relevantní. Za nerozhodnou označil žalobce i výměru pozemku, neboť jediným kritériem je dle [anonymizováno] [název soudu] cena pozemku, a vytkl soudu I. stupně, že svůj závěr o nemožnosti převést žalobci náhradní pozemek o vyšší rozloze než měly pozemky odňaté, jakkoli nerozvedl. Dle žalobce zákonodárce jednoznačně upřednostňuje naturální náhradu před peněžitou a případná kombinace naturální a peněžité náhrady je v rozporu se zněním zákona o půdy i vůlí zákonodárce. Žalobce odmítl i argument soudu I. stupně o nájmu části pozemku třetí osobou, která je vlastníkem sousedního pozemku, neboť nájem není překážkou, navíc nájemce již ani není vlastníkem sousedních pozemků.

4. Žalovaný odmítl závěr soudu I. stupně o liknavém postupu žalovaného, připustil, že restituční nárok žalobce přecenil na částku [částka] až v roce [rok], namítl však, že žalobce byl v letech 2007 – [rok] zcela pasivní a aktivní začal být až pod hrozbou restituční tečky v roce [rok]. Neztotožnil se se závěrem soudu I. stupně, že pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek] je vhodný k převodu, trval na tom, že pozemek není fakticky zemědělsky obhospodařovatelný a nachází se v ochranném pásmu přírodní rezervace [ulice] údolí, což představuje omezení vlastníka dle [ustanovení pr. předpisu], o ochraně přírody a krajiny. Žalovaný se ztotožnil se soudem I. stupně, že pozemek parc. [číslo] v k. ú [část obce] nelze převést pro nedostatek vlastnického práva žalovaného, a pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] není k převodu vhodný, neboť dle plánované územně plánovací dokumentace ([anonymizována tři slova] [obec]) jde o plánované zastavitelné území. Navíc výměra tohoto pozemku ([výměra]) značně převyšuje výměru pozemků odňatých (1 893,5 m2), přičemž žalobce se již úspěšně domohl jiných náhradních pozemků v jiných soudních sporech, jejichž výměru cca [výměra] považuje žalovaný za dostatečnou.

5. [ulice] účastníci navrhli potvrzení napadeného rozsudku v části týkající se pozemku parc. č. parc. [číslo] v k. ú [část obce], [územní celek], neboť závěr soudu I. stupně o nedostatku pasivní legitimace žalovaného z důvodu převodu vlastnictví pozemku na vedlejší účastníky je správný.

6. Městský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce ani žalovaného není důvodné.

7. Soud I. stupně správně a úplně zjistil skutkový stav a učinil správné skutkové i právní závěry, které dostatečně a srozumitelně odůvodnil. Odvolací soud proto pouze dodává, že k převodu pozemku parc. [číslo] v k. ú [část obce], [územní celek], na vedlejší účastníky smlouvou ze dne [datum], č. [anonymizováno] se již podrobně vyjádřil v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve kterých odvolací soud označil za nedůvodné návrhy žalobce na nařízení předběžného opatření podané s cílem zmařit převod pozemku na vedlejší účastníky, přičemž na závěrech odvolacího soudu tam uvedených se nic nemění. Nelze proto než uzavřít, že převod pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek] uskutečněný na základě řádné veřejné nabídky ve prospěch vedlejších účastníků, je účinný vkladem vlastnického práva vedlejších účastníků do katastru nemovitostí a žalovaný tudíž nemůže převést na žalobce právo, které již nemá. Na tom nic nemění ani námitka žalobce, že vedlejší účastníci převedli pozemek kupní smlouvou ze dne [datum] na třetí osobu.

8. Odvolací soud se dále ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně o převoditelnosti pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek]. Námitka žalovaného, že pozemek se nachází v ochranném pásmu přírodní rezervace, což s sebou nese omezení vlastníků pozemku, nemá vliv na závěr soudu o objektivní převoditelnosti pozemku; ovlivnit může pouze zájem žalobce o pozemek.

9. Odvolací soud se ztotožňuje i se závěrem soudu I. stupně o nevhodnosti pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], vyděleného oddělovacím geometrickým plánem z pozemku parc. [číslo] Odvolací soud souhlasí s argumentací založenou na výměře pozemku ([výměra]), která se s ohledem na okolnosti daného případu jeví jako značná, vycházeje z výměry odňatých (a nahrazovaných) pozemků a též výměry náhradních pozemků žalobci již poskytnutých. Odvolací soud rekapituluje, že restituční nárok žalobce je nárok na náhradu za odňaté a nevydané pozemky ve výměře 3 079 m2 (vycházeje z rozhodnutí [anonymizováno] úřadu o nevydání pozemků parc.č. PK [číslo], PK [číslo], PK [číslo], KN [číslo] a výměr v nich uvedených včetně podílů příslušných oprávněných osob) a že žalobci byla dosud již pravomocně poskytnuta náhradní výměra [výměra], což plyne z následujících soudních rozhodnutí:

Soud; Rozsudek č. j.; Náhradní pozemek parc.č.; Výměra

Obvodní soud pro Prahu 9; [číslo jednací]

[datum]; [číslo] k. ú. [část obce]; [výměra]

Okresní soud v Písku; [číslo jednací]

[datum]; [číslo] k. ú. [obec]; [výměra]

Obvodní soud pro Prahu 6; [číslo jednací]

[datum]; [číslo] k. ú. [část obce]

[číslo] k. ú. [část obce]; [výměra]

170 m2

Okresní soud Praha-západ; [číslo jednací]

[datum]; [anonymizováno] k. ú. [obec]

[číslo] k. ú. [obec]; [výměra]

[výměra]

; [výměra]

Spolu s pozemkem parc. [číslo] k. ú. [část obce] o výměře [výměra], který byl žalobci přiznán (byť zatím nepravomocně) napadeným rozsudkem, činí celková náhradní výměra 13 366 m2. Tato výměra je v porovnání s odňatou výměrou cca čtyřnásobná. Žalovaný tedy sice může být napříště shledán liknavým s uspokojením restitučního nároku v jeho zbylé finančně vyjádřené hodnotě, automaticky to však již neznamená prodlení s plněním nároku v naturální formě. Odvolací soud má totiž za to (vycházeje z právní úpravy obsažené v [ustanovení pr. předpisu] a její postupné novelizace, zejména z původního znění ustanovení § 11 zákona o půdě ve spojení s [ustanovení pr. předpisu], že rozhodným kritériem při poskytování náhrady je sice především hodnota odňatých a náhradních pozemků, ale za určitých okolností se jimi může stát i výměra a bonita. Odvolací soud si je vědom toho, že Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (např. sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]) zdůrazňuje cenu odňatého a náhradního pozemku jako vhodné univerzální kritérium, zároveň však u tohoto kritéria uvádí„ zejména“ či„ zásadně“; lze tak usuzovat, že byť jde z hlediska Nejvyššího soudu o významné kritérium ekvivalence mezi odňatými a náhradními pozemky, nevylučuje výslovně kritéria jiná. V daném případě jde o uspokojení restitučního nároku, kdy odňaté a nevydané pozemky byly oceněny jako stavební a nárok je uspokojován („ vyplňován“) zemědělskými pozemky v několikanásobně nižší hodnotě a tudíž několikanásobně vyšší výměře. Odvolací soud je přesvědčen, že výše uvedené je zákonem nechtěný a nezamýšlený vedlejší důsledek mechanické aplikace § 28a zákona o půdě. Při interpretaci a aplikaci restitučních předpisů je třeba mít na zřeteli účel a předmět úpravy těchto předpisů (srov. např. nález [název soudu] sp. zn. [ústavní nález], sp. zn. [ústavní nález], rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Nelze než dospět k závěru, že i v případě, kdy odňatý pozemek byl v době odnětí určen k zastavění a jako takový se oceňuje, je při poskytování náhrady ve formě náhradních pozemků pro účely určení rozsahu naturální náhrady rozhodná výměra a kvalita pozemků (odňatého a náhradního), jinak řečeno, naturálně zásadně není na místě bez vážného důvodu poskytnout podstatně více (ve smyslu více výměry a vyšší kvality), než bylo odňato. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem zákona o půdě i s přirozeným celospolečenským vnímáním půdy (ve smyslu území zemského povrchu) jako specifické majetkové hodnoty, omezené a neobnovitelné. Na specifičnosti půdy coby majetkové hodnoty je ostatně zákon o půdě založen. Mechanický výklad realizace zákona o půdě, vycházející pouze z finančního vyčíslení restitučního nároku bez dalšího, vede k tomu, že oprávněné osoby vyplňují restituční nárok velkým množstvím zemědělských pozemků nacházejících se na celém území [anonymizováno]. Pokud by uplatnění nároku na náhradní pozemek bylo zásadně limitováno (alespoň přibližně) odňatou výměrou, přistupovaly by oprávněné osoby k volbě náhradních pozemků jistě s větším uvážením.

10. Nedostatek uvážení při volbě pozemků se v případě žalobce projevil například tím, že se v řízení vedeném u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. [spisová značka] domáhal převodu náhradního pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec], [územní celek] (orná půda o výměře [výměra]), rozsudkem ze dne [datum] bylo žalobě vyhověno, a přesto žalobce vzal poté žalobu zpět, což vysvětlil – dle názoru odvolacího soudu nepřesvědčivě – tím, že se do budoucna obával možnosti žaloby pro zmatečnost podané žalovaným a zdůvodněné podjatostí rozhodujícího soudce pro jeho vztah k zástupci žalobce.

11. Výše uvedený názor odvolacího soudu o limitu daném výměrou a bonitou odňatého pozemku platí jen vůči naturální formě náhrady a neznamená, že by nárok oprávněné osoby na náhradu za odňatý stavební pozemek neměl být uspokojen v plné výši. Pokud by došlo k situaci, kdy za odňatý stavební pozemek nebude poskytnut náhradní stavební pozemek/stavební pozemky přibližně srovnatelné výměry a ceny, ale bude poskytnut náhradní zemědělský pozemek/pozemky srovnatelné výměry a bonity, nikoli však ceny, neboť cena odňatého stavebního pozemku určená dle [ustanovení pr. předpisu], se může řádově lišit od ceny náhradního zemědělského pozemku, určené dle § 14 odst. 3 téže vyhlášky, a tudíž naturálním plněním nebude restituční nárok uspokojen zcela, pak se jako spravedlivé a rozumné uspořádání poměrů státu a oprávněné osoby jeví kombinace naturální a finanční náhrady, tedy ona část nároku, která nebyla uspokojena poskytnutím náhradního pozemku srovnatelné výměry, bude nahrazena finančně. Oprávněný zájem oprávněné osoby tímto postupem nebude dotčen, neboť zákon o půdě zná obě formy náhrady, oprávněné osobě se dostane takové výměry, která odpovídá odňatému pozemku, a v celkovém souhrnu se jí dostane plnění v takové hodnotě, která vychází ze stavebního charakteru původního pozemku. Překážkou takovému postupu není ani skutečnost, že není výslovně upraven v zákoně o půdě, neboť je v souladu s účelem tohoto zákona. Ostatně nešlo by o první výklad zákona o půdě, který by reagoval na nedostatky doslovné právní úpravy v zákoně obsažené. I postup žalobce domáhajícího se převodu konkrétního pozemku není postup zákonem výslovně upravený, ale vyvolaný faktickou potřebou reagovat na nesprávnou aplikaci § 11a zákona o půdě pozemkovým úřadem. Též je judikaturou překonáván rozpor mezi zněním zákona o půdě a jeho smyslem a účelem v otázce určení adekvátní a spravedlivé výše finanční náhrady. Je tedy zřejmé, že rozhodovací praxe soudů v restitučních věcech doznává plynutím času změn, a tudíž některé závěry vyjádřené v tomto rozhodnutí se mohou lišit od dosavadní rozhodovací praxe.

12. S ohledem na vše výše uvedené odvolací soud potvrdil dle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako věcně správný včetně závislých nákladových výroků III. a IV. rozsudku.

13. Výrok II. o nákladech odvolacího řízení mezi žalobcem a žalovaným se opírá o § 224 odst. 1, § 142 odst. 2, § 150 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byly 3 pozemky, přičemž úspěch žalobce představuje rozhodnutí odvolacího soudu ohledně pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], úspěch žalovaného představuje rozhodnutí odvolacího soudu ohledně pozemku parc. [číslo] v k. ú [část obce], a pokud jde o třetí pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce], úspěšný byl sice žalovaný, ovšem rozhodnutí odvolacího soudu o tomto pozemku je založeno na argumentaci týkající se výměry, kterou lze označit v rozhodovací praxi za„ novou“, a proto odvolací soud nezohlednil neúspěch žalobce ohledně tohoto pozemku při rozhodování o nákladech odvolacího řízení v neprospěch žalobce a dvoutřetinově úspěšnému žalovanému nepřiznal ani částečnou náhradu nákladů řízení.

14. Výrok III. o nákladech odvolacího řízení mezi žalobcem a vedlejšími účastníky se opírá o § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř. Ve vztahu k vedlejším účastníkům odvolací soud neaplikoval ustanovení § 150 o. s. ř., neboť jejich účastenství souviselo s pozemkem parc. [číslo] v k. ú [část obce], ohledně kterého se odvolací soud vyjádřil podrobně již v průběhu řízení před soudem prvního stupně v usneseních ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a pokud se i přesto žalobce domáhal převodu pozemku v odvolacím řízení, pak se jeho neúspěch ohledně tohoto pozemku v odvolacím řízení odrazil i v rozhodnutí o nákladech řízení vedlejších účastníků. Náklady představují náklady zastoupení advokátem, tj. odměna za jeden úkon právní služby (účast u jednání [datum]) po [částka] za každého vedlejšího účastníka určená dle § 7, § 9 odst. 4 písm. b), § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., hotové výdaje advokáta [částka] určené dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH, tj. celkem [částka].